Právní úprava označování vín
Vinařský zákon[1] pamatuje na ochranu označení vín produkovaných pro bohoslužebné účely ve svém § 16 odst. 6, který je současně první úpravou označení těchto vín v pozitivním právu[2]. Z poněkud mnohomluvného ustanovení plyne, že na etiketě vína lze uvést, že splňuje požadavky pro účely církví a náboženských společností, pokud byl vydán písemný souhlas příslušné církve nebo náboženské společnosti s uváděním takto označeného vína do oběhu.
Bez předchozího souhlasu církve nebo náboženské společnosti - uděleného v písemné formě - je zakázáno uvést takto označené víno do distribuce[3]. Zákon demonstrativně vyjmenovává příklady takto chráněných označení: „mešní víno“ a „košer víno“, chráněna však budou i ve výčtu neuvedená synonyma. V úvahu připadá např. víno „oltářní“, které výslovně zmiňují některé zahraniční úpravy, např. právě uvedená úprava německá. Neoprávněné označení přitom může být trestáno jako správní delikt sankcí až ve výši 4 mil. Kč. Příslušný správní orgán (tj. Státní zemědělská a potravinářská inspekce) tak o právu užívat označení nerozhoduje, toto rozhodnutí je plně v rukou církve a s udělením či neudělením předchozího písemného souhlasu pracuje SZPI[4] toliko jako s faktem.
Ochranou údajů o konformitě výrobních postupů s příslušnými církevními předpisy vinařský zákon reflektuje ochranu církví, které jsou jediné oprávněny rozhodovat o řádném splnění svých vlastních pravidel, ale také spotřebitelů, pro které bude (zejména u košer vín) tato vlastnost velmi atraktivní.
Primárním a hlavním účelem mešního vína je jeho využití při liturgiích (jistota církve, že užívá odpovídajících produktů), nicméně pominout nelze ani značný marketingový potenciál, který může být příslušnou církví využit. Tento potenciál je dán spotřebou vína v rámci samotné církve[5], ale také i tím, jak vnímají takové raritní označení běžní spotřebitelé při rozhodování mezi koupí „mešního“ vína či jeho „sekulární“ přívlastkové alternativy[6].
Zajímavou otázkou, kterou řešil i Nejvyšší správní soud, je pak povaha rozhodnutí církve, kterým je příslušnému producentovi či distributorovi povoleno užívat označení mešní víno či obdobné označení.
[1] Zák. č. 321/2004 Sb., ze dne 29. dubna 2004 o vinohradnictví a vinařství ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vinařský zákon).
[2] Právní předpisy upravující vinifikaci a označování vín na území Čech a Moravy (jde zejména zákon o přípravě a podávání nápojů vínu podobných ze dne 21. července 1880 s prováděcím nařízením ze dne 16. září 1880, první vinařský zákon ze dne 12. dubna 1907, vyhl. min. výživy ze dne 18. ledna 1950, norma ČSN č. 567741, zák. č. 61/1964 Sb., o rozvoji rostlinné výroby, zák. č. 115/1995 Sb., o vinohradnictví a vinařství) na ochranu označení vín produkovaných pro bohoslužebné účely nepamatují. Ke starším horenským řádům srov. např. výklady podané in Kraus, V. Vinitorum Historicum. Praha. Radix 2009. s. 75-100.
[3] Obdobně např. úprava německá, srov. § 31 německé prováděcího nařízení k vinařskému zákonu (Weinverordnung ve znění oznámení ze dne 21. dubna 2009, BGBl. I S. 827).
[4] Dále jen „SZPI“.
[5] Jen v SRN je spotřeba mešního vína v rámci obřadů odhadována na téměř 800 tis. lahví ročně.
[6] V praxi se stále setkáme s tím, že část konzumentů považuje označení „mešní víno“ za synonymum vína uměle nedoslazovaného. Tak tomu sice podle Kodexu má být (srov. výše prezentované církevní předpisy), ovšem zákaz slazení platí dle aktuální úpravy pro všechna jakostní vína s přívlastkem a rozhodně tedy není výsadou „mešních vín“. „Rozředění“ pojmu „mešní víno“ v synonymum nedoslazovaných vín ovšem již díky rostoucí povědomosti spotřebitelů nehrozí.