CAUSA ŠPAČEK OBECNÝ – Sturnus vulgaris Linnaeus CASE BY EUROPEAN STARLING – Sturnus vulgaris Linnaeus SOTOLÁŘ RADEK Ústav vinohradnictví a vinařství, Zahradnická fakulta, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Valtická 337, 691 44 Lednice, Česká republika, xsotolar@node.mendelu.cz Abstrakt Špaček obecný (Sturnus vulgaris L.) je jedním ze špačků obývající území Evropy. Samotný druh S. vulgaris se člení do 13 poddruhů a na území ČR se vyskytuje špaček obecný evropský – Sturnus vulgaris subsp. vulgaris L. Odhaduje se, že v Evropě žije kolem 35 až 60 milionů špačků a celosvětovou populaci tvoří více než 650 milionů jedinců. Špaček obecný měl původně převážně evropský areál rozšíření, ale dnes díky vysazování člověkem osídlil rozsáhlá území po celém světě, podobně jako réva vinná. Na podzim ptáci páchají značné škody na úrodě révy, neboť jim zrající bobule, ke škodě pěstitelů, nesmírně chutnají. Podle Bernské úmluvy (Úmluva o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť) je však tento druh chráněný a proto se odstřel ptáků řídí přesnými pravidly (dle zákona č.114/1992 Sb., v platných zněních). Úvod Špaček obecný je černý pták s kovově purpurovým až zeleným leskem a bílými skvrnami. Ty jsou největší po letním pelichání, postupně se obrušují a u samečků mohou koncem jara i zmizet. Mladí ptáci od vylétnutí do prvního pelichání jsou hnědošedí, bez skvrn. Je poněkud zavalitější něž kos, je dlouhý cca 22 cm a váží přibližně 80 g. Po zemi se pohybuje hbitou chůzi, ve vzduchu létá frčivým letem. Za letu má trojúhelníkový obrys, tzv. delta křídlo, umožňující dobré manévrovací schopnosti i při letu nízko nad zemí. Je velmi společenský. Čeleď špačkovitých zahrnuje podle systému nového českého názvosloví na 119 rozličných druhů. Většinou jde o ptáky exotické, obývající Afriku, Asii, Austrálii, ale najdeme je třeba až na tichomořských ostrovech. Ačkoliv čeleď špačkovitých je dělena na vícero rodů, čeština zná jen pět rodových jmen. Jsou to: špaček, majna, leskoptev, loskuták a klubák. V Evropě se vyskytují jen tři druhy, z toho dva pak jen v okrajových částech. Jde o špačka růžového (Sturnus roseus Linnaeus, vyskytuje se až zcela na východě konkr. západní Zakavkazí až Irák), špačka černého (dříve jednobarvého Sturnus unicolor dnes inicolor Temminck, vyskytujícího se ve Španělsku a severní Africe) a pak konečně špačka obecného (Sturnus vulgaris L.). Druh Sturnus vulgaris L. se dnes člení do 13 poddruhů: poddruh Sturnus vulgaris caucasicus Lorenz, 1887 - špaček obecný kavkazský poddruh Sturnus vulgaris faroensis Feilden, 1872 - špaček obecný faerský poddruh Sturnus vulgaris granti Hartert, 1903 poddruh Sturnus vulgaris humii Brooks, 1876 poddruh Sturnus vulgaris minor Hume, 1873 poddruh Sturnus vulgaris nobilior Hume, 1879 poddruh Sturnus vulgaris oppenheimi Neumann, 1915 poddruh Sturnus vulgaris poltaratskyi Finsch, 1878 poddruh Sturnus vulgaris porphyronotus Sharpe, 1888 poddruh Sturnus vulgaris purpurascens Gould, 1868 - špaček obecný arménský poddruh Sturnus vulgaris tauricus Buturlin, 1904 - špaček obecný černomořský poddruh Sturnus vulgaris vulgaris Linnaeus, 1758 - špaček obecný evropský poddruh Sturnus vulgaris zetlandicus Hartert, 1918 - špaček obecný shetlandský Špaček obecný obývá většinu Evropy, včetně Islandu a jeho teritorium výskytu zasahuje až po Írán a Střední Asii. Introdukovaní (uměle vysazení) špačci úspěšně osídlili Severní Ameriku, jižní Afriku, jižní Austrálii a Nový Zéland (Podpěra, 2008). Zavlečení špačka evropského na jiné kontinenty nebylo náhodné. Špaček býval i v minulosti s oblibou chován v zajetí. Od mládí vychovaný špaček v zajetí velice zkrotne a je velmi přítulný. Obliba chování špačků měla svou příčinu nejen v jejich přítulnosti, ale také ve schopnosti naučit se opakovat různá slova. Již Komenský se zmiňuje o špačkovi jako o ptáku, který se naučí vyslovovat lidské hlasy. Špaček obecný patří mezi nejhojnější evropské ptáky. Odhaduje se, že v Evropě žije kolem 35 až 60 milionů špačků a celosvětovou populaci tvoří více než 650 milionů jedinců (Čtyroký, 2002). Špaček obecný měl původně převážně evropský areál rozšíření, ale dnes díky vysazování člověkem osídlil rozsáhlá území po celém světě, podobně jako réva vinná (viz. obr.č.1). Obr.č.1: Osídlení špačka obecného ve světě (Wikipedia, 2007) Evropu obývající špaček obecný je mimo populací z jižní a západní Evropy tažným druhem, zimujícím většinou právě v jihozápadní Evropě. Jeho stavy byly v Evropě ještě donedávna relativně stabilní, nyní v posledním desetiletí zejména ve střední a jižní části Evropy významně stoupají. Ve zbytku Evropy je však hlášen pokles stavů, proto je v současnosti špaček považován za ubývající druh a vztahuje se na něj tzv. Bernská úmluva (Úmluva o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť). Jde o ochranu planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů včetně míst jejich přirozeného výskytu, a to zejména druhů a lokalit, které přesahují hranice států. Zvláštním programem je SMARAGD (EMERALD), iniciován Radou Evropy, nyní je na území členských států Evropské unie postupně začleňován do soustavy Natura 2000, samostatně existuje ve státech mimo území Evropské unie. Podle tohoto programu jsou vymezována ASCI (Areas of Special Conservation Interest). V ČR hnízdí špaček na celém území, nejhojnější je v nížinách až pahorkatinách, vzácně vystupuje až vysoko do hor (max. 1.290 m.n.m., konkr. v Krkonoších, hnízdil v dutých sloupech lyžařského vleku). Početnost stavu v ČR stoupá, např. v letech 2001-03 u nás hnízdilo již 0,9-1,8 milionů párů (Šťastný a kol, 2006). Miluje světlé, řidší lesy, sady a parky i v okolí lidských sídel. Naši ptáci jsou převážně tažní, i když každoročně jsou řídce pozorováni i v průběhu zimy. Návrat ze zimovišť probíhá od konce února do března, zpět odlétají většinou v průběhu října (dalo by se říci – „po sklizni“). V ČR hnízdí většinou dvakrát do roka. Hnízda si staví v dutinách stromů, s oblibou používá i budky a stále častěji i dutiny na budovách. Od dubna do června snáší 4-6 (2-9) vajec, sedí oba rodiče 12-13 dní. Mláďata hnízdo opouštějí po 16-24 dnech, postupně se houfují do stále větších hejn, ve kterých se zdržují až do odletu. Pohlavně dospívají koncem prvního roku života, nejvyšší věk je cca15 let. Z počátku hnízdní sezóny se živí téměř výlučně živočišnou potravou (kráčivou chůzí pěkně na zemi), postupně se žel navyšuje množství potravy rostlinné. V živočišné potravě převládá hmyz (hlavně brouci, blanokřídlí, dvoukřídlí a motýli), rostlinná potrava se skládá z různých dužnatých plodů (třešně, rybíz, bez černý, hrozny révy a pod.), v menší míře požírá i vegetativní části rostlin (Šťastný a kol, 2006). Špaček je velmi inteligentní a obezřetný pták. Hejna špačků bývají s příchodem léta někdy velmi nepříjemná. Přes den shánějí potravu jen v menších skupinách, ale na noc se vždy shlukují do velkých hejn. Později na podzim, těsně před tahem, zůstávají již ve větších hejnech. Špaček, má-li příležitost, spolehlivě sklidí dozrávající třešně, rybíz, švestky a později i hrozny. Tato velká hejna nocují společně na vyšších stromech. Tyto noclehárny nelze minout, hašteřivý křik je slyšet široko daleko (Podpěra, 2008). Taktika s jakou nalétávají na vinice je obdivuhodná. Většinou se hejno snese na nejbližší vysoké stromy, sloužící jako pozorovatelna. Jen malá část hejna se oddělí a tito průzkumníci učiní prve oblet a následně se snesou do vinice. Pokud se nic neděje, je to signálem pro ostatní a hody mohou začít. Koncem podzimu jsou již často systematicky plašeni, nestačí pak ale bobule zhltnout a většina skončí na zemi. Přichází však změna taktiky a pro opadané bobule si zbylá část hejna dojde po zemi pěšky. Koncem září a v říjnu jsou již hejna špačků tak veliká (zejména na jižní Moravě), že se nebojí téměř ničeho. Na statické rány plynového plašiče již ani nereagují, stejně jako na zvuky dravců či píšťalky. Sítě na keřích úrodu také spolehlivě neochrání, neboť od poškozených bobulí drápy a zobákem špačků pak hnijí celé hrozny. Dosud nejúčinnější obranou tak zůstává „komplikovaný“ odstřel. Postřehy ze zákonných nařízení týkajících se ochrany a možného odstřelu špačka obecného Ministerstvo životního prostředí podle § 5b odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č. 218/2004 Sb. a zejména pozdější vyhlášky č. 294/2006 Sb., o odchylném postupu pro usmrcování špačka obecného, praví ve stručnosti toto: · Paragraf 1 (Předmět úpravy) říká, že z důvodu prevence závažných škod na úrodě révy vinné na vinicích, je možné špačka usmrtit. Nicméně účelem usmrcování není snižování početních stavů špačka obecného lovem, ale zvýšení účinnosti střelby jako metody plašení jedinců špačka obecného. · Paragraf 2 (Prostředky, způsob a metody postupu) potom říká, že usmrcení špačka obecného je možné pouze loveckou zbraní brokovou, popř. kombinovanou, při využití max. dvou střel s broky do velikosti 2,5 mm včetně. Střílet lze pouze na okraje hejna, čítajícího odhadem min. tisíc jedinců. Střílet lze i opakovaně, ovšem jen v případech okamžitého návratu hejna do dohledu střelce. · Paragraf 3 (Časové a místní okolnosti) potom upravuje dobu, kdy se může na špačky střílet. Je to od 15. srpna do 31. října a to 30 minut po východu slunce až po hodinu před jeho západem. A pozor, jen na území vinařské oblasti Morava, s výjimkou území Národního parku Podyjí. Střílet se smí z „hlídané“ vinice, případně z pásu 50 metrů kolem dané vinice. · Paragraf 4 (Další podmínky) má hned čtyři neméně důležité oddíly. -odd.1 stanoví, že odstřel lze uplatňovat jen jestliže se na vinicích ve správním obvodu místně příslušného orgánu ochrany přírody vyskytuje ve stanoveném období nejméně jedno hejno špačka obecného čítající odhadem minimálně tisíc jedinců a jestliže tato skutečnost byla místně příslušného orgánu ochrany přírody ověřena a vyhlášena -odd.2 stanoví, že odstřel mohou provádět jen fyzické osoby, které jsou oprávněny lovit zvěř (myslivci) a které se předem písemně ohlásí osobně nebo prostřednictvím uživatele honitby místně příslušného orgánu ochrany přírody -odd.3 říká, že odstřel nelze uplatňovat v případě, kdy je hejno již střelbou vyplašeno a odlétá z vinice -odd.4 říká, že podmínkou je i následné dohledání usmrcených jedinců, sejmutí případných ornitologických kroužků a jejich odevzdání místně příslušného orgánu ochrany přírody s informací o datu a lokalitě zástřelu. · Paragraf 5 (Účinnost) pak stanovuje dobu, kdy takto upravený předpis nabývá účinnosti, konkrétně 1.7.2006. Když se na ony výše zmíněné paragrafy podíváme trochu podrobněji, zjistíme že špačky smí střílet jen myslivec, konkrétně občan ČR, který včas odevzdá příslušnému orgánu ochrany přírody vyplněný formulář. Pokud jsem tedy jen vinař, je třeba se dát k myslivcům, anebo si nějakého myslivce sjednat. Dále je třeba zjistit, co je to příslušný orgán ochrany přírody, protože ten ve jmenované vyhlášce blíže jmenován není. Mělo by však jít o orgán ochrany přírody obecního úřadu obce s rozšířenou působností (dle § 75 odst. 1 písmene c, zákona č. 114/1992 Sb., v platném znění). Dále se smí střílet v podstatě jen brokovnicí maximálně dvěma výstřely jednoho střelce, s broky do velikosti 2,5 mm. Tady páni ochranáři udělali dost zásadní chybu. Pro vyplašení hejna špačků (jak se všude několikrát píše), by totiž byly vhodnější broky o větší velikosti např.3,5 mm, neboť špačky vyplaší stejně, ale protože jsou větší, není jich v patroně tolik a tudíž usmrtíme méně špačků. Také počet střelců „bránící“ vinici není přesně stanoven, takže takových deset střelců s dvěma výstřely….to už početné hejno pěkně vyplaší a probere. Je třeba však připomenout i ekonomickou stránku věci. Jeden hlídač se zbrojním průkazem včetně střeliva vychází zhruba na 10.000 korun na měsíc. To nepočítám sítě proti špačkům, plynová děla, elektrické a jiné plašiče, chemickou ochranu proti plísním, které začínají bujet na poškozených bobulích činností hladových špačků… Docela zajímavá je už i první věta příslušné vyhlášky (viz výše § 1), která odůvodňuje odstřel špačků z důvodů prevence závažných škod na úrodě, ale pozor dále říká doslova na úrodě révy vinné. Takže ostatní druhy rév a odrůdy interspecifické tedy chráněné asi nejsou. Dále není přesně stanovena ani doba odstřelu. Doba od 15.8. – 31.10. je jen orientační, neboť dobu od kdy se smí střílet musí stanovit (vyhlásit) právě příslušný orgán ochrany přírody. Postup orgánu je většinou následující: na základě terénní pochůzky nejdříve 15. srpna daného roku, někdy v ranních hodinách, v lokalitě kde se dá tisícihlavé hejnko špačků očekávat, se tito odhadem spočítají, vydá se prohlášení a teprve pak je odchylný postup pro usmrcování špačka obecného úředně schválen. Co se stane v případě, kdy se určený pracovník příslušného orgánu ochrany přírody opakovaně po několik dnů s potřebně početným hejnem špačků nesetká se bojím domýšlet. Stejně tak, když raně zrající odrůdy začnou špačci okupovat již před 15. srpnem….. Za zmínku stojí i § 4 odd.4, který navíc ještě i odrazuje případné myslivecké hlídače vinic k vykonávání této činnosti dohledáváním střelených špačků, jejich prohledáním zda nemají ornitologické kroužky a mají-li náhodou tyto kroužky, povinností odevzdat je příslušnému orgánu ochrany přírody většinou včetně vypracovaného hlášení o datu a lokalitě zástřelu. Závěrem Špaček obecný podruh evropský je krásný pták, vyskytující se na území ČR odnepaměti. Dokládá to i jeho název český i latinský (jeho české jméno je skutečně doslovným překladem jména latinského, což tak obvyklé v českém názvosloví zase není). Nicméně na území ČR se jeho početní stavy stále zvyšují, tím se zvyšují i škody a ztráty ve vinicích na úrodě během roku, potažmo náklady, které je pak nutné připočíst ke každé zakoupené láhvi s vínem. Jak to v našich vinicích v podzimních měsících mnohde vypadá, dokumentuje obr.č 2. Problémem je i taková malá drobnost, jako je pojištění úrody proti špačkům. Fenomén špaček je totiž pojišťovnami obecně brán jako tzv.„nepojistitelný vliv“. Bernská úmluva, která špačka obecného klasifikuje jako chráněného živočicha vznikla v roce 1979 ve Švýcarsku. Od roku 1998 platí i na území ČR. Zavedení intenzivního zemědělství v severních částech Evropy mělo údajně negativní vliv na populaci špačků v těchto zemích. Např. v Anglii klesla populace špačka v roce 2004 až o 80% oproti roku 1966, ačkoli v Severním Irsku zůstala populace stabilní, ba s mírným nárůstem. Pokles stavů byl hlášen i z Pobaltských států, Ruska, Švédska a Finska (k roku 1980). Naopak v jižní a centrální Evropě, zvláště v Itálii, jižní Francii a v severovýchodním Španělsku se stavy špačka obecného oproti roku 1960 významně zvýšily (Wikipedia, 2007). Úmluva vznikla i pro to, že ve státech kde evropský špaček zimuje (Belgie, Francie, Španělsko, Portugalsko..) byl, a mnohde je, považován za lovnou zvěř a také se hojně loví (Podpěra, 2008). Ještě koncem 19. století bylo i na našem venkově obvyklé, že lidé vybírali špačkům mláďata, aby si na jaře pochutnali na „čerstvé zvěřině“. Jedno nebo dvě mláďata jim však vždy ponechali, aby rodiče hnízdo neopustili (Čtyroký, 2002). Literární zdroje PODPĚRA, P.: Špaček obecný, [on line]. URL:< http:// www.ifauna.cz>, 2008 ŠŤASTNÝ, K. - BEJČEK, V. - HUDEC, K.: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v ČR 2001-2003. Vydalo Aventinum 2006 Kolektiv autorů Ministerstva živ.prostředí: Vyhláška č.294 – o odchylném postupu pro usmrcování špačka obecného, Praha 2006 Kolektiv autorů Wikipedie (on line encyklopedie): Taxonomy of Sturnus, [on line]. URL:, 2008 ČTYROKÝ, P.: Špaček obecný, [on line]. URL:< http://www.rozhlas.cz/hlas/pevci-p/_ zprava/31139>, 2002 Použité zákony a vyhlášky - §5a odst.1 písmene a + §5b odst.4 zákona č.114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č.218/2004 Sb. - §46 a §48 + §54 odst.3 zákona č.449/2001 Sb., o myslivosti. - Zákon č.344/1992 Sb., o katastru nemovitostí ČR, ve znění pozdějších předpisů + Vyhláška č.190/1996 Sb., kterou se provádí zákon č.265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění zákona č.210/1993 Sb., zákona č.89/1996 Sb. a zákona č.90/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. - Vyhláška č.294/2006 Sb., stanovující podmínky možného odstřelu špačků. - Vyhláška č.324/2004 Sb., stanovující seznam vinařských podoblastí, vinařských obcí a viničních tratí, včetně jejich územního vymezení. Obr.č. 3 : Špaček obecný podruh evropský (Zdroj: Čtyroký, 2002; Wikipedia, 2007)