Právní věty – stavební řízení


Na stavebním úřadu je, aby vždy posoudil kvalifikaci předmětné stavby (v daném případě zda se jedná
o rodinný či bytový dům), přičemž vychází ze všech skutečností zjištěných v průběhu stavebního
řízení, především z projektové dokumentace. Samotné nepřesné označení v žádosti o povolení stavby
či v projektové dokumentaci nemůže být zásadní překážkou pro vyhovění žádosti stavebníka za
situace, kdy se jedná toliko o formální nepřesnost bez dopadu na hmotná či procesní práva účastníků
řízení, či bez vlivu na jiné skutečnosti, které by bránily vydání stavebního povolení.

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2009, čj. 8 As 51/2008-101


Je-li podáno ohlášení na stavbu, jež podléhá řízení o povolení stavby, stavební úřad takové podání
odloží podle § 105 odst. 4 stavebního zákona z roku 2006. Institut odložení podání zajišťuje, že o
podání stavebníka bude rozhodnuto v zákonem stanovené lhůtě, že bude poučen, co může dále ve věci
stavby činit, že proti usnesení o odložení může podat odvolání a případně, že rozhodnutí odvolacího
orgánu může napadnout žalobou podle § 65 a násl. s. ř. s.

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2009, čj. 7 As 10/2009-86


Při stanovení určitého kritéria pro vymezení okruhu účastníků v případě stavby, která může mít vliv
na široké okolí, nelze takové kritérium měřit pouze hlediskem hospodárnosti a okruh účastníků
limitovat stanovením odstupové hranice vyjádřené v metrech bez přihlédnutí k ostatním vlivům.
Samotná náročnost takového posuzování nemůže být dostatečným ospravedlněním pro vyloučení osob z
okruhu možných účastníků řízení a nemůže obstát zásada „hospodárnosti“ či procesní ekonomie.
Poměřuje-li stavební úřad práva dotčených osob a administrativní náročnost řízení, nemůže se
přiklonit k variantě druhé. Lze–li možné přímé dotčení na právech shledat u širokého okruhu osob,
nutno zvolit i tomu odpovídající formu vedení takového řízení, nemůže však být zužován prostor pro
ochranu ústavně zaručených práv.

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2009, čj. 5 As 67/2008-111


Územní souhlas vydaný na základě § 96 stavebního zákona z roku 2006 je rozhodnutím ve smyslu § 67
odst. 1 správního řádu z roku 2004, a proto je odvolání proti němu přípustné. Sdělení odvolacího
orgánu, kterým byly námitky vznesené proti územnímu souhlasu shledány neopodstatněnými, je třeba
považovat z materiálního hlediska za rozhodnutí o odvolání, které je rozhodnutím ve smyslu § 65 s.
ř. s., a není tedy vyloučeno ze soudního přezkumu dle § 70 písm. a) s. ř. s.

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2009, čj. 1 As 92/2008-76


Námitky uplatněné účastníky v řízeních dle stavebního zákona (§ 114 stavebního zákona z roku 2006)
mají dvojí povahu, jednak se v nich tvrdí skutečnosti, které zakládají dané osobě postavení
účastníka řízení, jednak představují věcné výtky směřované proti záměru. Stavební úřad je povinen
posoudit uplatněné námitky nejprve z toho pohledu, zda zakládají účastenství v řízení (§ 192 téhož
zákona a § 27 odst. 2 správního řádu z roku 2004). Teprve pokud je odpověď na tuto otázku kladná,
projedná věcné námitky proti záměru. Oba okruhy námitek přitom mohou být po obsahové stránce
shodné.

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2008, čj. 1 As 80/2008-68