Právní věty ke „správnímu rozhodnutí“


Funkcí odůvodnění správního rozhodnutí je zejména doložit správnost a nepochybně i zákonnost
postupu správního orgánu, jakož i vydaného rozhodnutí, jehož jedna z nejdůležitějších vlastností je
přesvědčivost. Je proto nutné, aby se správní orgán v souladu s § 68 odst. 3 správního řádu
vypořádal s námitkami účastníků řízení, přičemž z odůvodnění jeho rozhodnutí musí být seznatelné, z
jakého důvodu považuje námitky účastníka řízení za liché, mylné anebo vyvrácené. Nevypořádá-li se
správní orgán s námitkou týkající se zákonného omezení maximální hmotnosti na 6 tun v případě
vozidel pohybujících se po pozemní komunikaci zasahující do ochranného pásma podzemního vedení (§
46 odst. 10 energetického zákona), je napadené rozhodnutí v této části nepřezkoumatelné pro
nedostatek důvodů rozhodnutí [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2009, čj. 9 As 71/2008-109


Z § 68 odst. 1, 5 a 6 správního řádu z roku 2004, nelze dovodit povinnost správního orgánu poučit
účastníky řízení o možnosti napadnout správní rozhodnutí žalobou včetně uvedení lhůty pro podání
této žaloby.

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2008, čj. 8 Afs 47/2007-90


Nastala-li fikce oznámení rozhodnutí teprve poté, co podle mínění správního orgánu již rozhodnutí
nabylo právní moci, počínají opomenutému účastníku teprve touto fikcí běžet lhůty pro podání
řádných či mimořádných opravných prostředků. Pouhý fakt běhu času od vydání neoznámeného rozhodnutí
nemá na nabytí právní moci vliv.

Podle rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2009, čj. 2 As
25/2007-118


V odůvodnění správního rozhodnutí nemusí být vždy obsažen podrobný obsah provedeného důkazu;
rozhodné jsou konkrétní okolnosti případu (např. do jaké míry je to zapotřebí se zřetelem na
rozpory v jednotlivých důkazech, na námitky účastníka řízení apod.). Správní orgán však musí v
odůvodnění bezpodmínečně uvést, z kterých důkazů vycházel.

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 9. 2005, čj. 2 As 18/2004-68