15 Ca 253/2006-129

U S N E S E N Í

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Štullerové a
soudců Mgr. Jiřího Pally a JUDr. Markéty Martinovské v právní věci navrhovatelů: 1) - 21), a
dalšího účastníka řízení: M a g i s t r á t m ě s t a M o s t u, se sídlem Most, Radniční 1, v
řízení o návrhu ve věci voleb do zastupitelstva Statutárního města Most konaných ve dnech 20. a 21.
října 2006,

takto:

I. O návrhu na neplatnost voleb takto:

 -   návrh s e z a m í t á .

II.  O návrhu na neplatnost hlasování takto:

-    hlasování ve volbách do zastupitelstva Statutárního města Most, které proběhlo ve dnech 20. a
21. října 2006 ve volebním okrsku č. 20, j e n e p l a t n é .

III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora uvedených 21 navrhovatelů se společně podaným návrhem, který soud obdržel dne 3. 11. 2006,
domáhali vyslovení neplatnosti voleb do zastupitelstva Statutárního města Most konaných ve dnech
20. a 21. října 2006.

V tomto velmi obsáhlém návrhu poukázali na skutečnost, že jedna z volebních stran v dotyčných
volbách, a to volební strana č. 7 – Sdružení Mostečané Mostu, postavila svoji volební kampaň na
faktickém spojení poskytování určitého majetkového prospěchu voličům před volbami (100 jízdních
kol, 35 počítačů), ve dnech voleb (300 Kč rozdáváním voličů před volebními místnostmi budou-li
volit toto sdružení) a příslibem poskytnutí dalšího majetkového prospěchu ihned po volbách
podmíněného volebním vítězstvím tohoto sdružení (3 osobní automobily Škoda Fabia, 1000 poukázek na
libovolný nákup zboží v hodnotě 1000 Kč). Svobodná politická soutěž voličů o své zástupce tak
získala zcela jiný rozměr a voliči získali jinou motivaci než bylo dosud zvykem nejen v České
republice, ale i v zemích Evropské unie.

Podle navrhovatelů podstatou volební kampaně při volbách do obecních zastupitelstev je především
snaha volební strany přesvědčit voliče o tom, že jejich programová a personální nabídka je tou
nejlepší anebo se naopak snaží voliče odradit od nabídky politických soupeřů. Cílem kampaně je tedy
obvykle informovat voliče, přesvědčit voliče, posílit stávající podporu svých stoupenců a
mobilizovat voliče. Volební kampaň je bezpochyby finančně a organizačně velmi náročná, přičemž její
účinnost se s většími disponibilními finančními prostředky může výrazně umocňovat. Sdružení
Mostečané Mostu ovšem vložilo do volební kampaně částku cca 20 milionů korun, čímž uvedlo ostatní
volební strany do nerovného postavení, když tyto volební strany s tak vysokými náklady na volby
nekalkulovaly ani nedisponovaly, protože volební kampaň stavěly vždy zejména na svých ideách a
programech a nikoliv na faktickém přímém uplácení voličů dárky ve výši desítek milionů korun.
Navrhovatelé mají za to, že pokud Sdružení Mostečané Mostu vneslo do procesu voleb komerční prvek v
podobě „spotřebitelské loterie“ přinášejícím voličům přímý majetkový prospěch ihned a nikoliv
nepřímo až v průběhu následujícího volebního období realizací volebních programů vítězů, došlo tím
k takovému jednání, které bezpochyby ovlivňuje konečný výsledek voleb, resp. likviduje svobodnou
politickou soutěž jako takovou, vnáší do demokracie silně nestabilizující a diskriminační následky
a je popřením principu svobodných voleb založených na volné soutěži politických stran. Podle názoru
navrhovatelů byl způsob vedení volební kampaně tohoto sdružení, když byla spojena s loterií a
faktickým uplácením voličů, v rozporu s čl. 5 Ústavy a čl. 22 Listiny základních práv a svobod a
také v rozporu s ust. § 2 a § 30 volebního zákona. Nepřípustná volební kampaň byla činěna i
prostřednictvím členů samosprávy Stavebního bytového družstva Krušnohor, které je zřetelně
personálně propojeno se Sdružením Mostečané Mostu, když ti propagovali toto sdružení u nájemníků
bytového fondu takovým způsobem, až u některých z nich vzbudili důvodné obavy, že pokud nebudou
volit toto sdružení, budou mít problém se zachováním nájemního vztahu a dodávkou služeb. K
závažnému porušení volebního zákona došlo i tím, že Sdružení Mostečané Mostu provádělo volební
agitaci v den voleb v bezprostředním okolí volebních místností, kde rozdávalo slosovatelné kupony
do loterie či přímo nabízelo vyplacení peněžní částky 300 Kč voličům jdoucím do volební místnosti,
pokud budou volit toto sdružení. Provádění této nezákonné volební agitace potvrzuje řada voličů
formou čestných prohlášení a také novinový článek o volební agitaci Sdružení Mostečané Mostu ve
dnech voleb v bezprostřední blízkosti volební místnosti umístěné ve škole v Chanově. Právě v tomto
volebním okrsku č. 20 je negativní vliv nepřípustným způsobem vedené volební kampaně a volební
agitace v den voleb v bezprostředním okolí volební místnosti nejvíce patrný. Volební účast totiž
zde mnohonásobně stoupla oproti jiným volbám na 36,52 %, což je pro tento volební okrsek naprosto
nevídané, a voliči tohoto volebního okrsku pak z 96,51 % volili Sdružení Mostečané Mostu.
Navrhovatelé dále uvedli, že intenzita protizákonnosti díky nepřípustně vedené volební kampani a
volební agitaci v den voleb v bezprostředním okolí volebních místností tímto sdružením dosáhla
takového stupně, že ve svých důsledcích výrazně ovlivnila výsledek voleb v Mostě. Pokud by k tomuto
protizákonnému jednání ze strany Sdružení Mostečané Mostu nedošlo, nedosáhlo by nestandardního
volebního zisku, který se pohyboval u jednotlivých volebních okrsků v rozpětí 30 % - 46,28 %
(volební okrsek č. 42) či dokonce 96,51 % (volební okrsek č. 20).

Magistrát města Mostu jako volební orgán k výzvě soudu předložil veškeré materiály týkající se
voleb do zastupitelstva Statutárního města Most konaných ve dnech 20. a 21. října 2006 a k
předmětnému návrhu ve věci voleb do zastupitelstva Statutárního města Mostu uvedl, že se k němu
nebude vyjadřovat.

Ze zápisu o výsledku voleb do 45členného zastupitelstva Statutárního města Mostu vyplývá, že volby
se konaly v 60 volebních okrscích s celkovým počtem 54 469 voličů. Dotyčných voleb se účastnilo
celkem 11 volebních stran, a to: volební strana č. 1 – VOLBA PRO MOST, která získala 4,28 %
platných hlasů a tedy žádný mandát, volební strana č. 2 – České hnutí za národní jednotu, která
získala 0,29 % platných hlasů a tedy žádný mandát, volební strana č. 3 – Národní strana, která
získala 0,66 % platných hlasů a tedy žádný mandát, volební strana č. 4 – Občanská demokratická
strana, která získala 20,36 % platných hlasů, což jí zajistilo 11 mandátů, volební strana č. 5 –
Komunistická strana Čech a Moravy, která získala 15,85 % platných hlasů, což jí zajistilo 8
mandátů, volební strana č. 6 – SNK Evropští demokraté, která získala 5,40 % platných hlasů, což jí
zajistilo 2 mandáty, volební strana č. 7 – Sdružení Mostečané Mostu, která získala 33,36 % platných
hlasů, což jí zajistilo 18 mandátů, volební strana č. 8 – Strana zelených, která získala 4,90 %
platných hlasů a tedy žádný mandát, volební strana č. 9 – Sdružení pro sport a zdraví, která
získala 3,91 % platných hlasů a tedy žádný mandát, volební strana č. 10 – NEZ.DEMOKRATÉ (předs. V.
Železný), která získala 0,70 % platných hlasů a tedy žádný mandát, a konečně volební strana č. 11 –
Česká strana sociálně demokratická, která získala 12,33 % platných hlasů, což jí zajistilo 6
mandátů v zastupitelstvu statutárního města.

Podle ust. § 90 odst. 1 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), se
může za podmínek stanovených zvláštními zákony občan, politická strana nebo nezávislý kandidát
anebo sdružení nezávislých kandidátů a sdružení politických stran nebo politických hnutí a
nezávislých kandidátů návrhem domáhat rozhodnutí soudu o neplatnosti voleb nebo neplatnosti
hlasování anebo neplatnosti volby kandidáta. Tímto zvláštním zákonem je již výše citovaný volební
zákon, podle jehož ust. § 60 odst. 1 se může podáním návrhu na neplatnost hlasování, na neplatnost
voleb nebo na neplatnost volby kandidáta domáhat ochrany u soudu každá osoba zapsaná do seznamu ve
volebním okrsku, kde byl člen zastupitelstva obce volen, jakož i každá volební strana, jejíž
kandidátní listina byla zaregistrována pro volby do tohoto zastupitelstva, přičemž návrh je třeba
podat nejpozději 10 dnů po vyhlášení výsledků voleb Státní volební komisí.

Před přistoupením k vlastnímu meritornímu projednání podaného návrhu ve věci voleb do
zastupitelstva Statutárního města Mostu se soud nejprve zabýval tím, zda nejsou dány nějaké
překážky bránící o předmětném návrhu věcně rozhodnout. Dospěl přitom k závěru, že žádné takové
překážky nejsou dány, když všech 21 navrhovatelů bylo k podání předmětného návrhu ve věci voleb
aktivně legitimováno, neboť všichni byli v den voleb k trvalému pobytu přihlášeni v Mostě, přičemž
tento návrh byl jimi podán i v zákonné 10 denní lhůtě.

Jak již bylo zmíněno shora, navrhovatelé dovozují neplatnost voleb do zastupitelstva Statutárního
města Mostu jednak díky Sdružením Mostečané Mostu nepřípustně vedené volební kampani, když byla
postavena na předvolební a povolební loterii, a jednak díky volební agitaci prováděné tímto
sdružením v den voleb v bezprostřední blízkosti volebních místností. Z právě uvedeného ovšem
vyplývá, že formální označení podání navrhovatelů neodpovídá jeho obsahu, když navrhovatelé se
jedním návrhem de facto domáhají jednak vyslovení neplatnosti voleb – když namítají nepřípustně
vedenou volební kampaň a jednak vyslovení neplatnosti hlasování – když rozporují volební agitaci v
den voleb v bezprostřední blízkosti volebních místností. V důsledku tohoto zjištění pak soud o obou
typech řízení ve věci voleb rozhodl samostatnými výroky v úvodu tohoto usnesení.

Při posouzení podaného návrhu v části, kterou soud vyhodnotil jako návrh na neplatnost voleb – tedy
námitky proti nepřípustně vedené volební kampani, soud vycházel z ust. § 60 odst. 3 volebního
zákona. To stanovuje, že návrh na neplatnost voleb může podat navrhovatel, pokud má za to, že byla
porušena ustanovení tohoto zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledky voleb. Z této právě
citované zákonné dikce vyplývá, že návrh na neplatnost voleb je důvodný při splnění tří
předpokladů, a to: musí být dána protizákonnost spočívající v porušení některého ustanovení
volebního zákona, dále musí být dána příčinná souvislost mezi touto protizákonností a celkovým
počtem hlasů odevzdaných pro určitou volební stranu nebo její jednotlivé kandidáty a konečně musí
být dána i zásadní intenzita této protizákonnosti, která musí v konkrétním případě dosahovat
takového stupně, že je možno důvodně předpokládat odlišné výsledky voleb, tedy jiné složení
zastupitelského sboru, pokud by k takovémuto jednání nedošlo.

V jednání volební strany č. 7 – Sdružení Mostečané Mostu popsaném navrhovateli v předmětném návrhu
by případně mohlo být spatřováno nečestné a nepoctivé vedení volební kampaně. Zákaz vedení nečestné
a nepoctivé volební kampaně při volbách do zastupitelských sborů v České republice se však vztahuje
jen na volby do Parlamentu České republiky, když tento zákaz je zakotven toliko v ust. § 16 odst. 2
zák. č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, zatímco ve volebních zákonech pro
volby do zastupitelstev obcí či zastupitelstev krajů není obsažen.

Volební zákon pro volby do zastupitelstev obcí sice obsahuje ustanovení, které se zabývá regulací
volební kampaně, a to § 30, nicméně tato právní úprava obsahuje podstatně méně pravidel týkajících
se vedení volební kampaně než v případě vedení volební kampaně při volbách do Parlamentu České
republiky. V tomto směru pak samozřejmě vyvstává otázka, na kterou by mohl případně poskytnout
odpověď Ústavní soud či zareagovat sám zákonodárce, zda je všeobecně žádoucí, aby volební kampaň do
zastupitelských sborů Parlamentu České republiky byla regulována odlišně oproti volebním kampaním
do obecních či krajských zastupitelstev.

V souzené věci však pro soud mohla být směrodatná pouze zákonná dikce ust. § 30 volebního zákona, a
to s ohledem na fakt, že předmětný návrh se týkal volební kampaně do obecního zastupitelstva. Toto
ustanovení přitom v odst. 1 v rámci regulace volební kampaně zakotvuje pouze zásadu rovnosti
kandidujících volebních stran při využívání plochy pro vylepení volebních plakátů vyhrazené
starostou, v odst. 2 pak upravuje zákaz zveřejňování výsledků předvolebních a volebních průzkumů v
době počínající třetím dnem přede dnem voleb a končící ukončením hlasování a v odst. 3 zakazuje
volební agitaci a propagaci v objektu, v němž je umístěna volební místnost, a v jeho bezprostředním
okolí. Další zásady a způsoby a z toho vyplývající omezení vedení volební kampaně již nejsou
upraveny ani v žádném jiném ustanovení volebního zákona.

Z právě uvedeného vyplývá, že pojetí volební kampaně obchodně-tržním způsobem, spočívajícím v
uspořádání velkolepé předvolební show spojené s masovým rozdáváním hodnotných darů (100 jízdních
kol a 35 počítačů) potencionálním voličům a s rozdáváním 16 000 slosovacích kuponů na 3 osobní
automobily a na 1000 výher na zboží v tisícikorunových hodnotách pro povolební loterii, která se
měla uskutečnit v případě vítězství volební strany č. 7 – Sdružení Mostečané Mostu, není jednáním,
které by představovalo nějaké porušení volebního zákona, a to včetně jeho ust. § 30. Pojetí volební
kampaně obchodně-tržním způsobem výše uvedeným sdružením totiž nelze subsumovat pod žádný ze 3
odstavců ust. § 30 volebního zákona. Z tohoto důvodu proto soud ani nemohl shledat naplnění
základního předpokladu pro vyslovení neplatnosti voleb, a to rozpor s volebním zákonem, ačkoliv je
jisto, že ke shora předestřenému jednání Sdružením Mostečané Mostu skutečně došlo a tedy že tvrzení
uvedená navrhovatelem odpovídají skutečnosti.

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti nemohl soud dospět k jinému závěru než k tomu, že
návrh navrhovatelů ve věci voleb v části, kterou soud vyhodnotil jako návrh na neplatnost voleb do
zastupitelstva Statutárního města Most konaných ve dnech 20. a 21. října 2006 není důvodný, a proto
jej ve výroku ad I) zamítl. Ve vztahu k návrhu na neplatnost voleb soud ještě poznamenává, že bez
ohledu na to, jak právní řád České republiky reguluje vedení volebních kampaní do jednotlivých
zastupitelských sborů, nezanedbatelnou míru odpovědnosti za obsazení jednotlivých zastupitelských
sborů nesou především samotní voliči a nikoliv jen určitá ve volební kampani progresivní volební
strana. Právě volič by měl v každých volbách pečlivě vyhodnocovat, ať už na základě učiněné
zkušenosti s jednotlivými volebními stranami či na základě reálnosti naplnění předvolebních slibů
jednotlivých volebních stran, zda ta která volební strana, se neuchyluje jen k populistickým gestům
zaručujícím jí prosté získání moci, aniž by ve skutečnosti usilovala o dosažení blaha pro své
voliče.

Při posouzení podaného návrhu v části, kterou soud vyhodnotil jako návrh na neplatnost hlasování –
tedy námitky proti nepřípustné volební agitaci v den voleb v bezprostřední blízkosti volebních
místností, soud vycházel z ust. § 60 odst. 2 volebního zákona. To stanovuje, že návrh na neplatnost
hlasování může podat navrhovatel pokud má za to, že byla porušena ustanovení volebního zákona
způsobem, který mohl ovlivnit výsledky hlasování. Z této právě citované zákonné dikce přitom
vyplývá, že objektem ochrany řízení o neplatnosti hlasování je svoboda projevu vůle voliče při
hlasování. Existuje totiž celá řada skutečností, které jeho výsledek mohou ovlivnit. K tomu je sice
zaměřena i celá volební kampaň, ovšem zákon spojuje neplatnost hlasování pouze s protizákonným
jednáním nebo opomenutím, k němuž dojde ve volební místnosti a v jejím bezprostředním okolí během
přesně zákonem vymezeného časového úseku končícího uzavřením volební místnosti, a to za situace,
kdy porušení zákona dosáhne takové intenzity a rozsahu, že je způsobilé mít vliv na výsledek
hlasování. Výsledkem hlasování je proto projev vůle voličů, který je vyjádřen konkrétní úpravou
hlasovacích lístků a jejich odevzdáním zákonem stanovenými způsoby. K ovlivnění výsledku hlasování
tak nemůže dojít po ukončení hlasování a uzavření volební místnosti.

Volební zákon v ust. § 3 odst. 3, odst. 4 stanovuje, že konají-li se volby do zastupitelstev obcí
ve 2 dnech, jsou jimi pátek a sobota. V první den voleb začíná hlasování ve 14.00 hodin a končí ve
22.00 hodin. Ve druhý den voleb začíná hlasování v 8.00 hodin a končí ve 14.00 hodin. Dodatečné
volby, opakované volby a opakované hlasování a nové volby se konají v jednom dni. Hlasování začíná
v 7.00 hodin a končí ve 22.00 hodin, pokud v zákoně není stanoveno jinak.

K zajištění svobody projevu vůle voliče při hlasování zákonodárce v ust. § 30 odst. 2 volebního
zákona stanovil, že v době počínající třetím dnem přede dnem voleb a končící ukončením hlasování
nesmějí být žádným způsobem zveřejňovány výsledky předvolebních a volebních průzkumů. Odst. 3 pak
výslovně zakazuje ve dny voleb volební agitaci a propagaci pro volební strany i nezávislé kandidáty
v objektu, v němž je umístěna volební místnost, a v jeho bezprostředním okolí.

V projednávané věci přitom soud zjistil, že právě k porušení zákazu volební agitace v den voleb v
bezprostřední blízkosti volebních místností došlo, a to volební stranou č. 7 – Sdružení Mostečané
Mostu, pokud se jedná o volební okrsek č. 20. Při učinění tohoto závěru soud především vycházel z
vyjádření Jitky Bakovské a Václava Veverky, kteří se pohybovali během hlasování dne 20. 10. 2006 ve
volebním okrsku č. 20, a to v bezprostřední blízkosti tamních volebních místností. Výše jmenovaní
novináři ve svém vyjádření učiněném k výzvě soudu, když navrhovatelé na podporu svých tvrzení
zmiňovali i článek těchto novinářů otištěný dne 23. 10. 2006 v Deníku Mostecka, uvedli, že dne 20.
10. 2006 po otevření volebních místností ve volebním okrsku č. 20 v těsné blízkosti volebních
místností začala hudební produkce s tím, že všichni přihlížející novinářům shodně uváděli, že tuto
zábavu pro ně připravila volební strana Sdružení Mostečané Mostu. Tuto informaci novinářům potvrdil
nejprve i Josef Tonka, který měl hudební produkci na starosti a který však posléze dle vyjádření
novinářů začal tvrdit, dle názoru soudu účelově, že hudební produkci a s tím spojené občerstvení
organizuje a hradí sám, protože se mu volební strana Sdružení Mostečané Mostu prostě líbí.
Vyjádření novinářů o volební agitaci v den voleb v bezprostřední blízkosti volebních místností
dokresluje jimi pořízená fotodokumentace, kterou si soud od novinářů rovněž vyžádal. Pokud
navrhovatelé zmiňovali, že volební agitaci Sdružení Mostečané Mostu ve volebním obvodu Most
prokazují i čestná písemná prohlášení voličů – ZH, DK, TD, RB, PS,  tak tomu soud uvádí, že
prohlášení těchto osob jsou naprosto neprůkazná, pokud by měla podporovat navrhovateli tvrzenou
nepřípustnou volební agitaci Sdružení Mostečané Mostu. Ani v jednom z prohlášení těchto osob totiž
není uvedeno, v jakém konkrétním volebním okrsku, když volební obvod Most jich má 60 a prohlašující
osoby mají různé volební okrsky, mělo dojít k volební agitaci. Rovněž v prohlášení těchto osob
naprosto chybí tvrzení o tom, kdy a kde mělo dojít k nepřípustné volební agitaci, tj. zda k tomu
došlo ve dnech voleb a v bezprostřední blízkosti volebních místností. V důsledku této skutečnosti
tedy soud uzavřel, že k porušení ust. § 30 odst. 3 volebního zákona došlo toliko ve volebním okrsku
č. 20, když žádná konkrétní skutečnost nenasvědčuje něco jiného.

Tomu, že porušení volebního zákona v případě volebního okrsku č. 20 dosáhlo takové intenzity a
rozsahu, že mělo vliv na svobodnou vůli voličů při procesu hlasování a v konečném důsledku i vliv
na samotný výsledek hlasování, svědčí nezpochybnitelný fakt, že účast ve volbách v tomto volebním
okrsku oproti všem dosud konaným volbám v historii České republiky byla mnohonásobně větší, když
činila 36,52 % (např. v předchozích komunálních volbách volební účast činila v roce 2002 4,72 %, v
roce 1998 4,13 %, jak si soud ověřil). Že svobodná vůle voličů ve volebním okrsku č. 20 byla
výraznou měrou ovlivněna volební agitací prováděnou Sdružením Mostečané Mostu v rozporu s ust. § 30
odst. 3 volebního zákona, nasvědčuje i samotný výsledek hlasování v tomto volebním okrsku, a to
96,51 % hlasů pro Sdružení Mostečané Mostu, tedy takřka naprosté vítězství pouze jedné volební
strany, což je volební výsledek rovněž ojedinělý, ve srovnání s volebními výsledky, které byly
dosaženy ve všech dosud konaných volbách v historii České republiky v tomto volebním okrsku, jak
bylo soudem ověřeno.

Z tohoto důvodu soud návrh navrhovatelů ve věci voleb v části, kterou soud vyhodnotil jako návrh na
neplatnost hlasování do zastupitelstva Statutárního města Most konaných ve dnech 20. a 21. října
2006 posoudil jako důvodný, a ve výroku ad II) rozhodl tak, že hlasování ve volbách do
zastupitelstva Statutárního města Most, které proběhlo ve dnech 20. a 21. října 2006 ve volebním
okrsku č. 20, je neplatné.

V souladu s ust. § 90 odst. 3 s. ř. s. o návrhu navrhovatelů rozhodl usnesením ve dvacetidenní
lhůtě od jeho doručení, a to bez nařízení jednání, neboť s ohledem na shora uvedený právní závěr
nebylo zapotřebí provádět další dokazování výslechy účastníků či svědků.

Současně soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť podle ust. § 93
odst. 4 s. ř. s. v soudnictví ve věcech volebních takové právo účastníkům nepřísluší.

Pro úplnost soud poznamenává, že v předmětné věci se domáhalo přiznání postavení účastníka řízení i
Sdružení Mostečané Mostu a posléze i jeho kandidát Ing. Václav Zahradníček, jak uváděli ve svých
písemných vyjádřeních k podanému návrhu. K jejich stanoviskům a vyjádřením však soud nepřihlížel,
když dospěl k závěru, že ani jednomu z nich nesvědčí účastenství jak v řízení o návrhu na
neplatnost voleb tak v řízení o návrhu na neplatnost hlasování. Ust. § 90 v odst. 2 s. ř. s. sice
stanovuje, že účastníky řízení jsou navrhovatel, příslušný volební orgán a ten, jehož volba byla
napadena, nicméně toto ustanovení je nutné vykládat spolu s ust. odst. 1, které rozlišuje tři typy
návrhových oprávnění, jejichž prostřednictvím má být zajištěna ochrana řádného hlasování a řádného
výsledku voleb, a to: návrh na neplatnost voleb, návrh na neplatnost hlasování, návrh na neplatnost
volby kandidáta. V řízení o všech těchto tří typů návrhů jsou vždy účastníky řízení navrhovatel a
příslušný volební orgán. Naproti tomu účastenství „toho, jehož volba byla napadena“ - tedy
kandidáta, jemuž bylo vydáno osvědčení o zvolení, je dáno jedině tehdy, pokud se jedná o návrh na
neplatnost volby kandidáta. Tento závěr soudu se přitom shoduje s komentářem k ust. § 90 s. ř. s. v
publikaci Soudní řád správní nakladatelství C. H. Beck, odpovídá stávající praxi správních soudů
včetně Nejvyššího správního soudu a zcela koresponduje i předchozí úpravě účastenství obsažené v
ust. § 200n zák. č. 99/1963 Sb. – občanský soudní řád, který do nabytí účinnosti s. ř. s. byl
procesním kodexem v řízeních ve věcech voleb. Ust. § 200n odst. 3 o. s. ř. oproti § 90 odst. 2 s.
ř. s. zcela jednoznačně a tedy nerozporuplně stanovilo, že účastníkem řízení o návrhu na neplatnost
voleb a návrhu na neplatnost hlasování je navrhovatel a příslušný okresní úřad v sídle volebního
obvodu – tedy volební orgán, zatímco v řízení o neplatnosti volby kandidáta i ten, jehož volba byla
napadena. Po formální stránce problematika účastenství v řízení ve věci voleb a hlasování
zakomponováním z o. s. ř. do s. ř. s. sice doznala velkých změn, nicméně po obsahové stránce úprava
účastenství zůstala neměnná (až na změnu v označení volebního orgánu).

Poučení:   Proti tomuto usnesení n e j s o u podle § 104 odst. 1 s. ř. s. opravné prostředky
přípustné.

V Ústí nad Labem dne 20. listopadu 2006

JUDr. Dagmar Štullerová, v. r.

předsedkyně senátu