Doménové jméno se dá jednoduše definovat jako řetězec znaků, který usnadňuje uživatelům orientaci v internetu.

K tomu, abychom mohli pojem doménového jména definovat přesně, musíme znát nejdříve pojem a funkci takzvané IP adresy. IP adresa je číselný kód, pomocí kterého se identifikují jednotlivé uzly, které mezi sebou komunikují v počítačové síti. Protože jsou tyto někdy až dvanáctimístné kódy obtížně zapamatovatelné, používá se místo číselné IP adresy doménové jméno a naopak, všude tam, kde jsme zvyklí zadávat doménová jména (internetové prohlížeče, elektronická pošta) můžeme použít přímo IP adresu.

Vazby mezi jednotlivými doménovými jmény a IP adresami jsou evidovány v databázi DNS (Domain Name Systém, dále jen DNS), která je umístěna na tzv. jmenných serverech. Jednotlivé záznamy o těchto vazbách se nazývají Resource Records, česká technická literatura používá termín DNS věty.

Samotný systém funguje tak, že když uživatel zadá doménové jméno do své aplikace (například do nastavení domovské stránky svého internetového prohlížeče), zašle aplikace pomocí klienta zvaného resolver dotaz (požadavek) na jmenný server, který v DNS databázi vyhledá příslušnou DNS větu a doménové jméno „přeloží“ na IP adresu. Teprve tehdy, když aplikace zjistí IP adresu, se může pokusit navázat spojení s uzlem, který je označen daným doménovým jménem.

Zásadní otázkou je, jakým způsobem lze doménové jméno uchopit po právní stránce. Jako východiskový bod pro úvahy nad pravní povahou doménového jména doporučujeme článek Davida Sehnálka:

Registraci doménových jmen zabezpečují autorizovaní správci nejvyšších domén, přičemž jeden správce může spravovat i několik domén. Faktickou registrace doménových jmen pro jednotlivé uživatele zpravidla zprostředkovávají registrátoři, podnikající osoby které jsou mezi sebou v soutěžním vztahu. Podmínky pro registraci a užívání jednotlivých domén určují správci. Registrační podmínky z našeho pohledu nejvýznamnějších domén naleznete na těchto odkazech:

Podmínky jednotlivých správů jsou v zásadě podobné a ve všech se dají vystopovat dva zásadní principy registrace doménových jmen a to:

Princip jedinečnosti spočívá v tom, že jedno doménové jméno může být zaregistrováno pouze jednomu uživateli.

Princip priority se uplatňuje v případech kde má o jedno doménové jméno zájem víc uživatelů. V tomto případě registrátor nezkoumá který uchazeč má k doméně lepší právo, ale zaregistruje doménu uchazeči který se o ni první přihlásil – „first come first served“.

Systém registrací založený na principech jedinečnosti a priority bohužel vytvořil obrovský prostor pro nejrůznější formy doménových spekulací (tzv cybersquatting). O různých formách doménových spekulac a formách boje proti nim se dočtete například v informativních článcích: