PŘEDNÁŠKA II. - PROF. FENYK
ŘÍZENÍ PŘED SOUDEM - OBECNÉ VÝKLADY
STÁTNÍ ZÁSTUPCE V ŘÍZENÍ PŘED SOUDEM
ČINNOST SOUDU
PŘEDBĚŽNÉ PROJEDNÁNÍ OBŽALOBY
Předběžné pojednání obžaloby je upraveno v hlavě dvanácté TŘ, kde jsou uvedeny důvody tohoto projednání, způsob a rozhodnutí. Jedná se o samostatné, fakultativní stádium trestního řízení, jež následuje po přípravném řízení za předpokladu, že přípravné řízení skončilo podáním obžaloby. Soud v něm přezkoumává obžalobu podle jejího obsahu, dále zda výsledky přípravného řízení poskytují spolehlivý podklad a zda přípravné řízení bylo konáno zákonem daným způsobem. Tedy toto stádium trestního řízení má mimo jiné zabránit tomu, aby trestní věc nebyla projednávána před soudem za situace, kdy obžaloba takové projednání neumožňuje, a to např. proto, že byla porušena ustanovení zajišťující obviněnému právo obhajoby.
Předběžné projednání obžaloby se projednává v neveřejném zasedání, přičemž soud přezkoumá obžalobu ze všech hledisek, tedy zejména, je-li obžaloba opodstatněna a je-li důkazní materiál, na něž se obžaloba odvolává úplný. Předseda senátu může nařídit o předběžném projednání obžaloby i veřejné zasedání.
Dospěje-li soud k závěru po předběžném projednání obžaloby, že obžaloba trpí vadami, vrátí ji státnímu zástupci k odstranění těchto vad. Státní zástupce na základě toho pak vytýkané vady přípravného řízení odstraní. V takových případech rozhoduje soud usnesením a v tomto rozhodnutí uvede rozsah vytýkaných vad a způsob jakým mají být odstraněny.
Předběžné projednání obžaloby se nekoná v řízení před samosoudcem. Samosoudce obžalobu předběžně neprojednává, přezkoumává ji však z týchž hledisek jako předseda senátu (porovnej § 314c TŘ).
Cílem předběžného projednání obžaloby je prověřit, zda přípravné řízení bylo provedeno v souladu se zákonem a zda výsledky přípravného řízení odůvodňují postavení obviněného před soud(srov. § 181 odst. 1 TŘ). Hlavní líčení bude nařízeno jen tehdy, jestliže jsou tyto předpoklady splněny. V tomto stádiu řízení se přezkoumává i důvodnost dalšího trvání vazby (§ 192 TŘ).
Obžalobu podanou soudu přezkoumává předseda senátu (§ 185 odst. 1 TŘ) vždy v celém rozsahu a ze všech hledisek, pro které je nutné obžalobu předběžně projednat, či zda může o ní nařídit hlavní líčení.
Po přezkoumání obžaloby a spisu předseda senátu
- nařídí o obžalobě hlavní líčení (§ 185 odst. 1 TŘ) v případě, že obžaloba tvoří náležitý podklad pro projednání věci v hlavním líčení,
- nařídí předběžné projednání obžaloby v zasedání senátu (§ 185 odst. 1, § 186 TŘ), pokud má obžaloba takové nedostatky, že nemůže být podkladem hlavního líčení a přichází tedy v úvahu jiné rozhodnutí než nařízení hlavního líčení – tedy postoupení věci, zastavení, anebo přerušení trestního stíhání, vrácení věci státnímu zástupci k došetření, podmíněné zastavení trestního stíhání, schválení narovnání (srov. § 188 odst. 1, 2 a § 190 TŘ).
Po nařízení hlavního líčení se obviněný stává obžalovaným(§ 12 odst. 8 TŘ).
Rozhodnutí soudu ve stádiu předběžného projednání obžaloby má formu usnesení. Proti usnesení je přípustná stížnost, která má, s výjimkou stížnosti o přerušení trestního stíhání, odkladný účinek. Stížnost není přípustná proti rozhodnutí o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti dle § 188 odst. 3 TŘ.
V případě, kdy je věc vrácena státnímu zástupci k došetření, se vrací věc do stádia přípravného řízení. Rozhodne-li se státní zástupce ve věci, jež mu byla vrácena k došetření o opětovné podání obžaloby, přihlédne v ní k výsledkům provedeného došetření. Tato obžaloba se u soudu za podmínek uvedených v § 186 TŘ opět předběžně projedná.
ÚČEL A VÝZNAM HLAVNÍHO LÍČENÍ
Hlavní líčení je upraveno v hlavě třinácté TŘ. Jedná se o obligatorní a nejdůležitější stádium celého trestního řízení, často bývá nazýváno jádrem trestního řízení.[1] Uplatňují se v něm v nejširší míře všechny zásady trestního řízení, zejména zásada obžalovací, oficiality, vyhledávací, zásada veřejnosti, ústnosti, bezprostřednosti, volného hodnocení důkazů atd. Cílem hlavního líčení je rozhodnout o vině a trestu v souvislosti s podanou obžalobou, a to v co nejkratší době, pokud možno bez odročení. Průběh hlavního líčení je tedy v zásadě určen zásadou obžalovací, kdy právem disponovat s ní má pouze státní zástupce, ovšem po zahájení hlavního líčení už není oprávněn sám o sobě disponovat podanou obžalobou. V této fázi jí může vzít zpět jen tehdy, pokud obžalovaný netrvá na pokračování řízení. Zpětvzetí obžaloby státním zástupcem se souhlasem obžalovaného je však ještě možné, a to dokonce až do doby, než se soud I. stupně odebere k závěrečné poradě (§ 182 TŘ).
Soud v hlavním líčení zjišťuje za účasti procesních stran, zda tu existují skutečnosti uváděné v obžalobě a zda na jejich základě lze rozhodnout o vině a trestu obžalovaného. Hlavní líčení končí rozsudkem, na jehož základě dochází buď k odsouzení obžalovaného nebo ke zproštění obžaloby. Je samozřejmé, že zde přichází v úvahu i jiná rozhodnutí jako je např. postoupení věci, zastavení trestního stíhání či schválení narovnání.
Pojem hlavní líčení má v trestním řízení dvojí význam, a to jednak jako soudní stádium trestního procesu, jednak jako forma zasedání soudu (vedle veřejného a neveřejného zasedání soudu) určená k věcnému projednání a rozhodnutí o podané obžalobě či návrhu na potrestání v řízení před soudem prvního stupně. Hlavní líčení konají pouze soudy prvního stupně (tj. okresní soudy a soudy krajské jako soudy prvního stupně ve věcech uvedených v § 17 TŘ). Soudy projednávají věc v druhém stupni (odvolací a stížností soudy) a na podkladě mimořádných opravných prostředků (např. Nejvyšší soud) hlavní líčení nekonají, ale rozhodují ve veřejném nebo neveřejném zasedání.
V hlavním líčení vrcholí celé trestní řízení, předcházející stádia jsou vlastně jen přípravou na soudní proces konaný ve formě hlavního líčení. Do stádia hlavního líčení je soustředěno dokazování v trestním řízení, přičemž provádění důkazů a jejich hodnocení je nejdůležitější součástí hlavního líčení a jeho těžištěm. Výhradně v hlavním líčení se uplatní kontradiktorní charakter trestního procesu jako sporu dvou rovnoprávných procesních stran (obhajoby a obžaloby), jehož předpokladem a projevem je též princip součinnosti procesních stran, tj. obhajoby a obžaloby, na provádění dokazování. Oproti v zásadě neveřejného průběhu přípravného řízení je hlavní líčení ovládáno principem veřejnosti (jen výjimečně může být veřejnost vyloučena), což je základním předpokladem výchovného účinku hlavního líčení a širokým uplatněním zásady ústnosti a bezprostřednosti.
Hlavní líčení koná jak senát, tak samosoudce (§ 314d odst. 1 TŘ). Hlavní líčení se koná za stálé přítomnosti všech členů senátu, protokolujícího úředníka (či zapisovatele) a státního zástupce. V nepřítomnosti obžalovaného může se hlavní líčení provést, jen když soud má za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obžalovaného, a přitom obžaloba byla obžalovanému řádně doručena a obžalovaný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán a o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obžalovaný už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování. Hlavní líčení v nepřítomnosti obžalovaného nelze konat, je-li obžalovaný ve vazbě nebo na výkonu trestu odnětí svobody nebo jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let. Toto neplatí, pokud obžalovaný požádá, aby hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti. V případech nutné obhajoby nelze konat hlavní líčení bez přítomnosti obhájce.