1) úvod do tématu (krátké a výstižné)

 

Odvětví elekroenergetiky, stejně jako ostatní odvětví energetiky, bylo od svého vzniku organizováno na monopolistickém principu; veškeré služby od výroby, distribuce i dodávek zpravidla zajišťoval jeden ekonomický subjekt. Existence monopolu tak umožnila vznik a rozvoj odvětví, na druhou stranu ovšem znemožnila vstup konkurenčních subjektů na trh. Negativní ekonomické dopady monopolního postavení jediného subjektu proto byly (a dodnes jsou) vyvažovány rozsáhlou státní regulací.

V rámci své energetické politiky si evropská unie vytkla za cíl vytvoření funkčního konkurenční prostředí na trhu s elektřinou, a tak v rámci tzv. druhého (2003) a třetího (2009) energetického balíčku byla prosazena postupná liberalizace energetických trhů v členských státech EU s cílem vytvořit jednotný vnitřní trh s elektřinou. Od 1.1. 2006 je plně liberalizován trh s elektřinou v České republice; každý zákazník má právo na volbu svého dodavatele elektřiny dle svého výběru a není již vázán na dodávky ze strany místního .

Liberalizace v sektoru elektroenergetiky však s sebou nese i negativní dopady na spotřebitele, a to zejména zvýšený tlak ze strany ekonomicky silnějších dodavatelů. Vzhledem k tomu, že spotřebitelé mají slabší postavení na trhu, je jedním z úkolů energetické legislativy vyvážit faktickou nerovnost zejména mezi spotřebitelem a „velkými hráči na trhu“ a ochránit tak spotřebitel před nezákonnými excesy. Význam ochrany spotřebitele dokládá i statistika Energetického regulačního úřadu, podle níž spotřeba domácností např. v roce 2009 činila cca. 25% veškeré spotřeby elektrické energie v České republice [1].Tento modul poskytne základní informace o tom, jakými právními nástroji se energetické právo s touto rolí vypořádává.

2) vysvětlení základních problémů („o co tam jde“)

 

Obecně lze konstatovat nerovnováha mezi spotřebiteli a dodavateli na trhu s elektřinou je dána zejména níže uvedenými faktory:

-         dodavatel je zpravidla v ekonomicky silnější,

-         existence informační nerovnosti mezi dodavatelem a spotřebitelem,

-         omezená možnost změny návrhu na uzavření smlouvy (formulářové, adhezní smlouvy),

-         finanční náklady spojené se zajištěním přístupu k dodávkám tj. připojení k distribuční (přenosové) soustavě,

-         existenční závislost spotřebitele na dodávkách (negativní důsledky spojené s „odpojením“),

-         omezená možnost spotřebitele zkontrolovat výši vyúčtované ceny za dodávky,

-         existence překážek při změně dodavatele (zejm. administrativní a finanční překážky).

 

Energetický zákon pojem „spotřebitel“ nedefinuje ani jej nepoužívá, spotřebitelé jsou nositeli stejných práv a povinností jako ostatní zákazníci (§ 2 odst. 2 písm. a) bod 19 energetického zákona). Základní práva zákazníka jsou upravena v § 28 energetického zákona. Jedná se zejména o právo zákazníka na připojení jeho odběrného místa k distribuční (příp. přenosové) soustavě, se kterým koresponduje povinnost provozovatele distribuční soustavy připojit k soustavě každého a umožnit distribuci elektřiny každému, kdo o to požádá a splňuje podmínky připojení, ledaže by se jednalo o případ prokazatelného nedostatku kapacity zařízení pro distribuci nebo by došlo k ohrožení spolehlivého provozu distribuční soustavy. Vzhledem k tomu, že licence na distribuci elektřiny je vydávána pro vymezené území, nelze chápat toto právo jako právo na připojení k jakékoliv distribuční soustavě, nýbrž jako právo na připojení k distribuční síti distributora, kterému byla vydána licence na distribuci elektřiny v daném místě. Každému zákazníkovi je tak za shora uvedených podmínek zaručena možnost připojení k distribuční síti, které je nezbytným předpokladem k uskutečnění dodávek elektřiny. Po připojení k soustavě je zákazníkům zaručeno právo bezplatné volby a změny dodavatele elektřiny. Záleží tedy pouze na volbě zákazníka, kterého dodavatele elektřiny si na základě tržní nabídky vybere. Elektřinu přitom může nakupovat přímo od držitelů licence na výrobu elektřiny nebo od držitelů licence na obchod s elektřinou (možnost nakupovat elektřinu z jiných států nebo na krátkodobém trhu s elektřinou organizovaném operátorem trhu bude využívána zpravidla velkoodběrateli). Vzhledem k oddělení provozovatelů distribučních a přenosových soustav od ostatních účastníků trhu tedy nelze uzavřít smlouvu o dodávkách elektřiny s těmito subjekty. Zákazník má dále právo na dopravu dohodnutého množství elektřiny do odběrného místa za cenu uplatněnou v souladu s cenovou regulací, která náleží do kompetence Energetického regulačního úřadu. Ust. § 28 odst. 1 písm. c) energetického zákona podmiňuje sice realizaci tohoto práva uzavřením smlouvu o přenosu nebo o distribuci elektřiny, to však nelze vykládat tak, že by záviselo na libovůli provozovatele distribuční soustavy, zda se zákazníkem uzavře smlouvu na distribuci elektřiny. Provozovatel distribuční soustavy má povinnost zajistit všem účastníkům trhu s elektřinou neznevýhodňující podmínky pro distribuci elektřiny za srovnatelných podmínek. Jinými slovy, provozovatel distribuční soustavy musí všem zákazníkům umožnit distribuci elektřiny za srovnatelných podmínek.

Jako pojistku pro případ možného přerušení dodávek elektřiny zákazníkům energetický zákon obsahuje institut tzv. dodavatele poslední instance. Podle § 12a odst. 2 energetického zákona dodavatel poslední instance dodává elektřinu (nebo plyn) zákazníkovi, jehož dodavatel pozbyl oprávnění nebo možnost dodávat elektřinu nebo ukončil dodávku. Tato povinnost trvá nejdéle 6 měsíců a dodavatel poslední instance obdrží za uskutečněné dodávky cenu, jejíž výše je regulovaná Energetickým regulačním úřadem podle § 19a odst. 3 energetického zákona.

Spotřebitel realizuje svá práva a povinnosti zákazníka prostřednictvím smluv uzavíraných s ostatními účastníky trhu s elektřinou. Jedná se zejména o smlouvu o dodávce elektřiny, smlouvu o sdružených službách, smlouvu o připojení, smlouvu o distribuci elektřiny. Byť jsou uvedené smluvní typy upraveny v § 50 energetického zákona, který má převážně povahu veřejnoprávního předpisu, jedná se o smlouvy čistě soukromoprávní, které se subsidiárně řídí úpravou obsaženou v občanském, popř. obchodním zákoníku. Vedle obecných náležitostí smluv, které vyplývají z obecných ustanovení občanského zákoníku, musí smlouva obsahovat také náležitosti vyžadované v § 50 energetického zákona. Velký význam z hlediska zajištění práva na volbu a změn přikládá energetický zákon právu zákazníka na ukončení smlouvy o dodávce elektřiny a smlouvu o sdružených službách. Zákazník má právo vypovědět smlouvu o dodávce elektřiny a smlouvu o sdružených službách, jedná-li se o smlouvu na dobu neurčitou. Délka výpovědní doby přitom nesmí překročit 3 měsíce. Zákazník má dále právo odstoupit od smlouvy v případě neplnění smluvních povinností ze strany dodavatele nebo v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek. Pokud smluvní podmínky umožňují obchodníkovi s elektřinou jednostrannou změnu smluvních podmínek, ukládá § 30 odst. 2 písm. d) energetického zákona obchodníkům s elektřinou povinnost upozornit zákazníky nejpozději 2 měsíce předem na jejich záměr změnit smluvní podmínky.

Pokud je smlouva v oblasti energetiky uzavírána mezi spotřebitelem a dodavatelem, vztahují se na tento smluvní vztah i § 51a a násl. občanského zákoníku o spotřebitelských smlouvách. Z definice v § 52 odst. 3 občanského zákoníku plyne, že spotřebitelem je fyzická osoba (nikoliv právnická osoba), která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Dodavatelem je naopak podle odst. 2 uvedeného ustanovení osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Mezi základní všeobecná pravidla pro spotřebitelské smlouvy patří, že smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Ochrana spotřebitele vyžaduje kogentnost právní úpravy, jde přitom o normy jednostranně kogentní, ve prospěch spotřebitele mohou být nepochybně sjednány výhodnější podmínky. Spotřebitel se dále zejména nemůže vzdát svých práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která by v rozporu s požadavkem dobré víry mohla znamenat značnou nerovnováhu v právech a povinnostech. Demonstrativní výčet nepřípustných ujednání obsahuje ustanovení § 56 odst. 3 občanského zákoníku. Tato ujednání se však považují za platná, pokud se spotřebitel (tj. ten, na jehož ochranu je relativní neplatnost stanovena) jejich neplatnosti nedovolá. Je tedy ponecháno na úvaze spotřebitele, zda chce ochranu využít a neplatnosti se dovolat, či nikoli. Ustanovení § 55 odst. 3, upravuje interpretační pravidlo, že v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele výhodnější, nejasnosti a eventuální nepříznivé důsledky s nimi spojené budou přičteny k tíži dodavatele. Toto ustanovení je kogentní a nelze se od něj odchýlit. Zvláštní pravidla platí také v případech, kdy byla smlouva uzavřena při použití prostředků komunikace na dálku (tzv. distanční smlouvy) nebo mimo provozovnu, resp. mimo prostory obvyklé k podnikání dodavatele nebo kdekoliv jinde, jestliže dodavatel nemá žádné stálé místo k podnikání (tzv. podomní obchody).

Důležitou roli hraje při ochraně spotřebitele také právní úprava obsažená v zákonu o ochraně spotřebitele. Pro potřeby tohoto zákona je za spotřebitele považována fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Jedná se tedy o širší definici než je definice spotřebitele v občanském zákoníku, neboť postavení spotřebitele je přiznáno fyzické osobě i v situacích, kdy se nejedná přímo o uzavírání nebo plnění ze smluv. Ust. § 4 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele zakazuje tzv. nekalé obchodní praktiky, kterými jsou a) klamavé a b) agresivní obchodní praktiky. Zákon blíže  vymezuje tyto zakázané obchodní praktiky demonstrativními výčty v § 5 a 5a, přičemž po vzoru směrnice 2005/29/ES, o nekalých obchodních praktikách odkazuje na přílohy č. 1 a 2 zákona o ochraně spotřebitele, které obsahují výčet jednání, která jsou vždy zakázanými obchodními praktikami.

Velmi kuse upravuje energetický zákon informační práva spotřebitele, a to přestože např. směrnice 2009/72/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou, klade na informovanost spotřebitele značné požadavky. Přitom nedostatečná informovanost zákazníků je jedním z hlavních důvodů, které brání spotřebitelům v tom, aby mohli plně využívat výhody, které jim nabízí liberalizované prostředí trhu s elektřinou. Podle směrnice mají členské státy zajistit, aby zákazník obdržel veškeré příslušné údaje o spotřebě elektřiny. Na fakturách a jiných materiálech poskytovaných spotřebitelům mají být uvedeny informace o podílu každého energetického zdroje na celkové skladbě zdrojů energie užitých dodavatelem, odkaz na veřejně dostupné informace o dopadech na životní prostředí a informace týkající se jejich práv a prostředků urovnávání sporů, které mají v případě sporu k dispozici. Povinností členských států je dále zajistit, aby byla zřízena jednotná kontaktní místa, v nichž budou spotřebitelům k dispozici veškeré potřebné informace o jejich právech, platných právních předpisech a prostředcích urovnávání sporů, které mají v případě sporu k dispozici. Také příloha I směrnice dává spotřebitelům velké množství práv, jejichž cílem je zlepšit informovanost spotřebitelů. Většina z těchto ustanovení však nebyla dosud do českého právního řádu řádně transponována, přitom směrnice stanoví, že členské státy EU jsou povinny ustanovení směrnice implementovat do českého právního řádu do 3.3. 2011.

Dohled a kontrolu nad dodržováním práv spotřebitelů v odvětví elektroenergetiky vykonává Energetický regulační úřad, do jehož působnosti náleží zejména podpora hospodářské soutěže, podpora využívání obnovitelných a druhotných zdrojů energie a ochrana zájmů spotřebitelů v těch oblastech, kde není možná konkurence, s cílem uspokojení všech přiměřených požadavků na dodávku energií. Energetický regulační úřad dává mimo jiné podněty ke kontrole Státní energetické inspekci, která provádí kontrolu dodržování energetického zákona, zákona o hospodaření s energií, cenového zákona a dalších předpisů. Dozor nad dodržováním povinností stanovených zákonem o ochraně postřebitele provádí Česká obchodní inspekce.

3) regulace pozitivním právem (odkazy na pozitivní právo, odkazy na portal.gov.cz, odkazy na konkrétní paragrafy právních předpisů)

 

Zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů – (především § 12, 12a, 28, 30, 50, 51)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2009/72/ES, o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 2003/54/ES (především body 50 až 55 preambule směrnice, článek 3 směrnice a Příloha I směrnice)

Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 40/1964 Sb.,občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (ustanovení § 51a a násl. o spotřebitelských smlouvách)

4) literatura ke studiu – povinná (odkazy, dokumenty, pdf soubory, naskenované stránky atd.)

 

Níže uvedená literatura slouží k nastínění základní problematiky spotřebitelských vztahů v energetických oborech. Vzhledem k legislativním změnám energetického zákona, tak i právních předpisů evropského práva (tzv. třetí energetický balíček), je nutno při studiu povinné i doplňující literatury zohlednit platnou právní úpravu !!!

 

HANDRLICA, Jakub. Postavení a ochrana spotřebitele na vnitřním trhu s elektrickou energií v právu ES. Evropské a mezinárodní právo. 2004, 7-8, s. 56-61.

HANDRLICA, Jakub. Zabezpečení práva odběratelské domácnosti na dodávku elektrické energie. Jurisprudence. 2005, 4, s. 11-19.

(V učebních materiálech)

 

5) literatura ke studiu – doplňující (odkazy, dokumenty, pdf soubory, naskenované stránky atd.)

Kontrolní seznam evropského spotřebitele energie

Dokumenty Citizens’ Energy Forum

ERGEG: Monitorovací zpráva o transpozici spotřebitelských práv, 2008

6) 2-3 otevřené kolokviální otázky (odpovědník)

 

1)     Uveďte hlavní smluvní typy uzavírané mezi spotřebiteli a ostatními účastníky trhu s elektřinou, stručně je charakterizujte.

2)     Jaký je legislativní základ zákazu nekalých obchodních praktik, jaké jsou jejich druhy a znaky? Uveďte příklad takového jednání.

3)     Jakým způsobem a za jakých podmínek může spotřebitel uplatnit své právo na změnu dodavatele elektřiny, pokud již dříve platně uzavřel smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny s držitelem licence pro obchod s elektřinou?