Postaveni a schrána spotřebitele na vnitřním trhu s elektrickou energií v právu ES
Jakub Uandrhca, Právnická fakulta UK v Praze LÚvod
Svobody, které obyvatelům Evropy zaručuje Smlouva o založení ES (volný pohyb zboží, svoboda poskytování služeb a svoboda usazování), jsou možné jedině na. zcela otevřeném trhu. Otevřený trh dává spotřebiteli možnost vybrat si svého dodavatele a dodavateli možnost svobodně zásobovat své zákazníky. Prostředí otevřeného trhu a volné soutěže vyváří legislativa ES během posledního desetiletí i v sektorech, které byly během svého vývoje tradičně organizovány na základě struktury monopolů. V tzv. procesu deregulace je umožněn vstup nových subjektů do těchto odvětví a je prosazována efektivní hospodářská soutěž mezi jednotlivými subjekty. Zákazník si tak může, na rozdíl od předcházejícího režimu jediného dodavatele, zvolit svého poskytovatele služeb ze široké škály podnikajících subjektů.
Na poli trhu s elektrickou energií byl proces deregulace a vy tváření jednotného vnitřního trhu započat směrnicí 96/92/ES. Proces vytvoření právního rámce vnitřního trhu ES s elektrickou energií byl dokončen směrnicí 2003/54/ES, která zakotvuje ucelený systém pravidel tohoto trhu, rovněž jako komplex práv a povinností jednotlivých jeho subjektů a členských států vůči sobě navzájem a vůči orgánům Společenství.
Postupné otevírání trhu úplné hospodářské soutěži by melo co nejdříve odstranit rozdíly mezi členskými státy. Směrnice 2003/54/ES navazuje na ustanovení předchozí směrnice 96/92/ES, která poprvé v právním řádu ES zakotvila mechanismus otevírání se trhu s elektrickou energií. Vlastního dodavatele elektrické energie si budou moci následující skupiny zvolit v rámci tohoto harmonogramu:
■ skupina zákazníků vymezená státy podle ustanovení či. (1) - (3) směrnice'96/92/ES (zejména velkoodběratelé nad 100 GWh ročně); do
1. července 2004; a všichni zákazníci kromě domácností; nejpozději od 1. července 2004;
■ všichni zákazníci: od 1. července 2007.
Právo na volbu svého dodavatele elektrické energie tak vznikne široké skupině osob, včetně kategorie spotřebitelů. Spotřebitelská práva se v posledním desetiletí stala předmětem živého zájmu komunitár-ní normotvorby, jak to dokazuje zakotvení samostatného čl. 153 (129a) do smluvního systému Společenství. Tato tendence byla posílena přijetím všeobecné úpravy aktivit ve prospěch spotřebitelů.n Směrnice 2003/54/ES zakotvuje v rámci této tendence široké spektrum práv spotřebitelů ve vztazích s dodavateli elektrické energie a poskytovateli jiných služeb na trhu s energiemi.
Dodávka elektrické energie je službou v obecném hospodářském zájmu. Obecný hospodářský zájem vytváří dle primárního práva ES (srov. čl. 16 SES) pomyslné spojené nádoby se zásadami politiky hospodářské soutěže; také však s právním rámcem ochrany životního prostředí a obecné bezpečnosti. V centru pozornosti práva ES tak stojí jednotlivec -obyvatel Unie, jehož základní potřeby nesmějí zůstat v procesu utváření vnitřního trhu opomenuty.
2. Vymezení subjektů a jeho práva
Směrnice 2003/54/ES vymezuje legislativními zkratkami několik subjektů, participujících na vnitřním trhu s elektrickou energií. Pro naše téma jsou relevantní následující definice: zákazníky (customers) se rozumí skupina, zahrnující jak velkoodběratele (nakupující elektrickou energii za účelem dalšího prodeje) tak konečné spotřebitele. Koneční zákazníci (finál customers) nakupují elektrickou energii pro vlastní potřebu.2-* Do této skupiny pak patří zákazníci v domácnostech {Household customers), kteří nakupují elektrickou energii pro vlastní potřebu v domácností. Oprávněnými zákazníky {eligiblc customers) jsou všichni zákazníci, kteří mají právo na svobodnou volbu svého dodavatele (viz harmonogram otevírání trhu). Z těchto definic budeme vycházet i v následujícím textu.
Všechny subjekty, na které se dají aplikovat obecná ustanovení komunitárního práva o ochraně spotřebitele, jsou přirozeně beneficienty takovýchto
opatření.35 Kromě toho vytváří směrnice 2003/54/ES rámec zvláštních práv spotřebitelů, které jim jsou přiznány z jejich specifického postavení na trhu
s energiemi:
■ oprávněným zákazníkům je garantováno skutečné a účinné právo vybrat si svého dodavatele;
■ členským státům je směrnicí uložena celá řada povinností ve vztahu ke skupině konečných zákazníků. Zejména požaduje existenci dostateč-
56
EMP
Číslo 7-8 / 2004
ných záruk na jejich ochranu před odpojením ze sítě. V rámci svých opatření mají členské státy zabezpečit vysoký standard smluvních podmínek a efektivní mechanismus řešení sporů; a zvláštní pozornost je věnována informační povinnosti dodavatele. Ten má za povinnost uvádět na fakturách, jakož i na jiných materiálech vymezený okruh informací. Konkrétně se jedná o podíl energetických zdrojů na celkové skladbě paliva za kalendářní rok a odkaz na referenční zdroje, obsahující informace o dopadech na životní prostředí; a specifické postavení je garantováno zvláště zranitelným skupinám zákazníků, jakými jsou např. koneční zákazníci z odlehlých oblastí.^ Vysoká úroveň ochrany zákazníka je garantována nejen všem obyvatelům Evropy, ale též veškerému průmyslu Společenství, včetně malých a středních podniků.
3. Mechanismy ochrany spotřebitele podle
směrnice 2003/54/ES
Povinností členských států je zabezpečit vysokou úroveň ochrany spotřebitele na trhu s elektrickou energií, a to zejména dohledem na transparentnost smluvních podmínek, dostupnost všeobecných informácia efektivních mechanismů řešení sporů. Směrnice zahrnuje ve své příloze Á výčet opatření, která jsou minimem standardu ochrany pro skupinu zákazníků v domácnostech:5) jedná se o opatření ve vztahu k smluvním podmínkám, informační povinnosti, způsobu plateb, změně dodavatele a řešení stížností.
3.1. Smluvní podmínky
Náležitosti spotřebitelských smluv v oblasti elektrické energie jsou předmětem zvýšené ochrany ze strany komunitárnílio práva. To požaduje, aby byly podmínky smluv korektní a známé spotřebiteli ještě před uzavřením smlouvy. Tyto požadavky platí též v případě, že je smlouva uzavírána prostřednictvím zprostředkovatele. Spotřebitelům se přiznává právo uzavřít smlouvu, která obsahuje totožnost dodavatele, vymezení poskytovaných služeb a jejich kvalitu, lhůtu pro počáteční připojení, prostředky k zjištění aktuálních informací o tarifech a poplatcích, jakož i způsob urovnávání případných sporů. Ve smlouvě musí být dále vymezena doba jejího trvání a podmínky, za kterých je možno smlouvu obnovit nebo zrušit. Smlouva musí obsahovat i vymezení kompenzačních a refundačních úprav, které se budou uplatňovat
v případě vadného plnění ze strany dodavatele. Členské státy mají za úkol zabezpečit spotřebiteli možnost odstoupit od smlouvy, pokud nesouhlasí se zračnou smluvních podmínek dodavatelem.
3.2. Informační povinnost
Poskytovatelům služeb v oblasti elektrické energie je uloženo několik povinností, týkajících se informování spotřebitele. Jde jednak o povinnost informovat o jakémkoli úmyslu změnit smluvní podmínky. Spotřebitel má též právo na včasné informace o zvýšení poplatků, jakož i na informace o uplatňovaných cenách a tarifech v oblasti dodávky elektrické energie a o standardních podmínkách, týkajících se služeb v této oblasti.
3.3. Způsob plateb
Spotřebiteli na trhu s elektrickou energií má být zabezpečena široká nabídka způsobů plateb. Podmínky platebního mechanismu musejí být srozumitelné, jasné, korektní a transparentní. Členské státy
jsou zavázány vytvořit efektivní mechanismus ochrany spotřebitele před nepoctivými a zavádějícími způsoby prodeje.
3.4. Změna dodavatele
Právo na změnu dodavatele patří k základním institutům spotřebitelské ochrany na otevřeném trhu. Spotřebitel má právo zvolit si ten komplex služeb, který
vyhovuje nejvíce jeho preferencím a možnostem. Cestou efektivní soutěže mezi jednotlivými poskytovateli služeb v sektoru dodávky elektrické energie se má zvyšovat kvalita těchto služeb a tím prospěch spotřebitele. Tomu má být zabezpečeno právo na změnu dodavatele a to bez účtování poplatků.
3.5. Řešení stížností
Efektivní uplatňování hmotněprávních oprávnění
musí být zabezpečeno fungujícími mechanismy pro-cesněprávními. Postupy pro řešení sporů musejí být proto jednoduché, transparentní, pohotové a levné pro spotřebitele a v oprávněných případech by měly zahrnovat systém kompenzací, resp. odškodnění.0-Důležitou institucí ochrany spotřebitelských práv se stane orgán typu nezávislého regulačního úřadu (viz níže). Ten může poskytovat spotřebiteli ochranu jeho práv jako orgán správní, a rovněž - jestliže to jeho úprava připouští-jako orgán arbitrážní.
Číslo 7-8 / 2004
EMP
57
4. Ochrana spotřebitele v jiných právních aktech ES
Z ostatních norem práva ES týkajících se ochrany spotřebitele elektrické energie je nutno uvést následující: Zejména se jedná o směrnici 85/374/EHS, která vytváří evropský rámec právní úpravy odpovědnosti za vady výrobků.7-1 Směrnice výslovně zahrnuje elektrickou energii mezi plnění, za která je výrobce odpovědný. V teoretické rovině by uplatňování přísných odpovědnostních pravidel mohlo stimulovat dodavatele k minimalizaci nedostatků v dodávkách elektrické energie,
Předmětem regulace právem ES se stala i problematika vlivu elektromagnetické radiace, vyzařované vodiči vysokého napětí, na člověka,8'
5. Univerzální služba
Institut univerzální služby (Universa!. Service, Genie-inwohlverpflichtung) je řešením naléhavé potřeby zabezpečit dodávku plnění v rámci síťových odvětví (energetika, pošty, telekomunikace, doprava) pro všechny subjekty, jakož i zabezpečit jiné činnosti ve veřejném zájmu. Proces otevírání trhu s sebou totiž přináší riziko toho, že některé činnosti, dosud zabezpečované státním monopolem, nebudou jako finančně neatraktivní již dále jednotlivými podnikateli vykonávány. Toto plnění však musí stát zabezpečit ve veřejném zájmu. K jeho zabezpečení může členský stát uložit povinnost univerzální služby jednomu nebo více subjektům. Obsahem takové povinnosti je zabezpečení dodávek elektrické energie ve stanovené kvalitě pro všechny zákazníky v domácnostech bez ohledu na místo jejich pobytu (tedy i pro spotřebitele v odlehlých územích), na jejich finanční možnosti nebo specifické potřeby (ochrana sociálně slabších a tělesně postižených).9'
Subjekty provozující univerzální službu mají v rámci otevřeného trhu specifické postavení. Náleží jim finanční kompenzace za ztráty, způsobené výkonem povinností v rámci univerzální služby (krytí schodku). Ve striktně vymezených případech mohou jako podniky provozující služby obecného hospodářského zájmu požívat výhod výjimečného režimu, zakotveného v čl. 86 odst. (2) SES. Členské státy mají za povinnost informovat Komisi o všech opatřeních přijatých v rámci plnění povinností formou univerzální služby a o změnách těchto opatření.
Mezi beneficienty univerzální služby nepatří jenom spotřebitelé - fyzické osoby, nýbrž také - jestli to daný stát uzná za vhodné - malé a střední podniky s méně než 50 zaměstnanci. Mechanismus univerzál-
ní služby v sobě tak sekundárně zahrnuje i mechanismus tvorby pracovních míst.
6. Nezávislé regulační orgány
Péče o ochranu spotřebitele na poli deregulovaných síťových odvětví je ve stále rostoucí míře svěřována úřadům, označovaným jako nezávislé regulační orgány. Tyto orgány ve své činnosti koncentrují výhody specializace správního úřadu a prerogativy nezávislého orgánu soudního. V oblasti trhu s elektrickou energií zahrnuje jejich činnost kromě regulace efektivní hospodářské soutěže i pravomoci ve vztahu k zabezpečování práv spotřebitele, resp. zvláště chráněných skupin obyvatelstva. Během přechodného období (tj. do úplného otevření trhu) jim je ve většině evropských států svěřena pravomoc určovat tarify pro okruh spotřebitelů a tak je chránit před neúměrnými výkyvy cen energií. Nezávislé regulační orgány jsou též kompetentní k řešení sporů, mohou fungovat i v roli orgánu smírčího. Směrnice 2003/54/ES zakotvuje definitivně povinnost členských států zřídit regulační orgán pro energetický sektor a vymezuje též odvolací proceduru proti jejich rozhodování.10'
7. Situace v ČR
Právní rámec podmínek podnikání, výkonu státní
správy v energetice a též postavení a práv spotřebitelů elektrické energie vytvářiv českém právním řádu zákon č. 458/2000 Sb. (energetický zákon). Vzhledem ke skutečnosti, že se v souvislosti s implementací směrnice 2003/54/ES připravuje obsáhlá novelizace tohoto právního předpisu, odkážu v následujícím přehledu též na Ministerstvem průmyslu a obchodu zveřejněné znění vládního návrhu plánované novely."'' Energetický zákon (dále: zákon) definuje konečné zákazníky jako osoby odebírající elektrickou energii pro vlastní užití (spotřebitelé). Konečným zákazníkem je zákazník oprávněný (má právo zvolit si svého dodavatele na volném trhu) a zákazník chráněný (má právo na dodávku elektrické energie). Chráněný zákazník nedisponuje právem na volbu dodavatele a je odkázán na dodávky elektrické energie od subjektu, v jehož zásobovacím území se nachází.125 Ceny elektrické energie pro chráněné zákazníky určuje Energetický regulační úřad. Toto rozdělení zákazníků je nutné vzhledem k tomu, že trh s energiemi se otevírá postupně. V jednotlivých fázích se mění kritéria pro zařazení konečných zákazníků do kategorie oprávněných.13' Kategorie chráněných zákazníků je pouze přechodná a zanikne úplným otevřením trhu - zákon
58
EMP
Číslo 7-8 / 2004
stanoví termín úplného otevření na 1. leden 2006. Po tomto datu si již svého dodavatele bude moci zvolit každý spotřebitel.
Oba typy zákazníků disponují přesně vymezeným okruhem práv (srov. § 28-29 zákona). K těmto patří zejména právo na připojení k síti a dodávku elektrické energie ve stanovené kvalitě.14' Právo na dodávku elektrické energie vzniká uzavřením platné smlouvy, jejíž náležitosti upravuje zákon (srov. § 50 zákona). Dodávka elektrické energie musí být zajišťována všem subjektům za rovných a transparentních podmínek. Právům zákazníků odpovídají jejich povinnosti, jejíchž cílem je zajištění spolehlivosti a kvality dodávek energie.13' Mezi tyto patří např. povinnost řídit se dispečerským řádem a pokyny příslušného dispečinku. Ve stavu nouze platí zvláštní skupina povinností zákazníků, např. omezit spotřebu elektrické energie.
Orgánem příslušným pro řešení sporů o uzavření smluv mezi dodavatelem a zákazníkem a sporů o regulovaný přístup k distribuční síti je Energetický regulační úřad [srov. § 17 (8) a) a d)].16> Pokud zákon nestanoví jinak, postupuje se v řízení před ERU podle ustanovení správního řádu. O řádných opravných prostředcích rozhoduje předseda úřadu. Vyčerpání řádných opravných prostředků je předpokladem zahájení řízení podle části páté OSŘ, resp. ve správním soudnictví podle SŘS.
K vládnímu návrhu novely energetického zákona:17> Návrh definitivně vymezuje harmonogram otevření trhu s elektrickou energií. Právo volby vlastního dodavatele získají:
a od 1 Jedna 2004: všichni koneční zákazníci, jejichž odběrné místo je vybaveno průběhovým měřením spotřeby elektrické energie, mimo domácností;
■ od 1. ledna 2005: všichni koneční zákazníci, mimo domácností;
■ od 1. ledna 2006: všichni koneční zákazníci.
Skupina chráněných zákazníků, kterým byla garantovaná dodávka elektrické energie za regulované ceny, tak od začátku roku 2006 zcela zanikne. Všichni spotřebitelé, včetně domácností, si budou moci zvolit svého poskytovatele služeb a uzavřít s ním smlouvu o dodávce elektrické energie.
Vládní návrh novely zahrnuje i mechanismus odíraný zvláště zranitelných spotřebitelů, a to zakotvením institutu univerzální služby. Dodávku elektrické energie pro vymezený okruh spotřebitelů (domácnosti a malí zákazníci, kteří o to požádají, nebo nebudou mít uzavřenou smlouvu o dodávce elektrické energie) bude zabezpečovat tzv. dodavatel poslední instance. Dodavatele poslední instance vybere na základě přísných kritérií
cestou veřejné obchodní soutěže Energetický regulační úřad (srov. § 12a návrhu). Vybraný subjekt bude disponovat právem na refundaci nákladů způsobených výkonem univerzální služby.I8) Tímto mechanismem bude zabezpečena dodávka elektrické energie pro všechny spotřebitele.
Co se týče komplexu práv a povinností konečných zákazníků, přebírá návrh novely jejich výčet ze stávajícího zákona a dále jej rozšiřuje o:
m právo na spravedlivý a nediskriminační výběr způsobů plateb;
■ právo na bezplatnou změnu dodavatele (u oprávněných odběratelů );
« právo domácností a malých zákazníků na včasné informování o záměru dodavatele změnit smluvní podmínky;
■ právo na informace o podílu zdrojů dodávané elektrické energie a dopadu na životní prostředí;
m komplex práv, týkajících se smluvních vztahů v rámci dodávky elektrické energie (smlouva musí obsahovat dobu trvání, vymezení zahájení a ukončení dodávky, způsobu účtování a úhrady, postup při řešení sporů atd.).I9-1
Energetický regulační úřad rozhoduje v oblasti spotřebitelských práv spory v případech:
m kdy nedojde mezi dodavatelem a zákazníkem k dohodě o uzavření smlouvy, nebo nedojde k dohodě o podstatných náležitostech smlouvy, jedná-li se o změnu smlouvy;
m kdy nedojde k dohodě o přístupu k soustavám (distribuční, přenosové, podzemním zásobníkům plynu atd.).
Stávající odvolací mechanismus zůstal ve vládním návrhu novely nedotčen.
8. Situace v SR
Právní rámec podmínek podnikání, výkonu státní správy v energetice vytváří ve slovenském právním řádu zákon č. 70/1998 Z. z. (energetický zákon)20) a zákon o regulaci v síťových odvětvích 276/2001 Sb.21) Slovenský energetický zákon pochází z tzv. „první generace" energetických zákonů a zcela mu chybí popis vztahů mezi jednotlivými účastníky na otevřeném trhu s elektrickou energií. Dodavatelsko-odběratel-ské vztahy v rámci energetického trhu jsou spíše jenom naznačeny pod marginální rubrikou „dodávka elektřiny" (srov. § 14 zákona). Stejně jako v České republice se skupina konečných zákazníků rozděluje na zákazníky oprávněné (mohou si volit svého dodavatele) a chráněné (mají právo na dodávku elektrické energie, ale nemohou si volit svého dodavatele).
Číslo 7-8 / 2004
EMP
59
Chránění zákazníci odebírají energii za ceny, stanovené Úřadem pro regulaci síťových odvětví a tvoří jenom, přechodnou kategorii: po úplném otevření trhu s elektrickou energií tato kategorie zanikne a právo volby svého dodavatele bude mít každý konečný zákazník (spotřebitel). Popis vzájemných práv a povinností dodavatelů a zákazníků v rámci trhu s elektrickou energií obsahují následně podzákonné právní normy, přičemž tomuto stavu je vyčítána jistá nesystémovost a nepřehlednost,22' Tento právní stav byl vyhovující v krátkodobém období 90. let, dnes je však nutná jeho změna (i vzhledem k potřebě implementace ustanovení směrnice 2003/54/ES předložila vláda SR návrh nového energetického zákona a zákona o regulaci).
K vládnímu návrhu energetického zákona:23'1 Návrh definitivně vymezuje harmonogram otevření trhu s elektrickou energií. Právo volby vlastního dodavatele získají:
m od 1. ledna 2004: všichni odběratelé nad 20 G Wh mimo domácností;
■ od 1. července 2004: všichni odběratelé, mimo domácností;
m od l. července 2007: všichni odběratelé. Skupina chráněných zákazníků, kterým byla garantována dodávka elektrické energie za regulované ceny, tak od července 2007zcela zanikne. Všichni spotřebitelé, včetně domácností, si budou moci zvolit svého poskytovatele služeb a uzavřít s ním smlouvu o dodávce elektrické energie.
Vládní návrh energetického zákona podává poprvé v komplexu slovenského energetického práva široký výčet subjektivních práv a povinností jak oprávněných, tak chráněných zákazníků. Tento výčet se až na malé odchylky kryje s právy a povinnostmi zákazníků podle recentnía navrhované české úpravy.24> Jedná se zejména o:
■ právo na dodávku elektrické energie ve stanovené kvalitě;
* právo na informace o podílu jednotlivých zdrojů na celkové dodávce;
m právo na bezplatnou změnu dodavatele (u oprávněných odběratelů);
m právo na předkládání sporů ohledně smluvních podmínek dodávky elektrické energie, připojení k sítím, neodůvodněného přerušeni dodávek atd. Úřadu pro regulaci síťových odvětvi;251
h komplex práv v oblasti smluvních podmínek (smlouva musí obsahovat dobu trvání, podmínky odstoupení od smlouvy, způsob řešení sporů a náhrady škody při nesplnění smluvních podmínek).
9, Shrnuli
Otevření trhu s elektrickou energií úplné hospodářské soutěži se stane podle výše nastíněného harmonogramu v krátkém časovém horizontu skutečností. Spotřebiteli elektrické energie tak bude umožněno uzavřít smlouvu o dodávce energie a poskytování jiných služeb s tím dodavatelem, jehož služby bude pokládat za nejvýhodnější. Vzhledem ke skutečnosti, že dodávka elektrické energie představuje v součastné společností plnění nesmírné důležitého charakteru, má právní řád za úkol zabezpečit co nejúčinnější mechanismy ochrany spotřebitelů. Tyto musí zahrnovat jednak úpravu smluvních podmínek, včetně úpravy případných sporů, posléze také ochranu spotřebitele před krajními variantami (odpojením, přerušením dodávky atd.). Právní řád má za úkol vyřešit též problematiku postavení zvláště citlivých skupin obyvatelstva a zabezpečit jejich zásobování. Zvláštní úloha je v tomto procesu přisouzena regulačním orgánům, kterým byla svěřena regulace cen elektrické energie pro chráněné zákazníky a dozor nad kvalitou a spolehlivostí dodávek. Jenom efektivní prosazování těchto ochranných mechanismů může zabezpečit obecný prospěch z otevírání trhu a zároveň zaručit sociální smír.
1) Rozhodnutí 283/1999/ES o zřízení obecného rámce pro činnost Společenství na poli ochrany spotřebitele (ÚL L 34,
z 9. 2. 1999,1). Je otázkou, do jaké míry budou na spotřebitelské vztahy v rámci energetického sektoru (dodávka elektrické energie a další služby) aplikovatelné obecné normy ochrany spotřebitele českého, resp. slovenského práva (v praxi by se zřejmě mohlo jednat o ustanovení vyžadující chování podle dobrých mravů, povinnost řádně informovat o charakteru poskytovaných služeb a o riziku, souvisejícím s poskytovanou službou, případně povinnost zpřístupnit ceny služeb). Aplikace téchto ustanovení vedle zákonných a podzákonných norem energetického práva bude otázkou konkrétních sporů a příslušné soudní judikatury.
2) Nezávazný český překlad směrnice 2003/54/ES z dílny Ministerstva průmyslu a obchodu použil pojem „koneční spotřebitelé." Je nutno podotknout, že znění směrnice v původních jazycích pojem spotřebitele ve výčtu subjektů nepoužívá (srov. finál cuswmers, Endkunden, clients finals, clienti finali, sluiforbrukare, srov. též neoficiální slovenský překlad směrnice: koncoví odberatelia). Toto označení v dosavadním českém překladu však vede k mnohým otazníkům, protože samotný český text směrnice již pojem „konečného spotřebitele" ve svých dalších ustanoveních nepoužívá a operuje jenom s (předem však nedefinovaným) pojmem „koneční zákazníci". Použití pojmu spotřebitel ve znění směrnice se tak zdá nadbytečným a ve své současné podobě matoucím: kdo je spotřebitel přece určujírelevantní právnípředpisy (v českém
a slovenském právním řádu zejména zákon č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele, §2(1) a) n je jen otázkou subsumpce, které okruhy subjektů budou do této skupiny zařazeny (nepochybně to však budou i „konečnízákazníci").
60
EMP
Číslo 7-8 / 2004
3) Směrnice 2003/54/ES ve své příloze A. výslovné odkazuje na směrnici 97/7/ES o odírané, spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku (ÚL L 144, z 4. 6. 1997,19), ve znění směrnice 2002/65/ES o poskytování spotřebitelských finančních služeb na trhu na dálku (ÚL L 27i, z, 9. 10. 2002, 16).
4) Směrnice 2003/54/ES samotný pojem „zranitelného zákazníka" nedefinuje, rovněž jako postrádá jakékoliv relevantní ustanovení, týkající se ochrany zákazníků v odlehlých oblastech. Je tedy v kompetenci členských států vymezit tyto skupiny a uskutečnit relevantní opatření (např. různé formy placení účtů, opatření v oblasti sociálního zabezpečení atd.). Příkladem tady může být řešení uplatňované iíálií, která zavedla v prospěch obyvatelů s nízkými příjmy tzv. „nižší ceny" a zpřísnění režimu odpojení.
5) Znamená to, že směrnice připouští existenci několika úrovní spotřebitelské ochrany na poli dodávky elektrické energie. Členské státy tak mohou při. zachování pravidel směrnice stanovit různý standard pro jednotlivé skupiny spotřebitelů.
6) Doporučení Komise 98/257/ES o zásadách platných pro orgány odpovědné za mimosoudní urovnávání spotřebitelských sporů (ÚL L 115, z 17. 4. J998, 31).
7) Směrnice 85/374/EHS o sbližování zákonů a jiných právních předpisů a administrativních opatření členských států ve věci odpovědností za vady výrobků (ÚL L 210, z 7. 8. 1985, 29), ve znění směrnice 1999/34/E5 (ÚL L 141, z 1999, 20).
S) Doporučení Rady o omezování kontaktu široké veřejnosti s elektromagnetickými poli (0 Hz-300 G Hz) z 12.7.1999. Nezveřejněno v úředním listu.
9) Srov. Evropská Komise. Služby obecného zájmu v Evropě. Sdělení Komise z 20. 9. 2000.(ÚL C 17, z 19. 1. 2001, 4)
a Zelená kniha o službách ve veřejném zájmu z 21. 5. 2003. Nezveřejněno v úředním listu. K problematice univerzální služby srov. zejména přílohu dokumentu.
10) Pozitivní a negativní zkušenosti z fungování nezávislých regulačních orgánů (i ve vztahu k spotřebiteli) byly sebrány v: EURELECRIC report on Regulátory Models in a Lifae-ralised European Electricity Market, Union of tne Electrieiíy Industry EUREI.ECTRIC. January 2004. Reř: 2004-030-0052, s. 28-31.
11) Není cílem následujících řádků podat vyčerpávající analýzu implementace (nebo jejích nedostatků) jednotlivých ustanovení směrnice 2003/54/ES do českého, resp. slovenského právního řádu. Omezím se proto na nejvýznamnější prvky ochrany spotřebitele elektrické energie v základních právních normách.
12) Srov. Vyhláška Energetického regulačního úřadu
č. 297/2001 Sb. o podmínkách připojení a dodávek elektrické energie pro chráněné zákazníky.
Rodina a rodinná politika i evropském prát u
PhDr, Vojtech, Belling, vedoucí oddělení, rodinné politiky Ministerstva práce a sociálních věcí
Přesto, že v souladu s principem subsidiarity oblast rodinné politiky nepatří mezi exklusivní ani sdílené kompetence Evropské unie, a tudíž zůstává v rovině výlučné působnosti členských států, dotýká se řada legislativních norem přijímaných na evropské úrovni
13) Srov. § 21 (2) zák. č. 458/2000 Sb. (energetický zákon).
14) Srov. Vyhláška Energetického regulačního úřadu
i. 306/2001 Sb. o kvalitě dodávek elektrické energie a souvisejících služeb v energetice.
15) Zákon ukládá povinnosti nejen odběrateli, ale také vlastníku dotčené nemovitosti, do které je elektrická energie dodávána. Reaguje tím na fakt, že chráněnými odběrateli jsou zejména domácnosti, obývající byty v jimi nevlastněných nemovitostech. Vlastník nemovitostí má povinnost umožnit chráněnému zákazníkovi dodávku elektrické energie. Srov: § 29 (3) zákona 458/2000 Sb. (energetický zákon).
16) Srov, též § 17 (4) zákona 458/2000 Sb. (energetický zákon): „V působností Energetického regulačního úřadu je podpora hospodářské soutěže a ochrana zájmů spotřebitelů v těch oblastech energetických odvětví, kde není možná konkurence, s cílem uspokojení všech přiměřených požadavků na dodávku energií." Dikce zákona zřejmě naráží na potřebu zabezpečení univerzální služby. Otázkou je, v kompetenci kterého orgánu je ochrana zájmu spotřebitelů v oblastech energetických odvětví, ve kterých bude probíhat hospodářská soutěž - íj. spotřebitelé si budou svobodně volit své dodavatele. Podle zákona o ochraně spotřebitele (zákon
č. 634/1992 Sb.) by se mělo jednat o Českou obchodní inspekci.
17) Navrhovaná účinnost zákona je 1. 1. 2005.
18) Srov. § 12-14 zákona 458/2000 Sb. (energetický zákon).
19) Právní rámec úpravy smluv o dodávce elektrické energie bude tvořit vlastně lex specialis vůči ustanovením O Z o spotřebitelských smlouvách.
20) Srov. Novelizovaný zákon o energetike s dôvodovou správou v úplnom znení. Epos. Bratislava 2002.
21) Srov. Nový zákon o regulácii v sieťových odvetviach s dôvodovou správou. Epos. Bratislava 2001.
22) Srov, vyhláška 549/2002 Z, z. o pravidlech rozvodu elektrické energie pro oprávněné odběratele (chybí však výslovné stanovení povinnosti dodávky), rozhodnutí URSO ze
dne 26. 11. 2002 o regulaci cen za dodávku pro regulované odběratele atd.
23) Navrhovaná účinnost zákona je. 1.1. 2005.
24) Explicitně není v návrhu vyjádřeno právo na výběr širokého způsobu plateb a řada práv týkajících se smluvních vztahů mezi dodavateli a odběrateli elektrické energie (např. právo na informování o záměru změnit smluvní podmínky). Předpokládá se, že tuto oblast upraví podzákonná normotvorba.
25) V řízení přeci Úřadem pro regulací síťových odvětví se postupuje podle ustanovení správního řádu, nestanoví-li zákon jinak. Řádným opravným prostředkem je odvolání k regulační radě. Rozhodnutí regulační rady je přezkoumatelnč ve správním soudnictví podle Občanského soudního řádu.
v rámci rozličných unijních politik bezprostředně života rodin. V této souvislosti dochází i k ustálení definice pojmů souvisejících s rodinou. Tento článek se bude proto nejprve zaobírat současnou podobou úpravy definice rodiny a rodinného příslušníka v evropském právu a následně také problematikou zabezpečení ochrany rodiny a rodinného života v politikách Evropské unie.
Pojetí rodiny v právu Evropské unie
Ačkoliv regulace rodinného práva v souladu s principem subsidiarity nespadá do působnosti orgánů
Číslo 7-8 / 2004
EMP
61