Právní dějiny Moderní kodifikace Ladislav Vojáček Kodifikace – zákon – zákoník n= velký a soustavný legislativní celek, resp. rozsáhlý zákon komplexně zahrnující právní normy určitého právního odvětví (či oblasti práva) nzákon a zákoník poměrně nové pojmy nzákoník = obsáhlý, komplexní zákon = synonymum kodifikace n(u nás dříve „práva“) n n Tradičně kodifikovaná odvětví nobčanské (soukromé) právo ntrestní právo nobchodní právo nobčanské soudní řízení ntrestní řízení n Soukromé a občanské právo ndnes: „soukromé právo“ nadřazené „občanskému právu“ nv 18. a 19. století tyto pojmy v podstatě splývaly nOZ dnes: koncentrace na majetkové vztahy n OZ dříve: komplexně soukromé právo = i pracovní právo a rodinné právo n Předchůdci velkých kodifikací – starověk nsoupisy obyčejového práva •sumerské zákony krále Urnammu (konec 3. tis. př. n. l.) •akkadské Bilalamovy zákony (zač. 2. tisíciletí) •Chamurappiho zákoník (začátek 2. tisíciletí) •egypské hepu (hep) •izraelská Kniha smlouvy z 9. nebo začátku 8. st. př. n. l. •Lex duodecim tabularum nEdictum perpetuum Hadriani (kol. 130 (Salvius Julianus) nCorpus iuris civilis (Tria volumnia, CIC) n Vydání CIC z roku 1757 CIH-03 Předchůdci velkých kodifikací – středověk a počátek novověku nleges barbarorum (Lex Salica) nLibri feudorum (pol. 12. st.) nzemské zákoníky (např. Maiestas Carolina Karla IV., Vladislavské zemské zřízení) nspecifický český Koldínův zákoník nConstitutio criminalis Carolina (1532) nkodifikace kanonického práva (CIC) Corpus iuris canonici (1140 až 1500) n= šest velkých sbírek •Decretum Gratiani •Liber extra •Liber sextus •Clementinae (constitutiones) •Extravagantes Ioannis Papae XXII. •Extravagantes communes n Funkce starších kodifikací n „jasné, správné a úplné porozumění právu“, ale i nodraz moci a reprezentace npozději nástroj i výsledek soupeření •mezi panovníkem a stavy •mezi stavy navzájem n Zdroje moderního občanského práva npřirozenoprávní koncepce nrecipované římské právo n nměstské právo Přirozenoprávní škola a kodifikace nvelmi stará idea hledání správného práva jako korektivu platného práva nzdroj v Boží vůli, přírodě či rozumu nod 17. století racionalistické pojetí n = rozumově lze poznat a také je systematicky uspořádat obecně platná a nadčasová právní pravidla n = východisko osvícenských kodifikačních snah n „Věčné přirozenoprávní pravdy“ nprávo má být spravedlivé nvšem měřit stejně nmá splňovat požadavek ekvity nodpovídat podmínkám země, pro kterou je vydáno nmá být jasné a srozumitelné Přirozenoprávní myšlení nHugo Grotius (1583 – 1645, Mare Liberum, De iure belli ac pacis (O právu války a míru) nněmecká trojice Samuel Pufendorf (1632 – 1694), Christian Thomasius (1655 – 1728) a Christian Wolff (1679 – 1754) = soukromoprávní témata nImmanuel Kant (1724 – 1804) – ovlivnil řadu právních vědců i celých právních škol Hugo Grotius Grotius PD-Pufendorf02.jpg PD-Pufendorf01.jpg Ch. Thomasius PD-Tomasius.jpg PD-Wolff.jpg n PD-Kant.jpg n PD-Kant01.jpg PD-Kant02.jpg Kodifikační aktivity na území římsko-německé říše nne celoříšské zákoníky, ale pouze v jednotlivých zemí nCodex Maximilianeus Bavaricus Civilis (CMBC, 1756) nAllgemeines Landrecht für die preussischen Staaten (ALR, 1794) n Codex Maximilianeus Bavaricus Civilis (1756) npouze soukromé právo nnebyl výlučný npřirozenoprávní vlivy jen okrajově Allgemeines Landrecht für die preussischen Staaten (1794) nCarl Gottlieb Svarez (Schwarz) ndvě části •I. věcná práva (zahrnující i právo obligační jako způsob nabývání vlastnictví) •II. postavení jednotlivce ve společnosti: v rodině a domácnosti, ve společenských skupinách (profesních i politických), poměr jednotlivce a státu n „Velké“ kodifikace občanského práva nřímskoprávní tradice (základní stavební kámen každého občanského zákoníku) novlivnily i právní vývoj jiných zemí npřirozenoprávní kodifikace •Code civil (CC; 1804) •Všeobecný občanský zákoník rakouský (ABGB; 1811) nnovější „pandektistické“ kodifikace •německý Bürgerliches Gesetzbuch (BGB; 1896) •švýcarský Zivilgesetzbuch (1907, 1911) Systematika občanskoprávních kodifikací npřirozenoprávní kodifikace: •v podstatě Gaiova systematika •= práva osobní a věcná, způsoby nabývání vlastnictví nBGB a částečně i švýcarský ZGB: •propracovanější pandektní systém (Georg Arnold Heise v roce 1807) •= obecná část, právo věcné, závazkové, rodinné (manželské) a dědické Principy občanskoprávní úpravy nrovnost před zákonem nochrana (soukromého) vlastnictví nsmluvní svoboda Přirozenoprávní kodifikace nřímskoprávní tradice nCode civil (CC, 1804) •revoluce a následné události •první konzul Napoleon Bonaparte (1769 – 1821) nrakouský občanský zákoník (ABGB, 1811) •osvícenství (osvícenský absolutismus) Hlavní rysy přirozenoprávních kodifikací nvýlučnost núplnost, jednotnost a obecná závaznost nuplatnění principů svobody, rovnosti a svrchovanosti Výlučnost npůsobily jako hlavní pramen práva, ne subsidiárně nzvyklosti či právní zásady se uznávaly pouze, pokud se jich zákon dovolával (secundum et intra legem) nneuznávala se ani soudcovská tvorba práva n= primát psaného práva n n Úplnost, jednotnost a obecná závaznost nv zásadě celé soukromé právo nnebyly partikulární ani územně, ani stavovsky nvyvrcholení unifikačních a centralizačních snah v právu n Svoboda, rovnost a svrchovanost nústřední princip svobody se odrážel i v systematice (svoboda osobní, vlastnická a smluvní) •ochrana/nedotknutelnost vlastnictví •smluvní volnost (autonomie vůle) nformální rovnost před zákonem (dobově ovšem pouze pro muže) nX princip svrchovanosti = nadřízené postavení jedné osoby nad druhou (= původně především „pro otce rodin, pány a statkáře“) Code civil des Français (CC, CN, 1804) nvznikl poměrně rychle (1800 – 1804) nvýznamní právníci ještě předrevoluční éry (Tronchet, Maleville, Portalis a Bigot de Préameneau) + Napoleon Bonaparte nnepřijaté návrhy z let 1793 až 1797 /Jean Jacques Régis de Cambacérès (1753 – 1824)/ npřesnost a jasnost vyjadřování (oceňována i stylistická a literární stránka) n Napoleon I. Napoleon-O1 Jean Etienne Marie Portalis (1746-1807) Jean Etienne Marie-Portalis-code-civil Code civil (1804) nÚvodní titul. Všeobecně o uveřejnění, účincích a užití zákonů (čl. 1 - 6) nKniha I. Osoby (čl. 7 – 515) nKniha II. Věci a různé modifikace vlastnictví (čl. 516 – 710) nKniha III. Různé způsoby nabytí vlastnictví (čl. 711 – 2281) Code civil01 Code_Civil_1804 Úprava rodinného práva n„nejslabší“ místo zákoníku nzrovnoprávnění •manžela a manželky v letech 1965 a 1985 •matky a otce v letech 1970 a 1987 •manželských a nemanželských dětí v letech 1964 a 1972 n Uplatnění zákoníku nbývalé francouzské, belgické a španělské kolonie nsféra napoleonských výbojů /levý břeh německého Porýní, Lucembursko, Nizozemí (včetně Belgie), Varšavské knížectví, části Itálie a Švýcarska npod jeho vlivem občanské zákoníky v Rumunsku 1863, Itálii 1865, Portugalsku 1867, Španělsku 1888 nlatinskoamerické země (zvl. Bolívie 1830 a Kostarika 1841, Peru 1852, částečně také Chile 1855) nafrické země (zvl. severoafrické) nčetné země Blízkého východu a jihovýchodní Asie nzákoníky státu Louisiana (1808, 1825 a 1870) v USA a provincie Quebec (1865) v Kanadě Všeobecný občanský zákoník (ABGB) – příprava nnovelizace prvního dílu občanského zákoníka (1791) – J. B. Horten nZápadohaličský zákoník – K. A. Martini nVšeobecný občanský zákoník (ABGB; č. 946/1811 J.G.S.) – F. Zeiller Martini, Karl Anton, Freiherr zu Wasserburg, * 15. 8. 1726 Revo † 7. 8. 1800 Wien Jurist, naturrechtlicher Staatsphilosoph 1754 Universitätsprofessor 1782 Staatsrat 1792 2. Präsident der obersten Justizstelle Verfasser des Westgalizischen Gesetzbuchs (Vorarbeit zum ABGB) Martini Zeiller, Franz von * 14. 1. 1751 Graz † 23. 8. 1828 Wien vielseitiger Jurist Ab 1782 Universitätsprofessor in Wien (Rektor 1803 und 1807) 1802 Hofrat bei der Obersten Justizstelle Schöpfer des Allgemeinen Bürgerlichen Gesetzbuchs Referent des 1. Teils des Strafgesetzbuchs 1803 Zeiller ABGB – charakteristika nvyhlášen císařským patentem č. 946/1811 J.G.S. npro všechny země rakouské, tj. mimo zemí koruny Uherské n1502 paragrafů noceňován pro svůj filozofický základ (Zeiller) n„jednotná, celistvá a jasná výstavba a obsahová náplň“ ABGB – struktura nÚvod (O občanských právech vůbec) n1. Práva osob n2. Práva k věcem n 2.1 Věcné a dědické právo n 2.2 Závazkové právo n3. Společná ustanovení (zajištění práv, změny a zrušení práv a závazků, promlčení a vydržení) Odkazy na přirozené právo nne mnoho, ale dodávají mu jeho nezaměnitelný rozměr n§ 16: „Každý člověk má vrozená, již rozumem poznatelná práva, a jest ho tedy považovati za osobu. Otroctví nebo nevolnictví a výkon moci k nim směřující nejsou v těchto zemích dopuštěny.“ •využíván jako základní interpretační pravidlo u řady ustanovení zákoníku. n§ 7 ukládá soudci, aby v případě nejasností pozitivního práva rozhodl „podle přirozených zásad právních“ („nach den natürlichen Rechtsgrundsätzen“) n Bürgerliches Gesetzbuch (1896) njiná legislativní technika nzcela nová systematika •1. kniha Všeobecná část (§ 1 – 240) •2. kniha Závazkové vztahy (§ 241 – 853) •3. kniha Věcné právo (§ 854 – 1296) •4. kniha Rodinné právo (§ 1297 – 1921) •5. kniha Dědické právo (§ 1922 – 2385) Zivilgesetzbuch (1907) ndva samostatné zákony (celkem 2163 čl.) nvlastní zákoník •1. kniha Právo osob (čl. 11 – 89) •2. kniha Rodinné právo (čl. 90 – 456) •3. kniha Dědické právo (čl. 457 – 640) •4. kniha Věcné právo (čl. 641 – 977) n5. kniha Závazkové právo (čl. 1 – 1186) npropojení občanského a obchodního práva nuplatnění v Turecku Savigny, Friedrich Karl Savigny Friedrich Karl Cesare Beccaria (1738-1794) beccaria Beccaria-dílo beccaria-01 Kodifikace trestního práva n Francie: •trestní zákoník z roku 1791 •Code pénal (1810) n Německo: •pruský trestní zákoník (1851) • spolkový trestní zákoník Německý trestní zákoník (1871) •trestní řízení (1849) + trestní řízení (1877) n Rakouské kodifikace trestního práva n Trestní zákoník Josefa I. (1707/1708) n Constitutio criminalis Theresiana (1768/1869) n Trestní zákoník Josefa II. (1787) n Zákoník o zločinech a těžkých policejních přestupcích (1803) ntrestní zákoník 1852 (+ vojenský TZ 1855) Trestní zákon z roku 1852 n= modernizující revize hmotněprávních ustanovení zákoníku z roku 1803 ndva díly: - o zločinech • - o přečinech a přestupcích nliberální zásady (zákonnost, zákaz retroaktivity) npregnantní formulace skutkových podstat n (X přežívání dobou překonaných institutů)