KLDR 

   

Oficiální název: Korejská lidově demokratická republika
Hlavní město: Pchjongjang
Rozloha: 120 538 km²
Počet obyvatel: 23,48 mil . obyvatel (odhad z července 2008, v létě začal probíhat nový census)
Oficiální jazyk: korejština, znalost angličtiny je mezi obyvatelstvem ale i na úřadech velice omezená, mimo Pchjongjang prakticky nulová.
Měna: 1 severokorejský won (KPW)

Stav lidských práv v KLDR je velice těžké posoudit vzhledem k mlčenlivosti režimu a uzavřenému charakteru celé země. Vláda veden Kim-Čong-Ilem velice stěžuje jakékoliv pozorování cizinců v této oblasti. Pokud někdo dostane povolení k vstupu bývá ostře kontrolován, humanitární pracovníky nevyjímaje.Dle oficiálních prohlášení Korejské vlády nedochází v KLDR k žádnému porušování lidských práv. Vláda tvrdí, že socialismus si zvolili lidé sami a tento systém věrně slouží jejich blahu a prosperitě. I když je velmi složité vytvořit jakoukoliv detailnější studii o životě a strastech korejského obyvatelstva, je jasné, že korejská vláda kontroluje prakticky všechny činnosti obyvatel.

Severní Korejci nemohou svobodně vyjadřovat svůj názor a vláda vězní ty, kteří se odváží k otevřené kritice režimu. Jedinými sdělovacími prostředky jsou rádia a televizní stanice kontrolované vládou. Všechna média téměř nepřetržitě vychvalují vládu a velkého Kim-Čong-Ila. Severokorejský režim byl opakovaně nazván americkou administrativou "totalitární diktaturou" a kritizován velkým množstvím mezinárodních organizací v čele s OSN a Amnesty International. Všechny snahy o kritiky zvenčí byly však odmítnuty severokorejským režimem jako zasahování do vnitřních záležitostí země a jako snaha o vnucování cizích hodnot a měřítek. Severokorejská vláda několikrát veřejně popřela jakékoliv porušování lidských práv a zprávy mezinárodních organizací prohlásila za lživé a propagandistické.

V posledních měsících se množili spekulace ohledně nástupnictví v KLDR. Kim-Čong-Il je, dle informací získaných západními médií, vážně nemocný a nástupnictví v dynastii Kim-ů se zdálo velmi pravděpodobné. Na konci záři 2010 proběhl v Pchjongjangu sjezd, na kterém byl opravdu diktátorův syn Kim-Čong-Un zvolen do vysokých vojenských funkcí. Moc zůstává nadále v rukou jeho otce, ale nepochybně se tak nejmladší syn připravuje na budoucí převzetí moci v zemi. Dle odhadů komentátorů však toto převzetí moci neproběhne dříve než současně se smrtí současného vůdce.

Kimčongílie / 75 min., 2009

Režie: N. C. Heikin

Severní Korea je bezesporu nejizolovanější zemí světa. Totalitní režim zde již šedesát let zavírá své obyvatele do koncentračních táborů za sebemenší prohřešky: stačí zmačkat noviny, na nichž je vyobrazen otec zakladatel Kim Ir-sen nebo jeho syn, současný vládce Kim Čong-il. Ačkoli se i pouhý pokus o útěk z těchto táborů trestá smrtí, každý rok se o něj řada vězňů pokusí. Díky hrstce z nich, kterým se podaří uniknout a z níž se někteří objeví i v dokumentu, se svět dozvídá o hrůzné podobě života v komunistické Severní Koreji. Jejich silné a alarmující svědectví o milionech obětí hladomoru v devadesátých letech, severokorejských dívkách skrývajících se v Číně, které jsou nuceny k prostituci, či o závislosti tamní ekonomiky na práci vězňů výmluvně kontrastují s propagandistickými televizními pořady posilujícími obludné rozměry Kim Čong-ilova kultu. S využitím archivů a graficky zajímavých vsuvek je ve filmu režisérky N. C. Heikinové také přehledně připomenuta historie Korejského poloostrova.

Přednáška: doc. JUDr. Filip Křepelka, Ph.D. 

Zástupce vedoucího katedry mezinárodního a evropského práva na PrF MU. Již několik let se zabýva situací na Korejském poloostrově a analýzou severokorejského komunistického režimu.