Mojmír Sabolovič



}Ekonomie
} - věda o lidském jednání
} - studuje chování jednotlivých subjektů
} - zabývá se alokací vzácných zdrojů mezi různá alternativní užití tak, aby byly uspokojeny lidské
potřeby
◦
28.10.2010
2

}Co a kolik produkovat (What?)
}Jak produkovat (How?)
}Pro koho produkovat (Who?)
}

}Ekonomika
} - hospodaření určitého subjektu
}Mikroekonomie
} - zkoumá rozhodování jednotlivých tržních subjektů (jednotlivci, firmy, stát)
}Makroekonomie
} - zkoumá hospodářství jako celek
}Pozitivní ekonomie
}Normativní ekonomie
}Čistá ekonomie
}Aplikovaná ekonomie
}Hospodářská politika
}
}
28.10.2010
4

}Domácnosti (Households)
}Firmy (Firms)
}Stát (Government)
}
}Zahraniční subjekty (Foreign Sujects)
}Neziskové subjekty (Non-profit Organizations)

}Rozdělují ekonomické činnosti do čtyřech oblastí:
}
}Primární sektor
}Sekundární sektor
}Terciální sktor
}Kvartérní sektor
}

>

}Zvykový systém (Traditional Economy)
}Centrálně plánovaný systém (Direct Economy)
}Tržní systém (Market Economy)
}Smíšený systém (Mixed Economy)
}
}

>

}CO to je veřejný sektor?
}CO to je veřejný zájem?
}
}Rozdílné názory ekonomických škol
◦Etatismus
◦Liberalismus
◦
◦

}Zabývá se základními ekonomickými otázkami veřejného sektoru a jeho vztah se sektorem soukromým
◦Veřejné finance
◦Ekonomie blahobytu

}Instituce veřejné správy a jejich aktivity
}Statky a kolektivní spotřeba zajišťovaná pro obyvatelstvo
◦Statky mimo trh na neziskovém principu
◦Rozhoduje o kvalitě
◦Financuje z veřejných rozpočtů
}Část národního hospodářství spravovaná veřejnou správou
◦Veřejná volba
◦Veřejná kontrola
}Vytváření podmínek pro fungování soukromého sektoru
}
}

}
}Tzv. neurčitý pojem (Ekonomie blahobytu)
}Protiklad zájmů soukromých – okruh subjektů, kterým zájem svědčí je vždy neurčitý
}Veřejný zájem je zřejmě tím, co by si lidé vybrali, kdyby viděli jasně a racionálně, a jednali
nezaujatě a benevolentně. (Lippman)

◦Stát v určitých případech zasahuje a omezuje svobodu jednotlivců ve veřejném zájmu.
◦Nástroje hospodářské politiky aplikované státem ovlivňují chování ostatních subjektů (domácnosti,
firmy)
◦Selhání vlády
–Neúspěšná realizace opatření
–Nedostatek informací
–Délka a složitost rozhodovacích procesů
–
◦
}

>

}legislativní
}alokační
◦jedná se o snahu státu efektivně alokovat finanční prostředky
}redistribuční
◦dosáhnout větší spravedlivosti v rozdělování
◦redistribuce se zajišťuje zejména:
–nepřímo prostřednictvím progresivních daní
–vyšším zdaněním některého zboží
–přímo prostřednictvím adresných peněžních transferů
}regulační
}stabilizační
◦jsou důsledkem makroekonomických příčin selhání trhu
◦

}Zdrojem tržních selhání je nerovnováha v alokační efektivnosti (co?, jak?, pro koho?)
}
}Příčiny:
}Mikroekonomické
}Makroekonomické
}Mimoekonomické

}Asymetrické informace
◦Morální hazard, nepříznivý výběr
}Externality
}Veřejné statky
}Nedokonalá konkurence
◦Monopolistická konkurence
◦Oligopol/oligopson
◦Monopol/monopson

}Zabezpečení hospodářského růstu
}Nedostatečné vyžívání zdrojů


}Zmírňování nerovnosti mezi subjekty
}Zvyšování kvality lidského potenciálu
}Ohled na kvalitu životního prostředí

}Vše co uspokojuje potřeby
}Dle způsobu spotřeby:
}- spotřební
}- kapitálové (výrobní)
}Dle dostupnosti:
}- volné
}- ekonomické – jsou vytvářeny hospodářskou činností lidí, tj. výrobou, která je založena na
využívání a přeměně zdrojů
}- soukromé
}- veřejné
28.10.2010
18

}Pprincip nevylučitelnosti
}Princip nezmenšitelnosti
}Princip nerivality
}
}Smíšené veřejné statky
◦Dělitelné na množství
◦Lze určit podíl jednotlivce na spotřebě
}Čisté veřejné statky
◦Nedělitelné
◦Spotřebovávané všemi spotřebiteli

28.10.2010
20
A
}B
0
Všechny možné kombinace statků veřejných a soukromých, které je možné získat s danými zdroji

28.10.2010
21
}Dosahuje-li ekonomika výkonu na hranici výrobních možností, dosahuje tzv. výrobní efektivnosti
}

28.10.2010
22
X
}TU
MU
X

28.10.2010
23
}zvyšujeme-li používané množství některého z výrobních faktorů, zatímco množství ostatních faktorů
se nemění, zpomaluje to tempo růstu celkového produktu
}

}Politika  - levice x pravice
}Ukazatel podílu veřejných výdajů na veřejné statky na HDP
}

}V tržním sektoru efektivnost zajišťována poměrem výnosů a nákladů.
}Potřeby veřejných statků (jaké veřejné statky, kolik, pro koho a kde poskytovat) jsou obtížně
definovatelné.
}Chybí motiv dosahování maximálně možných výsledků s danými vstupy.
}Ve veřejném sektoru  jsou náklady kvazi tržní, ale výstupní ceny mnohem nižší.
}Zisk nebývá obvykle podmínkou úspěšnosti.
}
◦

}Obtížně měřitelná a vyjádřitelná je i efektivnost vložených peněžních prostředků.
}Přirozená tendence k neefektivnosti, např. růst úřednického aparátku a problém, tzv. X
NEEFEKTIVNOSTI.
}Nedostačující odbornost a neznalost při rozhodování o alokaci zdrojů na veřejné statky.

}Hospodářská politika je konkrétní jednání státu, kterým je ovlivňována hospodářská situace
v širokém národním měřítku.
}
}Utváří na základě střetu názorů politických stran a lobby, byrokracie a reakce na konkrétní
hospodářskou situaci.

}základní cíl = maximalizace společenského blahobytu
}základní společenské cíle
}tradiční cíle hospodářské politiky:
◦vyvážený a stabilní ekonomický růst
◦nízká míra nezaměstnanosti
◦nízká a stabilní inflace
◦vnější rovnováha
◦
}Magický čtyřúhelník
}

} Subjekty, které se podílí na procesu formulování hospodářské politiky, na jejím provádění a
kontrole.
}
}Proces formulování HP – politické strany, vláda, parlament, centrální banka, odborný státní
aparát, zájmové skupiny, profesní skupiny a komory aj.
}
}Proces realizace HP – vláda, centrální banka, státní správa, soudy, zájmové skupiny aj.
}
}Proces kontroly – Nejvyšší kontrolní úřad aj.
}
}
}

}Fiskální (rozpočtová)
}soustava veřejných rozpočtů
}mimorozpočtové fondy
}rozpočty vládních neziskových organizací, veřejných podniků ve veřejném sektoru
}Monetární
}provádí ČNB
}ovlivňuje peněžní zásobu nebo úrokové sazby s cílem stabilizovat ekonomiku
}Důchodová
}zahrnuje různé formy regulace mezd
}sociální politika
}Vnější měnová
}souvisí s zahraničním obchodem
}přímé  nástroje (clo, kvóty, neviditelné překážky obchodu - hygienická nařízení, normy)
}nepřímé nástroje (intervence na devizových účtech)
}
}

}Nástrojem hospodářské politiky mohou politikové měnit či působit na cílové proměnné.
}Např. cena, daňová sazba, bankovní zákon, kartelový zákon apod.
}
}podle úrovně působení:
◦makroekonomické (např. snížení daní ze zisku právnických osob)
◦mikroekonomické (např. protimonopolní hospodářství)
◦
}podle charakteru vlivu:
◦přímé (týkají se mikroekonomické úrovně)
◦nepřímé (týkají se makroekonomické úrovně)
◦
}podle oblasti působení:
◦měnové nástroje (např. množství peněz)
◦fiskální nástroje (např. vládní výdaje)
◦
}podle způsobu ovlivňování:
◦plošné (např. některé daně)
◦selektivní (např. kvóty)
◦
}podle vývoje vztahů mezi účastníky trhu
◦kvalitativní (systémové) – pravidla chování
◦kvantitativní (běžné) – mění kvantitativně data, která jsou základem pro rozhodování
}

}
}
}
}
}Děkuji za pozornost!