32001R0044
16.1.2001 ÚŘEDNÍ VĚSTNÍK EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ L 12/1
NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 44/2001
ze dne 22. prosince 2000
o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech
RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,
a zejména na čl. 61 písm. c) a čl. 67 odst. 1 této smlouvy,
s ohledem na návrh Komise (1),
s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu (2),
s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru (3),
vzhledem k těmto důvodům:
(1) Společenství si stanovilo cíl udržovat a rozvíjet prostor
svobody, bezpečnosti a práva, ve kterém je zajištěn volný
pohyb osob. Za účelem postupného vytvoření takového
prostoru by Společenství mělo schválit mimo jiné i nástroje
týkající se soudní spolupráce v civilních věcech, které jsou
nezbytné k řádnému fungování vnitřního trhu.
(2) Určité rozdíly mezi vnitrostátními pravidly pro určení
příslušnosti a pro uznávání rozhodnutí ztěžují řádné fungování
vnitřního trhu. Je třeba přijmout předpisy, které
umožní sjednotit pravidla pro určení příslušnosti v občanských
a obchodních věcech v mezinárodním ohledu a zjednodušit
formality s ohledem na rychlé a jednoduché uznávání
a výkon rozhodnutí členskými státy, pro které je toto
nařízení závazné.
(3) Tato oblast náleží do oblasti soudní spolupráce v civilních
věcech ve smyslu článku 65 Smlouvy.
(4) V souladu se zásadou subsidiarity a proporcionality
ve smyslu článku 5 Smlouvy nemůže být cílů tohoto
nařízení uspokojivě dosaženo na úrovni členských států,
a proto jich může být lépe dosaženo na úrovni Společenství.
Toto nařízení se omezuje na minimum potřebné
k dosažení těchto cílů a nepřekračuje to, co je k jejich dosažení
nezbytné.
(5) Dne 27. září 1968 členské státy podle čl. 293 čtvrté
odrážky Smlouvy, uzavřely Bruselskou úmluvu
o příslušnosti a výkonu rozhodnutí v občanských
a obchodních věcech ve znění úmluv o přistoupení nových
členských států k této úmluvě (dále jen „Bruselská úmluva“)
(4). Dne 16. září 1988 členské státy a státy ESVO
uzavřely Luganskou úmluvu o příslušnosti a výkonu rozhodnutí
v občanských a obchodních věcech, což je úmluva
obdobná Bruselské úmluvě z roku 1968. Byly učiněny
kroky k přezkoumání těchto úmluv a Rada obsah těchto
přezkoumaných znění schválila. Měla by být zajištěna
návaznost na výsledky tohoto přezkoumání.
(6) Za účelem dosažení volného pohybu rozhodnutí v občanských
a obchodních věcech je nezbytné a vhodné, aby se
pravidla upravující příslušnost a uznání a výkon rozhodnutí
řídila právním nástrojem Společenství, který by byl
závazný a přímo použitelný.
(7) Oblast působnosti tohoto nařízení by měla zahrnovat
všechny hlavní věci spadající do oblasti občanského
a obchodního práva kromě určitých přesně stanovených
záležitostí.
(1) Úř. věst. C 376, 28.12.1999, s. 1.
(2) Stanovisko ze dne 21. září 2000 (dosud nezveřejněné v Úředním
věstníku).
(3) Úř. věst. C 117, 26.4.2000, s. 6.
(4) Úř. věst. L 299, 31.12.1972, s. 32.
Úř. věst. L 304, 30.10.1978, s. 1.
Úř. věst. L 388, 31.12.1982, s. 1.
Úř. věst. L 285, 3.10.1989, s. 1.
Úř. věst. C 15, 15.1.1997, s. 1.
Úplné znění viz Úř. věst. C 27, 26.1.1998, s. 1.
42 CS Úřední věstník Evropské unie 19/sv. 4
(8) Mezi řízeními, na něž se toto nařízení vztahuje, a územími
členských států, pro která je toto nařízení závazné, musí
existovat vztah. Proto by společná pravidla pro určení
příslušnosti měla být v zásadě používána v případech, kdy
má žalovaný bydliště v některém z těchto členských států.
(9) Žalovaný, který nemá bydliště v některém z členských
států, je především subjektem vnitrostátních pravidel pro
určení příslušnosti použitelných na území členského státu,
kde se koná řízení, a žalovaný, který má bydliště
v některém ze členských států, pro který toto nařízení není
závazné, by měl nadále podléhat Bruselské úmluvě.
(10) Pro účely volného pohybu rozhodnutí mají být rozhodnutí
vydaná v členském státě, pro který je toto nařízení závazné,
uznána a vykonána v jiném členském státě, pro který je
toto nařízení závazné, i pokud má povinná osoba bydliště
ve třetí zemi.
(11) Pravidla pro určení příslušnosti musí být vysoce
předvídatelná a založená na zásadě, podle které je
příslušnost obecně založena na místě bydliště žalovaného,
a musí být na tomto základě vždy určitelná, kromě několika
přesně určených případů, kdy předmět sporu nebo
smluvní volnost stran opravňuje k použití odlišného
určujícího hlediska. Sídlo právnické osoby musí být
v nařízení samostatně vymezeno tak, aby společná pravidla
byla přehlednější a zamezilo se sporům o příslušnost.
(12) Kromě místa bydliště žalovaného by měla existovat i jiná
kritéria pro určení příslušnosti, založená na úzké vazbě
mezi soudem a právním sporem nebo usnadňující řádný
výkon spravedlnosti.
(13) Pokud se týče pojištění, spotřebitelských a pracovních
smluv, měla by být slabší strana chráněna pravidly pro
určení příslušnosti, která jsou jejím zájmům příznivější než
obecná pravidla.
(14) Pokud jde o volbu příslušného soudu, musí být respektována
smluvní volnost stran, s výjimkou smluv týkajících
se pojištění, spotřebitelských a pracovních smluv,
u kterých je možnost volby příslušných soudů omezena,
aniž by tím byla dotčena výlučná kritéria pro určení
příslušnosti stanovená tímto nařízením.
(15) V zájmu harmonického výkonu spravedlnosti je nezbytné
minimalizovat možnost souběžných řízení a zajistit, aby
ve dvou členských státech nebyla vydána vzájemně si
odporující rozhodnutí. Musí existovat jasný a účinný
mechanismus pro řešení souběžně probíhajících řízení,
a rovněž pro zamezení obtíží vyplývajících z vnitrostátních
rozdílů, pokud jde o stanovení doby, kdy se věc považuje
za projednávanou. Pro účely tohoto nařízení by měla
být tato doba stanovena samostatně.
(16) Vzájemná důvěra ve výkon spravedlnosti v rámci Společenství
umožňuje, aby rozhodnutí vydaná v kterémkoli
členském státě byla bez dalšího uznávána bez potřeby
jakéhokoli dalšího řízení, kromě sporných případů.
(17) Na základě stejné zásady vzájemné důvěry musí být postup
pro výkon rozhodnutí vydaného v jednom členském státě
v jiném členském státě účinný a rychlý. K tomuto účelu by
mělo být prohlášení vykonatelnosti rozhodnutí vydáno
v zásadě bez dalšího po zcela formální kontrole
předložených písemností, aniž by měl soud možnost
vznést bez návrhu jakékoli důvody pro nevykonání soudního
rozhodnutí ve smyslu tohoto nařízení.
(18) Nicméně s ohledem na právo odpůrce se odpůrce může
v řízení, v němž bude poskytnuta možnost vyjádření
oběma stranám, domáhat zrušení prohlášení vykonatelnosti,
pokud se domnívá, že existuje jeden z důvodů pro
nevykonání rozhodnutí. Podat opravný prostředky by měl
mít možnost rovněž navrhovatel, pokud byl zamítnut jeho
návrh na vydání prohlášení vykonatelnosti.
(19) Musí být zajištěna návaznost mezi Bruselskou úmluvou
a tímto nařízením a musí být za tímto účelem stanovena
přechodná ustanovení. Stejná potřeba návaznosti platí,
pokud jde o výklad Bruselské úmluvy Soudním dvorem
Evropských společenství, a protokol z roku 1971 (1) by
měl zůstat použitelný i pro věci, které jsou již projednávány
ke dni vstupu tohoto nařízení v platnost.
(20) Spojené království a Irsko podle článku 3 Protokolu
o postavení Spojeného království a Irska, připojeného ke
Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského
společenství, oznámily své přání účastnit se
přijímání a používání tohoto nařízení.
(21) Dánsko se podle článků 1 a 2 Protokolu o postavení Dánska,
připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě
(1) Úř. věst. L 204, 2.8.1975, s. 28.
Úř. věst. L 304, 30.10.1978, s. 1.
Úř. věst. L 388, 31.12.1982, s. 1.
Úř. věst. L 285, 3.10.1989, s. 1.
Úř. věst. C 15, 15.1.1997, s. 1.
Úplné znění viz Úř. věst. C 27, 26.1.1998, s. 28.
19/sv. 4 CS Úřední věstník Evropské unie 43
o založení Evropského společenství, přijetí tohoto nařízení
neúčastní, a proto pro ně není závazné ani použitelné.
(22) Jelikož je Bruselská úmluva nadále platná ve vztazích mezi
Dánskem a členskými státy, pro které je toto nařízení
závazné, použijí se uvedená úmluva i protokol z roku
1971 nadále mezi Dánskem a členskými státy, pro které je
toto nařízení závazné.
(23) Bruselská úmluva nadále také zůstává použitelná pro
území členských států, které spadají do oblasti působnosti
uvedené úmluvy a které jsou z tohoto nařízení vyloučeny
v souladu s článkem 299 Smlouvy.
(24) Rovněž v zájmu zachování dosud platných zásad se toto
nařízení nedotýká pravidel pro určení příslušnosti a uznávání
soudních rozhodnutí obsažená ve zvláštních aktech
Společenství.
(25) S ohledem na mezinárodní závazky členských států nejsou
tímto nařízením dotčeny smlouvy upravující určité zvláštní
oblasti práva, jejichž jsou členské státy smluvní stranou.
(26) Je třeba stanovit nezbytnou pružnost v základních pravidlech
tohoto nařízení, aby se přihlédlo ke zvláštním rysům
procesních pravidel některých členských států. Některá
ustanovení protokolu připojeného k Bruselské úmluvě by
proto měla být začleněna do tohoto nařízení.
(27) Pro umožnění plynulého přechodu v některých oblastech,
které byly předmětem zvláštních ustanovení protokolu
připojeného k Bruselské úmluvě, stanoví toto nařízení pro
přechodné období ustanovení, která berou v úvahu
zvláštní situaci v některých členských státech.
(28) Nejpozději pět let po vstupu tohoto nařízení v platnost
předloží Komise zprávu o jeho uplatňování a v případě
potřeby předloží návrhy na jeho změnu.
(29) Komise bude muset přizpůsobit přílohy I až IV týkající se
pravidel pro určení vnitrostátní příslušnosti, soudů nebo
příslušných orgánů a opravných prostředků na základě
změn sdělených dotyčným členským státem. Změny příloh
V a VI by měly být přijímány v souladu s rozhodnutím
Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech
pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (1),
PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:
KAPITOLA I
OBLAST PŮSOBNOSTI
Článek 1
1. Toto nařízení se vztahuje na věci občanské a obchodní bez
ohledu na druh soudu. Nevztahuje se zejména na věci daňové,
celní a správní.
2. Toto nařízení se nevztahuje na
a) věci osobního stavu, způsobilosti fyzické osoby k právům
a právním úkonům, majetkové vztahy mezi manželi a dědění,
včetně dědění ze závěti;
b) konkursy, vyrovnání a podobná řízení;
c) sociální zabezpečení;
d) rozhodčí řízení.
3. Pro účely tohoto nařízení se „členským státem“ rozumějí členské
státy s výjimkou Dánska.
KAPITOLA II
PŘÍSLUŠNOST
Oddíl 1
Obecná ustanovení
Článek 2
1. Nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají
bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou
státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu.
2. Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu,
v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti,
která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky.(1) Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.
44 CS Úřední věstník Evropské unie 19/sv. 4
Článek 3
1. Osoby, které mají bydliště na území některého členského
státu, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze
na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly.
2. Na tyto osoby nelze použít zejména pravidla pro určení
příslušnosti uvedená v příloze 1.
Článek 4
1. Nemá-li žalovaný bydliště na území některého členského státu,
určuje se příslušnost soudů každého členského státu podle jeho
vlastních právních předpisů, s výhradou článků 22 a 23.
2. Proti takovému žalovanému se každá osoba, která má bydliště
na území některého členského státu, může v tomto státě
odvolávat bez ohledu na svou státní příslušnost na pravidla pro
určení příslušnosti platná v tomto státě, zejména na pravidla uvedená
v příloze I, stejným způsobem jako jeho vlastní státní
příslušníci.
Oddíl 2
Zvláštní příslušnost
Článek 5
Osoba, která má bydliště na území některého členského státu,
může být v jiném členském státě žalována,
1. a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze
smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl
nebo měl být splněn;
b) pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto
jinak, je místem plnění zmíněného závazku:
— v případě prodeje zboží místo na území členského
státu, kam podle smlouvy zboží bylo nebo mělo být
dodáno,
— v případě poskytování služeb místo na území členského
státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly
být poskytovány,
c) nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a);
2. ve věcech týkajících se výživného u soudu místa, kde má
oprávněná osoba k výživě bydliště nebo místo obvyklého
pobytu, nebo je-li věc týkající se výživného věcí vedlejší
v řízení týkajícím se osobního stavu, u soudu, který je
k tomuto řízení příslušný podle práva státu místa řízení,
pokud tato příslušnost není založena pouze státní příslušností
některé ze stran;
3. ve věcech týkajících se protiprávního jednání či jednání, které
je postaveno na roveň protiprávnímu jednání, u soudu místa,
kde došlo nebo může dojít ke škodné události;
4. jedná-li se o žalobu na náhradu škody nebo žalobu o uvedení
do původního stavu vyvolanou jednáním, které je trestným
činem, u soudu, u něhož byla podána obžaloba, je-li tento
soud podle práva pro něj platného oprávněn rozhodovat
o občanskoprávních nárocích;
5. jedná-li se o spor vyplývající z provozování pobočky, zastoupení
nebo jiné provozovny, u soudu místa, kde se tyto složky
nacházejí;
6. jako zakladatel, člen správní rady trustu nebo oprávněný z
trustu, který byl zřízen zákonem nebo písemným nebo
písemně potvrzeným ústním právním úkonem, u soudů členského
státu, na jehož území má trust sídlo;
7. jedná-li se o spor o zaplacení odměny za pomoc nebo
záchrany nákladu nebo zboží, u soudu, v jehož působnosti
tento náklad nebo zboží
a) byly zadrženy k zajištění této platby nebo
b) mohly být zadrženy k tomuto účelu, avšak byla složena jistota
nebo bylo poskytnuto jiné zajištění;
toto ustanovení se použije pouze tehdy, pokud je potvrzeno,
že žalovaný má práva k nákladu nebo zboží nebo tato práva
měl v době poskytnutí pomoci nebo záchrany.
Článek 6
Osoba, která má bydliště na území některého členského státu,
může být též žalována,
1. je-li žalováno více osob společně, u soudu místa, kde má bydliště
některý z žalovaných, za předpokladu, že právní nároky
jsou spojeny tak úzce, že je účelné je vyšetřit a rozhodnout
19/sv. 4 CS Úřední věstník Evropské unie 45
o nich společně, aby se zabránilo vydání vzájemně si odporujících
rozhodnutí v oddělených řízeních;
2. jedná-li se o žalobu o záruku nebo o intervenční žalobu,
u soudu, u něhož byla podána původní žaloba, ledaže by toto
řízení bylo zahájeno pouze proto, aby tato osoba byla odňata
soudu, který je pro ni příslušný;
3. jedná-li se o vzájemnou žalobu, která se týká stejné smlouvy
či stejné skutečnosti jako původní žaloba, u soudu, u něhož
byla podána původní žaloba;
4. ve věcech týkajících se smlouvy nebo nároku ze smlouvy, kde
žaloba může být spojena s žalobou týkající se věcných práv
k nemovitostem proti témuž žalovanému, u soudu členského
státu, na jehož území se nemovitost nachází.
Článek 7
Je-li soud členského státu podle tohoto nařízení příslušný
k rozhodování v řízení o odpovědnosti při používání či
provozování lodi, rozhoduje tento nebo jiný soud, určený místo
něj podle práva tohoto členského státu, také o žalobách na
omezení této odpovědnosti.
Oddíl 3
Příslušnost ve věcech pojištění
Článek 8
Ve věcech pojištění se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž
jsou dotčeny článek 4 a čl. 5 bod 5).
Článek 9
1. Pojistitel, který má bydliště na území některého členského
státu, může být žalován:
a) u soudů členského státu, v němž má bydliště nebo
b) v jiném členském státě v případě žaloby podané pojistníkem,
pojištěným nebo oprávněnou osobou u soudu místa bydliště
žalobce,
c) jedná-li se o spolupojistitele, u soudu členského státu, u kterého
je žalován hlavní pojistitel.
2. Nemá-li pojistitel bydliště na území některého členského státu,
avšak má v některém členském státě pobočku, zastoupení nebo
jinou provozovnu, je s ním při sporech vyplývajících z jejich provozu
jednáno tak, jako by měl bydliště na území tohoto členského
státu.
Článek 10
Ve věcech pojištění odpovědnosti nebo pojištění nemovitostí
může být pojistitel kromě toho žalován u soudu místa, v němž
nastala škodná událost. Totéž platí, jsou-li v téže pojistné smlouvě
pojištěny a stejnou škodní událostí postiženy movité věci
i nemovitosti.
Článek 11
1. Ve věcech pojištění odpovědnosti může být pojistitel žalován
i u soudu, u něhož je podána žaloba poškozeného proti
pojištěnému, pokud je to přípustné podle práva tohoto soudu.
2. Na žalobu, kterou poškozený podává přímo proti pojistiteli, se
použijí články 8, 9 a 10, je-li taková přímá žaloba přípustná.
3. Stanoví-li právo, které je pro takovou přímou žalobu rozhodné,
že se pojistník nebo pojištěný mohou k žalobě připojit, je
týž soud příslušný i pro tyto osoby.
Článek 12
1. S výhradou čl. 11 odst. 3 může pojistitel žalovat pouze u soudů
toho členského státu, na jehož území má žalovaný bydliště, bez
ohledu na to, zda je žalován pojistník, pojištěný nebo oprávněná
osoba.
2. Tímto oddílem není dotčeno právo podat vzájemnou žalobu
u soudu, u něhož byla podle tohoto oddílu podána původní
žaloba.
Článek 13
Od ustanovení tohoto oddílu je možné se odchýlit pouze
1. dohodou uzavřenou po vzniku sporu,
46 CS Úřední věstník Evropské unie 19/sv. 4
2. dohodou umožňující pojistníkovi, pojištěnému nebo oprávněné
osobě zahájit řízení u jiných soudů než těch, které jsou
uvedeny v tomto oddíle,
3. dohodou uzavřenou mezi pojistníkem a pojistitelem, kteří
mají v době uzavření smlouvy bydliště nebo obvyklý pobyt
v témže členském státě, jestliže tato dohoda zakládá
příslušnost soudů tohoto státu, a to i v případě, že by škodná
událost nastala v cizině, ledaže by taková dohoda nebyla podle
práva tohoto státu přípustná,
4. dohodou uzavřenou pojistníkem, který nemá bydliště v členském
státě, pokud se nejedná o povinné pojištění nebo o pojištění
nemovitostí nacházejících se v některém členském státě,
nebo
5. dohodou týkající se pojistné smlouvy do té míry, v níž se vztahuje
na jedno či více z rizik uvedených v článku 14.
Článek 14
Rizika uvedená v čl. 13 bodu 5 jsou tato:
1. veškeré škody
a) na námořních plavidlech, zařízeních při pobřeží a na volném
moři nebo na letadlech, způsobené událostmi, které
souvisí s jejich využíváním pro obchodní účely;
b) na přepravovaném zboží, s výjimkou zavazadel cestujících,
při přepravě, která se uskutečňuje výlučně nebo z části
těmito plavidly nebo letadly;
2. veškerá odpovědnost, s výjimkou odpovědnosti za škody na
zdraví cestujících nebo za škody na jejich zavazadlech,
a) související s používáním nebo provozem námořních plavidel,
zařízení nebo letadel uvedených v bodě 1 písm. a),
pokud nejsou v případě letadel podle práva členského
státu, v němž je letadlo registrováno, ujednání
o příslušnosti pro pojištění takových rizik zakázána;
b) za škody, které jsou způsobeny na přepravovaném zboží
během přepravy, ve smyslu bodu 1) písm. b);
3. veškeré finanční ztráty v souvislosti s používáním nebo provozem
námořních plavidel, zařízení nebo letadel uvedeným
v bodě 1) písm. a), zejména ztráty nákladu nebo charterové;
4. veškerá další rizika související s některým z rizik uvedených
v bodech 1) až 3);
5. bez ohledu na body 1) až 4) všechna „velká rizika“ ve smyslu
směrnice Rady 73/239/EHS (1), pozměněné směrnicemi Rady
88/357/EHS (2) a 90/618/EHS (3), ve znění pozdějších
předpisů.
Oddíl 4
Příslušnost ve věcech spotřebitelských smluv
Článek 15
1. Ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro
účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti,
se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny
článek 4 a čl. 5 bod 5),
a) jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky;
b) jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový
obchod určený k financování koupě takových movitých
věcí nebo
c) ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena
s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské
činnosti v členském státě, na jehož území má spotřebitel bydliště,
nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na
tento členský stát nebo na několik členských států včetně
tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu
těchto činností.
2. Nemá-li smluvní partner spotřebitele bydliště na území některého
členského státu, avšak v některém členském státě má
pobočku, zastoupení nebo jinou provozovnu, je s ním při sporech
vyplývajících z jejich provozu jednáno tak, jako by měl bydliště
na území tohoto státu.
3. Tento oddíl se nevztahuje na přepravní smlouvy, kromě
případu, kdy smlouva poskytuje kombinaci dopravy a ubytování
zahrnutou v ceně.
(1) Úř. věst. L 228, 16.8.1973, s. 3. Směrnice naposledy pozměněná
směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/26/ES (Úř. věst. L 181,
20.7.2000, s. 65).
(2) Úř. věst. L 172, 4.7.1988, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí
2000/26/ES.
(3) Úř. věst. L 330, 29.11.1990, s. 44.
19/sv. 4 CS Úřední věstník Evropské unie 47
Článek 16
1. Spotřebitel může podat žalobu proti smluvnímu partnerovi
buď u soudů členského státu, na jehož území má tento smluvní
partner bydliště, nebo u soudu místa, kde má bydliště spotřebitel.
2. Smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze
u soudů členského státu, na jehož území má spotřebitel bydliště.
3. Tímto článkem není dotčeno právo podat vzájemnou žalobu
u soudu, u něhož byla podle tohoto oddílu podána původní
žaloba.
Článek 17
Od ustanovení tohoto oddílu je možné se odchýlit pouze
1. dohodou uzavřenou po vzniku sporu,
2. dohodou umožňující spotřebiteli zahájit řízení u jiných soudů
než těch, které jsou uvedeny v tomto oddíle, nebo
3. dohodou uzavřenou mezi spotřebitelem a jeho smluvním
partnerem, kteří mají v době uzavření smlouvy bydliště nebo
obvyklý pobyt v témže členském státě, jestliže tato dohoda
zakládá příslušnost soudů tohoto členského státu, ledaže by
taková dohoda nebyla podle práva tohoto členského státu
přípustná.
Oddíl 5
Příslušnost pro individuální pracovní smlouvy
Článek 18
1. Ve věcech týkajících se individuálních pracovních smluv se
příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 4
a čl. 5 bod 5).
2. Nemá-li zaměstnavatel, se kterým zaměstnanec uzavřel pracovní
smlouvu, bydliště na území členského státu, avšak má
v některém členském státě pobočku, zastoupení nebo jinou provozovnu,
je s ním při sporech vyplývajících z jejich provozu jednáno
tak, jako by měl bydliště na území tohoto členského státu.
Článek 19
Zaměstnavatel, který má bydliště na území některého členského
státu, může být žalován
1. u soudů členského státu, v němž má bydliště nebo
2. v jiném členském státě:
a) u soudu místa, kde zaměstnanec obvykle vykonává svou
práci, nebo u soudu místa, kde svou práci obvykle
vykonával naposledy, nebo
b) jestliže zaměstnanec obvykle nevykonává nebo nevykonával
svou práci v jediné zemi, u soudu místa, kde se
nachází nebo nacházela provozovna, která zaměstnance
přijala do zaměstnání.
Článek 20
1. Zaměstnavatel může žalovat pouze u soudů toho členského
státu, na jehož území má zaměstnanec bydliště.
2. Tímto oddílem není dotčeno právo podat vzájemnou žalobu
u soudu, u něhož byla podle tohoto oddílu podána původní
žaloba.
Článek 21
Od ustanovení tohoto oddílu je možné se odchýlit pouze
1. dohodou o určení příslušnosti uzavřenou po vzniku sporu;
nebo
2. dohodou o určení příslušnosti umožňující zaměstnanci podat
návrh na zahájení řízení u jiných soudů než těch, které jsou
uvedeny v tomto oddíle.
Oddíl 6
Výlučná příslušnost
Článek 22
Bez ohledu na bydliště mají výlučnou příslušnost:
1. pro řízení, jejichž předmětem jsou věcná práva k nemovitostem
a nájem nemovitostí, soudy členského státu, na jehož
území se nemovitost nachází.
48 CS Úřední věstník Evropské unie 19/sv. 4
Pro řízení týkající se nájmu nemovitostí za účelem jejich
dočasného soukromého užívání na dobu nejvýše šesti po sobě
následujících měsíců jsou však příslušné i soudy toho členského
státu, v němž má žalovaný bydliště, pokud je nájemcem
fyzická osoba a pronajímatel i nájemce mají bydliště na území
téhož členského státu;
2. pro řízení, jejichž předmětem je platnost založení, nulita nebo
zrušení společností nebo jiných právnických osob nebo sdružení
právnických nebo fyzických osob nebo platnost usnesení
jejich orgánů, soudy členského státu, na jehož území má společnost,
právnická osoba nebo sdružení sídlo. Při určení sídla
postupuje soud podle pravidel mezinárodního práva soukro-
mého;
3. pro řízení, jejichž předmětem je platnost zápisů do veřejných
rejstříků, soudy členského státu, na jehož území jsou tyto
rejstříky vedeny;
4. pro řízení, jejichž předmětem je zápis nebo platnost patentů,
ochranných známek a průmyslových vzorů nebo jiných
podobných práv, která vyžadují udělení nebo zápis, soudy
členského státu, na jehož území bylo požádáno o udělení nebo
zápis nebo kde byly uděleny nebo zapsány nebo platí za udělené
nebo zapsané na základě právního aktu Společenství
nebo mezinárodní smlouvy.
Pro řízení, jejichž předmětem je zápis nebo platnost evropského
patentu uděleného pro členský stát, mají bez ohledu na
bydliště stran výlučnou příslušnost soudy tohoto členského
státu, aniž je dotčena příslušnost Evropského patentového
úřadu podle Úmluvy o udělování evropských patentů, podepsané
v Mnichově dne 5. října 1973;
5. pro řízení, jejichž předmětem je výkon rozhodnutí, soudy
členského státu, na jehož území výkon rozhodnutí byl nebo
má být proveden.
Oddíl 7
Ujednání o příslušnosti
Článek 23
1. Dohodnou-li se strany, z nichž alespoň jedna má bydliště na
území členského státu, že v již vzniklém nebo budoucím sporu
z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy
tohoto členského státu, je příslušný soud nebo soudy tohoto
státu. Pokud se strany nedohodnou jinak, je tato příslušnost
výlučná. Taková dohoda o příslušnosti musí být uzavřena
a) písemně nebo ústně s písemným potvrzením nebo
b) ve formě, která odpovídá zvyklostem zavedeným mezi těmito
stranami, nebo
c) v mezinárodním obchodě ve formě, která odpovídá obchodním
zvyklostem, které strany znaly nebo musely znát a které
strany smluv tohoto druhu v daném odvětví obchodu obecně
znají a pravidelně se jimi řídí.
2. Písemné formě jsou rovnocenná veškerá sdělení elektronickými
prostředky, která umožňují trvalý záznam dohody.
3. Uzavřou-li takovou dohodu strany, z nichž žádná nemá bydliště
na území členského státu, nemohou soudy ostatních členských
států rozhodovat, ledaže by zvolený soud nebo soudy
příslušnost odmítly.
4. Je-li v zakládající listině trustu určeno, že o žalobách proti
zakladateli, členovi správní rady nebo příjemci trustu má rozhodovat
soud nebo soudy určitého členského státu, pak jsou tento
soud nebo soudy výlučně příslušné, jestliže se jedná o vztahy mezi
těmito osobami nebo o jejich práva nebo povinnosti v rámci
trustu.
5. Dohody o příslušnosti ani obdobná ustanovení v zakládající
listině trustu nemají právní účinek, jsou-li v rozporu s články 13,
17 nebo 21 nebo pokud mají soudy, jejichž příslušnost má být
vyloučena, na základě článku 22 výlučnou příslušnost.
Článek 24
Není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných
ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se
žalovaný dostaví k jednání k tomuto soudu. To neplatí, pokud se
žalovaný dostaví proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo
je-li jiný soud podle článku 22 výlučně příslušný.
19/sv. 4 CS Úřední věstník Evropské unie 49
Oddíl 8
Přezkoumání příslušnosti a přípustnosti
Článek 25
Soud členského státu bez návrhu prohlásí, že není příslušný, je-li
u něj zahájeno řízení ve věci, v níž má na základě článku 22
výlučnou příslušnost soud jiného členského státu.
Článek 26
1. Pokud se žalovaný, který má bydliště na území jednoho členského
státu a je žalován před soudem jiného členského státu,
k tomuto soudu nedostaví, prohlásí soud bez návrhu, že není
příslušný, nevyplývá-li jeho příslušnost z tohoto nařízení.
2. Soud řízení přeruší do té doby, než bude prokázáno, že žalovaný
mohl obdržet návrh na zahájení řízení nebo jinou rovnocennou
písemnost v dostatečném předstihu, který mu umožňuje
přípravu na jednání před soudem, nebo že k tomu byly učiněny
veškeré nezbytné kroky.
3. Má-li být návrh na zahájení řízení nebo jiná rovnocenná
písemnost zaslán podle tohoto nařízení z jednoho členského státu
do druhého, použije se místo odstavce 2 tohoto článku článek 19
nařízení Rady (ES) č. 1348/2000 ze dne 29. května 2000 o doručování
soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských
a obchodních v členských státech Evropské unie (1).
4. Pokud nelze použít nařízení (ES) č. 1348/2000, použije se
článek 15 Haagské úmluvy ze dne 15. listopadu 1965 o doručování
soudních a mimosoudních písemností v cizině ve věcech
občanských a obchodních, pokud návrh na zahájení řízení nebo
jiná rovnocenná písemnost měly být doručeny podle uvedené
úmluvy.
Oddíl 9
Překážka litispendence a závislá řízení
Článek 27
1. Je-li u soudů různých členských států zahájeno řízení v téže
věci mezi týmiž stranami, přeruší soud, u něhož bylo řízení
zahájeno později, bez návrhu řízení až do doby, než se určí
příslušnost soudu, který řízení zahájil jako první.
2. Jakmile je určena příslušnost soudu, u něhož bylo řízení zahájeno
jako první, prohlásí se soud, u něhož bylo řízení zahájeno
později, za nepříslušný ve prospěch prvního soudu.
Článek 28
1. Jsou-li u soudů různých členských států zahájena řízení, které
navzájem souvisejí, může soud, u něhož bylo řízení zahájeno
později, řízení přerušit.
2. Dokud nejsou řízení o podaných žalobách skončena v prvním
stupni, může soud, u něhož byla žaloba podána později, na návrh
strany řízení také prohlásit, že není příslušný, jestliže je soud,
u něhož byla žaloba podána dříve, příslušný pro řízení o těchto
žalobách a spojení těchto řízení je podle jeho práva přípustné.
3. Ve smyslu tohoto článku žaloby navzájem souvisejí, pokud je
mezi nimi dán tak úzký vztah, že jejich společné projednání a rozhodnutí
je vhodné k tomu, aby se zabránilo vydání vzájemně si
odporujících rozhodnutí v oddělených řízeních.
Článek 29
Je-li pro určité řízení dána výlučná příslušnost více soudů, prohlásí
se soud, u něhož bylo řízení zahájeno později, za nepříslušný
ve prospěch soudu, u něhož bylo řízení zahájeno jako první.
Článek 30
Pro účely tohoto oddílu se okamžikem, kdy bylo zahájeno řízení,
rozumí
1. okamžik, kdy byl u soudu podán návrh na zahájení řízení
nebo jiná rovnocenná písemnost, za předpokladu, že žalobce
následně neopomene učinit kroky nezbytné k řádnému doručení
písemnosti žalovanému, nebo
2. okamžik, kdy je písemnost předána úřadu, který provádí doručení,
pokud musí být písemnost před svým podáním soudu
doručena žalovanému, za předpokladu, že žalobce následně
neopomene učinit kroky nezbytné k řádnému podání písemnosti
u soudu.(1) Úř. věst. L 160, 30.6.2000, s. 37.
50 CS Úřední věstník Evropské unie 19/sv. 4
Oddíl 10
Předběžná a zajišťovací opatření
Článek 31
Předběžná nebo zajišťovací opatření, která jsou upravena právem
jednoho členského státu, je možné u soudů tohoto státu
navrhnout i tehdy, kdy je pro rozhodnutí ve věci samé příslušný
na základě tohoto nařízení soud jiného členského státu.
KAPITOLA III
UZNÁVÁNÍ A VÝKON
Článek 32
Pro účely tohoto nařízení se „rozhodnutím“ rozumí každé
rozhodnutí vydané soudem členského státu bez ohledu na to, je-li
označeno jako rozsudek, usnesení, příkaz nebo nařízení výkonu
rozhodnutí, včetně rozhodnutí o nákladech řízení vydaného
soudním úředníkem.
Oddíl 1
Uznávání
Článek 33
1. Rozhodnutí vydaná v některém členském státě jsou v ostatních
členských státech uznávána, aniž by bylo vyžadováno
zvláštní řízení.
2. Stane-li se sporným, zda rozhodnutí má být uznáno, může
každá strana, která uplatňuje uznání jako hlavní věc v daném
sporu, v řízení podle oddílů 2 a 3 této kapitoly navrhnout, že
soudní rozhodnutí má být uznáno.
3. Je-li otázka uznání rozhodnutí vznesena u soudu členského
státu jako předběžná otázka, může o ní tento soud rozhodnout.
Článek 34
Rozhodnutí se neuzná,
1. je-li takové uznání zjevně v rozporu s veřejným pořádkem
členského státu, v němž se o uznání žádá;
2. jestliže žalovanému, v jehož nepřítomnosti bylo rozhodnutí
vydáno, nebyl doručen návrh na zahájení řízení nebo jiná rovnocenná
písemnost v dostatečném časovém předstihu a takovým
způsobem, který mu umožňuje přípravu na jednání před
soudem, ledaže žalovaný nevyužil žádný opravný prostředek
proti rozhodnutí, i když k tomu měl možnost;
3. je-li neslučitelné s rozhodnutím vydaným v řízení mezi týmiž
stranami v členském státě, v němž se o uznání žádá;
4. je-li neslučitelné s dřívějším rozhodnutím, které bylo vydáno
v jiném členském státě nebo ve třetí zemi v řízení mezi týmiž
stranami a pro tentýž nárok, pokud toto dřívější rozhodnutí
splňuje podmínky nezbytné pro uznání v členském státě,
v němž se o uznání žádá.
Článek 35
1. Rozhodnutí se rovněž neuzná, byly-li porušeny oddíly 3, 4 a 6
kapitoly II nebo jedná-li se o případ uvedený v článku 72.
2. Při posuzování toho, zda je dána příslušnost uvedená
v předchozím odstavci, je dožádaný soud nebo orgán vázán skutkovými
zjištěními, na nichž soud členského státu původu založil
svou příslušnost.
3. Aniž je dotčen odstavec 1, nesmí být příslušnost soudu členského
státu původu přezkoumávána. Hledisko veřejného pořádku
uvedené v čl. 34 bodě 1) nelze uplatnit v případě pravidel pro
určení příslušnosti.
Článek 36
Cizí rozhodnutí nesmí být v žádném případě přezkoumáváno
ve věci samé.
Článek 37
1. Soud členského státu, v němž se žádá o uznání rozhodnutí
vydaného v jiném členském státě, může řízení přerušit, jestliže byl
proti rozhodnutí podán řádný opravný prostředek.
2. Soud členského státu, v němž se žádá o uznání rozhodnutí
vydaného v Irsku nebo ve Spojeném království, může řízení
přerušit, jestliže je jeho výkon v členském státě původu z důvodu
podání opravného prostředku odložen.
19/sv. 4 CS Úřední věstník Evropské unie 51
Oddíl 2
Výkon
Článek 38
1. Rozhodnutí vydané v jednom členském státě, které je v tomto
státě vykonatelné, bude vykonáno v jiném členském státě poté, co
zde bylo na návrh kterékoli zúčastněné strany prohlášeno za
vykonatelné.
2. Ve Spojeném království však bude takové rozhodnutí
vykonáno v Anglii a Walesu, ve Skotsku nebo Severním Irsku
poté, co bylo na návrh kterékoli zúčastněné strany v této části
Spojeného království zaregistrováno za účelem výkonu.
Článek 39
1. Návrh se podává u soudu nebo příslušného orgánu uvedeného
v seznamu v příloze II.
2. Místní příslušnost se určuje podle bydliště strany, vůči níž je
výkon navrhován, nebo podle místa výkonu.
Článek 40
1. Postup při podání návrhu se řídí právem členského státu,
v němž se podává návrh na výkon.
2. Navrhovatel musí uvést adresu pro doručování v obvodě
soudu, u kterého návrh podává. Jestliže však právo státu, v němž
podává návrh na výkon, uvedení takové adresy nevyžaduje, ustanoví
navrhovatel zástupce pro doručování.
3. K návrhu se připojí písemnosti uvedené v článku 53.
Článek 41
Rozhodnutí je vykonatelné, jakmile jsou splněny formální
náležitosti uvedené v článku 53, aniž by bylo přezkoumáváno
podle článků 34 a 35. Strana, vůči níž je výkon navrhován, není
v této části řízení oprávněna činit k návrhu jakákoli podání.
Článek 42
1. Rozhodnutí o návrhu na prohlášení vykonatelnosti se bez
odkladu sdělí navrhovateli postupem stanoveným právem
dožádaného členského státu.
2. Prohlášení vykonatelnosti se doručí straně, vůči níž je výkon
navrhován, spolu s rozhodnutím, pokud jí toto ještě nebylo doru-
čeno.
Článek 43
1. Proti rozhodnutí o návrhu na prohlášení vykonatelnosti může
kterákoli strana podat opravný prostředek.
2. Opravný prostředek se podává u soudu uvedeného v seznamu
v příloze III.
3. Opravný prostředek se projednává v souladu s předpisy upravujícími
sporná řízení.
4. Jestliže se strana, vůči níž je výkon navrhován, nedostaví
k řízení o odvolacím prostředku u odvolacího soudu, použijí se
ustanovení čl. 26 odst. 2 až 4, i když strana, vůči níž je výkon
navrhován, nemá bydliště v žádném členském státě.
5. Opravný prostředek proti prohlášení vykonatelnosti musí být
podán ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto prohlášení.
Má-li strana, vůči níž je výkon navrhován, bydliště v jiném členském
státě než ve kterém bylo prohlášení vykonatelnosti vydáno,
činí lhůta pro podání opravného prostředku dva měsíce a počíná
běžet dnem jeho doručení straně, vůči níž je výkon navrhován,
osobně nebo do místa jejího bydliště. Prodloužení této lhůty
z důvodu vzdálenosti je vyloučeno.
Článek 44
Rozhodnutí vydané o opravném prostředku může být napadeno
pouze opravným prostředkem uvedeným v příloze IV.
Článek 45
1. Soud, u něhož byl opravný prostředek podle článku 43 nebo
článku 44 podán, zamítne nebo zruší prohlášení vykonatelnosti
rozhodnutí pouze na základě důvodů uvedených v článcích 34
a 35. Soud vydá neprodleně rozhodnutí.
2. Cizí rozhodnutí nesmí být v žádném případě přezkoumáváno
ve věci samé.
Článek 46
1. Soud, u něhož byl podán opravný prostředek podle článku 43
nebo 44, může na návrh strany, vůči níž je výkon navrhován,
řízení přerušit, jestliže byl proti rozhodnutí v členském státě,
v němž bylo vydáno, podán řádný opravný prostředek nebo jestliže
lhůta pro podání takového řádného opravného prostředku
ještě neuplynula; v druhém případě může soud určit lhůtu, v níž
se opravný prostředek má podat.
2. Pokud bylo rozhodnutí vydáno v Irsku nebo ve Spojeném
království, je každý opravný prostředek, který je přípustný v členském
státě, v němž bylo rozhodnutí vydáno, řádným opravným
prostředkem ve smyslu odstavce 1.
52 CS Úřední věstník Evropské unie 19/sv. 4
3. Soud může výkon rozhodnutí podmínit složením jistoty, kterou
sám stanoví.
Článek 47
1. Musí-li být rozhodnutí uznáno v souladu s tímto nařízením,
není navrhovatel omezen v podávání návrhů na přijetí
předběžných nebo zajišťovacích opatření v souladu s právem
dožádaného členského státu, aniž by bylo nezbytné prohlášení
vykonatelnosti soudního rozhodnutí podle článku 41.
2. Prohlášení vykonatelnosti s sebou nese možnost přijmout
ochranná opatření.
3. Dokud běží lhůta stanovená v čl. 43 odst. 5 k podání opravného
prostředku proti prohlášení vykonatelnosti a dokud není
o tomto opravném prostředku rozhodnuto, nesmí být učiněna
jiná opatření než opatření k zajištění majetku strany, vůči níž je
výkon navrhován.
Článek 48
1. Bylo-li vydáno cizí rozhodnutí o více nárocích uplatněných
žalobou a nemůže-li být prohlášení vykonatelnosti vydáno
v plném rozsahu, vydá soud nebo jiný příslušný orgán prohlášení
vykonatelnosti pro jeden nebo více těchto nároků.
2. Navrhovatel může požádat, aby bylo prohlášení vykonatelnosti
omezeno pouze na část nároků vyplývajících z rozhodnutí.
Článek 49
Cizí soudní rozhodnutí o zaplacení penále jsou v dožádaném
členském státě vykonatelná pouze tehdy, jestliže je výše penále
s konečnou platností stanovena soudy členského státu původu.
Článek 50
Navrhovatel, jemuž se v členském státě původu dostává výhod
úplné nebo částečné bezplatné právní pomoci nebo který je
osvobozen od úhrady nákladů nebo výdajů, požívá v řízení podle
tohoto oddílu nejvýhodnější právní pomoci nebo nejširšího
osvobození od úhrady nákladů a výdajů podle práva dotčeného
členského státu.
Článek 51
Po straně, která v jednom členském státě navrhuje výkon
rozhodnutí vydaného v jiném členském státě, nesmí být na
základě skutečnosti, že je cizím státním příslušníkem nebo že
nemá bydliště nebo pobyt ve státě, v němž se výkon navrhuje,
požadována žádná záruka ani jistota, jakkoli označená.
Článek 52
V řízení o vydání prohlášení vykonatelnosti nemůže být ve státě,
kde se podává návrh na výkon, vybírán žádný poplatek stanovený
podle hodnoty předmětu sporu.
Oddíl 3
Společná ustanovení
Článek 53
1. Strana, která žádá o uznání rozhodnutí nebo o prohlášení
vykonatelnosti, musí předložit jedno vyhotovení rozhodnutí,
které splňuje podmínky nezbytné pro uznání jeho pravosti.
2. Strana, která podává návrh na prohlášení vykonatelnosti, musí
rovněž předložit osvědčení podle článku 54, aniž je dotčen
článek 55.
Článek 54
Soud nebo příslušný orgán členského státu, ve kterém bylo
rozhodnutí vydáno, vydá na žádost kterékoli dotčené strany
osvědčení za použití standardního formuláře uvedeného v příloze
V tohoto nařízení.
Článek 55
1. Pokud není předloženo osvědčení uvedené ve článku 54, může
soud nebo příslušný orgán určit lhůtu pro jeho předložení,
přijmout rovnocennou písemnost nebo, pokud nepovažuje za
potřebné další objasnění, jeho předložení prominout.
2. Na požádání soudu nebo příslušného orgánu je třeba předložit
překlad takových písemností. Překlad musí být ověřen osobou
k tomu oprávněnou v některém členském státě.
Článek 56
Písemnosti uvedené v článku 53 nebo v čl. 55 odst. 2, nebo
písemnosti o procesní plné moci nevyžadují ověřování ani jiné
podobné formality.
19/sv. 4 CS Úřední věstník Evropské unie 53
KAPITOLA IV
VEŘEJNÉ LISTINY A SOUDNÍ SMÍRY
Článek 57
1. Veřejné listiny, které byly vypracovány a jsou vykonatelné
v některém členském státě, se na návrh prohlásí za vykonatelné
v jiném členském státě postupem podle článku 38 a následujících.
Soud, ke kterému je podán opravný prostředek podle článku 43
nebo 44, zamítne nebo zruší prohlášení vykonatelnosti jen tehdy,
pokud by výkon rozhodnutí na základě této listiny byl zjevně
v rozporu s veřejným pořádkem členského státu, v němž byl
návrh podán.
2. Za veřejné listiny ve smyslu odstavce 1 se rovněž pokládají
dohody o placení výživného, uzavřené před správními orgány
nebo jimi ověřené.
3. Předložená listina musí splňovat podmínky nezbytné pro
uznání její pravosti v členském státě, v němž byla vydána.
4. Oddíl 3 kapitoly III se použije přiměřeně. Příslušný orgán členského
státu, ve kterém byla veřejná listina vypracována, vydá na
návrh kterékoli zúčastněné strany osvědčení s použitím standardního
formuláře uvedeného v příloze VI tohoto nařízení.
Článek 58
Smír, který byl schválen soudem v průběhu řízení a je vykonatelný
v členském státě, v němž byl uzavřen, je v jiném členském státě,
v němž byl podán návrh na výkon, vykonatelný za stejných
podmínek jako veřejné listiny. Soud nebo příslušný orgán
členského státu, ve kterém byl soudní smír schválen, vydá na
návrh kterékoli zúčastněné strany osvědčení s použitím
standardního formuláře uvedeného v příloze V tohoto nařízení.
KAPITOLA V
OBECNÁ USTANOVENÍ
Článek 59
1. Pro posouzení, zda má strana řízení bydliště na území členského
státu, u jehož soudů byl podán návrh, použije soud své
právo.
2. Nemá-li strana řízení bydliště v členském státě, u jehož soudů
byl návrh podán, použije soud pro posouzení, zda má strana
řízení bydliště v jiném členském státě, právo tohoto členského
státu.
Článek 60
1. Pro účely tohoto nařízení se v případě společností nebo jiných
právnických osob nebo sdružení fyzických nebo právnických
osob „bydlištěm“ rozumí místo, kde má tato osoba své
a) sídlo nebo
b) ústředí nebo
c) hlavní provozovnu.
2. Pro účely Spojeného království a Irska se „sídlem“ rozumí
„registered office“ nebo tam, kde takové sídlo neexistuje, místo
vzniku společnosti („place of incorporation“) nebo tam, kde
takové místo neexistuje, místo, podle jehož práva byly společnost,
jiná právnická osoba nebo sdružení fyzických nebo právnických
osob založeny („formation“).
3. K určení, zda má trust sídlo v členském státě, u jehož soudů
byla žaloba podána, použije soud pravidla svého mezinárodního
práva soukromého.
Článek 61
Aniž jsou dotčena výhodnější ustanovení vnitrostátních právních
předpisů, může být osoba s bydlištěm na území členského státu,
proti které je vedeno trestní řízení za úmyslný trestný čin u soudů
jiného členského státu, jehož není státním příslušníkem,
obhajována k tomu způsobilými zástupci i v případě, že se
k soudu nedostaví osobně. Soud vedoucí řízení však může její
osobní účast nařídit; v případě, že se tato osoba nedostaví, nemusí
být rozhodnutí vydané v občanskoprávním řízení, v němž
dotyčná osoba nemohla zajistit svou obhajobu, uznáno ani
vykonáno v jiných členských státech.
Článek 62
Ve Švédsku se v případě zkráceného řízení o platebním rozkazu
(betalningsföreläggande) a pomoci (handräckning) „soudem“ rozumí
i švédský vykonávající úřad (kronofogdemyndighet).
Článek 63
1. Osoba s bydlištěm na území Lucemburského velkovévodství
žalovaná u soudu jiného členského státu podle čl. 5 odst. 1 může
odmítnout podrobit se příslušnosti daného soudu, pokud se místo
pro dodání zboží nebo poskytnutí služeb nachází v Lucembur-
sku.
54 CS Úřední věstník Evropské unie 19/sv. 4
2. Nachází-li se místo pro dodání zboží nebo poskytnutí služeb
v Lucembursku, musí být dohoda, jíž se zakládá příslušnost, aby
byla platná, uzavřena písemně nebo ústně s písemným potvrzením
ve smyslu čl. 23 odst. 1 písm. a).
3. Tento článek se nevztahuje na smlouvy o poskytnutí finančních
služeb.
4. Tento článek se použije po dobu šesti let ode dne vstupu
tohoto nařízení v platnost.
Článek 64
1. V řízeních o sporu mezi kapitánem a členem posádky
námořního plavidla zapsaného v Řecku nebo v Portugalsku
týkajících se mzdy nebo jiných podmínek služby ověří soud členského
státu, zda byl o sporu informován diplomat nebo konzulární
úředník příslušný pro plavidlo. Soud může rozhodnout,
jakmile je tato osoba informována.
2. Tento článek se použije po dobu šesti let od vstupu tohoto
nařízení v platnost.
Článek 65
1. K příslušnosti stanovené v čl. 6 odst. 2 a v článku 11 pro
žaloby o záruku nebo pro intervenční žalobu se nepřihlíží
v Německu a v Rakousku. Jakákoli osoba, která má bydliště na
území jiného členského státu, může být žalována u soudů
a) v Německu podle § 68 a § 72 až 74 občanského soudního
řádu (Zivilprozessordnung), které platí pro oznámení sporu;
b) vRakousku podle § 21 občanského soudního řádu (Zivilprozessordnung),
které platí pro oznámení sporu.
2. Rozhodnutí vydaná jinými členskými státy podle čl. 6 odst. 2
nebo článku 11 se uznají a jsou vykonatelná v Německu
a v Rakousku v souladu s kapitolou III. Veškeré účinky, které za
použití odstavce 1 mají rozhodnutí vydaná v těchto zemích vůči
třetím osobám, se v ostatních členských státech rovněž uznají.
KAPITOLA VI
PŘECHODNÁ USTANOVENÍ
Článek 66
1. Toto nařízení se vztahuje pouze na řízení zahájená a veřejné
listiny vypracované po vstupu tohoto nařízení v platnost.
2. Pokud však bylo řízení zahájeno v členském státě původu
přede dnem vstupu tohoto nařízení v platnost, rozhodnutí, která
byla vydána po tomto dni, se uznají a vykonají podle kapitoly III,
a) pokud bylo řízení zahájeno v členském státě původu až poté,
co Bruselská nebo Luganská úmluva vstoupila v platnost jak
v členském státě původu, tak i v dožádaném členském státě;
b) ve všech dalších případech za předpokladu, že soud byl
příslušný podle pravidel, která se shodují s pravidly pro určení
příslušnosti obsaženými v kapitole II nebo v dohodě uzavřené
mezi členským státem původu a dožádaným členským státem,
která byla platná v době zahájení řízení.
KAPITOLA VII
VZTAH K JINÝM NÁSTROJŮM
Článek 67
Tímto nařízením není dotčeno uplatňování ustanovení, kterými
se upravuje příslušnost a uznání a výkon rozhodnutí ve zvláštních
věcech a která jsou obsažena v právních aktech Společenství nebo
ve vnitrostátních právních předpisech harmonizovaných
k provedení těchto aktů.
Článek 68
1. Toto nařízení nahrazuje mezi členskými státy Bruselskou
úmluvu kromě případů, kdy se jedná o území členských států,
která spadají do územní působnosti uvedené úmluvy a která jsou
z tohoto nařízení vyloučena v souladu s článkem 299 Smlouvy.
2. V rozsahu, v jakém toto nařízení nahrazuje mezi členskými
státy ustanovení Bruselské úmluvy, se jakýkoli odkaz na úmluvu
považuje za odkaz na toto nařízení.
Článek 69
Aniž je dotčen čl. 66 odst. 2 a článek 70, nahrazuje toto nařízení
mezi členskými státy tyto dohody, smlouvy a úmluvy uzavřené:
— Smlouvu mezi Belgií a Francií o příslušnosti a platnosti
a výkonu soudních rozhodnutí, rozhodčích nálezů
a veřejných listin, podepsanou v Paříži dne 8. července 1899,
19/sv. 4 CS Úřední věstník Evropské unie 55
— Smlouvu mezi Belgií a Nizozemskem o příslušnosti, konkursu,
a platnosti a výkonu soudních rozhodnutí, rozhodčích
nálezů a veřejných listin, podepsanou v Bruselu dne
28. března 1925,
— Smlouvu mezi Francií a Itálií o výkonu soudních rozhodnutí
v občanských a obchodních věcech, podepsanou v Římě dne
3. června 1930,
— Smlouvu mezi Spojeným královstvím a Francouzskou republikou
o vzájemném výkonu soudních rozhodnutí v občanských
a obchodních věcech a protokol k ní, podepsané v Paříži
dne 18. ledna 1934,
— Smlouvu mezi Spojeným královstvím a Belgickým královstvím
o vzájemném výkonu soudních rozhodnutí v občanských
a obchodních věcech a protokol k ní, podepsané v Bruselu
dne 2. května 1934,
— Smlouvu mezi Německem a Itálií o uznávání a výkonu soudních
rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podepsanou
v Římě dne 9. března 1936,
— Smlouvu mezi Belgií a Rakouskem o vzájemném uznávání
a výkonu soudních rozhodnutí a veřejných listin týkajících se
vyživovací povinnosti, podepsanou ve Vídni dne
25. října 1957,
— Smlouvu mezi Německem a Belgií o vzájemném uznávání
a výkonu soudních rozhodnutí, rozhodčích nálezů
a veřejných listin v občanských a obchodních věcech, podepsanou
v Bonnu dne 30. června 1958,
— Smlouvu mezi Nizozemskem a Itálií o uznávání a výkonu
soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech,
podepsanou v Římě dne 17. dubna 1959,
— Smlouvu mezi Německem a Rakouskem o vzájemném uznávání
a výkonu soudních rozhodnutí, smírů a veřejných listin
ve věcech občanských a obchodních, podepsanou ve Vídni
dne 6. června 1959,
— Smlouvu mezi Belgií a Rakouskem o vzájemném uznávání
a výkonu soudních rozhodnutí, rozhodčích nálezů
a veřejných listin v občanských a obchodních věcech, podepsanou
ve Vídni dne 16. června 1959,
— Smlouvu mezi Spojeným královstvím a Spolkovou republikou
Německo o vzájemném uznávání výkonu soudních rozhodnutí
v občanských a obchodních věcech, podepsanou
v Bonnu dne 14. července 1960,
— Smlouvu mezi Spojeným královstvím a Rakouskem o vzájemném
uznávání výkonu soudních rozhodnutí v občanských
a obchodních věcech, podepsanou ve Vídni dne 14. července
1961, a protokol ji pozměňující podepsaný v Londýně
dne 6. března 1970,
— Smlouvu mezi Řeckem a Německem o vzájemném uznávání
a výkonu soudních rozhodnutí, smírů a veřejných listin
v občanských a obchodních věcech, podepsanou v Athénách
dne 4. listopadu 1961,
— Smlouvu mezi Belgií a Itálií o uznávání a výkonu soudních
rozhodnutí a dalších exekučních titulů v občanských
a obchodních věcech, podepsanou v Římě dne 6. dubna 1962,
— Smlouvu mezi Nizozemskem a Německem o vzájemném
uznávání a výkonu soudních rozhodnutí a dalších exekučních
titulů v občanských a obchodních věcech, podepsanou
v Haagu dne 30. srpna 1962,
— Smlouvu mezi Nizozemskem a Rakouskem o vzájemném
uznávání a výkonu soudních rozhodnutí a veřejných listin
v občanských a obchodních věcech, podepsanou v Haagu dne
6. února 1963,
— Smlouvu mezi Spojeným královstvím a Italskou republikou
o vzájemném uznávání a výkonu soudních rozhodnutí
v občanských a obchodních věcech, podepsanou v Římě dne
7. února 1964, a protokol ji pozměňující podepsaný v Římě
dne 14. července 1970,
— Smlouvu mezi Francií a Rakouskem o uznávání a výkonu
soudních rozhodnutí a veřejných listin v občanských
a obchodních věcech, podepsanou ve Vídni dne 15. července
1966,
— Smlouvu mezi Spojeným královstvím a Nizozemským královstvím
o vzájemném uznávání výkonu soudních rozhodnutí
v občanských věcech, podepsanou v Haagu dne 17. listopadu
1967,
— Smlouvu mezi Španělskem a Francií o uznávání a výkonu
soudních rozhodnutí a rozhodčích nálezů v občanských
a obchodních věcech, podepsanou v Paříži dne
28. května 1969,
— Smlouvu mezi Lucemburskem a Rakouskem o uznávání
a výkonu soudních rozhodnutí a veřejných listin v občanských
a obchodních věcech, podepsanou v Lucemburku dne
29. července 1971,
— Smlouvu mezi Itálií a Rakouskem o uznávání a výkonu soudních
rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, soudních
smírů a notářských listin, podepsanou v Římě dne 16. listopadu
1971,
— Smlouvu mezi Španělskem a Itálií o právní pomoci a uznávání
a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních
věcech, podepsanou v Madridu dne 22. května 1973,
— Úmluvu mezi Finskem, Islandem, Norskem, Švédskem a Dánskem
o uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských
věcech, podepsanou v Kodani dne 11. října 1977,
— Smlouvu mezi Rakouskem a Švédskem o uznávání a výkonu
soudních rozhodnutí v občanských věcech, podepsanou
ve Stockholmu dne 16. září 1982,
— Smlouvu mezi Španělskem a Spolkovou republikou Německo
o uznávání a výkonu soudních rozhodnutí, smírů a veřejných
listin v občanských a obchodních věcech, podepsanou
v Bonnu dne 14. listopadu 1983,
— Smlouvu mezi Rakouskem a Španělskem o uznávání a výkonu
soudních rozhodnutí, smírů a veřejných listin v občanských
a obchodních věcech, podepsanou ve Vídni dne
17. února 1984,
— Smlouvu mezi Finskem a Rakouskem o uznávání a výkonu
soudních rozhodnutí v občanských věcech, podepsanou
ve Vídni dne 17. listopadu 1986, a
56 CS Úřední věstník Evropské unie 19/sv. 4
— Smlouvu mezi Belgií, Nizozemskem a Lucemburskem
o příslušnosti, konkursu a platnosti a výkonu soudních rozhodnutí,
rozhodčích nálezů a veřejných listin, podepsanou
v Bruselu dne 24. listopadu 1961, nakolik je v platnosti.
Článek 70
1. Dohody, smlouvy a úmluvy uvedené v článku 69 se i nadále
použijí ve věcech, na něž se toto nařízení nevztahuje.
2. Nadále se použijí na rozhodnutí a veřejné listiny, které byly
vydány či vyhotoveny před vstupem tohoto nařízení v platnost.
Článek 71
1. Tímto nařízením nejsou dotčeny smlouvy, jejichž stranami
jsou členské státy a jež upravují příslušnost, uznání nebo výkon
rozhodnutí ve zvláště vymezených věcech.
2. Aby byl zajištěn jednotný výklad, použije se odstavec 1 tímto
způsobem:
a) toto nařízení nebrání tomu, aby soud členského státu, který je
stranou smlouvy o zvláště vymezené věci, založil svoji
příslušnost v souladu s takovou smlouvou i tehdy, když má
žalovaný bydliště na území jiného členského státu, který není
smluvní stranou takové smlouvy. V každém případě takový
soud použije článek 26 tohoto nařízení;
b) rozhodnutí, která vydal v členském státě soud, který svou
příslušnost založil v souladu s takovou smlouvou o zvláště
vymezené věci, jsou v ostatních členských státech uznávána
a vykonávána v souladu s tímto nařízením.
Stanoví-li smlouva o zvláště vymezené věci, jejímiž smluvními
stranami jsou členský stát původu i dožádaný členský stát,
podmínky uznání a výkonu rozhodnutí, použijí se tyto podmínky.
V každém případě je však možno použít ustanovení
tohoto nařízení týkající se řízení o uznávání a výkonu rozhod-
nutí.
Článek 72
Tímto nařízením nejsou dotčeny dohody, kterými se členské státy
zavázaly před vstupem tohoto nařízení v platnost neuznávat
podle článku 59 Bruselské úmluvy rozhodnutí vydaná v jiných
smluvních státech uvedené úmluvy proti žalovaným s bydlištěm
nebo obvyklým pobytem na území třetí země, pokud by v případě
stanoveném v článku 4 Bruselské úmluvy takové rozhodnutí
mohlo být vydáno pouze na základě příslušnosti uvedené v čl. 3
druhém pododstavci uvedené úmluvy.
KAPITOLA VIII
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 73
Nejpozději do pěti let po vstupu tohoto nařízení v platnost
předloží Komise Evropskému parlamentu, Radě
a Hospodářskému a sociálnímu výboru zprávu o uplatňování
tohoto nařízení. V případě potřeby se ke zprávě přiloží návrhy na
jeho změny.
Článek 74
1. Členské státy oznámí Komisi znění úprav seznamů uvedených
v přílohách I až IV. Komise v tomto smyslu dotyčné přílohy
upraví.
2. Aktualizace nebo technické úpravy standardních formulářů
uvedených v přílohách V a VI se přijímají poradním postupem
podle čl. 75 odst. 2.
Článek 75
1. Komisi je nápomocen výbor.
2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 3 a 7 rozhodnutí
1999/468/ES.
3. Výbor přijme svůj jednací řád.
Článek 76
Toto nařízení vstupuje v platnost dnem 1. března 2002.
19/sv. 4 CS Úřední věstník Evropské unie 57
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné v členských státech v souladu se
Smlouvou o založení Evropského společenství.
V Bruselu dne 22. prosince 2000.
Za Radu
předseda
C. PIERRET
58 CS Úřední věstník Evropské unie 19/sv. 4
PŘÍLOHA I
Pravidla pro určení příslušnosti ve smyslu čl. 3 odst. 2 a čl. 4 odst. 2
Pravidla pro určení příslušnosti ve smyslu čl. 3 odst. 2 a čl. 4 odst. 2 jsou tato:
— v Belgii: článek 15 občanského zákoníku (Code civil/Burgerlijk Wetboek) a článek 638 občanského soudního řádu
(Code judiciaire/Gerechtelijk Wetboek);
— v Německu: § 23 občanského soudního řádu (Zivilprozessordnung);
— v Řecku: článek 40 občanského soudního řádu (Κώδικας Πολιτικας Δικονομίας);
— ve Francii: články 14 a 15 občanského zákoníku (Code civil);
— v Irsku: předpisy, podle nichž je příslušnost založena doručením písemnosti zahajující řízení žalovanému za jeho
přechodné přítomnosti v Irsku;
— v Itálii: články 3 a 4 zákona č. 218 ze dne 31. května 1995;
— v Lucembursku: články 14 a 15 občanského zákoníku (Code civil);
— v Nizozemsku: čl. 126 odst. 3 a článek 127 občanského soudního řádu (Wetboek van Burgerlijke Rechtsvordering);
— v Rakousku: § 99 zákona o organizací soudnictví (Jurisdiktionsnorm);
— v Portugalsku: články 65 a 65A občanského soudního řádu (Código de Processo Civil) a článek 11 zákoníku o řízení
v pracovních věcech (Código de Processo de Trabalho);
— ve Finsku: druhá, třetí a čtvrtá věta odstavce 1 oddílu 1 kapitoly 10 občanského soudního řádu
(oikeudenkäymiskaari/rättegångsbalken);
— ve Švédsku: první věta odstavce 1 oddílu 3 kapitoly 10 občanského soudního řádu (rättegångsbalken);
— ve Spojeném království: předpisy, podle nichž je příslušnost založena:
a) doručením písemnosti zahajující řízení žalovanému za jeho přechodné přítomnosti ve Spojeném království;
b) existencí majetku žalovaného ve Spojeném království nebo
c) zajištěním majetku, který se nachází ve Spojeném království, žalobcem.
19/sv. 4 CS Úřední věstník Evropské unie 59
PŘÍLOHA II
Soudy nebo příslušné orgány, u kterých se podává návrh podle článku 39:
— v Belgii u „tribunal de première instance“ nebo u „rechtbank van eerste aanleg “ nebo u „erstinstanzliches Gericht“;
— v Německu předsedovi senátu u „Landgericht“;
— v Řecku u „Μονομελές Πρωτοδικείο“;
— ve Španělsku u „Juzgado de Primera Instancia“;
— ve Francii předsedovi senátu u „tribunal de grande instance“;
— v Irsku u „High Court“;
— v Itálii u „Corte d’appello“;
— v Lucembursku předsedovi senátu u „tribunal d’arrondissement“;
— v Nizozemsku předsedovi senátu u „arrondissementsrechtbank“;
— v Rakousku u „Bezirksgericht“;
— v Portugalsku u „Tribunal de Comarca“;
— ve Finsku u „käräjäoikeus/tingsrätt“;
— ve Švédsku u „Svea hovrätt“;
— ve Spojeném království:
a) v Anglii a Walesu u „High Court of Justice“ nebo, jde-li o soudní rozhodnutí ve věcech výživného, u „Magistrate’s
Court“ prostřednictvím „Secretary of State“;
b) ve Skotsku u „Court of Session“ nebo, jde-li o soudní rozhodnutí ve věcech výživného, u „Sheriff Court“
prostřednictvím „Secretary of State“;
c) v Severním Irsku u „High Court of Justice“ nebo, jde-li o soudní rozhodnutí ve věcech výživného, u „Magistrate’s
Court“ prostřednictvím „Secretary of State“;
d) na Gibraltaru u „Supreme Court of Gibraltar“ nebo, jde-li o rezhodnutí ve věcech výživného, u „Magistrate’s Court“
prostřednictvím „Attorney General of Gibraltar“.
60 CS Úřední věstník Evropské unie 19/sv. 4
PŘÍLOHA III
Soudy, u kterých se podává opravný prostředek podle čl. 43 odst. 2:
— v Belgii:
a) pokud jde o opravné prostředky podané žalovaným: u „tribunal de première instance“ nebo „rechtbank van eerste
aanleg“ nebo „erstinstanzliches Gericht“;
b) pokud jde o opravné prostředky podané žalobcem: u „Cour d’appel“ nebo „hof van beroep;“
— v Německu u „Oberlandesgericht“,
— v Řecku u „Εφετείο,“
— ve Španělsku u „Audiencia Provincial“,
— ve Francii u „cour d’appel“,
— v Irsku u „High Court“,
— v Itálii u „corte d’appello“,
— v Lucembursku u „Cour supérieure de Justice“, který zasedá jako soud pro opravné prostředky v civilních věcech,
— v Nizozemsku:
a) pro žalovaného: u „arrondissementsrechtbank“;
b) pro žalobce: u „gerechtshof“
— v Rakousku u „Bezirksgericht“;
— v Portugalsku u „Tribunal de Relação“;
— ve Finsku u „hovioikeus/hovrätt“;
— ve Švédsku u „Svea hovrätt“;
— ve Spojeném království:
a) v Anglii a Walesu u „High Court of Justice“ nebo, jde-li o soudní rozhodnutí ve věcech výživného, u „Magistrate’s
Court“;
b) ve Skotsku u „Court of Session“ nebo, jde-li o soudní rozhodnutí ve věcech výživného, u „Sheriff Court“;
c) v Severním Irsku u „High Court of Justice“ nebo, jde-li o soudní rozhodnutí ve věcech výživného, u „Magistrate’s
Court“;
d) na Gibraltaru u „Supreme Court of Gibraltar“ nebo, jde-li o soudní rozhodnutí ve věcech výživného,
u „Magistrate’s Court“.
19/sv. 4 CS Úřední věstník Evropské unie 61
PŘÍLOHA IV
Opravné prostředky podle článku 44 jsou tyto:
— v Belgii, Řecku, Španělsku, Francii, Itálii, Lucembursku a Nizozemsku kasační stížnost,
— v Německu, „Rechtsbeschwerde“,
— v Irsku opravný prostředek omezený na právní otázky u „Supreme Court“,
— v Rakousku „Revisionsrekurs“,
— v Portugalsku opravný prostředek omezený na právní otázky,
— ve Finsku opravný prostředek u „korkein oikeus/högsta domstolen“,
— ve Švédsku opravný prostředek u „Högsta domstolen“,
— ve Spojeném království jediný opravný prostředek omezený na právní otázky.
62 CS Úřední věstník Evropské unie 19/sv. 4
PŘÍLOHA V
Osvědčení podle článků 54 a 58 o soudních rozhodnutích a soudních smírech
(čeština, checo, tchèque, ceco,.…)
1. Členský stát původu
2. Soud nebo příslušný orgán vydávající osvědčení
2.1 Název
2.2 Adresa
2.3 Tel./fax/e-mail
3. Soud, který vydal soudní rozhodnutí/schválil soudní smír (*)
3.1 Označení soudu
3.2 Sídlo soudu
4. Soudní rozhodnutí/soudní smír (*)
4.1 Datum
4.2 Jednací číslo/spisová značka
4.3 Účastníci soudního rozhodnutí/soudního smíru (*)
4.3.1 Jméno(a) žalobce(ů)
4.3.2 Jméno(a) žalovaného(ných)
4.3.3 Případné(á) jméno(a) další(ch) stran(y) řízení
4.4 Datum doručení návrhu na zahájení řízení, byl-li vydán rozsudek pro zmeškání
4.5 Znění výroku rozsudku/soudního smíru (*), které je připojeno k tomuto osvědčení
5. Jména stran řízení, kterým byla poskytnuta právní pomoc.
Rozhodnutí/soudní smír (*) vykonatelné(ý) v členském státě původu (články 38 a 58 nařízení) proti:
Jméno:
………………………………………V… dne…………………………………………
Podpis a/nebo razítko…………………………………………………………………
(*) Nehodící se škrtněte.
19/sv. 4 CS Úřední věstník Evropské unie 63
PŘÍLOHA VI
Osvědčení podle čl. 57 odst. 4 o veřejných listinách
(čeština, checo, tchèque, ceco, …)
1. Členský stát původu
2. Příslušný orgán vydávající osvědčení
2.1 Název
2.2 Adresa
2.3 Tel./fax/e-mail
3. Orgán, který veřejnou listinu ověřil
3.1 (Popřípadě) orgán, který vyhotovil veřejnou listinu
3.1.1 Název a označení orgánu
3.1.2 Sídlo orgánu
3.2 (Popřípadě) orgán, který veřejnou listinu zaregistroval
3.2.1 Druh orgánu
3.2.2 Sídlo orgánu
4. Veřejná listina
4.1 Označení veřejné listiny
4.2 Datum
4.2.1 kdy byla vydána
4.2.2 pokud se liší: ke kterému byla veřejná listina zaregistrována
4.3 Jednací číslo/spisová značka
4.4 Účastníci písemného právního úkonu
4.4.1 Jméno věřitele
4.4.2 Jméno dlužníka
5. Znění vykonatelné pohledávky, která je přiložena k tomuto osvědčení
Veřejná listina je vykonatelná vůči dlužníkovi v členském státě původu (čl. 57 odst. 1 nařízení)
V ………………………………………… dne …………………………………………
Podpis a/nebo razítko …………………………………………………………………
64 CS Úřední věstník Evropské unie 19/sv. 4