Právní dějiny
Moderní kodifikace
Ladislav Vojáček

Kodifikace – zákon – zákoník
n= velký a soustavný legislativní celek, resp. rozsáhlý zákon komplexně zahrnující právní normy
určitého právního odvětví (či oblasti práva)
nzákon a zákoník poměrně nové pojmy
nzákoník = obsáhlý, komplexní zákon = synonymum kodifikace
n(u nás dříve „práva“)
n
n

Tradičně kodifikovaná odvětví
nobčanské (soukromé) právo
ntrestní právo
nobchodní právo
nobčanské soudní řízení
ntrestní řízení
n

Soukromé a občanské právo
ndnes: „soukromé právo“ nadřazené „občanskému právu“
nv 18. a 19. století tyto pojmy v podstatě splývaly
nOZ dnes: koncentrace na majetkové vztahy
n OZ dříve: komplexně soukromé právo = i pracovní právo a rodinné právo
n

Předchůdci velkých kodifikací – starověk
nsoupisy obyčejového práva
•sumerské zákony krále Urnammu (konec 3. tis. př. n. l.)
•akkadské Bilalamovy zákony (zač. 2. tisíciletí)
•Chamurappiho zákoník (začátek 2. tisíciletí)
•egypské hepu (hep)
•izraelská Kniha smlouvy z 9. nebo začátku 8. st. př. n. l.
•Lex duodecim tabularum
nEdictum perpetuum Hadriani (kol. 130 (Salvius Julianus)
nCorpus iuris civilis (Tria volumnia, CIC)
n

Předchůdci velkých kodifikací – středověk a počátek novověku
nleges barbarorum (Lex Salica)
nLibri feudorum (pol. 12. st.)
nzemské zákoníky  (např. Maiestas Carolina Karla IV., Vladislavské zemské zřízení)
nspecifický český Koldínův zákoník
nConstitutio criminalis Carolina (1532)
nkodifikace kanonického práva (CIC)

Corpus iuris canonici (1140 až 1500)
n= šest velkých sbírek
•Decretum Gratiani
•Liber extra
•Liber sextus
•Clementinae (constitutiones)
•Extravagantes Ioannis Papae XXII.
•Extravagantes communes
n

Funkce starších kodifikací
n „jasné, správné a úplné porozumění právu“, ale i
nodraz moci a reprezentace
npozději nástroj i výsledek soupeření
•mezi panovníkem a stavy
•mezi stavy navzájem
n

Zdroje moderního občanského práva
npřirozenoprávní koncepce
nrecipované římské právo
n
nměstské právo

Přirozenoprávní škola a kodifikace
nvelmi stará idea hledání správného práva jako korektivu platného práva
nzdroj v Boží vůli, přírodě či rozumu
nod 17. století racionalistické pojetí
n = rozumově lze poznat a také je systematicky uspořádat obecně platná a nadčasová právní pravidla
n = východisko osvícenských kodifikačních snah
n

„Věčné přirozenoprávní pravdy“
nprávo má být spravedlivé
nvšem měřit stejně
nmá splňovat požadavek ekvity
nodpovídat podmínkám země, pro kterou je vydáno
nmá být jasné a srozumitelné

Přirozenoprávní myšlení („právnické“)
nHugo Grotius (1583 – 1645, Mare Liberum, De iure belli ac pacis (O právu války a míru)
nněmecká trojice Samuel Pufendorf (1632 – 1694), Christian Thomasius (1655 – 1728) a Christian
Wolff (1679 – 1754) = soukromoprávní témata
nImmanuel Kant (1724 – 1804) – ovlivnil řadu právních vědců i celých právních škol

Kodifikační aktivity na území římsko-německé říše
nne celoříšské zákoníky, ale pouze            v jednotlivých zemí
nCodex Maximilianeus Bavaricus Civilis (CMBC, 1756)
nAllgemeines Landrecht für die preussischen Staaten (ALR, 1794)
n

Codex Maximilianeus Bavaricus Civilis (1756)
npouze soukromé právo
nnebyl výlučný
npřirozenoprávní vlivy jen okrajově

Allgemeines Landrecht für die preussischen Staaten (1794)
nCarl Gottlieb Svarez (Schwarz)
ndvě části
•I. věcná práva (zahrnující i právo obligační jako způsob nabývání vlastnictví)
•II. postavení jednotlivce ve společnosti: v rodině a domácnosti, ve společenských skupinách
(profesních i politických), poměr jednotlivce a státu
n

„Velké“ kodifikace občanského práva
nřímskoprávní tradice (základní stavební kámen každého občanského zákoníku)
novlivnily i právní vývoj jiných zemí
npřirozenoprávní kodifikace
•Code civil (CC; 1804)
•Všeobecný občanský zákoník rakouský (ABGB; 1811)
nnovější „pandektistické“ kodifikace
•německý Bürgerliches Gesetzbuch (BGB; 1896)
•švýcarský Zivilgesetzbuch (1907, 1911)

Systematika občanskoprávních kodifikací
npřirozenoprávní kodifikace:
•v podstatě Gaiova systematika
•= práva osobní a věcná, způsoby nabývání vlastnictví
nBGB a částečně i švýcarský ZGB:
•propracovanější pandektní systém (Georg Arnold Heise v roce 1807)
•= obecná část, právo věcné, závazkové, rodinné (manželské) a dědické

Principy občanskoprávní úpravy
nrovnost před zákonem
nochrana (soukromého) vlastnictví
nsmluvní svoboda

Přirozenoprávní kodifikace
nřímskoprávní tradice
nCode civil (CC, 1804)
•revoluce a následné události
•první konzul Napoleon Bonaparte (1769 – 1821)
nrakouský občanský zákoník (ABGB, 1811)
•osvícenství (osvícenský absolutismus)

Hlavní rysy přirozenoprávních kodifikací
nvýlučnost
núplnost, jednotnost a obecná závaznost
nuplatnění principů svobody, rovnosti a svrchovanosti

Výlučnost
npůsobily jako hlavní pramen práva, ne subsidiárně
nzvyklosti či právní zásady se uznávaly pouze, pokud se jich zákon dovolával (secundum et intra
legem)
nneuznávala se ani soudcovská tvorba práva
n= primát psaného práva
n
n

Úplnost, jednotnost a obecná závaznost
nv zásadě celé soukromé právo
nnebyly partikulární ani územně, ani stavovsky
nvyvrcholení unifikačních a centralizačních snah v právu
n

Svoboda, rovnost a svrchovanost
nústřední princip svobody se odrážel i v systematice (svoboda osobní, vlastnická a smluvní)
•ochrana/nedotknutelnost vlastnictví
•smluvní volnost (autonomie vůle)
nformální rovnost před zákonem (dobově ovšem pouze pro muže)
nX princip svrchovanosti = nadřízené postavení jedné osoby nad druhou (= původně především „pro
otce rodin, pány a statkáře“)

Code civil des Français (CC, CN, 1804)
nvznikl poměrně rychle (1800 – 1804)
nvýznamní právníci ještě předrevoluční éry (Tronchet, Maleville, Portalis a Bigot de Préameneau) +
Napoleon Bonaparte
nnepřijaté návrhy z let 1793 až 1797 /Jean Jacques Régis de Cambacérès (1753 – 1824)/
npřesnost a jasnost vyjadřování (oceňována i stylistická a literární stránka)
n

Code civil (1804)
nÚvodní titul. Všeobecně o uveřejnění, účincích a užití zákonů (čl. 1 – 6)
nKniha I. Osoby (čl. 7 – 515)
nKniha II. Věci a různé modifikace vlastnictví (čl. 516 – 710)
nKniha III. Různé způsoby nabytí vlastnictví (čl. 711 – 2281)

Úprava rodinného práva
n„nejslabší“ místo zákoníku
nzrovnoprávnění
•manžela a manželky v letech 1965 a 1985
•matky a otce v letech 1970 a 1987
•manželských a nemanželských dětí v letech 1964 a 1972
n

Uplatnění zákoníku
nbývalé francouzské, belgické a španělské kolonie
nsféra napoleonských výbojů /levý břeh německého Porýní, Lucembursko, Nizozemí (včetně Belgie),
Varšavské knížectví, části Itálie a Švýcarska
npod jeho vlivem občanské zákoníky v Rumunsku 1863, Itálii 1865, Portugalsku 1867, Španělsku 1888
nlatinskoamerické země (zvl. Bolívie 1830 a Kostarika 1841, Peru 1852, částečně také Chile 1855)
nafrické země (zvl. severoafrické)
nčetné země Blízkého východu a jihovýchodní Asie
nzákoníky státu Louisiana (1808, 1825 a 1870) v USA a provincie Quebec (1865) v Kanadě

Všeobecný občanský zákoník (ABGB) – příprava
nnovelizace prvního dílu občanského zákoníka (1791) – Johann B. Horten
nZápadohaličský zákoník – Karl A. Martini
nVšeobecný občanský zákoník (ABGB; č. 946/1811 J.G.S.) – Franz Zeiller

ABGB – charakteristika
nvyhlášen císařským patentem č. 946/1811 J.G.S.
npro všechny země rakouské, tj. mimo zemí koruny Uherské
n1502 paragrafů
noceňován pro svůj filozofický základ (Zeiller)
n„jednotná, celistvá a jasná výstavba a obsahová náplň“

ABGB – struktura
nÚvod (O občanských právech vůbec)
n1. Práva osob
n2. Práva k věcem
n 2.1 Věcné a dědické právo
n 2.2 Závazkové právo
n3. Společná ustanovení (zajištění práv, změny a zrušení práv a závazků, promlčení a vydržení)

Odkazy na přirozené právo
nne mnoho, ale dodávají mu jeho nezaměnitelný rozměr
n§ 16: „Každý člověk má vrozená, již rozumem poznatelná práva, a jest ho tedy považovati za osobu.
Otroctví nebo nevolnictví a výkon moci k nim směřující nejsou v těchto zemích dopuštěny.“
•využíván jako základní interpretační pravidlo u řady ustanovení zákoníku.
n§ 7 ukládá soudci, aby v případě nejasností pozitivního práva rozhodl „podle přirozených zásad
právních“ („nach den natürlichen Rechtsgrundsätzen“)
n

Bürgerliches Gesetzbuch (1896)
njiná legislativní technika
nzcela nová, „pandektistická“, systematika
•1. kniha Všeobecná část (§ 1 – 240)
•2. kniha Závazkové vztahy (§ 241 – 853)
•3. kniha Věcné právo (§ 854 – 1296)
•4. kniha Rodinné právo (§ 1297 – 1921)
•5. kniha Dědické právo (§ 1922 – 2385)

Zivilgesetzbuch (1907)
ndva samostatné zákony (celkem 2163 čl.)
nvlastní zákoník
•1. kniha Právo osob (čl. 11 – 89)
•2. kniha Rodinné právo (čl. 90 – 456)
•3. kniha Dědické právo (čl. 457 – 640)
•4. kniha Věcné právo (čl. 641 – 977)
n5. kniha Závazkové právo (čl. 1 – 1186)
npropojení občanského a obchodního práva
nuplatnění v Turecku

Kodifikace trestního práva
n Francie:
•trestní zákoník z roku 1791
•Code pénal (1810)
n Německo:
•pruský trestní zákoník (1851)
•     spolkový trestní zákoník      Německý trestní zákoník (1871)
•trestní řízení (1849) + trestní řízení (1877)
n

Rakouské kodifikace trestního práva
n Trestní zákoník Josefa I. (1707/1708)
n Constitutio criminalis Theresiana (1768/1869)
n Trestní zákoník Josefa II. (1787)
n Zákoník o zločinech a těžkých policejních přestupcích (1803)
ntrestní zákoník 1852 (+ vojenský TZ 1855)