i Právní posudek* o -úředničil zákrocích proti iieehtensteinskému majetku. Gosaki I. Skutkoyá_j>odstata str. a/ výměr ministerstva zemědělství ě.j# 20037/V 1/194-5 ze dne 26,června 1945 © aavedení národní správy a jmenování národního správce, - - - b/ vyhláška okresního národního výboru v Olomouci č»470 pres. ze dne 30.července 1945» - - - ze dne 19»května ě.5 /dále uváděn krátce jako dekret 6.5/ a ze dne 21«ôervna 1945 6.12 /dále uváděn krátce jako dekret č.12/ Sb* 1/ dekret č#5................ 2/ dekret 5.12............... III'^J:^J:g§^Q^2B^2^£^-B^£^-^tEÉ5í---^--^ směřujících proti Ideehtensteinskémi majetku /I,lit.a/b// s hlediska práva vnitrostátního a mezinárodního. 1/ ^£B^-2S^»na fc'teré dopadají ustanovení dekretů 5.5 a 12....... . . . smyslu dekretu 5.5 a 12 / . . . . . • 3/ é£SSS£B5§£S_IŽ5lEž_S_Iž^iÉI^£ /I.a/,b/ / . - 2 ~ B. Hledisko práva mesinárodního.. IY. Shrnutí_y^sled^_a_konkluse str. 1/ podlé československého právnílio rádu . . « 2/ podlé práva mezinárodnlfa.0 . . . . • . . - 3 - a/ V ý m ě r e b ministerstva zemědělství ze dne 26.června 1945 zavedena byla národní správa do všech podniků, /závodů/ i jiných majetkových podstat knížete Františka Josefa II. z Liechtensteinů na území Československé republiky a jmenován národním správcem profesor Ing. Gustav Ártner v Brně. b/Yyhláška okresního národního výboru v Olomouci ze dne 3.VII.1945 /vyvěšena dne 2*VIII.1945/ obsahuje toto 1. /"Označuje se",podle §u 1.dekretu 5*12 František Jo- sef II.z Liechtensteinů "za ©sobu německé národnosti" a 2. /prohlašuje se, že n shora jmenovaný František Josef II. Liechtenstein může - pokud se aktivně zúčastnil boje za zaehování celistvosti a osvobození československé republiky - uplatnovati podle §u l.odst.2 eit dekretu nárok,aby mu zemědělský majetek nebyl zkonfiskován1* a še "nárok na tuto výjimku může uplatni ti u okresního národního výboru v Olomouci do 15 dní ode dne vyvěšení této vyhlášky". II. V£znaa_a_právní_£2y.aha_|e_kr-Í£_Ě!^-™i2_i, Yýznámem a právní povahou míněny jsou zde d ů v © d y, pro které tyto normy byly vydány,tedy t.zv. r a t i o legis jejich. Dekret o #5 týká se úpra-^y dvou různýeh,sv©u podstatou spolu vůbec nesouvisejících věcí, a to jednak neplatností některých majetko-právních jednání z doby nesvobody,jednak národní správy majetkových hodnot ÍTěm-eů, Hadarů,zrádců a kolaborantů a některých organisaeí a ústavů. O první nebude zde dále jednáno, poněvadž nemá vztah k záležitosti, jíž se tento posudek týká* Jako rati© legis zavedení národní správy uvádí § 3• dekretu č.5 požadavek plynulého e h © d m výroby a hospodářského života,zejména v závodeeh, podnicích a majetkových podstatách opuŠ těnýeh neb© takových,které jsou v držbě, správě, nájmu nebo pachtu sosob státně nespolehlivých. Zmíněný chod může býti ohrožen ne jrůznějšími příčinami a ve dvou z výslovně dekretem uváděných případech /opuštěnost předmětu neb© státní nespolehlivost spravujících jej osob/ má tedy zákon patrně za to , že ohrožení takové bezpodmínečně nastává a že tudíž národní sprá< va zavedena býti musí /arg.: "budiž zavedena" /. Z §u 3«dekretu č.5 se podává,že v uvalení národní správy na majetek určitých osob nelze spatřovati opatření,jehož legislativním důvodem /účelem/ by bylo potrestá-n í osob,které jest považovati za státně nespolehlivé. 2./Dekret_č.l2. Týklad současných revolučních norem,vydávaných presidentem republiky,pokud se týče vládou československou, stížen jest nedostatkem jakýchkoliv t.zv. materiálií /důvodových zpráv,stenografiekých záznamů a pod./. XS dekretů č.12 jest tento nedostatek aspoň částečně odčiněn u obyčejných zákonů jinak neobvyklou preambulí,v níŽ se výslovně prohlašuje, že účelem /důvodem,ratio legis/ jejím jest jednak "volání Čes-kýeh a slovenských rolníků a bezzemků po důsledném uskutečnění nové pozemkové reformy", jednak snaha " především jednou - 5 - pro vždy vzíti Českou a slovenskou půdu z rukou eizáekých německých a maelarskýeh statkářů, jakož i z rukou zrádců republiky a dáti 3i do rukou českého a slovenského rolnictva a bez= zemků". Podle toho zdálo by se, Že ani v tomto případě -podobně jako u dekretu ô .5 - nebylo důvodem legislativním potrestání dosavadních držitelů české a slovenské půdy. Z jistých ©bratů a ustanovení dekretů č.12 dlužno však souditi, že tu přece o takpvý důvod jde a Že tudíž dekret ten považovati jest za normu trestní . líebo^ v jeho preambuli užívá se slova M eizáčtí " /r©z.statkáři/ ve zřejmě deterioristiekém smyslu toho slova a mluví se © "zrádcích republiky" a v § 1.stanoví se zásada, že k © n -f i s k a e e zemědělského majetku pr© účely pozemkové re-formy^ děje se bez náhrady /©©ž je vlastně nadbytečným pleonasmem,poněvadž je pojmovým znakem každé k o n -f i s k a e e, že děje se bez náhrady - na rozdíl od e x -propriace , která znamená odejmutí vlastnického práva za přiměřenou náhradu proti vůli dosavadního vlastníka/* Týslovné spjetí dvou tak naprosto různorodých legislativních důvodů jako jsou ucely pozemkové reformy a potrestání těch,jimž se jejieh majetek pro ony uoely bez náhrady odnímá /konfiskuje/,činí z dekretu 5.12 normu v pravdě velmi neobvyklou. Ifebo^ nelze přehlédnouti,že^úoelů pozemkové reformy /"nové",viz preambuli/, pokud tato znamená přechod zemědělského majetku z jedněch rukou do druhých,byl© by lze stejně dosáhnouti pouhou espropriaoí a contr.konfiskací» Výjimečná právní povaha dekretu č.12 vyplývá i ze stylisace základního ustanovení § 1./ "8 okamžitou plat- - 6 - nos tí a bez náhrady se konfiskuje zemědělský majetek, jenž je ve vlastnictví . . . ."/ (Do tedy znamená,že odejmutí,pokud se týče přechod vlastnictví má nastati již samotnou obecnou zákonnou normou, / arg.s se konfiskuje/ a že by nebylo třeba zvláštního kon-kretního správního aktu /konkrétní normy/,jímž se konfiskace toho kterého majetku vyslovuje a který by mohl býti podkladem pro příslušný zápis do pozemskových knih,pokud se týče pro eventuální stížnost k NejvyšSímu správnímu soudu. ISTázorUjže převod vlastnického práva bez náhrady /konfiskace/ nastává již ipsa lege, hoví sice také povšechný spěch zákonodárce /srovn.na př» oficiální titul dekretu} kde se mluví o urychleném rozdělení zemědělského majetku/,ale odporuje ostatní obsah dekretu. Tak na př, hned 2,odst.§ 1. připouští výjimky se zásady,stanovené odstavcem 1. a to ve prospěch osob " které se aktivně zúčastnily boje za zachování celistvosti a osvobození československé republiky." Heboí těmjrjejich zemědělský majetek " se nekonfiskuje". A odstavec třetí téhož § 1. má předpis © tom, kdo má určova-ti,M lze-li připustiti výjimku podle dostavee 2H. Podobně i druhý odstavec § 2 stanoví, že výjimky ze zásady odstavce prvního, koho dlužno považovati za osobu podléhající konfiskaci, budou určeny zvláštním dekretem,cQŽ se dosud nestalo. Kdybychom připustili, že konfiskace zemědělského majetku podle prvního odstavce § 1. nastala skutečně ihned ipsa lege, bylo by níitno mí ti za to, ie okamžitou ex lege konfiskací konfiskovaného majetku stává se vlastníkem konfiskující stát, resp* Mrodní pozemkový fond podle § 6, o - 7 - němž se tam však praví,že konfiskovaný zemědělský majetek pouze " spravuje " až do jeho odevzdání přídělcům. Odst.druhý téhož § 6. pak výslovně o tom jedná, že určité lesní plochy /nad 50 ha/ " převezme " - tedy.v budoucnosti - stát a ostatní že "odevzdá" Mrodní pozemkový fond příslušnému národní-aru výboru, Z řečeného se podává, še vzhledem k chaotickým právním poměrům, které by nezbytně nastaly následkem striktního výkladu první věty § 1. a vzhledem k četným ostatním ustanovením dekretu š»12 sluší dáti přednost názoru, že dekretem tím eo ipso nenastala konfiskace , nýbrž pouze její mocnost. Pak ale ovšem ohybí v něm výslovný předpis o tom, který státní orgán ji má v nesčetných konkrétních případech vyslovovati, což znamenalo by arcii velmi závažnou další no-mopojetiekou vadu . Blatila by zde snad obdoba ustanovení § 7^dekretu ©*5 ?/ Mimochodem řeSeno i tento dekret zdá se vycházeti ze zásady jakéhosi automatického, t.j, ex lege vzniku národní správy ; vis stylisaci 1.odstavce § 2 :" Majetek osob státně nespolehlivých . . « dává se pod národní správaj" ..»."/• III. ^Í5i^a_obou_konkretni^h_^edních^aktů směřujících proti liechtesteinskému majetku /I.lit.a,b/ a/ s hlediska práva vnitrostátního b/ mezinárodního, následující kritika omezuje se na otázku,pokud iiechtensteinský majetek,nacházející se na území československé republiky,podléhá vzhledem k jeho majiteli ustanovení dekretů 5.5 a 12 a bude proto aroií nepřímo opět i kritikou - 8 - těchto dekretů samotných.. Ji "bude nutno proves ti jednak s hlediska vnitrostátního právního řádu /roz.československého/, jednak s hlediska práva mezinárodního* A. Hled^©_vnitrostátního_£ráva^ 1/ Okruh^osoh, na které dopadají ustanovení dekretů Q.5 % 12. Okruh osob, na které dopadají ustanovení o národní správě /dekret 5 #5/ a konfiskaci majetku /dekret 5.12/ není v titulu obou revolučních zákonných norem mrčen stejně. Y dekretu 5*5 uvádějí se "Kšmci, Madaři, zrádci a kolaboranti a některé organisace a ústavy", v dekretu Č.12 pak "Hěrnci, Maeíaři, jakož i zrádci a nepřátelé českého a slovenského národa,H Poněvadž chybí však v obou dekretech jakákoliv definice pojmů kolaborantů a nepřátel /a contr* zrádců/, nebyl by vyloučen výklad, který by oba pojmy stavěl prostě sobě na roveň /jako synonyma/, ačkoliv s hlediska doslovné interpretace jest aroix pojem "nepřátel" sřejmě širší, nebol každý kolaborant jeví se siee - aspoň podle dnes ustáleného významu tohoto slova - jak© nepřítel /roz.českého a slovenského národa/,ale každý takový nepřítel nemusí býti zároveň kolaborantem. Zmíněné synonymitě hoví i další skutečnost, že dekret 5.5 shrnuje pojem zrádců a kolaborantů pod pojem "osob státně nespolehlivých'1/! 3/ a, dní' a tento poále/pojea jednotně definuje /§§ 4 st 5/* kdežto dekret č»12 podobně shrnuje zrádce a nepřátele /roz.Československé republiky/ v jedinou definici /§3/« 2 řečeného se tudíž podává,že pro určení ©kruhu osob,na které oba dekrety dopadají, nečiní žádného rozdílu, byl-li někdo zrádcem nebo jen - 9 - kolaborantem /dekret č.5/ pokud se týče zrádcem neb© jen nepřítelem /č.12/, ačkoliv M býti zrádcem w s hlediska mravního, znamená jistě těžší prohřešení než býti pouhým kolaborantem resp. nepřítelem* Yedle zrádců, a kolaborantů, /dekret 5.5/ a zrádců a nepřátel /dekret 6.12/ uvádějí se jako osoby, na které ustanovení dekretů dopadají / Němci a M a ä a -ř i , a to bez ohledu na to, je-li je v konkrétních případech považovati za zrádce, kolaboranty resp. nepřátele československé republiky. Při zrádeích, kolaborantech a nepřátelíeh je ©pět jejich národní příslušnost irrelevantní /viz § 4-•dekretu č.5 a § l.lit.b dekretu 6,12/« ve smyslu dekretů 6« 5 a 12 * 0 tom mají ©ba dekrety doslovně stejné ustanovení. Yiz § 6 dekretu č.5 a § 2 dekretu 5.12 % 2a osoby národnosti německé nebo maáarská jest považovati ©soby, které při kterémkoliv sčítání lidu od r.1929 se přihlásily k německé neb© malarské národnosti neb© se staly Členy národníea skupin nebo útvarů nebo politických stran, sdružujících ©soby německé nebo macLarské národnosti. foto ustanovení zavdává podnět k nemalým pochybnostem. V první řadě má © národní příslušnosti býti rozhodnou skutečnost, ke které národnosti se dotyčná ©soba ** přihlásila při kterémkoliv sčítání lidu od r.1929 11. Není jasno, co jest rozuměti tímto "kterýmkoliv sčítání lidu", neboí v československu konal© se, jak známo, od r.1929 až d© dnešního dne jen jediné sčítání lidu, a to r. 1930. - 10 - Poněvadž nelze míti za t©, Že by dekrety č»5 a 12 připouštěly že tu i nějaké jiné než Československé sčítání lidu by mohl© býti rozhodné, zůstává obrat Mpři kterémkoliv sčítání lidu",■ jehož užívají stejně oba dekrety, zhola nesrozumitelný přes to, že na něm popřípadě bude záviseti, bude-li někomu bez náhrady odejmut /konfiskován/ pozemkový majetek v rozloze třeba 70*000 ha* Mimochodem budiž ještě dodáno, že obrat Mpřihla-šováni se11 hodí se vlastně pouze pr© stanovisko,které zaujímal© gryní československé sčítání lidu z r*1921, které připouštělo resp. předpisovalo svobodné udávání národnosti obyvatelstva ve smyslu volné /subjektivní/ národní konfese sčítanců k tomu či onomu národu. I© neplatil© však již podle předpisů, vydaných pro následující sčítání z r.1930. Zde již národnost sčítance nemohla se zcela volně přihlašovat!,nýbrž objektivně s© zjišťovala. Viz Slovník veřejného práva československého XV,str.156 : "Hynější práv© vychází ze stanoviska, zaujatého již při prvním sčítání lisdu judikaturou . « . . . že je strana povinna přiznati se k té národnosti, ke které náleží podle objektivních znaků pro posouzení národnosti důležitých. Původ není za všech okolností důkazem národnostní příslušnosti. Znak mateřského jazyka se uznává sice za hlavní zevní znak, nikoliv však za výlučný,© v každém případě platný, poněvadž zkušenost ukazuje, že se národnost jednotlivců Časem následkem různých vlivů mění". Příslušnost někoho k národnosti německé nebo maďarské podle československého sčítání lidu dá se přirozeně zjistití jen u takových lidí,kteří podle právní úpravy ©noh© sčítání stali se předmětem jeho. 3fo byli obyvatelé,kteří v rozhodném okamžiku /půlnoc ze dne l.na 2.prosinec 1930/ - 11 - žXM_££ÍÍ£5Si Ye svém bydlišti na území československém, a z ostatních pak jen dočasně nepřítomni, to jest takoví,kteří z pohnutek přechodného rázu jsou na kratší čas vzdáleni z obce, v níž pravidelně přebývají nebo kteří jsou z tét© obce vzdáleni na sezónní práci s úmyslem zase se tam vráti-ti, nebo kteří jezdí za zaměstnáním do vzdálenějšího místa a tam i přespávají, ale vraeejí se do obce svého bydliště v kratších nebo delších přestávkách jako do svého domova. / Slovník veřejného práva československého,IV,str.185 •/ U všeeh ostatních Hěmců nebo Macíaru, aí přebývají kdekoliv, se tedy jejieh národní příslušnost podle československého sčítání lidu nedá vůbec zjistit a zbývá tudíž jen druhý znak, jejž uvádějí § 6.dekretu č.5 a § 2.dekretu 5.12 /členství v národních skupinách neb© utva-v rech nebo/politiekých stranách, sdružujících osoby německé nebo maďarské národnosti/. 3?o je tedy znak velmi široee a neurčitě vymeaený. Podle něho musel by býti na př.někdo, kdo se stal členem nějakého německého nebo maďarského vědeckého, uměleckého neb© sportovního a společenskéhp spolku, skupiny či útvaru, má své bydliště, neb© a% naehá-zel-30. se onen spolek, skupina nebo utvař kdekoliv, považován za Hěmee nebo Malara ve smyslu obou dekretu a mohl by mu následkem toho býti bez náhrady odňat pozemkový majetek v rozloae třeba 70*000 ha. Kdyby však shora cit.ustanovení § 6.dekretu č,5 a § 2«dekretu č*12 měl© býti vykládáno tak, že za osoby národnosti německé nebo maďarské jest považovati jen takové, které se bueí staly předmětem československého sčítání lidu nebo členy oněch skupin či útvarů pokud jsou tuzemské, pak nastala by naprosto nepochopitelná - 12 - diskriminace , poněvadž bylo by někoho považovati za osobu, na níž dopadají ustanovení obou dekretů jen proto, že stal se na př. členem tuzemského nepolitického turistického spolku německého /maaarského/, nikoliv však někoho, kdo stal se členem nějakého vysloveně politického sdružení nacistického, jež měl© sídle na území sousední Německé Žíše. 3» Árgume n t ac e _y^ffi ě r u_a _y.ykláš ky_ /I a, b / a/ Argumentace výměru ministerstva zemědělství je poněkud kolísavá. Budiž předem uvedeno, co výměr expressis verbis netvrdí. Kejtvrdí, že nyní vládnoucího knížete Františka Josefa Il.I&echtensteimskéh© jest považovati za osobu německé nebe maďarské národnosti ve smyslu § 6.dekretu č.5, a netvrdí také, že jest h© považovati za zrádce nebo kolaboranta ,a nenalézáme tam konečně ani tvrzení, že kníže stal se členem nějaké národní skupiny nebo útvaru neb© politické strany* sdružující osoby německé /§ 6.dekretu/. Je v něm pouze povšechné tvrzení, že kníže^ prý "přihlásil se k národnosti němeeké", při čemž zůstává nejasno, © 3®^-ho druhu "přihlášení" by šl© . lylo-li tímmíněno přihlášení u příležitosti obecného sčítání lidu z r»1930, mělo to býti ve výměru výslovně řečeno, poněvadž jen za tohoto předpokladu byl© by lze považovati jej následkem toho za "osobu národnosti německé". Při československém sčítání lidu r.1930 byl by se areiš mohl vládnoucí kníže [František Josef Il.liechtensteinský prihlásiti, jak shora bylo již dovezeno, jen tehdy k té nebo jiné národnosti, kdyby byl býval v rozhodném okamžiku /půlnoc ze dne l.na 2.prosinec - 13 - 1930/ přítomen na území československém nebo jen dočasně nepřítomen* Mám sice za to, že tomu asi tak nebylo, ale pro opačný případ dovoluji si upozorniti, že by přihláška knížete mohla býti bez obtíží a s největší autentičností zjištěna nahlédnutím do úředních sčítacích operátů,které chová československý Statní ustav statistický* Yzhledem k mimořádné velikosti majetkových hodnot, o které se v daném konkrétním případě jednalo, by se takové předběžné zjištění bylo jistě doporučovalo před vydáním příslušného výměru o zavedení národní správy. Že viak výměr ministerstva zemědělství neměl asi vůbec na mysli oficielní československé sčítání JááíL? r_*^?M>_ z<^ se mně plynouti z okolností, že uvádí jeětě další argumenty, jimiž snaží se odůvodni ti uvalení národní správy na majetkové hodnoty lieehtensteinské,jichž uvádě ní. bylo, ^ by _ v%as tnf _ zbyj;ej|né, ^ kdyby ^ s^e ,s tá tni _.ne spo-lehlivost" jejich majitele jakožto osoby němeekénárodnosti dala dovedlti z jeho přihlášky k národnosti.německé podle § 6. dekretu č*5. Jsou t e argumenty dva « "Ve výměru tvrdí se jednak, že "vlastník tohoto majetku nabyl po Bělohorské katastrofě jeho uloupením českým vlastníkům, byv jim obdarován habsburským císařem pro své služby nepřátelům Československého národa, jehož nepřítelem zůstal do dnes", a dále poukazuje se k tomu, že Hv době okupace vedení a správa majetku byla v rukou lěmců a to jak v ústředním ředitelství v Olomouci, tak na jednotlivých velkostatcích a podnicích" . Pokud jde o první argument, sluší připo-menouti poněkud odvážnou identifikaci^ onoho Lieehtensteina, který prý nabyl vlastnictví svého majetku uloupením čes- - 14 - kým vlastníkům, a nyní vládnoucího knížete Liechtenstein- r ského , ačkoliv je jasno, že © onom Iiiechtensteinovi,kte- \ rý se dopustil zmíněného uloupení, nemůže býti tvrzeno,že i zůstal nepřítelem československého národa do dnes a že na-! opak o nynějším vládnoucím knížeti bylo by sice snad možno dovoditi /ač se to výměrem nijak nestalo/, že zůstává do dnes nepřítelem československého národa, ale že v žádném případě nelze mu imputovati loupež, která stala se na \ počátku XVII*století. Bučit#ž poneehány stranou pochybnosti o tom, na kolik je správný historický názor výměru mi-nisterstva zemědělství o úloze, kterou prý hrál předek nynějšího vládnoucího knížete Lieehtensteinskéh© v pobělohorské tragedii českého národa jak© "nepřítel" jeho. Jisto je sice, Že stál na straně eísařských a že byl katolíkem, ale jinak vyplývá z pramenů, pokud jsou aspoň pisateli tohoto posudku známy, Že patřil k umírněným živlům,které snažily se odvrátiti panovníka ©d příliš ostrého postupu proti poraženým českým odbojníkům, k němuž nabádalo jej jeho nejbližší dvorské okolí ve Tídni. Jisto je ale také, že tak, jak© není identity mezi Ranějším knížetem Liechten-steinským a pobělohorským Liechtensteinem, není ani také mezi těmi, kteří p© bitvě na Bílé Hoře byli ©loupeni císařem o svůj majetek a těmi, kterým se nyní má tohoto majetku dostat, to jest těmi, kteří " volají po důsledném uskutečnění nové pozemkové reformy " u nás. Ani mezi tímto majetkem a tím, který nyní jest Liechtensteinským, nemůže býti absolutní identity, poněvadž některé jeho části /na Moravě/ patřily Liechtensteinům již ve XIII.století /viz Sedláček, Právní posice rodů knížat z Liechtensteinů a na Lieehten- - 15 - steině podle práva československého, str.9/ a nemohly tudíž; býti o 400 let později uloupeny českým vlastníkům. Pokud pak jde o tvrzení výměru, že v době německé okupace v létech 1939-1945 bylo vedení a správa majetku liechtesteinskéh© ,! v rukou Hěmců " /= pod jejich vlivem/, je to sice nesporně správné, ale podobný osud sdílel \ v oné době asi každý významný majetek, aí zemědělský, průmyslový nebo jiný na území obsazené československé republiky. Dnes , po revolučním převrate z počátku května 1945 » je opět " v rukou českých M. Kdyby tedy pouhá skutečnost,že nacistický okupant měl v době 1939-45 vedení a správu Lie-chtensteinského majetku v rukou / = pod svým vlivem/ měla býti rozhodnou, pak by musel prostě veškerý majetek na území československé republiky býti dán pod národní správu. Do jisté míry neočekávaně a jaksi mimochodem přechází " odůvodnění 11 výměru v posledním jeho odstavci ke zcela jinému argumentu tvrdíe, že M po osvobození československé republiky jest tento zemědělský a lesní majetek po útěku vedoucích osob německé národnosti bez ústřední správy a spravován různými místními národními výbory". Zůstává však nejasno, zdali tím výměr míní tvrditi, že liechtenstein-ský majetek stal se oním útěkem vedoucích osob německé národnosti "oguštěn^m" ve smyslu § 3» dekretu č.5. Je-li tomu tak, pak měla tato okdnost býti výslovně ve výměru uvedena, aby případný stěžovatel se mohl proti takovému tvrzení náležitě brániti. I v tom, že se tak nestalo, možno tu-; diž shledávati podstatnou formální vadu výměru. b/ la rozdíl od výměru, o němž právě bylo pojednáno - 16 ~ suba/, neobsahuje vyhláška okresního národního výboru v Olomouci ze dne 30*červenee 194-5 vůbec Žádné právní argumentace, ©6 její dosah /přímá konfiskace/ je nepoměrně závažnější než důsledky výměru /zavedení národní správy /» Ve vyhlášce se totiž prostě František Josef II* z Liechtensteinů "označuje za osobu německé národnosti*1 bez dalšího odůvodnění a přenechává se tudíž vlastně jejím čtenářům, aby si sami rozhodli, ze kterých v § 2.dekretu č.12 uvedených důvodů jest ho za takovou osobu považovati. Ačkoliv tento nadmíru stručný postup jeví se býti pravým unikátem vzhledem ke skutečnosti, že se tu jedná o milionové, ne-li miliardové hodnoty, nelze mu přece upřiti jakousi oprávněnost a důslednost, uvážímlT-li, co bylo shora /II.2/ řečeno o povšechné právní povaze dekretu č.12. Máme-li totiž skutečně míti za to, že konfiskace všeho zemědělského majetku v Československé republice nastala již ipsa lege, t.j# okamžikem, kdy obecná zákonná norma, jíž jeví se býti dekret ě.12 /podobně jako dekret č.5/, vstoupila v platnost, pak došlo ke konfiskaci Liechtensteinského zemědělského majetku tímto okamžikem a nebylo třeba jej ještě jednou /zšLáětní konkrétní normou druhotnou - správním rozhodnutím, soudním rozsudkem nebo konečně prostou vyhláškou - / zkonfiskovat! a tuto druhou kofiskaei právními argumenty odůvodňovati , jako na př, důkazem, proč jfrantiška Josefa II .Ideehtenstein-i ského dlužno považovati za " osobu německé národnosti " . I V tomto případě jevila by se pak vyhláška okresního národ- i ního výboru v Olomouci ze dne 30*ěervence 1945 jako typ t. zv« áeklaratorního aktu, jímž - 1? - !1 deklaruje se 11 pouze - a contrari© " konstituuje n - něco, co "bylo již dříve jiným aktem / v daném případě í dekretem č*12 /stanoveno, totiž konfiskace. Takováto argumentace hověla by běsné nauce o rozdílu mezi t. z?, konstitutivními a /rozuměj pouhými/ d e -klaratorními akty , jejíž neudržitelnost autor tohoto posudku snažil se ve svých vědeckých pracech opětovně prokázati /vij, na př* jeho Teorii práva f§ 33/» ¥e skutečnosti je každý takový akt, chápaný jako právní norma - a jinak jej ehápati nelze ! - zároveň konstitutivní a dekla-ratorní povahy, pokud právě dlužno mí ti za to, že jím je něco tt konstituováno " / = stanoveno / , co před jeho vydáním ještž konstituován© /stanoveno/ nebylo a že se jím to zároveň 11 deklaruje 11 /= vyslovuje/. Kovodobé právní řády vybudovány jsou pak na povšeehné zásadě, kterou lze charakterisovati jako požs dávek ^g^k^etisace právních norem v něm obsažených, čili jak© myšlénka hierarchické výstavby těehto řádů s skládají se z hierarchicky vyšších a nižších norem právních /jako jsou ústavní zákony, obyčejné zákony, nařízení a jiné obecné či abstraki ní normy, dále scudní rozsudky, správní rozhodnutí a konečně i právní jednání soukromníků jakožto normy konkrétní/ a platí při tom P^s^i^lo, že soukromnici mohou sé bráni ti /= mají právní prostředky jako jsou stížnosti, odvolání, rekursy atd./ zpravidla jen pr©ti druhotným normám konkrétním. Pokud jde © daný případ, podává se z toho, že osoba, která by se cítila dotčenou obecnou a relativně prvotní normou, j akou jeví se být j dekret Č.12, nemůže si stěšovati do obsahu jeho k žádné další - 18 - instanci, nýbzž musí vyčkati, bude-li jeho obsah proti ní konkretisován /- konstituován/ nějakou druhotnou normou, jako jest soudní rozsudek nebo správní rozhodnutí. A za takovou druhotnou normu chce býti nesporně považována vyhláška okresního národního výboru v Olomouci ze dne 30.července 1945« To podává se z právního poučení, kterého se v ní adresátu /knížeti Františku Josefu II. Mechtensteinskému /dostává a z toho plyne ovšem zároveň i její naprostá nedostaté čnost ,vadnost , ba absolutní nulita podle příslušných procesních ustanovení československého právního řádu* Heboí rozhodnutí, obsažené ; v této vyhlášce, nebylo adresátu /= straně / vůbee doručeno^ a není tudíž ani možno určití okamžik, jímž počíná bšžeti případná lhůta, ve které bylo by lze proti ní podati oprav- ; ný prostředek /stížnost/, který fey se pokoušel vyvrátiti názor, že knížete Františka Josefa II. jest považovati za " osobu německé národnosti H ve smyslu § 2. dekretu č.12. Ji i nebylo by ve stížnosti ani proti čemu polemisovati, poněvadž vyhláška, jak již bylo naznačeno, svůj názor, že tu jde o takovou osobu německé národnosti, sama nijak neodůvodňuje, což jest považovati za další základní její vadu, za kládající její zmatečnost jako správního aktu. Jediné práv- ; ní poučení, které vyhláška obsahuje, nelze pak při nejlepší vůli brati ani vážně - neboí připouštěl snad okresní národní výbor v Olomouei vážně možnost, že by se vládnoucí hlava suverénního a" neutrálního státu, jímž beze sporu jeví se býti knížectví liechtensteinské , - 19 - mohla " aktivně zúčastniti boje za zachování celistvosti a o-svobození " cizího státu, který, nacházel se ve stavu válečném s německou říší,a že bude na základě toho uplatnovati nějaké nároky u okresního národního výboru v Olomotici ? Helse si pak ani jasně představit! rozpaky, do kterých byl by uveden tak vážný soudní tribunál, jakým jest náš NejvyŠŠÍ správní soud, . kdyby se měl po vyčerpání všech administrativních instancí oficiálně zabývati podobným dokumentem, jako jest ona vyhláška, který vystupuje sice s nárokem, aby byl považován za platný správní akt, kterému však k tomu chybí ty ne jprimitivnějŠí předpoklady ! Budiž zde ještě dodáno, že není jasno, a jakých důvodů vlastně okresní národní výbor v Olomouci zvolil v ianém případě formu úřední vyhlášky pro uvědomění vlastníka zkonfiskovaného zemědělského majetku a nikoliv formy individuelního výměru . Dekret č.12 sice o formě , kterou mají se vlastníci uvědomovat! © nastalé konfiskaci, vůbec nejedná, ale právě z jeho mlčení dlužno soudit!, že byla by na místě forma úředního výměru, jak ji pro správní řízení povšechně předpisuje československý správní řád /nař. Č.8 Sb.ex. 1928/. Okolnost, že byla v daném případě zvolena neobvyklá forma veřejné vyhlášky /ediktu/, svádí k podezření, že se tu okresnímu národnímu výboru nejednalo ani tak v první řadě o uvědomění vlastníka zkonfiskovaného zemědělského majetku, jako spíše různých zájemníků, o nichž jednají zejména §§ 7 a 9. - 20 - B. Hledisk© práva mezinárodního. Oblasti mezinárodního práva dotýká se záležitost, o které tento posudek pojednává, osobností, proti které namířeny jsou oba konkrétní správní akty, o nichž shora byla řeč /výměr ministerstva zemědělství a vyhláška okresního národního výboru v Olomouci/, Jest jí panující kníže Liechtensteins ký jako h 1 a v a suverénního, t*j. nezávislého státu Lieehten-steinského. 0 tom, že Liechtensteinsko jest suverénním, samostatným,/nezávislým/ státem, nemůže býti žádné právní pochybnosti a netřeba se'proto touto otázkou zde dále podrobněji zabývati /viz k tomu tištěný posudek profesora Sedláčka,"Právní posice rodu knížat z Liechtensteinů a na Liechtensteine podle práva československého", 1928/. Zemědělský pozemkový majetek , který byl /i s jeho příslušenstvím/ shora citovaným dekretem 5.12,pokud se týče vyhláškou, brevi manu zkonfiskován, a to ze dvou svou podstatou velmi různorodých legislativních důvodů s jednak aby tím byl potrestán jeho vlastník, jednak aby se vyšlo vstříc volání českých a slovenských rolníků po důsledném uskutečnění nové pozemkové reformy, jest vlas n i c t v í m Liechtensteinského rodu jako korporace podle rodinné smlouvy z r.1842. Po^ižívací právo / užitkové vlastnictví/ k tomuto majetku přísluší dočasné hlavě rodu jako panujícímu knížeti /panovníku, regentovi/. S výjimkou ryze soukromého majetku knížete jest disposice oním užitkovým vlastnictvím omezena ještě uč e 1 y , kterým - 21 - má sloužiti /úhrada výdajů, souvisejících s vladařskými funkcemi resp. povinnostmi/ a bylo by tudíž lze nazvati ono jmě-ní " účelovým " /" Zweckvermögen " ve smyslu známé Brinzovy teorie/« Vlastnost Lieohtensteinského knížectví jakožto samostatného, t»j. suverénního státu není uznání jen obecným mezinárodním právem a jeho praxí /a to až do nejno-všjsí doby/, nýbrž nadbytkem ještě i československým právním řádem, do kterého byl známým povšechným recepčním zákonem československým č»11 Sb. z r.1918 recipován i etar©rakouský zákon ze dne■12*111.1893 5.15 ř.z.,jímž publikována byla shora zmíněná smlouvá z r. 184-2. /" Hiemit erhält der bezeichnete ľamilienvertrag im Geltungsgebiete dieses Gesetzes volle Kraft und ist von den Gerichten gültig und verbindlich zu achten " , Sedlá,5ek n.u.m. str. 113»/ Hež možno juristický uvažovat! o tom, snáší -li se zásah obou dekretů 5.5 a 12 a obou konkrétních správních aktů /výměru ministerstva zemědělství & vyhlášky okresního národního výměru v Olomouci/ do práv panujícího knížete Liechtensteinského s platným právem mezinárodním či odporuje -li mu, dlužno ujasni ti si £2SŠÍ-.Í£^2ÍŠ„HálSÍ^2-íálB mezinárodního_k_vnltr©stát mu. Neboik jen za předpokladu , že zde určitý takový, a to positivní poměr či vztah existuje, nabývá otázka, zdali určité právni normy /aí primární jako zákony, nebo sekudární jako rozsudky, nebo rozhodnutí/, které jsou nesporně součástí československého právního řádu, hoví jinému právnímu řádu, v daném případě mezinárodnímu, rozumného smjslu» Tohoto předpo- - 22 - kladu postráda konstrukee , která v teorii mezinárodního práva nazývána bývá dualistickou a která vychází z názoru, že mezi jednotlivými vnitrostátními právními řády s jedné strany a mezinárodním právem se strany druhé žádného takového vztahu není, t.j» že každý z nich jest úplně nezávislý a samostatný a může tedy stanovití libovolně a bez veškerého omezení, co mu jest libo. Na rozdíl od této dualistické konstrukee vychází monistieká ze správného teoretického názoru, že oba právní řády musí býti v jistém positivním vztahu k sobě, který může se zakládat! bud na primátu práva mezinárod-nebo ního/vnitrostátního. V prvním případě jest vyloučeno, aby vnitrostátní zákonodárce stanovil něco, co by odporoval© normám , platným podle mezinárodního práva, v druhém případě, t.j. za předpokladu primátix /■ svrchovanosti, samostatnosti/ vnitrostátního právního řádu, jest třeba, aby tento řád normy mezinárodního práva výslovně nebo aspoň mlčky uznával resp. £e9.ip.oy.§i> stává se na př. formou parla- mentárního jejich schválení, čímž dochází k t.zv* transformaci mezinárodního práva v právo vnitrostátní, jako na př. při schvalování mezinárodních smluv podle; československé ústavní listiny. Je pak jasno, že s hlediska Politického jeví se býti názor o primátu vnitrostátního právního fáôxi koncepcí povšechně imgerialistickou. kdežto opačný názor o primátu mezinárodního práva znamená koncepci £acifistiskom. / 0 tom srovnej blíže Wevr, Teorie práva,str.96, týž x Československé právo ústavní str.13 a heslo M Právní řád " ve Slovníku veřejného práva Československého./ Řešíc určitou konkrétní právní otázku, nemá ovšem interpretace, pokud chce - 23 - býti teoreticky, t.j. vědecky fundována, prostě na výběr, ke kterému z obou hledisek se chce připojiti, t.j.primátu toho či onoho práva, nýbrž jest jí při tom brati zřetel na jeho positivněprávní úpravu. /Jen shora zmíněnou duali s ti eskou konstrukci musí a limine odmítnout!, poněvadž tato odporuje základním pravidlům normativního poznávání./ Pokud jde o československý právní řád a jeho vztah k zmíněným koncepcím, dlužno přiznáti - a lze s hlediska pacifistického dodati t bohužel l - , že mu hoví spíše hledisko primátu vnitrostátního práv ního řádus nebO"£ jeho ústava stojí nesporně na stanovisku své vlastní naprosté svrchovanosti a nezávislosti na jakémkoliv jiném právním řádě, což jinými slovy znamená, že československý ústavní zákonodárce může, zachovává-li při tom jen předepsané formy normotvorby, platně stanovití ©okolia - jmenovitě bez ohledu na předpisy mezinárodního práva. Pokud ovšem a nakolik byly jím samým tyto předpisy recipovány /* transformovány ve vnitrostátní právo/, stávají se tím platnou součástí Československého právního řádu. Podle dnešního mezinárodního práva, které jest, jak známo, dosud z velké části nepsané, t.j. zvykové, platí pro oblast platnosti československého právního řádu ohledně právního postavení resp. výsad 2Í5Í2k hlav státu povšechná zásada jejich osobní nedotknutelnosti s jsou exi-movány z tuzemské jurisdikce trestní . " Otázka procesní ex-empce hlavy státu ve věcech soukromoprávních jest však vzhledem k některým rozsudkům,hlavně francouzským, nověji též italským, spornou. M /Slovník veř.práva československého,! 592 - 24 + Jejich osoby požívají, pokud se zdržují v tuzemsku, exterri-toriality, obdobné té, kterou mají jejich diplomatičtí zá-stupci « /K důsledkům Jbcemce panujících hlav státu v tomto 2ersonálním vztahu bylo by na př. i čítati vyjmutí jejich z dosahu norem, jakou jest československý zákon o zrušení šlechtietví, řádů a titulů č„61/1918/. Zmíněná exemee ovšem nijak nevztahuje se na tuzemský nemovitý majetek jejich , ohledně kterého uznává se naopak zásada, že "immobilia obnosia sunt territorio " . Přes to ale bylo by asi ztěží nalezti v praxi mezinárodního práva precedenční případ, který by se jevil jako analogie zásahu nejnižší instance státní administrativy, jímž brevi manu zbavuje se bez náhrady suverénní Jalava £izího_státu nemovitého majetku v rozloze asi 70.000 ha,a je proto otázkou, jak by se k takovému počinu choval nějaký mezinárodní soudní tribunál, kdyby o něm měl rozhodovati a není vyloučeno, že by v něm spatřoval opatření povahy trestní,a jako takové prohlásil je jako nepřípustné podle dosavadní praxe mezinárodního práva, nehledío však k této možnosti, sluší zde připomenouti stanovisko této praxe, jak se vyvinula po první světové válce u příležitosti provádění Československé pozemkové reformy./československý zákonodáree zaujal tu původně v náborovém zákoně mnohem radikálnější postoj než následující po něm mírové smlouvy, uzavřené ve Versailles, v St»G-ermain en Laye a v Trianonu, připustiv totiž ve svém § 9. konfiskaci majetku příslušníků negřátelsk^ch^států^ Zmíněné mezinárodní smlouvy,tedy nesporný pramen mezinárodního práva, nedovolují však - 25 - československému státu převzít! majetek příslušníků nepřátelských států "bez náhrady /viz Slovník veř*práva českoslov. III,etr.401/ a této zásadě přizpůsobil se již československý zákon náhradový. U srovnání se stanoviskem dekretu č.12 je arcií původní počin československého zákonodárce v záborovém zákoně nutno označiti za velice mírný, nebo^ úmysl konfiskace /záboru bez náhrady/ omezuje se tu zásadně na příslušníky bývalých £egřátelsk£eh státí /tedy Iffěmce, Rakušany a Maclary/ , kdežto dekret č.12 brevi manu konfiskuje vůbec pozemkový majetek 2Í®££_2£2]íL2Š1!££íEá_S a tedy bez ohledu na skutečnost, jde-li o příslušnost ke státu, který byl v druhé světové válce 1939-1945 s Československým státem ve válce, nebo zůstával v ní neutrální /jak© Ide-chtensteinsko/, nebo patřil snad dokonce k jeho spojencům.\A vyhláška okresního národního výboru v Olomouci vztahuje tuto konfiskaci,jejíž trestní povahu je těžko popírati, ještě beze všeho , ale , jak dlužno doznati, důsledně i na osobu panovníka neutrálního státu samotného ! Je-li vůbec dovoleno prorokovat!, jak by se asi ta která oficiální instance, povolaná k výkladu platného mezinárodního práva, vyslovila o tom, jsou-li normy podobného obsahu jako jest dekret č,12 a vyhláška okresního národního výboru v Olomouci ze dne 30.července 1945 č.470, v souladu s obecnými jeho zásadami čili nic, pak tuším nemohlo by býti podle shora uvedeného o tom mnoho pochybností. Sám spon jsem přesvědčen, Že s ním v souhlasu nejsou, čímž ovšem vyslovuji pouhý juristický názor §e__lege„lata, vyhýbaje se jaké- - 26 - mukoliv kritickému hodnocení s hlediska de lege ferenda, t.j. politického, poněvadž takové kritické hodnocení není tu mým úkolem. - Jen mimochodem budiž k právě vyslovenému 2B£Í£z tickému názoru /de lege lata/ ještě dodáno§ že lze jej bese všeho srovnati - nikoliv však doplňovati nebo korigovati -s hlediska de lege ferenda s povšechně etiekými úvahami © mravní odpovědnosti všech Hěmeů, neb© aspoň těch z nich, kteří obývají Eemeckou říši.za vznik druhé světové války a za nekonečné hrůzy, spáchané v ní nacistickým režimem* 3:ato mravní odpovědnost byla v dnešní době, jak znám© , opětovně z mnohých rozhodujících míst zdůrazňována a to, jak mám za to, oprávněně, i Povšechné výsledky úvah v předchozích oddílech ii.a iii. jsou tudíž tyto í 1/ Podle„československého^ Ani výměr ministerstva zemědělství ze dne 26„| Června 1945, ani vyhláška okresního národního výboru v Olo- \ mouei ze dne 30.července 1945 neobstojí před juristickou kritiskou. a/ Pokud jde o výměr, neobsahuje to, co mělo býti jeho vlastní thema probandum, t#j* provedení důkazu, Že t.S. panující kníže František Josef Il.Iáechtensteinský jest osobou státně nespolehlivou ve smyslu §§ 4 a 6 dekretu £«5» \ ba ani se © ně nepokouší a znemožňoval by prot© stěžovateli ii případnou obranu před Kejvyšším správním soudem. To, co výměr - jaksi náhradou za chybějící argumentaci - poskytuje, totiž tvrzení, že předka nynějšího panovníka liechtensteinského v době pobělohorské bylo by možno oznaČiti za nepřítele československého národa, nemůže, i kdyby byle s historického hlediska správné, tuto jeho základní vadu odstraniti. Totéž platí o nesmělém náznaku , obsaženém v druhém odstavci, z nějž se podává, že by snad Liechtensteinský majetek mohl býti pokvětnovém převratu r.1945 považován za "opuštěný" ve smyslu § 3 dekretu č.5. Jediný , po případě puristický vyvratitelný argument výměru' spočívá v jeho tvrzení, že uvalení národní správy má v daném případě význam celostátní* Toto tvrzení je správné a tudíž skutečně nevývratné - ale netvoří právě vlastní terna probandum* b/ Pokud jde o vyhlášku okresního národního výboru i Olomouci, jest tento úřední akt stíŽen tak nákladními vadami, že kritickému posusovateli vtírá se myšlénka, zdali lze to, cs tu vystupuje se subjektivním nárokem, aby bylo považováno za úřední akt, vůbec za takový akt,třeba i abs©lutně_nulitní' a zmateČní, považovati* Že zde takovýto subjektivní nárok skutečně byl, dá se vyvoditi jen z toho, že se ©nou vyhláškou výslovně poskytuje povšechná 15 tidenní lhůta k uplatnění výluky s konfiskace podle 2.©dst.§ l*dekretu 5*12. Absolutní nulita a smatečnost jsou tedy vlastnosti, jimiž při nejmírnějším juristickém posouzení je vyhláška ta nesporně stížena. - 28 - 2 * !2^±£_££äY,fL§®§iSá'r2^£~2 * Ačkoliv téměř všechny vnitrostátní právní řády resp jejich ústavy stojí na stanovisku, zásady svého primátu /viz předcházející oddíl III./ , t.j. své vlastní svrchovanosti čili absolutní nezávislosti, přece jen uznávají určité základní zásady práva mezinárodního a berou na ně zřetel* Sak stalo se, jak shora dovoženo , po první světové válce i při právní úpravě československé pozemkové reformy pokud šlo o právní postavení příslušníků cicích států, jmenovitě nepřátelských. Podle příslušné zásady povazovalo tehdejší mezinárodní právo konfiskaci nemovitého majetku těchto příslušníků 'vnitrostátním československým zákonem za nepřípustné, a československý zákonodárce se této zásadě na konec přizpůsobil, Á poněvadž není žádného důvodu pro názor, že by pozdější vývoj mezinárodního práva se v tomto směru tak radikálně změnil, aby nyní'považoval konfiskační zásahy do jmění státních příslušníků nejen bývalých nepřáte lských, nýbrž i neutrálních států za přípustné, dlužno mí ti za to, že stanovisko, které zaujal jmenovitě dekret č.12,' a částečně i dekret č.5 dnes platnému mezinárodnímu právu odporuj e-3?o platí pak arcií ještě zvýšenou mírou pro případ, týká-lí se podobný zásah pozemkového majetku hla-IS_S®l^^á^2-:£®liÍíÉiBÍ^£_SÍéíSl Že by takový zásah byl podle téhož mezinárodního práva / v daném případě válečného/ považován za dostatečně odůvodnění pro válečné zakročení se strany onoho neutrálního státu - pokud právě válku dlužno pova- - 29 - žovati za prípustný» typicky mezinárodní prostředek exekuční - o tom nemůže bytí žádné pochybnosti, zcela bez ohledu na to, zdali by v konkrétním případě mocenské, t*j.vojenské poměry obou zúčastněných států činily užití tohoto prostřed ku prakticky proveditelnými čili nie* Z právě naznačeného hlediska §©_lege_lgta /které přirozeně lze podle libosti podrobovali odmítavé kritice de lege ferenda, . t*j* v podstatě politické, aniž by se tím ovsem mohly měniti výsledky argumentace de lege lata/ jest za to míti, že stanovisko,které zaujaly dekrety č* 5 a 12 a následkem toho i ©ba konkrétní správní akty na jejieh základě v y d a -n é /výměr a vyhláška/ odporují t, č. platným zásadám mezinárodního práva Budiž autoru tohoto posudku, který právě vy-sleveným de lege lata zjištěním splnil svůj ukol,dovolen na konoi ještě krátký výhled, jenž vědomě opotiští dosavad zaujaté přísné hledisko de lege lata. Veškerý eivilisovaný svět zabývá se dnes svý mi povolanými representanty úsilím, jímž má býti dnešní mezinárodní práv© dále vybudován© ve směru vysloveně paoifi-stiekém, t*j*. znemožněny nebo aspoň pokud možno stíženy bytí mají do budoucnosti jakékoliv válečné konflikty,které by - 30 - hly vzniknouti agresivními zásahy se strany jednotlivých států. Tomuto úsilí sloužilo právě skončená jednání v San Franeisku, jímž položen základ k nové mezinárodní ©rgani-saei Sp_©£en^eh_nár©dů, která má nahradíti bývalou Společnost národů a odstrániti její nej závažnější vady, zejména nedostatek mezinárodní exekuce, která by příslušela činiteli jednotlivým spojeným státům nadřízenému, t.j. právě •'Spojeným národům" jak© jakési eivitati maximae* Yůei tomuto úsilí , všemi pacifisty světa jistě s nějvětší radostí a s nadšením vítanému, dlužno však položití otázku, jaké jsou i^edjgekladg a zároveň i důsledky jeh© , pokud jde © teoretickou konstrukci budoucího poměru mezinárodního práva k vnitrostátním právním řádům jednotlivých členů "Spojených nár©dů" v_©blasti_nor-mativní^t^^^grávní ? Odpověz zní - : Naprosté a bezpodmínečné uznání primátu mezinárodního p r á v a . Á toto uznání nesmí býti jen teoretické, nýbrž i praktické, ttj« musí se projevovali ve vnitrostátních ústavách .tím způsobem, že určité právní zásady musí v nich býti výslovně prohlášeny za nedotknutelné /- nezměnitelné/ vnitrostátními právními řády resp. jejich ústavami, bez ©hledu na to, jsou-li vnitrostátnímu zákonodárci sympatické čili nic, odporují-li nebo hoví-li jeh© přítomnému ide-©legickému zaměření atd. Byl by to věru divný člen nové mezinárodní ©rganisace Spojených národů, který by sice na jedné straně svým členstvím demonstroval pro ideály pacifistické, na druhé se však domníval, že je mu možno na dále stanovití bez veškerého omezení ve svém právním řádě" cokoliv, zejména tedy bez ohledu na platné zásady mezinárodního práva, t oj o setrvával tudíž prakticky na stanovisku primátu vnitrostátního právního řádu čili vnitrostátní svrch©-vanosti ! Typickými representanty tohoto imperialistického směru smýšlení jevily se býti těsně před druhou světovou válkou a během ní právě Německo , Itálie a Japonsko, a bylo preto jen důsledné, že na konec Společnost národů opustily, ■ Idea naprosté /neomezené/ svrchovanosti vnitrostátního právního řádu a / což s hlediska normativního znamená totéž/ naprosté suverenity jednotlivých států jest největším nepřítelem pacifistických ideálů a nejvetší překážkou právní organisace Spojených národů ve směru pacifistiokém. Pisateli tohoto posudku není o podrobnostech jednán! v San Pranciscu známo více3 než" co o něm přinesly zprávy denního tisku a neví tudíž , nakolik si shromáždění tam representanti jednotlivých států uvědomili zmíněné důsledky, podávající se pro obor normativní úpravy ústav těchto států z přijetí zásady primátu mezinárod-ního práva, která tvoří nezbytnou raison d etre Spojených národů - ale je mu jasno, že by vědomé nerespektování resp. ignorování uznaných zásad mezinárodního práva se stra- ho ny vnitrostátní/zákonodárce toho kterého Člena naší nové mezinárodní organisace vzbuzoval© asi sotva příznivý dojem u všech těch, kdož dovedou důsledně myslet, t.j* chápat! důsledky , které plynou z politického postoje pocifi- - 32 - stiekého pro základní normativní konstrukci vztahu mezinárodního práva k právům vnitrostátním. V Praze 20«srpna 1945» Dr*František Weyr,v.r. profesor Masarykovy university.