Kodifikace soukromého práva Miroslav Frýdek © SPQR Co je to kodex? lPojem či slovo kodex, pochází z latinského slova codex – starší tvar caudex, [- icis, m] - kmen, nebo peň; - v nejstarších dobách se psalo na deskách dřevěných voskem potažených - desky (tabulky) zápisné, zápisky, kniha, spis, seznam. Codex je označení pro „výrobek“ na který se zapisovalo. lCodex, je také označení pro účetní knihu Římanů. lErgo: codex = kniha. lCodex v právu je pak kniha jejímž obsahem jsou právní normy nebo právo obecně. V právním kodexu jsou sepsány a v něm jsou soustředěny právní normy – platné právo a to s určitým záměrem, kterým bylo systematické zpracovaní určité právní oblasti. Co je to kodifikace? lKodifikace = velký a soustavný legislativní celek, komplexně zahrnující právní normy určitého odvětví l„Otec kodifikace v Anglii“ Jeremy Bentham (1748-1832) – byl velkým kritikem anglického common law (obyčejového práva), brojil proti soudcovskému – precedenčnímu právu a požadoval racionalistické uspořádání práva v kodifikaci lSmyslem moderní kodifkace podle J. Benthama je, aby každému bylo umožněno jasné, správné a úplné porozumění právu. l Ius non scriptum lV nejstarší době bylo právo výlučně nepsané nebylo zapotřebí, aby bylo právo sepsáno či průběžně spisováno lPramenem práva byly především zvyky předků mores maiorum a právní zvyky conseutudo, které měly nepsanou podobu lO kodifikaci práva ve starověkém Římě můžeme hovořit až v těch okamžicích: kdy bylo nutné „mít po ruce“ sepsaná právní pravidla, v době, kdy bylo zapotřebí změnit zaběhnuté obyčeje nebo s právem seznámit širší veřejnost, tedy seznámit s právem všechny jeho adresáty M. T. Cicero: De officiis libri tres II.12 lMyslím, že nejen u Médů, jak o tom vypravuje Hérodot, ale i u našich předků vešlo kdysi v obyčej volit lidi dobré povahy za krále, proto se dosáhlo spravedlnosti. Když byli lidé v míru utiskováni od lidí mocnějších, utíkali se vždy o pomoc k některému jednotlivci, vynikajícímu ctností. A ten, aby ochránil slabší před bezprávím, zavedl rovnost a podle stejného právního řádu vládl nejvyšším i nejnižším. A ze stejné příčiny jako království byly zavedeny také zákony. Neboť lidé si vždycky žádali rovné právo; vždyť jinak by to ani právo nebylo. Dokud lidé dosahovali takového práva od spravedlivého a poctivého jednotlivce, byli s ním spokojeni. Když tomu přestalo tak být, byly vynalezeny zákony[1], aby se všemi lidmi vždycky mluvily jednou a touž řečí. Je tedy jasné, že k vládě bývali vybíráni ti, o jejichž spravedlnosti měl lid vysoké mínění. l [1] Pozn. v originále: leges sunt iuventae – zde by spíše při překladu mělo být použito výrazu „nalezeny“ Exegese l Cicero zde vysvětluje důvod vzniku zákonů. Nejdříve si lidé byli rovni. Základní zásadou práva je rovnost a poskytnutí spravedlnosti. V nejstarší době král vládne všem stejně, všem poskytuje ochranu jejich právům a to je i základní imperativ práva, že právo musí být pro všechny rovné – stejné pro všechny jeho subjekty. Požadavek „rovného práva“ je jeho základní charakteristikou a pojmovým znakem práva. l Tato základní myšlenka je i zahrnuta i do nejstaršího sepsání práva v Římě Lex doudecim tabularum: l IX. 1 Výsady ať nenavrhují l IX. 2 Dva znamenité zákony převzaté z XII desek, z nichž první zakazuje výsady. Řím a kodifikce lPrvní kodifikace – Lex duodecim tabularum lStručná formulace lObsahuje jen sporná, nejasná a nová ustanovení lPotřeba výkladu – pontifikové lJeště Gaius a Labeo k LDT psali komentáře Stasis v Římě l lStatis na příkladě nejstaršího soukromého sepsání práva – ius civile Papirianum l lLivius Ab Urbe condita I, 32: Nařídil tedy (pozn. Ancus Marcius), aby pontifex, to je nejvyšší kněz, je všechny ze zápisků králových vypsal a uveřejnil je na bílé desce a aby ji vyvěsil na veřejném místě. Z toho vznikla jakási naděje u občanů toužících po klidu. Předpoklady kodifikace lStasis v obci lInterpretace a vytvoření provázaného právního systému –Římské právo bylo souhrnem několika normativních řádů - živlů: •práva kviritů •práva národů •práva honorárního •práva přirozeného – lTento soulad mezi živly byl nahrazen novým živlem nazvaným „velké kodifikace“. Jak nahradit živly? l1804 Code Napoleon l1811 Rakouský všeobecný občanský zákoník l lSavigny versus Thibaut. l lHans Hattenhauer: po Napoleonově pádu připadaly v úvahu tři možnosti, jaké právo by mělo být ve střední Evropě používáno: –používat Code Napoleon –vytvořit nový německý zákoník –žít podle obecného - římského práva Rysy přirozenoprávních kodifikací lVýlučnost l –kodifikace je hlavním pramenem práva. –právní zvyklosti, zásady se uznávaly jen tam, kde se jich zákon dovolával –neuznává se soudcovská tvorba práva Rysy přirozenoprávních kodifikací lÚplnost, jednotnost a obecná závaznost –Zákoníky nesmí být partikulární - územně ani stavovsky Rysy přirozenoprávních kodifikací lUplatnění principů svobody, rovnosti a svrchovanosti –Zakotvení svobody: •Osobní •Vlastnické •Smluvní –Formální rovnost před zákonem – tato formální rovnost odstartovala boj za zrovnoprávnění žen a ochrany slabší strany Římské právo a kodifikace lZákladní nástroje římského práva: –nedotknutelnost práva jednotlivce nakládat se svým majetkem –ohled na skutečnou vůli jednajícího a úcta k ní –odpor ke zbytečnému formalismu lŘP se stalo základem všech kodifikačních snah soukromého práva lPrávní řády „vyrůstají“ z ŘP, přebírají jeho instituty, systematiku, zásady, principy a terminologii (recepce) Systematika římského práva lRes lPersonae lActiones l l Pandektistika lSystematika: –Obecná část –Právo věcné –Právo obligační –Právo rodinné –Právo dědické l Code Napoléon lNavazuje na justinánské Instituce lZakotvuje trojí svobodu: –Osobní –Vlastnickou –Smluvní Pandektní systém lOdlišení práv absolutních od relativních - vztahy erga omnes a inter partes lV čele systému stojí obecná část lUmístění rodinného práva za právo obligační a před právo dědické lVytvoření – rozdělení obligačního práva na část obecnou a zvláštní l Thibaut l„Nelze pochybovat o tom, že hluboce vzdělaní, bystří a pilní juristé mohou z nesouvislých fragmentů zákoníku vypovědět o každé teorii něco vyčerpávajícího … Poddaným ale nezáleží na tom, že jsou dobré ideje bezpečně uschovány ve vytištěných dílech, nýbrž na tom, aby právo žilo v hlavách soudců a obhájců, a ti aby měli možnost získat obsáhlé právní znalosti. To však zůstane v případě římského práva vždy nemožným.“ l l„Občan má nárok trvat na tom, že on není stvořen pro právníka, stejně jako tu není pro profesory chirurgie, aby na jeho živém těle prováděli anatomické pokusy“ l Savigny lSavigny se ve své kritice kodifikací vyjádřil: –o Code Napoleon jako o rakovinném nádoru –o Všeobecné zemské právo označil za metodicky i historicky neuspokojující zmetek –ABGB za provinciální záležitost – lCílem Savignyho spisu bylo dokázání, že doba není zralá pro zákonodárství velkého stylu a že to, co doba potřebovala byla dobrá právní věda – jurisprudence, která plně nahradí kodifikace. l Děkuji Vám za pozornost Scipio