Na pojem finanční právo můžeme nahlížet z různých úhlů, jako na soubor právních norem, vědeckou disciplínu či didaktickou materii. Otázku, zdali se jedná o samostatné odvětví, lze zodpovědět pomocí čtyř základních odvětvotvorných kritérií. Prvním je specifický předmět právní regulace (tedy otázka co?) – finanční právo upravuje peněžní vztahy a systém, veřejné finance a účel jejich existence. Dalším kritériem je specifická metoda (jak?) – v případě metody finančního práva se jedná o veřejnoprávní charakter účelu regulace, atributivní podíl veřejné moci, převažující mocenský charakter právních vztahů, autoaplikaci norem, finančněprávní akt jako akt aplikace práva a imperativní charakter regulace.
Třetím kritériem je systémová soudružnost, v tomto případě volnější, protože normy jsou obsaženy ve větším množství vzájemně provázaných předpisů, není kodifikováno jedním předpisem (což je prakticky nemožné). Posledním kritériem je společenská akceptace finančního práva jako samostatného odvětví. Zde se liší přístupy v různých zemích. Vnitřní systémové uspořádání je nejčastěji posuzováno podle předmětu, pak se dělí na fiskální a nefiskální část.