ÚVOD DO VEŘEJNÉ SPRÁVY Přednáška č. 1 VEŘEJNÁ SPRÁVA, POJEM, CHARAKTERISTIKA PrF MU, září 2012 © petr průcha, 2012 Kraje (NUTS III) a okresy (NUTS IV) v České republice SPRÁVA, POJMOVÁ VÝCHODISKA n nvedení, řízení, (ekonomická) péče o něco n nregulace , udržování v chodu n nzáměrná činnost, sledující dosažení určitého cíle (účelu) n nspráva – administrativa Členění, resp. druhy SPRÁVY n nsoukromá (soukromý zájem, soukromé cíle) n nveřejná ("veřejný zájem", veřejné cíle, řízení veřejných záležitostí) nzákladní rozdíly oproti správě soukromé: nvětší vázanost právem npreference veřejného zájmu nvýkon správy - právo i povinnost CHARAKTERISTIKA A ZNAKY VEŘEJNÉ SPRÁVY n n n Místo veřejné správy v systému veřejné moci n n Veřejná správa a její charakteristické rysy n n Právní základ veřejné správy n n Místo veřejné správy v systému veřejné moci n n nVeřejná moc n nDělba moci n nVeřejná správa jako nvýkonná státní moc (státní správa) núzemní samosprávná moc (územní samospráva) njiná samosprávná moc (profesní či zájmová samospráva) Z judikatury: n nVeřejnou mocí se rozumí taková moc, která autoritativně rozhoduje o právech, a povinnostech subjektů, ať již přímo, nebo zprostředkovaně. Subjekt, o jehož právech nebo povinnostech rozhoduje orgán veřejné moci, není v rovnoprávném postavení s tímto orgánem a obsah rozhodnutí tohoto orgánu nezávisí od vůle subjektu. n nPodle Nálezu Ústavního soudu ČSFR, sp.zn. I. ÚS 191/92, a obdobně i Nález Ústavního soudu ČR, sp.zn. II. ÚS 75/93, www.concourt.cz); nálezy se v podstatě liší jen jazykovou mutací. Veřejná správa a její charakteristické rysy n n Veřejná správa jako součást systému veřejné moci, pozitivní a negativní vymezení n n Vrchnostenská a nevrchnostenská veřejná správa n n Veřejná správa v organizačním a funkčním pojetí n n Veřejná správa přímá a nepřímá n n Věcné zaměření veřejné správy Právní základ veřejné správy n n n n Ústavně právní východiska n n Správní právo (meritorně) n n Další právní odvětví (související otázky) K POJMU „dobrá správa“ nPod pojem „dobrá správa“ lze zařadit skupinu požadavků, které si kladou za cíl zajistit kvalitní a řádné fungování veřejné správy v podmínkách a prostředí moderního demokratického právního státu založeného na úctě a respektu k základním právům a svobodám jednotlivců. Tomuto požadavku je věnována značná pozornost, a to jak na úrovni národní, tak i mezinárodní, kde významnou roli sehrála Rada Evropy. n nPožadavky kladené na výkon veřejné správy jako dobré správy jsou vyjádřeny i jako pilíře evropského správního práva, přičemž se jedná zejména o: nspolehlivost, předvídatelnost, otevřenost, transparentnost, odpovědnost, efektivitu, atd. n nPojem „dobrá správa“ není v našem právním řádu legislativně vymezen a definován. Zákon č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, a ani zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, jako právní úprava, která v sobě pojem „dobrá správa“ obsahuje, jej nijak nedefinuje a ani se o jeho definici nepokouší. Pouze z jeho existence vychází a pomáhá jej dále naplňovat. . nV našich podmínkách se nejuceleněji o vymezení souhrnu těchto principů pokusil v r. 2006 Veřejný ochránce práv, jemuž zákon ukládá „působit k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívá k ochraně základních práv a svobod“. Jmenovitě za tyto principy přitom označil : n ndodržování právního řádu, nnestrannost, nvčasnost, npředvídatelnost, npřesvědčivost, npřiměřenost, nsoučinnost, nodpovědnost, notevřenost a nvstřícnost. n . nV r. 2007 bylo přijato Doporučení Rec(2007)7 Výboru ministrů Rady Evropy o dobré veřejné správě, které definovalo celkem osm zásad dobré správy, a to : n nzákonnost, nrovnoprávnost, nnestrannost, nproporcionalitu, nprávní jistotu, nčasovou přiměřenost, nparticipaci, núctu k soukromí a ntransparentnost. n STÁTNÍ SPRÁVA A SAMOSPRÁVA n n n n Pojem a charakteristické rysy státní správy n n Pojem a charakteristické rysy samosprávy n n Vztah státní správy a samosprávy n n Pojem a charakteristické rysy státní správy n n nStátní správa - veřejná správa přičitatelná státu n nVeřejná správa vykonávaná státem, veřejnoprávními korporacemi, příp. dalšími vykonavateli (organizační aspekt) n nVeřejná správa jako výkon státní moci (realizace obsahu n aktů státní moci - funkční aspekt ) n nV tzv. smíšeném modelu - přenesení výkonu n státní moci na samosprávné orgány n n Pojem a charakteristické rysy samosprávy n n Samospráva - veřejná správa přičitatelná veřejnoprávním korporacím nestátního charakteru n n nTvorba a výkon vlastní samosprávné moci n nVýkon veřejnoprávními korporacemi a jejich orgány n nV tzv. smíšeném modelu - propůjčení výkonu státní moci samosprávným orgánům n n Z judikatury: n n nÚstavní soud ve spojení s Chartou místní samosprávy poukázal na limity svobody územní samosprávy, a to když v nálezu Pl. ÚS 34/02 uvedl: n nČeský ústavní standard místní samosprávy je doplněn a obohacen standardem, který vyplývá z Charty místní samosprávy Pravidla jí vyjádřená jsou stěží přímo uplatnitelná (self-executing). Práva zaručená Chartou územní samosprávě smluvních stran jsou rámcová. Charta sama v řadě ustanovení počítá s podrobnou vnitrostátní právní úpravou, která zajisté představuje meze, ve kterých se územní samospráva bude pohybovat. Rozhodně nezaručuje úplnou svobodu územní samosprávy. Ta není evropskou tradicí. Zákony, popř. další předpisy podle volby a tradice smluvních stran mohou podrobně vymezovat okruh záležitostí spravovaných územní samosprávou včetně těch, které má samospráva za povinnost sledovat, její organizaci včetně podoby a postavení jednotlivých orgánů, určovat rámec pro hospodaření, přiznávat majetek a její finanční zdroje. Už vůbec Charta nečiní z územní samosprávy svrchovaná tělesa blížící se státům. (www.concourt.cz). . n nPodle čl. 1 odst. 1 Ústavy je Česká republika mimo jiné jednotný stát; nejedná se o federaci či nadstátní integrační uskupení. Ústavně zaručená samospráva obcí a krajů je pouze jedním z prvků dělby moci mezi ústředními ústavními orgány a orgány samosprávy a projevem principu subsidiarity, z něhož vyplývá, že věci místního významu mají být v té míře, v níž mají vskutku specificky místní povahu, svěřeny regulaci na této úrovni systému veřejné správy. Samospráva krajů a obcí nemůže mít takový dosah, aby místními či regionálními regulacemi fakticky rozdrobila jednotný právní a ekonomický prostor České republiky na oblasti, v nichž budou platit zásadně odlišná pravidla. n nPodle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2011, čj. 7 Ao 2/2011-127 Vztah státní správy a samosprávy n n n n nVzájemné nezasahování n nVzájemný respekt n nVzájemná součinnost SUBJEKTY VYKONÁVAJÍCÍ VEŘEJNOU SPRÁVU n n n Orgány státní správy n n Orgány samosprávy n n Ostatní vykonavatelé veřejné správy SHRNUTÍ, ZÁVĚR