Seminář č. V. – Jednoduché a složité případy v právní praxi


Zadání příkladů:


I.         Přečtěte si úryvek z knihy Z. Kühna „Aplikace práva ve složitých případech. K úloze
právních principů v judikatuře. Praha: Karolinum, 2002, s. 45, kde autor uvádí klasické pojmové
znaky složitého případu v pojetí našeho právního myšlení:


„…ustanovení právních předpisů, která připouštějí různý výklad, ustanovení právních předpisů,
z nichž nevyplývá žádný jednoznačný výklad za použití standardních interpretačních pravidel,
popřípadě další případy, v nichž právní předpis dává soudci jistou míru uvážení, případy rozporu
aplikované právní normy v jejím apriorním významu s jinou právní normou, eventuálně případy napětí
mezi funkcionálním smyslem práva a doslovným významem textu (či dokonce případy napětí mezi
funkcionálním smyslem práva a jakýmkoliv možným výkladem textu právního předpisu, k němuž může
interpret dojít na základě standardních interpretačních argumentů).“[1]


            Co je podle Vašeho názoru zdrojem složitosti právního případu?


II.        Přečtěte si článek Lukáše Smutného o problematice promlčení bezdůvodného obohacení
v obchodněprávních vztazích. Přemýšlejte v tomto kontextu o následujících problémech:


1)         Označili byste problematiku promlčení nároku z bezdůvodného obohacení v obchodních
závazkových vztazích za složité právní případy? Pokud ano, jaké argumenty Vás k tomu přivedly.


2)         O jaký typ složitého případu se jednalo v analyzovaném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne
15. 5. 2008, sp. zn. 32 Cdo 3800/2007 (uložený ve složce Učební materiály)?


3)         Jaký je Váš názor na tento problém? Která teorie je Vám bližší a z jakých důvodů?


III.                   Otázky k judikátu č. II. (Pl.ÚS 36/01 ze dne 25.06.2002, odměna správce
konkursní podstaty)


1)         Definujte dva stěžejní právní problémy případu.

2)         Vyhledejte v odůvodnění argumenty per analogiam. Byly podle Vašeho názoru naplněny
podmínky pro jejich užití (ceteris paribus, tj. obdobnost věcí)?

3)         Jak ÚS definoval nepravou mezeru v zákoně a jaké metody pro její vyplnění připouští?

4)         Jak ÚS vymezil odpovědnost zákonodárce za „opomenutí“?

5)         Zvolil ÚS subjektivní, či objektivní pojetí teleologie pro odůvodnění právního závěru o
protiústavnosti posuzovaného ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání?

6)         Jakou úlohu sehrál v odůvodnění teleologický argument reductionis ad absurdum?

7)         Najděte v odůvodnění další argumenty, o něž je tento teleologický úsudek opřen.

________________________________

[1] Kühn, Z. Aplikace práva ve složitých případech. K úloze právních principů v judikatuře, s. 45.