ROZHODOVÁNÍ Alena Kopfová Katedra finančního práva a národního hospodářství, kanc. 122 Alena.Kopfova@law.muni.cz Rozhodování jako paralelní funkce nRozhodování = jedna z paralelních (průběžných) manažerských funkcí nOvlivňuje všechny interní manažerské komponenty qPlánování qOrganizace qVýběr lidí qVedení qKontrola qInformace, komunikace q Dvě stránky rozhodování nKvalita rozhodovacích procesů ovlivňuje zásadním způsobem fungování organizace nDvě stránky rozhodování: qMeritorní (věcná, obsahová) qFormálně-logická (procedurální) Normativní vs. deskriptivní teorie nNormativní teorie: poskytnutí návodů, jak problémy řešit, jaké modely používat, jakým způsobem; tvorba norem, jejichž aplikace vede k žádoucí kvalitě rozhodování nDeskriptivní teorie: získávání poznatků o tom, jak rozhodování skutečně probíhá; popis, analýza a hodnocení rozhodovacích procesů, jejich průběhu, předností a nedostatků, chování rozhodovatele a dalších subjektů v průběhu rozhodovacího procesu Rozhodovací procesy a problémy nRozhodovací proces qproces řešení rozhodovacích problémů (problémů s více variantami řešení) – posuzování variant a výběr optimální varianty nRozhodovací problém qSituace vyžadující nápravu nebo záležitost vedoucí k možnému dalšímu či budoucímu užitku qV užším slova smyslu – odchylka mezi žádoucím stavem a stavem skutečným nŽádoucí stav vyjádřen normativně (odraz osvědčených minulých zkušeností) nebo plánem nVznik problému v užším slova smyslu – norma je porušena; norma se jeví nadále nevyhovující qreálný – neplnění plánu qpotenciální – reakce na hrozby a příležitosti, prevence Postupy a nástroje rozhodování nPostupy a nástroje rozhodování závisí na: nsubjektu rozhodování (jednotlivec, skupina) nčasu (statické vs. dynamické, spojité vs. diskrétní) nkritériích (jedno-, vícekriteriální) nmíře určitosti (za jistoty, rizika, neurčitosti) núrovni a závažnosti (strategické, taktické, operativní) ndůsledcích variant řešení nsystémové struktuře problému (dobře vs. špatně strukturovaný) nmožnosti algoritmizace Struktura rozhodovacího procesu podle H. Simona nAnalýza okolí qIdentifikace problému, stanovení příčin, posouzení problému z hlediska závažnosti nNávrh řešení qHledání, tvorba, rozvíjení a analýza možných variant řešení nVolba řešení qHodnocení variant řešení nKontrola výsledků qHodnocení skutečně dosažených výsledků a jejich porovnání se stanovenými cíli Etapy rozhodovacího procesu – podrobnější členění 1.Identifikace rozhodovacích problémů 2.Analýza a formulace rozhodovacího problému 3.Stanovení cíle řešení rozhodovacího problému a kritérií hodnocení variant 4.Tvorba variant řešení rozhodovacího problému 5.Stanovaní důsledků variant rozhodování 6.Hodnocení důsledků variant rozhodování a rozhodnutí o volbě varianty určené k realizaci 7.Formulace rozhodnutí 8.Realizace zvolené varianty rozhodování 9.Kontrola výsledků realizované varianty rozhodnutí Modifikovaný rozhodovací proces qZvýrazněna možnost preventivního objevení problému qZdůrazněno, že ne každý problém musí být nutně řešen qUpozorněno, že problém může v čase měnit svou závažnost nObjevení problému nPosouzení řešitelnosti problému nPredikce vývoje problému v čase nPosouzení vývoje závažnosti problému v čase Prvky rozhodovacího procesu nCíl rozhodování nKritéria hodnocení nSubjekt rozhodování nObjekt rozhodování nVarianty rozhodování a jejich důsledky nStavy světa Cíl rozhodování nStav, kterého má být řešením rozhodovacího problému dosaženo qZvýšení výrobní kapacity qZvýšení kvality qZískání nové technologie qProniknutí na nové trhy a/nebo zvýšení podílu na existujících trzích qZvýšení spokojenosti zaměstnanců / zákazníků qSnížení nákladů qZvýšení rentability investic 11 Základní členění cílů nMonetární (peněžní) cíle nNemonetární (nepeněžní) cíle qEkonomické qMimoekonomické (etické, sociální, politické) q nCíle kvantitativní (vyjádřeny číselně) a kvalitativní (slovním popisem) Vztahy mezi cíli nKomplementarita qDosahování vyššího stupně plnění cíle 1 se zvyžuje úroveň plnění cíle 2 nKonkurence qDosažení vyššího plnění cíle 1 může ztížit dosažení vyšší úrovně cíle 2 nProtikladnost qUskutečňování cíle 1 zamezuje uskutečnění cíle 2 nIndiference qRealizace cíle 1 nemá na cíl 2 ani pozitivní ani negativní vliv n Kritéria hodnocení nSlouží k posouzení výhodnosti jednotlivých variant z hlediska dosažení (stupně plnění) dílčích cílů nTypy kritérií: qVýnosová – preferují vyšší hodnoty, „čím více, tím lépe“; zisk qNákladová – „čím více, tím hůře“; náklady qKvantitativní – ukazatele, výhoda = jednoznačnost, měřitelnost qKvalitativní – agregovanější, širší náplň Stupnice měření nNominální (jmenné) – kvalitativní, varianty zařazené do určité třídy jsou rovnocenné nOrdinální (pořadová) – kvalitativní, stanovení pořadí, aniž můžeme říci, o kolik nebo kolikrát je jedna varianta lepší než druhá nKardinální – kvantitativní (jednotka a počátek měření) qIntervalová – umožňuje měřit, o kolik je jedna varianta větší či menší než jiná qPoměrová – umožňuje měřit, kolikrát je jedna varianta větší či menší než jiná Subjekt rozhodování nRozhodovatel; volí variantu řešení určenou k realizaci qJednotlivec – individuální rozhodování; autoritativní, konzultativní qSkupina – kolektivní rozhodování, participativní rozhodování; hlasování, konsensus nStatutární (formální) vs. skutečný (neformální) rozhodovatel qMožné delegování rozhodovací pravomoci v určité věci; statutární rozhodovatel rozhodnutí skutečného rozhodovatele pouze signuje Objekt rozhodování nČást organizace, v níž byl problém formulován, stanovil se cíl řešení a jíž se rozhodování týká: qVýrobní program qTržní orientace qOrganizační uspořádání qInovace qFinancování rozvoje firmy Varianty rozhodování nVarianta – možný způsob jednání subjektu rozhodování, který má vést k řešení problému (splnění stanovených cílů) qNalézt nejen osvědčené varianty, ale tvůrčím způsobem s využitím progresivních metod nacházet varianty nové q„rozhodovací pole“ (soubor variant řešení problému) co nejkomplexnější nDůsledky – předpokládané dopady, účinky jednotlivých variant vzhledem ke kritériím hodnocení qkvantitativní kritéria - lze stanovit hodnotu Stavy světa, scénáře nBudoucí vzájemně se vylučující situace, které mohou nastat při a po realizaci varianty a které ovlivňují důsledky této varianty vzhledem k některým kritériím qbudoucí poptávka není známa s jistotou ð její hodnoty (nízká, střední, vysoká) představují možné stavy světa nSoubor stavů světa musí být úplný (musí být pokryty veškeré možné budoucí stavy nVětší počet takových faktorů (faktory rizika, nejistoty) – stavy světa jsou dány jejich možnými kombinacemi nHraji významnou úlohu při rozhodování za rizika a nejistoty Klasifikace rozhodovacích problémů nPodle míry složitosti a možnosti tvorby postupu řešení problému qDobře a špatně strukturované problémy nPodle míry informovanosti o stavech světa a důsledcích jednotlivých variant řešení problému vzhledem k jednotlivým kritériím hodnocení qRozhodování za jistoty; rizika; nejistoty Dobře strukturované problémy nAlgoritmizované, programované: qzpravidla opakovaně řešené, existují rutinní postupy řešení qObvykle kvantifikovatelné proměnné, jediné kvantitativní kritérium hodnocení nPříklady: qvytížení výrobní linky qobsazení jednotlivých strojů pracovníky qstanovení velikosti objednávky materiálu (dávky) Špatně strukturované problémy nZpravidla nové, neopakovatelné; typické na vyšších stupních řízení. Řešení vyžaduje tvůrčí přístup, rozsáhlých znalostí, zkušenosti a intuice, neexistují standardní procedury nCharakteristiky: qexistence více faktorů ovlivňujících řešení, některé z nich nejsou známy, pouze část je kvantifikovatelná, existují mezi nimi složité a proměnlivé vazby qNáhodnost změn (technologické, ekonomické, sociální okolí) qExistence většího počtu kritérií, některá jsou kvalitativní qObtížná interpretace informací potřebných pro rozhodnutí nPříklady: vytvoření společného podniku, organizační struktura, inovace Rozhodovací problémy podle úrovní řízení n Vrcholové řízení Střední úroveň Operativní řízení Složité, nestrukturované problémy za rizika a nejistoty Strukturované i nestrukturované problémy Dobře strukturované problémy Dobře strukturované problémy Špatně strukturované problémy Rozhodování za jistoty, rizika a nejistoty nza jistoty - víme s jistotou, který stav světa nastane a jaké budou výsledky variant nza rizika - známe pravděpodobnosti stavů světa nza nejistoty - neznáme ani pravděpodobnosti stavů světa nza neurčitosti - neznáme možné stavy světa ani důsledky variant nza konfliktu - existuje protihráč (teorie her) Rozhodování za jistoty, rizika a nejistoty noperativní úroveň řízení - často rozhodování za jistoty (kratší časový horizont) nvrcholové řízení - typické rozhodování za rizika a nejistoty nvětšina rozhodovacích procesů - směs prvků jistoty, rizika a nejistoty Faktory rizika (nejistoty) novlivňují důsledky rozhodnutí (tržní poptávka, prodejní a nákupní ceny, mzdy, úrokové sazby, měnové kursy, legislativa…) nNejistota - nemožnost spolehlivě stanovit hodnoty rizikových faktorů ð odchylky od předpokládaných výsledků: qžádoucí (nižší náklady, vyšší obrat, …) qnežádoucí (vyšší náklady, …) Další typy rozhodovacích procesů nindividuální vs. kolektivní /skupinové nstatické vs. dynamické njednostupňové vs. vícestupňové njednokriteriální vs. vícekriteriální nstrategické vs. taktické vs. operativní nnekonfliktní vs. konfliktní npodle tvorby variant: konečný vs. prakticky nekonečný počet vygenerovaných variant Racionálně-ekonomický model rozhodování nsystematické vyhledávání optimálních řešení, maximalizace zisku: qznalost všech variant vedoucích k dosažení cíle qznalost všech důsledků těchto variant qschopnost kvantitativního stanovení užitku qvolba nejlepší varianty (s nejvyšším užitkem) nprincip optimalizace nmodel: analytický, normativní Administrativní model nObjekt rozhodování a jeho vztahy k okolnímu prostředí jsou natolik složité, že komplexní poznatelnost je nereálná qomezený rozsah informací qomezené schopnosti řešení problémů, vytváření zjednodušených modelů qneúplný výčet variant a jejich důsledků qvolba první dostatečně dobré varianty ndeskriptivní model Racionálně-ekonomický vs. administrativní model Předpoklad Model racionálně-ekonomický administrativní racionalita rozhodovatele dokonalá omezená disponibilní informace úplné neúplné volba rozhodnutí optimalizace satisfakce typ modelu normativní deskriptivní Kvalita rozhodování nnelze posuzovat podle jednotlivých případů qvýsledky leckdy mají kvalitativní charakter qvýsledky jsou závislé na faktorech rizika a nejistoty, které rozhodovatel nemá zcela pod kontrolou nposuzovat podle určitých charakteristik rozhodovacích procesů – kvalitní rozhodování vede z dlouhodobého hlediska k lepším hospodářským výsledkům ndobrý manažer – většina rozhodnutí správná Vliv na kvalitu rozhodovacích procesů nsprávné stanovení cíle řešení, soulad s cíli a hodnotovým systémem organizace nmnožství a kvalita dostupných informací nuplatnění nástrojů a poznatků teorie rozhodování nkvalita projektu řešení rozhodovacího problému nkvalita řízení rozhodovacího procesu Bariéry rozhodování nbrání dosažení žádoucí kvality řešení rozhodovacích problémů nzdroje bariér: qsubjekt rozhodování a ostatní účastníci řešení rozhodovacího procesu qorganizační jednotka, která řídí proces rozhodování nzvyšování kvality rozhodovacích procesů: oslabování či odstraňování bariér Subjektivní bariéry rozhodování nomezená schopnost zpracovávat informace nomezený rozsah poznání nomezená schopnost formulovat a řešit složité rozhodovací problémy nomezená schopnost internalizace systému hodnot (ztotožnění se systémem hodnot) nopakováni neefektivních řešení (opakované pokusy o záchranu ztrátové firmy, …) Objektivní bariéry rozhodování nnedostatečná kvalita informační základny (hlavně pro vrcholové řízení a rozhodování) nnepružnost organizační struktury (obtížné vytváření dočasných týmů) nvelký počet stupňů v hierarchii řízení nnepřesnost a nejasnost vymezení rozhodovacích pravomocí Informace pro rozhodování nrozhodovací proces lze chápat jako proces shromažďování a transformace vstupních informací do výstupních, zahrnující interpretaci těchto informací nznalosti, zkušenosti a úsudek rozhodovatele jsou nezbytné pro: qefektivní sběr informací qurčení vhodného rozsahu informací qsprávnou interpretaci získaných informací Stanovení rozsahu informací ns růstem celkového objemu informací klesá jejich mezní (marginální) užitek nmezní náklady dodatečných informací s růstem jejich objemu rostou (nejprve se využívají snadno dostupné zdroje, později méně dostupné a dražší zdroje) nexistuje optimální rozsah informací, při němž je rozdíl mezi užitkem a náklady na získání informací maximální Faktory ovlivňující rozsah potřebných informací nvýznamnost rozhodnutí – závažnější rozhodnutí vyžadují větší rozsah a kvalitu informací nreversibilita rozhodnutí – čím nevratnější je rozhodnutí, tím důležitější je vyvarovat se chyb npožadovaná přesnost a detailnost informací – závislá na citlivosti variant na změnu určitých faktorů ndostupnost informací –závisí na zdrojích, mezních nákladech apod. Faktory ovlivňující rozsah potřebných informací nčasový tlak – ztráty vyvolané odkladem rozhodnutí mohou být vyšší než přínosy dodatečných informací ndisponibilní zdroje – počítačové kapacity, analytičtí pracovníci nstyl, znalosti a dovednosti rozhodovatele – při optimalizaci vyšší nároky na informace než při satisfakci, kvantitativní metody náročnější na objem informací atd. Subjektivní faktory ntendence ke strukturování problémů ve světle vlastní zkušenosti nsklon k vyhledávání informací, které jsou v souladu s vlastním chápáním rozhodovacího problému nčasto hledání dostatečného nebo uspokojivého vysvětlení místo vysvětlení pravděpodobného nangažovanost pro určitou variantu řešení snižuje objektivitu chápání a hodnocení ostatních variant