1
Řízení před správními soudy – obecná úprava § 32 – 64 SŘS
© JUDr. Martina Radkova

2
Obecná ustanovení o řízení
n= základní ustanovení o řízení, společná všem druhům řízení v SŘS, s výjimkami uvedenými u
jednotlivých řízení
n
nzahájení řízení (shodně jako § 82 OSŘ u návrhových řízení) – dnem, kdy návrh došel soudu (může být
rozdíl s podáním – význam pro lhůty); vazba na lhůty (žaloba X R – 2 měsíce atd.)

3
Hlavní zásada řízení: dispoziční
nžalobce disponuje předmětem řízení, činí návrhy, může vzít návrh zpět – to odpůrce anebo osoba
zúčastněná řízení nemůže
n
nJudikatura:
n
n Jestliže žalobce zaslal žalobu elektronicky dne 23. 1. 2006 bez ověřeného podpisu a ve lhůtě tří
dnů ji nepotvrdil písemným originálem (§ 37 odst. 2 s. ř. s.), soud k ní neměl přihlédnout, řízení
o ní neměl vůbec zahajovat, neboť slovy § 32 s. ř. s. žádný návrh soudu nedošel. Jestliže však
krajský soud o takovém „podání“ řízení zahájil, jediným možným postupem je, aby dle § 46 odst. 1
písm. a) s. ř. s. ono „podání“ odmítl, neboť nejsou splněny podmínky řízení (nebyl podán návrh na
jeho zahájení) a tato vada je neodstranitelná.
(podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2007, čj. 1 Afs 133/2006-48)
n

4
Účastníci řízení
n1. žalobce a žalovaný NEBO 2. ti, o nichž to stanoví zákon
nzpůsobilost být účastníkem řízení (kdo má způsobilost mít práva a povinnosti anebo komu ji
přiznává zákon – právnické osoby)
nprocesní způsobilost – správní orgán, soud a ten, kdo může podat návrh
nkdo jedná za právnické osoby – viz SŘS
n

5
Účastníci řízení II.
nokruh žalovaných – podle typu žaloby
nnedostatek procesní subjektivity = neodstranitelný nedostatek řízení
nprocesní nástupnictví – zásadně ano, někdy ne, viz judikatura
n+ např. zákonný přechod agendy dávek pomoci v hmotné nouzi z krajských úřadů na Úřady práce k 1.
1. 2012

6
Judikatura I.
n Účastníci řízení, kteří učinili společný návrh (§ 33 odst. 8 s. ř. s.), netvoří tzv. nerozlučné
společenství účastníků ve smyslu § 91 odst. 2 o. s. ř., neboť tento institut v soudním řízení
správním nelze aplikovat. Každý z nich vystupuje v řízení jako samostatný účastník, a proto je
každý z nich zvlášť povinen zaplatit soudní poplatek [§ 2 odst. 2 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích, a § 2 odst. 8 téhož zákona a contrario].
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 8. 2011, čj. 1 As 74/2011-251, Sb. NSS č.
2410/2011

7
Judikatura II.
n I. Ustanovení § 33 odst. 4 věta třetí s. ř. s. výslovně nestanoví, jakým způsobem má osoba
jednající za právnickou osobu na výzvu soudu své oprávnění prokázat. Je proto třeba vyjít z toho,
že postačuje jakýkoli způsob, který je přiměřený okolnostem případu. Způsob prokázání oprávnění
jednat za účastníka je přitom třeba chápat v souvislosti s povahou pochybností, které o oprávnění
osoby jednat za účastníka vznikly, a se způsobem, jakým vznikly.
II. Postup soudu, který v případě pochybností o oprávnění jednat za účastníka žalobu bez dalšího
odmítne proto, že žalobkyně při odstraňování nedostatku podmínek řízení nepostupovala přesně podle
pokynu soudu uvedeného ve výzvě, aniž by sám nebo v součinnosti s účastníky podnikl dostatečné
kroky k odstranění vzniklých pochybností, je porušením práva na spravedlivý proces.
Podle rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2007, čj. 1 As
38/2006-81, Sb. NSS č. 1514/2008

8
Judikatura III.
n I. Pochybnost o procesní způsobilosti žalobce (zde v řízení ve věci jeho práv z oboru důchodového
pojištění) je na místě, pokud žalobce ve věku 25 let nezvládá při vyšetření u psychiatra test
školní zralosti a jeho zdravotní postižení je odborným lékařem hodnoceno jako těžká debilita.
II. Soud zatíží řízení zmatečností [§ 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.], pokud nepřihlédne k tomu, zda
jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (zde procesní způsobilost žalobce),
ačkoli v tomto ohledu vzniká při podání žaloby důvodná pochybnost, a nepostaví skutkově najisto,
zda zletilý žalobce, ač není zbaven způsobilosti k právním úkonům, může před soudem samostatně
jednat.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 5. 2006, čj. 6 Ads 24/2005-33, Sb. NSS č.
930/2006

9
Judikatura IV.
n Je zcela nepřípustné, aby soud učinil závěr o nedostatku právní subjektivity stěžovatele pouze z
přípisu správního orgánu, který o této otázce vede se stěžovatelem spor, v němž uplatňuje na věci
zcela protichůdný zájem.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2006, čj. 1 As 33/2004-60

10
Judikatura V.
n Bylo-li v průběhu řízení o kasační stížnosti zjištěno, že žalobce (žadatel o azyl) je jinou
osobou, než se kterou bylo jednáno ve správním řízení o žalobě před krajským soudem, Nejvyšší
správní soud rozhodnutí krajského soudu zruší, protože řízení bylo zatíženo vadou, která mohla mít
za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé (§ 109 odst. 3 část věty za středníkem soudního řádu
správního).
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2005, čj. 3 Azs 407/2004-98

11
Judikatura VI.
n Procesní nástupnictví podle § 107a odst. 1 občanského soudního řádu při singulární sukcesi
založené soukromoprávním postoupením veřejnoprávní pohledávky je v řízení o žalobě proti rozhodnutí
správního orgánu před správním soudem pojmově vyloučeno.
Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 2. 2005, čj. 1 Afs 38/2004-140, Sb. NSS č.
559/2005

12
Osoby zúčastněné na řízení:
n= 1. jiné osoby než účastníci řízení, tj. žalobce a žalovaný, tj.
n= 2. osoby přímo dotčené ve svých právech a povinnostech ne/vydáním rozhodnutí,
n= osoby, které mohou být dotčeny ne/vydáním rozhodnutí (jeho zrušení soudem) – objektivní prvek
n3. a výslovně oznámily, že budou svá práva jako osoby zúčastněné na řízení uplatňovat (subjektivní
prvek)
nnapř. ve stavebním řízení soused
nnedisponují předmětem řízení

13
Judikatura I.
n Žadateli o vydání územního rozhodnutí, které bylo napadeno žalobou před soudem, je třeba vždy
doručit vyrozumění dle § 34 odst. 2 s. ř. s. adresně, nikoliv jeho vyvěšením na úřední desku soudu
dle § 42 odst. 4 s. ř. s. Doručení vyrozumění jeho vyvěšením na úřední desku je ve vztahu k
takovémuto žadateli procesně neúčinné.
Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2011, čj. 1 As 115/2011 (bude možná ve
sbírce - 14. 3. 2012 rozhodne plénum NSS)

14
Judikatura II.
n I. Teprve kumulativním splněním materiální (dotčení na právech) a formální (výslovné oznámení)
podmínky stanovené v § 34 odst. 1 s. ř. s. se určitý subjekt stává osobou zúčastněnou na řízení.
Zmešká-li subjekt domáhající se procesního postavení osoby zúčastněné na řízení lhůtu stanovenou
soudem podle § 34 odst. 2 věty druhé s. ř. s., nesplní formální podmínku a není osobou zúčastněnou
na řízení, což soud vysloví usnesením (§ 34 odst. 4 s. ř. s.). Zmeškání této lhůty lze však z
vážných omluvitelných důvodů na žádost prominout (§ 40 odst. 5 s. ř. s.).
II. Pokud krajský (městský) soud jednal jako s osobou zúčastněnou na řízení s někým, komu toto
postavení nepřísluší, zruší Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí v případě, že existuje
důvodná pochybnost o zákonnosti napadeného rozhodnutí v příčinné souvislosti s touto vadou řízení.
III. V řízení o kasační stížnosti je třeba vycházet z toho, s kým jako s osobou zúčastněnou na
řízení jednal krajský (městský) soud, a to i v případě, že jednal se subjektem, kterému toto
postavení nepřísluší.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2010, čj. 7 As 70/2009-190), Sb. NSS č.
2341/2011

15
Judikatura III.
n I. Pokud jde o osoby zúčastněné na řízení (§ 34 s. ř. s.), rozhoduje krajský soud autoritativně
pouze o tom, že určitá osoba není osobou zúčastněnou na řízení (§ 34 odst. 4 s. ř. s.).
II. Osoba zúčastněná na řízení (§ 34 s. ř. s.) se nemůže návrhem v procesním smyslu domáhat, aby
krajský soud rozhodl, že jiná osoba zúčastněná na řízení touto osobou není.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 10. 2010, čj. 3 As 10/2010-944

16
Judikatura IV.
n Je-li žalobou ve správním soudnictví napadeno rozhodnutí, jež není rozhodnutím v materiálním
smyslu (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), je z povahy věci vyloučeno, aby takový úkon správního orgánu zasáhl
do práv žalobce, jakož i do práv jakýchkoli jiných osob. V takovém případě je bezpředmětné
aktivovat zúčastněné osoby (tj. trvat na povinnosti předsedy senátu krajského soudu vyzvat tyto
osoby k vyjádření, zda budou uplatňovat svá práva), byť je žalobce ve svém podání jako osoby
zúčastněné na řízení označí.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 9. 2010, čj. 1 As 55/2010-59)

17
Judikatura VI.
n Nestal-li se subjekt - občanské sdružení nebo jeho organizační jednotka podle § 70 odst. 2 zákona
č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, materiálně účastníkem správního řízení, neboť v něm
neuplatňoval žádné námitky, není osobou zúčastněnou na soudním řízení (podle § 34 s. ř. s.); tím
spíše pak nemůže vstoupit až do řízení o kasační stížnosti (podle § 105 s. ř. s.).
Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 3. 2010, čj. 6 As 46/2009-99

18
Judikatura VII.
n Taktéž osoba zúčastněná na řízení má právo na to, aby jí soud doručil vyjádření podaná účastníky
řízení (§ 34 odst. 3 s. ř. s.).
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 9. 2009, čj. 1 As 41/2009-145

19
Judikatura VIII.
n Osobou zúčastněnou na řízení dle § 34 odst. 1 s. ř. s. je i subjekt, na který přešla příslušná
práva a povinnosti i v průběhu řízení před soudem, včetně případů singulární sukcese.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2008, čj. 8 As 20/2006-129, Sb. NSS
1601/2008

20
Zastoupení I.
1.zákonným zástupcem,
2.právním poradcem-specialistou (daňovým, patentovým… notářem),
3.člen odborovou organizací,
4.právnickou osobou „na ochranu proti diskriminaci“,
5.právnickou osobou „na ochranu cizinců“,
6.obecným zmocněncem (způsobile a ne opakovaně – jinak ho soud nepřipustí),
7.advokátem, zaměstnancem (není v SŘS)
8.opatrovníkem…
n

21
Zastoupení II.
nzástupce může být současně jen 1
nzástupcem nemůže být soudce (srov. nález ÚS Pl. ÚS 22/09)
nzástupce ex offo – jen na návrh a u toho, u nějž jsou předpoklady osvobození od placení soudních
poplatků
nběhem ustanovování zástupce neběží lhůta pro podání a doplnění žaloby
nzástupce – v řízení u krajského soudu i NSS

22
Judikatura I. – ustanovení před zahájením
nUstanovení zástupce navrhovateli podle § 35 odst. 7 s. ř. s. připadá podle okolností věci v úvahu
i před podáním samotného návrhu na zahájení řízení (§ 32 s. ř. s.) navrhovatelem.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2006, čj. 2 As 2/2006-50, Sb. NSS č.
1011/2007

23
Judikatura II. – předpoklady osv. od SoP
n Ačkoliv je stěžovatelka podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, od soudních poplatků
obecně osvobozena, tato skutečnost ještě sama o sobě a bez dalšího neznamená splnění jedné z
podmínek pro ustanovení zástupce podle § 35 odst. 8 s. ř. s. Soud musí posuzovat, zda jsou splněny
podmínky pro osvobození od soudních poplatků v konkrétních případech, kdy je jinak účastník řízení
obecně od soudních poplatků osvobozen přímo ze zákona.
*) S účinností od 1. 9. 2011 změněno zákonem č. 218/2011 Sb.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2011, čj. 4 Azs 22/2011-46

24
Judikatura III. – OS pro cizince - omezení
n Občanské sdružení vzniklé na základě zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, které se zabývá
poskytováním právního poradenství cizincům, není jinou osobou, která vykonává specializované právní
poradenství podle zvláštních zákonů ve smyslu § 35 odst. 2 s. ř. s. Proto nemůže zastupovat cizince
v řízení o žalobě v jiných věcech než jsou věci mezinárodní ochrany ve smyslu § 35 odst. 5 s. ř. s.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 1. 2011, čj. 1 As 1/2011-80

25
Judikatura IV. – zrušení ustanovení
n Advokát soudem ustanovený zástupcem žalobce pro žalobní řízení (§ 35 odst. 8 s. ř. s.) není
oprávněn ukončit toto zastupování výpovědí; může pouze soud požádat, aby jeho ustanovení zástupcem
zrušil (§ 20 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii).
Podle rozsudku Nejvyššího právního soudu ze dne 25. 8. 2010, čj. 3 Ads 107/2010-133, Sb. NSS č.
2180/2011

26
Judikatura V. – účelnost podání
n Za podání, se kterým je nutně spojen vznik nároku ustanoveného advokáta na mimosmluvní odměnu
podle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, je třeba považovat jen
takové podání, z něhož vyplývají pro věc nové skutkové, či právní okolnosti (zde důvody kasační
stížnosti).
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 7. 2010, čj. 7 Afs 56/2010-59, napadeno IV. ÚS
3007/2010

27
Judikatura VI. – právo na tlumočníka
n Právo na tlumočníka ve smyslu § 18 odst. 2 o. s. ř. v zásadě nelze vztahovat na ústní komunikaci
mezi účastníkem řízení a jeho advokátem. Pokud v řízení o kasační stížnosti vyvstane potřeba
tlumočení pro zajištění ústní komunikace mezi stěžovatelem a jeho advokátem, je na stěžovateli a
jeho zástupci, aby si pro tento účel obstarali tlumočníka. V případě úspěchu ve věci pak bude
stěžovateli příslušet i náhrada nákladů důvodně vynaložených na tlumočení. Je-li stěžovateli
advokát ustanoven a platí-li advokát náklady tlumočení, patří tyto náklady mezi hotové výdaje
advokáta, které podle § 35 odst. 8 s. ř. s. hradí stát.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2010, čj. 5 Azs 54/2009-42

28
Judikatura VII. – konkrétní zástupce
n I. Jestliže účastník řízení splňující předpoklady pro ustanovení zástupce podle § 35 odst. 8 s.
ř. s. navrhne ustanovit svým zástupcem konkrétní osobu a zjistí-li soud, že tento návrh je opřen o
rozumné a věcně oprávněné důvody, pak zpravidla takovému návrhu vyhoví.
Podle rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2009, čj. 7 Azs
24/2008-141, Sb. NSS č. 1995/2010

29
Judikatura VIII. – advokát pro ÚS ne
n Soud ve správním soudnictví nemá pravomoc ustanovit advokáta osobě pro přípravu a podání ústavní
stížnosti proti rozhodnutí vydanému ve správním soudnictví. Advokáta v takovém případě určí Česká
advokátní komora; proti její případné nečinnosti se lze bránit žalobou na ochranu proti nečinnosti
správního orgánu podle § 79 a násl. s. ř. s.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 7. 2009, čj. 7 As 47/2009-16, Sb. NSS č.
1925/2009

30
Judikatura IX. – příslušný soud
n K rozhodnutí o návrhu na ustanovení zástupce podanému podle § 35 odst. 8      s. ř. s. před
zahájením řízení je věcně a místně příslušný soud, který byl věcně a místně příslušný podle § 7 s.
ř. s. k řízení o věci samé.
Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2009, čj. Na 18/2009-4

31
Judikatura X. – 1 jen zástupce
n V řízení před správním soudem je zastoupení účastníka více zástupci zároveň nepřípustné, stejně
jako další zastoupení obecného zmocněnce dle § 35 odst. 6 s. ř. s. advokátem či jinou osobou (§ 35
odst. 7        s. ř. s.).
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 2. 2009, čj. 5 As 18/2008-90, Sb. NSS č.
1810/2009

32
Judikatura XI. – neoprávněná osoba
n Pokud je navrhovatel rozhodnutím soudu zbaven způsobilosti k právním úkonům, nemůže sám o sobě
bez součinnosti jemu ustanoveného opatrovníka s úspěchem iniciovat soudní řízení před správním
soudem, popř. k tomu platně zplnomocnit jinou osobu. Jestliže tak navrhovatel přesto učiní, je
nutno tento návrh kvalifikovat jako návrh podaný k tomu zjevně neoprávněnou osobou a s poukazem na
§ 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. jej odmítnout.
Podle usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 12. 2008, čj. 15 Ca 299/2008-32

33
Judikatura XII. – nutné odmítnutí/ZŘ
n Je-li v době podání návrhu zcela zjevné, že nejsou splněny podmínky řízení o podaném návrhu a že
tento nedostatek podmínek řízení je neodstranitelný, není úkolem soudu toto řízení dále vést a
rozhodovat např. o žádosti navrhovatele o ustanovení zástupce dle § 35 odst. 8 s. ř. s., ale naopak
řízení bez dalšího ukončit tím, že bude příslušný návrh dle § 46 s. ř. s. odmítnut, či v zákonem
stanovených případech řízení zastaveno.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2008, čj. 5 Ans 6/2008-48, Sb. NSS č.
1741/2009

34
Jud. XIII. – NŘ pro OPU
n Organizaci pro pomoc uprchlíkům, o. s., nelze odepřít právo na náhradu účelně vynaložených
nákladů, které jí v souvislosti se zastupováním stěžovatele vznikly, právo na odměnu za zastupování
stěžovatele však nemá, protože nevykonává specializované právní poradenství podle zvláštních zákonů
ve smyslu § 35 odst. 2       s. ř. s.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2008, čj. 4 Azs 51/2008-79

35
Jud. XIV. – souhlas opatrovníka, vhodnost
n Smyslem funkce opatrovníka je hájit zájmy účastníka řízení, nikoli usnadnění provádění procesních
úkonů soudu.
Vzájemnou provázanost § 29 odst. 3 o. s. ř. s jeho dalšími ustanoveními a ustanoveními soudního
řádu správního upravujícími zastupování účastníků řízení nelze vykládat tak striktně, aby byla bez
dalšího vyloučena možnost ustanovit v řízeních, kdy to bude vzhledem ke konkrétním okolnostem
vhodné, avšak nepůjde o řízení s takovým předmětem, jaký je předvídán v § 35 odst. 3 až 5 s. ř. s.,
jako opatrovníka osobě s neznámým pobytem i právnickou osobu – občanské sdružení. Soud je vždy
povinen zkoumat vhodnost ustanovení takové osoby opatrovníkem. Pro tento případ ustanovení
opatrovníka je podmínkou také souhlas osoby s jejím ustanovením opatrovníkem.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2008, čj. 1 As 34/2007-48

36
Jud. XV. – „zmocnění předně uznávat“
n Vzhledem ke zvláštnímu postavení a povinnostem advokáta, jež vyplývají ze zákona č. 85/1996 Sb.,
o advokacii, mohou státní orgány, jež vedou řízení o právech a povinnostech osob, oprávněně
předpokládat, že jedná-li advokát za určitou osobu, je třeba mít v pochybnostech za to, že za ni
jedná v rámci zmocnění, jež mu tato osoba udělila, nevyjde-li najevo opak.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2006, čj. 2 As 28/2006-49, Sb. NSS č.
1131/2007

37
Jud. XVI. - obdobné
n I. Poukazuje-li se v žalobě, že spolu s ní je soudu zaslána plná moc, a sepsal-li ji a podepsal
advokát, lze z toho vyvodit pracovní závěr, že účastník skutečně zastoupen advokátem nejspíše je a
chce být a že nezaslání plné moci je s vysokou pravděpodobností opomenutím (nejspíše opomenutím
administrativním či technickým) na straně stěžovatelova advokáta. Za této situace k závěru, že
účastník zastoupen advokátem není, obvykle nepostačí, pokud je účastník na výzvu k doložení plné
moci nečinný; soud se proto za této situace může a má obrátit s výzvou k doložení zastoupení přímo
na advokáta.

n II. V konkurenci odstranitelného nedostatku dvou podmínek řízení, a sice zaplacení soudního
poplatku a doložení zastoupení účastníka, je soud povinen nejprve učinit opatření k odstranění
nedostatku doložení zastoupení stěžovatele. Teprve poté, co bude takto najisto postaveno, na koho
se má soud v řízení obracet, může se soud účinně pustit do odstraňování nedostatku podmínky řízení
spočívající v nezaplacení soudního poplatku.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2006, čj. 2 Afs 162/2005-66

38
Jud. XVII. – povinné odůvodnění
n Usnesení, kterým soud zamítá žádost o ustanovení zástupce (§ 35 odst. 8 s. ř. s.), musí obsahovat
odůvodnění.
Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2006, čj. 8 As
21/2005-101, Sb. NSS č. 1006/2007

39
Jud. XVIII. – posuzování osv. od SoP
n V současné době nejsou v platném právu vyjádřena objektivní hlediska pro posuzování poměrů
žadatele o osvobození od soudních poplatků, resp. jejich tíživosti. Osvobození od soudních poplatků
je tak věcí úvahy soudu; při rozhodování o něm soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům
žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze
uplatněného nároku a k dalším obdobným okolnostem. Jestliže to poměry žadatele nedovolují, je soud
povinen žadateli přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků, a to buď v plném
rozsahu nebo zčásti.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2006, čj. 4 Ans 3/2005-148

40
Jud. XIX. – posuzování plné moci
n Při posuzování, jestli písemná plná moc nebo ústní prohlášení účastníka o udělení plné moci (do
protokolu) mají potřebné náležitosti, je třeba vzít především v úvahu, zda spolehlivě prokazují
oprávnění označeného zástupce jednat za účastníka řízení. V případě, že je možné bez pochybností
takové oprávnění dovodit z obsahu plné moci, popřípadě z okolností, za kterých byla písemná plná
moc soudu doručena nebo za kterých bylo učiněno ústní prohlášení, nemají případné vady plné moci za
řízení význam.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2005, čj. 7 As 13/2005-62, Sb. NSS č.
1044/2007

41
Jud. XX. – nestudovat interní předpisy
n Správním soudům nepřísluší posuzovat, zda k podání správní žaloby a ke sjednání povinného
právního zastoupení došlo v souladu s interními předpisy stěžovatele a hodnotit v této souvislosti
např. hmotné důsledky právního zastoupení na jeho hospodaření.
n
Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 698/02

42
Jud. XXI. – jak poučovat
n Rozsah poučovací povinnosti soudu o procesních právech v soudním řízení správním (§ 36 odst. 1 s.
ř. s.) je dán újmou, která by mohla postihnout účastníka řízení; to platí i o povinnosti poučit
účastníka řízení o možnosti ustanovit zástupce pro řízení soudem (§ 35 odst. 7 s. ř. s.).
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 4. 2005, čj. 6 Ads 13/2004-20, Sb. NSS 616/20

43
J. XXII. – plná moc zaniká výmazem PO
n Nabytím právní moci rozhodnutí krajského soudu, jímž došlo k výmazu právnické osoby z obchodního
rejstříku, a tím k zániku právnické osoby (§ 20a odst. 2 občanského zákoníku), zanikla současně i
plná moc udělená touto právnickou osobou advokátovi k zastupování v řízení před soudem (§ 35 odst.
2
s. ř. s.).
Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 4. 2003, čj. 6 A 11/2000-47, Sb. NSS 757/2006

44
J. XXIII. – osobní poměry - cizinec
n I. Proti rozhodnutí správního soudu o zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce soudem je kasační
stížnost přípustná; nejde o rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení [§ 104 odst. 3 písm.
b) s. ř. s.].
II. Při rozhodování o ustanovení zástupce soudem žalobci (§ 35 odst. 7 s. ř. s.) přihlíží soud při
posuzování otázky, zda je zastoupení třeba pro ochranu práv, kromě majetkových poměrů také k dalším
osobním poměrům účastníka řízení; je-li žalobcem cizinec, přihlédne soud také k jeho znalosti
českého jazyka a orientaci v právním řádu České republiky.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2003, čj. 1 Azs 5/2003-47, Sb. NSS 108/2004

45
Rovnost a poučení § 36 SŘS
nv řízení mají účastníci rovné postavení
nsoud jim poskytne stejné možnosti k uplatnění práv a poučí je o jejich procesních právech a
povinnostech
nveřejná správa – vrchnostenské postavení – zastoupena profesionálními specializovanými zaměstnanci
X žalobci – laikové
nà proto soud poskytuje jiné poučení než v OSŘ, pro žalobce širší
ntlumočníka platí stát

46
Judikatura I. – dát možnost vyjádření
n Podání, v němž žalovaný poukáže na opožděnost podané žaloby, je soud povinen zaslat žalobci
dříve, než rozhodne o odmítnutí žaloby, jinak zatíží své řízení vadou (§ 36 odst. 1 a § 74 odst. 1
s. ř. s.).
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2012, čj. 1 Afs 5/2012x

47
Jud. II. – informovat účastníky
n Po účastnících řízení a osobách zúčastněných na řízení lze požadovat patřičnou procesní aktivitu,
přiměřenou pečlivost a spolupráci při plnění jejich procesních povinností, ale nelze po nich žádat,
aby neustále ověřovali, zda v jejich případě nenastal v řízení nějaký vývoj, např. že jiný účastník
či osoba zúčastněná na řízení zašle soudu určité podání či sdělení, na který by měli reagovat.
Naopak, mají právo předpokládat, že nastane-li taková situace, budou o ní soudem informováni.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2011, čj. 7 As 28/2011-65

48
Jud. III. - zásada rovnosti zbraní
n I. Jestliže při jednání vyvstane mezi žalobcem a žalovaným skutkový spor (zde o to, zda je
správní spis předložený soudu žalovaným kompletní) a soud jednání odročí za účelem vyžádání
vyjádření k uplatněným tvrzením a za účelem provedení navržených důkazů, avšak následně bez dalšího
o věci samé rozhodne a ve svém rozhodnutí se ztotožní s tvrzením jedné ze stran, poruší zásadu
kontradiktornosti a rovnosti zbraní, a zatíží tak řízení vadou, která může mít vliv na zákonnost
jeho rozhodnutí.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2011, čj. 1 Afs 21/2011-109

49
Jud. IV – poučit o důsledcích sing. sukcese
q Vzhledem k tomu, že soudní řád správní neobsahuje žádné ustanovení, které by upravovalo důsledky
singulární sukcese pro řízení před správními soudy, je v takovém případě nutno za použití § 64 s.
ř. s. přiměřeně aplikovat § 107a o. s. ř. O možnosti podat návrh podle § 107a odst. 1 o. s. ř. je
správní soud povinen žalobkyni poučit (§ 36 odst. 1 s. ř. s.).
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 8. 2010, čj. 7 As 9/2010-255

50
Osvobození od SoP § 36/3 od 2012
nosvobodit od placení SoP lze na žádost
nlze osvobodit zásadně zčásti
nzcela osvobodit lze pouze výjimečně pro zvlášť závažné důvody
nosvobození platí i pro řízení o kasační stížnosti
nneosvobodí se pro zjevně neúspěšný návrh
nosvobození lze odejmout kdykoli i zpětně…

51
Jud. I – odepření osvobození
n I když účastník je nemajetný, takže by zásadně bylo namístě přiznat mu osvobození od soudních
poplatků (§ 36 odst. 3 s. ř. s.), může mu soud výjimečně toto dobrodiní odepřít, a to zejména pro
povahu sporu či sporů, které účastník vede.
O výše uvedený případ se může jednat, vede-li účastník s různými veřejnými institucemi množství
sporů týkajících se poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k
informacím, které často pokračují jako spory soudní, a přitom nejde o spory mající vztah k
podstatným okolnostem účastníkovy životní sféry (netýkají se, a to ani nepřímo, účastníkova
majetku, životních podmínek či jiných podobných záležitostí, nýbrž jde o spory vyvolané
účastníkovým zájmem o veřejné záležitosti a fungování veřejných institucí).
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2011, čj. 7 As 101/2011-66 – napadeno
úst.stíž. IV.ÚS 490/2012

52
Jud. II. - zneužívání
n I. Žádost o posečkání s úhradou soudního poplatku (§ 156 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu ve
spojení s § 13 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) lze podat pouze před
splatností poplatku.
n II. Jestliže soud neosvobodil žalobce od soudních poplatků (§ 36 odst. 3 soudního řádu správního)
proto, že žalobce tohoto institutu zneužívá, nemůže uspět ani žalobcova žádost o posečkání s
úhradou soudního poplatku.
Podle usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2011, čj. 5 A 72/2011-49, napadeno kas.
stížností 2 As 24/2012

53
Jud. III. – kolize ve prospěch účastníka
n I. Pokud účastník řízení doručí krajskému soudu žádost o osvobození od soudních poplatků ve
stejný den, kdy mu bylo doručeno usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku,
zruší krajský soud usnesení o zastavení řízení (§ 9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích) a rozhodne o žádosti účastníka o osvobození od soudních poplatků.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 8. 2011, čj. 1 As 74/2011-251, Sb. NSS
2410/2011

54
Jud. IV. – zjevně neúspěšný návrh
q Vyplývá-li z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu či z rozhodnutí rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu nemožnost samostatného soudního přezkumu určitého úkonu správního orgánu
(zde rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí o námitce podjatosti úřední osoby), je žalobu proti
takovému úkonu nutno považovat za zjevně neúspěšný návrh (§ 36 odst. 3 s. ř. s.).
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2011, čj. 1 As 51/2011-135

55
Jud. V. – u osv. – celkové poměry
n Při úvaze o splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků podle § 36 odst. 3 s. ř. s.
vychází soud nejen z finanční hotovosti, jíž žadatel disponuje, ale bere v úvahu i jeho celkové
majetkové poměry včetně vlastnictví nemovitostí; to však samo o sobě není překážkou osvobození od
soudních poplatků.
Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, čj. 1 As
23/2009-95, Sb. NSS 2163/2011

56
Jud. VI. – osvobození práv. osoby
n Při posuzování podmínek pro osvobození od soudních poplatků soud podle § 36 odst. 3 věty první s.
ř. s. zkoumá, zda právnická osoba má dostatečné prostředky. Pokud právnická osoba vědomě uspořádá
svoji činnost tak, aby dlouhodobě setrvávala bez dostatečných finančních prostředků, ačkoliv jejich
vynakládání v souvislosti s vykonávanou činností je obvyklé a nezbytné, nelze takovou právnickou
osobu zpravidla osvobodit od soudního poplatku ve smyslu § 36 odst. 3 s. ř. s.
Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2010, čj. 1 As
70/2008-74, Sb. NSS 2099/2010

57
Jud. VII. – práva a povinnosti úč. říz.
n I. Účastník řízení, který požádal o osvobození od soudních poplatků (§ 36 odst. 3 s. ř. s.) a
který byl soudem řádně poučen (§ 36 odst. 1 s. ř. s.), je povinen uvést a prokázat veškeré
skutečnosti rozhodné pro posouzení žádosti. Vyplyne-li z uvedených údajů či obsahu spisu, že jsou
nevěrohodné, popř. neúplné, soud žádost zamítne.
II. Zásadu stejného rozhodování ve vztahu k témuž účastníkovi nelze vykládat absolutisticky. Na
jedné straně stojí ústavní imperativ zákazu svévole a ústavním pořádkem chráněná důvěra adresáta
rozhodnutí v to, že k němu bude soud přistupovat ve svých budoucích rozhodnutích konzistentně s
tím, jak o něm rozhodoval v minulosti. Naproti tomu stojí v prvé řadě možná změna relevantních
skutkových okolností, rozhodných pro aplikaci právní normy, která opodstatní rozhodnutí odlišné od
rozhodnutí předchozího. Právě v případě posuzování žádostí o osvobození od soudních poplatků půjde
pravidelně o rozhodování velmi citlivé na měnící se skutková východiska předložená žadatelem soudu.
V neposlední řadě však není možno pominout ani esenciální předpoklad soudcovského rozhodování,
totiž snahu každého jednotlivého soudce o nalezení správného výkladu práva. Na krajském soudu v
takovémto případě leží požadavek snést dostatečné a přesvědčivé argumenty pro správnost jeho
právního názoru.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2009, čj. 1 As 39/2009-88, Sb. NSS
1962/2010

58
Obecné náležitosti podání § 37 SŘS
1.čeho se týká (typ řízení, specifikace napadeného rozhodnutí, nečinnosti, zásahu…)
2.kdo ho činí (zásadně jméno, příjmení a adresa – žalobce, aktivní žalobní legitimace)
3.proti komu směřuje (žalovaný, pasivní žalobní legitimace)
4.co navrhuje (žalobní petit)
5.podpis a datum

59
Úkony
núčastníků: jakoukoli formou, pokud zákon nebo předseda senátu nestanoví písemnou formu + kdykoli
může vzít návrh zpět
nsoudu - u vadného podání: vyzve k opravě nebo odstranění vad, pokud není ve lhůtě doplněno –
podání usnesením odmítne
npodání se posuzuje podle jeho obsahu

60
Jud. 1: náležitosti žaloby, konkrétnost
n I. Líčení skutkových okolností v žalobě proti rozhodnutí správního orgánu nemůže být toliko
typovou charakteristikou určitých „obvyklých“ nezákonností, k nimž při vyřizování věcí určitého
druhu může docházet, nýbrž zcela jasně individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných
konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně odlišitelným popisem.
II. Žalobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah,
hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí
či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má
jednat o nezákonnosti.
III. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení
zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami. Pokud žalobce odkazuje na okolnosti, jež jsou popsány
či jinak zachyceny ve správním či soudním spise, nemůže se jednat o pouhý obecný, typový odkaz na
spis či jeho část, nýbrž o odkaz na konkrétní skutkové děje či okolnosti ve spisu zachycené, a to
tak, aby byly zřetelně odlišitelné od jiných skutkových dějů či okolností obdobné povahy a aby bylo
patrné, jaké aspekty těchto dějů či okolností považuje žalobce za základ jím tvrzené nezákonnosti.
Zdroj: Podle rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, čj. 2 Azs
92/2005-58, Sb. NSS 835/2006

61
J 2: přepjatý formalismus, přístup k soudu
n I. Přepjatý formalismus při posuzování náležitostí žaloby ve správním soudnictví – a stejně tak i
jakýchkoliv jiných procesních úkonů účastníků řízení – naprosto neodpovídá principu materiálního
právního státu, ale ani samotnému poslání soudnictví. Soudy jsou nezávislé a nestranné státní
orgány, které usilují o nalezení spravedlnosti rozhodováním v konkrétních věcech a které nemohou
odmítnout zabývat se určitou věcí ze zcela formálních či spíše formalistických důvodů, ale pouze z
takových příčin, které poskytování soudní ochrany skutečně vylučují. Při výkladu mezí práva na
spravedlivý proces, stanovených soudním řádem správním (např. náležitosti žaloby, lhůta pro její
podání, procesní podmínky), je v souladu s čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod nezbytné
šetřit jejich podstaty a smyslu a nezneužívat je k jiným účelům, než pro které byly stanoveny.
Nabízejí-li se přitom dvě interpretace, z nichž jedna hovoří ve prospěch výkonu práva na
spravedlivý proces a druhá proti němu, musí soud vždy zvolit výklad první.
II. Odstraňuje-li soud vady žaloby, potom musí žalobce vždy k odstranění těchto vad vyzvat,
stanovit mu k jejich odstranění přiměřenou lhůtu a poučit jej jednak o následcích nesplnění této
výzvy a jednak o tom, jak má vadu odstranit. Toto poučení přitom musí být konkrétní a diferencované
v závislosti na individuální charakteristice žalobce, vůči němuž směřuje.
III. Jestliže žalobce označí v žalobě jako žalovaného správní orgán I. stupně, ale z obsahu žaloby
je zřejmé, že brojí i proti rozhodnutí správního orgánu II. stupně, nejedná se o neodstranitelnou
vadu, jež by měla vést k odmítnutí návrhu (§ 37 odst. 5 s. ř. s.). V řízení o žalobě proti
rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. s. ř. s. není osoba žalovaného určena tvrzením
žalobce, ale kogentně ji určuje zákon. Je tedy věcí soudu, aby v řízení jako s žalovaným jednal s
tím, kdo skutečně žalovaným má být, a ne s tím, koho chybně označil v žalobě žalobce; zvláštní
usnesení o tom soud nevydává (§ 53 odst. 2 s. ř. s. a contrario).
Zdroj: Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, čj. 5 Afs
16/2003-56, Sb. NSS 534/2005

62
Jud. 3: pochybnosti o zaplacení SoP
n Nelze-li vyloučit, že zásilka doručená soudu obsahovala vylepené kolkové známky, je třeba mít za
to, že soudní poplatek byl uhrazen.
NSS převzal právní názor Ústavního soudu vyjádřený v nálezu č. 119/2004 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS
7/03).
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2010, čj. 2 Afs 26/2010-87

63
Jud. 4: podpis ani po výzvě = odmítnutí žaloby
n
n V případě, že žalobce ani na základě usnesení předsedy senátu ve stanovené lhůtě žalobu nedoplní
o chybějící podpis žalobce, stane se z původně odstranitelné procesní překážky neodstranitelná
procesní překážka, neboť chybějící podpis znamená, že není možno zjistit, zda žaloba byla projevem
žalobcovy vůle domáhat se tímto podáním u soudu ochrany svého veřejného subjektivního práva či
nikoliv. Nepodepsaná žaloba brání soudu pokračovat v zahájeném řízení, a proto ji soud usnesením
odmítne (§ 37 odst. 5 s. ř. s.).
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2009, čj. 6 Azs 29/2009-59

64
Jud. 5: úvěr nebrání osvobození
n I. Pokud žalobkyně čerpá úvěr na koupi obecního bytu, v němž bydlí, nejde o okolnost vylučující
osvobození od soudních poplatků (§ 36 odst. 3 s. ř. s.).
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2008, čj. 1 As 63/2008-34

65
Jud. 6: – obsah výzvy k doplnění, jen 1x
n Výzva k opravě nebo odstranění vad podání (§ 37 odst. 5 s. ř. s.) musí obsahovat údaj, v čem jsou
spatřovány jeho podstatné nedostatky. To však neznamená, že by soud měl uvádět, jaká má být
konkrétní formulace příslušné části podání. Z ničeho nevyplývá, že by soud, pokud po řádné výzvě
nedojde k odstranění vad podání, byl povinen činit výzvu opětovně.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 8. 2008, čj. 8 Ans 4/2008-167

66
Jud. 7 : vstřícně k žalobám
n Za žalobní bod, u něhož je třeba pokusit se o jeho doplnění a upřesnění, je nutno považovat každé
vyjádření žalobce, z něhož byť i jen v nejhrubších obrysech lze dovodit, že tento má napadené
správní rozhodnutí z určitého důvodu za nezákonné.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 8. 2007, čj. 2 Azs 54/2007-42

67
Jud. 8: význam podpisu
n Zastaví-li krajský soud řízení o žalobě podle § 47 písm. a) s. ř. s. na základě zpětvzetí žaloby,
které není podepsáno žalobcem ani jeho zástupcem, postupuje v rozporu se zákonem; důvod kasační
stížnosti uvedený v § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. je tedy naplněn.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 11. 2005, čj. 2 Azs 71/2005-32

68
Jud. 9: podmínky fikce ověřit
n Procesní důsledky spojené s fikcí doručení výzvy k odstranění vad podání mají pro další řízení
zásadní význam, a proto je nezbytné, aby soud ověřil, zda byly v rozhodné době podmínky pro
uplatnění této fikce skutečně splněny.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2005, čj. 7 Azs 57/2005-46

69
Předběžné opatření I.
nzatímně upravuje poměry účastníků
npro hrozící vážnou újmu
núčastníkům ukládá něco vykonat, něčeho se zdržet nebo něco snášet
nlze uložit i 3. osobě, lze-li to po ní spravedlivě žádat
npo vyjádření ostatních účastníků, rozhoduje se o něm bezodkladně
nnávrh lze podat kdykoli v řízení
nPO zaniká rozhodnutím soudu (o zrušení či změně PO anebo rozhodnutím, jímž se řízení končí)

70
Jud. 1: přípustnost návrhu na PO
n Z ust. § 38 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, gramatickým výkladem vyplývá, že
možnost vydání předběžného opatření soudem je vázána na podání návrhu na zahájení řízení. Ve
správním soudnictví je tak omezena možnost, oproti občanskému soudnímu řízení, podání návrhu na
vydání předběžného opatření pouze na případy, kdy již byl podán návrh na zahájení řízení, popř.
současně s takovým návrhem. V případě, že nebyl dříve ani spolu s návrhem na předběžné opatření
podán návrh na zahájení řízení ve věci, je nutno takový návrh na vydání předběžného opatření
považovat za nepřípustný ve smyslu § 46 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb.
Podle usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 1. 2012, čj. 15 A 1/2012-4, kas.
stížnost: 7 As 14/2012

71
Jud. 2: předčasný návrh = ne pro PO
n IV. Je-li návrh odmítnut pro předčasnost, nejsou splněny podmínky pro vydání předběžného opatření
podle § 38 odst. 1 s. ř. s., protože účelem předběžného opatření je odvrátit hrozící vážnou újmu
vyplývající z předmětu řízení, kterým se však soud v důsledku odmítnutí návrhu nezabýval.
Podle usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2010, čj. 44 A 79/2010–24

72
Jud. 3: pojem „závažná újma“
n „Závažná újma“ ve smyslu § 38 odst. 1 s. ř. s. musí mít alespoň základní souvislost s předmětem
řízení, ve kterém je vydání předběžného opatření navrhováno.
Podle usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 6. 2010, čj. 17 Ad 10/2010-54

73
Jud. 4: PO i v kas.řízení + „vážná újma“
n I. Ustanovení § 120 s. ř. s. ani jiné ustanovení tohoto zákona obecně nevylučuje, aby předběžné
opatření vydal i Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti. V úvahu může přicházet vydání
předběžného opatření zejména v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozhodnutí krajského soudu
ve věci žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu,
nevyhověl-li krajský soud žalobě.
III. Vážnou újmou je nutno zejména rozumět takový zásah do právní sféry účastníka (resp. pokyn či
donucení s obdobnými důsledky), který – v případě, že by byl v řízení ve věci samé shledán sám o
sobě nezákonným či shledán součástí nezákonného komplexnějšího postupu správního orgánu –
představuje natolik zásadní narušení této jeho sféry, že po účastníkovi nelze spravedlivě
požadovat, aby jej, byť dočasně, snášel. Vážnou újmou tedy budou zejména intenzivní zásahy do
intimní sféry navrhovatele, do jeho vlastnických práv či do jiných jeho subjektivních práv, zejména
těch, která mají povahu práv ústavně zaručených.
Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 5. 2006, čj. Na 112/2006-37, Sb. NSS 910/2006

74
Jud. 5: R o PO = dočasné R, ne KSt
n Rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření je rozhodnutím dočasným, neboť má pouze
omezené trvání. Kasační stížnost směřující proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut návrh na vydání
předběžného opatření, je podle § 104 odst. 3 písm. c) s. ř. s. nepřípustná.
Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 1. 2004, čj. 1 Ans 2/2003-35, Sb. NSS 762/2006

75
Spojení a vyloučení věcí § 39 SŘS
nspojení: skutková souvislost (volby, TV licence) + NSS není spojením u kr.soudu vázán, soud se
musí vypořádat se všemi námitkami
n
nvyloučení: možnost či vhodnost (každé R se posuzuje samostatně)

76
Jud.1: spojení od různých senátů
nJsou-li splněny zákonné podmínky § 39 odst. 1 s. ř. s. pro spojení věcí ke společnému projednání,
mohou být spojeny i věci, které byly dle rozvrhu práce sodu přiděleny k projednání různým senátům
či samosoudcům.
n
n Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 1. 2007, čj. 1 Afs 49/2006-83

77
Jud. 2: umělé navyšování
n Za výraz nevhodného procesního formalismu soudů je nutno označit též umělé navyšování počtu
řízení rozdělováním řízení ve věcech, kde je meritorní přezkum již na první pohled vyloučen, anebo
kde je takové rozdělování zjevně bezúčelné. Tento postup zatěžuje jak strany soudního sporu, tak i
soudy samotné, a ve svých důsledcích vede k poškozování účastníků ostatních řízení.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, čj. 2 As 53/2004-76

78
Lhůty I.
nlhůty mají zákonné následky (plynutí času je v právu významná skutečnost)
npočínají běžet den po dni, který určil počátek
nkončí v den, měsíc či rok který se označením shoduje se dnem určujícím počátek (např. pátek –
pátek – viz judikatura) + § 40/3 SŘS
nlhůta je procesní, ne hmotněprávní (zachována podáním na poštu… X rozdíl proti ústavní stížnosti)
nprominutí lhůty – na žádost, s tou je třeba spojit úkon - § 40 SŘS
nlhůty - druhy: zákonné a soudcovské

79
Jud. 1: lhůta u el. podání do DS
n Lhůta stanovená soudním řádem správním, výzvou nebo rozhodnutím soudu je zachována, bylo-li
podání učiněné vůči soudu prostřednictvím datové schránky nejpozději poslední den této lhůty dodáno
ve formě datové zprávy do datové schránky soudu (§ 40 odst. 4 s. ř. s.).
Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 7. 2010, čj. 9 Afs 28/2010-79, Sb. NSS
2131/2010

80
Jud. 2: dvoutýdenní lhůta pro kas. stížnost
n Bylo-li soudní rozhodnutí doručeno účastníku v pátek 2. května 2003, pak posledním dnem
dvoutýdenní lhůty k podání kasační stížnosti byl pátek 16. května 2003.
Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 8. 2003, čj. 5 Ads 43/2003-64, Sb. NSS
252/2004

81
Lhůty – další judikatura
n
n5 dní k odstranění vad žaloby je krátká lhůta (nález ÚS 48/2003)
n
nlhůta k zaplacení poplatků 3 dny je krátká (ÚS, NSS) – dáváme 5 dnů

82
Lhůty – zvláštní - § 41 SŘS
nlhůty pro zánik odpovědnosti či výkon rozhodnutí u přestupků a deliktů neběží během řízení podle
SŘS (prekluze)
ntotéž platí pro lhůty pro zánik práva ve věcech daní, cel, poplatků, odvodů, záloh…
ntotéž u promlčecí doby u náhrady škody či nemajetkové újmy způsobené při výkonu veřejné moci (z.č.
82/1998 Sb.)
nzmeškání lhůty pro podání žaloby či kasační stížnosti nelze prominout

83
Jud. 1: počátek stavění běhu lhůty
n Ke stavění běhu lhůty ve smyslu § 41 s. ř. s. dochází až okamžikem, kdy je zahájeno řízení u
soudu, nikoliv okamžikem, kdy je žalobci doručeno následně napadené správní rozhodnutí.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 8. 2011, čj. 8 As 44/2011-64

84
Jud. 2: rozdíl prekluzívních (zánik práva) a promlčecích lhůt (oslabení práva, námitka)
n Probíhá-li před soudem řízení ve věci, s níž není spojen běh lhůt pro zánik práva, ale lhůt
promlčecích (např. rozhodnutí o stanovení penále), účinky § 41 s. ř. s. se neuplatní.
*) S účinností od 1. 1. 2011 nahrazen zákonem č. 280/2009 Sb., daňový řád.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 6. 2011, čj. 1 Afs 30/2011-57

85
Jud. 3: sčítání lhůt
n Zahájením soudního řízení se lhůta pro vyměření (doměření) daně (§ 47 zákona č. 337/1992 Sb., o
správě daní a poplatků) v souladu s § 41 s. ř. s. staví a pokračuje až po pravomocném skončení
soudního řízení. Části lhůty uběhlé před zahájením soudního řízení a po jeho skončení se sčítají.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2008, čj. 1 Afs 9/2008-59

86
Doručování § 42 SŘS
npřednostně do datové schránky
nzvláštní ustanovení v SŘS
n+jinak obdobně OSŘ
n
nz judikatury: doručenka je veřejná listina, PO Box a „poste restante“ nelze uložit, + doručování
Polsko, Somálsko, Kuvajt

87
Jud. 1: obezřetně s ÚD
n Postupu podle § 42 odst. 4 s. ř. s. (doručení vyvěšením rozhodnutí nebo jiné písemnosti na úřední
desce soudu) je nezbytné využívat obezřetně a zpravidla jen v těch případech, kdy by snaha doručit
každé osobě zúčastněné na řízení vedla s velkou pravděpodobností k podstatnému prodloužení délky či
dokonce skončení řízení fakticky znemožnila nebo kdy by doručování jednotlivým osobám zúčastněným
na řízení bylo sice technicky bezproblémové a v reálném čase proveditelné, avšak neúměrně finančně
náročné.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 8. 2010, čj. 7 Afs 6/2010-201, Sb. NSS
2485/2012

88
Jud. 2: doručování zástupci
n I. Odstranění vad podání na základě usnesení vydaného podle § 37 odst. 5 s. ř. s. není úkonem,
který by mohl účastník vykonat pouze osobně.
II. Je-li účastník v řízení zastoupen, doručuje se výzva k odstranění vad podání pouze tomuto
zástupci (§ 42 odst. 2 s. ř. s.).
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2008, čj. 9 As 30/2008-69

89
Jud. 3: Vzor 060 nemusí osobně
n Doložení osobních, majetkových a výdělkových poměrů žalobce k žádosti o osvobození od soudních
poplatků není úkonem, který by měl účastník řízení vykonat osobně (§ 42 odst. 2 s. ř. s.).
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 12. 2007, čj. 8 Afs 154/2006-77

90
Jud. 4: akceptovat doručovací adresu
n Uvede-li žalobce (právnická osoba) v žalobě adresu pro doručování, nelze toto prohlášení chápat
jinak než jako žádost o doručování písemností na tuto adresu a soud je tak povinen za splnění
ostatních podmínek uvedených v § 47 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, § 42 odst.
5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, doručovat žalobci na tuto adresu.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 3. 2006, čj. 2 As 22/2005-60

91
Jud. 5: SoP – nemusí osobně
n Povinnost zaplatit soudní poplatek plyne z procesního postavení účastníka řízení, který činí úkon
poplatku podléhající. Zaplacení soudního poplatku ovšem není úkonem, který má osobně vykonat
účastník řízení; je-li účastník řízení zastoupen, výzva k zaplacení soudního poplatku se proto
doručuje podle § 42 odst. 2 s. ř. s. pouze jeho zástupci. Za stávající úpravy správního soudnictví
není tímto postupem omezen přístup k soudu.
Podle rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2005, čj. 2 Afs
187/2004-69, Sb. NSS 726/2005

92
Jud. 6: doručování do ciziny, i Polsko
n Doručování prostřednictvím diplomatických misí a konzulárních úřadů, upravené konzulárními
úmluvami, je zásadně omezeno na doručování státním příslušníkům vysílajícího státu. Některé
mezinárodní smlouvy však umožňují přímé doručování do vlastních rukou účastníkům řízení do ciziny
bez ohledu na jejich státní příslušnost, např. čl. 31 odst. 2 Smlouvy mezi Českou republikou a
Bulharskou republikou o sociálním zabezpečení, podepsané v Praze dne 25. listopadu 1998 a
publikované sdělením Ministerstva zahraničních věcí č. 2/2000 Sb. m. s., který stanoví, že při
provádění této Smlouvy se mohou nositelé pojištění, úřady a soudy navzájem a se zúčastněnými
osobami nebo jejich zástupci stýkat přímo nebo jednat prostřednictvím styčných míst v jejich
úředním jazyce.
Zdroj: Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 8. 2004, čj. 3 Ads 30/2003-108

93
Jud. 7: substitutovi nedoručovat
n I. Využije-li advokát svého oprávnění dle § 26 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, dát se
zastoupit jiným advokátem, stává se tento advokát (substitut) zástupcem advokáta, nikoliv zástupcem
účastníka řízení. Doručí-li krajský soud usnesení, kterým se řízení končí, substitutovi advokáta,
jde o neúčinné doručení (§ 42 odst. 2, § 54 odst. 5 a § 55 odst. 4 s. ř. s.).
II. Kasační stížnost proti usnesení krajského soudu, které nebylo řádně doručeno a z tohoto důvodu
nenabylo právní moci, je předčasná [§ 46 odst. 1 písm. b), § 102 a § 106 odst. 2 s. ř. s.].
Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 11. 2003, čj. 1 As
4/2003-48, Sb. NSS 281/2004

94
Jud. 8: SoP do PM U o zastavení řízení
n II. Ustanovení § 9 odst. 7 zákona ČNR č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, umožňuje i ve
správním soudnictví zaplatit soudní poplatek po vydání usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení
poplatku, pokud toto usnesení ještě nenabylo právní moci. Je-li poplatek takto zaplacen, zruší
usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku soud, který je vydal.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2003, čj. 5 Afs 4/2003-29, Sb. NSS 69/2004

95
Pořádková pokuta § 44
nza neuposlechnutí výzvy soudu nebo
nza urážlivé podání či přednes
ndo 50 000 Kč
ni opakovaně
nna žádost lze prominout, jen do skončení řízení

96
Jud. 1: nepřiměřená kritika advokáta
n I. Účelem § 44 odst. 1 s. ř. s. je mimo jiné ochrana autority soudu. Deontická povaha soudní
autority vyžaduje, aby nebyla v samém základě zpochybněna kompetence soudního orgánu konat své
funkce. Správnost závěrů soudu lze kritizovat při respektování limitů oprávněnosti kritiky, přičemž
kritiku lze považovat za oprávněnou, pokud svým obsahem a formou nevybočuje z účelu kritiky věcné
způsobem, jenž by se dotýkal cti kritizovaného.
II. Hodnotící soud, je-li součástí kritiky závěrů soudu, musí k tomu, aby požíval ochrany svobody
projevu, jednak vyvěrat ze skutečnosti, jednak musí být povaze věci přiměřený. Úsudek o tom, že
soud není vzdělán v oboru, který se údajně měl v rozhodnutí soudu uplatnit, leč se z povahy věci
uplatnit nemohl, stejně jako úsudek o vnitřní mentální rezervaci soudu vůči svému dalšímu
vzdělávání představuje kritiku excesivní, neboť postrádá jakéhokoliv věcného podkladu. Zcela
neakceptovatelným z obou hledisek je poukaz na zdravotní handicap soudce spojený s pochybností o
schopnosti rozhodovat případ kritizujícího účastníka, neboť jde o argumentaci, která zpochybňuje
kognitivní schopnosti oponenta domněle objektivizujícím způsobem pouze na základě jeho vnějšího
vzezření.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 10. 2009, čj. 6 Ads 41/2008-67, Sb. NSS
2016/2010

97
Nahlížení do spisu § 45 SŘS
núčastník: může nahlížet, pořizovat opisy, výpisy, nebo o ně žádat (za poplatek)
nne-účastník: musí k nahlížení osvědčit právní zájem nebo vážný důvod, nesmí to být v rozporu se
zájmy a právy účastníků (o tom rozhoduje soudce)
n+ studenti na praxi – upraveno ve vnitřním a kancelářském řádu pro soudy (instrukce ministerstva
spravedlnosti)
nzvláštní režim: utajované skutečnosti
nhlídat správní spis
n

98
Odmítnutí návrhu I.
nrozdíl: odmítnutí řízení (§ 37/5 – nedoplnění)
npro překážku rei iudicata (jiné PM R soudu)
npro překážku litispendence (jiné Ř u soudu)
njiný neodstranitelný nedostatek podmínek řízení (např. bylo zrušeno/změněno napadené rozhodnutí ve
správním řízení)
npřes výzvu nebyl odstranitelný nedostatek podmínek řízení odstraněn

99
Odmítnutí návrhu II.
npředčasný návrh (např. žaloba před vydáním rozhodnutím, ale po vydání jeho podkladu)
nopožděný návrh (podán po zákonné lhůtě, prominout je většinou podle SŘS nelze)
npodán neoprávněnou osobou
nnepřípustný návrh (§ 66/4, 5; § 68 + § 70 – kompetenční výluky, § 85,§ 92, § 94/2, § 99, § 104)
nnapř. nebyly vyčerpány opravné prostředky
nnení rozhodnutí ve věci samé (lze žalovat zas)
n
n

100
Odmítnutí návrhu III.
npokud návrh patří do civilní větve soudnictví, včetně řízení o soukromoprávní věci rozhodnuté
orgány veřejné moci
nsprávní soud musí poučit, že do měsíce lze podat žalobu a ke kterému soudu)
nkompetenční spory (z.č. 131/2002 Sb.)
n
n

101
Judikatura rozsáhlá – z RS např.:
n Posouzení, zda úkon správního orgánu může být pojmově nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením
ve smyslu § 82 s. ř. s., je otázkou důvodnosti žaloby (součástí rozhodnutí ve věci samé), nikoli
otázkou existence podmínek řízení dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2008, čj. 8 Aps
6/2007-247, Sb. NSS 1773/2009

102
Jud. RS 2: nejdřív doručit R spr. orgánu
n Nedostatek řádného doručení napadeného správního rozhodnutí žalobci spočívající v tom, že
rozhodnutí bylo v rozporu s ustanovením § 25 odst. 3 správního řádu doručeno přímo jemu, a nikoli
jeho zástupci, brání bez dalšího projednání žaloby; takový nedostatek je však odstranitelný. Soud
proto nejprve uloží správnímu orgánu řádně doručit napadené rozhodnutí a teprve po jeho doručení
pokračuje v řízení o žalobě. Samotná vada doručení není důvodem k odmítnutí žaloby pro předčasnost.
Podle rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, čj. 2 As
27/2004-78, Sb. NSS 450/2005

103
Zastavení řízení – 3 důvody
1.zpětvzetí (projev dispoziční zásady)
2.uspokojení navrhovatele (odpadá důvod řízení)
3.stanoví to zákon (zvláštní nebo SŘS) – např.  nezaplacení SoP
4.
nsoud rozhoduje usnesením - možnost podat kasační stížnost
n

104
Jud. 1: dodatečné doložení plné moci
n Dodatečné doložení plné moci advokáta zhojí úkony jím dříve učiněné; k jeho tíži však nemohou jít
důsledky toho, že učiněny nebyly. Pokud tedy soud vyzve k zaplacení soudního poplatku advokáta,
jehož zmocnění k zastupování nemá dosud doloženo, nemůže zastavit řízení proto, že v určené lhůtě
nebyl zaplacen soudní poplatek.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2009, čj. 2 Afs 86/2009-83

105
Jud. 2: nezaplacení SoP a zast. řízení
n Zastavuje-li soud řízení pro nezaplacení soudního poplatku, není povinen vyrozumět o probíhajícím
řízení osoby označené žalobcem jako osoby zúčastněné na řízení (§ 34 odst. 2 s. ř. s.).
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2009, čj. 8 Afs 29/2009-34

106
Jud. 3: zastavení – přednost před odmítnutím – projev dispoziční zásady
n Navrhovatel může disponovat řízením nebo jeho předmětem a může tedy i vzít svůj návrh zcela nebo
zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl. Vzal-li navrhovatel svůj návrh dříve, než soud ve věci
učinil jakýkoliv úkon, soud řízení bez dalšího zastaví, tj. nezkoumá, zda byly či nebyly dány
podmínky pro jeho případné odmítnutí.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 2. 2007, čj. 8 As 24/2005-69

107
Jud. 4: povinnost poučit o osv. od SoP
n Z ustanovení § 36 odst. 1 s. ř. s., které ukládá soudu povinnost poskytnout účastníkům stejné
možnosti k uplatnění jejich práv a poskytnout jim poučení o jejich procesních právech a
povinnostech v rozsahu nezbytném pro to, aby v řízení neutrpěli újmu, je třeba dovodit, že soud je
povinen poučit účastníka i o tom, že může požádat o osvobození od soudních poplatků; nesplní-li
soud tuto svou povinnost a účastníka jen vyzve k zaplacení soudního poplatku a následně pro
nezaplacení soudního poplatku řízení zastaví postupem podle § 9 odst. 1 zákona o soudních
poplatcích a podle § 47 písm. c) s. ř. s., je jeho rozhodnutí o zastavení řízení nezákonné.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 9. 2005, čj. 5 Ans 5/2005-59

108
Přerušení řízení – povinnost soudu
1.věc předložena ÚS
2.položena předběžná otázka SD EU
3.ztráta procesní způsobilosti účastníka a nemá zástupce
4.nelze ihned pokračovat s práv.nástupcem
5.R závisí na otázce, kterou není soud oprávněn řešit (např. trestní či statusová věc)
6.stanoví to zákon
7.

109
Přerušení řízení – možnost soudu
nbyl podán podnět ke zrušení či změně R ve správním řízení
nzákonný zástupce zemřel nebo ztratil procesní způsobilost
nnavrhovatel má trvalejší překážku účasti na řízení či je neznámého pobytu/sídla
nprobíhá jiné řízení, které může mít vliv (např. předběžná otázka u SD EU o stejné otázce)
n
n

110
Jednání - § 49 SŘS
nústavní práva na spravedlivý proces (čl. 36/1 Ú) a na soudní a jinou ochranu (čl. 38/2 LZPS) +
evr. Úmluva LPS
nzpůsob komunikace
npředvolání aspoň 10 dnů předem
nje veřejné, ústní s výjimkami podle § 51 SŘS
nlze rozhodnout i v nepřítomnosti účastníků – srovnej podmínky zákona
nskutkové a právní otázky určující pro rozhodnutí lze sdělit u jednání (X koncentrace řízení)
nodročení – na návrh, z důl. důvodů
nvyhlášení rozsudku vyvěšením

111
Jud. 1 – smyslem jednání - dokazování
n II. Jednání soudu je určeno k projednání a rozhodnutí věci samé (§ 49 odst. 1, § 51 odst. 1 ve
vazbě na § 53 odst. 1 s. ř. s.). Usnesení městského soudu, kterým byla odmítnuta žaloba z
procesních důvodů, vydané bez jednání, proto nelze z tohoto důvodu považovat za nezákonné, jelikož
smyslem jednání před soudem je především dokazování. Tento smysl však zjevně nemůže být naplněn
tam, kde podaný návrh procesně neobstojí a soud jej odmítne pro chybějící podmínky řízení.
Zdroj: Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2005, čj. 2 Afs 86/2005-55

112
Jud. 2 – nutnost řádného předvolání
n I. Obsahové nedostatky předvolání zástupce stěžovatelky k jednání (nesprávně uvedený termín
konání jednání) brání krajskému soudu v projednání a skončení věci (§ 49 odst. 3 s. ř. s.) a jsou
jinou vadou řízení před soudem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§ 103
odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 10. 2004, čj. 3 As 40/2003-66, Sb. NSS
469/2005

113
Jud. 3 – nutnost dodržení 10 D lhůty
n Jestliže účastník, jemuž byla k přípravě na jednání poskytnuta lhůta kratší deseti pracovních dnů
(§ 49 odst. 1 s. ř. s.), neprohlásil, že tato lhůta je dostačující, soud nemůže jednat a vydat
rozhodnutí, ale musí nařízené jednání do uplynutí zákonem stanovené lhůty odročit. Nepostupuje-li
tak a ve věci rozhodne, je vydané rozhodnutí zatíženo vadou řízení, která mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2004, čj. 7 Ads 41/2003-50
pozn: od 1. 1. 2012 – 10 kalendářních dnů, ne pracovních!

114
Odročení § 50
n Požádá-li účastník před zahájením jednání o jeho odročení z důvodu pracovní neschopnosti, kterou
osvědčí, a z okolností případu, zejména z účastníkova dosavadního chování, zároveň není patrné, že
omluva je motivována snahou prodlužovat soudní řízení, soud jednání odročí, neboť v daném případě
jde o důležitý důvod ve smyslu § 50 s. ř. s.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2005, čj. 2 Afs 5/2005-96

115
Rozhodování bez nařízení jednání § 51
1.když to účastníci shodně navrhli nebo souhlasí (bezpodmínečně)
2.když se do 2 týdnů na výzvu nevyjádří – fikce souhlasu
3.stanoví to zákon (např. rozhodování o kasačních stížnostech aj.)
nsouhlas lze změnit na nesouhlas
nsouhlas si raději před rozhodováním obstarat vždy
ndůkazy se provádí vždy při jednání!
n

116
Jud. 1: souhlas po zrušení R NSS neplatí
n Souhlas účastníka řízení s rozhodnutím krajského soudu o věci samé bez jednání dle § 51 odst. 1
s. ř. s. udělený ještě předtím, než v řízení krajský soud poprvé rozhodoval, nelze bez dalšího
vztáhnout na nové rozhodnutí krajského soudu po té, co bylo jeho první rozhodnutí Nejvyšším
správním soudem zrušeno.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2010, čj. 5 Azs 3/2010-92

117
Jud. 2: nutnost uplynutí lhůty k vyjádření
n Rozhodl-li soud bez jednání v době, kdy ještě neuplynula lhůta, jíž stanovil účastníkům řízení k
vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání, zatížil řízení vadou, jež mohla mít za
následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, čj. 8 As 49/2008-62

118
Jud. 3: souhlas – jasný a nepodmíněný
n I. V řízení o ochraně před nezákonným zásahem, který žalobce spatřuje v jednání justiční stráže
učiněném na základě pokynu předsedy soudu a v jeho mezích, je žalovaným podle § 83 s. ř. s.
předseda soudu jakožto správní orgán.
II. Pokud krajský soud zašle žalobci výzvu podle § 51 odst. 1 s. ř. s. a žalobce ve lhůtě dvou
týdnů soudu sdělí, že nemůže uvést, zda s rozhodnutím bez jednání souhlasí či nikoli, neboť mu
dosud není známo stanovisko žalovaných k žalobě, nelze z takového sdělení dovodit fikci žalobcova
souhlasu s rozhodnutím bez nařízení jednání podle citovaného ustanovení. Soud je naopak povinen
zaslat žalobci vyjádření žalovaných a spolu s nimi i novou výzvu podle § 51 odst. 1 s. ř. s.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2008, čj. 2 Aps 4/2008-138, Sb. NSS
1718/2008

119
Jud. 4: souhlas lze odvolat
n Pokud marně uplyne dvoutýdenní zákonná lhůta podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neznamená to, že by
účastník řízení pozbyl práva požadovat nařízení jednání k projednání věci. Pokud svůj nesouhlas s
takovým postupem účastník řízení soudu sdělí do doby, než je o žalobě rozhodnuto, je nutné vycházet
z toho, že s projednáním věci bez nařízení jednání nesouhlasí.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2006, čj. 2 Azs 216/2005-50, Sb. NSS
975/2006

120
Jud. 5: výzva k souhlasu jen zástupci
n Je-li účastník v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu před krajským soudem zastoupen
zástupcem s procesní plnou mocí, doručuje se výzva podle § 51 odst. 1 s. ř. s. pouze tomuto
zástupci; nejedná se o záležitost, kdy by měl účastník řízení něco osobně vykonat.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2005, čj. 4 Azs 471/2004-55

121
Jud. 6: dokazování vždy při jednání
n Jestliže krajský soud provádí dokazování (§ 77 odst. 1 s. ř. s.), je povinen nařídit jednání, a
to i tehdy, pokud účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím o věci samé bez nařízení jednání (§ 51
odst. 1 s. ř. s.). Provedl-li krajský soud dokazování listinnými důkazy (nadto v situaci, kdy si
sám opatřil neověřený překlad cizojazyčných listin) bez nařízení jednání, trpí jeho rozhodnutí
jinou vadou řízení před soudem, jež mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí a je důvodem pro zrušení
tohoto rozhodnutí podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
n Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2005, čj. 3 Azs 103/2005-76

122
Dokazování § 52 SŘS
n1. navržené i 2. podle uvážení soudu
nsoud je vázán rozhodnutím v trestních věcech a osobním stavu
nmůže uložit, aby účastník jiné řízení vyvolal
npříklad: u invalidního důchodu žalobkyně požádala OSSZ o uznání doby péče o děti, aby se jí doba
započítala do doby pojištění

123
Jud. 1 – záznam si má soud sám přehrát
n I. Je-li součástí správního spisu záznamové médium, na němž je nahrán sponzorský vzkaz, který byl
vysílán v televizi, soud si jej i bez jednání může a má promítnout, stejně jako se musí, má-li
rozhodnout se znalostí všech rozhodných skutečností, seznámit s ostatním obsahem správního spisu,
který může obsahovat nejen listiny, ale i např. plány, fotografie, trojrozměrné modely staveb,
záznamová média obsahující audio- či videonahrávky nebo jiné hmotné předměty (např. vzorky zboží
opatřeného ochrannou známkou).
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2011, čj. 7 As 68/2011-75

124
Jud. 2 – spis není důkaz…
n II. Pokud v řízení o žalobě ve správním soudnictví soud vychází z údajů obsažených ve správním
spisu, aby ověřil skutkový a právní stav, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí
správního orgánu, pak tento postup nelze označit za dokazování ve smyslu § 52 s. ř. s.
*) S účinností od 1. 1. 2011 nahrazen zákonem č. 280/2009 Sb., daňový řád.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, čj. 9 Afs 8/2008-117, Sb. NSS
2383/2011

125
Jud. 3 – kouření v soudní síni - důkaz
n Zda se jedná o tabák ke kouření (zde tabák „Golem“) ve smyslu § 101 odst. 3 písm. c) zákona č.
353/2003 Sb., o spotřebních daních, a čl. 5 směrnice 95/59/ES, lze v řízení před soudem dokázat
např. zkouškou kouření v cigaretové dutince.
*) S účinností od 1. 1. 2007 ustanovení změněno zákonem č. 575/2006 Sb.
Podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 6. 2008, čj. 22 Ca 53/2007-50

126
Jud. 4 – seznámení účastníků s důkazy
n Žádné ustanovení soudního řádu správního (za přiměřeného použití občanského soudního řádu podle §
64 s. ř. s.) výslovně neurčuje, ve které fázi řízení má soud dostát právu účastníka řízení na
seznámení s navrženými důkazy (§ 123 o. s. ř.). Z logiky věci, plynoucí zejména ze zásady rovnosti
zbraní, je však nutno uzavřít, že účastník řízení musí mít možnost seznámit se s důkazy
předloženými soudu, jakož i možnost vyjádřit se před soudem k jejich existenci, obsahu a pravosti,
ve formě a době přiměřené jejich relevanci, tedy v případě potřeby i písemně a předem.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2008, čj. 1 As 18/2008-68

127
Jud. 5 – navržení důkazů není rozšíření žaloby a není na něj lhůta
n
n Navrhování důkazů, které mají podpořit tvrzení uvedená v žalobě, popřípadě v jejím včasném
rozšíření, nelze považovat za rozšíření žaloby, a není proto omezeno lhůtou stanovenou v § 71 odst.
2 věta třetí s. ř. s.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2007, čj. 4 Azs 176/2006-84, Sb. NSS
1834/2009

128
Jud. 6: soud rozhoduje o důkazech –        1. o jejich provedení + 2. je hodnotí
n
n I. Soud rozhodne, které z navržených důkazů provede a které nikoli (§ 52 odst. 1 s. ř. s.); to
jej však nezbavuje povinnosti takový postup odůvodnit.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2005, čj. 5 Afs 147/2004-89, Sb. NSS
618/2005

129
Jud. 7: přítomnost u dokazování
n I ve správním soudnictví mají účastníci řízení právo být přítomni u prováděného dokazování (§ 122
odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s.). Vyslechl-li krajský soud svědka prostřednictvím
dožádaného okresního soudu bez přítomnosti účastníků řízení, ačkoliv účastníci řízení k takovému
postupu nedali souhlas, nemůže krajský soud z takto provedeného důkazu ve svém rozhodnutí vycházet.
Učinil-li tak, jde o vadu řízení, která měla za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé podle §
103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2003, čj. 5 Ads 5/2003-57, Sb. NSS 55/2004

130
Rozhodnutí
n2 druhy: rozsudek a usnesení
n
nrozsudkem se rozhoduje ve věci samé (meritorní rozhodnutí – žaloba se zamítá anebo se napadené
rozhodnutí ruší – soud nemůže nahradit rozhodnutí správního orgánu, ledaže moderuje trest - § 78/2
SŘS)
n
njinak usnesením (např. o odmítnutí návrhu, zastavení/přerušení řízení, postoupení věci, vyloučení
soudce, o nepřipuštění zástupce, o osvobození od SoP, o návrhu na vyloučení/spojení věci, o
pořádkové pokutě, o opravě R/U, ustanovení zástupce/znalce/tlumočníka, o složení zálohy na
provedení důkazu, o výzvě k doplnění podání, o odkladném účinku atd.)

131
Judikatura k § 53 SŘS
n Pouze rozhodnutí soudu v českém jazyce je zněním autentickým. Není povinností soudu zasílat
účastníkovi řízení překlad takového rozhodnutí do jeho mateřského jazyka.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2004. čj. 5 Azs 52/2004-45, Sb. NSS
376/2004

132
Rozsudek § 54 SŘS
nnadpoloviční většina senátu
npovinně písemná forma
nnáležitosti v zákoně (§ 54/2 SŘS)
nlhůta pro vyhotovení 1 měsíc od vyhlášení, lze dvakrát prodloužit
ndoručený rozsudek je v právní moci (dopad u usnesení po nezaplacení SoP – rozdíl od OSŘ)
nR závazný: 1. pro účastníky, 2. osoby zúčastněné na řízení a 3. orgány veřejné moci

133
Jud. k opravě omylů a nesprávností
n I. Lhůta pro podání kasační stížnosti podle § 106 odst. 2 s. ř. s. znovu běží od doručení
opravného usnesení pouze ve vztahu k výroku, který byl tímto usnesením opraven, případně ve vztahu
k výroku, jenž je na opraveném výroku závislý.
II. Proti opravnému usnesení podle § 54 odst. 4 s. ř. s. je kasační stížnost přípustná, a to i v
případě, že byl opravován výrok o náhradě nákladů řízení; předmětem přezkumu však je pouze splnění
podmínek pro provedení opravy.
III. Oprava výroku rozhodnutí nemůže spočívat v jeho nahrazení výrokem odlišného znění, neboť
důvodem opravy výroku rozhodnutí podle § 54 odst. 4 s. ř. s. může být toliko písařská nebo početní
chyba či nesprávnost, která je zřejmá.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2007, čj. 4 Ans 3/2006-123, Sb. NSS
1177/2007

134
Usnesení § 55 SŘS
nplatí pro něj obdobně ustanovení o rozsudku
nrozdíly: U, kterým se nekončí řízení a neukládá povinnost, nemusí být odůvodněno (např. o
osvobození od SoP, o prodloužení lhůty, o ustanovení zástupce aj.)
n veřejně se vyhlašuje jen při jednání

135
Jud. 1 – odůvodnění usnesení
n Pokud soud nevyhoví návrhu účastníka řízení na ustanovení konkrétního zástupce, je povinen své
rozhodnutí přezkoumatelným způsobem odůvodnit; aplikace ustanovení § 55 odst. 4 s. ř. s. není v
takovém případě namístě.
Podle rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2009, čj. 7 Azs
24/2008-141, Sb. NSS 1995/2010

136
Odlišné stanovisko § 55a
n= separátní vótum, disent
nnesouhlas s rozhodnutím    (výrokem) anebo       jen s odůvodněním
njen u Nejvyššího správního soudu
nzdroj obrázku: www.nssoud.cz
Budova_soudu_(rok_2007)

137
Pořadí projednávání a rozhodování věcí
nzásadně: jak věci došly
nvýjimky:
1.jsou-li závažné důvody pro přednost,
2.osvobození od SoP a ustanovení zástupce
3.věcně vyjmenované: zásahy, nečinnost, „cizinci“, ochrana svědků
4.stanoví to zákon
nnejsou stanoveny lhůty (X žaloby účastníků, kárné žaloby za průtahy; výj: napsání R)

138
Náklady řízení § 57-59 SŘS
nvyjmenovány v zákoně – hotové výdaje účastníků a jejich zástupců (SoP, cestovné, odměna zástupce,
DPH… aj.)
nsvědečné
nznalečné, tlumočné
nkaždý si je platí sám; pokud platí stát, záloha
npodle vyhlášky č.177/1996 Sb., nikoli 484/2000 Sb.
n

139
Vybrané soudní poplatky
nza žalobu proti rozhodnutí: 3.000 Kč
njinak obecně: 2.000 Kč (zásah, nečinnost)
nza kasační stížnost: 5.000 Kč
nza odkladný účinek: 1.000 Kč
na další položky
n

140
Náhrada nákladů řízení § 60 SŘS
núspěšný účastník má právo na náhradu NŘ
nto neplatí pro stát – důch., úraz., nemoc. pojištění + pomoc v hmotné nouzi + sociální péče
nnikdo nemá právo: při zastavení řízení a odmítnutí žaloby
nstát má proti neúspěšnému účastníku právo na NNŘ, není-li tento osvobozen od SoP
no NŘ se rozhoduje v konečném rozhodnutí

141
Uspokojení navrhovatele § 62 SŘS
n= „smír“ ve správním soudnictví
n
npřed rozhodnutím soudu uspokojí odpůrce navrhovatele vydáním nového rozhodnutí
n
nřízení pak soud zastaví – když účastník sdělí že je uspokojen anebo je to zjevné
n
nvíce viz samostatná prezentace

142
Výkon rozhodnutí, použití OSŘ aj.
nkdo vykoná uloženou povinnost za stát? - § 63 SŘS
n
nsubsidiární použití OSŘ - přiměřeně se použije tam, kde nemá SŘS vlastní ustanovení – např. o
dokazování, obecná ustanovení o zastoupení, doručování, opatrovníku, o podmínkách řízení, resp. o
postoupení věci atd. např. nelze použít rozsudek pro zmeškání (z podstaty věci) anebo předběžná
opatření (SŘS má svou úpravu)

143
Jud. 1 – povinnost ustanovit znalce
nKrajský soud je povinen vyžádat si k posouzení odborné skutkové otázky stanovisko znalce, není-li
již součástí správního spisu (§ 127 o. s. ř., užitý na základě § 64 s. ř. s.). Posoudí-li příslušný
žalobní bod, aniž si vyžádal stanovisko znalce, zatíží své řízení vadou, která může mít za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé [§ 103 odst. 1 písm. d); § 109 odst. 3 s. ř. s.].
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2011, čj. 1 As 28/2011-130

144
Jud. 2: Důkaz údajem z internetu
n Zjišťuje-li soud obsah určité internetové stránky za účelem vyjasnění si skutkových otázek, může
se tak stát toliko v rámci dokazování. Vědomost o obsahu určité internetové stránky totiž nemůže
být skutečností obecně známou, kterou podle § 121 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. není třeba
dokazovat. Protože dokazování provádí soud při jednání (§ 77 odst. 1 s. ř. s.), je evidentní, že
krajský soud pochybí, pokud provede mimo jednání důkaz obsahem internetových stránek s cílem
upřesnit skutkový stav dané věci.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 4. 2009, čj. 1 As 30/2009-70

145
Jud. 3: Změna petitu
n Změna skutkového stavu, která může nastat v průběhu soudního řízení o ochraně před nezákonným
zásahem správního orgánu (§ 82 a násl. s. ř. s.), musí umožňovat žalobci, aby v průběhu řízení mohl
v závislosti na ní změnit žalobní petit a způsob požadované soudní ochrany přizpůsobit konkrétnímu
skutkovému stavu (§ 64 s. ř. s. a § 95 o. s. ř.).
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2008, čj. 1 Aps 3/2006-69, Sb. NSS
1590/2008

146
Bonusy
nustanovení tlumočníka (azyl jednání Ostrava)
nustanovení znalce (invalidní důchody)
nSoP ze souvisejících rozhodnutí – jen 1 (R NSS…)
nblokové pokuty
n„nečinnost a zásahy“ rozhodují senáty + ostatní nejasně stanovené - 7 Ans 9/2011