Výuka dne 11. října 2012 (náhrada za výuku dne 04.10.2012) Úvodní hodina: · Seznámení s formou výuky a jejím cílem. · Podmínky získání zkoušky. · Úvod, struktura a obsah jednotlivých seminářů. · Seznámení se strukturou zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“) · Vymezení předmětu a účelu úpravy, · Vysvětlení základních pojmů na příkladech. · Základní zásady správy daní. · Zadání zpracování domácího úkolu. Úvod, struktura daňového řádu Úvod • S účinností k 1.1.2011 nahrazuje současný zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Ø Reakce na stav, kdy se aplikační praxe rozchází s textem zákona, jehož porozumění není možné bez využití rozsáhlé judikatury a metodických pokynů. Ø Postupy správců daně jsou dotvářeny judikaturou ’ některé změny jsou natolik zásadního charakteru, že uvrhují daňové subjekty i správce daně do nejistoty, jak postupovat dále. • Zapracovává zkušenosti daňové správy a odráží příslušnou judikaturu. Ø Část judikatury se tak stane překonanou a část bude poplatná rovněž (staro)novému Struktura daňového řádu Část první Úvodní ustanovení – Hlava I. – Předmět a účel úpravy Hlava II. – Základní zásady správy daní Část druhá Obecná část o správě daní - Hlava I. – Správce daně a osoby zúčastněné na správě daní: Díl 1 – Správce daně Díl 2 – Osoby zúčastněné na správě daní a zastoupení Hlava II. - Lhůty Hlava III. - Doručování Díl 1 - Obecná ustanovení o doručování Díl 2 - Elektronické doručování Díl 3- Doručování prostřednictvím zásilky Díl 4 - Zvláštní způsoby doručení Díl 5 - Prokázání doručení Hlava IV. - Ochrana a poskytování informací Hlava V. - Dokumentace Hlava VI. – Řízení a další postupy Díl 1- Obecná ustanovení o řízení a dalších postupech Díl 2 - Postupy při správě daní Díl 3 – Průběh řízení Hlava VII. – Opravné a dozorčí prostředky Díl 1- Obecná ustanovení o opravných a dozorčích prostředcích Díl 2 - Odvolací řízení Díl 3 - Obnova řízení Díl 4 - Přezkumné řízení Díl 5 – Vztah ke správnímu soudnictví Část třetí – Zvláštní část o správě daní Hlava I. – Registrační řízení Hlava II. – Řízení o závazném posouzení Hlava III. – Daňové řízení Hlava IV. – Nalézací řízení Díl 1 – Vyměřovací řízení Díl 2 – Doměřovací řízení Díl 3 – Společná ustanovení pro nalézací řízení Hlava V.- Placení daní Díl 1 – Obecná ustanovení o placení daní Díl 2 – Dělená správa Díl 3 – Vybírání daní Díl 4 – Zajištění daní Díl 5 – Vymáhání daní: Oddíl 1 – Daňová exekuce Oddíl 2 – Daňová exekuce postižením majetkových práv Oddíl 3 – Daňová exekuce prodejem movitých věcí a nemovitostí Hlava VI. – Správa daně vybírané srážkou Hlava VII. – Právní nástupnictví a vztah k insolvenci Část čtvrtá – Následky porušení povinností při správě daní Část pátá – Ustanovení společná, zmocňovací, přechodná a závěrečná Část šestá - Účinnost Předmět a účel úpravy • Daňový řád upravuje: - postup správců daní - práva a povinnosti daňových subjektů a třetích osob - vznikající při správě daní • Správa daní je postup, jehož cílem je: Cíl správy daní: správné zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady. • Odehrává se v rámci řízení i mimo něj. - jde o širší kategorii nežli pojem daňové řízení (srov. § 134) - tomu odpovídá i změna terminologie (zásady, osoby zúčastněné atd.) Vysvětlení základních pojmů na příkladech Předmět správy daní daň - příjem státního rozpočtu - snížení příjmu státního rozpočtu (vratka) Veřejný rozpočet pro účely daňového řádu: • Státní rozpočet: vymezení jako finančního plánu nebo programu státu na určité období, v České republice na fiskální, tj. kalendářní rok, který je každoročně sestavován a schvalován ve formě zákona a podle kterého se vytváří a rozděluje všeobecný, resp. ústřední peněžní fond státu, určený na úhradu jeho potřeb. Státní rozpočet je schvalován Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky ve formě zákona. • Státní finanční aktiva: jsou peněžní prostředky převedené z výsledků rozpočtového hospodaření minulých let na základě rozhodnutí Poslanecké sněmovny a další peněžní prostředky, o kterých tak rozhodla vláda nebo Poslanecká sněmovna, nebo peněžní prostředky stanovené zákonem č. 77/1997 Sb., o státním podniku, majetkové účasti státu v obchodních společnostech a cenné papíry, jejichž majitelem je stát a se kterými není oprávněn hospodařit některý správce kapitoly, pohledávky státu z poskytnutých úvěrů, návratných finančních výpomocí poskytnutých z kapitoly Všeobecná pokladní správa nebo ze státních finančních aktiv, jakož i pohledávky z realizovaných státních záruk a pohledávky státu, které mu postoupily jiné subjekty, případně jiné pohledávky. (§ 36 rozpočtových pravidel). Rezervní fond organizační složky státu: státu je tvořen prostředky poskytnutými ze zahraničí a peněžními dary, odvody neoprávněně použitých nebo zadržených peněžních prostředků a penále za prodlení s nimi, příjmy z prodeje majetku, který organizační složka státu nabyla darem nebo děděním, u Ministerstva obrany příjmy z prodeje majetku státu, se kterým je příslušné hospodařit toto ministerstvo, prostředky převedené ze státního rozpočtu. (podrobněji rozpočtová pravidla). Rozpočet územního samosprávného celku: tvoří rozpočty obcí, krajů a dobrovolných svazků obcí, dále rozpočty statutárních měst, rozpočet Hlavního města Prahy a městských částí a městských obvodů. Tyto rozpočty jsou označovány jako rozpočty územních samosprávných celků nebo jako rozpočty místní, popř. municipální.Právní rámec tvoří zák. č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních samosprávných celků, který řeší problematiku rozpočtového hospodaření s finančními prostředky územně samosprávných celků. Rozpočet státního fondu: Státní fondy jsou decentralizované administrativní jednotky podřízené vládě či parlamentu nebo jednotky přímo kontrolované vládou či nepřímo kontrolované prostřednictvím zástupců vlády v orgánech fondu. Státní fondy se zřizují zákonem jako právnické osoby. Právní základ pro vznik státních fondů je dán v rozpočtových pravidlech. Zdroje státních fondů tvoří zejména dotace ze státního rozpočtu, výnos specifických rozpočtových zdrojů a majetkových práv. Pouze část finančních zdrojů těchto fondů můžeme považovat za peněžitá plnění, která by bylo lze podřadit pod zákonné vymezení pro účely daňového řádu v § 2 odst. 2 daňového řádu. Státní fondy mají některé specifické funkce, pro něž se v nich soustřeďují některé zvláštní státní příjmy. Jedná se např. o Státní fond kultury (zřízen zák. č. 239/1992 Sb.), Státní fond životního prostředí (zřízen zák. č. 388/1991 Sb.), Státní fond dopravní infrastruktury (zřízen zák. č. 104/2000 Sb.), Státní fond bydlení (zřízen zák. č. 211/2000 Sb.) apod. Národní fond je specifickým typem fondu. Národní fond můžeme charakterizovat jako souhrn peněžních prostředků, které svěřují Evropská společenství České republice k realizaci programů nebo projektů spolufinancovaných z rozpočtu Evropské unie. Peněžní prostředky soustředěné v Národním fondu se používají v souladu s principy rozpočtového výhledu a závazky vyplývajícími pro Českou republiku z práva Evropských společenství nebo z mezinárodní smlouvy.[1] Rozpočet Evropské unie vychází z Lisabonské smlouvy, která pozměňuje Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství a v zákoně o rozpočtových pravidlech České republiky jsou řešeny návaznosti na rozpočet Evropské unie jak v oblasti příjmů, tak v oblasti výdajů. Rozpočet, o němž to stanoví zákon – Srov. např. zákon č. 281/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím daňového řádu, část dvacátá druhá, změna zákona o České národní bance, čl. XXIV. , § 49a odst. 2. [DEL: :DEL] Pojem „daň“ pro účely daňového řádu • Pod pojem daň možno zahrnout: – peněžité plnění označené jako daň, clo, poplatek – peněžité plnění, pokud zákon stanoví, že se při jeho správě postupuje podle tohoto zákona (odvody, příspěvky, úhrady, penále) – peněžité plnění v rámci dělené správy (pouze v platební rovině) – daňový odpočet, daňovou ztrátu, jiný způsob zdanění (není-li stanoveno jinak) – příslušenství daně (není-li stanoveno jinak) • Musí být současně příjmem či vratkou veřejného rozpočtu, který je pro potřeby zákona vymezen rozsáhleji než v zákoně o správě daní a poplatků. Clo: Clo je možné definovat jako zákonem stanovenou dávku za přechod zboží přes celní hranici s celně schváleným určením, celním režimem, se kterým je platba cla spojena. I clo je možné klasifikovat podle různých kritérií. (podle hospodářských cílů, kterých má být dosaženo, podle směru přechodu zboží, podle způsobu stanovení cla a jeho výše). Poplatek: Poplatky v České republice nejsou upraveny v jednom právním předpise. Jejich různorodý charakter tuto skutečnost neumožňuje. Právní úprava poplatků je obsažena v několika zákonech. Mezi poplatky patří: státní poplatky, ty dělíme na soudní poplatky, správní poplatky a ostatní poplatky. Dále sem patří místní poplatky. Místní poplatky jsou regulovány zákonem č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích. O vybírání místních poplatků si rozhodují obce v rámci samostatné působnosti, avšak na základě zákonného zmocnění. Poplatek je stanoven obecní vyhláškou, která nesmí překračovat toto zákonné zmocnění. Peněžité plnění, pokud zákon stanoví, že se při jeho správě postupuje podle tohoto zákona: např. odvody za porušení rozpočtové kázně, včetně penále za porušení rozpočtové kázně. Peněžité plnění v rámci dělené správy: V daňovém řádu je upraveno v § 161 a 162. V daňovém řádu je rozlišena tzv. dělená správa procesní a dělená správa věcná (kompetenční). Při dělené správě procesní jde o situaci, kdy při ukládání povinností k peněžitému plnění se postupuje podle „nedaňového“ zákona a při správě jeho placení se postupuje podle daňového řádu, nicméně obojí je v kompetenci jednoho a téhož správního orgánu. Mandát k tomuto přechodu je nutno dovozovat z jiného právního předpisu, nikoli z daňového řádu. Při dělené správě věcné jde o situaci, kdy uložení povinnosti k peněžitému plnění přísluší jinému orgánu, než správa placení (či pouze vymáhání) tohoto peněžitého plnění. Daňový odpočet: viz zák. o DPH[2], Daňová ztráta: viz zák. o daních z příjmů[3] Jiný způsob zdanění: Na rozdíl od zák. o správě daní a poplatků není pod vymezení pojmu „daň“ podřazena záloha na daň.[4] Bude tedy nutné nutno dovodit z kontextu a charakteru zálohy a subsumovat pod obecný pojem v § 2 odst. 4 „jiný způsob zdanění“. Zůstává však otázkou, zda je toto vymezení přesné, vhodnější by bylo ponechání zálohy na daň v rámci vymezení pojmu „daň“. Pod pojem daň již není explicitně zařazována záloha na daň ’ nutno dovodit z kontextu a charakteru zálohy (možno též subsumovat pod obecný pojem „jiný způsob zdanění“) Zákonem č. 346/2010 Sb., kterým se novelizuje zák. o daních z příjmů, účinným od 1. 1. 2011 se do § 38a odst. 1 doplňuje věta: „Záloha na daň se spravuje jako daň podle daňového řádu. Z důvodové zprávy k této novele zák. o daních z příjmů, vyplývá, že: – Příslušenství daně: Úroky : § úrok z prodlení (§ 252 an.) § úrok z posečkané částky (§ 157 odst. 2) – Penále (§ 251) – Pokuty : § pořádková pokuta (§ 247 an.) § pokuta za opožděné tvrzení daně (§ 250) – Náklady řízení (§ 107 a § 182 an.) • Pouze pokud vznikají podle daňového zákona. Ø tj. nikoli např. pokuta uložená za přestupek, a to ani podle ust. § 246 upravujícího přestupek za porušení povinnosti mlčenlivosti • Úroky, penále a pokuta za opožděné tvrzení daně sledují osud daně. Daňová povinnost (§3) • Rozdíl mezi pojmem daň a daňová povinnost – daň = částka číselně odrážející daňovou povinnost – daňová povinnost = specifický druh právní povinnosti • Snaha o jednotné používání terminologie (v ostatních daňových zákonech ne vždy používáno jednotně) • Daňová povinnost má více aspektů: – nalézací (povinnost daň vyčíslit, povinnost tvrzení, důkazní povinnost) – platební (povinnost daň zaplatit) • Daňová povinnost vzniká okamžikem, kdy nastaly: 1. skutečnosti, které jsou podle zákona předmětem daně, nebo 2. skutečnosti tuto povinnost zakládající. Vztah k jiným daňovým zákonům (§4) Ø ostatní daňové zákony obsahují speciální pravidla, která mají před obecnou úpravou přednost • Tento zákon nebo jeho jednotlivá ustanovení se použijí, neupravuje-li jiný zákon správu daní jinak (§ 4). Ø některá pravidla dle DŘ jsou naopak speciální vůči pravidlům v jiných daňových zákonech (např. vztah k insolvenci, právní nástupnictví) Ø v případě daňové exekuce je obecným předpisem OSŘ (§ 177) Ø podpůrně lze použít i soukromoprávní úpravu (plné moci, zákonný zástupce, ručení, zástavní právo, neplatnost právních úkonů, prokura apod.) • DŘ je předpisem procesním (neplatí absolutně) Ø obsahuje především procesní pravidla, ale je zde možné nalézt i hmotněprávní ustanovení či ustanovení, která vymezují určité pojmy • Daňový zákon = každý zákon nebo jeho jednotlivé ustanovení, které upravuje daňovou problematiku („daňový“ je nutno chápat v širším slova smyslu) • Vztah k správnímu řádu: – Při správě daní se správní řád nepoužije (§ 262). – neplatí absolutně (např. úřední deska je vymezena ve správním řádu a daňový řád toto vymezení respektuje) – v případě výkladové nouze lze užít metody – analogiam iuris – z hlediska právní teorie souvisí s problematikou vztahu daňového práva a správního práva (viz základní zásady činnosti správních orgánů) Základní zásady správy daní (§5 – § 9) § 5 • Zásada zákonnosti Ø Nejdůležitější a primární zásada. Ø Vyplývá přímo z ústavního pořádku (čl. 2 odst. 2 LZPS). Ø Netýká se pouze zákonů, ale i jiných právních předpisů (tj. včetně mezinárodních smluv). • Zásada legitimity Ø Souvisí se zákazem libovůle. Ø Tam, kde jsou zákonem stanovena pevná kritéria, neuplatní se správní uvážení. • Zásada přiměřenosti (proporcionality) a zásada šetření práv zúčastněných osob Ø Zahrnuje zásadu hospodárnosti ve vztahu k osobám zúčastněným na správě daní. Ø Nutno zohlednit zejména tam, kde je správní uvážení. § 6 • Zásada procesní rovnosti Ø Nejde o rovnost v hmotněprávním smyslu ani rovnost se správcem daně. Ø Souvisí s požadavkem nestrannosti, otázkou jednacího jazyka (§ 76) atd. • Zásada součinnosti (spolupráce) Ø Je právem i povinností osob zúčastněných na správě daní (vzájemnost). Ø ZSDP textoval „úzká součinnost“, DŘ neliší mezi „úzkou“ a „širokou“ součinností. • Zásada poučovací Ø Nelze chápat jako právo na autoritativní výklad zákona. Ø Konkretizována zejména v rámci náležitostí rozhodnutí v § 102. • Zásada vstřícnosti a slušnosti Ø Odpovídá tzv. klientskému přístupu. Ø Týká se roviny ústní i písemné. Ø Povinnost vyvarovat se nezdvořilostí zavazuje obě strany (viz pořádková pokuta). § 7 • Zásada rychlosti (bezprůtažnosti) Ø Nutno aplikovat i v rámci dané lhůty (tj. nečekat až na konec lhůty). Ø V širším slova smyslu se tato zásada týká i osob zúčastněných na řízení, které zákon či správce daně na základě zákona usměrňuje pomocí lhůt ke splnění určitých povinností. • Zásada hospodárnosti a procesní ekonomie Ø Postupovat tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady (tzn. osobám zúčastněným i SD). Ø Možnost spojovat určité postupy či řízení. Ø Nesmí vést ke zkrácení práv osob zúčastněných na správě daní. § 8 • Zásada volného hodnocení důkazů Ø Volnost úvahy se týká věrohodnosti (pravdivosti) důkazu a nutné kvantity, nikoli závažnosti či zákonnosti důkazů. • Zásada legitimního očekávání Ø Souvisí s rovným přístupem k osobám zúčastněným na správě daní. Ø Chrání právní jistotu. Ø Vychází z ní tzv. princip vázanosti vlastní správní praxí. • Zásada materiální pravdy (neformálnosti) Ø Přednost obsahu před formou. Ø V případě podání konkretizována v § 70 odst. 2. Ø Prokazuje SD (§ 92 odst. 5). Ø Platí přiměřeně i pro úkony SD. Ø Souvisí se zákazem obcházení zákona a zákazem zneužití práva. § 9 • Zásada neveřejnosti a mlčenlivosti Ø Specifická zásada pro správu daní. Ø Je nezbytným předpokladem pro motivaci k dobrovolnému plnění daňových povinností ’ průlomy by měly být výjimečné a ospravedlnitelné vyšším veřejným zájmem. Ø Zavazuje nejen správce daně, resp. úřední osoby. • Zásada oficiality a zásada vyhledávací Ø Konkretizována ve vyhledávací činnosti a možnostech zahájit určité postupy či řízení z moci úřední. • Zásada shromažďování údajů Ø Limitována cílem správy daní. (rejstříky apod. obecné teze vyj. v zákl. zásadách) Zadání zpracování domácího úkolu V návaznosti na obsah výuky dne 18.11.2012 nastudujte a zpracujte odpovědi k následujícím příkladům: Příklad č. 1 V roce 2010 udělil daňový subjekt plnou moc zmocněnci ve znění: a) „Uděluji plnou moc k veškerému jednání a zastupování před správcem daně“. b) „Uděluji plnou moc k veškerému daňovému řízení.“ Jsou tyto plné moci i nadále v souladu s daňovým řádem, za jakých zákonných podmínek a v jakém rozsahu? Musí správce daně vyhotovit konkrétní úkon? Pokud ano, připravte ho. Příklad č. 2 a) Dne 21. 03 2011 (druhá varianta – žádost podána 06.04.2011) požádal daňový subjekt o prodloužení lhůty k podání daňového přiznání na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2010 a to 31.05.2011. (druhá varianta do 31.07.2011) · Může správce daně vyhovět těmto žádostem? · Jakou formou musí rozhodnout? · Připravte taková rozhodnutí správce daně. b) Daňovému subjektu byla dne 29.09.2011 doručena výzva k dokazování v rámci probíhajícího dokazování v průběhu daňové kontroly, kterou byl daňový subjekt vyzván k prokázání skutečností potřebných pro správné stanovení daně ve lhůtě 20-ti dnů od doručení této výzvy. Daňový subjekt podal dne 06.10.2011 první žádost o prodloužení této lhůty o 15 dnů. · Může správce daně vyhovět této žádosti? · Musí správce daně vyhovět v nějakém rozsahu? · Jakou formou musí rozhodnout? · Připravte taková rozhodnutí správce daně. ________________________________ [2] Srov. § 4 a § 93 zák. o DPH, [3] Srov. § 5 a 38n zák. o daních z příjmů [4] Srov. § 174 daňového řádu a § 38a zák. o daních z příjmů