Krátce poté, co zákon č. 372/2011 Sb. vstoupil v účinnost, začaly se objevovat podobné dokumenty, o
kterých si školy a podobná zařízení slibovaly, a zřejmě i slibují, že jim umožní udělení souhlasu
za jim svěřené dítě, aniž by museli v danou chvíli kontaktovat rodiče, či celou situaci jinak
komplikovat. Lze to považovat za důsledek „hysterie“, která se ve společnosti zvedla poté, co
začalo stoupat povědomí o nové úpravě problematiky informovaného souhlasu v případě dětského
pacienta. Na takovýto dopředu, tedy blanketně udělený informovaný souhlas však není možno nahlížet
jako na platný, a to ani, pokud by jej oba rodiče s dobrou vírou podepsali a nechali podpisy úředně
ověřit. Stojí za tím prostý důvod, a sice dle § 31 zákona č. 372/2011 Sb. je nutné před udělením
informované souhlasu pacienta podrobně poučit o jeho nemoci (úrazu), léčbě, alternativách,
následcích apod. V případě že se jedná o pacienta nezletilého, poučit i jeho rodiče, kteří za
potomka souhlas udělují. Není v zákoně nijak stanoveno, že by se mohlo jednat o zástupce smluvní,
naopak zákon hovoří pouze o zástupcích zákonných. K takovému poučení může dojít pouze poté, co
nemoc již propukla nebo se pacient již zranil, jelikož se informace opírají o faktický stav, a
nemohou postačit pouze informace hypotetické. Výše uvedeným dokumentem jsou rodiče pouze žádáni,
aby bez jakéhokoliv poučení či vůbec důvodu pro to, aby byl souhlas udělen, delegovali právo udělit
informovaný souhlas na úplně cizí osoby, což zákon neumožňuje.