Letní škola práva Dědické právo v proměnách věků Právnická fakulta MU v Brně Přednášku na téma Dědické spory pronesla dne 25. 9. 2012 Kamila Bubelová Rozvržení přednášky •Zvláštnosti dědického práva •Justiniánské změny v dědickém právu •Typy dědických sporů •Kauzy k jednotlivým typům sporů •Moderní české právo – prvorepublikové •Moderní české právo – současnost • Zvláštnosti dědického práva •Charakter dědického práva: na pomezí práv majetkových a rodinných – rozdílné principy: vlastnictví k neživým věcem vs. emoční vztahy mezi jedinci v rodině •Systematické zařazení v soukromých právech – právo subjektivní, avšak jeho účinky jako translace vlastnického práva jsou absolutní Justiniánské změny dědického práva •Justinián změnil obsah slova pietas, příbuzenská náklonnost – v intestátní posloupnosti se dědí podle kognátského principu (vysvětlíme) •Uměle vytvořené příbuzenství (adopce) už vyžaduje zkoumání dobra osvojeného a záruky, že v případě emancipace bude mít zanechán podíl alespoň ¼ majetku adoptivního otce (plus nově se vyžaduje souhlas otce, když děd adoptuje vnuka, protože v osobě adoptovaného mu vyrůstal povinný dědic) •Významné zlepšení postavení žen – možnost adoptovat a zajistit si tak dědice ze zákona (indulgentia pro případy útěchy za ztrátu dětí) Pokračování justiniánských změn •Možnost nulity pokrevního příbuzenství – kognace zrušena právní cestou v případě, kdy se osoba stala otrokem (bez možnosti restituce po propuštění) a trestní odsouzení na deportatio in insulam. •Nově připouští v testamentu podmínečné ustanovení dědice (sub conditione) •Querella inofficiosi testamenti má napříště místo jen u těch žadatelů, kteří nemají možnost žalovat jinou žalobou (a její použití nezpůsobuje neplatnost testamentu – testátor nebyl nepříčetný) •Sjednocení legátů a fideikomisů (odkazy) •Přechod práva volby předmětu na odkazovníka (je-li jich více a nedohodnou se, dříve to způsobilo neúčinnost odkazu, nyní rozhodne los) Typy dědických sporů •1. spory potenciálních dědiců o uznání jejich dědického práva (např. intestátní dědic vs. dědic testamentární) •2. spory již konstituovaných dědiců mezi sebou (spoludědické) •3. spory dědiců (ev. spoludědiců) s třetími osobami Textové pole: potenciálních dědiců o uznání jejich dědického práva (např. potenciálních dědiců o uznání jejich dědického práva (např. 1. Spoludědické spory •Causa tři bratři – Titius, Maevius, Seia – pozůstalost po matce, rozdělena dohodou, písemná záruka. Posléze odebrané mince Titiem vyšly najevo. Řešení Modestinus: žaloba o vyplacení dluhu – Titius odpoví námitkou exceptio pacti, oni ji odrazí replikou podvodu (replicatio doli) a zvítězí. •Causa zcizení zastavené zástavy z dědictví u spoludědiců: Scaevola – pozůstalost rozdělena arbitry tak, že každý spoludědic dostal některou hmotnou věc a úroky z pohledávky za dlužníky. Jednomu ze spoludědiců však dlužník přestal splácet a on chtěj zástavu zpeněžit. Může to učinit i sám? •Spoluodkazovníci Titius a Maevius – legát požívacího práva „v průběhu každého druhého roku“ – kdo bude požívat první? 2. Spory mezi pretendenty dědictví •Dědic vs. propuštěný otrok: „pokud zaplatí dědici 10 tisíc, bude svoboden“ – dědic ho ale prodal. Bude svoboden? •Dědic vs. propuštěný otrok, který před propuštěním rozkrádal pozůstalost – Labeo navrhuje prétorskou žalobu na duplum, ale zakládá ji na přirozeném, nikoli civilním právu. Žalobu nutno podat před vypořádáním dědictví. •Zánik societas a spor zaznamenaný Pomponiem: dva muži měli societu, jeden zemřel a druhý rozdělil majetek (prodal) a vypořádanou polovinu dal dědici Seiovi. Dědic však nemohl žalovat na vypořádání, protože přijal díl z kupní ceny a nikoli podíl na societě. •Modestinův případ: strýcové žádali vydání pozůstalosti od syna, jenž nebyl synem skutečným (syn manželky). 3. Dědicové versus věřitelé/dlužníci •Úmluva o nevymáhání (pactum) se nevztahovala na dědice, i když byla součástí ujednání (úzká vazba na dlužníka) – pokud však protistrana jednala dolózně, mohl dědic užít námitku podvodu (exceptio doli) •Paulus: případ dvou bankéřů – jeden uzavřel neformální dohodu s dlužníkem, mohl druhý vymáhat jen polovinu pohledávky? Ne, celou sumu mohl vymáhat sám, protože dohoda bankéře a dlužníka byla contra bonos mores •Dědic versus škůdce podle Akviliova zákona – zabití otroka (připočítává se jako ušlý zisk i dědictví odkázané otrokovi?), obdobně proti osobě, která zničila testament (zde lze použít žalobu in factum, nebo actio iniuriarum). Rovněž obdobně spory z krádeže. Právo současné (prvorepublikové) •Nejčastěji vydědění potomci napadli platnosti závěti •Případ: matka vydědila syna, protože mu za života postoupila usedlost – ze zákona pak chtěl 1/3, protože matka údajně nerozuměla úkonu (např. slovo universální). Platnost vydědění byla zachována (vysvětlíme podrobně). Právo současné •1997: zda lze zčásti vydědit a zčásti obdarovat mortis causa (NS rozlišil mezi vyděděním a dědickou nezpůsobilostí!). Obdarování MC nově vrací až NOZ. •2008: vydědění pro nezájem o zůstavitele (důvody, které zavinil zůstavitel, nemohou tížit potomka jako „nezájem o zůstavitele“ – popíšeme případ). •Projevy přijetí dědictví, které vylučují pozdější odmítnutí dědictví: zpochybnil dědické právo jiných osob, uplatnil nárok u soudu, žádal soud o povolení prodeje věci z dědictví apod. •Nevylučuje: informace o dědictví, stavu a dluzích, jednání k odvrácení hrozící škody, krmení zvířat, sklizeň, obstarání zůstavitelova pohřbu Vážení kolegové, děkuji za pozornost J •