Předmětem tohoto modulu jsou ochranné instituty, s jejichž aplikací se lze setkat v souvislosti s využitím ICT v běžné veřejnoprávní praxi. Jedná se vesměs o právní instituty, které restriktivním způsobem chrání různé typy informací a jejich společným rysem tak je, že de facto částečně omezují možnosti praktického využití ICT. Konkrétně půjde o:

• ochranu soukromí
• ochranu osobních údajů
• ochranu duševního vlastnictví
• ochranu obchodního tajemství
• ochranu utajovaných informací

Restriktivní ochrana informací dostává se do kolize nikoli pouze s technickou náturou ICT, ale též s jinými právními instituty, které naopak tvorbu, zpracování a komunikaci informací umožňují či usnadňují. Nejvýznamnější jsou v tomto směru nejrůznější instituty odvozené z práva na svobodu projevu, aktivní informační složky práva na soukromí a práva na svobodný přístup k informacím veřejného sektoru.

Kontradiktornost shora uvedených práv je v praxi obvykle řešitelná prostou logickou či systematickou interpretací příslušných zákonných ustanovení. V souvislosti s využitím ICT ve veřejné správě vyskytují se však i vcelku časté situace, kdy představuje vzájemná kolize shora uvedených práv obtížný právní problém - v takovém případě je nutno využít metod typických pro hard cases, konkrétně v předchozím modulu zmíněou metodu založenou na aplikaci principu proporcionality.

Především pro obor správního práva představuje relativně nový problémový okruh otázka kolize působností národních právních řádů za situace, kdy má sekundární objekt předmětných správně-právních vztahů charakter on-line dat. Celosvětová dostupnost služeb informační sítě v tomto případě činí problémy nejen s určením adekvátního správně-právního režimu příslušné situace ale též s případným faktickým uplatněním konkrétní jurisdikce. Na přednášce bude tento problém demonstrován prostřednictvím aktuálního příkladu týkajícího se provozování on-line hazardních her.

Výklad ke shora uvedeným otázkám týká se následujících právních předpisů:

• zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů
• zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů
• § 11-13 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
• zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, ve znění pozdějších předpisů
• § 17-20 zákona č. 513/1991 Sb, obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů
• zákon č, 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů
• zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti

K dalšímu studiu můžete kriticky využít též informace průběžně publikované na portálech úřadů zabývajících se ochranou osobních údajů nebo nejrůznějších organizací občanské společností zaměřených k ochraně informačního sebeurčení - je však třeba upozornit na skutečnost, že stanoviska a doporučení našeho ÚOOÚ, jakož i publikované názory občanského sektoru je třeba číst kriticky, neboť nejsou vždy zcela v souladu s aktuální judikaturou českých soudů a/nebo s doktrinální či legální interpretací evropského práva.

Problémem kolize mezi ochranou informací ve veřejném zájmu a informační svobodou se dlouhodobě zabývají i nejvýznamnější mezivládní organizace. Valné shromáždění OSN se v tomto směru zabývalo poměrně detailní a velmi podnětnou zprávou zvláštního zpravodaje Franka La Rue, jejíž text určitě stojí za pozornost - ve formátu .pdf. je k dispozici zde.

Podklady k přednášce ve formátu Prezi (technologie Adobe Flash) si můžete stáhnout na linku níže.