P7_TA-PROV(2011)0222 Interinstitucionální dohoda o společném rejstříku transparentnosti mezi Parlamentem a Komisí Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 11. května 2011 o uzavření interinstitucionální dohody mezi Evropským parlamentem a Komisí o společném rejstříku transparentnosti (2010/2291(ACI)) Evropský parlament, - s ohledem na rozhodnutí Konference předsedů ze dne 18. listopadu 2010, - s ohledem na návrh dohody mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí o zřízení rejstříku transparentnosti pro organizace a osoby samostatně výdělečně činné, jež se podílejí na tvorbě a provádění politiky EU (dále jen „dohoda"), - s ohledem na své usnesení ze dne 8. května 2008 k vytvoření rámce pro činnost zástupců zájmových skupin (lobbistů) při orgánech a institucích Evropské unie1, - -s ohledem na čl. 127 odst. 1 jednacího řádu, - s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti (A7-0174/2011), A. vzhledem k čí. II odst. 2 Smlouvy o Evropské unii, který stanoví, že: „Orgány udržují otevřený, transparentní a pravidelný dialog s reprezentativními sdruženími a s občanskou společností", B. vzhledem k tomu, že společný rejstřík organizací a osob podílejících se na tvorbě a provádění politiky EU posiluje transparentnost zmíněného dialogu, C. vzhledem k tomu, že výše uvedené usnesení Parlamentu ze dne 8. května 2008 stanovilo zásady, na jejichž základě Parlament zahájil jednání s Komisí ohledně společného rejstříku, D. vzhledem k tomu, že nutné změny jednacího řádu Parlamentu se zavádějí v rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 11. května 2011 o změně jednacího řádu Parlamentu v důsledku zřízení společného rejstříku transparentnosti Evropským parlamentem a Komisf, 1. považuje dohodu za první významný krok ke zvýšení transparentnosti a má v úmyslu v patřičné lhůtě navrhnout zpřísnění norem, aby byla zajištěna důsledná integrita veřejně správy Unie a posílení institucionálních pravidel; 2. zdůrazňuje, že společný rejstřík umožní shromáždit všechny informace na jednom místě, a občané tak budou moci snadněji zjistit, které subjekty jsou s orgány v kontaktu; konstatuje, že společný rejstřík také usnadní činnost zástupcům zájmových skupin, protože se budou muset zaregistrovat pouze jednou; 3. opětovně však zdůrazňuje, že Parlament si ponechává své neomezené právo rozhodnout o tom, kdo získá přístup do jeho prostor; Úř. věst. C 271 E, 12.11.2009, s. 48. Přijaté texty, P7_TA-PROV(2011)0221. 4. zastává názor, že dohoda bude silnou pobídkou k registraci, protože díky ní už nebude možné, aby kdokoliv získal dlouhodobý průkaz opravňující ke vstupu do Parlamentu bez předchozí registrace; 5. znovu však vyzývá k povinné registraci všech zástupců zájmových skupin v rejstříku transparentnosti a žádá, aby byly během nadcházejícího přezkumu učiněny potřebné kroky k přípravě přechodu k povinné registraci; 6. vyjadřuje politování nad skutečností, že se Rada ještě nepřipojila k dohodě, přestože je tento krok nezbytný k zajištění transparentnosti ve všech fázích procesu vytváření právních předpisů na úrovni Unie; vítá však, že Rada naznačila, že se stane smluvní stranou dohody; vyzývá Radu, aby se ke společnému rejstříku co nejdříve připojila; 7. vítá zejména následující aspekty obsažené v dohode: a) změnu názvu rejstříku na „Rejstřík transparentnosti"; b) oblast působnosti rejstříku, do které spadají všechny příslušné subjekty, z níž jsou vsak vyňati mimo jiné sociální partneři jako subjekty sociálního dialogu, dále církve, politické strany a místní, regionální a obecní orgány a jejich zastoupení, která jsou součástí jejich správy; s ohledem na institucionální úlohu těchto subjektů v souladu se Smlouvami a v souladu s odst. 10 písm. b) a odstavci 12, 12 a 13 dohody jsou uvedené subjekty vyňaty z oblasti působnosti rejstříku; toto je třeba vyjasnit v rámci první revize dohody; Parlament žádá Komisi, aby k této záležitosti vyslovila souhlas; c) skutečnost, že rejstřík vnáší transparentnost do velmi různorodých kontaktů evropských orgánů a že zejména v samostatných kapitolách seskupuje jednotlivé zástupce zájmových skupin, zástupce občanské společnosti a veřejných orgánů, přičemž rozlišuje odlišné úlohy lobbistů a oficiálních partnerů Unie; d) požadavek na poskytnutí příslušných finančních informací; e) závazná opatření v případě nedodržování kodexu chování uvedeného v příloze dohody; 8. domnívá se, že pravidla platná pro zástupce zájmových skupin nemohou být stejná pro zástupce veřejných orgánů a organizací, které v rámci své činnosti slouží veřejným zájmům a jsou vázány platnými ústavními normami a základními právy; zejména se domnívá, že k registraci by měly být vyzvány nezávislé organizace, ale nikoli vlastní veřejné orgány; 9. požaduje, aby předsednictvo navrhlo systém, s jehož pomocí by byli ve vysvětlujícím prohlášení ke zprávě či v doporučení týkajícím se příslušného návrhu legislativního aktu uvedeni všichni zástupci zájmových skupin spadající do oblasti působnosti rejstříku, kteří se sešli s příslušným poslancem v nějaké specifické legislativní záležitosti; 10. schvaluje uzavření dohody obsažené v příloze, pokud budou zohledněny aspekty uvedené v tomto rozhodnutí, a činí rozhodnutí připojit ji ke svému jednacímu řádu; 11. pověřuje svého předsedu, aby pro informaci předal toto rozhodnutí Radě a Komisi. PRÍLOHA: DOHODA MEZI EVROPSKÝM PARLAMENTEM A EVROPSKOU KOMISÍ O ZŘÍZENÍ REJSTŘÍKU TRANSPARENTNOSTI PRO ORGANIZACE A OSOBY SAMOSTATNĚ VÝDĚLEČNĚ ČINNÉ, JEŽ SE PODÍLEJÍ NA TVORBĚ A PROVÁDĚNÍ POLITIKY EU Evropský parlament a Evropská komise („strany dohody"): s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, zejména na čl. 11 odst. 1 a 2 této smlouvy, Smlouvu o fungování Evropské unie, zejména článek 295 této smlouvy, a Smlouvu o založení Evropského společenství pro atomovou energii (dále jen „Smlouvy"), s ohledem na to, že tvůrci evropské politiky nejsou při své činnosti odtrženi od občanské společnosti, ale vedou otevřený, transparentní a pravidelný dialog se zastupitelskými sdruženími a občanskou společností, SE DOHODLY TAKTO: I. Zřízení rejstříku transparentnosti 1. V souladu se svým závazkem usilovat o transparentnost vyslovují strany dohody souhlas se zřízením a provozováním společného „Rejstříku transparentnosti" (dále jen „rejstřík"), jenž bude sloužit k registraci a sledování organizací a osob samostatně výdělečně činných, které se podílejí na tvorbě a provádění politiky EU. II. Principy rejstříku 2. Zřízení a provoz rejstříku budou vycházet ze stávajících registračních systémů, které Evropský parlament zřídil a uvedl do provozu v roce 1996 a Evropská komise v červnu 2008, doplněných o výsledky práce příslušné společné pracovní skupiny Evropského parlamentu a Evropské komise a také o úpravy vycházející ze zkušeností a příspěvků získaných od zainteresovaných stran, jež byly uvedeny ve sdělení Evropské komise nazvaném „Evropská iniciativa pro transparentnost: Rejstřík zástupců zájmových skupin, rok poté" ze dne 28. října 2009J. Tímto přístupem nejsou dotčeny ani předjímány cíle Evropského parlamentu, které vyjádřil ve svém usnesení ze dne 8. května 2008 k vytvoření rámce pro činnost zástupců zájmových skupin (iobbistů) v evropských orgánech2. 3. Zřízení a provoz rejstříku musí respektovat obecné zásady právních předpisů Unie, včetně zásad proporcionality a nediskriminace. 4. Zřízení a provoz rejstříku musí respektovat práva poslanců Evropského parlamentu na výkon parlamentního mandátu bez jakéhokoli omezení a nesmí být překážkou vstupu voličů poslanců do prostor Evropského parlamentu. 5. Zřízení a provoz rejstříku nezasáhne do pravomocí nebo výsad stran dohody, ani se nedotkne jejich vlastních organizačních pravomocí. KOM(2009)0612. Úř. věst. C 271 E, 12.11.2009, s. 48. 6. Strany dohody usilují o to, aby se ke všem subjektům, které se zabývají podobnými Činnostmi, přistupovalo obdobně, a aby pro registraci organizací a osob samostatně výdělečně činných, jež se podílejí na tvorbě a provádění politiky EU, byly nastoleny rovné podmínky. III. Skladba rejstříku 7. Rejstřík obsahuje tyto údaje: a) soubor pokynů týkajících se rejstříku: - - oblast působnosti rejstříku, činnosti spadající do jeho působnosti a zproštění, - - oddíly zpřístupněné subjektům zapsaným v rejstříku (příloha 1), - - informace požadované od registrujících se subjektů, včetně požadavků na poskytnutí finančních informací (příloha 2); b) kodex chování (příloha 3); c) mechanismus pro vyřizování stížností a opatření uplatňovaná v případě nedodržování kodexu chování, včetně postupu prošetřování stížností a jejich vyřizování (příloha 4). IV, Oblast působnosti rejstříku Zahrnuté činnosti 8. Oblast působnosti rejstříku zahrnuje veškeré činnosti, kromě činností uvedených v části IV, vykonávané s cílem přímo nebo nepřímo ovlivňovat formulování nebo provádění politik a rozhodovací procesy orgánů EU, bez ohledu na použitý komunikační kanál nebo nosič údajů, do nichž mohou být např. zahrnuty externí zajištění, sdělovací prostředky, smlouvy s profesionálními prostředníky, expertní skupiny typu „think tank", „platformy", diskusní fóra, kampaně a iniciativy zdola. Tyto činnosti mohou zahrnovat: mj. kontakty s poslanci, úředníky nebo dalšími zaměstnanci orgánů EU, přípravu, rozšiřování a rozesílání dopisů, informačních materiálů nebo písemné argumentace a dokumentů zaujímajících stanovisko, pořádání akcí, schůzí nebo propagačních činností a společenských akcí nebo konferencí, na které jsou jednotlivým poslancům Evropského parlamentu či členům Evropské komise, úředníkům nebo jiným zaměstnancům orgánů EU rozesílány pozvánky. Dobrovolné příspěvky a účast na formálních konzultacích o předpokládaných legislativních návrzích EU nebo jiných právních aktech a jiné otevřené konzultace jsou do tohoto výčtu rovněž zahrnuty. 9. Očekává se, že do rejstříku se bez ohledu na jejich právní subjektivitu zaregistrují veškeré organizace a osoby samostatně výdělečně činné, které se zabývají činnostmi spadajícími do jeho oblasti působnosti1. Vyňaté činnosti 10. Z oblasti působnosti rejstříku jsou vyňaty tyto činnosti: Vlády členských států, vlády třetích zemí, mezinárodní mezivládní organizace a jejich diplomatická zastoupení se registrovat nepotřebují. a) činnosti týkající se poskytování právního nebo jiného odborného poradenství, pokud souvisí s výkonem základního práva na spravedlivé soudní řízení klienta, včetně práva na obhajobu ve správním řízení; jedná se např. o činnosti vykonávané právníky či jinými odborníky zúčastněnými v uvedených řízeních. Do oblasti působnosti rejstříku nespadají tyto činnosti (bez ohledu na skutečně zúčastněné strany): poradenská činnost a kontakty s veřejnými orgány s cílem poskytovat klientům lepší informace o obecné právní situaci, jeho nebo její konkrétní právní situaci nebo o tom, zda určitý právní či správní krok je vhodný nebo přípustný v rámci stávajících právních předpisů; poradenství poskytované klientovi s cílem pomoci mu zaručit, že jeho nebo její činnost je v souladu s právními předpisy; zastupování v souvislosti s dohodovacím nebo smírčím řízením, jehož záměrem je předejít tomu, aby se sporem zabýval soudní nebo správní orgán. Tento přístup se použije u všech odvětví podnikání v Evropské unii a není omezen na určité specifické postupy (konkurenceschopnost). Pokud jsou jednotlivá společnost nebo její poradci stranou konkrétního právního nebo správního případu nebo řízení, jakákoli činnost přímo související s tímto případem, jež není zaměřena na změnu stávajícího právního rámce, nespadá do oblasti působnosti rejstříku; b) činnosti sociálních partnerů jakožto účastníků v sociálním dialogu (odborové organizace, sdružení zaměstnavatelů apod.), pokud jednají v rámci role, kterou jim svěřují Smlouvy. To platí obdobně i v případě jakéhokoli subjektu, kterému je ve Smlouvách přiřčenarole orgánu; c) činnosti v reakci na přímou a individualizovanou žádost orgánu EU nebo poslance Evropského parlamentu, jako např. ad hoc nebo pravidelnou žádost o věcné informace, údaje či odbornou konzultaci nebo individualizovaná pozvání k účasti na veřejných slyšeních či na práci poradních výborů a v jiných podobných fórech. Zvláštní ustanovení 11. Registrace v rejstříku se nevztahuje na církve a náboženské komunity. Očekává se vsak, že jejich zastoupení nebo právní subjekty, kanceláře a sítě vytvořené k tomu, aby je zastupovaly při jednání s orgány EU, a také jejich sdružení, se zaregistrují. 12. Politických stran se rejstřík netýká. Avšak jakékoli organizace zřízené nebo podporované politickými stranami, které se zapojují do činností spadajících do působnosti rejstříku, by se měly zapsat do rejstříku. 13. Místních, regionálních a obecních orgánů se rejstřík netýká. Avšak kanceláře zastoupení těchto orgánů nebo právní subjekty, kanceláře a sítě zřízené k tomu, aby zastupovaly tyto orgány při jednáních s orgány EU, a jejich sdružení by se měly zapsat do rejstříku. 14. Sítě, platformy nebo jiné druhy kolektivní Činnosti bez právního statusu či právní subjektivity, které však jsou de facto zdrojem organizovaného vlivu a zapojují se do činností spadajících do působnosti rejstříku, by se měly zapsat do rejstříku. V takovém případě by měli členové těchto uskupení určit jednoho ze svých řad jako kontaktní osobu odpovědnou za vztahy se správou rejstříku. 15. Ve finančním přiznání v rejstříku se uvádějí činnosti zaměřené na všechny orgány, agentury nebo instituce EU a jejich členy, úředníky i jiné zaměstnance. Patří k nim i činnosti zaměřené na orgány členských států, jež působí na úrovni EU v rozhodovacích procesech EU. 16. Evropské sítě, federace, sdružení či platformy se vybízejí, aby předložily společné transparentní pokyny pro své členy, v nichž budou jasně uvedeny činnosti spadající do oblasti působnosti rejstříku. Očekává se, že tyto pokyny zveřejní. V. Pravidla platná pro subjekty zapsané v rejstříku 17. Zapsáním do rejstříku dotčené organizace a fyzické osoby: - souhlasí s tím, že informace, které poskytnou za účelem zapsání do rejstříku, jsou veřejné, - souhlasí s tím, že budou jednat v souladu s kodexem chování a případně dají k dispozici text jakéhokoli profesního kodexu, jímž jsou vázáni, - ručí za to, že informace poskytnuté za účelem zapsání do rejstříku jsou správné, - přijímají, že veškeré stížnosti vznesené proti nim budou řešeny na základě kodexu chovám spojeného s rejstříkem, - souhlasí s tím, že podléhají jakýmkoli opatřením uplatněným v případě porušení kodexu chování, a uznávají, že v případě nedodržení pravidel kodexu chování proti nim mohou být uplatněna opatření uvedená v příloze 4, - berou na vědomí, že strany dohody mohou na žádost a v souladu s ustanoveními nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise1 vzniknout povinnost zveřejnit korespondenci a další dokumenty týkající se činností subjektů zapsaných v rejstříku. VI. Opatřeni v případě porušení kodexu chováni 18. Nedodržení kodexu chování ze strany subjektů zapsaných v rejstříku nebo jejich zástupců může vést po provedení šetření, v němž se náležitě dbá na zásadu proporcionality a právo na obhajobu, k uplatnění opatření uvedených v příloze 4 , jako je pozastavení registrace nebo vyškrtnutí z rejstříku a případně odnětí průkazu opravňujícího ke vstupu do Evropského parlamentu vydaného pro dotčenou osobu, případně pro její organizace. Rozhodnutí o uplatnění těchto opatření může být zveřejněno na internetových stránkách rejstříku. 19. V případě podezření z porušení kodexu chování může kdokoli podat stížnost, odůvodněnou konkrétními skutečnostmi v souladu s postupem uvedeným v příloze 4. VIL Provádění 20. Za dohled nad systémem a za všechny klíčové provozní aspekty odpovídají generální tajemníci Evropského parlamentu a Evropské komise, kteří se dohodnou na přijetí opatření nezbytných k provedení této dohody. Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43. 21. K provedení systému zřídí služby Evropského parlamentu a Evropské komise společný operační útvar s názvem „Společný sekretariát rejstříku transparentnosti". Ten bude na základě ujednání sjednaného mezi příslušnými útvary tvořit skupina úředníků z Evropského parlamentu a Evropské komise. Činnost společného sekretariátu rejstříku transparentnosti bude koordinovat vedoucí oddělení z generálního sekretariátu Evropské komise. K úkolům sekretariátu rejstříku patří provádění opatření ke zkvalitnění obsahu rejstříku. 22. Vydávání a kontrolu dlouhodobých průkazů opravňujících ke vstupu do budov Evropského parlamentu bude i nadále provádět tento orgán. Tyto průkazy budou vydány pouze fyzickým osobám, které zastupují organizace spadající do působnosti rejstříku nebo pro ně pracují, pokud se tyto organizace nebo fyzické osoby zaregistrovaly. Z registrace však neplyne automatický nárok na uvedený průkaz. 23. I když bude systém provozován společně, mohou strany dohody rejstřík volně a nezávisle využívat pro vlastní konkrétní účely, včetně připojování pobídek, jako je předávání informací subjektům zapsaným v rejstříku při zahajování veřejných konzultací nebo pořádání akcí. 24. Strany dohody zorganizují pro své členy a zaměstnance vhodné školení a interní komunikační projekty za účelem zlepšení informovanosti o společném rejstříku a postupu podávání stížností. 25. Strany dohody přijmou náležitá externí opatření ke zvýšení informovanosti o rejstříku a k podpoře jeho používání. 26. Prostřednictvím uživatelsky vstřícného vyhledávače bude systém pravidelně zveřejňovat na internetových stránkách Europa sérii základní statistiky extrahované z databáze rejstříku. Veřejný obsah uvedené databáze bude na žádost k dispozici v elektronickém, strojově čitelném formátu. 27. Po konzultaci se zúčastněnými stranami předkládají generální tajemníci Evropského parlamentu a Evropské komise roční zprávu o fungování rejstříku odpovědným místopředsedům Evropského parlamentu a Evropské komise. VIII. Zapojení dalších orgánů a instituci 28. Evropská rada a Rada ministrů se vyzývají, aby se k rejstříku připojily. Další orgány, instituce a agentury EU se vybízejí, aby tento systém používaly jako referenční nástroj při své vlastní interakci s organizacemi a osobami samostatně výdělečně činnými zapojenými do tvorby a provádění politik EU. IX. Závěrečná ustanoveni 29. Přechod ze stávajících rejstříků stran dohody na nový společný rejstřík proběhne během dvanáctiměsíčního přechodného období počínaje dnem zahájení činnosti společného rejstříku. Organizace a jednotlivci registrovaní v současné době v kterémkoli systému se vyzývají, aby obnovili svou registraci ve společném systému. Jakmile dojde ke spuštění společného rejstříku: - subjekty zapsané v rejstříku budou moci změnit svou stávající registraci na registraci ve společném rejstříku k datu dle svého výběru, nejpozději však ke dni obnovení své registrace u Evropské komise, nebo, v případě subjektů zapsaných pouze na seznamu akreditovaných organizací Evropského parlamentu, nejpozději do konce dvanáctiměsíčního období od jeho spuštění; - jakákoli nová registrace subjektu nebo aktualizace stávajících údajů budou možné pouze prostřednictvím společného rejstříku. Nejpozději dva roky po svém spuštění bude společný rejstřík předmětem přezkumu. Příloha 1 „Rejstřík transparentnosti" Organizace a osoby samostatně výdělečně činné, jež se podílejí na tvorbě a provádění politik EU Oddíly Špecifické otázky / poznámky I. Odborné poradenské společností / právnické firmy/ samostatně výdělečné činní poradci pododdíl Odborné poradenské společnosti Podniky poskytující na základě smlouvy činnosti v oblasti lobbování, propagace, veřejných záležitosti a vztahů s veřejnými orgány pododdíl Právnické kanceláře Právnické kanceláře poskytující na základě smlouvy činnosti v oblasti lobbování, propagace, veřejných záležitostí a vzíahň s veřejnými orgány pododdíl Samostatně výdělečné činní poradci Nezávislí poradci čí právnici poskytující na základě smlouvy činnosti v oblasti lobbování, propagace, veřejných záležitostí a vztahů s veřejnými orgány II. „In-house" lobbisté, obchodní/profesní sdružení pododdíl Podniky a skupiny Společnosti čí skupiny společnosti (s právním statusem či bez něj), které jsou činné v oblasti „in house" lobbování, propagace.veřejnýeh záležitostí a vztahů s veřejnými orgány pododdíl Obchodní, podniková a profesní sdružení pododdíl Odborové svazy pododdio! Dalši podobné organizace III. Nevládní organizace pododdíl Nevládni organizace, platformy a sítě a podobné subjekty Neziskové organizace (s právnim statusem či bez něj) nezávislé na veřejných orgánech, politických stranách a komerčních organizacích. Zahrnuje nadace, charitativní organizace atd. IV. Expertní skupiny typu „think tank", výzkumné a akademické instituce pododdíl Expertní skupiny typu „íhink tank" a výzkumné instituce Specializované skupiny typu "think-tank" a výzkumné instituce, které semj, zabývají činnostmi a politikami Evropské unie pododdil Akademické instituce Instituce, jejichž hlavním účelem je vzdělávám, ale které se zabývají činnostmi a politikám: Evropské unie V. Organizace zastupující církve a náboženská společenství Pozn.: církvi samotných se rejstřík netýká pododdíl Organizace zastupující církve a náboženská společenství Právnické osoby, kanceláře či sítě, které jsou ustaveny pro účely zastup ování VI. Organizace zastupující místní, regionální a obecní orgány, jiné veřejné či smKeiié subjekty atd. Pozn.: samotných veřejných orgánů se rejstřík netýká pododdíl Místní, regionální a obecní orgány (na nižši než celostátní úrovni) Právnické osoby, kanceláře zastoupení, sdružení či sitě založené za účelem zastupování místních, regionálních a obecních orgánů (na nižší než celostátní úrovni) pododdíl Dalši veřejné či smíšené subjekty atd. Včetně dalších veřejnoprávních či smíšených (veřejných/soukromých) organizací Příloha 2 Informace požadované od subjektů zapsaných v rejstříku I. OBECNÉ A ZÁKLADNÍ INFORMACE - název (či názvy) organizace, její adresa, telefonní číslo, elektronická adresa, webové stránky, - a) totožnost osoby, která nese právní zodpovědnost za organizaci, a b) jméno jejího ředitele či správce, připadne hlavní kontaktní bod s ohledem na činnosti spadající do působnosti rejstříku; jména osob, pro něž je požadováno vydání průkazů opravňující ke vstupu do budov EP1, - počet osob (členové, zaměstnanci atd.) zapojených do činností spadajících do působnosti rejstříku, - cíle/kompetence - oblasti zájmu - aktivity, země působnosti, kde se vykonávají činnosti - přidružení v rámci sítí — obecné informace spadající do působnosti rejstříku, - případně počet členů (jednotlivců nebo členských organizací). U. KONKRÉTNÍ INFORMACE A. ČINNOSTI Hlavní legislativní návrhy spadající v předcházejícím roce pod činnosti subjektu zapsaného v rejstříku, které se nacházejí v oblasti působnosti rejstříku transparentnosti. B. FINANČNÍ INFORMACE Veškeré poskytované finanční číselné údaje by měly pokrývat úplný rok činnosti a odkazovat na poslední předcházející finanční rok, ukončený k datu registrace či jejího obnovení. Není vyloučené dvojí započtení. Finanční přiznání učiněné odbornými poradenskými firmami/právnickými kancelářemi/samostatně výdělečně činnými poradci týkajících se jejich klientů ("list and grid") nevyjímá tyto klienty z jejich povinnosti započíst uvedené smluvní činnosti do jejich vlastních přiznání, aby se zabránilo podhodnoceni jejich přiznaných finančních nákladů. — Odborné poradenské společnosti / právnické kanceláře / samostatně výdělečně činní poradci (oddíl I přílohy 1): je třeba uvést detaily týkající se obratu, který lze připsat činnostem spadajícím do působnosti rejstříku a relativní význam jejich klientů na základě následující tabulky: Obrat v EUR Rozpětí v EUR 0 - 499 999 50 000 500 000 - 1 000 000 100 000 > 1 000 000 250 000 — „In-house" lobbisté, obchodní/profesní sdružení (oddíl II přílohy 1): je třeba uvést odhad nákladů na činnosti spadající do oblasti působnosti rejstříku. - Nevládní organizace, expertní skupiny typu „think tank", výzkumné a akademické instituce — organizace zastupující církve a náboženské komunity - sdružení zastupující místní, regionální Tato informace bude od subjektů zapsaných v rejstříku požadována na konci procesu registrace za účelem jejího předložení orgánům EP. Jména osob, jimž byly vystaveny průkazy opravňující ke vstupu, budou následně automaticky vložena do systému na základě aktualizací a informací EP následně po rozhodnutí EP tyto průkazy poskytnout. Z registrace nevzniká automaticky nárok na průkaz opravňující ke vstupu do EP. a obecní orgány, jiné veřejné či smíšené subjekty atd. (oddíly III až VI přílohy 1): je třeba specifikovat celkový rozpočet, jakož i uvést rozpis hlavních zdrojů financování. Navíc pro všechny subjekty zapsané v rejstříku: výše a zdroje financování obdržené od orgánů EU poslední uzavřený finanční rok od data registrace nebo od jejího obnovení. Príloha 3 Kodex chovaní V rámci svých vztahů s orgány EU a jejich členy/poslanci, úředníky a jinými zaměstnanci subjekty zapsané v rejstříku: a) vždy oznámí své jméno a subjekt Či subjekty, pro něž pracují nebo které zastupují; oznámí zájmy, cíle či účely a případně klienty nebo členy, které zastupují; b) nezískávají ani se nesnaží získat informace či jakákoli rozhodnutí nečestným způsobem nebo využitím neoprávněného tlaku či nevhodného chování; c) při jednání se třetími stranami si nenárokují jakýkoli formální vztah s EU ani s žádným z jejích orgánů anezkreslují své postavení s ohledem na dopady registrace tak, aby klamali třetí strany nebo úředníky či jiné zaměstnance EU; d) zajistí, aby byly informace, které poskytují při registraci a následně v rámci svých činností spadajících do působnosti rejstříku, podle jejich nejlepšího vědomí a svědomí úplné, aktuální a nezavádějící; e) neprodávají třetím stranám kopie dokumentů získaných od kteréhokoli orgánu EU; f) nenavádějí členy/ poslance orgánů EU, úředníky nebo jiné zaměstnance EU, nebo poslanecké asistenty či stážisty těchto poslanců k tomu, aby jednali v rozporu s pravidly a normami chování, jež se na ně vztahují; g) pokud zaměstnávají bývalé úředníky nebo jiné zaměstnance EU nebo poslanecké asistenty či stážisty, respektují povinnost uvedených zaměstnanců dodržovat pravidla a závazek mlčenlivosti, jimž podléhají; h) dodržují veškerá pravidla upravující práva a povinnosti bývalých poslanců Evropského parlamentu a členů Evropské komise; t) informují jakékoli osoby, jež zastupují, o svých povinnostech vůči orgánům EU. Fyzické osoby zastupující subjekty, které se v Evropském parlamentu zaregistrovaly za účelem vystavení průkazu na jméno opravňujícího ke vstupu do prostor Evropského parlamentu, nebo pro takové subjekty pracující: j) přísně dodržují ustanovení čl. 9 a přílohy X a rovněž ustanovení přílohy I čl. 2 druhého odstavce jednacího řádu Evropského parlamentu; k) se ujistí, že veškerá pomoc poskytovaná v kontextu článku 2 přílohy 1 jednacího řádu Evropského parlamentu je zapsána do příslušného rejstříku; 1) získají předběžný souhlas dotyčného poslance nebo poslanců Evropského parlamentu, pokud jde o smluvní vztah s asistentem poslance nebo o pracovní poměr, s cílem zabránit možnému střetu zájmů, a následně tento souhlas zanesou do rejstříku. Příloha 4 Postup při prošetřování stížností a jejich vyřizování Krok 1: Podání stížnosti 1. Stížnosti lze podávat na internetových stránkách rejstříku vyplněním standardního formuláře. Tento formulář zahrnuje informace o subjektu zapsaném v rejstříku, na nějž je stížnost podávána, jméno a kontaktní údaje stěžovatele a podrobnosti o stížnosti, v zásadě včetně dokumentů a dalších podpůrných materiálů. Na anonymní stížnosti nebude brán zřetel. 2. Ve stížnosti se podrobně uvede, která ustanovení kodexu chování byla podle stěžovatele porušena. Se stížnostmi týkajícími se údajů zanesených v rejstříku se zachází jako se tvrzeními o porušení ustanovení písmene d) kodexu chování1. 3. Stěžovatelé musí v zásadě podpořit svou stížnost dokumenty nebo jiné materiály. Krok 2: Rozhodnutí o přípustnosti 6. Společný sekretariát rej střiku transparentnosti a) ověří, zda bylo předloženo dostatečné množství prvků na podporu stížnosti, ať již v podobě dokumentů, dalších písemných materiálů či osobních výpovědí; hmotněprávní důkazy musí v zásadě pocházet od subjektu zapsaného v rejstříku, vůči němuž stížnost směřuje, nebo z dokumentu vydaného třetí stranou, aby mohly být považovány za přípustné; b) na základě uvedeného ověření rozhodne o přípustnosti stížnosti; c) pokud usoudí, že je stížnost přípustná, stížnost zaeviduje a stanoví lhůtu (20 pracovních dnů) pro přijetí rozhodnutí o platnosti stížnosti. 5. Je-li stížnost posouzena jako nepřípustná, je o této skutečnosti stěžovatel informován dopisem, v němž se uvedou důvody tohoto rozhodnutí. Je-li stížnost pokládána za přípustnou, dojde k jejímu prošetření v souladu s postupem uvedeným níže. Krok 3: Šetření 6. Po zaevidovaní stížnosti společný sekretariát rejstříku transparentnosti informuje písemně subjekt zapsaný v rejstříku, na který je stížnost podávána, o stížnosti a jejím obsahu a vyzve subjekt, aby do 10 pracovních dnů podal vysvětlení, předložil důkazy či jiné prostředky na svou obhajobu. Písmeno d) vyžaduje, že subjekty zapsané v rejstříku ve vztahu s orgány EU a jejich členy/ poslanci, úředníky ajinými zaměstnanci EU „zajistí, aby byly informace, které poskytují při registraci a následně v rámci svých činností spadajících do působnosti rejstříku, podle jejich nejlepšího vědomí a svědomí úplné, aktuální a nezavádějící;" 7. Veškeré informace shromážděné v průběhu šetření prověří společný sekretariát rejstříku transparentnosti. 8. Společný sekretariát rejstříku transparentnosti může rozhodnout, že vyslechne subjekt zapsaný v rejstříku, na který je stížnost podávána, nebo stěžovatele. Krok 4: Rozhodnutí o stížnosti 9. Pokud je stížnost na základě šetření prohlášena za neodůvodněnou, informuje společný sekretariát rejstříku transparentnosti o tomto rozhodnutí obě strany stížnosti. Je-li stížnost potvrzena, může být registrace dotčeného subjektu zapsaného v rejstříku dočasně pozastavena za účelem vyřešení problému (viz níže odstavce 11 až 14) nebo vůči němu mohou být uplatněna různá opatření počínaje dlouhodobým pozastavením registrace až po vyškrtnutí z rejstříku a případně odnětí průkazu opravňujícího ke vstupu do Evropského parlamentu (viz kroky 6 a 7 níže). Krok 5: Opatření v případě porušení kodexu chování 10. V případě porušení kodexu chování mohou být uplatněna různá opatření, počínaje dočasným pozastavením registrace až po vyškrtnutí z rejstříku (viz tabulka níže). 11. Zjistí-li se, že v rejstříku jsou uvedeny chybné či neúplné údaje, je subjekt zapsaný v rejstříku vyzván k opravě těchto údajů ve lhůtě osmi týdnů, během nichž je jeho registrace pozastavena. Na dobu pozastavení registrace nejsou odebírány případné průkazy opravňující ke vstupu do Evropského parlamentu. 12. Opraví-li subjekt zapsaný v rejstříku údaje ve lhůtě osmi týdnů uvedené v odstavci 11, jeho registrace se obnoví. Pokud subjekt během uvedené osmitýdenní lhůty uvedené v odstavci 11 nápravu nezjedná, může vůči němu být uplatněno opatření. 13. Požádá-li subjekt zapsaný v rejstříku o prodloužení lhůty za účelem opravy údajů v souladu s odstavcem 11 a odůvodní-li dostatečně svou žádost, může být doba, po kterou je jeho registrace pozastavena, prodloužena. 14. V případě porušení kodexu chování z jiných důvodů se registrace subjektu zapsaného v rejstříku pozastavuje na dobu osmi týdnů, během níž Evropský parlament a Evropská komise přijmou konečné rozhodnutí o uplatnění případného opatření. 15. Jakékoli rozhodnutí o vyškrtnutí z rejstříku subjektu zapsaného v rejstříku rovněž znamená, že tento subjekt nesmí být po dobu jednoho roku či dvou let do rejstříku opětovně zapsán. Krok 6; Rozhodnutí o opatření, které má byt uplatněno 16. Návrh rozhodnutí o opatření, které má být uplatněno, připraví společně příslušné útvary Evropského parlamentu a Evropské Komise a předají jej generálním tajemníkům těchto orgánů ke konečnému rozhodnutí. O tomto kroku jsou informováni příslušní místopředsedové Evropského parlamentu a Evropské komise 17. Společný sekretariát rejstříku transparentnosti okamžitě informuje obě strany (stěžovatele a subjekt zapsaný v rejstříku, na který je stížnost podávána) o opatření, o němž bylo rozhodnuto, a toto opatření provede. Krok 7: Případné odnětí průkazu/průkazů opravnu iícího/opravžu jících ke vstupu do Evropského parlamentu 18, Rozhodnutí o vyškrtnúť z rejstříku, z něhož vyplývá odnětí průkazu/průkazů opravňujícího/opravňujících ke vstupu do Evropského parlamentu, sdělí generální tajemník Evropského parlamentu příslušnému kvestorovi, který je následně vyzván, aby schválil odnětí uvedeného průkazu/průkazů, jejíchž držitelem je dotčená organizace nebo jednotlivec. 19. Subjekt zapsaný v rejstříku je informován o vyškrtnutí z rejstříku a vyzván k vrácení všech či některých průkazů EP do 15 dnů. Tabulka opatření, která je možná uplatnit v případě porušení kodexu chování Druh porušení Opatření Zmínka o opatření v rejstříku Odnětí průkazu opravňující ho ke vstupu do EP 1 Neúmyslné, okamžitě napravené porušení Písemné upozornění obsahující skutečnosti a způsob jejich nápravy Ne Ne 2 Úmyslné porušení kodexu, které si vyžaduje změnu chování nebo opravu informací v rejstříku ve stanovené lhůtě Dočasné pozastavení registrace na období v délce až šesti měsíců nebo do provedení požadované nápravy ve stanovené lhůtě Ano (po dobu pozastavení registrace) Ne 3 Přetrvávající porušování kodexu - bez změny chování - bez opravy informací ve stanovené íhůtě Vyškrtnutí z rejstříku na dobujednoho roku Ano Ano 4 Vážné a úmyslné porušování kodexu Vyškrtnutí z rejstříku po dobu 2 let Ano Ano Návrh zákona o lobbingu — Vakinfo - vodohospodářský portál Stránka č. 1 z 1 Návrh zákona o lobbingu Mezi hlavni cfle předkládaného zákona patří jednak omezení korupčního prostředí v legislativním procesu v ČR (popř. i na úrovni samospráv), jednak umožnění transparentního hájení zájmů v rámci legislativního procesu (popř. i na úrovni samospráv) jak jednotlivcům, tak i skupinám - tzn. zprůhlednění procesu legitimního lobbingu a zvýšení důvěryhodnosti legitimních lobbistů - a jednak posílení nástrojů k prosazování nonprofitních zájmů v občanské společnosti. Regulace lobbingu představuje v České republice v podstatě nové téma. Lobbing je obecně považován za součást demokratického procesu a v posledních desetiletích je odborníky považován za charakteristický projev vyspělých demokracií, který musí být transparentní a zároveň legitimní. Situace v oblasti lobbingu se postupně vyvinula až do té míry, že orgány moci zákonodárné i výkonné začaly považovat za hrozbu pro společnost již samotnou existenci možnosti nekontrolovaného ovlivňování rozhodování v samotném legislativním procesu, který z tohoto důvodu začaly regulovat. V českém prostředí má pojem lobbing spíše negativní konotace a velice často bývá zaměňován s pojmem korupce, protože s ní bývá úzce propojen. Zákon o lobbingu nepochybně přispěje ke zvýšení transparentnosti v rozhodování politiků a vysokých státních úředníků, přičemž budou mimo jiné zprůhledněny určité sítě vztahů, čímž budou ztíženy nekalé způsoby ovlivňování politiků, zejména v oblasti legislativního procesu. Předkládací zpráva Důvodová zpráva Materiál f,Pro přidáváni mznámek;je nutné-sepřihlásitáf http:// www. vakinfo.cz/legislativa/navrh-zakona-o-lobbingu/vie w 8.11.2012 ZÁKON ze dne 2012 o lobbingu a o změně některých souvisejících zákonu (zákon o lobbingu) Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ Lobbing §1 Předmět a účel úpravy (1) Tento zákon upravuje podmínky výkonu lobbingu, práva a povinnosti související s lobbingem a působnost orgánů veřejné moci týkající se lobbingu. VARIANTA I Varianta v případě, že bude rozhodnuto, že se zákon bude vztahovat pouze na legislativní proces a mezi lobbované nebudou zahrnuti i představitelé územních samosprávných celků. (2) Tento zákon se vztahuje na lobbing týkající se přípravy, projednávání a schvalování návrhů obecně závazných právních předpisů v působnosti orgánů veřejné moci; netýká se však návrhů předpisů nebo dokumentů, které jsou schvalovány krajem, obcí nebo městskou částí. VARIANTA II Varianta v případě, že bude rozhodnuto, že se zákon bude vztahovat pouze na legislativní proces a mezi lobbované budou zahrnuti i představitelé územních samosprávných celků. (2) Tento zákon se vztahuje na lobbing týkající se přípravy, projednávání a schvalování návrhů obecně závazných právních předpisů (dále jen návrh předpisu v působnosti orgánů veřejné moci. VARIANTA III Varianta v případě, že bude rozhodnuto, že se zákon bude vztahovat na legislativní a rozhodovací proces a mezi lobbované nebudou zahrnuti i představitelé územních samosprávných celků. (2) Tento zákon se vztahuje na lobbing týkající se přípravy, projednávání a schvalování návrhů obecně závazných právních předpisů a přípravy, projednávání a schvalování dokumentů plánovací, koncepční a strategické povahy v působnosti orgánů veřejné moci; netýká se však návrhů předpisů nebo dokumentů, které jsou schvalovány krajem, obcí nebo městskou částí. VARIANTA IV Varianta v případě, že bude rozhodnuto, že se zákon bude vztahovat na legislativní a rozhodovací proces a mezi lobbované budou zahrnuti i představitelé územních samosprávných celků. 1 (2) Tento zákon se vztahuje na lobbing týkající se přípravy, projednávání a schvalování návrhů obecně závazných právních předpisů (dále jen „návrh předpisu") a přípravy, projednávání a schvalování dokumentů plánovací, koncepční a strategické povahy (dále jen „dokument") v působnosti orgánů veřejné moci. §2 Vymezení některých pojmů (1) Lobbing je činnost, jejímž předmětem je: a) lobbistický kontakt zaměřený na ovlivnění toho, kdo rozhoduje v rámci své pravomoci, nebo b) pomoc k uskutečnění lobbistického kontaktu, zejména organizování a koordinování lobbistických kontaktů. VARIANTA I Varianta v případě, že bude rozhodnuto, že se zákon bude vztahovat pouze na legislativní proces (2) Lobbistickým kontaktem je jakákoliv ústní, písemná, elektronická či jiná komunikace, včetně jednostranné komunikace mezi lobbistou zapsaným v registru lobbistů s lobbovaným, nestanoví-li dále tento právní předpis jinak. VARIANTA II Varianta v případě, že bude rozhodnuto, že se zákon bude vztahovat na legislativní a rozhodovací proces (2) Lobbistickým kontaktem je jakákoliv ústní, písemná, elektronická či jiná komunikace, včetně jednostranné komunikace mezi lobbistou zapsaným v registru lobbistů s lobbovaným, nestanoví-li dále tento právní předpis jinak., 3) Za lobbistický kontakt se nepovažuje: a) komunikace mezi lobbovánými a orgány veřejné moci či jejich zaměstnanci, b) komunikace na jednání orgánů veřejné moci, včetně jednání v orgánech komor Parlamentu, c) komunikace najednání orgánů politických stran a politických hnutí, d) komunikace prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků, e) komunikace při výkonu shromažďovacího práva1 * nebo komunikace při stávce, í) uplatnění připomínky k návrhu předpisu nebo dokumentu během připomínkového řízení a komunikace týkající se takové připomínky v souladu s předpisy upravujícími připomínkové řízení, ') Zákon č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění pozdějších předpisů. 2 g) elektronická, písemná či telefonická komunikace organizační povahy, h) podaní stížnosti^ nebo petice3), i) žádost o poskytnutí informace podle zvláštního zákona4), j) komunikace uskutečněná na jednaní poradního orgánu vlády, ministerstev, ostatních ústředních správních úřadů a úřadů, jimž jsou svěřeny kompetence ústředního správního úřadu, k) konzultace v rámci hodnocení dopadu regulace5-1, 1) komunikace při činnostech vyplývajících z uzavřených dohod s institucemi veřejné správy, m) názor zaslaný písemně či elektronicky fyzickou osobou ohledně návrhu na vypracování, předložení, projednání, schválení, změny nebo doplnění návrhu předpisu nebo dokumentu za existence předpokladu, že tato osoba může mít vlastní oprávněný zájem na řešení dané věci a je možno ji jednoznačně identifikovat. (4) Lobbistou je osoba, která pravidelně vykonává lobbing. Osoba pravidelně vykonávající lobbing je ta, která uskutečnila v rámci jednoho kalendářního čtvrtletí nejméně čtyři lobbistické kontakty, případně uskutečnila v rámci jednoho kalendářního roku pět nebo více lobbistických kontaktů. VARIANTA I Varianta v případě, že bude rozhodnuto, že mezi lobbované nebudou zahrnuti i představitelé územních samosprávných celků. (5) Lobbovaným se pro účely tohoto zákona rozumí: a) poslanci a senátoři Parlamentu ČR, b) členové vlády ČR a vedoucí ostatních ústředních správních úřadů, v jejichž čele není člen vlády ČR, a vedoucí úřadů, jimž jsou svěřeny kompetence ústředního správního úřadu, c) náměstkové členů vlády ČR a náměstkové vedoucích ostatních ústředních správních úřadů a vedoucích úřadů, jimž jsou svěřeny kompetence ústředního správního úřadu, d) vedoucí zaměstnanec 2. až 4. stupně řízení podle zvláštního právního předpisu6-1 ministerstev, ostatních ústředních správních úřadů a úřadů, jimž jsou svěřeny kompetence ústředního správního úřadu, e) asistenti a poradci poslanců, senátorů a členů vlády ČR. 2) Např. § 175 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. 3) Zákon č. 85/1990 Sb., o právu petičním. 4) Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. 5) Usnesení vlády ČR ze dne 14. prosince 2011 č. 922. 6) § 124 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. 3 VARIANTA II Varianta v případě, že bude rozhodnuto, že mezi lobbované budou zahrnuti i představitelé úzerrrriích samosprávných celků. (5) Lobbovaným se pro účely tohoto zákona rozumí: a) poslanci a senátoři Parlamentu ČR, b) členové vlády ČR a vedoucí ostatních ústředních správních úřadů, v jejichž čele není člen vlády ČR, a vedoucí úřadů, jimž jsou svěřeny kompetence ústředního správního úřadu, c) náměstkové členů vlády ČR a náměstkové vedoucích ostatních ústředních správních úřadů a vedoucích úřadů, jimž jsou svěřeny kompetence ústředního správního úřadu, d) vedoucí zaměstnanec 2. až 4. stupně řízem podle zvláštního právního předpisu? ministerstev, ostatních ústředních správních úřadů a úřadů, jímž jsou svěřeny kompetence ústředního správního úřadu, e) asistenti a poradci poslanců, senátorů a členů vlády ČR, f) členové zastupitelstva územního samosprávného celku, kteří je pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni, a Členové zastupitelstva územního samosprávného celku, kteří před svým zvolením do funkce člena zastupitelstva nebyli v pracovriím poměru, ale vykonávají funkci ve stejném rozsahu jako členové zastupitelstva územního samosprávného celku, kteří jsou pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni, g) starostové, místostarostové (v případě městských částí hlavního města Prahy zástupci starosty), primátoři statutárních měst a jejich náměstci, hejtmani krajů a jejich náměstci, primátor hlavního města Prahy a jeho náměstci a členové rady územního samosprávného celku, kteří nejsou pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni, h) ředitelé krajských úřadů a tajemníci magistrátů, obecních (městských) úřadů či úřadů městyse. (6) Spřízněnou osobou je pro účely tohoto zákona rozumí: a) osoba blízká8-1 lobbované osoby, nebo b) právnická osoba, politická strana nebo politické hnutí, v nichž je lobbovaná osoba nebo její osoba blízká členem, společníkem, akcionářem nebo v jejichž orgánech je členem. (7) Klientem je pro účely tohoto zákona osoba, v jejíž prospěch nebo na jejíž žádost lobbista vykonává lobbing; pokud lobbista vykonává lobbing zvláštní iniciativy nebo ve svůj prospěch, je klientem tento lobbista. 7 § 124 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. 8 § 116 občanského zákoníku. 4 §3 Registr lobbistů (1) Lobbista je povinen do deseti kalendářních dnů ode dne, kdy v rámci jednoho kalendářního čtvrtletí učiní čtvrtý lobbistický kontakt nebo kdy v rámci jednoho kalendářního roku učiní pátý lobbistický kontakt, podat návrh na zapsání do registru lobbistů. Návrh se podává na formuláři, jehož strukturu a formát stanoví orgán dohledu vyhláškou. (2) Registr lobbistů vede orgán dohledu. Orgán dohledu zveřejňuje registr lobbistů způsobem umožňujícím dálkový přístup. Orgán dohledu dále zveřejní způsobem podle věty druhé elektronickou adresu, na niž se zasílají návrhy podle odstavce 1. (3) Obsahem návrhu podle odstavce 1 je jméno, popřípadě jména, příjmení a adresa místa trvalého pobytu lobbisty; jde-li o podnikající osobu, je obsahem návrhu obchodní firma nebo název, právní forma, sídlo a identifikační číslo lobbisty, a pokud jde o právnickou osobu též jméno, popřípadě jména, příjmení a adresa místa trvalého pobytu statutárního orgánu nebo členů statutárního orgánu. Návrh musí dále obsahovat jméno, popřípadě jména a příjmení fyzické osoby, která je s lobbistou v pracovním poměru, obdobném pracovněprávním vztahu nebo jiném právním vztahu, na základě kterého bude jménem lobbisty vykonávat lobbistický kontakt. Návrh podle odst. 1 rovněž obsahuje údaj o členství v organizacích lobbistů, pokud takové členství existuje. (4) Obsahuje-li návrh na registraci náležitosti podle odstavců 2 a 3 a je-li uhrazen správní poplatek, orgán dohledu lobbistů zapíše do registru lobbistů a doručí mu potvrzení o zapsání do registru lobbistů. (5) Pokud návrh na registraci neobsahuje náležitosti podle odstavců 2 a 3, orgán dohledu písemně vyzve lobbistů, aby návrh na registraci ve lhůtě deseti pracovních dnů ode dne doručení výzvy doplnil. Pokud lobbista nedoplní návrh na registraci ve lhůtě podle věty první, orgán dohledu lobbistů nezapíše do registru lobbistů; o nezapsání do registru lobbistů lobbistů písemně vyrozumí s uvedením důvodů. (6) Do registru lobbistů se zapisují: a) identifikační údaje lobbisty v rozsahu podle odstavce 3, b) u každého lobbisty informace o sankcích uložených v souvislosti s výkonem lobbingu, a c) finanční nebo výroční zpráva lobbisty podle § 5. (7) Lobbista je povinen oznámit orgánu dohledu změny skutečností a údajů podle odstavce 3 do čtrnácti dnů ode dne, kdy ke změně došlo. (8) Na žádost lobbisty, který přestane vykonávat lobbing, orgán dohledu tohoto lobbistů z registru lobbistů vyškrtne. Na žádost lobbisty orgán dohledu z registru lobbistů vyškrtne i fyzickou osobu, která je s lobbistou v pracovním poměru, obdobném pracovněprávním vztahu nebo jiném právním vztahu, na základě kterého vykonává jménem lobbisty lobbistický kontakt. 5 Práva a povinnosti lobbistů §4 (1) Lobbista nebo fyzické osoby, které jsou s lobbistou v pracovním poměru, obdobném pracovněprávním vztahu nebo jiném právním vztahu, na základě kterého jménem lobbisty vykonávají lobbistický kontakt, jsou povŕnni před vykonámm lobbistického kontaktu oznámit lobbované osobě, že jde o lobbistický kontakt a kdo je klientem. Pokud o to lobbovaná osoba požádá, jsou lobbista nebo fyzické osoby, které jsou s lobbistou v pracovním poměru, obdobném pracovněprávním vztahu nebo jiném právním vztahu, na základě kterého jménem lobbisty vykonávají lobbistický kontakt, povinny tyto skutečnosti potvrdit písemně. (2) Lobbista nesmí dát, zprostředkovat nebo slíbit lobbovánému jakoukoli výhodu. §5 (1) Lobbista zapsaný v registru lobbistů je povinen každoročně orgánu dohledu předkládat k 1. dubnu svoji finanční zprávu, ve které jsou jasně označeny příjmy od klientů a výdaje na lobbing. Pokud je lobbista klientem podle tohoto zákona sám, za příjem od klienta se považují jeho příjmy. V případě, že je lobbista neziskovou organizací, předkládá svoji výroční zprávu. V případě, že subjekt nemá povinnost sestavit výroční zprávu, je povinen sdělit kontrolnímu orgánu údaje o vlastních příjmech a výdajích na lobbing. V případě, že má lobbista více zaměstnanců - lobbistů, jsou ve zprávě rozepsány jednotlivé příjmy a výdaje těchto zaměstnanců. (2) Orgán dohledu zveřejní u každého lobbisty způsobem podle § 4 odst. 1 informace předkládané podle odstavce 1 do patnácti dnů ode dne, do kterého měly být lobbistou oznámeny, případně do patnácti dnů ode dne, kdy byly oznámeny opožděně. (3) Oznámení podle tohoto zákona se podávají na formuláři, jehož strukturu a formát stanoví orgán dohledu. §6 (1) Registrovaní lobbisté mají právo na přístup k vybraným materiálům týkajícím se legislativního procesu. (2) Rozsah tohoto oprávnění stanoví příslušný vedoucí úřadu. §7 Práva a povinnosti lobbovaných (1) Lobbovaný nesmí vykonávat lobbing, nesmí být s lobbistou v pracovním poměru, obdobném pracovněprávním vztahu nebo jiném právním vztahu, na základě kterého by byl 6 povinen postupovat podle pokynů lobbisty, jednat jeho jménem nebo vykonávat jinou činnost pro lobbistu za odměnu pro sebe nebo spřízněnou osobu. (2) Lobbovaný nesmí pro sebe ani pro spřízněné osoby přijmout nebo dát si zprostředkovat nebo slíbit od lobbisty jakoukoli výhodu, a to ani po skončení své funkce, ani uzavřít s ním smlouvu o půjčce, o úvěru nebo obdobný právní vztah, způsobilý zastřít poskytnutí výhody. Lobbovaný je povinen orgánu dohledu bez zbytečného odkladu oznámit, pokud mu taková výhoda byla lobbistou nabídnuta. (3) Lobbovaný nesmí po dobu 2 let ode dne skončení funkce vykonávat lobbing. (4) Lobbovaný má právo odmítnou styk s lobbistou. ČÁST DRUHÁ Správní delikty §8 Přestupky (1) Fyzická osoba jako lobbista se dopustí přestupku, pokud a) nesplní povinnost podle § 3 odst. 1, b) poruší povinnost podle § 3 odst. 7, c) poruší povinnost podle § 4 odst. 2, d) poruší zákaz podle § 5 odst. 1. (2) Lobbovaný se dopustí přestupku, pokud a) poruší zákaz podle § 6 odst. 1, b) poruší zákaz podle § 6 odst. 2, c) poruší povinnost podle § 6 odst. 3. (3) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 1 000 000 Kč nebo zákaz činnosti do 5 let. (4) Za přestupek podle odstavce 2 lze uložit pokutu do 1 000 000 Kč. §9 Správní delikty právnických osob a podnikajících fyzických osob (1) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako lobbista dopustí přestupku, pokud a) nesplní povinnost podle § 3odst. 1, b) poruší povinnost podle § 3 odst. 7, c) poruší zákaz podle § 4 odst. 2, d) nesplní povinnost podle § 5 odst. 1 7 (2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 2 000 000 Kč nebo zákaz činností do 5 let. §10 Společná ustanovení ke správním deliktům (1) Právnická osoba a podnikající fyzická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila. (2) Při určení výměry pokuty se přihlédne zejména k závažnosti přestupku nebo jiného správního deliktu, zejména ke způsobu a okolnostem jeho spáchání, k významu a rozsahu jeho následků, době trvání protiprávního jednání a ke skutečnosti, zda se odpovědná osoba přičinila o odstranění nebo zmírnění škodlivých následků. (3) Odpovědnost za správní delikt právnických osob nebo podnikajících fyzických osob zaniká, jestliže orgán dohledu o něm nezahájil řízení do 2 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy byl spáchán. (4) Přestupky a správní delikty právnických osob a podnikajících fyzických osob podle tohoto zákona v prvním stupni projednává orgán dohledu. (5) Příjem z pokut uložených za porušení tohoto zákona je příjmem státního rozpočtu. ČÁST TŘETÍ VARIANTA I Orgán pro dohled a vynucování povinností v souvislosti s lobbingem §11 (1) Orgánem dohledu vykonávajícím dohled nad dodržováním tohoto zákona a zajišťujícím vynucování povinností v souvislosti s tímto zákonem je Úřad pro veřejný dohled nad financováním politických stran a politických hnutí (dále jen „Úřad"). (2) Úřad dle tohoto zákona a) vykonává dozor nad dodržováním tohoto zákona b) vede registr lobbistů dle § 3, c) ukládá sankce za porušení tohoto zákona dle části druhé zákona. (3) Osoba v pracovněprávním nebo jiném vztahu k Úřadu je povinna zachovat mlčenlivost o všech skutečnostech, které se v souvislosti s tímto zákonem při své činnosti pro Úřad dozví, a to i po skončení tohoto vztahu. 8 §12 (1) Řízení o návrhu na zápis do registru lobbistů a o návrhu na vyškrtnutí z registru lobbistů se zahajují na základě návrhu; ostatní řízení podle tohoto zákona zahajuje Úřad z moci úřední. (2) Každý má právo písemně sdělit orgánu dohledu skutečnosti, které nasvědčují nepravdivosti nebo neúplnosti údajů uvedených v registru lobbistů; sdělení lze podat též v elektronické podobě prostřednictvím veřejné datové sítě. Orgán dohledu do 30 dnů ode dne obdržení sdělení písemně oznámí tomu, kdo sdělení podal, jak bylo s jeho sdělením naloženo; bylo-H sdělení učiněno v elektronické podobě, lze odpovědět též tímto způsobem. (3) Orgán dohledu zveřejní v registru lobbistů pravomocně uloženou sankci s informací, za porušení jaké povinnosti vyplývající z tohoto zákona byla uložena. Ze zveřejnění podle věty první musí být zřejmé, kterého lobbisty se uložená sankce týká. §13 (1) Orgán pro kontrolu na svých internetových stránkách zveřejňuje registr lobbistů a veřejných funkcionářů, kteří neplní povinnosti podle tohoto zákona, s uvedením konkrétní povinnosti, jež nebyla splněna. (2) Orgán pro kontrolu pokud se z dostupných informací dozví, že se lobbista nebo lobbovaný dopustil jednám, které má znaky přestupku, přestupek projedná. VARIANTA II Parlamentní zmocněnec pro kontrolu lobbingu §11 (1) Zmocněnec je volen Poslaneckou sněmovnou na funkční období šesti let z kandidátů, z nichž po dvou navrhuje prezident republiky a Senát; shodné návrhy jsou přípustné. Zmocněnec může být zvolen pouze na dvě bezprostředně po sobě jdoucí funkční období. (2) Zmocněncem může být zvolen každý, kdo je volitelný do Poslanecké sněmovny. Zmocněncem nemůže být nikdo, kdo byl čtyři roky před nominací členem Parlamentu, prezidentem, členem ústavního soudu, vlády, státním žalobcem, sloužil v armádě či policii, nebo byl zaměstnancem politické strany. Zmocněnec nesmí zastávat žádnou funkci ve veřejné správě, v politice či jinou veřejnou funkci. Nesmí řídit firmu, být členem správní nebo dozorčí rady nebo být členem firmy. (3) Sídlem zmocněnce je Praha. (4) Zástupce zmocněnce zastupuje zmocněnce v plném rozsahu v době jeho nepřítomnosti. Zmocněnec ho může pověřit výkonem části své působnosti. Pro volbu, pozbytí funkce, odvolám z funkce a právní postavení zástupce zmocněnce platí ustanovení tohoto zákona obdobně, pokud tento zákon nestanoví jinak. §12 (1) Funkce zmocněnce je neslučitelná s funkcí prezidenta republiky, poslance, senátora a soudce, jakož i s jakoukoliv činností ve veřejné správě. (2) Výkon funkce zmocněnce je neslučitelný s jinou výdělečnou činností, s výjimkou správy vlastního majetku a činnosti vědecké, pedagogické, publicistické, literární nebo umělecké, není-li taková činnost na újmu výkonu funkce a její důstojnosti a neohrožuje-li důvěru v nezávislost a nestrannost výkonu funkce. (3) Zmocněnec nesmí být členem politické strany nebo politického hnutí. (4) Po dobu výkonu funkce se zmocněnec, pokud podléhá branné povinnosti, nepovolává k vojenské činné službě nebo se mu vojenská činná služba přeruší; vojenské cvičení takto zameškané se promíjí. §13 (1) Zmocněnec se ujímá výkonu funkce složením slibu do rukou předsedy Poslanecké sněmovny, ne však dříve než dnem následujícím po dni, kdy uplynulo funkční období dosavadního zmocněnce; do složení slibu nově zvoleného zmocněnce vykonává jeho působnost zmocněnec, jehož funkční období skončilo. (2) Slib zmocněnce zní: "Slibuji na svou čest a svědomí, že svou funkci budu vykonávat nezávisle a nestranně, v souladu s Ústavou a ostatními zákony a že budu chránit neporušitelnost práv." (3) Nesloží-li zmocněnec slib do 10 dnů ode dne zvolení nebo složí-li slib s výhradou, hledí se na něj, jako by nebyl zvolen. §14 (1) Zmocněnec vykonává svou funkci nezávisle a nestranně. (2) Za výkon funkce odpovídá zmocněnec Poslanecké sněmovně. § 15 (1) zmocněnec pozbývá funkci dnem následujícím po dni, kdy a) uplynulo jeho funkční období, b) nabyl právní moci rozsudek soudu, kterým byl zmocněnec odsouzen pro trestný čin, c) přestal být volitelným do Poslanecké sněmovny, d) se ujal výkonu funkce uvedené v § 10 odst. 1 nebo vykonává činnost ve veřejné 10 správě, anebo e) předsedovi Poslanecké sněmovny bylo doručeno písemné prohlášení zmocněnce, že se této funkce vzdává. (2) Pozbytí funkce z důvodů uvedených v odstavci 1 vysloví předseda Poslanecké sněmovny a uvědomí o tom písemně osobu, která funkci zmocněnce pozbyla, (3) Vykonává-li zmocněnec činnost, která je podle § 3 odst. 2 neslučitelná s výkonem jeho funkce, nebo je-li členem politické strany nebo politického hnutí, Poslanecká sněmovna ho z funkce zmocněnce odvolá a písemně ho o tom vyrozumí; účinky odvolání nastávají dnem doručení písemného vyrozumění. (4) O odvolání z funkce uvědomí předseda Poslanecké sněmovny Senát, prezidenta republiky, jakož i veřejnost; o pozbytí funkce uvědomí též Poslaneckou sněmovnu. (5) Volba zmocněnce se koná ve lhůtě počínající šedesátým dnem před uplynutím funkčního období zmocněnce a končící dnem jeho uplynutí. (6) Uvoíní-li se funkce zmocněnce před skončením jeho funkčního období, koná se volba zmocněnce do 60 dnů. (7) Nebyl-li zmocněnec ve lhůtě podle odstavce 5 nebo 6 zvolen, koná se nová volba ve lhůtě 60 dnů. §16 (1) Funkce zmocněnce je veřejnou funkcí. (2) Zmocněnci náleží plat, odchodné, náhrada výdajů a naturální plnění jako prezidentovi Nejvyššího kontrolního úřadu. Zástupci zmocněnce náleží plat, odchodné, náhrada výdajů a naturální plnění jako viceprezidentovi Nejvyššího kontrolního úřadu. §17 (1) Úkoly spojené s odborným, organizačním a technickým zabezpečením činnosti zmocněnce plní Kancelář, která je organizační složkou státu. (2) Podrobnosti o organizaci a úkolech Kanceláře upravuje statut, který vydá zmocněnec. (3) Zmocněnci mohou být pro plnění úkolů při výkonu jeho působnosti jmenováni asistenti. (4) Pracovní poměr asistenta vzniká jmenováním a řídí se zákoníkem práce, pokud tento zákon nestanoví jinak. Asistenta jmenuje a odvolává vedoucí Kanceláře na základě návrhu zmocněnce. 11 (5) Asistentem může být jmenován bezúhonný občan. Podmínku bezúhonnosti nesplňuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen za trestný čin, pokud se na něj hledí, jako by odsouzen nebyl. (6) Zmocněnec může pověřit asistenty a další zaměstnance Kanceláře, aby prováděli šetření ve věci přestupků a správních deliktů podle tohoto zákona. Jednat jménem zmocněnce v příslušném řízení před soudem nebo Ústavním soudem však mohou pouze asistenti. §18 Výdaje na činnost zmocněnce a jeho Kanceláře jsou hrazeny ze samostatné kapitoly státního rozpočtu. §19 Na zmocněnce se vztahuje zákoník práce, pokud tento zákon nestanoví jinak. §20 Všechny státní orgány a osoby vykonávající veřejnou správu jsou v mezích své působnosti povinny poskytovat zmocněnci při šetření pomoc, kterou si vyžádá. V případě schválení této varianty se všechna spojení „orgán pro kontrolu" nahrazují v textu slovy „Zmocněnec". ČÁST ČTVRTÁ § 14 (21) Přechodné ustanovení Povinnost dle § 7 odst. 6 tohoto zákona vznikne poprvé osobám, jejichž funkce vznikne volbou nebo jmenováním po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. ČÁST PÁTÁ Změna zákona o střetu zájmů § 15 (22) Zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění zákona č. 216/2008 Sb., zákona č. 158/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb. a zákona č. 350/2009 Sb., se mění takto: 1. V § 9 se doplňuje odstavec 3, který zní: 12 „(3) Oznámení podle odstavce 1 je o svých činnostech povinen učinit nejpozději do 30. června následujícího kalendářního roku obdobně asistent poslance nebo senátora.". §16(23) Přechodné ustanovení Asistent poslance nebo senátora učiní oznámení podle § 9 odst. 3 zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění tohoto zákona, poprvé za rok 2013. ČÁST ŠESTÁ Změna zákona o správních poplatcích §17(24) Sazebník správních poplatků, uvedený v příloze k zákonu č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve zněm zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 228/2005 Sb., zákona č. 357/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 553/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 48/2006 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 130/2006 Sb., zákona č. 161/2006 Sb., zákona č. 215/2006 Sb., zákona č. 235/2006 Sb., zákona č. 227/2006 Sb., zákona č. 138/2006 Sb., zákona č. 136/2006 Sb., zákonů č. 81/2006 Sb., 109/2006 Sb., 112/2006 Sb., 186/2006 Sb. a 575/2006 Sb., zákona č. 226/2006 Sb., zákona č. 179/2006 Sb., zákona č. 634/2004 Sb., zákona č. 379/2007 Sb., zákona č. 312/2006 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 269/2007 Sb., zákona č. 106/2007 Sb., zákona č. 374/2007 Sb., zákona č. 38/2008 Sb., zákona č. 140/2008 Sb., zákona č. 130/2008 Sb., zákona č. 182/2008 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 230/2008 Sb., zákona č. 239/2008 Sb., zákona č.: 254/2008 Sb., zákona č. 312/2008 Sb., zákona č. 296/2008 Sb., zákona č. 297/2008 Sb., zákona č. 309/2008 Sb., zákona č. 382/2008 Sb., zákona č. 9/2009 Sb., zákona č. 141/2009 Sb., zákona č. 197/2009 Sb., zákona č. 301/2008 Sb., zákona č. 206/2009 Sb., zákona č. 291/2009 Sb., zákona č. 420/2009 Sb., zákona č. 301/2009 Sb., zákona č. 346/2009 Sb., zákona č. 132/2010 Sb., zákona č. 160/2010 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 149/2010 Sb., zákona č. 153/2010 Sb., zákona č. 343/2010 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 427/2010 Sb., zákona č. 30/2011 Sb., zákona č. 105/2011 Sb., zákona č. 427/2010 Sb., zákona č. 134/2011 Sb., zákona č. 152/2011 Sb., zákona č. 188/2011 Sb., zákona č. 133/2011 Sb., zákona č. 245/2011 Sb., zákona č. 262/2011 Sb., zákona č. 249/2011 Sb., zákona č. 255/2011 Sb., 3 zákona č. 00/2011 Sb., zákona č. 308/2011 Sb., zákona č. 329/2011 Sb., zákona č. 344/2011 Sb., zákona č. 349/2011 Sb., zákona č. 350/2011 Sb., zákona č. 357/2011 Sb., zákona č. 367/2011 Sb., zákona č. 428/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 472/2011 Sb., zákona č. 37/2012 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 19/2012 Sb., zákona č. 53/2012 Sb., zákona č. 119/2012 Sb., se mění takto: 1. Za položku č. 25 se vkládá položka č. 25A, která zní: „Položka 25A: Přijetí návrhu na registraci do registru lobbistů lobbistůpodle § 3 zák. č. .../2012 Sb., 13 o lobbingu a o 2měně některých souvisejících zákonů (zákon o lobbingu) Kč 1 000." ČÁST SEDMÁ Změna zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny §18(25) Zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve zněm zákona č. 47/2000 Sb., zákona č. 39/2001 Sb., zákona č. 78/2002 Sb„ zákona č. 192/2002 Sb., zákona č. 282/2004 Sb., zákona č. 359/2004 Sb., zákona č. 482/2004 Sb., zákona č. 167/2005 Sb., zákona č. 205/2006 Sb., zákona č. 573/2006 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 162/2009 Sb. a zákona č. 402/2009 Sb., se mění takto: 1. V § 86 se na konci odstavce 3 doplňuje věta: „Pokud se na přípravě návrhu zákona podílely i jiné osoby než navrhovatel, obsahuje důvodová zpráva též seznam těchto osob, který obsahuje jméno a příjmem osoby a obchodní firmu nebo název a právní formu právnických osob, u nichž je osoba zaměstnána, jejichž je společníkem nebo v jejichž orgánech působí." 2. V § 94 se na konci odstavce 1 doplňuje věta: „Pozměňovací návrh musí být odůvodněn a musí obsahovat náležitosti návrhu zákona podle § 86 odst. 3, věty čtvrté.". ČÁST OSMÁ ÚČINNOST §19(26) Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 2013. 14 II. Předkládací zpráva Strategie vlády v boji proti korupci na období let 2011 a 2012 obsahuje bod 5.5, který stanoví úkol předložit vládě do 31. prosince 2012 „Analýzu komplexní právní úpravy v oblasti lobbingu". Tato analýza byla předložena vládě před stanoveným termínem a usnesením vlády ze dne 4. dubna 2012 č. 223 bylo gestorovi toho úkolu, tj. místopředsedkyni vlády, předsedkyni Legislativní rady vlády a předsedkyni Vládního výboru pro koordinaci boje s korupcí, uloženo na základě výše uvedené analýzy zpracovat a předložit vládě do 31. srpna 2012 návrh zákona o lobbingu s tím, že návrh bude připraven jako alternativní, jak ve věci definice lobbingu, tak ve věci definice lobovaného a orgánu dohledu. Následně došlo v souvislosti se zpracováním několika variant řešení k posunu termínu na 31. října 2012. Mezi hlavní cíle předkládaného zákona patří jednak omezení korupčního prostředí v legislativním procesu v ČR (popř. i na úrovni samospráv), jednak umožnění transparentního hájení zájmů v rámci legislativního procesu (popř. i na úrovni samospráv) jak jednotlivcům, tak i skupinám - tzn. zprůhlednění procesu legitimního lobbingu a zvýšení důvěryhodnosti legitimních lobbistů - a jednak posílení nástrojů k prosazování nonprofitních zájmů v občanské společnosti. Zvýšení transparentnosti veřejné správy patří mezi hlavm cíle mezinárodní iniciativy Partnerství pro otevřené vládnutí, k níž se vláda připojila svým usnesením ze dne 14. záři 2011 č. 691. Snaha o změnu současného právního stavu v oblasti lobbingu tak mj. naplňuje i j eden ze základních cílů této mezinárodní iniciativy. Regulace lobbingu představuje v České republice v podstatě nové téma. Lobbing je obecně považován za součást demokratického procesu a v posledních desetiletích je odborníky považován za charakteristický projev vyspělých demokracií, který musí být transparentní a zároveň legitimní. Situace v oblasti lobbingu se postupně vyvinula až do té míry, že orgány moci zákonodárné i výkonné začaly považovat za hrozbu pro společnost již samotnou existenci možnosti nekontrolovaného ovlivňování rozhodování v samotném legislativním procesu, který z tohoto důvodu začaly regulovat. V českém prostředí má pojem lobbing spíše negativní konotace a velice často bývá zaměňován s pojmem korupce, protože s ní bývá úzce propojen. Jedním z hlavních problémů při postihování korupce je extrémně vysoká latence tohoto druhu kriminality, kvůli níž často selhává vyvozování odpovědnosti vůči pachatelům. Odhalovat a postihovat korupci není vůbec snadné, a i y případě, že je korupce odhalena a vejde ve veřejnou známost, ne vždy se daří usvědčit její pachatele, a pokud ano, bývají jak vyšetřování, tak i trestní řízení poměrně zdlouhavá, a tudíž i relativně nákladná. Jako vhodné a komplexní řešení v boji s korupcí se jeví posílení preventivních opatření takovým směrem, aby bylo naplněno kritérium efektivnosti, tj. směřování snah k dobrovolnému dodržování etických standardů. V současné době je pracovní skupinou složenou ze zástupců jednotlivých politických stran zastoupených v Poslanecké sněmovně a pracovníků Úřadu vlády ČR, Sekce pro koordinaci boje s korupcí, připravován návrh Etického kodexu poslance Parlamentu České republiky, jehož obsahem je řada etických hodnot, které by měl poslanec dodržovat. Nicméně, shodně se zahraničními zkušenostmi se zákon o lobbingu jeví jako nej významnější možnost posílení standardů týkajících se správy věcí veřejných ve společnosti, 1 aby rozhodovaní lobbistů i veřejných osob vycházelo nejen z morálky (obecně nevymahatelné), ale i z psaného práva, které v první řadě jasně definuje standardy chovám a teprve sekundárně umožňuje vymáhat dodržování alespoň mimmálních standardů nutných z hlediska uspokojivé správy státu. Regulace zpravidla poskytují oficiálrúm lobbistům i určité výhody v tom směru,.že jim usnadňují přístup k projednávaným legislativním tématům. Analýzy a stanoviska předkládané lobbyisty tak mohou být podstatně konkrétnější ve vztahu k navrhovanému legislativnímu řešení, a tím pádem přinesou veřejně činným osobám více informací potřebných pro jejich kvalifikované rozhodnutí. Zákon o lobbingu nepochybně přispěje ke zvýšení transparentnosti v rozhodování politiků a vysokých státních úředmků, přičemž budou mimo jiné zprůhledněny určité sítě vztahů, čímž budou ztíženy nekalé způsoby ovlivňování politiků, zejména v oblasti legislativního procesu. Návrh ve všech variantách akcentuje především nastavení standardů před zákazy a sankcemi. Nastavení těchto standardů jednoznačně přispěje k oddělení, legálních a nelegálních lobbistických aktivit, což bylo dosud v řadě případů přinejmenším obtížné, ne-li nemožné. Nelegální jednání tak, přestane být mylně označováno jako lobbing, ale bude možné jej snáze označit např. za korupci. Návrh současně poskytuje potenciál pro další případné zpřesňování, případně zpřísňování, regulací. Zákon o lobbingu představuje dílčí nástroj v boji s korupcí, a proto je jeho obsahem nejen úprava lobbingu samotného, ale i konkrétní nezbytné novely v dalších oblastech právního řádu, např. novelizace příslušných ustanovení zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, zákona o střetu zájmů a zákona o správních poplatcích. Předkládaný materiál nemá vliv ha rovné příležitosti žen a mužů ani na životní prostředí. Případný dosah na státní rozpočet ČR je řešen variantně, a to v rámci závěrečné zprávy dopadů hodnocení RIA k předkládanému návrhu zákona. Materiál byl předložen v souladu s Jednacím řádem vlády do připomínkového řízení dne21.září 2012. Lhůta pro sdělení připomínek byla stanovena do 22. října 2012 (20pracovních dnů). Zásadní připomínky uplatnilo ... připomínkových míst. Dále bylo zasláno několik doporučujících čijiných připomínek, z nichž většina byla do materiálu zapracována nebo zohledněna. Materiál je předkládán s / bez rozporu. 2 Důvodová zpráva Obecná část I. Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace 1. Důvod předložení a cíle 1.1 Název Návrh na vydání zákona o lobbingu a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o lobbingu). 1.2 Definice problému 1.2.1 Pojem lobbing Vznik pojmu "lobbing" je datován do období konce 19. století, kdy zástupci zájmových skupin začali v americkém Kongresu prosazovat zvláštní praktiky spočívající v přesvědčování a ovlivňování volených politiků. Tyto aktivity probíhaly ve foyer kongresových budov, anglicky označovaných slovem "lobby", což dalo těmto aktivitám jméno. Toto, zpočátku poměrně neprofesionálni, navazování kontaktů s volenými politiky, jehož hlavmm účelem byla snaha dosáhnout, aby tito v souladu se zájmy lobbistické skupiny hlasovali pro či proti přijetí daného návrhu, se postupem doby vyvinulo v mnohem propracovanější a sofistikovanější činnosti. Mezi ně se nejčastěji řadí shromažďování informací, zpracovávání odborných expertíz, zajišťování masové podpory a publicity ze strany veřejnosti, poskytování finančních příspěvků, apod. Lobbing jako pojem je sice možné definovat mnoha způsoby, avšak v podstatě se vždy jedná o prosazování zájmů určité zájmové skupiny v rámci konkrétního rozhodovacího procesu. Za nej přesnější bývá označována definice Luigiho Graziana, profesora sociologie na univerzitě v Turíně, jenž se dlouhodobě věnuje problematice lobbingu: "Lobbing je specializovaná a odborná reprezentace prostřednictvím široké škály prostředků, které v zásadě vylučují korupční výměnu služeb; ve své povaze velmi odlišná od obecné nespecializované reprezentace, kterou zajišťují volení zástupci. Jako reprezentant partikulárních zájmů, lobbista dodává informace a technicko-odborné expertízy, které mohou být užitečné a někdy rozhodující při definovaní legislativní a správní regulace." Většina odborníků na problematiku zájmových skupin považuje lobbing za činnost prováděnou profesionály v zájmu jimi zastupovaných klientů. Proto nepovažují za lobbisty jedince, kteří se na své zákonodárné zástupce obrací s kritikou politiky. 1 Časem situace kolem lobbingu dospěla do stádia, že orgány moci zákonodárné i výkonné začaly považovat za hrozbu pro společnost už samotný fakt existence možnosti ovlivnit rozhodování na tak vysoké úrovni jakou je legislativní proces a začaly jej regulovat. V souvislosti s tím se začaly objevovat i dobrovolné samoregulace uskutečňované formou různých kodexů přijímaných jak veřejnými institucemi, tak profesními sdružerňmi lobbistů, které jsou však závazné jen pro vymezený okruh osob. Za takovéto situace bude zákon o lobbingu důležitým prostředkem k zvýšení transparentnosti v rozhodování politiků a vysokých státních úředníků, kdy zprůhlední určité sítě vztahů a případně ztíží nekalé způsoby ovlivňování politiků, zejména v oblasti legislativního procesu. To je jeho stěžejní úloha, protože rozsah možných škod je v tomto případě nejvyšší. Nicméně, samotný zákon o lobbingu zdaleka nestačí k účinnému boji s korupcí. K tomu je potřeba upravit i další oblasti právního řádu, což je uskutečňováno novelizacemi příslušných ustanovení zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, zákona o střetu zájmů a zákona o správních poplatcích. Návrh zákona definuje lobbing jako činnost jejímž předmětem je lobbistický kontakt zaměřený na ovlivnění toho, kdo rozhoduje v rámci své pravomoci, nebo pomoc k uskutečnění takového kontaktu. Z hlediska formy pak takový kontakt definuje jako jakoukoliv ústní, písemnou, elektronickou či jinou komunikaci (např. zasílání různých tiskovin), včetně jednostranné komunikace s lobbbováným, s výjimkou případů, kdy zákon výslovně stanoví, že se o lobbistický kontakt nejedná. Tyto výjimky jsou podrobně a dostatečně definovány tak, aby nebyl ztěžován výkon funkce veřejně činných osob, a také, aby nebyla komplikována komunikace občanů hájících své oprávněné zájmy prostřednictví oslovení veřejně činných osob. Zákon tedy do komunikace veřejně činných osob a občanů, jako základního prvku zastupitelské demokracie, nijak negativně nezasahuje a řeší právě a jen skutečný lobbing. 1.2.2. Normativní úprava lobbingu v USA Vůbec první zákonná úprava lobbingu na světě, byť jen dílčí, byla uskutečněna v USA již v roce 1946. Komplexní zákonná úprava pak byla realizována v roce 1995 normou "Lobbing Disclosure Act". Ten byl v roce 2006 doplněn tzv. "Legislativě Transparency and Accountability Act", který obsahoval již jen dílčí zpřísnění, např. vyslovení zákazu poskytování darů. Impulsem pro jeho přijetí byl rozsáhlý skandál spojený skorupčriími praktikami lobbisty Jacka Abramoffa. Jádrem skandálu byly rozsáhlé převody vysokých peněžních částek pocházející od indiánských kmenů investujících do hazardních her a lobbujících skrze Abramoffa za své zájmy. Abramoff pak uplácel některé zákonodárce rozsáhlými dary. Kromě uvedených norem regulují lobbing ještě různé kodexy postavené na principech samoregulace. Takové kodexy mají obě komory a také asociace lobbistů "American League of Lobbyists". Základními principy regulace lobbingu v USA jsou povinnost registrace a evidence. Evidují se jak klienti, tak inkasované platby a také veškeré styky s politiky nebo úředníky včetně jejich důvodu, ťj. například který konkrétní zákon byl diskutován. 2 1.2.3 Vývoj normativní úpravy lobhängu v orgánech Evropské unie První pokus o vytvoření pravidel pro komunikaci s lobbisty v rámci EU představoval dokument s názvem "Otevřený a strukturovaný dialog mezi Evropskou komisí a zvláštními zájmovými skupinami", vydaný Evropskou komisí (dále jen "EK") v roce 1992, ve kterém byla poprvé veřejně konstatována závislost EK na reprezentantech zájmů společného trhu. Poprvé byla povinnost konzultací s reprezentacemi zájmových skupin formálně začleněna do rozhodovacího procesu v rámci EU v podobě povinnosti konzultovat legislativní návrhy s vybranými zájmovými skupinami v rámci tzv. sociálního dialogu, kterou přinesla "Amsterodamská smlouva" uzavřená v roce 1997. Následně EK přijala v červenci 2001 "Bílou knihu o evropském vládnutí", v níž definovala základní principy evropského vládnutí jako otevřenost, odpovědnost, účastenství, efektivita a koherence. V dokumentu je kladen důraz mimo jiné na prohlubování vazeb s nevládními organizacemi a občanskou společností, jakož i na vytvoření základních konzultačních standardů. Na Bílou knihu navázal dokument definující základní parametry tohoto dialogu. Dokument stanovil především jednotný přístupový bod při zveřejňování nových konzultací, minimální lhůty pro předložení stanovisek a zásadu publikování příspěvků na internetu, opět prostřednictvím jednotného přístupového bodu. Zcela zásadní změnu v postoji EK pak přinesla "Zelená kniha Evropské iniciativy pro transparentnost" z roku 2006, která především definovala zastupování zájmových skupin jako činnost vykonávanou s cílem ovlivnit formulování politiky a rozhodovací procesy evropských orgánů a status lobbisty. Mimo to se věnovala profesní etice úředníků EK, přístupu k finančním dotacím z fondů EU a k informacím. EK zavedla dobrovolný rejstřík, do něhož se zájmové skupiny mohly registrovat. V praxi však ponechala lobbistickým skupinám téměř neomezený prostor pokračovat v již ustálených praktikách. To se stalo terčem silné kritiky, jak ze strany Evropského parlamentu (dále jen "EP"), tak ze strany řady NGO. Kritika se týkala příliš obecné definice lobbingu i statutu lobbisty a toho, že etický kodex platil pouze ve styku s EK. Dobrovolný rejstřík zástupců zájmových skupin (dostupný z: http://ec.europa.eu/transparency/regrin/) podle řady kritiků neřeší základní důvody jeho vzniku a požadavky na transparentnost. Na základě této kritiky EK přijala svou odpovědnost a zavedla udělování sankcí v případě nedodržení stanovených pravidel, nicméně rejstřík zůstal i nadále dobrovolný. Do přijetí "Jednotného evropského aktu" v roce 1986 a vzniku společného trhu v roce 1987 měl EP pouze konzultační funkci a pro zájmové skupiny proto nebyl z hlediska možnosti ovlivňování legislativy příliš atraktivní. V současné době jsou jako hlavní přístupové body do EP označováni zpravodaj a předseda výboru, kteří mají významný vliv na utváření názoru EP. V praxi se však ukazuje, ze lobbistické aktivity lze identifikovat také na plenármm zasedání, ve stálých výborech a sekretariátech výborů, na slyšeních, na kolegiu kvestorů a v rámci meziskupin. Postoj EP k lobbistům je považován za stejně otevřený jako v případě EK. První aktivitou EP spojenou s regulací lobbingu byl návrh společného registru zájmových skupin pro EK i EP z roku 1989. EP přitom již od prvopočátku prosazoval shodný přístup k zájmovým skupinám v obou orgánech. V roce 1991 pak začaly několikaměsíční debaty nad stavem lobbingu v EU a o možné podobě regulace. Výsledkem byl návrh kodexu chovám obsahujícího pouze rrmiimální normy, které měly preventivně působit proti zneužívání postavení lobbistů v EP. Problematickými se ukázaly jak definice lobbisty, která nedokázala obsáhnout obchodní, sociální a individuální lobbisty současně, tak požadavek na prohlášení o finančních příjmech poslanců. Současným platným dokumentem, který obsahuje zásadní 3 pravidla regulace lobbingu na půdě EP, je jeho jednací řád. Ten stanovuje základní pravidla pro kontakty mezi poslanci, pracovníky EP a zájmovými skupinami, mezi něž patří kontrolovaný vstup do prostor EP, veřejný registr zájmových skupin a pravidla chovám. Poslanci a jejich registrovaní asistenti mají povinnost zveřejňovat své příjmy a dary od lobbistických skupin. Nedodržování těchto pravidel je sice sankcionováno, ale společný kodex EP, EK a případně Rady nebyl vytvořen. Současné analýzy EP odhadují počet lobbistických skupin pracujících přímo v Bruselu na 3 000 subjektů, které v úhrnu zaměstnávají 13 000 až 15 000 lidí pracujících na plný úvazek. Mnoho dalších zaměstnanců evropských asociací, obchodních komor i jednotlivých společností pracuje na zkrácený úvazek nebo jako odborní poradci a jej ich počty nejsou zahrnuty do tohoto odhadu. Naopak, část lidí pracujících na plný úvazek nevykonává činnost lobbísty jako takovou, ale zabývají se sběrem informací, monitoringem, zpracováváním analýz, administrativní a logistickou činností a jejich práce vytváří zázemí pro konkrétní lobbistické aktivity. Přesto jsou shora uvedená čísla poměrně reprezentativní a znamenají, že se na půdě orgánů EU setkává zhruba patnáct tisíc úředníků zhruba se stejným počtem lobbistů(!). Neméně důležitá je i struktura lobbistů. Současné odhady uvádějí že 40 % všech zájmových reprezentací u EK a EP tvoří individuální aktéři, jako jsou společnosti a advokátní firmy, zatímco ještě před deseti lety celou třetinu z celkového počtu lobbistů tvořily evropské obchodní federace, pětinu obchodní konzultanti, další významnou část představovaly NGO, národní obchodní a zaměstnanecké organizace a teprve zbytek různé organizace typu "Think Tank" (spojující výzkum a prosazování zájmů v oblastech sociální politiky, politických strategií, ekonomice, kultuře a dalších) a další individuální subjekty. Množství lobbistů, jejich struktura a rostoucí vliv na rozhodování evropských institucí vedly v posledních letech k řadě debat o regulaci a stanovém, rámce pro nekonvenční nátlakové aktivity. Profesionální lobbisté operující v Bruselu jsou sdruženi v mnoha dobrovolných sdruženích a asociacích. Mezi nej známější patří "Society of European Affairs Proffesionals", "European Public Affairs Consultancies Association" a "Association of Accredited Lobbyists to the European Parliament". Všechny uvedené organizace fungují na principu dobrovolnosti a chování svých členů regulují pomocí vlastních kodexů. 1.2,4 Rozdíly mezi lobbingem ve vztahu k orgánům EU a lobbingem ve vztahu k orgánům národních států Lobbing v orgánech EU a národních státech se diametrálně odlišuje. Evropský lobbing je převážně technický, neboť evropské návrhy legislativy, případně jejich úpravy, mají technický charakter a pro jejich přijetí je důležitý konsensus co možná největšího počtu zainteresovaných subjektů napříč politickým spektrem a oborovými zájmy, stejně jako úrovněmi institucionálního systému EU. Národní lobbing je naproti tomu daleko více politický, protože se v něm výrazně uplatňuje prvek většiny a opozice, resp. jejich priorit. Další odlišností jsou vazby mezi veřejnou a soukromou sférou. Na rozdíl od EU, v národních státech neexistuje zcela jasné rozdělení těchto dvou pólů. Mezi oběma sférami je typická vzájemná provázanost, která se lisí jak v jednotlivých zemích, tak i v rámci různých časových období. Jedním z klasických případů je forma soukromého intervencionismu, kdy subjekty tvořící občanskou společnost aktivně zasahují do fungování vládního systému, aby tak ochránily nebo prosadily své zájmy. Podoba soukromého intervencionismu (např. tripartita) je závislá na řadě faktorů: materiální zdroje, koalice, vyjednávači dovednosti, odhodlanost 4 vyrovnat se s hrozbami a příležitostmi a vynucené jednání kvůli neexistenci přijatelných alternativ. Další odlišností lobbingu na evropské úrovni a lobbingu úrovni národních států je mnohem vyšší míra závislosti národních států na okolním prostředí. Tomu také odpovídá široké spektrum lobbistů a jejich původ, ať už se jedná o sektorový, národní či nadnárodní, soukromý či veřejný. Množství zájmových skupin pak operuje jak na národní, tak i na evropské úrovni. Vlády některých zemí zakládají Vládou řízené nevládní organizace (GONGOs), které pak fungují jako smíšený veřejno-soukromý typ zájmových skupin. Odlišná úroveň vzájemných vztahů lobbujících a lobbovaných na národní a evropské úrovni spočívá také v hloubce těchto vztahů. Na evropské úrovni prakticky neexistuje situace, kdy by konkrétní firma sponzorovala politickou stranu, jak je tomu u některých národních parlamentních stran. Už jen z toho důvodu, že samy evropské strany nejsou tak striktně vázány stranickou disciplínou nebo ideologií, ale často představují sdružení menších stran atrakcí, které spojují jen určitá témata politiky. Přitom finanční podpora určité strany nepochybně patří mezi způsoby, jak si zajistit alespoň částečný vliv na její agendu nebo program a tím i podporu otázkám vlastního zájmu. Vnímání lobbingu se v různých členských zemích výrazně odlišuje. Podobně otevřený přístup jako u orgánů EU najdeme např. ve Finsku, Švédsku, Nizozemí nebo Dánsku. Naprosto odlišné vnímání lobbingu však existuje v nových členských zemích, které rozšířily EU v roce 2004. Pro celou řadu lidí jsou aktivity lobbistů spojovány výhradně s korupcí a jako takové jsou zásadně odmítány. Důvodem jsou především historické souvislosti. Výzkum v jedenácti bývalých komunistických zemích ukázal, že v pěti zemích - Estonsko, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Polsko - se vztahy vlády a zájmových organizací staly se vstupem států do EU docela běžnou záležitostí. Přesto největším cílem lobbistických aktivit zůstávají národní parlamenty a politické strany. Další výzkum ukázal, že lobbing a korupce jsou jasně propojené fenomény a to, že tento vztah může fungovat i obráceně - čím více korupční prostředí v dané zemi existuje, tím mají firmy menší zájem zapojit se do lobbingu. Nezanedbatelný vliv na rozsah lobbistických aktivit má i míra klientelismu, zejména ve spojitosti s účelovými přechody klíčových osob mezi veřejnou a soukromou sférou. Podle již zmíněného výzkumu se takové praktiky objevovaly především ve sféře státních zakázek v České republice, Slovinsku, Bulharsku a Rumunsku a Slovensku a v Lotyšsku. V zásadě lze učinit závěr, že čím je korupce (klientelismus je druhem korupce) ve společnosti vyšší, tím méně zájmové skupiny potřebují klasický lobbing. Ač lobbing oficiálně považujeme za legitimní součást politického systému, v mnoha zemích, a to nejen v nových členských státech, ale také např. v Itálii, Francii nebo Španělsku, jsou lobbing a lobbisté ze strany široké veřejnosti stále považováni za nepřítele transparentního rozhodovacího a legislativního procesu. Bez ohledu na fakt, že jsou často zdrojem kvalitních a odborných informací k dané problematice, které izolovaná národní byrokracie jen stěží získá jinou cestou. Pochopitelné jsou však také obavy ze zkreslených a lživých podnětů, které mohou zájmové skupiny do systému přinést, a proti nimž neexistuje obrana. 1.2.5 Regulace lobbingu ve členských státech Příprava legislativy v národních státech je poněkud odlišná od způsobu tvorby zákonů v EU. Zatímco v EU se na návrzích legislativy podílí především EK s přispěním EP, v členských státech Unie mají monopol na přípravu legislativy národní (regionální) parlamenty. Z toho vychází také následující analýza, která se věnuje především regulaci lobbingu v parlamentech jednotlivých zemí, respektive jejich komorách. Stejně jako existuje 27 zemí Evropské unie, existuje i 27 odlišných přístupů k lobbingu a jeho začlenění do politického systému, respektive k jeho regulaci. Přístup k lobbingu je dán především odlišným kultumím, 5 historickým a politickým základem jednotlivých zemí. Například Velká Británie a Německo patří k zemím, které ač řeší lobbing poměrně komplexně, přes to nemají samostatný zákon o lobbingu. Naopak Polsko, Maďarsko nebo Litva, sice nemají s moderním lobbingem zdaleka tak velkou zkušenost, avšak přijaly samostatný zákon, jenž má zajistit transparentnost legislativního a rozhodovacího procesu. Vzhledem k nejednotnosti použitých systémů regulace bylo pro porovnání jednotlivých úprav zvoleno rozdělení zemí podle existence regulace činnosti lobbistů, neboť se jedná převážně o přímý typ a ne o regulaci učiněnou nepřímo, nebo jako součást regulace jiné, což jsou časté případy regulace povinností lobovaných, kdy jsou k dohledání možných souvislostí potřeba detailní znalosti o konkrétoím právním prostředí té které země: 1) státy, které nemají žádnou úpravu lobbingu, 2) státy s určitou formou regulace lobbingu, která se dále dělí na ty a) s nepřímou regulací, b) s přímou regulací. ad 1) Belgie, Bulharsko, Estonsko, Irsko, Itálie, Kypr, Lucembursko, Malta, Nizozemí, Portugalsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko nemají zákonnou ani jinou formu regulace lobbingu. To však neznamená, že by tyto otázky byly zcela opomíjeny. Řada národních parlamentů v těchto státech přijala systém podobný EP, kdy vydávají vstupní karty nebo pasy s různou délkou platnosti, na základě žádosti člena parlamentu nebo politické skupiny, které držitele opravňují k navazování kontaktů ve vybraných Částech parlamentu nebo k účasti na veřejných setkáních, nicméně způsob jejich vydávám a doba trvání nepředstavují restrikci jednám těchto autorizovaných osob, ale pouze brání vstupu osob neautorizovaných. ad 2) Státy s určitou formou regulace lobbingu: a) V České republice, Dánsku, Finsku, Francii, Lotyšsku, Německu, Rakousku, Rumunsku, Velké Británii není regulace lobbingu v legislativě explicitně zakotvena. Tyto země však implementují celou řadu nepřímých forem regulace (etické kodexy atp.), tzv. soft law, které nejsou součástí legislativy, nicméně představují jasná a srozurriitelná pravidla, jak se mají subjekty při styku s úřady a institucemi chovat. V několika z nich, ve Finsku, Švédsku a Dánsku, přitom neexistují žádná omezení přístupu zájmových skupin ke členům parlamentu. b) Litva, Maďarsko a Polsko realizovaly regulaci lobbingu speciálním zákonem. Důvodem pro jejich přijetí bylo především to, že lobbing měl v těchto bývalých komunistických zemích velice špatnou pověst a míra důvěry občanů i veřejných činitelů v transparentnost politického procesu byla podle výzkumů prováděných OECD jedna z nejmenších. Důvody byly u všech tří zemí stejné, ale použitá legislativní řešení jsou rozdílná. Litva byla první zemí bývalého komunistického bloku, která takový zákon přijala. Litevský Zákon o lobbingu je zjevně inspirován praxí používanou v USA. Zavádí definice pojmů, mj: "lobbista, lobbistické aktivity, lobbistův klient". Lobbing je podle tohoto zákona taková aktivita, kterou provádí určitá osoba za úplatu ve snaze ovlivnit pozměňovací návrhy, dodatky zákonů nebo je prohlásit za neplatné, anebo ovlivnit přijetí či nepřijetí návrhu zákona v zájmu klienta. Za nelegální jsou považovány např. takové aktivity, kdy by byly aktivity státního úředníka závislé na aktivitách lobbisty nebo klienta lobbistických aktivit, nebo kdy lobbista současně zastupuje dvě strany 6 opačných zájmů. Zákon dále upravuje registr lobbistů, do něhož jsou zájemci zapisováni na základě žádosti předložené Nej vyšší státní etické komisi apo přijetí závazku, že budou komisi pravidelně odevzdávat reporty o svých lobbistických aktivitách. V registru musí lobbisté uvést jména svých klientů, dotčená témata a příjmy ze své lobbistické činnosti. V Maďarsku je lobbing definován jako aktivita, kterou provádí agent na základě smlouvy o poskytnutí služby a za úplatu, s cílem ovlivnit rozhodnutí parlamentu, lokálních vlád, nebo kteréhokoliv jejich orgánu či úředníka. Podle zákona musejí být lobbisté zapsáni v registru u Centrálního úřadu spravedlnosti. Zákon o lobbingu ponechává detailní úpravu na vládě, která pak byla provedena jejím dekretem. V Polsku je za hlášení lobbistických kontaktů naopak zodpovědný veřejný činitel, který je povinen zveřejňovat své kontakty s íobbisty a vést k tomu potřebnou dokumentaci. ^^^^^^^ Česká republiku ^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^ Dobrovolný kodex chovám pro poslance Dánské království Dobrovolné zveřejňování příjmů poslanců . Estonská republika Etický kodex pro státní úředníky Francouzská republika - Národní shřoniážclěríí — .Senát; V Profesní kodex Íobbisty Profesní kodex Íobbisty Veřejný registr lobbistů Veřejný registr lobbistů Irsko Zákon o etice ve státní službě z roku 1995, Zákon o místní samosprávě z roku 2001, Kodex chování ministrů a vysokých státních úředníků S i Itálie Kodex chování zaměstnanců státní správy z roku 1994 Litevská republika ^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^ Zákon o lobbistických aktivitách Etický kodex - zákon s ním počítá, fakticky však neexistuje Registr lobbistů Přerušení výkonu lobbingu až na 5 let 7 ! Maďarská . : republika Zákon o lobbingu Registr Iobbistů Pokuty, pozastavení licence až na 3 roky Spolková rcpublik:i ! Němeclco ■ Silkový, sněrri - Spolkom rada Příloha j ednacího řádu Spolkového sněmu - pracovní kodex poslance Dobrovolný registr asociací PoKka republika Zákon o lobbistícké činnosti Veřejný registr Iobbistů Pokuty, vyškrtnutí z registru Portugalská lepuhiilu Etický kodex pro lóředníky Republika. Kakousko Jednací řád Národní rady a Jednací řád Federální rady -úprava týkající se zájmových skupin Spojené králo\»\í Velké Británie a se\Ľľiiilin Írska IVhn iiKjro\ii.» "■- Snemovňa: lordů Zastřešující asociace Iobbistů, např.: - Asociace profesionálních politických konzultantů (APPC), - Asociace konzultantů na vztahy s veřejností (PRCA), - Autorizovaný institut vztahů s veřejností (CIPR) Elektronické registry: - asistentů poslanců, - novinářů a reportérů, - všestranných a smíšených zájmových skupin Registr finančních zájmů poslance Přehled způsobu regulace lobbingu ve vybraných zemích 8 1-2.6 Lobbing a korupce. Lobbing je úzce propojen s korupcí. Ovšem, jedním z hlavních, problémů při postihování korupce je extrémně vysoká latence tohoto druhu krimmality, kvůli které vyvozování odpovědnosti vůči pachatelům často více méně selhává. Odhalovat a postihovat korupci není vůbec jednoduché, a i když je korupce zjištěna, a třeba vejde i ve veřejnou známost, ne vždy se daří před soudem usvědčit její pachatele a pokud ano, jak vyšetřování tak i soudní řízem bývají poměrně zdlouhavá a tudíž i relativně nákladná. Daleko vhodnějším řešením je proto prevence. Prevence by měla mj. splňovat kritérium efektivnosti, ťj. hledat cesty jak preventivně působit tak, aby se dosáhlo co nej lepších výsledků s co nej menšími náklady. Měla by směřovat k dobrovolnému dodržování etických standardů. V dané souvislosti je zapotřebí vzít v úvahu i jeden axióm sociální etiky, který není příliš znám a často bývá i špatně pochopen: "Mravní vyspělost společnosti je tím větší, čím menší mravní úsilí vyžaduje od jedince v běžných denních rozhodnutích." Pokud je sociální systém vyspělý, pokušení brát úplatky je minimální-jinými slovy, nevyplatí se to. V takovém případě tedy lobovaný nemusí vynakládat enormní mravní úsilí, aby nevzal úplatek. Takový sociální systém sice chrání společnost i represivně, ale výrazně preferuje prevenci. Součástí sociálního systému společnosti jsou psané i nepsané normy. Z porovnání údajů o použité normativní úpravě lobbingu a subjektivní míry korupce v různých zemích (CPI Index) podle údajů nevládní neziskové organizace Transparency International, lze učinit závěr, že čím je subjektivně vnímaná míra korupce v zemi nižší, tím volnější má úpravu lobbingu. Většina zemí, které přistoupily k normativní, resp. zákonné regulaci, tedy evidentně zohlednila svoje postavení mezi ostatními zeměmi z hlediska korupce v rámci svých legislativních procesů, se zjevným cílem dosáhnout zlepšení, což mj. přesně koresponduje se shora popsaným obecným vztahem etiky a práva. Excesy ve vztahu k tomuto trendu území s relativně dobrým postavením pak byly obvykle preventivní reakcí na konkrétní korupční skandál spojený s lobbingem, aniž by tento skandál měl významnější dlouhodobý vliv na míru subjektivního vnímání korupce. 9 .... .. ( Poradí zeme ve svcté Pořadí zené v Evropě | CPI 2011 - hodnocení 2 1 Dánsko 9,4 2 1 Finsko 9,4 4 3 Švédsko 9,3 7 5 Nizozemí 8,9 11 7 Lucembursko 8,5 14 9 Německo 8,0 16 10 Rakousko 7,8 16 10 Velká Británie 7,8 19 12 Belgie 7,5 19 12 Irsko 7,5 25 14 Francie 7,0 29 15 Estonsko 6,4 30 16 Kypr 6,3 31 17 Španělsko 6,2 32 18 Portugalsko 6,1 35 19 Slovinsko 5,9 39 20 Malta 5,6 41 21 Polsko 5,5 50 22 Litva 4,8 54 23 Maďarsko 4,6 57 24 Česká republika 4,4 61 25 Lotyšsko 4,2 66 26 Slovensko 4,0 69 27 Itálie 3,9 75 28 Rumunsko 3,6 80 29 Řecko 3,4 86 30 Bulharsko 3,3 Index CPI 2011 - postavení České republiky ve světě 1997 1998 1399 2000 2001 2002 ZPQ3 2004 2005 2006 2007 2003 Í009 2010 20U Vývoj indexu CPI pro Českou republiku S lobbingem také souvisí pro společnost velmi nebezpečný fenomén označovaný jako "state capture", což je specifický druh korupce, kdy jsou rozhodovací i legislativní procesy ovládnuty soukromými subjekty a ovlivněny v souladu s jej ich zájmy a potřebami, čímž vlastně dochází k "privatizaci veřejné správy". Často je tento druh korupce zaměňován, popř. ztotožňován s lobbingem. Ve skutečnosti je ovšem excesem z legálního a legitimmho 10 lobbingu, se kterým má sice stejnou platformu, avšak v rámci procesu lobbingu došlo k záměně věcných argumentů podmiňujících příklon veřejné osoby k lobbovanému rozhodnutí za získání výhody pro ni samotnou, resp. pro osobu či skupinu, kterou tato osoba chce takto podpořit, bez ohledu na veřejný zájem, nebo častěji rovnou přímo proti němu. Veřejná osoba tak ve své podstatě prodává moc jíž je nadána. v 1.2.7 Souvislosti lobbingu v CR V této souvislosti je třeba připomenout veřejně známou informaci o tom, že v České republice působí na celostátní, regionální i obecní úrovni většinou jedna nebo několik klientelistických sítí, jejichž součástí jsou politici, šéfové státních či obecních firem, úředníci, policisté, státní zástupci, soukromí advokáti a podnikatelé. Nezřídka se v této souvislosti mluví o moci kartelu. Společným úsilím takovýchto sítí je: 1) získat nebo udržet si vliv na klíčových rozhodovacích postech, 2) vytipovávat možné zdroje financování, 3) vymyslet vždy nejméně nápadný a právně nenapadnutelný způsob vyvedení peněz do soukromých subjektů, 4) část prostředků si rozdělit a část použít na financování kampaní politických stran, aby si i do budoucna zajistily vliv, 5) ve zbylém čase vykonávat pokud možno obstojně i ostatní politickou, úřednickou nebo státně firemní agendu, aby to všechno nebylo až příliš nápadné. Děje se tak i přes to, že existuje celá řada dobrovolných etických kodexů, více či méně dokonalých a další se připravují. Kupříkladu, v současné době je pracovní skupinou složenou ze zástupců jednotlivých politických stran zastoupených v Poslanecké sněmovně a pracovníků Úřadu vlády ČR, Sekce pro koordinaci boje s korupcí, připravován návrh Etického kodexu poslance Parlamentu České republiky, který by měl stanovovat řadu etických hodnot, které by měl poslanec dodržovat. Díky řadě korupčních kauz je dnes veřejně známo, že nej větší zákulisní hráči se vzájemně respektují, na nej větších "projektech" pravděpodobně i spolupracují a čas od času (před volbami nebo stranickými primárkami) spolu soupeří, aby na příští období posílili svůj vliv na úkor ostatních. Za této situace se zákon o lobbingu jeví jako jedna z možností posílení standardů týkajících se správy věcí veřejných ve společnosti, aby rozhodování lobbistů i veřejných osob vycházelo nejen z morálky (obecně nevymahatelné), ale i z psaného práva, které v první řadě jasně definuje standardy chování a teprve sekundárně umožňuje vymáhat dodržování alespoň minimálních standardů nutných z hlediska uspokojivé správy státu. Z provedené analýzy vyplývá, že touto cestou se vydala řada zemí stižených podobnými problémy jako Česká republika, které vznikly jako přirozený důsledek transformace společnosti, a že to přispělo k řešení těchto problémů, především zmenšením prostoru pro korupční jednání, resp. ztížením jeho utajení. Zákonná úprava pravidel lobbingu v analyzovaných případech zpravidla vychází z předpokladu, že veřejnost má právo vědět na základě čeho držitelé veřejné moci svá rozhodnutí činí, a to včetně toho, kdo je v příslušných otázkách lobboval. Transparentnost v rozhodovacích procesech vede k větší důvěře veřejnosti v politiku. Zároveň zákonná 11 regulace napomáhá kultivovat lobbistickou činnost a přispívá k formování kvalitnějšího rozhodování. Tyto změny se rovněž pozitivně promítly do hodnocení země z hlediska indexu míry vnímání korupce (CPI). 1.3 Popis existujícího právního stavu v dané oblasti Strategie vlády v boji proti korupci na období let 2006 až 2011 schválená usnesením vlády ze dne 25. října 2006 č. 1199 obsahovala jako jeden z úkolů pro ministra spravedlnosti předložení věcného záměru úpravy tzv. legitimního lobbingu. Tento úkol byl však již 27. června 2007 usnesením vlády č. 715 zrušen a to s odůvodněním, že stav v oblasti lobbingu v České republice nebyl dostatečným způsobem zmapován a nebylo zřejmé, na jakých principech by měl být návrh zákona postaven. Dalším pokusem o stanovení pravidel legitimního lobbingu pak byla poslanecká iniciativa poslanců Bohuslava Sobotky a Jeronýma Tejce, kteří v květnu 2009 předložili Poslanecké sněmovně návrh zákona o lobbingu (sněmovní tisk č. 832), Poslanecká sněmovna však návrh zákona nepodpořila. Přepracovaný návrh tohoto zákona podpořený poslanci dalších politických stran byl pak sněmovně znovu předložen 9. prosince 2009 (sněmovní tisk 994), přestože k tomuto návrhu vydala vláda nesouhlasné stanovisko, návrh zákona byl Poslaneckou sněmovnou schválen, zamítnut byl až Senátem. Tento návrh právní úpravy předpokládal povinnou registraci lobbistů na Ministerstvu vnitra a zveřejnění jejich seznamu způsobem umožňujícím dálkový přístup, ze strany lobovaných pak povinnost předložit seznam lobbistických schůzek (zákonodárci příslušnému mandátovému a imunitnímu výboru, úředníci Ministerstvu vnitra), zákon zároveň upravoval i výši sankcí za porušení tohoto zákona. Kritizovanými nedostatky této právní úpravy byla jednak absence široké diskuze na toto téma a s tím související nedostatečná definice pojmu lobbista i lobbing, jednak bylo kritizováno vyjmutí, resp. nezařazení zástupců samospráv z definice lobbovaných. Úprava se zároveň nesoustředila na situace, kdy veřejný funkcionář přechází do soukromého sektoru (tzv. revolving doors/pantouflage/otáčivé dveře). Návrh tohoto zákona vycházel z neschváleného návrhu právní úpravy lobbingu na Slovensku z roku 2005, který byl odborníky kritizován jako jednostranný a nedostatečný. V současné chvíli tedy lobbing není v českém právním řádu žádným způsobem definován ani regulován. České právo pojem lobbing jako takový nezná. Jednou z jeho součástí je také Strategie vlády v boji proti korupci na období let 2011 a 2012, která zahrnuje jako bod 5.5 předložit vládě do 31.12.2012 "Analýzu komplexní právní úpravy v oblasti lobbingu". Tato analýza byla ve stanoveném termínu vládě předložena a jejím usnesením ze dne 4. dubna 2012 č. 223 bylo místopředsedkyni vlády, předsedkyni Legislativní rady vlády a předsedkyní Vládního výboru pro koordinaci boje s korupcí uloženo zpracovat a vládě do 31. srpna 2012 předložit návrh zákona o lobbingu s tím, že návrh zákona bude připraven jako alternativní, jak ve věci definice lobbingu, tak ve věci definice lobbovaného, podle variant uvedených v části II a III materiálu č.j. 275/12. Následně došlo v souvislosti se zpracováním několika variant řešení a důvodové zprávy ke všem variantám, včetně zhodnocení dopadu regulace, došlo k posunu termínu na 31.10.2012. Zvýšení transparentnosti veřejné správy je jedním z cílů mezinárodní iniciativy Partnerství pro otevřené vládnutí, ke které se vláda připojila svým usnesením ze dne 14. září 2011 č. 691 a pověřila místopředsedkyni vlády, předsedkyni Legislativní rady vlády a předsedkyni Vládního výboru pro koordinaci boje s korupcí přípravou Akčního plánu k dosažení 12 otevřeného vládnutí a naplňování zásad Open Government Partnership (dále jen "Akční plán"). Akční plán vznikl na základě mezirezortní spolupráce a byl předmětem konzultací s neziskovou a soukromou sférou, reaguje především na potřebu zlepšit přístup k datům, zvýšit efektivnost státní správy a podpořit zapojení veřejnosti do rozhodovacích procesů na celostátní úrovni. Snaha o změnu současného právního stavu v této oblasti je tedy také plněním závazků vlády České republiky. 1.4 Identifikace dotčených subjektů Dotčené subjekty lze rozdělit na: a) osoby přímo dotčené regulací (lobbisté a lobbovaní), b) osoby nepřímo dotčené regulací (veřejnost, podnikatelský sektor, nevládní neziskové organizace). Jedním z klíčových hledisek při přípravě návrhu zákona bylo, aby nebyl ani v jedné z variant ztížen základní princip zastupitelské demokracie, tj. možnost občanů obracet se na své zástupce. 1.4.1 Okruh lobbovaných osob Na základě výše uvedeného materiálu byl identifikován okruh osob, které budou spadat do definice lobbovaných: a) poslanci a senátoři Parlamentu ČR, b) členové vlády ČR a vedoucí ostatních ústředních správních úřadů, v jejichž čele nem člen vlády ČR, a vedoucí úřadů, jimž jsou svěřeny kompetence ústředního správního úřadu, c) náměstkové členů vlády ČR a náměstkové vedoucích ostatních ústředních správních úřadů a vedoucích úřadů, jimž jsou svěřeny kompetence ústředního správního úřadu, d) vedoucí zaměstnanec 2. až 4. stupně řízení podle zvláštního právního předpisu ministerstev, ostatních ústředních správních úřadů a úřadů, jimž jsou svěřeny kompetence ústředního správního úřadu, e) asistenti a poradci poslanců, senátorů a členů vlády ČR. V této variantě by mezi lobbované v ČR bylo zahrnuto cca 2 000 osob. f) člen zastupitelstva územního samosprávného celku, který je pro výkon funkce dlouhodobě uvolněn, a člen zastupitelstva územního samosprávného celku, který před svým zvolením do funkce člena zastupitelstva nebyl v pracovním poměru, ale vykonává funkce ve stejném rozsahu jako člen zastupitelstva územního samosprávného celku, který je pro výkon funkce dlouhodobě uvolněn, g) starosta, místostarosta (v případě městských částí hlavního města Prahy zástupce starosty), primátor statutárního města a jeho náměstci, hejtman kraje a jeho náměstci, primátor hlavního města Prahy a jeho náměstci a členové rady územního samosprávného celku, kteří nejsou pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni, 13 h) ředitelé krajských úřadů a tajemníci magistrátů, obecních (městských) úřadů či úřadů městyse. V této variantě by mezi lobbované v ČR bylo zahrnuto cca 80 000 osob v případě, že se zákon bude vztahovat jak na legislativní, tak na rozhodovací proces. V případě, že se zákon bude vztahovat pouze na legislativní proces, bude mezi lobbované zahrnuto cca 3 000 osob. Z hlediska vyhodnocení konformity návrhu s Ústavou a ústavními zákony vyplývá, že ústavně zakotvené postavení a ústavní role jednotlivých veřejných činitelů, považovaných v návrhu za lobbované, zůstanou nedotčeny, ba naopak budou fakticky posíleny. Kontakty mezi veřejným a soukromým sektorem mimo standardní právem předvídané procesy (viz negativní definice lobbistického kontaktu) mohou u veřejnosti vzbuzovat pochybnosti o skutečném naplňování funkcí a poslání příslušných veřejných institucí. Systematická veřejná kontrola těchto, dosud neformálních, kontaktů přispěje k omezení nežádoucích aktivit příslušných veřejných činitelů, přispěje k posílení důvěry veřejnosti v tyto instituce, což v konečném důsledku posílí faktické naplňování ústavních rolí příslušných veřejných institucí. To se týká, jak představitelů moci zákonodárné, tak představitelů moci výkonné a představitelů územních samosprávných celků. Je třeba si neustále připomínat, že příslušní veřejní činitelé své pravomoci nevlastní, ale veřejná moc jim byla toliko propůjčena a lid, jako její zdroj a beneficient (srov. čl. 2 odst. 1 a 3 Ústavy), má právo nejenom tuto moc propůjčit a odebrat, ale rovněž kontrolovat způsob jejího výkonu, neboť veřejní činitelé a veřejné instituce jsou zde pro veřejnost a nikoli naopak. Pokud jde o možné omezení kontaktu občana a příslušného veřejného činitele, je třeba především poukázat na to, že negativní definice lobbistického kontaktu vylučuje z lobbmgu prakticky všechny ústavou a zákonem předvídané formy komunikace mezi soukromým a veřejným sektorem. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že právní povaha mandátu poslance či senátora Parlamentu České republiky je podle platné ústavy taková, že se jedná o mandát reprezentativní (volný), jako opak imperativního mandátu, což znamená, že poslanec či senátor nem vázán příkazy ani své politické strany, ani svých voličů1. Současný volební systém ostatně ani neumožňuje určit, kdo je voličem toho kterého veřejného činitele. Např. poslanec či senátor nevykonává mandát libovolně, ale v zájmu všeho lidu, takže veřejná kontrola lobbingu směřuje ke kontrole způsobu výkonu tohoto mandátu a nikoli k jeho omezení. To samé lze analogicky říct o právní povaze mandátu člena zastupitelstva územního samosprávného celku2. Dále je třeba říci, že navrhovaná právní úprava kontakt občana s veřejným činitelem neomezuje, pouze jej od určité kapacity podrobuje veřejné kontrole a to nikoli samoúčelně, ale protože je to „vdemokratické společnosti nezbytné"3. Navrhovaná regulace podrobuje veřejné kontrole pravidelný kontakt občana a veřejného činitele, nikoli kontakt nahodilý. Do stanovené kapacity je kontakt naprosto volný; nad stanovenou kapacitu není kontakt 1 Srov. FILIP, J. Ústavní právo České republiky: Základní pojmy a instituty. Ústavní základy ČR. 4. opr. a dop. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Doplněk, 2003, str. 204, 208, 405-411 nebo FILIP, J. Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva. 2. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2004, str. 221-222,291-301. 2 Srov. FILIP, J. Ústavní právo České republiky: Základní pojmy a instituty. Ústavní základy ČR. 4. opr. a dop. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Doplněk, 2003, str. 411. 3 K tomu srov. FILIP, J. Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva. 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004, str. 89. 14 omezen, ale je pouze spojen s určitou administrativou, přičemž administrování určitého jednání nelze a priori považovat za omezení tohoto jednání (srov. např. podnikání či stavebnictví). V neposlední řadě lobbistický kontakt není postaven na povolovacím principu, ale na registračním principu, takže při splnění všech povinností má ingerence státu skutečně pouze administrativní ráz (vyjma samostatně rozebranou problematiku správního poplatku a pravidla tzv. revolving doors). Pokud jde o právo na samosprávu, tak navrhovaná právní úprava není v rozporu s jeho ústavním zakotveriím. Podle čl. 101 odst. 4 Ústavy může stát zasahovat do činnosti územních samosprávných celků, vyžaduje-li to ochrana zákona a způsobem stanoveným zákonem, takže regulace územní samosprávy formou zákona nemůže po formální stránce znamenat porušení ústavních záruk práva na samosprávu. Pokud jde o materiální hledisko, je třeba si uvědomit, že nositelem práva na samosprávu jsou územní společenství občanů (čl. 8 ačl. 100 odst. 1 Ústavy)4 a nikoli orgány a funkcionáři územních samosprávných celků. Veřejná kontrola lobbingu ve vztahu k představitelům územních samosprávných celků proto není omezením práva na samosprávu, ale naopak jeho posílením ve prospěch jeho nositelů, tedy občanů. 1.4.2 Okruh lobbistů Zároveň byl identifikován okruh osob, které spadají do skupiny lobbistů, kdy je za lobbistu považován ten, kdo uskuteční v rámci vymezeného časového období určitý počet lobbistických kontaktů (viz kap. 1.2): profesionální lobbisté/konzultanti, podnikoví lobbisté a nevládní organizace realizující lobbistické kontakty dle zákonné definice. V rámci EU se odhaduje, že 1 lobbista působící v orgánech EU připadá na 33 313 obyvatel, ve Velké Británie pak připadá 1 lobbista působící v národních orgánech na 4 401 obyvatel. V zemích mimo EU jako např. Austrálie působí 1 lobbista na 2 262 obyvatel, v Kanadě působí 1 lobbista na 7 109 obyvatel a ve federálních orgánech USA působí 1 lobbista na 26 181 obyvatel. Budeme-li vycházet ze známých čísel, lze odhadnout počet lobbistů působících v ČR v rozmezí cca 450 - 4 500 osob. Konečný počet je pochopitelně závislý na tom, kdo je za lobbistu považován. Přes to, že se spodní a horní hranice odhadu liší o řád, obě čísla jsou zřejmě poměrně reálná, a při stanovém skutečného počtu lobbistů bude záviset především na rozhodnutí, koho za něj považovat. Z pozitivní definice obsahu lobbistického kontaktu jasně vyplývá, že veřejné kontrole je podrobena komunikace s veřejnými činiteli týkající se veřejných záležitostí, nikoli soukromé záležitosti. Tím je mimo jiné zvýšen důraz na to, aby lobbovaní při svém každodenním chování důsledně odlišovali záležitosti soukromé a veřejné ve smyslu jejich neslučitelnosti5 (srov. čl. 22 odst. 1 Ústavy). Pokud jde o možný střet se základními právy na ochranu soukromí (čl. 10 Listiny) a ochranu soukromých zpráv (čl. 13 Listiny), navrhovaná úprava se nedostává do rozporu s příslušnými ústavními zárukami, neboť tato základní práva lze podle Listiny omezit zákonem a nad to, jak bylo výše řečeno, je lobbing definován tak, že se lobbistický kontakt dá svým obsahem považovat spíše za součást veřejného prostoru než součást soukromí zúčastněných osob. Jinými slovy, lobbistický kontakt je navrhovaným zákonem vyzdvihován ze soukromé sféry do veřejného prostoru 4 Srov. FILIP, J. Ústavní právo České republiky: Základní pojmy a instituty. Ústavní základy ČR. 4. opr. a dop. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Doplněk, 2003, str. 383. 5 K tomu srov. FILIP, J. Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva. 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004, str. 229-230. 15 právě pro zásadní neslučitelnost veřejného a soukromého zájmu v osobě veřejného funkcionáře. 1.5 Popis cílového stavu Strategickými cíli jsou: • omezení korupčního prostředí v legislativním procesu v ČR, popř. i na úrovni samospráv, • umožnění transparentního hájení zájmů v rámci legislativního procesu, popř. i na úrovni samospráv, pro jednotlivce i skupiny-tj. zprůhlednění procesu legitimního lobbingu a zvýšení důvěryhodnosti legitimních lobbistů, • posílení nástrojů k prosazování nonprofitních zájmů v občanské společnosti -poskytne občanským iniciativám efektivní nástroj v případech obstrukcí povinných subjektů při uplatňování práva na informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, nebo v rámci odmítání zástupců veřejné moci s nimi komunikovat v téže věcí, ve které byli lobbováni profitabilmmi subjekty (budou moci být konfrontováni se skutečností, že byli ochotni dopřát sluchu jen některé z protichůdně lobbujících stran). Strategické cíle jsou pojaty spíše z hlediska stanovení správné praxe, tedy z hlediska vymezení správného postupu v rámci lobbingu, než z hlediska čistě negativního, tj. formulace celé řady zákazů a sankcí. Jednak výčet zákazů nemůže být nikdy úplný a tudíž takové vymezení pozbývá praktického významu a navíc je zbytečné, protože opakem správné praxe je praxe nesprávná, kterou bude na základě návrhu zákona možné jako nesprávnou také označit. Aby bylo možné dosáhnout výše uvedené cíle strategické, je nutné naplnit i následující cíle taktické: • jasně definovat íobbíng, lobbistu a lobbovaného, • jasně definovat povinnosti lobbistů a lobbovaných, • zamezit situacím, kdy se politici a státní úředníci ihned po skončení své funkce stávají lobbisty a zneužívají kontaktů získaných během své předchozí funkce, • zajistit systematickou ex ante i ex post kontrolu lobbingu (např. zavést tzv. legislativní stopu, ze které je možné zjistit, zda se na návrzích zákonů či jejich pozměňovacích návrzích podíleli lobbisté - viz věcná část RIA). Definice lobbingu je z pohledu Ústavy klíčovou částí navrhovaného zákona, neboť podrobuje právní regulaci oblast jednání, která byla doposud bez právní úpravy. Regulace a kontrola lobbingu jako taková je zcela v souladu s ústavním pořádkem České republiky a je odbornou veřejností považována za ukazatel úrovně státu a práva6. Podstatou navrhované právní regulace lobbingu je veřejná kontrola lobbingu. Jako hlavní sociologické důvody lze uvést institucionalizaci konfliktů, identifikaci soupeřících stran, posílení formalizace procesu vládnutí, posílení legitimity veřejných institucí. Základním právním Srov. FILIP, J. Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva. 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004, str. 199 až 200. 16 argumentem pro podrobení lobbingu systematické veřejné kontrole je ústavní požadavek veřejnosti výkonu veřejné moci. Veřejnost výkonu moci patří mezi základní požadavky a principy moderního demokratického právního státu. Lid jako zdroj veškeré moci musí mít možnost se dozvědět, jak a kdo jeho jménem rozhoduje7. Princip veřejnosti výkonu moci se projevuje např. ve veřejnosti parlamentního jednání (čl. 36 Ústavy), soudního jednání (čl. 96 odst. 2 Ústavy), rovněž v právu na informace (čl. 17 odst. 5 Listiny) a v rovině zákonů rovině pak např. ve veřejnosti registru podle zákona o střetu zájmů. Veřejnost by měla mít možnost kontrolovat do jaké míry se rozhodnutí veřejné moci reálně tvoří na místech k tomu ústavou určených, tedy např. nakolik je Parlament skutečným parlamentem8. Pokud jde o ústavnost legislativních a rozhodovacích procesů, navrhovaná regulace lobbingu se těchto procesů přímo nedotýká, neboť dosavadní zákonem předvídané formy kontaktů mezi soukromým sektorem a veřejnou mocí jsou z působnosti zákona vyloučeny negativní definicí lobbistického kontaktu. Pokud jde o faktický dopad na tyto procesy, pak určité zprůhledněm "zákulisí" tvorby rozhodnutí pouze posiluje naplnění smyslu a účelu těchto procesů, jímž je na prvním místě veřejný zájem a služba veřejnosti. Zákonná úprava lobbingu v tomto smyslu tedy podporuje realizaci ústavy9, neboť veřejnou kontrolou lobbingu pomáhá bránit tomu, aby se ústavou zakotvené legislativní a rozhodovací procesy staly obsahově vyprázdněnou formalitou, zatímco skutečná rozhodnutí by se tvořily "za zavřenými dveřmi" mimo dosah veřejné kontroly. Jediným formálním dopadem navrhovaného zákona je povinnost uvést lobbisty v důvodové zprávě k návrhu zákona (navrhovaný § 21 odst. 1 a 2). Zde je na místě opět zopakovat, že zprůhlednění zájmového pozadí vzniku právních předpisů přispěje k faktickému naplnění smyslu a účelu zakotvení legislativního procesu v ústavě. Lobbing patří k realitě současného moderního demokratického právního státu a funkční (nikoli idealistické) pojetí demokracie s mm musí počítat. Reálná funkční demokracie se neobejde bez občanské společnosti, bez základní dovednosti sdružovat se kolem svých zájmů, a lobbing je projevem občanské společnosti par excellence. Navrhovaná zákonná regulace lobbingu nenarušuje volnou soutěž politických stran (čl. 5 Ústavy) ani politických sil (čl. 22 Listiny), neboť zprůhledňuje kontakty mezi soukromým a veřejným sektorem mimo politické strany. Naopak potřebná diskrétnost uvnitř politických stran zůstává zachována, neboť podle negativní definice se za lobbistický kontakt nepovažuje komunikace na jednám orgánů politických stran a politických hnutí. Navrhovaná úprava rovněž přispěje ke kontrole, zda politické strany a politická hnutí, jakož i jiná sdružení jsou skutečně odděleny od státu ve smyslu požadavku čl. 20 odst. 4 Listiny. Navrhovaná právní úprava tedy celkově přispívá k tomu, aby byl politický systém materiálně (nikoli jen formálně) založen nikoli na soutěži netransparentních korporátních zájmů, ale na skutečné volné soutěži politických stran. 7 Srov. FILIP, J. Ústavní právo České republiky: Základní pojmy a instituty. Ústavní základy ČR. 4. opr. a dop. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Doplněk, 2003, str. 216. 8 K. tomu srov. FILIP, J. Vybraně kapitoly ke studiu ústavního práva. 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004, str. 221. 9 K tomu srov. FILIP, J. Ústavní právo České republiky: Základní pojmy a instituty. Ústavní základy ČR. 4. opr. a dop. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Doplněk, 2003, sír. 92. 17 1.6 Zhodnocení rizik V případě nepřijetí zákona hrozí, že se budou zhoršovat a prohlubovat následující identifikované problémy současného stavu: • přetrvávající nízká transparentnost legislativního procesu a v jejím důsledku se postupně zhoršující kvalita právních předpisů, • tlaky ze strany určitých zájmových skupin směřující k dosažení takové právní úpravy, která je výhodná jen, nebo především pro ně samotné, • v návaznosti na to zhoršující se kvalita podnikatelského prostředí a pokles atraktivity ČR nejen pro zahraniční investory (včetně rizika mezinárodních arbitráží kvůli porušení smluv o vzájemné ochraně investic), ale i pro tuzemské podniky (včetně odlivu sídel českých podniků mimo ČR), • nízká míra transparentnosti rozhodovacích procesů (strategické plánování, zadávání veřejných zakázek a pod.) v rámci veřejné správy (státní správy i veřejnoprávních korporací), • nízká míra kontroly vlivu na rozhodování držitelů veřejné moci. Z ústavního hlediska by výše popsaná rizika znamenala celkové nežádoucí oslabování tzv. reálné ústavy ve prospěch tzv. ústavy fiktivní, což je stav, kdy se právní ústava rozchází s politickou realitou10. Ovšem určitá rizika vznikají i v případě přijetí odpovídající právní úpravy lobbingu. Tím je zejména riziko obcházení zákona prostřednictvím petičního práva dle čl. 18 Listiny. Podle čl. 18 Listiny lze za petici považovat jakékoli žádosti, návrhy a stížnosti ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu podané orgánům veřejné moci jakoukoli formou samostatně či hromadně. Vzhledem k tomu, že petice podle čl. 18 Listiny je pojata značně neformálně a vzhledem k tomu, že výkon tohoto ústavně zaručeného práva nelze zákonem zúžit (tzn. že zákon č. 85/1990 Sb., o právu petičním, jej nevyčerpáva), hrozí určité riziko, že ve snaze uniknout regulaci může být část lobbingu zpětně prohlašována za výkon petičního práva podle čl. 18 Listiny a tedy za vyloučenou z regulace lobbingu. Pokud jde o věcný obsah lobbistického kontaktu ve smyslu ovlivnění legislativního či rozhodovacího procesu, lze jej nepochybně považovat za věc veřejného nebo jiného společného zájmu ve smyslu zákonné a ústavní definice petice. Pokud jde o formu, čl. 18 Listiny formu nestanoví, takže se kryje se všemi formami komunikace podle navrhovaného zákona. Právní kvalifikaci lobbingu jako realizaci petičního práva brání osoba adresáta komunikace, neboť čl. 18 Listiny za něj označuje státní orgány a orgány územní samosprávy. Adresátem petice ve smyslu čl. 18 Listiny sice fyzická osoba být nemůže11, avšak v praxi mohou v konkrétním případě přes to vzniknout spory, zda byl adresátem komunikace orgán veřejné moci či pouze jeho funkcionář jako fyzická osoba. Ačkoli petice jsou tedy zásadně adresovány orgánům jako celku (např. Parlamentu), kdežto lobbing je adresován konkrétmm fyzickým osobám jako funkcionářům (např. poslancům 10 FILIP, J. Ústavní právo České republiky: Základní pojmy a instituty. Ústavní základy ČR. 4. opr. a dop. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Doplněk, 2003, str. 92 : „Pokud se právní a faktická ústava přibližně ve státě kryjí, hovoříme o ústavě reálné, když se rozcházejí- o ústavě fiktivní. Jde o shodu litery ústavy se skutečností." 11 Srov. Klíma, K. a kol. Komentář k ústavě a listině. Plzeň: Aleš Čeněk, 2005, str. 747. 18 či senátorům Parlamentu), není vyloučeno, že v konkrétních sporných případech bude argumentováno, že kontaktováním funkcionáře byl kontaktován orgán veřejné moci. Tak hrozí, že skrze petiční právo, bude problematický lobbing usilovat o vymanění se ze sféry regulace navrhovaným zákonem. Bude patrně záležet na postoji praxe, zda bude pod podáním petice ve smyslu negativní definice lobbistického kontaktu rozumět i komunikaci podle čl. 18 Listiny anebo, zda vyloučí z lobbingu pouze petici podle zákona č. 85/1990 Sb., o právu petičním. Eliminace tohoto rizika není řešitelná v rámci předkládaného návrhu zákona a vyžádala by si změnu ústavního zákona - Listiny základních práv a svobod. Z ústavního hlediska může být riziko možné neústavnosti správního poplatku za registraci lobbisty. Navržených 1000 Kč je zanedbatelná částka pro profesionálního lobbistu, ale může to být relativně velká administrativní překážka pro osobu, která hodlá pouze těsně překročit stanovenou kapacitu pro pravidelný lobbing (navrhovaný § 2 odst. 4). Pro srovnání - občanská sdružení jsou registrována bez poplatku. Pokud bychom považovali lobbing za realizaci petičního práva v přesném smyslu textu čl. 18 Listiny, pak je otázkou, zda jeho omezení ve formě poplatku 1000 Kč za jeho realizaci je z ústavního hlediska přijatelné (tedy "v demokratické společnosti nezbytné"). Tím by potom fakticky došlo k omezení kontaktu občana, který by se pohyboval okolo stanovené hranice, s volenými zástupci a to pro pravidelnost kontaktu (viz navrhovaný § 2 odst. 4), protože takového občana by blízkost hranice nejspíš od lobbistického kontaktu odrazovala, neboť, pokud by ji překročil, musel by se registrovat jako fyzická osoba Pokud bychom považovali lobbing za realizaci petičního práva v přesném smyslu textu čl. 18 Listiny, přichází v úvahu riziko rozporu pravidla tzv. revolving doors s ústavními principy. Návrh zákona toto pravidlo obsahuje v ust. § 7 odst. 3: "Lobbovaný nesmí po dobu 2 let ode dne skončení funkce vykonávat lobbing"^ Zde se již nejedná o pouhou administrativní překážku, ale o striktní omezení výkonu lobbingu jako takového. Pokud by praxe skutečně dovodila ústavně zakotvené "právo na lobbing" (např. skrze již zmiňované petiční právo podle čl. 18 Listiny), pak by vyvstala otázka, zda je omezující pravidlo revolving doors "v demokratické společnosti nezbytné". Nelze opominout ani velmi významné riziko zneužití zákona k cílům jím nepředvídaným. Při zvažování rozsahu případných informačních povinností veřejně činných osob popisujících okolnosti jakými jsou místa kde jednají, či osoby se kterými jednají, bylo nutné zvažovat i možnost jejich zneužití při přípravě různých forem útoku, od diskreditačních kampaní, přes verbální útoky až po případný útok teroristický. Tím by v případě ústavních činitelů byla významně zkomplikována nebo případně i znemožněna jejich ochrana Policií ČR a v případě ostatních veřejně činných osob by to nepochybně znamenalo zvýšení rizika případného útoku na ně, stejně jako nepřijatelný zásah do jejich soukromí a případně i do soukromí dalších osob, jako např, jejich rodinných prislušmků. Tyto důvody proto prakticky vylučují jakoukoliv formu publicity údajů nejen o budoucích, ale i o proběhlých lobbistických kontaktech. 19 2. Návrh variant řešení a) Varianta 1 - nulová varianta, tj. využití současné právní úpravy. b) Varianta 2 - zavedení dobrovolné registrace lobbistů (samoregulace) a zavedení etických kodexů lobbistů a lobbovaných. c) Varianta 3 - nová právní úprava, ve které bude komplexně upravena oblast regulace lobbingu v jednom právním předpise a dále budou novelizovány související právní předpisy. V rámci této varianty se nabízí několik podvariant řešení v souvislosti s tím, na jaký druh rozhodovacích procesů bude právní úprava zaměřena a jaký okruh lobbovaných bude definován. Zpracování variantního řešení bylo součástí zadání, zpracovatel proto nevybíral variantu podle jeho názoru nej výhodnější, ale zpracoval v úvahu reálně připadající možnosti řešení. Výhody či nevýhody jednotlivých variant jsou uvedeny v části důvodové zprávy ke zvláštní části. V úvahu připadající varianty jsou: • varianta 3.1: záměrem pouze na legislativní proces, přičemž do definice lobbovaného nebudou zahrnuti představitelé ÚSC, • varianta 3.2: zaměření pouze na legislativní proces, přičemž do definice lobbovaného budou zahrnuti představitelé ÚSC, kteří mají zákonodárnou iniciativu, • varianta 3.3: zaměření na legislativní a rozhodovací proces (tj. přípravu strategických podkladů a rozhodnutí, dále jen "rozhodovací proces"), kdy do definice lobbovaného nebudou zahrnuti představitelé ÚSC, • varianta 3.4: zaměření na legislativní a rozhodovací proces, kdy do definice lobbovaného budou zahrnuti představitelé ÚSC. V souvislosti s nutností zajištění kontrolních a sankčních mechanismů, se nabízí několik podvariant řešení: • varianta 3.5: vznik funkce Parlamentního zmocněnce pro kontrolu lobbingu, • varianta 3.6: vznik samostatného oddělení v rámci Úřadu pro veřejný dohled nad hospodařemm politických stran a politických hnutí. V průběhu příprav některými navrhované řešení - vznik samostatného oddělení v rámci Nejvyššího kontrolního úřadu - by bylo v rozporu nejen s čl. 97 odst. 1 Ústavy: "Nejvyšší kontrolní úřad je nezávislý orgán. Vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu.", ale Nejvyšší kontrolní úřad nemá postavení správního úřadu a nemůže proto ukládat sankce, a nelze jej proto použít. Vhodnost jednotlivých variant dále souvisí i s jinými faktory. Při úvaze o zřízení nového správního orgánu je třeba si uvědomit rozdíl mezi normami zřizovacími a ústavovacími , tedy rozdíl mezi kreací orgánu jako instituce a obsazením příslušné funkce konkrétní osobou. Nový orgán (ať už Zmocněnec či jiný orgán) by podle navrhované úpravy nebyl zřízen jako 12 Srov. FILIP, J. Ústavní právo České republiky: Základní pojmy a instituty. Ústavní základy ČR. 4. opr. a dop. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Doplněk, 2003, str. 101 nebo FILIP, J. Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva. 2. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2004, str. 209-210. 20 orgán Parlamentu ve smyslu čl. 31 Ústavy o zřizování výboru a komisí, ale byl by zřízen zákonem, tedy zcela standardním způsobem kreace správních úřadů podle čl. 79 odst. 1 Ústavy. Od tohoto zřízení orgánu je pak nutné odlišovat způsob ustavování konkrétních osob do funkce. Ve smyslu teorie dělby moci zastávané ústavou, tedy dělby na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní, je zřejmé, že nový orgán by byl součástí moci výkonné. Výkonná moc totiž, na rozdíl od moci zákonodárné a soudní, nem v ústavě pozitivně vymezena, takže lze říci, že pod moc výkonnou v širším smyslu spadají veškeré orgány veřejné moci, které nelze podřadit pod moc zákonodárnou či soudní1 . Z ústavního hlediska může představovat určitý problém skutečnost, že jak Zmocněnec, tak Úřad pro veřejný dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (dále jen „Úřad"), jsou konstruovány jako nezávislé orgány mimo hierarchii státní správy. Zmocněnec má být dokonce přímo volen Parlamentem a má být odpovědný pouze Poslanecké sněmovně. Taková konstrukce se dostává do rozporu s čl. 67 odst. 1 Ústavy, podle něhož je vláda vrcholným orgánem výkonné moci54. Na druhou stranu nelze pominout, že Parlament je přímo odvozen z vůle lidu jako jediného zdroje veřejné moci, kdežto vláda je odvozena od Parlamentu15. Proto lze z ústavního hlediska akceptovat i řešení, že Parlament zřídí zákonem nezávislý správní úřad nepodřízený vládě, pokud takovou nezávislost odůvodňuje věcná působnost úřadu a pokud tato působnost zároveň nevyžaduje změnu ústavy. S ohledem na citlivost lobbingu, jeví se jako nezbytné, aby příslušný orgán byl apolitický, nestranný a nezávislý. Obdobný kreační postup byl ostatně již v minulosti uplatněn (a praxí akceptován) v případě zřízení Úřadu pro ochranu osobních údajů16 nebo v případě Veřejného ochránce práv, takže lze v tomto ohledu hovořit o zárodku ústavní zvyklosti17. Je pravdou, že právní věda se kloní k názoru, že Veřejný ochránce práv by měl být zakotven na úrovni ústavy, avšak v jeho případě je jeho působnost zaměřená velice široce vůči veřejné správě jako celku, kdežto orgán podle navrhovaného zákona o lobbingu by byl velice úzce rezortně zaměřen (monitoring lobbingu), takže význam jeho agendy nedosahuje ústavní roviny a forma obyčejného zákona se zdá být proto naprosto dostačující. Teoreticky připadá v úvahu svěření lobbingové agendy některému ze stávajících správních orgánů. Svou formální povahou (zejména svou nezávislostí a sankční pravomocí) se navrhovanému orgánu asi nejvíce blíží Úřad pro ochranu osobních údajů, avšak do jeho věcné působnosti spadá zcela rozdílná agenda než vyžaduje návrh zákona o lobbingu, takže lze doporučit spíše vytvoření nového samostatného orgánu. Teoreticky připadá v úvahu konstrukce obsažená v zákoně o střetu zájmů (zákon č. 159/2006 Sb.), kde registry vedou odděleně stávající orgány na rezortním principu podle rezortu příslušného veřejného funkcionáře, přičemž přestupky veřejných funkcionářů projednává v přenesené působnosti obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jejímž územním obvodu má veřejný funkcionář trvalý pobyt a přestupky fyzických osob projednává Úřad pro ochranu osobních údajů. Tato legislativní konstrukce, kdy je vedeno relativně velké množství samostatných registrů a přestupky veřejných funkcionářů projednává v přenesené působnosti obecní úřad obce K tomu srov. FILIP, J. Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva. 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004, str. 207. Srov. FILIP, J. Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva. 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004, str. 207. Srov. FILIP, J. Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva. 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004, str. 223. Srov. např. Usnesení zvláštního senátu NSS ze dne 10. 3. 2004, čj. Konf 11/2003 - 12. K tomu viz nález ze dne 20. 6. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 14/01,285/2001 Sb., N 91/22 SbNU 267. 21 s rozšířenou působností, by z hlediska cílů navrhované regulace lobbingu byla spíše neefektivní. V předešlých návrzích zákona o lobbingu bylo uvažováno o svěření příslušných úkolů Ministerstvu vnitra, avšak takové řešení by dávalo moci výkonné (a Ministerstvo vnitra představuje orgán moci výkonné par excellence) relativně silný nástroj kontroly nad představiteli moci zákonodárné, takže lze opět doporučit spíše zřízení nezávislého orgánu. 3. Vyhodnocení nákladů a přínosů 3.1 Náklady a přínosy jednotlivých variant Varianta 1 - nulová Ponechání stávající právní úpravy - v současné době není oblast regulace lobbingu v rámci právního řádu CR upravena. Tato varianta není spojena s okamžitými finančními náklady, ale nemá ani žádné přínosy. Dlouhodobě však zřejmě povede ke zhoršení prostředí veřejné správy, k jehož samovolné kultivaci v současné době chybí morální imperativy. Ke vzniku případných přímých nákladů pak postačí jedna prohraná mezinárodní arbitráž, když se nějaký nadnárodní podnikatelský subjekt nebo skupina budou domáhat zadostiučinění za zmařenou investici poté, co bude "protlačen" zákon nebo změna stávajícího zákona "šitý" na míru nějakému konkrétnímu subjektu. Pro ilustraci reálnosti této hrozby stačí připomenout kauzu arbitráže se společností Central European Media Enterprises (CME), jejímž výsledkem byla finanční kompenzace 10 mld. Kč. Je třeba také vzít v úvahu také hrozící snížení daňového výnosu masivním odlivem podnikatelů do jiných zemí (např. Holandska, jak se to v menší míře děje už dnes), resp. ztížením drobného podnikání či zhoršováním ratingu a hodnocení ČR ze strany Světové banky a Mezinárodního měnového fondu, které nepochybně povedou k omezení zahraničních investic. Varianta 2 - zavedení dobrovolné registrace lobbistů (samoregulace) a zavedení etických kodexů lobbistů a lobbovaných. Tato varianta může i nemusí být spojena s finančními výdaji ze státního rozpočtu. To závisí na tom, do jaké míry se stát aktivně zapojí do edukačních aktivit (kampaně zaměřené na podniky, občany i zákonodárce, týkající se významu a přínosu dobrovolné registrace lobbistů), nebo zda je ponechá zcela na nevládních organizacích, resp. jak bude tyto organizace v rámci grantové politiky podporovat (v tom případě mu vzniknou nepřímé výdaje). Etické kodexy a jejich dodržování prozatím nejsou dostatečně vymahatelné a to pro nedostatečnou váhu morálních imperativů. Zkušenosti ze světa ukazují, že dobrovolná registrace se dlouhodobě v praxi příliš neosvědčuje, např. v rámci regulace lobbingu v institucích EU. Edukační přístup by čistě teoreticky mohl časem vést k nastolení stavu, který dnes panuje v severských zemích, totiž k takovému posílení mravních imperativů, že právní úprava není v zásadě nutná. Nicméně, kvůli stále se zvyšující míře globalizace se i v těchto zemích začínají objevovat nejrůznější problémy související s poklesem míry dodržování tradičních morálních zásad, a tudíž není vůbec jisté, zda by tímto způsobem, byť ve značně dlouhodobém horizontu, mohlo být tohoto cíle dosaženo. 22 Varianta 3 - nová právní úprava Jedním právním předpisem bude komplexně upravena oblast regulace lobbingu a dále budou novelizovány související právní předpisy. Byť je primárním cílem definice morálních standardů, porušení hlavních pravidel v této normě obsažených bude sankcionováno, což zajistí jejich reálnou vymahatelnost. Právní předpis uloží povinnost povinné registrace lobbistů, zřízení orgánu pro kontrolu a vynucování povinností v souvislosti s lobbingem. Vláda ČR projedná ročně cca 160 materiálů legislativní povahy, Parlament ČR ročně schválí 400 - 500 právních předpisů. Vzhledem k několika navrhovaným variantám vymezení lobbovaných a variant, na jaký druh rozhodovacích procesů bude právní úprava zaměřena, se odhaduje počet lobbovaných podle počtů osob v postavení, jenž je opravňuje do těchto procesů účinně zasahovat následovně: • varianta 3.1 celkem cca 2000 osob; • varianta 3.2 celkem cca 3000 osob; • varianta 3.3 celkem cca 2000 osob; • varianta 3.4 celkem cca 80 000 osob Náklady kontroly plnění povinností vyplývajících z právní úpravy lobbingu je možné vyčíslit pro jednotlivé varianty 3. í - 3.4 takto: Hlavní uvažované agendy vykonávané orgánem pro kontrolu lobbingu: • registrace lobbistů a vedení registru lobbistů, • kontrola finančních/výročmch zpráv, • analytická, vzdělávací, poradenská a metodická činnost, • prověření hlášení o nedovolených aktivitách lobbistů, • ukládám správních sankcí. Časová náročnost výše uvedených aktivit závisí na počtu lobbovaných subjektů a počtu lobbistů. V rámci variant 3.1-3.3 se předpokládá počet lobbovaných cca 2000-3000 subjektů a maximálně několik set lobbistů; v případě varianty 3.4 se předpokládá počet lobbovaných 80 000 a několik tisíc lobbistů. V případě správních agend obdobného typu (tzn. agend spočívajících v evidenci, kontrole a dohledu, popřípadě v osvětě) se předpokládá cca. 300 - 1000 subjektů na úředníka. Vezmeme-li střední hodnotu 650, pak by agendu v případě variant 3.1 -3.3 mělo být schopno realizovat 4-5 úředníků; agendu podle 3.4 pak 124 úředníků. V případě platového zařazení těchto zaměstnanců do 12. platové třídy a platového stupně 6 lze předpokládat náklady na takového zaměstnance cca 35 tis. Kč měsíčně (včetně osobního ohodnocení a povinných odvodů). Na 5 úředníků to znamená náklady 175 tis. Kč měsíčně, tzn. 2,1 mil. Kč ročně. Další náklady spojené s fungováním činností podle nové právní úpravy lobbingu (režijní a provozní náklady) jsou vyčísleny níže pro varianty 3.5 a 3.6. Náklady kontroly plnění povinností vyplývajících z právní úpravy lobbingu je možné vyčíslit pro variantu 3.5 - Parlamentní zmocněnec pro kontrolu lobbingu takto: 23 Dle navrhovaného způsobu jmenování parlamentního zmocněnce se předpokládá, že parlamentní zmocněnec má nárok na plat, náhradu výdajů a naturální plnění jako prezident NKÚ dle zákona č. 236/1995 Sb. Jmenovaní asistenti mají dle navrhovaného způsobu j menovaní nárok na finanční ohodnocení jako zaměstnanci veřejné správy (nařízení vlády č. 564/2006 Sb.). Počet asistentů: 5 a 1 obslužný pracovník (rozpočet, mzdová agenda, chod kanceláře apod.) nároky v tis. Kč v 1. roce v tis. Kč v dalších letech Osobní náklady - asistenti a obslužný pracovník 2 500 2 50O38 Osobní náklady - zmocněnec 1560 1560 Pronájem prostor 750* 750* Běžné výdaje 200* 205* Jednorázové zřizovací výdaje (včetně vozu) 1 000* 0 Celkem 6 010 5 015 * Jde o předpokládané výdaje v případě, že by se nepodařilo dohledat vhodné prostory a zařízení, které jsou v majetku státu a mohou být na nový úřad převedeny. Vyčíslení mzdových nákladů zahrnuje výdaje na plat parlamentního zmocněnce, jehož plat seřídí zákonem č. 236/1995 Sb., tento výdaj lze odhadnout na 130 000,- Kč měsíčně (1 560 000 Kč ročně; superhrubá mzda včetně osobního ohodnocení)19 . V případě volby této varianty se jako nefinanční náklad hodnotí zvýšení agendy Poslanecké sněmovny, která bude muset zajistit volbu Parlamentního zmocněnce, tyto dodatečné náklady však nebudou Poslanecké sněmovně hrazeny - nemá dopad na státní rozpočet. Náklady kontroly plnění povinností vyplývajících z právní úpravy lobbingu je možné vyčíslit pro variantu 3.6 - Orgán pro kontrolu lobbingu takto: V případě varianty, kdy bude kontrola lobbingu zajištěna Úřadem pro veřejný dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí, se předpokládá zřízení malého samostatného oddělení v rámci tohoto úřadu, jehož agendu bude zajišťovat šest zaměstnanců včetně vedoucího pracovníka a administrativního by byla zabezpečována tímto úřadem. nároky v tis. Kč v 1. roce v tis. Kč v dalších letech Osobní náklady - 5 zaměstnanců 2 500 2 50020 Osobní náklady vedoucí pracovník 960 960 Předpokládáme, že v následujících letech nedojde k významné valorizaci platů ve státní správě. 19 V návaznosti na rozsah odpovědnosti zmocněnce odpovídá nastavení platu odměně člena Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Platový koeficient je 1,08, náhrady mu nepřísluší, z naturálního plnění se předpokládá pouze vozidlo, které je zahrnuto v běžných výdajích. 20 Předpokládáme, že v následujících letech nedojde k významné valorizaci platů ve státní správě. 24 Běžné výdaje 100 100 Jednorázové výdaje související s rozšířením úřadu (včetně vozu) 500* Celkem 4 006 3 560 * Jde o předpokládané výdaje v případě, že by se nepodařilo dohledat vhodné prostory a zařízení, které jsou v majetku státu a mohou být na nový úřad převedeny. Náklady na specializovaný zakázkový SW pro zřízení registru nevzniknou žádné. Vzhledem k očekávanému počtu registrovaných subjektů postačí např. program, který je součástí kancelářského balíku fy. Microsoft, program Access nebo řešení v rámci Open Source. 3.2 Celkové přínosy • zlepšení hodnocení ČR v oblasti transparentnosti a korupce a tudíž zvýšení mezinárodní konkurenceschopnosti • zvýšení jistoty podnikatelských subjektů a s tím související zvýšení ochoty k investicím a k umístění/ponechání svého sídla v ČR • zvýšení důvěryhodnosti politiků, kultivace veřejného prostoru a s tím související pozitivní dopad na celkovou morálku ve společnosti 4. Návrh řešení 4.1 Stanovení pořadí variant a výběr nejvhodnejšího řešení Varianta 1 se jeví jako nejméně vhodná, spočívá v zachování právní úpravy, neřeší problémy, které vyvstaly v praxi a které se nepochybně budou dále prohlubovat a přináší shora uvedená rizika. Varianta 2 je založena na dobrovolnosti, což je nejen v podmínkách České republiky, ale i v jiných zemích její zásadní nevýhodou, protože to způsobuje nedostatečnou vymahatelnost stanovených pravidel. Dobrovolná registrace se dlouhodobě v praxi neosvědčuje v rámci regulace lobbingu ani v institucích EU. Efektivní fungování uvedené varianty je úzce svázáno s dlouhodobými politickými a kulturními tradicemi v některých zemích, které nejsou přímo přenositelné do prostředí ČR. Varianta 3 se jeví jako nejvhodnější, přes to že je spojena s určitými finančními náklady, neboť jako jediná je způsobilá efektivně zajistit dosažení výše popsaného cílového stavu. Tuto variantu lze dále modifikovat a to: a) podle rozsahu lobbovaných subjektů, které mají být subjektem regulace, b) podle subjektu regulátora. Požadavky na možnost volby jak rozsahu regulace, tak i orgánu, který se bude dohledem nad lobbingem zabývat vyplynuly z vládního zadání připravit alternativní legislativní řešení. 25 Z hlediska analýzy přínosů ve vztahu k nákladům (Cost - benefit analysis) se jeví jako nej výhodnější: Ad a) varianta 3.3 - zaměření na legislativní a rozhodovací proces (tj. přípravu strategických podkladů a rozhodnutí, dále jen "rozhodovací proces"), kdy do definice lobbovaného nebudou zahrnuti představitelé ÚSC. Ad b) varianta 3.6 - vznik samostatného oddělení v rámci Úřadu pro veřejný dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí. 5. Implementace doporučené varianty a vynucování Zásadní součástí budoucího zákona je jasný a efektivní mechanismus vynucení povinností vyplývajících z regulace lobbingu, včetně určení konkrétního kontrolního orgánu a pravomoci tohoto orgánu udělovat sankce. Tento orgán bude odpovídat za implementaci navrhované právní úpravy. Náklady spojené s implementací a vynucováním a popis jejich mechanismu byly vyhodnoceny v kapitole 3. Sankce budou vymáhány standardně dle správního řádu. V navrženém zákoně o lobbingu se případné správní trestání týká pouze lobbistů, čímž je elimováno z ústavního hlediska poněkud problematické správní trestám přestupků poslanců a senátorů orgánem moci výkonné. Ústava v či. 27 odst. 3 sice zakotvuje přestupkovou imunitu poslanců a senátorů, ovšem s výslovnou možností speciální zákonné úpravy. Pokud by se tedy kdykoliv v budoucnosti ukázalo nezbytné rozšířit okruh povinností, jejichž případné nedodržení by bylo sankcionováno podle zákona o lobbingu, nebylo by to v rozporu s ústavou. Návrh zákona tedy skýtá dostatečné možnosti případných novelizací, rozšíření či zpřísněm, pokud by se to později ukázalo jako potřebné. V této souvislosti lze dále podpůrně odkázat na úpravu přestupků podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, podle kterého mohou být postihováni rovněž poslanci a senátoři, takže lze hovořit o zárodku ústavní zvyklosti21. Byla přezkoumána i přiměřenost výše sankce za přestupek, která se v České republice obvykle pohybuje maximálně v řádech desítek tisíc Kč, kdežto v návrhu zákona o lobbingu jde řádově o miliony Kč. Podobně vysoké sankce za přestupky lze ovšem nalézt i v zákoně č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. Nelze tedy říci, že by tento zákon zaváděl něco zcela nového co dosud v právním řádu ČR nebylo. Spíše se jedná o určitý trend poskytovat vyšší míru ochrany z hlediska celospolečenského významu zásadním povinnostem. 6. Přezkum účinnosti regulace Orgán pověřený kontrolou lobbingu bude vydávat pravidelné výroční zprávy, které budou předkládány vládě pro informaci a zveřejněny způsobem umožňujícím dálkový přístup. Účinnost právní úpravy bude tímto orgánem periodicky ověřována, poprvé za 2 roky od její účinnosti a dále po každých 3 letech. Tato lhůta je vhodná pro to, aby nedocházelo k nežádoucímu sladění termínů ověřování účinnosti s volebními cykly. 21 K tornu viz nález ze dne 20. 6. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 14/01,285/2001 Sb., N 91/22 SbNU 267. 26 7. Konzultace a zdroje dat V okamžiku, kdy byla usnesením vlády ze dne 5. ledna 2011 č. 1 schválena Strategie vlády v boji proti korupci na období let 2011 a 2012, v níž je jedriím z úkolů strategie předložení analýzy komplexní právní úpravy v oblasti lobbingu, byly ze stran nestátních neziskových organizací zahájeny aktivity, které vedly k postupnému utříbení a názorovému ukotvení na danou problematiku: Kulaté stoly k lobbingu: Na jaře roku 2011 se konala čtyři odpolední setkání expertů v rámci projektu, jehož cílem bylo vytvořit konkrétní doporučení, s nimiž mělo při přípravě zákona o regulaci lobbingu pracovat Ministerstvo vnitra jako tehdejší gestor úkolu. Čtyři kulaté stoly byly zaměřeny především na zodpovězení čtyř důležitých otázek: 1) Potřebujeme nový zákon o lobbingu nebo stačí úprava stávající legislativy? 2) Koho regulovat? 3) Kdy se lobbing stává korupcí? 4) Jak regulovat lobbing? Experti se hned na prvním setkání shodli na tom, že je potřeba lobbing regulovat zákonnou úpravou, z této myšlenky pak vychází další výstupy kulatých stolů. (Závěry z expertních stolů o lobbingu, Respekt Institut, o. p. s.: http://wmv.respektinstimt.cz/expertni-stolv-o-lobbingu. Na základě výsledků kulatých stolů organizace Ekologického právního servisu (dále jen "EPS") zpracovala a zveřejnila na svých webových stránkách v červnu roku 2011 návrh na vydání zákona o lobbingu. Návrhy EPS k regulaci lobbingu v ČR: http ://www.eps. cz/cz228888Opr/prinady Výsledným materiálem, který se komplexně věnuje problematice lobbingu, je analýza Sociologického ústavu AV ČR „Zásady a reformy regulace lobbingu" (dále jen „Analýza"), kterou zpracovali Lukáš Kraus a Martin Fadrný, EPS. Analýza byla podpořena projektem Sociologického ústavu AV ČR, s názvem „Snižování Bezpečnostních rizik organizovaného zločinu v ČR" v rámci Programu bezpečnostního výzkumu ČR v letech 2010-2015. Analýza vychází z doporučení OECD a je opřená o úpravy v několika zemích včetně USA, Kanady, Slovenska, Polska a dalších. Analýza obsahuje legislativní i nelegislativní opatření v oblasti regulace a zprůhlednění lobbingu v ČR a podrobné zdůvodnění těchto opatření. Navrhovaný způsob regulace lobbingu byl projednán na 5. jednání Poradního sboru předsedkyně Vládního výboru pro koordinaci boje s korupcí, které se konalo dne 9. ledna 2012. 8. Kontakt na zpracovatele RIA Mgr. Milan Kryštof Čech, DBA, referent /ÚV ČR, odbor pro koordinaci boje s korupcí, tel.: 296 153 531, eMail: cech.milan.krvstof@vlada.cz. 27 9. Seznam použité literatury Primární zdroje Act of 7 July 2005 on legislative and regulatory lobbying. 2005. Polish government. Act XLIV2006 on Lobby Activities. 2006. Hungarian government. Government Decree 176/2006 (VIII. 14.) on the Implementation of Act XLIX of2006 on Lobbying Activities. 2006. Hungarian government. COM (2006)194 final. Evropská iniciativa pro transparentnost - Zelená kniha. dostupné z http://eurlex. europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2006:0194:FIN:EN:PDF Federal Act on Conflicts of Interest of the Highest Offices and other public officials. Federální kancléřství Rakouské republiky. 1983. dostupné z: http://ris2.bka.gv.at/Dokumente/Erv/ERV_l 983_330/ERV_l 983_330.pdf Jednací rád Evropského parlamentu. 16. vydání. Listopad 2007. Jednací řád Národního shromáždění francouzského parlamentu. Leden 2006. Jednotný evropský akt. Akt o jednotné Evropě. 1993. Praha: Ustav mezinárodních vztahů. Law on Lobbying Activities No. VIII-1749.2000. Lithuanian Seimas. Novela 2003. Law on Prevention of Conflict of Interest in Activities of Public Officials. 2002. Latvian Návrh zákona o lobbingu. Vláda Slovenskej republiky. Červen 2005. On Prevention of Conflict ofInterest in Activities ofPublic Officials. 2005: Latvian Saeima. 25. dubna 2002. Translation and Terminology Centre for information. Proposta di Legge No. 5939. Legislativní návrh upravující vztahy zájmů se členy parlamentu a státní správy. Itálie. 2005 Regulations of The Chamber of Deputy. Rok neuveden. Poslanecká sněmovna Rumunského parlamentu, dostupné z: http://www.cdep.ro/pls/dic/site.page?den:=regcd2_4#s2.79 Rules ofprocedure of the Assembly of the Republic. National Esssembly of Portugal, dostupné z: http ://app.parlamento .pt/ site_antigo/ingles/cons_leg/regimento/Rules_of_Procedure.pdf Rules of Procedure of the Cabinet ofMinisters. Litva 2002. dostupné z: http://www.ink.gov.lv/en/m^ Nejvyšší správní soud. Usnesení zvláštního senátu NSS ze dne 10. 3. 2004, čj. Konf 11/2003 -12 Ústavní soud. Nález ze dne 20. 6. 2001, sp. zn. PL ÚS 14/01, 285/2001 Sb., N 91/22 SbNU 267 Literatura a elektronické zdroje Filip, J. Ústavní právo České republiky: Základní pojmy a instituty. Ústavní základy ČR. 4. opr. a dop. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Doplněk, 2003, str. 204, 208, 209-2010, 216, 405-411. Filip, J. Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva. 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004, str. 89, 92,199-200, 207, 221-223, 229-230, 291-301, 383. 28 Klíma, K. a kol. Komentár k ústavě a listině. Plzeň : Aleš Čeněk, 2005, str. 747 Bulmer, S. J. a Radaelli, C. M. 2005. The Europeanization of National Policy. In: The Member States of the European Union. Eds. Simon Bulmer and Christian Lequesne. Oxford: OUP. Donaťh, Burson, Marstellar. 2005. Průvodce efektivním lobbyingem v České republice. Donaťh-Burson-Marsteller: Prague. Masarykova univerzita. European Parliament. 1995. Rules governing Lobbying in the National Parliaments of the Memeber States. Duben 1995. Gadowska K. 2006. Violence in the area of clientelistic and cronyistic networks. In Informal Networks and Political Corruption in Post-Socialist Societies, Kusznir J (ed.). Koszalin Institute of Comparative European Studies: Koszalin. Lobbying in the European Union. 2007. European Parliament. Directorate General Internal Policies of the Union. Briefing Paper. Listopad 2007. Lobing v Európskej unii. Ministerstvo zahraničních věcí Slovenskej republiky. Leden 2007. Mansfeldová, Z., Kroupa, A. 2008. Proměny reprezentace zájmů po vstupu do Evropské unie. Eds. Mansfeldová, Zdenka, Kroupa, Aleš. Praha: Sociologické nakladatelství. Mazey, S. a Richardson, J. 2000. Lobbying in the European Community. New York: Oxford University Press. OECD. 2004. Spain. Review of the implementation of the Convention and 1997 recommendation, dostupné z http://www.oecd.org/dataoecd/15/60/2389614.pdf OECD. 2006. Motion for a resolution on lobbying, dostupné z: http://www.oecd.org/dataoecd/18/10/38944365.pdf OECD. 2007(4). Lobbying: Models for regulation. Paper for OECD Symposium on Lobbying: Enhancing Transparency, dostupné z http://www.oecd.org/dataoecd/17/50/38944782.pdf OECD. 2007. Legislation on lobbying in Europe, dostupné z http://www.oecd.org/dataoecd/18/15/38944200.pdf OECD. 2007. Portugal: Phase 2. dostupné z http://www.oecd.org/dataoecd/28/24/38320110.pdf Schendelen, R. van. 2004. Jak lobbovat v Evrospké Unii. Přel. P. Dufek, l.vyd. Brno: Barrister & Principal, 2004. Šedivý, M. 2007. Lobbing a jeho podoby v ČR, Magisterská diplomová práce, Brno 2007. Torna, R. 2006. Governance and Anti-Corruption Reforms in Post-Communist and Pre-EU Romania: Developing a Democratic Public Service. Paper presented at the annual meeting of the American Political Science Association, Marriott, Loews Philadelphia, and the Pennsylvania Convention Center, Philadelphia, PA. Ramsden, John (ed). Oxfordskýprůvodce britskou politikou, Prostor, 2006. ISBN 80-7260-169-5 Kaj manová, M. Lobbing jako nástroj účinné spolupráce v české společnosti. Diplomová práce obhájená na fakultě Ekonomicko-správní Masarykovy univerzity v Brně v roce 2005. 29 Šedivý, M. Lobbing a jeho podoby v ŕľiŕ. Diplomová práce obhájená na fakultě Sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně v roce 2007. 76 s. Balanyá, Belén a Doherty, Ann a Hoedeman, Olivier a Ma'anit, Adam a Wesselius, Erik. 2003. Odvrácená strana Evropské unie: Evropa v režii nadnárodních korporací Košice: Paradigma.sk. Balko, L. 2005. Lobing dopadá na verejné financie. Ako sa s ním vysporiadať? In: Právnik č. 1. Brokl, L. 1997. Reprezentace zájmů v politickém systému České republiky. Praha: Sociologické nakladatelství. Cabada, L., Kubát, M., eds. 2002. Úvod do studia politické vědy. Praha: Eurolex Bohemia. Cigler, Allan J. a Loomis, Burdett A., eds. 2002. Interest Group Politics. Washington: CQ Press. Císař, O., Fiala, P., eds. 2004. Obhajoba zájmů a transnacionální vztahy. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav. Crha, Lumír. 2006. Korupce nebo lobbing (nebo lobbying). Státní zastupitelství, č. 12. Čechová, Radana. 1999. Lobbing ano, či ne? Strategie: marketing, reklama, média, č. 7, s. 26-27. Dančák, Břetislav a Hloušek, Vít a Šimíček, Vojtěch, eds. 2006. Korupce: Projevy a potírání v České republice a v Evropské unii Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav. Ehrmann, Henry W., ed. 1964. Interest Groups on Four Continents. Pittsburgh: University of Pittsburgh Press. Frič, Pavel, ed. 1999. Korupce na český způsob. Praha: G plus G. Ghai, Yash. 2001. Human Rights and Social Development: Toward Democratization and Social Justice. Geneva: United Nations Research Institute for Social Development, dostupné z: http://ww.unrisd.org/UNRISD/website/document.nsf/d2a23ad2d50cb2a2802 5/ecd0417eb.l 177c5280256b5e004bcafa/$FILE/ghai.pdf. Greenwood, Justin a Jacek, Henry, eds. 2000. Organized Business and the New Global Order. Basingstoke: Palgrave. Holzer, Jan a Pšeja, Pavel. 2007. Na cestě k světlým zítřkům aneb česká politologie patnáct let po. Politologický časopis 14, č. 1, 61-70. Parliament UK. 2005. House of Commons.. The Code of Conduct and Guide to Rides. dostupné z: http://vvww.publications.parliament.uk/pa/cm/cmcode.htm. Impact, Becker & Poliakoff. 1999. Transparentní lobbing ve věci tzv. loterijního zákona. Strategie: marketing, reklama, média, č. 7, s. 24. Knight & Svoboda. 1999. Způsoby ovlivňování legislativního procesu v ČR. Strategie: marketing, reklama, média, č. 7, s. 24. Koppl, Peter. 1997. Lobbování za ekologické problémy. Innsbruck: ÔKOBUROKoordinační kancelář rakouských ekologických organizací, dostupné z: http://www.czp.cuni.cz/Info/EU/Lobbying/lobbovan_za_ekologick_problemy.htm 30 Kuchovský, Ondřej. 2003. Lobbing jako fenomén obchodu. Brno: Masarykova univerzita. Ekonomicko-správní fakulta. Kundra, Ondřej. 2007. Stíny českého parlamentu: Naše zákony píšou lidé, které nikdo nezvolil a nikdo nezná. Respekt XVIII, č. 16, 17-19. Michalowitz, I.. 2005. Service bureaux of decision-makers: Assessing interest group influence in the EUand the US. In: EUSA Ninth Biannual International Conference: Panel ID - Interest Groups and Lobbying in a Comparative Perspective, dostupné z: http://aei.pitt.edu/4137/01/EUSA05_Michalowitz.pdf Petzová, Michaela. 2005. Nátlakové skupiny a lobování v místní správě. Brno: Masarykova univerzita. Ekonomicko-správní fakulta. Potůček, Martin, ed. 2005. Veřejná politika. Praha: Sociologické nakladatelství. Schendelen, Rinus Van. 2004. Jaklobbovat v Evropské unii aneb Machiavelli v Bruselu. Brno: Centrum strategických studií, Barrister & Principal. Schneider, Jiří. 2003. Think-tanky ve visegrádských zemích: Analýza politiky a obhajoba zájmů. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav. Schneider, Jiří. 2007'. Lobbying and Interest Representation. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav. Sedlák, Jiří a Smejkal, Jakub. 2001. Lobbying v české politice: Analýza teorie lobbyingu a případové studie lobbyingu při rozhodování o územním plánu hl. m.Prahy. Praha: Politická a ekonomická sociologie. Fakulta sociálních věd - Institut sociologických studií, dostupné z: http ://pes.fsv .cuni .cz/proj ekt_lobby.html Vykoupilová, Hana. 2004. Eurofederalistické organizace a jejich prosazování zájmů z hlediska analýzy policy. Středoevropské politické studie VI, č. 4. dostupné z: http ://www. cepsr .com/clanek.php?ID=215 Žižka, Jan. 2007. Nové řemeslo starých diplomatů: Čeští lobbisté v Bruselu. Euro, č. 7, s. 44. II. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Návrh zákona upravuje povinnosti právnických a podnikajících fyzických osob. Článek 4 odst. 1 Listiny základních lidských práv a svobod stanoví, že povinnosti mohou být ukládány pouze na základě zákona a v jeho mezích. Navrhovaná právní úprava bude zákonnou úpravou, proto je požadavek Listiny základních práv a svobod splněn. III. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a s předpisy Evropské unie Navrhovaná právní úprava je v souladu s mezinárodními smlouvami. Neodporuje rovněž právu Evropské unie, neboť regulace lobbingu na úrovni členského statuje plně v kompetenci členského státu. 31 Navrhovaná právní úprava je v souladu s doporučeními obsaženými v dokumentech OECD. 32 Zvláštní část K části první - Lobbing K§1 Transparentní lobbing je přirozenou a žádoucí součástí fungování demokratických států. Lobbing napomáhá k artikulaci a prosazování zájmů nejrůznějších částí společnosti a je zároveň informačním kanálem, kterým se zkvalitňují znalosti držitelů veřejné moci o záležitostech, o kterých rozhodují. Zákonem regulovaná úprava lobbingu se stala podstatným prvkem transparentnosti demokracií v 21. století, jelikož umožňuje občanům vykonávat jejich právo na veřejnou kontrolu. Kvalitní zákonná úprava pravidel lobbingu vychází z předpokladu, že veřejnost má právo vědět na základě čeho držitelé veřejné moci svá rozhodnutí činí, resp. kdo je v příslušných otázkách lobboval. Transparentnost v rozhodovacích procesech vede k větší důvěře veřejnosti v politiku. Zároveň zákonná regulace především odlišuje lobbing od nelegálních aktivit, napomáhá kultivovat lobbistickou činnost a tím přispívá k formování kvalitnějšího rozhodování. VARIANTA I Varianta v případě, že bude rozhodnuto, že se zákon bude vztahovat pouze na legislativní proces a mezi lobbované nebudou zahrnuti i představitelé územních samosprávných celků. Zákon se vztahuje na lobbing týkající se přípravy, projednávání a schvalování návrhů právních předpisů v působnosti orgánů veřejné moci; netýká se však návrhů předpisů, které jsou schvalovány krajem, obcí nebo městskou částí, jež by si měly vytvořit vlastní etické kodexy pro komunikaci s lobbisty. VARIANTA II Varianta pro případ, že bude rozhodnuto, že se zákon bude vztahovat pouze na legislativní proces a mezi lobbované budou zahrnuti i představitelé územních samosprávných celků. V takovém případě se zákon bude vztahovat na lobbing týkající se přípravy, projednávání a schvalování návrhů obecně závazných právních předpisů v působnosti orgánů veřejné moci. VARIANTA III Varianta pro případ, že bude rozhodnuto, že se zákon bude vztahovat na legislativní a rozhodovací proces a mezi lobbované nebudou zahrnuti i představitelé územních samosprávných celků. V takovém případě se zákon bude vztahovat na lobbing týkající se přípravy, projednávání a schvalování návrhů právních předpisů a přípravy, projednávám' a schvalování dokumentů plánovací, koncepční a strategické povahy v působnosti orgánů veřejné moci; a nebude se však týkat návrhů předpisů nebo dokumentů, které jsou schvalovány krajem, obcí nebo městskou částí, jež by si měly vytvořit vlasmi etické kodexy pro komunikaci s lobbisty. 33 VARIANTA IV Varianta pro případ, že bude rozhodnuto, že se zákon bude vztahovat na legislativní a rozhodovací proces a mezi lobbované budou zahrnuti i představitelé územních samosprávných celků. V takovém případě se zákon bude vztahovat na lobbing týkající se přípravy, projednávám a schvalování návrhů právních předpisů a přípravy, projednávám a schvalování dokumentů plánovací, koncepční a strategické povahy v působnosti orgánů veřejné moci. K§2 Lobbing je nutné chápat jako jakoukoli i jednostrannou komunikaci vedenou za účelem ovlivnění rozhodování toho, kdo rozhoduje v rámci své pravomoci. Jde ústní, písemnou, elektronickou či jinou komunikaci. Jako komunikace se v tomto smyslu nejčastěji chápe osobní schůzka, seminář, organizovaná debata, dopis, e-mail, fax či telefonát. Naopak existují druhy komunikace, které se za lobbing obecně nepovažují, jako např. komunikace mezi veřejnými funkcionáři či komunikace najednání orgánů veřejné moci. Druhým důležitým aspektem definice je účel lobbistické komunikace. Lobbisté se nejčastěji snaží ovlivnit v zájmu svých klientů představitele zákonodárné či výkonné moci, aby přijali či nepřijali právní předpis či dokument. Aby lobbisté dostatečně přesvědčili veřejné činitele o tom, jak mají hlasovat, v rámci lobbistické komunikace jim předkládají pečlivě připravené argumenty, které se často opírají o odborné analýzy. Podklady od lobbistů mohou znamenat přínos pro veřejné činitele v lepší orientaci v záležitostech, o kterých mají rozhodnout. Definice lobbingu je založena na pozitivním a negativním výmezem pojmu lobbistický kontakt. Podle pozitivního vymezení je lobbistickým kontaktem: VARIANTA I Varianta v případě, že bude rozhodnuto, že se zákon bude vztahovat pouze na legislativní proces: Bude za lobbistický kontakt ve smyslu tohoto zákona považována jakákoliv ústní, písemná, elektronická či jiná komunikace, včetně jednostranné komunikace mezi lobbistou zapsaným v registru lobbistů s lobbováným, nestánoví-li dále tento právní předpis jinak. VARIANTA II Varianta v případě, že bude rozhodnuto, že se zákon bude vztahovat na legislativní a rozhodovací proces Výmezem lobbistického kontaktu bude v zásadě identické, ovšem k zamezení ztížení rozhodovacího procesu do něhož je lobbovaný zapojen budou stanoveny výjimky: komunikace mezi lobbovanými a orgány veřejné moci či jejich zaměstnanci, komunikace na jednání orgánů veřejné moci, včetně jednám v orgánech komor Parlamentu ČR, komunikace na jednání orgánů politických stran a politických hnutí, komunikace prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků, komunikace při výkonu shromažďovacího práva22 nebo komunikace při stávce, úplatném' připomínky k návrhu předpisu nebo dokumentu během připomínkového řízení a komunikace týkající se takové připomínky v souladu s předpisy Zákon č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění pozdějších předpisů. 34 upravujícími připomínkové řízení, elektronická, písemná či telefonická komunikace organizační povahy, podání stížnosti23 nebo petice24, žádost o poskytnutí informace podle zvláštního zákona25, komunikace uskutečněná na jednání poradního orgánu vlády, ministerstev, ostatních ústředních správních úřadů a úřadů, jimž jsou svěřeny kompetence ústředního správního úřadu, konzultace v rámci RIA, komunikace při činnostech vyplývajících z uzavřených dohod s mstitucemi veřejné správy. Definice lobbisty je založena na vymezení pojmu lobbistický kontakt: lobbistou je osoba, která pravidelně vykonává lobbing. Pokud osoba uskutečnila v rámci jednoho kalendářního čtvrtletí nejméně čtyři lobbistické kontakty, případně uskutečnila v rámci jednoho kalendářního roku pět nebo více lobbistických kontaktů, platí, že pravidelně vykonává lobbing. Zkušenost ze zahraničí ukazuje, že jeden z největších problémů regulace lobbingu představuje příliš úzká definice lobbisty, která má v praxi za následek nízkou efektivitu zákona. Výše navrhované empirické, měřitelné pojetí lobbisty jako osoby, která vykoná určitý počet lobbistických kontaktů, splňuje podmínku jasnosti a určitosti. Zároveň umožňuje zahrnutí širokého pole subjektů mezi lobbisty (především tři skupiny - profesionální lobbisty/konzultanty, podnikové lobbisty a nevládní organizace) za rovných podmínek, odpovídajícím stejným právům a povinnostem. Lze předpokládat, že takovéto pojetí se v českých podmínkách bude hůře obcházet. V této souvislosti je potřeba upozornit na častý argument odpůrců regulace lobbingu, kteří se obávají, že se "obyčejný člověk", jenž bude chtít navštívit či jinak kontaktovat svého poslance, bude muset registrovat jako lobbista. Z návrhu zákona je zřejmé, tato situace nespadá pod zákonnou regulaci lobbingu, stejně jako to, že žádosti o informace či stížnosti občanů u poslanců nejsou lobbistickým kontaktem. V zákoně o lobbingu je dále taxativně stanoveno, jaké subjekty jsou adresáty lobbingu -lobbovaní. Jak ukazuje zkušenost ze zahraničí, regulace lobbingu se nejčastěji týká legislativní moci. Nicméně vyspělejší úpravy lobbingu nezahrnují mezi lobbované jen představitele zákonodárné moci, ale i zástupce moci výkonné a jiné subjekty. Legislativní proces v České republice má v zásadě v rukách vláda a Parlament. Co se týče vlády, právní předpisy jsou vytvářeny ministerstvy a jinými ústředními orgány státní správy. Na jednání vlády jsou předkládány věcné záměry zákonů, návrhy zákonů a nařízení vlády. Legislativní proces probíhá samozřejmě i na úrovni Parlamentu, kde se rozhoduje nejen o vládních návrzích zákona, ale i o návrzích zákona jednotlivých poslanců, skupiny poslanců, Senátu, případně zastupitelstva vyššího územně správního celku. Všechny zmíněné subjekty mají možnost do legislativního procesu zasáhnout, a proto by se regulace lobbingu měla týkat především právě jich. Z dlouhodobého hlediska je žádoucí zavést transparentní pravidla lobbingu vedle celostátní úrovně i na úrovních krajské a obecné veřejné správy. Zahrnutí představitelů samosprávy do zákona by tedy bylo žádoucí, nicméně je otázkou, zda v prvotní fázi regulace lobbingu v ČR bude tento model prosaditelný. Např. § 175 zákona č. 500/ 2004 Sb., správní řád. Zákon č. 85/1990 Sb., o právu petičním. Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. 35 VARIANTA I Varianta v případě, že bude rozhodnuto, že mezi lobbované nebudou zahrnuti i představitelé územních samosprávných celků. Poslanci a senátoři Parlamentu ČR, členové vlády ČR a vedoucí ostatních ústředních správních úřadů, v jejichž čele není člen vlády ČR, a vedoucí úřadů, jimž jsou svěřeny kompetence ústředního správního úřadu, náměstkové členů vlády ČR a náměstkové vedoucích ostatních ústředních správních úřadů a vedoucích úřadů, jimž jsou svěřeny kompetence ústředního správního úřadu, vedoucí zaměstnanec 2. až 4. stupně řízení podle zvláštního právního předpisu26 ministerstev, ostatních ústředních správních úřadů a úřadů, jimž jsou svěřeny kompetence úslředního správního úřadu, asistenti a poradci poslanců, senátorů a členů vlády ČR. Osoby v těchto postaveních patří mezi nej častější cíle lobbistů, a proto představují základní soubor subjektů které by měly spadat do působnosti tohoto zákona, má-li mít jeho přijetí smysl. VARIANTA II Varianta v případě, že bude rozhodnuto, že mezi lobbované budou zahrnuti i představitelé úzernních samosprávných celků. Poslanci a senátoři Parlamentu ČR, členové vlády ČR a vedoucí ostatních ústředních správních úřadů, v jejichž čele není člen vlády ČR, a vedoucí úřadů, jimž jsou svěřeny kompetence ústředního správního úřadu, náměstkové členů vlády ČR a náměstkové vedoucích ostatních ústředních správních úřadů a vedoucích úřadů, jimž jsou svěřeny kompetence ústředního správního úřadu, vedoucí zaměstnanec 2. až 4. stupně řízení podle zvláštního právního předpisu27 ministerstev, ostatních ústředních správních úřadů a úřadů, jimž jsou svěřeny kompetence ústředního správního úřadu, asistenti a poradci poslanců, senátorů a členů vlády ČR, členové zastupitelstva územního samosprávného celku, kteří je pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni, a členové zastupitelstva územního samosprávného celku, kteří před svým zvolením do funkce člena zastupitelstva nebyli v pracovním poměru, ale vykonávají funkci ve stejném rozsahu jako členové zastupitelstva územního samosprávného celku, kteří jsou pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni, starostové, místostarostové (v případě městských částí hlavmho města Prahy zástupci starosty), primátoři statutárních měst a jejich náměstci, hejtmani krajů a jejich náměstci, primátor hlavního města Prahy a jeho náměstci a členové rady územního samosprávného celku, kteří nejsou pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni, ředitelé krajských úřadů a tajemníci magistrátů, obecních (městských) úřadů či úřadů městyse. Tento výčet zahrnuje osoby, které jsou kvůli svému postavení nejčastěji lobovány. Přijetí této varianty by znamenalo vyjádření, že ČR se staví k otázce lobbingu velmi vážně. K§3 Toto ustanovení zákona především definuje okamžik, kdy je lobbista povinen podat návrh na zapsání do registru lobbistů nebo na změny tohoto zápisu, dále pak náležitosti návrhu na zápis, komu má být návrh učiněn, kdo registr lobbistů vede, co je jeho obsahem a jakým způsobem se vede řízení o návrhu na zápis nebo změnu zápisu. §124 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. §124 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. 36 K§4a5 Z toho důvodu, aby bylo od počátku navázání lobbistického kontaktu ze strany lobbovaného jasné, o jaký způsob komunikace se ze strany lobbisty jedná, je lobbista povinen před vykonáním lobbistického kontaktu oznámit lobbované osobě, že jde o lobbistický kontakt a kdo je klientem. Pokud o to lobbovaná osoba požádá, je osoba, která vykoná lobbistický kontakt, povinna tyto skutečnosti potvrdit písemně. Zároveň je také vyjádřen zákaz jednání, které by mohlo zpochybnit důvody, které lobbovaného vedly pro příklon k lobovanému řešení. Každý lobbista musí ke konci roku orgánu pro kontrolu předkládat finanční zprávu, případně (v případě neziskových organizací) výroční zprávu. Jak ukazuje zahraniční zkušenost, při využití internetu může být práce s evidencemi informací poměrně snadná a nezatěžuje nad míru žádnou ze zúčastněných stran. Uvedené povinnosti neslouží jen veřejnému zájmu (transparentnosti v rozhodování), ale mají nesporné výhody i pro samotné lobbisty. Registrace ve veřejnosti přístupném registru lobbistů přispěje k lepšímu vnímání lobbistů v ČR, kde zatím převládá vmmání lobbingu jako něčeho nekalého. Vedle toho budou moci lobbisté lépe oslovovat své potenciální klienty, kteří dle informací z registru lobbistů jednoduše poznají, v jakých věcech ten který lobbista lobboval. Lze proto očekávat stimul pro rozvinutí lobbistického trhu. K§6 V demokratické zemi je žádoucí, aby rozsah povinností ukládaných subjektům práva byl ve vyváženém poměru s jejich právy, jelikož zákon o lobbingu ukládá lobbistům nové, do té doby neexistující povinnosti, je mj. i z hlediska navození stavu dobrovolné akceptace nové právní úpravy lobbisty vhodné vyvážit vznik nových povinností i vznikem nových práv. K§7 Lobbovaný nesmí vykonávat lobbing, nesmí být s lobbistou v základním pracovněprávním vztahu nebo jiném právním vztahu, na základě kterého by byl povinen postupovat podle pokynů lobbisty, jednat jeho jménem nebo vykonávat jinou činnost pro lobbistů za odměnu pro sebe nebo spřízněnou osobu. Lobbovaný nesmí pro sebe ani pro spřízněné osoby přijmout nebo dát si zprostředkovat nebo slíbit od lobbisty jakoukoli výhodu, a to ani po skončení své funkce, ani uzavřít s ním smlouvu o půjčce, o úvěru nebo obdobný právní vztah, způsobilý zastřít poskytnutí výhody. Lobbovaný je povinen nahlásit orgánu pro kontrolu, jestliže mu lobbista takovouto výhodu nabídl. Zvláštní zmínku si zaslouží ustanovení o dočasném zákazu výkonu lobbingu, související s problematickým jevem tzv. „otáčivých dveří", kdy se politici ihned po skončení funkce stávají lobbisty (a tak mohou využívat kontakty nabyté při výkonu veřejné funkce pro soukromé zájmy). Je potřeba předejít rizikům spjatým s tímto jevem a zajistit opatření, která by pomohla zachovat důvěryhodnost veřejné správy. Proto zákon prosazuje zavedení tzv. vychladnutí, časovou lhůtu, po kterou lobbovaný nesmí vykonávat lobbing. Tato lhůta trvá dva roky. Zákon současně dává opravném lobbovanému odmítnout se s lobbistou stýkat. Tím je mířeno především na hraniční případy, kdy jednání lobbisty je na hraně avšak nikoli za hranicí 37 etických prípadne zákonných požadavků nebo je lobbovaná záležitost pro lobbováného nepřijatelná z hlediska morálního či náboženského. Toto ustanovení jednoznačně akcentuje možnost volby, která přísluší v demokratické společnosti každému občanovi bez výjimky a má za cíl zabránit možné dezinterpretaci zákona o lobbingu v tom směru, že lobbovaný je povinen je případný zásah do svých svobod zaručených ústavou strpět. K§8a9 Zásadní součástí budoucího zákona je jasný a efektivní mechanismus vynucení povinností vyplývajících z regulace lobbingu, včetně určení konkrétního kontrolního orgánu a včetně pravomoci tohoto orgánu udělovat sankce. V řízení by postupuje standardně, podle zákona o přestupcích. S tím souvisí i ukládání příslušných sankcí. Vedle správy registru lobbistů a kontroly dodržování povinností by orgán pro kontrolu projednával správní delikty (porušení povinností dle zákona o lobbingu). Zákon o lobbingu stanoví skutkové podstaty správních deliktů a proces jejich projednávám. S tím souvisí i ukládám sankcí (peněžitá pokuta, zákaz činnosti lobbisty apod.). Vedle standardních sankcí, jako je vysoká peněžitá pokuta nebo zákaz činnosti, je třeba zdůraznit význam sociálních norem, které mohou být ve výsledku daleko efektivnější. K části druhé Zahraniční zkušenosti a odborné studie zabývající se lobbingem jasně ukazují, že je zásadní, aby registr lobbistů a vynucování povinností lobbistů měl na starosti nezávislý orgán. Vedle správy registru lobbistů a kontroly dodržování povinností orgán pro kontrolu projedná přestupky (porušení povinností dle zákona o lobbingu). V řízení se postupuje podle zákona o přestupcích. S tím souvisí i ukládání sankcí (peněžitá pokuta, zákaz činnosti). VARIANTA I Orgán pro kontrolu lobbingu K § 11 - 13 V souvislosti se vznikem Úřadu pro veřejný dohled nad financováním politických stran apolitických hnutí dle zákona o veřejném dohledu nad financováním politických stran a politických hnutí a o změně některých dalších zákonů, který zpracovává Ministerstvo vnitra, se stanovuje, aby tento úřad vykonával zároveň funkci orgánu pro kontrolu a vynucování povinnosti v souvislosti s lobbingem. Vzhledem k tomu, že již existujícímu úřadu přibudou kompetence, které budou řešeny malým týmem zaměstnanců, budou náklady k tíži státního rozpočtu zanedbatelné Postupem času by se pravomoci takového úřadu mohly rozšiřovat na další oblasti transparentnosti veřejných institucí jako střet zájmů a svobodný přístup k informacím. 38 VARIANTA II Parlamentní zmocněnec pro kontrolu lobbingu K§ 11 až 20 Dle návrhu zákona se zřizuje funkce parlamentního zmocněnce pro kontrolu lobbingu. Forma monokratického státního orgánu nejlépe vyhovuje požadavku na kompetentní dozorový orgán s dostatkem pravomocí potřebných pro efektivní vymáhám povinností plynoucích z právní úpravy lobbingu. Existence nezávislého orgánu s dostatkem pravomocí je přitom klíčovým aspektem pro úspěšné uvedení lobbingových pravidel v život. To vyplývá i ze studie OECD shrnující doporučení k vytváření legislativního rámce pro úpravu lobbingu. Monokratický nezávislý orgán je použit také v kanadské právní úpravě lobbingu (Zákon o registraci lobbistů), která je hodnocena jako vůbec nejkvalitnější právní úprava lobbingu v celosvětových srovnáních. V kanadské úpravě jde o Úřad komisaře pro lobbing (Office of the Commissioner of Lobbying), jehož šéf je volen na návrh Guvernéra na sedm let oběma komorami parlamentu. Inspiraci lze nalézt v českém právním řádu zavedeným a léty prověřeným monokratickým orgánem veřejného ochránce práv. Návrh záměrně vychází přímo ze zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, a to co do modelu monokratičnosti a nezávislosti, tak co do způsobu jmenování do funkce. Nezávislost institutu Parlamentního zmocněnce pro kontrolu lobbingu je dostatečně zajištěna způsobem jeho volby a jmenování. Zmocněnec je, podobně jako ombudsman, volen Poslaneckou sněmovnou na funkční období šesti let z kandidátů, z nichž po dvou navrhuje prezident republiky a Senát; shodné návrhy jsou přípustné. Zmocněnec může být zvolen pouze na dvě bezprostředně po sobě jdoucí funkční období. Ustanovení o neslučitelnosti funkcí a dalších náležitostí zaručující nezávislost je samozřejmostí. Návrh vychází vstříc požadavku na „štíhlou správu", neboť cílem je, aby vznikl efektivní malý tým řešící problematiku lobbingu a nikoliv rozsáhlý neefektivní úřad. Na rozdíl od institutu veřejného ochránce práv technické zabezpečení činnosti zmocněnce zabezpečuje nikoliv samostatná kancelář, nýbrž kancelář Poslanecké sněmovny. Vzhledem k tomu, že na plnění úkolů zmocněnce pracuje velmi malý tým lidí, náklady na činnost zmocněnce odpovídají efektivní veřejné správě. Jak ukazují zkušenosti s aplikací kanadského Zákona o registru lobbistů, „úřad" zmocněnce by měl zůstat velice malý a bylo by neefektivní pro něj vytvářet vlasmi zázemí v podobě vlastní kanceláře jako je tomu v případě veřejného ochránce práv. Z těchto důvodů lze dovodit, že dopady k tíži státního rozpočtu budou zanedbatelné. K části páté - změna zákona o střetu zájmů V souvislosti se zákazem vykonávat lobbing vyplývajícím pro některé osoby z tohoto zákona, aby mohlo být případné porušení této povinnosti zjištěno, se povinnost učinit oznámení o činnostech podle zákona o střetu zájmů nově rozšiřuje na asistenty poslanců a senátorů. 39 K části sedmé - změna zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny V souladu s šestým z Principů OECD, který uvádí: „Vláda by také měla zvážit usnadnění veřejného dohledu tím, že označí toho, kdo usiluje ovlivnit legislativní proces či proces tvorby politiky, např. zveřejněním „legislativní stopy", jež ukazuje lobbisty, kteří byli konzultováni ve vývoji legislativních návrhů. Zajištění včasného přístupu k takovým informacím umožňuje zahrnutí odlišných pohledů společnosti a byznysu k poskytnutí vyvážených informací ve vývoji a provádění rozhodnutí." Legislativní stopa má podobu jednoduchého dokumentu (často pouhý jeden list papíru), jenž obsahuje seznam lobbistů a jejich jednotlivá stanoviska k návrhu. Dokument je pak součástí důvodové zprávy návrhu zákona. 40 A III. v Informace o dalším postupu ve věci regulace lobbingu v České republice a teze k návrhu zákona o lobbingu Obsah Obsah..........................................................................................................................................1 Úvod...........................................................................................................................................2 Doporučení k regulaci lobbingu v ČR na základě Analýzy.......................................................3 Definice lobbingu a lobbisty..................................................................................................3 Definice lobbovaného............................................................................................................4 Povinnosti lobbistů.................................................................................................................5 Otázka „otáčivých dveří".......................................................................................................6 Další povinnosti lobbovaných................................................................................................ó Orgán pro kontrolu a vynucování povinností v souvislosti s lobbingem...............................7 Tzv. legislatívni stopa............................................................................................................8 Závěrečná doporučení..........................................,.................................................................8 Struktura nové zákonné úpravy..............................................................................................8 1 r Úvod Regulace lobbingu představuje v České republice v podstatě nové téma. Lobbing je obecně považován za součást demokratického procesu a odborníky je v posledních desetiletích považován za charakteristický projev vyspělých demokracií, tento projev pak musí být transparentní a zároveň legitimní. V českém prostředí má pojem Iobbing spíše negativní konotace a velice často bývá zaměňován s pojmem korupce. Informaci o dalším postupu ve věci regulace lobbingu v České republice a teze k návrhu zákona o lobbingu (dále jen „Informace") předkládá místopředsedkyně vlády ČR, předsedkyně Legislativní rady vlády a předsedkyně Vládního výboru pro koordinaci boje s korupcí na základě úkolu č. 5.5 Strategie vlády v boji proti korupci na období let 2011 a 2012 (dle aktuálního znění schváleného usnesením vlády ze dne 16. listopadu 2011 č. 837). Cílem Informace je stanovit, jaký způsob regulace lobbingu bude pro ČR nej vhodnější, vyjasnit otázky týkající se zprůhlednění vztahu mezi politiky a úředníky na jedné straně a subjekty zabývajícími se lobbingem na straně druhé, definovat lobbing, lobbistický kontakt a lobbístu. Téma regulace lobbingu v České republice se v roce 2011 (po schválení Strategie vlády v boji proti korupci na období let 2011 a 2012) stalo velmi diskutovaným tématem i pro odbornou veřejnost a v průběhu roku 2011 došlo k několika navazujícím aktivitám, které se problematikou regulace lobbingu intenzivně zabývaly: • Kulaté stoly k lobbingu: Na jaře roku 2011 se konala čtyři odpolední setkání expertů v rámci projektu, jehož cílem bylo vytvořit konkrétní doporučení, s nimiž mělo při přípravě zákona o lobbingu pracovat Ministerstvo vnitra jako tehdejší gestor úkolu. Čtyři kulaté stoly byly zaměřeny především na zodpovězení čtyř důležitých otázek: Potřebujeme nový zákon o lobbingu nebo stačí úprava stávající legislativy? Koho regulovat? Kdy se lobbing stává korupcí? Jak regulovat lobbing? Experti se hned na prvním setkání shodli na tom, že je potřeba lobbing regulovat zákonnou úpravou, z této myšlenky pak vychází další výstupy kulatých stolů. • Návrh zákona nestátní neziskové organizace Ekologický právní servis, o. s. (dále jen „EPS"): Na základě výsledků kulatých stolů EPS zpracovala a zveřejnila na svých webových stránkách v červnu roku 2011 návrh na vydání zákona o lobbingu. • Výsledným materiálem, který se komplexně věnuje problematice lobbingu, je analýza Sociologického ústavu Akademie věd ČR „Zásady a reformy regulace lobbingu" (dále jen „Analýza"), kterou zpracovali Lukáš Kraus a Martin Fadrný z EPS. Analýza byla podpořena projektem Sociologického ústavu Akademie věd ČR, s názvem „Snižování Bezpečnostních rizik organizovaného zločinu v ČR" v rámci Programu bezpečnostního výzkumu ČR vletech 2010-2015. Analýza vychází z doporučení OECD a je opřená o úpravy v několika zemích včetně USA, Kanady, Slovenska, Polska a dalších. Analýza obsahuje legislativní i nelegislativní opatření v oblasti regulace a zprůhlednění lobbingu v ČR a podrobné zdůvodnění těchto opatření. • Navrhovaný způsob regulace lobbingu byl projednán na 5. jednání Poradního sboru předsedkyně Vládního výboru pro koordinace boje s korupcí (dále jen „Poradní sbor"), které se konalo dne 9. ledna 2012. Z Analýzy a jednání Poradního sboru vychází doporučení předložená vládě v Informaci s návrhy dalšího postupu. Analýza je přílohou č. HLA této Informace. Přílohou HLB 2 je informace o způsobech regulace lobbingu ve vybraných zemích. Přílohou označenou JU.C je přehled dopadů pro materiály nelegislativní povahy. Doporučení k regulaci lobbingu v ČR na základě Analýzy Níže uvedená doporučení vycházejí z Analýzy a předpokládají zákonnou úpravu regulace lobbingu. Definice lobbingu a lobbisty Vládě se doporučuje na základě Analýzy nerozlišovat lobbisty na profesionální lobbisty/konzultanty, podnikové lobbisty a nevládní organizace a naopak definici lobbingu založit na pozitivním a negativním vymezení pojmu lobbistický kontakt. Podle pozitivního vymezení by měla být lobbistickým kontaktem jakákoliv ústní Či psaná komunikace, včetně jednostranné komunikace, s lobbovaným, jejímž cílem je ovlivnit rozhodování orgánů veřejné moci, nebo proces, který rozhodování předchází. V této souvislosti se vládě na základě výsledků meziresortmho připomínkového řízení nabízejí dvě varianty k rozhodnutí, na jaké procesy se v rámci regulace lobbingu zaměřit: Varianta I - zaměření pouze na legislativní proces: V tomto případě by za lobbing byla považována komunikace s lobbovaným, jejímž cílem je ovlivnit rozhodování orgánů veřejné moci nebo proces, který rozhodování předchází, a dosáhnout vypracování, předložení, projednání, schválení, změny nebo doplnění návrhu právního předpisu. Varianta II ~ zaměření na legislativní a rozhodovací proces V tomto případě by za lobbing byla považována komunikace s lobbovaným, jejímž cílem je ovlivnit rozhodování orgánů veřejné moci nebo proces, který rozhodování předchází, a dosáhnout vypracování, předložení, projednání, schválení, změny nebo doplnění návrhu právního předpisu nebo dokumentu plánovací, koncepční nebo strategické povahy. V zákone pak budou jasně vymezeny oblasti, v nichž je lobbing z povahy věci nepřípustný. Těmito oblastmi jsou zejména veřejné zadávání, dotační řízení, správní řízení, trestní řízení a soudní řízení. Podle negativního vymezení by pak lobbistickým kontaktem neměla být: a) komunikace mezi lobbovanými a orgány veřejné moci či jejich zaměstnanci, b) komunikace na jednání orgánů veřejné moci, včetně jednání v orgánech komor Parlamentu ČR, c) komunikace na jednání orgánů politických stran a politických hnutí, d) komunikace prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků, e) komunikace při výkonu shromažďovacího práva nebo komunikace při stávce, 3 f) uplatnění připomínky k návrhu předpisu nebo dokumentu během připomínkového řízení a komunikace týkající se takové připomínky v souladu s předpisy upravujícími připomínkové řízení, g) elektronická, písemná čí telefonická komunikace organizační povahy, h) podání stížnosti nebo petice, i) žádost o poskytnutí informace podle zvláštního zákona, j) komunikace uskutečněná na jednání poradního orgánu vlády, ministerstev, ostatních ústředních správních úřadů a úřadů, jimž jsou svěřeny kompetence ústředního správního úřadu, k) konzultace v rámci RIA, 1) komunikace při činnostech vyplývajících z uzavřených dohod s institucemi veřejné správy. Související definice lobbisty by pak měla být založena na vymezení pojmu lobbistický kontakt: lobbistou je osoba, která pravidelně vykonává lobbing. Osoba pravidelně vykonávající lobbing je ta, která uskutečnila v rámci jednoho kalendářního čtvrtletí nejméně čtyři lobbistické kontakty, případně uskutečnila v rámci jednoho kalendářního roku pět nebo více lobbistických kontaktů. Definice lobbovaného Analýza doporučuje zaměřit se při regulaci lobbingu jak na moc zákonodárnou, tak na moc výkonnou a zahrnout mezi adresáty lobbingu i představitele územních samosprávných celků. Z Analýzy i výsledků meziresortního připomínkového řízení vzešly jisté pochybnosti o tom, jak široce vymezení lobbovaných pojmout. Z tohoto důvodu se vládě nabízí k rozhodnutí dvě varianty řešení: Varianta I. a) poslanci a senátoři Parlamentu ČR, b) členové vlády ČR a vedoucí ostatních ústředních správních úřadů, v jejichž čele není člen vlády ČR, a vedoucí úřadů, jimž jsou svěřeny kompetence ústředního správního úřadu, c) náměstkové členů vlády ČR a náměstkové vedoucích ostatních ústředních správních úřadů a vedoucích úřadů, jimž jsou svěřeny kompetence ústředního správního úřadu, d) vedoucí zaměstnanec 2. až 4. stupně řízení podle zvláštního právního předpisu1 ministerstev, ostatních ústředních správních úřadů a úřadů, jimž jsou svěřeny kompetence ústředního správního úřadu, e) asistenti a poradci poslanců, senátorů a členů vlády ČR. Varianta IL Toto je nejširší varianta, kdy jsou mezi lobbované zahrnuti i představitelé územních samosprávných celků. Tedy: 1 § 124 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce. 4 a) — e) a dále f) členové zastupitelstva územního samosprávného celku, kteří je pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni, a členové zastupitelstva územního samosprávného celku, kteří před svým zvolením do funkce člena zastupitelstva nebyli v pracovním poměru, ale vykonávají funkci ve stejném rozsahu jako členové zastupitelstva územního samosprávného celku, kteří jsou pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni, g) starostové, místostarostové (v případě městských částí hlavního města Prahy zástupci starosty), primátoři statutárních měst a jejich náměstci, hejtmani krajů a jejich náměstci, primátor hlavního města Prahy a jeho náměstci a členové rady územního samosprávného celku, kteří nejsou pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni, h) ředitelé krajských úřadů a tajemníci magistrátů, obecních (městských) úřadů či úřadů městyse. V každém případě se nesmí lobbing týkat nezávislé soudní moci, jak vyplývá z čl. 85 odst.l Ústavy ČR, který uvádí: „Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat." Podobně i Nejvyšší kontrolní úřad má ústavně zaručenou nezávislost v čl. 97 odst. 1 Ústavy ČR a z podstaty jeho (kontrolní) činnosti není možné, aby byl v jeho případě lobbing povolen. Povinnosti lobbistů Na základě Analýzy se vládě doporučuje zavést registr lobbistů (který bude veden orgánem pro kontrolu), povinnost lobbistů oznamovat pravidelně orgánu pro kontrolu seznam lobbistických kontaktů a finanční zprávu. Za zapsání do registru je navrhováno stanovit poplatek, který nebude přesahovat administrativní náklady registrace. V rámci registru lobbistů by byl lobbista povinen se například do deseti kalendářních dnů ode dne, kdy počtvrté, resp. popáté, uskuteční lobbistický kontakt (tím začíná pravidelně vykonávat lobbing), zaregistrovat do seznamu lobbistů. Obsahem návrhu na registraci by bylo jméno, popřípadě jména, příjmení a adresa místa trvalého pobytu lobbisty, jde-li o podnikající osobu dále pak obchodní firma nebo název, právní forma, sídlo a identifikační číslo lobbisty, a pokud jde o právnickou osobu též jméno, popřípadě jména, příjmení a adresa místa trvalého pobytu statutárního orgánu nebo členů statutárního orgánu. Obsahem návrhu by také bylo jméno, popřípadě jména a příjmení fyzické osoby, která je s lobbistou v základním pracovněprávním vztahu nebo jiném právním vztahu, na základě kterého bude jménem lobbisty vykonávat lobbistický kontakt. Návrh by též obsahoval údaj o členství v organizacích lobbistů, pokud takové členství existuje a informace o tom, ve kterých věcech a na úrovni kterých orgánů lobbista vykonává nebo plánuje vykonávat lobbing, jakož i internetovou adresu, kterou používá k uveřejňování informací o své činnosti. Zároveň bude existovat možnost žádosti lobbisty o vyškrtnutí z registru v případě, že již přestane vykonávat pravidelně lobbing. Lobbista zapsaný v registru lobbistů by měl být povinen orgánu pro kontrolu oznamovat pravidelně například do deseti kalendářních dnů od jeho uskutečnění elektronickou formou seznam lobbistických kontaktů s uvedením: a) doby a způsobu jejich uskutečnění, b) orgánu, v němž působí lobbovaný nebo jehož zaměstnancem je osoba, u níž uskutečnil lobbistický kontakt, 5 c) jména a příjmení lobbovaného, d) návrhu předpisu nebo dokumentu, kterého se lobbistický kontakt týkal, e) seznamu klientů, v jejichž prospěch nebo na jejíchž žádost byl lobbistický kontakt uskutečněn; f) pokud je klient obchodní společností, tak také jména mateřských a dceřiných společností klienta, v jejichž prospěch nebo na jejichž žádost byl lobbistický kontakt vykonán; g) skutečného majitele společností, v jejichž prospěch lobbista jedná ve smyslu § 4 odst. 4 zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Lobbisté by tato oznámení vyplňovali na jednoduchém elektronickém formuláři. Každý lobbista by také měl do konce kalendářního roku orgánu pro kontrolu předkládat finanční zprávu (v případě neziskových organizací výroční zprávu), z které musí být patrny příjmy a výdaje na lobbing. V případě, že subjekt nemá povinnost sestavit výroční zprávu, bude mu uložena povinnost sdělit kontrolnímu orgánu údaje o příjmech a výdajích na lobbing. V případě, že má lobbista více zaměstnanců-lobbistů, měly by být ve zprávě rozepsány jednotlivé příjmy a výdaje těchto zaměstnanců. Stejně jako registr lobbistů by měla být i finanční zpráva veřejně přístupná na internetu. Pokud by měl kdokoli pochybnosti o pravdivosti zveřejněných údajů ve zprávě, mohl by podat podnět finančnímu úřadu. Lobbista je povinen ukončit svou činnost ke dni zvolení či jmenování do veřejné funkce. Otázka „otáčivých dveří" Vládě se doporučuje zakotvit v zákoně o lobbingu ustanovení o dočasném zákazu výkonu lobbingu, souvisejícím s problematickým jevem tzv. „otáčivých dveří", což jsou případy, ve kterých se politici a státní úředníci ihned po skončení funkce stávají lobbisty, a stanovit tzv. „období vychladnutí" na období dvou let. V období vychladnutí se nebude moci registrovat jako lobbista. Toto omezení se bude vztahovat na volené osoby, jimž vznikne mandát nejdříve v roce 2014. Další povinnosti lobb ováných Lobbovaný nesmí vykonávat lobbing, nesmí být s v základním pracovněprávním vztahu nebo jiném právním vztahu, na základě kterého by byl povinen postupovat podle pokynů lobbisty, jednat jeho jménem nebo vykonávat jinou činnost pro lobbistu za odměnu pro sebe nebo spřízněnou osobu. Lobbovaný nesmí pro sebe ani pro spřízněné osoby přijmout nebo dát si zprostředkovat nebo slíbit od lobbisty jakoukoli výhodu, a to ani po skončení své funkce, ani uzavřít s ním smlouvu o půjčce, o úvěru nebo obdobný právní vztah, způsobilý zastřít poskytnutí výhody. Lobbovaný by měl být povinen orgánu pro kontrolu nahlásit, pokud by mu lobbista takovouto výhodu nabídl. Zároveň není povinností lobbovaných se s lobbisty stýkat, tzn. lobbisté si nemohou kontakt s lobbovanými vynucovat. Analýza dále doporučuje doplnit registr lobbistů existencí veřejného diáře veřejného funkcionáře (lobbovaného). Veřejným diářem se pro účely zákona o lobbingu v rámci 6 Analýzy rozumí časový rozvrh schůzek lobbovaného za příslušný den, s uvedením jmen osob, místa a data schůzky a s uvedením předpisu, dokumentu nebo jiné věci, jíž se schůzka týkala. Veřejný diář by měl být dle analýzy denně aktualizován na internetových stránkách příslušného lobbovaného či úřadu. Toto doporučení bylo projednáno na jednám Poradního sboru předsedkyně Vládního výboru pro koordinaci boje s korupcí. Z důvodu avizovaného nesouhlasu s veřejnými diáři ze strany lobbovaných v podobě předkládané v Analýze, což se mimo jiné projevilo i v rámci uplatněných připomínek ve vnějším pnpomínkovém řízení, se vládě dávají k rozhodnutí dvě varianty, jakým způsobem se s doporučením na vedení veřejných diářů vypořádat: Varianta I. - vykazování lobbistických schůzek orgánu pro kontrolu: V tomto případě by lobbovaní pravidelně odevzdávali orgánu pro kontrolu časový rozvrh uskutečněných osobních lobbistických kontaktů (schůzek s lobbisty), při kterých byli lobbováni, s uvedením jména lobbisty, místa a času kontaktu a s uvedením právního předpisu, dokumentu nebo jiné věci, jíž se kontakt týkal. Tento seznam se bude odevzdávat ex post. Tyto seznamy by byly neveřejné. Předpokládaný návrh zákona o lobbingu totiž stojí na třech pilířích: seznamu lobbistických kontaktů vykazovaných lobbisty, seznamu lobbistických schůzek vykazovaných lobbovanými (diář) a orgánu pro kontrolu. Varianta II. - žádné vykazování schůzek: V této variantě by od povinnosti používání veřejného diáře bylo zcela upuštěno a zákonná úprava o regulaci lobbingu by žádné ustanovení o veřejných diářích neobsahovala. Každý lobbovaný může již v současné chvíli zveřejňovat časový rozvrh svých schůzek, čímž proklamuje transparentnost svého jednání. V případě, že bude od seznamu lobbistických schůzek zcela upuštěno, bude kontrola lobbingu ohrožena. Orgán pro kontrolu a vynucování povinností v souvislosti s lobbingem Zásadní součástí budoucího zákona musí být jasný a efektivní mechanismus vynucení povinností vyplývajících z regulace lobbingu včetně určení konkrétního kontrolního orgánu a včetně pravomoci tohoto orgánu udělovat sankce. V Analýze se navrhuje zřízení administrativně a rozpočtově nenáročné funkce parlamentního zmocněnce pro kontrolu lobbingu. Zmocněnec je podle Analýzy volen Poslaneckou sněmovnou na funkční období šesti let z kandidátů, z nichž po dvou navrhuje prezident republiky a Senát; shodné návrhy jsou přípustné. Zmocněnec může být zvolen pouze na dvě bezprostředně po sobě jdoucí funkční období. Ustanovení o neslučitelnosti funkcí a dalších náležitostí zaručující nezávislost jsou samozřejmá. Vedle správy registru lobbistů a kontroly dodržování povinností by orgán pro kontrolu projednával správní delikty (porušení povinností dle zákona o lobbingu). Zákon o lobbingu stanoví skutkové podstaty správních deliktů a proces jejich projednávání (event. by bylo možno uvažovat o přestupcích, přičemž v řízení by se postupovalo podle zákona o přestupcích). S tím souvisí i ukládání sankcí (peněžitá pokuta, zákaz činnosti lobbisty apod.). 7 S ohledem na problematické právní postavení parlamentního zmocněnce a jeho nemožnost ukládat sankce v rámci správního řízení se proto doporučuje ustavení kontrolního orgánu (coby správního úřadu), a to v souvislosti se vznikem návrhu zákona o veřejném dohledu nad financováním politických stran a politických hnutí a o změně některých dalších zákonů, který zpracovává Ministerstvo vnitra a jehož součástí je návrh na zřízení Úřadu pro veřejný dohled nad financováním politických stran a politických hnutí, se vládě doporučuje, aby tento úřad vykonával zároveň funkci orgánu pro kontrolu a vynucování povinnosti v souvislosti s lobbingem. Postupem času by se pravomoci takového úřadu mohly rozšiřovat na další oblasti transparentnosti veřejných institucí jako střet zájmů a svobodný přístup k informacím. V tomto případě bude nutné sjednotit termíny předložení těchto dvou zákonů. Tzv. legislativní stopa Vládě se doporučuje zajistit možnost sledovat tzv. „legislativní stopu", a to následujícím způsobem. S přijetím zákona o lobbingu bude potřeba novelizovat i některé zákony. Především zákon o střetu zájmů a zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. V jednacím řádu jde o následující ustanovení. Zaprvé: V § 86 se na konci odstavce 3 se doplňuje věta: „Pokud se na přípravě návrhu zákona podílely i jiné osoby než navrhovatel, obsahuje důvodová zpráva též seznam těchto osob, který obsahuje jméno, popřípadě jména a příjmení osoby a obchodní firmu nebo název a právní formu právnických osob, u nichž je osoba zaměstnána, jejichž je společníkem nebo v jejichž orgánech působí.". Zadruhé: V § 94 se na konci odstavce 1 doplňuje věta: „Pozměňovací návrh musí být odůvodněn a musí obsahovat náležitosti návrhu zákona podle § 86 odst. 3 věty čtvrté. " Tyto změny umožňují sledovat tzv. legislativní stopu, z níž je možné zjistit, zda se na návrzích zákonů či jejich pozměňovacích návrzích podíleli lobbisté. Závěrečná doporučení S ohledem na výše uvedené se vládě navrhuje přistoupit k regulaci lobbingu v České republice formou zákonné úpravy, která bude obsahovat výše uvedená doporučení na základě rozhodnutí vlády z předložených variant, a uložit místopředsedkyni vlády ČR, předsedkyni Legislativní rady vlády a předsedkyní Vládního výboru pro koordinaci boje s korupcí předložení návrhu právní úpravy, konkrétně pak návrh zákona o lobbingu, jehož účinnost bude navrhována k datu 1. července 2013. Struktura nové zákonné úpravy Zákon o o lobbingu a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o lobbingu) Část první • Lobbing - základní ustanovení - lobbing - lobbistický kontakt - lobbovaný - lobbista 8 - spřízněná osoba - klient - seznam lobbistů a práva a povinnosti lobbistů - povinnosti lobbovaných Část druhá • Správni delikty a řízení o nich Část třetí • Orgán pro kontrolu a vynucovaní povinností v souvislosti s lobbingem Část čtvrtá • Změna zákona o střetu zájmů Část pátá • Změna zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny Na základě výše uvedených důvodů bylo zhodnoceno několik variant: 1. Nulová varianta - využití současné právní úpravy. Je nedostatečně řešeno, v současné době není oblast regulace lobbingu v rámci právního řádu ČR upravena. 2. Varianta zavedení dobrovolné registrace lobbistů (samoregulace) a zavedení etických kodexů lobbistů a lobbovaných. Etické kodexy a jejich dodržování však nejsou dostatečně vymahatelné. Dobrovolná registrace se dlouhodobě v praxi neosvědčuje např. v rámci regulace lobbingu v institucích EU. 3. Varianta nové právní úpravy se jeví jako optimální varianta, ve které bude komplexně upravena oblast regulace lobbingu v jednom právním předpise a dále budou novelizovány související právní předpisy. Zákonná forma bude mít větší efekt a bude lépe vymahatelná, včetně sankcí, bude zajištěna povinná registrace lobbistů, zřízení orgánu pro kontrolu a vynucování povinností v souvislosti s lobbingem. 9