Oblasti veřejnoprávní regulace

• Dohled (chrání spotřebitele, ale primární důvod vzniku byla ochrana zájmů státu)
• Prostředky proti legalizaci výnosů trestné činnosti
• Ochrana spotřebitele na finančním trhu

-          Nejsilnější dohled je v ČR na úrovni vnitrostátní = ČNB 

Poskytování informací

-          Klient předběžně, průběžně i následně získává povinné informace. Za neplnění této povinnosti může následovat finančněprávní sankce (např. pokuta od subjektu vykonávající dohled, odebrání licence, atp.). Specifika pro finanční služby online.

Vstup na trh

• Povolení
• Licence
• Registrace
• Oznámení
• Jednotný evropský pas
• Předchozí souhlas

Žadatel / oznamovatel podává žádost / oznámení orgánu dohledu (= ČNB). Existuje také možnost tzv. jednotného evropského pasu (banka získá jednotnou evropskou licenci, a na jejím základě pak může nabízet své služby ve všech členských státech EU. Subjekt (banka) pak podniká v režimu volného pohybu osob (ne služeb – dočasnost). Celý postup zakotvují směrnice EU. Pro nabízení finančních služeb na internetu není potřeba žádná speciální autorizace.

Ukončení činnosti

1.      Ukončení činnosti orgánem dohledu.

2.      Ukončení úkonem samotné finanční instituce.

3.      Ukončení činnosti ex lege (např. změnou právní úpravy)

4.      Ukončení na základě právní skutečnosti (např. zánik právnické osoby)

Autorizace vedoucích osob

-          Například vydání souhlasu s osobou jednatele, s členy představenstva, ředitele organizační složky, … Obvykle se vydává formou předchozího souhlasu. Pokud není souhlas udělen, nemůže být osoba jmenována.

 Odstoupení od smlouvy

-          Bezprostředně ovlivňuje soukromoprávní vztahy. Funguje pouze u spotřebitelských smluv, které jsou uzavírány na dálku (viz OZ § 51 a násl.).

Omezení kontraktace

-          Může být soukromoprávní i veřejnoprávní.

Řešení sporů

• Domáhat se lze občanskoprávní cestou. Nelze se domáhat na subjektu dohledu, aby rozhodl o konkrétních právech a povinnostech subjektů poskytujících služby ve vztahu ke spotřebitelům.
• Dále je zde cesta veřejnoprávní – podat podnět orgánu dohledu s tím, že daný subjekt porušuje zákon (ČNB ale nerozhodne v konkrétní věci).
•  Finanční arbitr – třetí možnost. Nezávislý orgán. Nezasahuje všechny finanční služby na internetu, jen platební služby a služby související s elektronickými penězi. Rozhoduje vždy na návrh ve speciálním správním řízení. Může svými rozhodnutími rozhodnout ve věci samé a zasáhnout do práv a povinností konkrétních subjektů. Je zde také možnost rozhodovat v rozhodčím řízení. FA může rozhodovat pouze o nároku klientů – FO. Zákon o finančním arbitrovi.
• V současné době je snaha sestavit v rámci veřejnoprávní úpravy jednotný rejstřík (registr) finančních institucí v EU. Účelem veřejnoprávní úpravy je výměna informací mezi orgány dohledu, sblížení kontraktační situace (aby smlouva o finanční službě uzavřená v jednom státě fungovala co nejpodobněji i ve státě druhém) a omezení pro přeshraniční poskytování služeb (subjekt z ČR si může založit účet v jiném státě s minimem nákladů).

Některé směrnice EU:

-          Směrnice Rady 85/577/EHS ze dne 20. prosince 1985 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory.

-          Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách.

-          Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES ze dne 20. května 1997 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku.

-          Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu.

-          Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES ze dne 23. září 2002 o uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku a o změně směrnice Rady 90/619/EHS a směrnic 97/7/ES a 98/27/ES.

-          Směrnice 2010/78/EU: je momentálně zapracovávána do řádu ČR, ovlivní úpravu dohledu.