2.10.2015/ místnost 211/ 15.05 – 16.35

Pozemkové vlastnictví státu, krajů a obcí

Přednáší: doc. JUDr. Ivana Průchová, CSc. (KPŽP PrF MU), učo 1855

• Powerpointová prezentace ve formě souboru *.pdf, dostupná zde.

KONTROLNÍ OTÁZKY (viz níže), mj. dostupné zde.

 

KONTROLNÍ OTÁZKY:

1. Pozemkové vlastnictví státu – pojem, obsah, subjekty.
2. Způsoby nabývání pozemkového vlastnictví státem.
3. Povinnosti při hospodaření s pozemkovým vlastnictvím státu.
4. Nakládání s pozemkovým vlastnictvím státu.
5. Státní pozemkový úřad.
6. Specifika vlastnictví státních zemědělských pozemků.
7. Specifika vlastnictví státních lesních pozemků.
8. Pozemkové vlastnictví obcí – pojem, obsah, subjekty.
9. Způsoby nabývání pozemkového vlastnictví obcemi.
10. Povinnosti při hospodaření s pozemkovým vlastnictvím obcí.
11. Nakládání s pozemkovým vlastnictvím obcí.
12. Pozemkové vlastnictví krajů – pojem, obsah, subjekty.
13. Způsoby nabývání pozemkového vlastnictví kraji.
14. Povinnosti při hospodaření s pozemkovým vlastnictvím krajů.
15. Nakládání s pozemkovým vlastnictvím krajů.
16. Pozemkové vlastnictví státu, obcí a krajů a katastr nemovitostí.

 

Zdroj obr. najdete zde.

ROZŠIŘUJÍCÍ ZDROJE  (*tj. zdroje nad rámec povinné materie, vhodné k inspiraci při volbě a zpracování plnění apod.):

• Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.5.2015, sp. zn.  30 Cdo 366/2015. K oprávnění státu (zřizovatele) domáhat se určení neplatnosti smlouvy uzavřené státní příspěvkovou organizací. Dostupné zde. 
   
• Nález Ústavního soudu ze dne 27.10.2011, sp. zn. I.ÚS 263/11. Povaha pozemků jako účelové komunikace, ochrana dobré víry soukromých osob. Dostupné zde.
   
• Nález Ústavního soudu ze dne 21.9.2011 sp. zn. II.ÚS 3608/10. Kompetence státu změnit dlouhodobé bezplatné užívání pozemku jako účelové komunikace. Dostupné zde.
   
• Nález Ústavního soudu ze dne 24.05.2000, sp. zn. II. ÚS 571/99. K privatizaci majetku, na nějž byl před schválením privatizačního projektu uplatněn restituční nárok. Dostupné zde.
   
• Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2009, čj. 1 As 93/2013-95. Státní památková péče: obnova kulturní památky. Státní podnik: právo hospodaření k pozemku; součást pozemku. Dostupné zde.
  Zřícenina hradu, u níž není patrné dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží, není stavbou, nýbrž součástí pozemku, na němž se nachází (§ 120 občanského zákoníku). 
  Státní podnik, kterému svědčí právo hospodaření k takovému pozemku (§ 2 odst. 2 zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku), je proto povinen pečovat o zříceninu, která je kulturní památkou, a plnit opatření uložená mu orgánem státní památkové péče (§ 16 odst. 2 zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, § 9 odst. 1 a § 10 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči).
   
• Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2679/2010. Pasivní legitimace státního podniku hospodařícího s majetkem státu v řízení o určení vlastnického práva k tomuto majetku. V řízení o určení vlastnického práva k majetku státu, s nímž hospodaří státní podnik, je tento státní podnik pasivně legitimován. Dostupné zde. 
   
• Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30.04.2014, sp. zn. 6 As 40/2014 – 19. Dostupné zde.
  Státní pozemkový úřad je správním úřadem s celostátní působností se sídlem v Praze, jehož organizační složky představují pouze dekoncentrované organizační složky s územní působností vymezenou územím samosprávných krajů. Tím méně pak mohou mít charakter samostatných správních úřadů pobočky krajských pozemkových úřadů, které rozhodují v řízení o pozemkových úpravách v prvním stupni. Proto je místní příslušnost soudu ve správním soudnictví k projednání žaloby proti rozhodnutí o pozemkových úpravách dána sídlem Státního pozemkového úřadu, a nikoliv jeho pobočky (§ 7 s. ř. s. ve spojení s § 1 odst. 1 a § 2 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu).
   
• Usnesení Ústavního soudu ze dne 25.11.2014, sp. zn. II.ÚS 2588/14. Dostupné zde.
  V odůvodnění rozsudku krajský soud především uvedl, že ačkoliv má obec při nakládání se svým majetkem určité zvláštní povinnosti, tyto se nijak nedotýkají případného udělení souhlasu podle ustanovení § 86 odst. 3 stavebního zákona. Stejně tak odmítl, že by pod pojem veřejného užívání bylo možno zahrnout zatížení pozemku inženýrskými sítěmi. Uzavřel proto, že postavení Statutárního města Liberec jako vlastníka se při rozhodování o tom, zda dá inkriminovaný souhlas, nijak neliší od postavení jiných vlastníků, a proto není zákonem dána povinnost udělení tohoto souhlasu a nelze ji vynutit. Dovolání stěžovatele pak Nejvyšší soud zamítl, přičemž za klíčovou otázku pokládal udělení souhlasu obce se zřízením stavby na jejím pozemku z hlediska charakteru pozemku určeného k obecnému užívání, neboť ta doposud nebyla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu řešena. Dospěl však k závěru, že udělení či neudělení souhlasu vlastníka pozemku, kterým je obec, spadá do samostatné působnosti obce a soudy, potažmo stát, a soudy nemohou obcím nařizovat, jak mají v obdobných situacích postupovat a za jakých okolností mají souhlas se stavbou udělit. Navíc, vedení plynovodu a plynových přípojek k pozemkům či stavbám konkrétních osob, nepředstavuje obecné užívání pozemku a povinnost obce souhlasit s umístěním stavby plynovodu na svých pozemcích nevyplývá ani ze "zvláštní" sociální funkce vlastnictví obce. Proto předchozí rozhodnutí krajského soudu potvrdil Nejvyšší soud jako správné.
   
• Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.10. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1928/2008. Dostupné zde.
  K pasivní legitimaci státní příspěvkové organizace ve sporu o vydání věci. Státní příspěvková organizace, která je právnickou osobou, je pasivně legitimována ve sporu o vydání věci, kterou neoprávněně zadržuje jako věc, která není v majetku státu a se kterou jí nepřísluší hospodařit.
   
• Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. 30 Cdo 629/2005. Dostupné zde. 
  Soud je povinen zjistit, která z organizačních složek je příslušná vystupovat za stát v konkrétním sporu, a tuto organizační složku přibrat do řízení (pokud se ho již neúčastní). Rozhodnutí o tom se nevydává; závěr soudu se projeví v tom, že s určitou organizační složkou státu přestane jednat a začne jednat s jinou organizační složkou, která je příslušná za stát vystupovat. Otázka, která organizační složka státu má za něj s ohledem na obsah a povahu sporu vystupovat před soudem, není otázkou věcné legitimace. Případný chybný závěr soudu o této otázce se projeví jako vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. 
   
• Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2344/2013. K ceně náhradního pozemku za pozemek nevydaný podle zákona o půdě. Dostupné zde. 
  Cena náhradního pozemku poskytnutého podle § 11a odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. za pozemek, jenž nelze vydat, se má s přihlédnutím k jeho velikosti, lokalizaci a kvalitě co nejvíce přiblížit současné hodnotě původního pozemku. Náhrada z pozemku musí mít takové parametry, aby šlo o náhradu přiznanou namísto uvedení v původní stav. 
   
• Nález Ústavního soudu ze dne 25.4.2012, sp. zn. I. ÚS 2989/09. Libovůle státu a nepřípustná pravá retroaktivita v řízení o restitučních nárocích. Dostupné zde.
   
• Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1758/201328. Funkční souvislost pozemku a stavby podle § 11a odst. 11 zákona o půdě. Dostupné zde.
  Funkční souvislost pozemku a stavby ve smyslu § 11a odst. 11 zákona č. 229/1991 Sb. daná hospodářským využitím stavby bude dána především tehdy, pokud by hospodářský provoz stavby byl bez daného pozemku v podstatě vyloučen. Je třeba též zohlednit, zda je možno zabránit negativním dopadům dané provozní činnosti na jiné pozemky, resp. na osoby, které by je obhospodařovaly, jinak než tím, že tyto pozemky budou převedeny do vlastnictví vlastníka staveb sloužících k dané činnosti. Je-li jim možno předejít, a to po faktické stránce, tak po stránce právní, pak je to okolnost pro to, aby intenzita provázanosti užívání stavby a pozemku nebyla kvalifikována jako funkční souvislost, pro niž by bylo třeba vlastníku staveb přiřknout privilegované postavení při nabytí pozemku.
   
• Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 13. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 3169/07. Dostupné zde.
  K ústavněkonformní aplikaci § 11a zákona č. 229/1991 Sb. Žaloba oprávněné osoby domáhající se vydání konkrétního „náhradního pozemku“. Pozemkový fond má zákonnou povinnost převádět náhradní pozemky, přičemž struktura jeho nabídky musí mít takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby byla náhrada (přiznaná namísto uvedení v předešlý stav) poskytnuta v co možná nejkratší době co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob. Na tom nic nezměnilo ani doplnění právní úpravy o podrobnější (transparentnější) a v zákoně uvedený popis postupu při vypořádávání nároku (zákon č. 131/2006 Sb.). Fond se své zákonné povinnosti, tj. nabízet dostatečné množství vhodných pozemků, nemůže zbavit. Nesmí upřednostňovat ani mezi skupinami subjektů, které mají nárok na bezúplatný převod. Mají-li obecné soudy dostát své ústavní povinnosti poskytovat ochranu právem chráněným zájmům, musí při posuzování postupu státu, resp. jím zmocněných osob (plnících povinnosti státu), zkoumat, zda nedochází k libovůli. Nemohou se přitom zbavovat své přezkumné povinnosti povšechným poukazem na to, že příslušný subjekt postupoval v souladu se zákonem, aniž by zkoumaly, zda v daném případě jeho formalistická aplikace fakticky nevedla k protizákonné či dokonce protiústavní diskriminaci.
  Podstatou věci je to, že nárok stěžovatelů na vydání náhradního pozemku nebyl a není dlouhodobě uspokojen. Soudy měly povinnost zkoumat, zda tento stav není výsledkem libovůle či dokonce svévole Fondu při naplňování předpisů zákona o půdě.
  Žaloba domáhající se vydání konkrétního pozemku (ačkoliv nárok na vydání konkrétního pozemku nelze z právní úpravy přímo dovodit) může potom představovat možný prostředek obrany proti libovůli․ Soudy přitom musí vzít v úvahu i svou povinnost (s přihlédnutím k zákazu odmítnutí spravedlnosti, resp. k povinnosti poskytnout ochranu legitimnímu očekávání i ke zvláštnímu charakteru restitucí, jimiž právní stát reaguje na křivdy minulosti) vést stěžovatele k úpravě petitu tak, aby bylo možno uložit Pozemkovému fondu povinnost vydat v určité konkrétní době pozemek vymezený tak, aby jeho hodnota vyplývající z velikosti, lokalizace a kvality se co nejvíce přiblížila současné hodnotě původního pozemku (srov cit. nález sp. zn. III. ÚS 495/02, bod IV. b).
   
• Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4365/2009. Určovací žaloba jako prostředek kontroly hospodaření s obecním majetkem. Dostupné zde. 
  Žaloba podle § 80 písm. c) OSŘ o neplatnost kupní smlouvy nemůže být prostředkem kontroly občanů hospodaření s obecním majetkem. Žalobce má naléhavý právní zájem na určení neplatnosti soukromoprávního úkonu obce jen tehdy, jestliže tvrdí a prokazuje, že tímto právním úkonem byl dotčen na svých subjektivních právech vyplývajících z práva soukromého.
   
• Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 9. 4. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3483/2013. Dostupné zde. Žaloba obce na určení vlastnictví vodního díla. Je-li vlastnictví vodního díla sporné, má obec, na jejímž území vodní dílo leží, naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k tomuto dílu.
   
• Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1167/11. Dostupné zde. 
  Hospodaření obce se svěřeným majetkem. Aktivní legitimace zájemce o koupi obecního majetku k podání žaloby na určení vlastnictví
  1. Je vyloučeno, aby obec hospodařila s jí vlastněným majetkem prostřednictvím svých volených orgánů tak, že by na první pohled pochybným  charakterem tohoto hospodaření podlamovala důvěru občanů, kteří obec tvoří, v to, že její správa je správou ve prospěch obce, a nikoliv ve prospěch jiných subjektů. Vymkne-li se správa obce z těchto ústavních mantinelů, pak byť by i byla formálně ve shodě se zákonem, nelze jí přiznat soudní ochranu; je naopak úkolem soudů, aby takové ve své podstatě proti skutečné samosprávě namířené, a tudíž protiústavní chování zastupitelstva neaprobovaly.
  2. Žalobní legitimace a právní zájem na určení neplatnosti smlouvy o koupi obecního majetku svědčí i potenciálnímu účastníku nabídkového řízení, který nesplnil podmínku složení jistiny, jejíž výše měla diskriminační povahu s cílem zamezit jeho účasti v nabídkovém řízení.
   
• Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 33 Cdo 796/2013. Zveřejnění záměru obce disponovat nemovitým majetkem „též způsobem v místě obvyklým“ jako doplňková forma zveřejnění. Dostupné zde.
  Zveřejnění záměru obce prodat, směnit nebo darovat nemovitý majetek, pronajmout jej nebo jej poskytnout jako výpůjčku „též způsobem v místě obvyklým“ ve smyslu § 39 odst. 1 věty druhé zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, je doplňkovou formou zveřejnění záměru, která nenahrazuje jeho vyvěšení na úřední desce.
   
• Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3390/2008. K náležitostem záměru obce prodat nemovitý majetek. Dostupné zde.
  Došlo-li příslušným orgánem obce ke schválení a zveřejnění záměru prodeje konkrétního pozemku v souladu s § 39 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., nezakládá neplatnost následně uzavřené kupní smlouvy okolnost, že byla prodána pouze část k prodeji schváleného pozemku vzniklá jeho rozdělením.
   
• Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 8. 2014, čj. 10 As 59/2014-41. Dostupné zde. 
  Územní samospráva: hospodaření s majetkem obce; výběrové řízení týkající se záměru pronajmout nemovitý majetek obce Právo na informace: odepření poskytnutí informace ohledně výběrového řízení.

 

 

---