JUDr. Pavel Salák jr., Ph.D. žZesilují postavení věřitele – zvyšují jistotu, že dluh bude uhrazen žCíl ¡Usnadnit dobytnost pohledávky ¡Zajistit hospodářský efekt obligace (někdy umožňují vyhnout se náročnému soudnímu řízení) žDělíme na: ¡Osobní ¡Věcná ¡Ostatní žIntercesse – zajištění osobou třetí: ¡Kumulativní ¡Privativní ¡Mlčky provedené ¡ žDlužnická solidarita ¡Žaloba proti jednomu z dlužníků, který musí plnit in solidum x při prohře se rovněž všichni osvobozují ¡531 Justinián – zrušen konsumpční účinek litiskontestace u dlužnické solidarity žRukojemství ¡Archaické právo – např. vadiatura – záruka, že se žalovaný dostaví k soudu ¡Klasické právo – adpromissio /stipulace/, constitutum debiti /pacta praetoria/, mandatum iudificatum /příkaz úvěrový/, receptum argentarii žZa dluh se zavazuje třetí osoba, která přistupuje k závazku hlavního dlužníka žMělo několik forem – sponsio, fideipromissio, fideiussio žRučitel má stejný závazek a ručí vedle jako hlavní dlužník – de facto dlužnická solidarita žAkcesorická povaha – až časem – ručitel slibuje úsilí a péči, aby dlužník závazek splnil ž535 n.l. Justiniánské právo: ¡Beneficium excussionis sive ordini – námitka pořadí – pokud se věřitel obrátí nejprve na ručitele místo na dlužníka ¡ žVěřitel je chráněn jako věcně oprávněný – tedy nejen proti dlužníkovi, ale i proti třetím osobám žRealizace zástavy musela být zvlášť ujednána ¡Propadná – zakázána Konstantinem Velikým (řazena do lichvy) ¡Prodejná – ius vendenedi – od Justiniána není třeba zvlášť věřiteli sjednávat a nemůže být ani dohodnou vyloučeno žVěcné právo k věci cizí ¡I v učebnicích je řazeno do věcných práv (výjimkou Boháček) žFIDUCIE – převod k věrné ruce ¡Dlužník převede na věřitele vlastnické právo k zastavené věci žPIGNUS – zástava ruční ¡Podobný fiducii, ale na věřitele se převádí pouze detence x je chráněn jako držitel žHYPOTÉKA ¡Věřitel získává zastavenou věc do své moci až ve chvíli, kdy dlužník není s to svůj dluh splatit ¡Umožňuje zastavit tutéž věc na několik pohledávek žÚroky – usurae ¡/ze smlouvy x i ze zákona/, u obchodníků a námořního pojištění sazba zvýšená /8% a 12%/, zákaz antocismu – tj. braní úroků z úroků + úroková obligace končí dosažením hodnoty hlavního dluhu žArrha - závdavek ¡má být důkazem o uzavření smlouvy x pod vlivem řeckého práva má i povahu zajišťující arrha poenitencialis – při odstoupení od smlouvy jí poskytovatel ztrácí x pokud odstoupí příjemce, hradí její dvojnásobek žIusiurandum - přísaha žKonvenční pokuta ¡pomocí stipulace si věřitel nechá slíbit peněžitou částku jako trest za nesplnění závazku – není potřeba dokazovat výši škody + nepřihlíží se k zavinění žPouze proti osobě dlužníka – nárok na konání či nekonání žDefenzní povinnost – musel se před magistrátem obhajovat žPokud by tak neučinil, praetor může zahájit majetkovou exekuci (missio in bona – umožní věřiteli ujmout se dlužníkova majetku, popř. i jeho osoby) žLitiskontestací dochází k tzv. nutné novaci žRozsudek zní vždy na peníze ž žActiones in ius conceptae žPlnění neurčité (dare facere) – v intenci je třeba uvést kauzu žPlnění určité (dare) – není třeba uvádět, jsou žaloby abstraktní, tzv. kondikce (condictiones) žŽaloby ze smluv žActiones bonae fidei žSoud musí přihlížet i k ostatním ujednáním mezi stranami, k obvyklostem na tržišti, k jiným nárokům mezi stranami – obecně vše, co může postavení stran ovlivnit žVe formuli se objevují výrazy: „….vše co podle zásad dobré víry má vydat/udělat…“ žActiones stricti iudicii (iuris) žZjišťuje se pouze oprávněnost žalobcova nároku a k ničemu jinému se nepřihlíží x v případě pluspetice prohrával spor žFormální kontrakty a mutuum žActiones in factum conceptae žPříkaz k odsouzení formulován neurčitě (quanti ea res erit) x současně stanovil přesně podmínky odsouzení – byly blízké žalobám stricti iuris ž žJustiniánské právo přesouvá rozdíl stricti iuris a bonae fidei spíše do hmotného práva, mizí i rozdíly mezi civilními a praetorskými žalobami žActiones poenales ¡Trestající – postihují jen pachatele, nejsou pasivně /a někdy i aktivně/ zděditelné ¡Proti více pachatelům se uplatňují kumulativně ¡Za delikty otroka nebo osoby alieni iuris odpovídá pán x možnost noxae datio ¡Praetorské žaloby jsou act. annales – musí se uplatnit do jednoho roku žReipersekutorní žaloby ¡Na náhradu škody /vrácení věci/ - jsou aktivně i pasivně zděditelné ¡Přistupují později, původně trest zahrnoval i náhradu škody žActiones mixtae ¡Staví na první místo náhradu škody a pak až trest ¡Typicky actio legis Aquiliae, obecně všechny, kde vedle trestající žaloby není poskytována ještě žaloba reipersekutorní ¡Skutečnost, že delikt zavazuje především k náhradě škody se však plně nepodařilo provést ani v justiniánském právu