ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu
se sídlem MI^^HI, PSČ dMMFo 588.613 Kč s postižní mi právy ze směnky, o odvolání obou žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne
takto:
I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. v rozsahu, v němž byl vůči žalovaným 1) a 2) ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz ohledné částky
pokračováni
-2-
7 Cmo 190/2014
588.618 Kč, 6% úroku od 27. 3. 2012 do zaplacení, směnečné odměny ve výši 1 962 Kč a náhrady nákladů řízení ve výši 51.530 Kč, potvrzuje.
II. Ve zbývajicí části výroku I, to je v té čásii, v níž byl ve vztahu k žalovaným 1) a 2) ponechán směnečný platební rozkaz v platnosti též ohledně částky 26.180 Kč nákladů řízení, se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že co do této částky se směnečný platební rozkaz zrušuje.
III. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradě nákladů tíženi o námitkách 39.961 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.
IV. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně náklady odvolacího řízeni ve výši 14 870 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění:
Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně ponechal vůči oběma žalovaným v plném rozsahu y platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 17. 9. 2012, č. j. (výrok I.) a uložil jim povinnost zaplatit žalobci
společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 3.081 Kč (výrok II.).
Proti tomuto rozsudku podali žalovaní 1) a 2) včas odvoláni, v němž znovu namítli, že ani jeden z nich neudělil žalobci právo doplnit na směnku chybějící údaj data splatnosti a směnečné sumy, tudíž pokud tyto údaje byly do směnky posléze dopsány, pak se jednalo o pouhou změnu textu, která byla vůči nim neúčinná. V této souvislosti zejména zdůraznili, že projev vůle směřující k případnému udělen E vyplňovacího práva, byl výstavcem směnky učiněn až 13 dnů po její emisi. Žalovaná 1} sice v pozicí statutárního zástupce výstavce směnky dohodu obsahující ujednání o doplnění směnky podepsala, avšak nebyla si vědoma toho, že se jedná o udělení vyplňovacího práva. Žalovaní totiž nikdy s žalobcem osobně nejednali, celou transakci dohodli po telefonu, návrh dohody žalobce zanechal v kanceláří výstavce směnky, kde jej žalovaná podepsala, aniž by byla informována o tom, že tímto úkonem udělila žalobci právo doplnit na směnku chybějící údaj směnečné sumy a data splatnosti. Žalovaný 2) pak neučinil žádný úkon, jehož důsledkem by bylo udělení vyplňovacího práva, neboť se nikdy nezúčastnil žádného jednání, které by v takový úkon vyústilo. Dle názoru žalovaných se tedy soud prvního stupně řídil nesprávnou úvahou, když bez dalšího uzavřel, že předmětná směnka byla původně
pokračování
-3-
7Cmo 19G/2014
emitována jako blankosměnka, k jejím už doplněni žalovaní udělili Žalobci právo nejprve konkludentně a posléze i písemně. Soud prvního stupně pochybit, když ohledně skutečnosti, že předmětná směnka původně nebyla blankosměnkou, neprovedl žalovanými navržené důkazy, v důsledku čehož nezjistil řádně skutkový stav věci. Jako nesprávný označili žalovaní názor soudu prvního stupně, že směnečný rukojmí výplňovácí oprávnění udělovat nemusí, neboť úplně postačí, že výstavce směnky, který tento úkon učinil, směnečného rukojmího o uděleni vyplňovacího práva informuje. Dále žalovaní namítli, že na směnku byly doplněny údaje, které byly posléze odstraněny či jinak znevidítelněny. Pokud lze připustit, že vyplňovací oprávnění bylo uděleno, pak bylo zcela konzumováno již prvním uvedením údajů. Druhé doplnění údajů lze tedy kvalifikovat jako pouhou změnu směnečného textu, v žádném případě však již nemohlo jít a nešlo o realizací vyplňovacího práva. V tomto směru vsak soud prvního stupně opět nedostatečně zjistil skutkový stav věci a své rozhodnutí založil pouze na úvaze, že si lze představit, že se výstavce při vyplňování směnky splete, a proto ji „opraví", což nelze považovat za neoprávněnou změnu textu. Navrhli, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že směnečný platební rozkaz vůči oběma žalovaným v celém rozsahu zruší.
Žalobce navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.
Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydáni předcházelo (§ 212, § 212a o.s.ř. ve znění účinném do 31.12.2013 - zákon c 293/2013 Sb., ČI. II., bod 2. - dále jen o.s.ř), a po jednání ve věci (§ 214
0. s.ř) dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
Dle obsahu spisu se žalobce žalobou, doručenou soudu prvního stupně dne 23. 8. 2012, domáhal proti žalovaným 1) a 2) zaplacení směnečného peníze 588.616 Kč s postižními právy. Ve skutkových tvrzeních uvedl, že společnost ^IHHft spol. s r. o. vystavila dne 1 3. 2007 na jeho f ad směnku, která měla sloužit k zajištění úhrady pohledávek vyplývajících z rámcové kupní smlouvy č. 72 Směnka byla původně vystavena jako blankosměnka, proto byla dne 12. 3. 2007 uzavřena dohoda o doplnění vlastní blankosměnky, dle níž byl žalobce oprávněn doplnit na směnku absentující údaje, a to datum splatnosti - v případě prodlení se splněním peněžitých závazků, směnečnou sumu - představující součet všech splatných pohledávek žalobce, včetně příslušenství. Vzhledem k tomu, že nastala situace předvídaná dohodou, žalobce v souladu s dohodou doplnil na směnku chybějící údaje. Žalovaní 1) a 2) převzali směnečný závazek z titulu avalu Soud prvního stupně vydal ve věci směnečný platební rozkaz, proti kterému podali oba žalovaní v zákonem stanovené lhůtě námitky, v nichž namítli, že směnka není směnkou platnou, protože neobsahuje relevantní údaj data splatnosti a směnečné sumy. Neplatnost směnky též spatřovali v tom, že tyto údaje do ní byly doplněny neoprávněné. Dále žalovaní vznesli námitku promlčení, a to s ohledem na skutečnost, že směnka byla vystavena dne 1.3. 2007, avšak dohoda o jejím vyplnění byla uzavřena až dne 12. 3. 2007. Žalovaní se proto domnívali, že se jedná o vistasměnku, u níž promlčecí lhůta uplynula dnem
1, 3. 2011. Žalovaní 1) a 2) se domnívají, že nejsou ze směnky zavázáni, neboť
pokračování
-4-
7Cmo 190/2014
nebyli informováni o tom, že se jedná o listinu sdoplnítelným obsahem, přičemž žalovaní neudělili žalobci právo k jejímu doplnění. Blankosménka pak byla vyplněna v rozporu s dohodou, neboť dle ujednáni dohody mely směnečnou sumu tvořit pouze splatné pohledávky žalobce, úroky neměly být součástí směnečné sumy, protože ještě nenabyly splatnosti. Závěrem namítli, že údaje data splatnosti a směnečné sumy byly na směnce přepisovány. Soud prvního stupně provedl důkaz směnkou a rozhodl napadeným rozsudkem, v jehož odůvodněni konstatoval, že směnka má všechny náležitosti, které pro tento druh cenného papíru požaduje zákon směnečný a šekový č, 191/1950 Sb. (dále jen ZSÔ). Důvodem neplatnosti směnky nemůže být tvrzení žalovaných o neoprávněném doplněni směnečné sumy a data splatnosti, Námitku promlčení označil soud prvního stupně za ryze účelovou, neboť směnka sloužila k zajištění pohledávek z rámcové kupní smlouvy č. 72, za výstavce se na směnku podepsala žalovaná 1) coby jednatelka, žalovaný 2) byl druhým jednatelem výstavce, tudíž oba museli vědět, o jakou směnku se jedná, tzn. že se jedná o blankosménku nikoli vi stas měn ku. Dohoda o doplnění blankosměnky byla v tomto případě uzavřena konkludentně, dne 12. 3. 2007 pak byla konkludentnl dohoda doplněna o formu písemnou, v niž byla směnka rádně popsána, byty zde uvedeny podmínky, za nichž může žalobce chybějící údaje doplnit, z dohody byla zřejmá vůle výstavce i dlužníka vystavit blankosměnku. O tom, že výstavce směnky byl v prodlení s placením závazku dle rámcové kupní smlouvy, svědčí usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 11. 2011, čj. ^g^mggggg^ kterým byl schválen smír, dle něhož měl výstavce zaplatit žalobci dle rámcové kupní smlouvy částku 427.950 Kč. Jestliže datum splatností směnky bylo stanoveno na den 5. 9. 2011, pak z data usnesení 16. 11. 2011 je zřejmé, že výstavce byl v prodleni splacením a že k datu vystavení směnky byly splatné i úroky. Soud prvního stupně proto námitku nesprávného doplnění blankosměnky shledal lichou. Žalováni 1) a 2) nemohou úspěšně namítat, že s nimi nebyla uzavřena dohoda o doplnění blankosměnky, neboť tato byla uzavřena mezi žalobcem a výstavcem směnky, nebylo proto na žalovaných, aby žalobci udíleli právo doplnit chybějící údaje na blankosměnky, kterou oni sami ani nevystavili. K námitce, že údaje na směnce byly přepisovány, soud prvního stupně poukázal na to, že žalovaní ani netvrdili, že jim byla směnka dříve prezentována s jiným údajem data splatnosti a směnečné sumy, proto neprováděl znalecké zkoumání ve věci technického pozměňováni směnky. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř,
V posuzované věci žalovaní 1) a 2) vybudovali svoji obranu proti povinnosti platit směnečný peníz zejména na tvrzeni, že směnka, jež je předmětem tohoto sporu, nebyla vystavena jako blankosménka a že žalobci neudělili právo doplnit na směnku chybějící údaje data splatnosti a směnečné sumy,
S ohledem na nastíněnou obranu žalovaných považuje odvolací soud za vhodné nejprve uvést obecné údaje týkající se institutu blankosměnky, jež je zakotven v článku I. § 10 ZSŠ. Za blankosměnku, směnku neúplnou, je nutno považovat listinu, která je záměrně, podle ujednání, vystavena v neúplné podobě, a to proto, aby se po pozdějším doplnění jinou osobou, než je ten, kdo tuto listinu vystavuje,  stala směnkou skutečnou,  směnkou úplnou.  Blankosménka tedy
pokračování
-5-
7Cmo 190/2014
předpokládá existenci ujednání o tom, jak má být směnka později doplněna. Toto tzv. vyplňovací právo, které opravňuje majitele blankosměnky doplnit na směnečnou listinu absentující údaje a přeměnit tak neúplnou listinu na směnku úplnou, vzniká dohodou mezi osobou na blankosměnce podepsanou v pozici směnečného dlužníka a majitelem této blankosměnky. Obsahem takovéto dohody je určení kdy, jakým způsobem a za jakých podmínek je nositel vyplňovacího práva oprávněn doplnit na blankosměnku chybějící údaje. Pro tuto dohodu nejsou stanovena žádná závazná kritéria, nemusí mít písemnou formu, tzn. že může být uzavřena i ústně i konkludentně, její obsah muže být zachycen v jednostranném prohlášení. Je-li na blankosměnce v pozici směnečného dlužníka podepsán také směnečný rukojmí, je nezbytné, pokud má být doplněným směnečným prohlášením zavázán, aby í s ním byla sjednána dohoda o vyplň ovaci m právu, přičemž ani pro tuto dohodu není zákonem stanovená f orní a.
V posuzované věci žalovaná 1) v pozici statutárního zástupce výstavce směnky, tj. společnosti flflHMÉMMfc spol. s r 0 a zároveň spolu s žalovaným 2) coby směneční rukojmí podepsali směnku, na niž absentoval údaj data splatnosti a směnečné sumy, což ostatně nezpochybnili Jestliže tuto směnku remítentovi, tj. žalobci, předali, o čemž rovněž nebylo sporu, pak platí, že žalobci konkludentně udělili právo dopi nit na směnku chybějící údaj data splatnosti a směnečné sumy. Navíc nelze přehlédnout, že „Dohoda o doplnění vlastní blankosměnky reg. č. S/49/2007, vztahující se k rámcové kupní smlouvě č. 72 ze dne 1. 3. 2007' je u výstavce směnky datována dnem 1. 3. 2007, tedy dnem, kdy byla emitována i směnka. V čl. I. Dohody bylo výslovně uvedeno, že byla vystavena blankosměnka, na níž záměrně nebyla uvedena výše směnečného peníze a datum splatnosti a že vůlí výstavce a směnečného věřitele bylo vystavit směnku neúpinou, že se tudíž nejedná o směnku splatnou na viděnou. Za této situace je nutno tvrzení žalované 1), že si nebyla vědoma skutečnosti, že se jedná o blankosměnku, označit za ryze účelové, neboť jestliže směnka i dohoda nesou stejně datum 1.3 2007, pak žalované 1) muselo být v okamžiku podpisu směnečné listiny nadevší pochybnost zřejmé, že výstavce podepisuje listinu, na níž absentuje údaj data splatnosti a směnečné sumy a že tyto údaje mohou být do blankosměnky v případě, že dojde k naplnění podmínek sjednaných v dalších bodech Dohody, doplněny. Z tohoto úhlu pohledu se pak tvrzení uvedené v doplněni odvolání, a sice že žalovaná 1) jednala s žalobcem o možném doplnění směnky až 13 dnů po její emisi, jeví jako nepravdivé. Za tohoto stavu věci lze uzavřít, že podmínky pro doplnění blankosměnky, jež byly sjednány mezi výstavcem směnky a remitentem, platily i pro žalovanou 1) coby avala.
Ohledně udělení vyplňovacího práva žalovaným 2) odvolací soud konstatuje, že nemá pochybnosti o tom, že pravidla pro doplnění blankosměnky sjednaná výstavcem směnky platí i pro něj coby směnečného rukojmí. Je sice pravdou, že na Dohodě podpis žalovaného 2) připojen není, nicméně nelze pominout, že žalovaný 2) v okamžiku převzetí avalu působil ve funkci statutárního orgánu výstavce směnky, tudíž lze stěži uvěřit tomu, že blankosměnku podepsal, aniž byl zpraven o podmínkách jejího vyplněni. Naopak, s ohledem na personální propojení, lze
pokračování
-6-
7Cmo 190/2014
uzavřít, že jestliže existovala dohoda o doplněni blankosměnky mezi žalobcem a výstavcem směnky, pak dohoda v zásadě shodného obsahu musela existovat i mezi výstavcem a žalovaným 2), neboť, jak již bylo řečeno, lze považovat za absurdní představu, že žalovaný 2) převzal směnečné rukojemství, aniž by věděl proč tak čini, když navíc coby statutární zástupce výstavce musel o jeho obchodních transakcích být zpraven.
Pro úplnost odvolací soud dodává, že pokud oba žalováni podepsali směnečnou listinu a žalovaná 1) i Dohodu, aniž by se řádně seznámili s jejím obsahem, případně aniž by vyhledali odbornou pomoc, když v doplnění odvolání tvrdili, že jejich právní znalostí a povědomí jsou nedostačující, pak musí nést důsledky tohoto nezodpovědného přístupu k cennému papíru samí, a to v podobě pro ně nepříznivého rozhodnutí soudu.
K druhému odvolacímu argumentu, a sice že text směnky byl v doplňovaných údajích odstraněn a dopsán znovu, přičemž druhé doplnění údajů bylo již pouhou změnou textu vůči žalovaným neúčinnou, odvolací soud připomíná zásadu, dle níž platí, že každý dlužník je ze směnky zavázán tak, jak to odpovídá textu směnku, který mohl poznat. Osoby podepsané před změnou jsou tedy zavázány nadále podle textu původního. Ti, kdo se podepsali po změně, a to i po změně neoprávněné, jsou zavázáni podle textu změněného.
Vtomto případě však žalovaní netvrdili, jak správně uvedl soud prvního stupně, že jim byla prezentována směnka, na níž byl doplněn jiný údaj data splatností a směnečné sumy, než je na ni uveden nyní. Za této situace nelze spekulovat o tom, že žalobce s textem směnky manipuloval v neprospěch žalovaných, tudíž nelze případnou změnu směnečného textu považovat za nedovolenou. Úvahu, že vy plň ovací právo bylo již, dle tvrzení žalo váných, konzumováno prvním doplněním údajů na blankosměnku, nelze považovat, ve světle shora uvedeného, za správnou.
Na základě všech shora uvedených skutečností lze tedy uzavřít, že žalovaní se vznesenými námitkami povinnosti zaplatit směnečný peníz neubránili. Naopak žalobci jako majiteli platné a pravé směnky, kterou v řízení předložil k prokázání tvrzené směnečné pohledávky, vzniklo nesporně právo na zaplacení směnečného penize, neboť nespornost směnečných závazků znamená, že směnka sama o sobě je jediným a zcela dostatečným důvodem k placení proto rozsudek odvolací soud soudu prvního stupně v rozsahu, uvedeném ve výroku I., jako věcně správný, potvrdil (§ 219o.s.ř).
Odvolací soud částečně změnil (§ 220 o.s.ř.) rozsudek soudu prvního stupně, a to ve výroku o nákladech řízení ve směnečném platebním rozkazu. Soud prvního stupně totiž v rámci práva procesně úspěšného žalobce na náhradu nákladů řízení přiznal ve směnečném platebním rozkazu na těchto nákladech žalobci i odměnu advokáta stanovenou dle vyhlášky č. 484/2000 Sb. Uvedená vyhláška však byla Nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. PI. Ú S 25/12 zrušena a s ohledem na sdělení ÚS publikované ve Sbírce zákonů pod č. 117/2013, je proto
pokračováni
-7-
7 Cmo 190/2014
třeba odměnu advokáta stanovit dle vyhíášky č, 177/1996 Sb, Náklady procesně úspešného žalobce do vydání směnečného platebního rozkazu tak sestávají z odměny advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, za 2 úkony právní služby á 10.700 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby}, vycházejíc z tarifní hodnoty 590.580 Kč (směnečný peníz 588.618 Kč + směnečná odměna 1.962 Kč), 2 paušálních náhrad výdajů á 300 Kč na 1 úkon právní služby, zaplaceného soudního poplatku 29.530 Kč, celkem 51.530 Kč. V rozsahu částky 26.180 Kč, přiznané ve směnečném platebním rozkazu na náhradě nákladů řízení žalobci, proto nezbylo, než směnečný platební rozkaz zrušit (celkem bylo ve směnečném platebním rozkaze na náhradě nákladů řízení přiznáno 77.710 Kč). S ohledem na tuto změnu rozsudku odvolací soud rozhodl nově i o nákladech námitkového řízeni, na nichž žalobci náleží odměna advokáta za 1 úkon právní služby á 10 700 Kč (účast u jednání soudu prvního stupně dne 15. 11. 2012), 1 paušálni náhrada á 300 Kč na 1 úkon právní služby, cestovní výdaje advokáta žalobce ve výši 1.981 Kč a náhrada za ztrátu času 8 půlhodin á 100 Kč, tedy celkem 13.781 Kč (§ 7, § 11 odsť 1 písm. a/, d/, gA § 13 odst. 3, § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, vyhláška č. 429/2011 Sb).
Žalobce měl rovněž úspěch v odvolacím řízení, proto žalovaným 1) a 2) vznikla povinnost nahradit mu náklady odvolacího řízení (§ 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř.), které představují odměnu advokáta za 1 úkon právní služby á 10.700 Kč (účast advokáta žalobce u jednání odvolacího soudu dne 16. 12. 2014), 1 paušální náhradu výdajů á 300 Ke na 1 úkon právní služby, cestovné ve výši 2.870 Kč za cestu advokáta žalobce z jeho sídla v VMMMHNNflfck jednání odvolacího soudu v Olomouci a zpét, celkem ujeto 486 km, osobním autem to v. zn. Škoda Superb, reg. zn. 9S2 6376, při průměrné spotřebě 6,13 litrů nafty na 100 km, při ceně 1 litru motorové nafty 36 Kč a sazby základní náhrady 3,70 Kč na 1 km jízdy, náhradu za ztrátu času 10 půlhodin á 100 Kč (§ 7, § 11 odst. 1 písm. g/, § 13 odst 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb v platném znění, vyhláška č. 435/2013 Sb), celkem 14.870 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí i e dovolání přípustné, dospěje-li dovoíací soud na základě dovolání podaného ve lhůtě do dvou měsíců od jeho doručení, k Nej vyššímu soudu ČR v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Brně, k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, pří jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustátené rozhodovací praxe d o volací ho soudu nebo která v rozhodování do volacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je do volacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Olomouc 16. prosince 2014 Za správnost vyhotovení; ^g^^^j^^^^ ^^^^■■^ předsedkyně senátu
oktant p _
HftK-T7, n-ÉK 'ňúriiuniv
Krjdu au=Jľ1. en 4 uohjm:3£iL3ín.is oftis;. -tm W