Právní interpretace a argumentace IX. semestr
PI. Úvod do předmětu. Právní metodologie. Úvod do teorie právní argumentace
JUDr. Lukáš Hlouch, Ph.D.
Katedra právní teorie PrF MU
Nejvyšší správní soud

Smysl a cíle předmětu
nCíl předmětu
nNávaznost na výuku Teorie práva I., II.; Dějiny právního myšlení, Právní filosofie…
nDoplnění a prohloubení znalostí
nZákladní teze: PRÁVO JE ARGUMENTATIVNÍ POVAHY
n„Vyšší“ teorie
nNení dogmatická, nýbrž polemická a relativní
nPropojenost s právní filosofií (jurisprudence)
nVazba na realitu právní praxe
nAdvokacie, soudnictví
nOtázky interpretace a aplikace práva z různých pohledů
nDvě větve předmětu
nMorální problémy v právu (JUDr. Sobek)
nporozumění významu etiky v právním myšlení (meta-etika); schopnost etické analýzy právního
případu; schopnost etické argumentace
nMetodologické problémy právní praxe (JUDr. Hlouch)
nDemonstrace praktických ukázek aplikace právní metodologie v právní praxi (advokacie, soudnictví)

Základní literatura
nSobek, T. Právní myšlení. Kritika moralismu. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk,
2011.
nHlouch, L. Teorie a realita právní interpretace. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk,
2011.
nDalší literatura uvedena v ISu
nZejména:
nMelzer, F. Metodologie nalézání práva. Praha: C. H.Beck, 2011.
nWintr, J. Metody a zásady právní interpretace. Praha: Auditorium, 2012.
n
n
n
n

Způsob ukončení předmětu
nKolokvium
nAktivní účast v seminární výuce
nTestování znalostí
nV konkrétní seminární větvi u jejího garanta
nSoučástí znalostí testovaných v kolokviu je i orientace v odpřednášených tématech !!!
n

Právní metodologie
nJurisprudence
nPrávní ontologie
nPrávní gnoseologie
nNauka o poznávání (porozumění) právu
nPrávní metodologie je její součástí
nPrávní metodologie
nHlavním předmětem je zkoumání metod interpretace a aplikace práva
nMetody právní vědy
nNejsou čistě právní
nJde o hraniční oblast právní vědy – využívá poznatků filosofie, logiky, rétoriky, hermeneutiky,
jazykovědy, ekonomie apod.

Pojetí právní metodologie a vývoj právního myšlení I.
nAž do 19. století byla právní věda v Evropě považována za knihovědu, jejímž předmětem bylo zejména
studium římského práva
nMetodologie v roli jakési pomocné disciplíny právní vědy vycházela z tohoto pojetí práva
nPojmová jurisprudence (G. Puchta)
nHistoricko-právní škola (F. C. von Savigny)
nOd 19. století - obratu právní vědy směrem k živému právu  (Ehrlich), sociologické směry, právní
realismus
nzájmová jurisprudence (Jhering), volnoprávní škola (Kantorowicz), hodnotová jurisprudence(K.
Larenz)
nPozornost metodologie se obrací více k právní praxi
nPočátek 20. století
nOdklon od sociologických směrů
nNormativistické směry (ryzí nauka právní, brněnská normativní škola)
nMožnost poznání živého práva byla považována za nereálnou, šlo o teorii systému práva a jeho
pramenů

Pojetí právní metodologie a vývoj právního myšlení II.
nPo nástupu socialismu se metodologie dostala pod vliv státní ideologie (50. léta)
nMarxismus-leninismus
nNa poznání práva hraje hlavní roli vůle vládnoucí třídy
nSocialistický normativismus (od 60. – 80. léta)
nZjednodušená verze normativistického právního pozitivismu spojeného s formalistickým vnímáním
práva
nObjektivistické paradigma metodologie
nPředstava interpretace jako formálně-logické operace
nMetodologie  na okraji zájmu právní vědy
n
n

Pojetí právní metodologie a vývoj právního myšlení III.
nProč právní metodologie dnes?
nRobert Alexy – 4 důvody, proč právní případ nelze řešit pouhým logickým odvozením z pramenů práva:
nNeurčitost právního jazyka
nKonflikty norem (tzv. normologický konflikt)
nMezery v právní regulaci
nRozpor normativního textu s účelem zákona

Pojetí právní metodologie a vývoj právního myšlení IV.
nČeská právní metodologie dnes
nVliv různých směrů právního myšlení, zejména angloamerické a německé právní filosofie
nPo r. 1989 dochází postupně k renesanci metodologického myšlení, a to zásluhou zájmu právní praxe
i doktríny
nJudikatorní činnost Ústavního soudu ČR
nRe-formulace základních metodologických přístupů
nMetodologie se snaží nalézt objektivní kritéria  pro právní rozhodování v zájmu zamezení libovůle
(svévole)
n

Současné výzvy právní metodologie v českém prostředí
nHledání optimální (plausibilní) interpretace ústavního pořádku
nMalenovský, J. O legitimitě výkladu české ústavy na konci století existence moderního českého
státu. S. 745 – 772 In. Právník č. 8, 2013.
nAbsence „předporozumění“ české Ústavě
nRevoluce v soukromém právu – NOZ
nRelativně nové vymezení pravidel interpretace + dotváření práva v soukromém právu
nNové pojmové instrumentárium a otázka nezávislosti uplatňování práva veřejného
nProblém hierarchie pramenů práva v různých subsystémech právního řádu
nPrávo EU
nJudikatura vnitrostátních soudů
n
n

Rozměry právní metodologie
nVědecký (normativní) rozměr
nPrávní metodologie se snaží předepisovat správné postupy, jak nalézat právo
nPreskriptivní charakter
nCílem je nalézt objektivní test správnosti úsudku o obsahu platného práva
nPraktický (deskriptivní) rozměr
nJak se skutečně v praxi právo nalézá (soudní a správní praxe)
nDeskriptivní charakter
nCílem je popsat skutečné fungování interpretačních procesů v právu
n

Úvod do teorie právní argumentace
nproblematika argumentace je předmětem studia mnoha vědních oborů
nsémiotika (sémantika, syntax, pragmatika), filosofie, hermeneutika, logika, lingvistika, rétorika
atd.
nprůnik těchto disciplín tvoří tzv. teorie argumentace
nPředmětem zkoumání jsou otázky přípustnosti právních argumentů, jejich relevance a hodnoty v
odůvodňování otázky quid iuris (co je právem)

Pojem argumentace I.
nArgumentace
nmyšlenková sekvence, kde předkládáme určitá tvrzení (premisy) jako dobré důvody pro akceptaci
z nich vyplývajícího tvrzení (závěr argumentu)
nrozměry:
nad rem (k věci)
nad personam (k osobě)
nlogický
npřesvědčovací

Pojem argumentace II.
nkomunikativní chápání argumentace
npremisy = řečové akty (tvrzení, výrok, normativní věta)
npřechody (logické vazby mezi premisami) = inference (podřazení, vyplývání)
njsou zároveň druhem jednání (může být správné, či nesprávné)
nkritériem jsou tzv. uznávaná pravidla inference

Inference
ntypy uznávaných inferenčních schémat
nDEDUKCE
nOd obecných premis ke zvláštnímu závěru
nOd obecných premis k obecnému závěru
nINDUKCE
nod zvláštních premis k obecnému závěru
nod zvláštních premis ke zvláštnímu závěru (ANALOGIE)
nABDUKCE
nNávrh hypotézy, která má vysvětlit určité faktické tvrzení
nDeduktivní odvození důsledků platnosti takové hypotézy + formulace experimentu k ověření platnosti
závěru
nCílem je generovat různé teorie (vědecké myšlení)

Argument
nsyntaktické pojetí (myšlenkový pochod v mysli aktéra – výrok, normativní věta)
nsémantické pojetí (překlad do konkrétního jazyka – jazykové vyjádření)
nrůzné významy
n1) dílčí část argumentačního řetězce tvořená:
n     inference
n P1, P2…Pn →→→→→→ Z
n
n2) ve smyslu konkrétní premisy Pn bez závěru
nTvrzení, jehož cílem je prokázat platnost určité dokazované teze (probandum)

Kritéria správnosti argumentace I.
nPravdivost a platnost v argumentaci
nLogika studuje pouze formu argumentace a platnost vztahů vyplývání – proto se jí říká „formální
logika“
nPravdivostní hodnotu mají pouze propozice (výroky)
nProblém s jinými formami vět (příkazy, otázky) – nemají pravdivostní hodnotu
nFormálně platný argument je takový argument, jehož platnost je odvozena z platnosti logických
konstant (kvantifikátory, logické spojky)
n

Kritéria správnosti argumentace II.
nTypy platnosti – různá pojetí:
nDEDUKTIVNÍ PLATNOST
nargument je deduktivně platný, pokud závěr vyplývá z premis
nnení možné, aby všechny premisy byly pravdivé a zároveň byl závěr nepravdivý
ntypický pro vědecké myšlení
nINDUKTIVNÍ PLATNOST
nPravděpodobnostní platnost, síla argumentu spočívá v empirické ověřitelnosti či přesvědčivosti
jeho premis
nTyto úsudky jsou v každodenním usuzování zcela běžné

Reálná argumentace
nJednota formy (jazykový projev) a obsahu (myšlenková sekvence)
nArgumentace neprobíhá na platformě schémat formální logiky, nýbrž ve formě přirozeného jazyka
(rétorický charakter)
nVětšina prakticky užívaných argumentů je deduktivně neplatných, neboť obsahují tzv. zamlčené
premisy
nV argumentačním schématu chybí premisy, které jsou logicky nutné, aby byl závěr argumentu platný
nTzv. enthymemata (Aristoteles), nebo také isomorfismy (Makkonen, Aarnio)
nÚsudky, které u adresáta (účastníka komunikace) předpokládají porozumění samo sebou
nJde o funkcionálně a pragmaticky podmíněné úsudky – význam je dán konvencí užití jazyka a situací,
v níž je úsudek užit

Zamlčené premisy
nPříklad: výpověď o osobním stavu Jana Nováka
n P1: (zamlčená) Pokud je muž ženatý, není svobodný.
n P2: (zamlčená) Jan Novák je muž.
n P3: Jan Novák je ženatý
n____________________________________
n Z:     Jan Novák není svobodný.

Právní argumentace
nJeden ze způsobů, jakým probíhá právní komunikace ve společnosti
nF. Haft: „vrchol juristické činnosti“
nJedná se o způsob právního poznávání (porozumění), a proto úzce souvisí s těmito problémy:
nPrávním jazykem (právní sémiotika)
nLogikou
nDialektikou
nRétorikou
nHermeneutikou
n
n
n
n

Současné teorie právní argumentace
nOrientované na různé směry filosofického myšlení
nTři hlavní proudy:
nAnalytické teorie (G. H. von Wright, S. Toulmin, O. Weinberger, A. Aarnio)
nInspirace filosofií jazyka (J. Locke, R. Carnap, L. Wittgenstein, Ch. Peirce)
nHlavním objektem zkoumání je analýza argumentů jako útvarů přirozeného jazyka, příp.
institucionálních stránek argumentace
n
n

Současné teorie právní argumentace
nTopicko – rétorické teorie (A. Kaufmann, T. Viewegh, Ch. Perelman)
nrozvíjí pragmatickou stránku právní argumentace, tj. vazbu na lidské jednání
nZákladní problém: zkoumání užité argumentace vzhledem k osobě interpreta a konkrétnímu právnímu
případu a komunikativnímu společenství, k němuž interpret náleží
n
n
n
n
n

Současné teorie právní argumentace
nDiskursivní teorie (J. Habermas, R. Alexy)
nhlavním předmětem zkoumání už nejsou jen útvary právního jazyka, nýbrž samotné lidské jednání,
které je pragmatickým východiskem právní argumentace.
nCílem je vymezit pravidla fungování diskursu (tzn. argumentační řeči), proto jsou tyto teorie
nazývány jako „procedurální“
nDalší směry
nLaw and Economics (tzv. ekonomická analýza práva)
nCritical Legal Studies
nLaw and Literature
n

Struktura právní argumentace I.
nPro právní usuzování je typické tzv. případové myšlení
nPrávní normy jsou typizovaná pravidla pro řešení obdobných případů téhož druhu (tzn. typu)
nPRÁVNÍ PŘÍPAD (kvalifikační schéma):
nSKUTKOVÁ PODSTATA (TYP) <=>  SKUTEK (konkrétní případ)
nZákladní jednotkou je právní argument (či argumentační výpověď)
nPrávní argument
nPrávní argumentační tvrzení (právní argument) v zásadě může vypovídat o obsahu právní normy,
právního principu, právní zásady, tedy souhrnně vzato o obsahu práva.
nSkutkový argument
nskutečnostech světa bytí (tzv. skutkových dějích, okolnostech, tedy o právně relevantních
skutečnostech)
nTyto argumenty vypovídají o tzv. skutkovém stavu (SKUTKU)

Struktura právní argumentace II.
nVlastnosti argumentu:
nSkutkový argument:
nVěcná správnost, pravdivost (tzn. korespondence tvrzení  s jeho propozicí - objektivně
zjistitelným stavem věcí) – zásady objektivní pravdy
nNebo alespoň vysoká pravděpodobnost (vyloučení rozumných pochybností)
nVerifikace probíhá v procesu dokazování (interpretace skutkových okolností)
nPrávní argument
nPrávní správnost (tzn. musí být dovoditelný z pramenů práva, které jsou součástí předmětného
systému práva – přináležitost argumentu k systému práva a k pravidlům vedení právní argumentace)
nPlausibilita (hodnověrnost, přesvědčivost)
nVerifikace (Rektifikace – O. Weinberger) probíhá v procesu právní interpretace
nArgumentační řetězec
nSpojení (řazení) jednotlivých argumentů (výpovědí) souvislého komunikačního toku (textu)
n

Struktura právní argumentace
nAd argumentační řetězec
nTypy řetězců:
nLineární
nřadí do jednoduchého nevětveného řetězce za sebe, aniž by docházelo k nějakým myšlenkovým odbočkám
či zvažování různých variant. Jeden argument logicky vyplývá z druhého, přičemž o ostatních možných
argumentech není řeč (nejsou explicitně použity)
nDialektický (též dialogický, diskursivní)
nje založen na rozporu jednotlivých argumentačních tvrzení a jeho odstraňování. Při snaze nalézt
řešení mohou vznikat další rozpory mezi argumentačními tvrzeními. Dialektická argumentace má své
kořeny v antické filosofii dialogu.

Struktura argumentu v právní argumentaci
nArgument má podobu úsudkového schématu (sylogismu), který může mít různé dílčí formy
nModel sylogismu:
nP1 + P2 + …. Pn (premisy) => Z (argumentační závěr)
nZávěr vyplývá z premis, nejde však vždy o nutné vyplývání
nNěkteré premisy mohou být skryté (zejména tzv. isomorfismy)
n

Typologie argumentů užívaných v právní argumentaci
nPragmatické figury
nArgumentum ex autoritate
nRétorické (eristické) figury
nArgumentum baculinum (důkaz holí)
nArgumentum ad populum
nArgumentum ad veritatem (notoriety)
nTopické figury
nArgument a loco communi (obecné právní topiky)
nargument a loco specifici (zvláštní právní topiky)
nTzv. zvláštní právně-logické argumenty
nArgumenty základními principy argumentace
nBezespornost
nKoherence
nÚplnost
n

Zvláštní právně-logické argumenty
nOproti svému názvu mají spíše topicko-rétorický charakter
nSamostatný systém právní logiky neexistuje, existují však logické systémy konstruované pro popis
vztahů mezi normami (tzv. deontická logika)
nNeexistuje žádný jednoznačná metoda, kdy použít který argument

Zvláštní právně-logické argumenty
Analogické argumenty
nObecně
nodvození „zvláštního“ od „zvláštního“
nAnalogie je hlavním nástrojem právního myšlení
nPři použití analogie, Z nutně nevyplývá z premis P1, P2
nPlatnost argumentu je založena na bázi pravděpodobnosti a principů jednotlivých právních odvětví,
které regulují přípustnost tohoto argumentu
nAnalogie stricto sensu
nIntra legem (intra verba legis)
nAnalogie legis
nAnalogie iuris
nA potiori (tzv. argumenty síly)
nArg. A minori ad maius (od menšího k většímu)
nArg. A maiori ad minus (od většího k menšímu)
nAb exemplo (demonstrace příkladu)
nArgumentum a simile (důkaz podobnosti)
n

Zvláštní právně-logické argumenty
Vylučující argumenty
nArgumenty vylučující
nnegace možného závěru – odvození jiného možného závěru
nLogický opak metody analogie
nA contrario (důkaz opaku)
nVýběr ze dvou možných závěrů
nPer eliminationem (důkaz vyloučením)
nVýběr z více možností
nreductionis ad absurdum (tzv. teleologická redukce)
nUžití teleologického výkladu ad absurdum
nFikce racionálního zákonodárce
n

Vztah mezi analogií a vylučujícími argumenty
nTyto argumenty nelze užít v rámci jednoho argumentačního řetězce pro odůvodnění téhož
argumentačního závěru
nAnalogie je typická pro soukromé právo
nA contrario je typické pro právo veřejné
nKonflikt těchto dvou argumentačních přístupů je zdrojem velkého množství interpretačních sporů

Děkuji Vám za pozornost.