ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (čtvrtého senátu)
13. června 2013(*)
„Sociální
zabezpečení migrujících pracovníků – Nařízení (EHS)
č. 1408/71 – Osobní působnost – Poskytování rodinných
přídavků státní příslušnici třetí země, která má povolení k pobytu
v členském státě – Nařízení (ES) č. 859/2003 –
Směrnice 2004/38/ES – Nařízení (EHS) č. 1612/68 –
Podmínka doby trvání pobytu“
Ve věci C‑45/12,
jejímž
předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na
základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím cour du travail de
Bruxelles (Belgie) ze dne 19. ledna 2012, došlým Soudnímu dvoru dne
30. ledna 2012, v řízení
Office national d’allocations familiales pour travailleurs salariés (ONAFTS)
proti
Radia Hadj Ahmed,
SOUDNÍ DVŮR (čtvrtý senát),
ve
složení L. Bay Larsen, předseda senátu, J. Malenovský,
U. Lõhmus, M. Safjan a A. Prechal (zpravodajka),
soudci,
generální advokát: Y. Bot,
vedoucí soudní kanceláře: V. Tourrès, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 28. února 2013,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za R. Hadj Ahmed I. de Viron a M. Hernandez Dispaux, avocates,
– za
belgickou vládu C. Pochet a T. Maternem, jako zmocněnci,
ve spolupráci s J. Vanden Eyndem, avocat,
– za českou vládu M. Smolkem, jako zmocněncem,
– za
Evropskou komisi M. Van Hoofem a V. Kreuschitzem, jako
zmocněnci,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost
o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu nařízení Rady
(EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování
systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně
výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se
v rámci Společenství, ve znění pozměněném a aktualizovaném
nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne 2. prosince 1996 (Úř.
věst. 1997, L 28, s. 1; Zvl. vyd. 05/03, s. 3), ve znění
nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1992/2006 ze dne
18. prosince 2006 (Úř. věst. L 392, s. 1, dále jen
„nařízení č. 1408/71“), čl. 13 odst. 2 a článku 14
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne
29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných
příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských
států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení
směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS,
75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS (Úř. věst.
L 158, s. 77), ve spojení s článkem 18 SFEU, jakož
i články 20 a 21 Listiny základních práv Evropské unie (dále
jen „Listina“).
2 Tato
žádost byla předložena v rámci sporu mezi Office national
d’allocations familiales pour travailleurs salariés (ONAFTS) (dále jen
„ONAFTS“) a R. Hadj Ahmed ve věci poskytování zaručených
rodinných přídavků.
Právní rámec
Unijní právo
3 Článek
10 nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968
o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství (Úř. věst.
L 257, s. 2), který byl zrušen směrnicí 2004/38, stanovil:
„1. Právo
usadit se společně s pracovníkem, který je státním příslušníkem
jednoho členského státu a je zaměstnán na území jiného členského
státu, mají bez ohledu na své státní občanství tyto osoby:
a) jeho manžel nebo manželka a jejich potomci mladší 21 let nebo na něm závislí;
[...]“
4 Článek
12 nařízení č. 1612/68, který byl zrušen nařízením Evropského
parlamentu a Rady (EU) č. 492/2011 ze dne 5. dubna 2011
o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie (Úř. věst. L 141,
s. 1) a jehož znění bylo převzato v článku 10 tohoto
posledně uvedeného nařízení, ve svém prvním pododstavci stanovil
následující:
„Děti státního příslušníka
členského státu, který je nebo byl zaměstnán na území jiného členského
státu, mají přístup k obecnému, učňovskému a odbornému
vzdělání za stejných podmínek jako státní příslušníci tohoto státu,
pokud tyto děti mají bydliště na jeho území.“
5 Článek 1 nařízení č. 1408/71, nadepsaný „Definice“, stanoví:
„Pro účely tohoto nařízení:
[...]
f) i) se
‚rodinným příslušníkem‘ rozumí každá osoba definovaná nebo uznaná za
rodinného příslušníka nebo označená za člena domácnosti právními
předpisy, na základě kterých jsou dávky poskytovány [...]; pokud však
uvedené právní předpisy považují za rodinného příslušníka nebo člena
domácnosti pouze osobu žijící se zaměstnanou osobou nebo osobou
samostatně výdělečně činnou nebo studentem ve společné domácnosti,
považuje se tato podmínka za splněnou, je-li dotyčná osoba výživou
převážně odkázána na uvedenou osobu. [...]
[...]“
6 Článek
2 nařízení č. 1408/71, nadepsaný „Osobní působnost“, ve svém
odstavci 1 stanoví:
„Toto nařízení se vztahuje na pracovníky [...], jakož i na jejich rodinné příslušníky [...]“
7 Článek
1 nařízení Rady (ES) č. 859/2003 ze dne 14. května 2003,
kterým se působnost nařízení (EHS) č. 1408/71 a nařízení (EHS)
č. 574/72 rozšiřuje na státní příslušníky třetích zemí, na které
se tato nařízení dosud nevztahují pouze z důvodu jejich státní
příslušnosti (Úř. věst. L 124, s. 1), stanoví:
„[...]
[N]ařízení (EHS) č. 1408/71 [...] [se] vztahuj[e] na státní
příslušníky třetích zemí, na které se tato nařízení dosud nevztahují
pouze z důvodu jejich státního občanství, jakož i na jejich
rodinné příslušníky a pozůstalé po nich, pokud oprávněné bydlí na
území členského státu a jsou v situaci, která se neomezuje ve
všech ohledech na jediný členský stát.“
8 Článek
13 směrnice 2004/38, nadepsaný „Zachování práva pobytu rodinných
příslušníků v případě rozvodu, prohlášení manželství za neplatné
nebo ukončení registrovaného partnerství“, ve svém odstavci 2 stanoví,
že za určitých podmínek nevede rozvod nebo prohlášení manželství za
neplatné ani ukončení registrovaného partnerství ke ztrátě práva pobytu
rodinných příslušníků unijního občana, kteří nejsou státními příslušníky
žádného členského státu.
9 Článek
14 této směrnice, nadepsaný „Zachování práva pobytu“, v odstavci 2
stanoví:
„Občanům Unie a jejich
rodinným příslušníkům náleží právo pobytu stanovené v [článku] 13,
dokud splňují podmínky uveden[ého] ustanovení.
[...]“
Belgické právo
10 Článek
1 loi du 20 juillet 1971 instituant des prestations familiales
garanties [zákon ze dne 20. července 1971, kterým se zavádějí
zaručené rodinné přídavky (Moniteur belge ze dne 7. srpna
1971, s. 9302, dále jen „zákon, kterým se zavádějí zaručené rodinné
přídavky“)], ve znění použitelném na spor v původním řízení
stanovil:
„[...] [R]odinné přídavky jsou
přiznávány za podmínek stanovených tímto zákonem nebo na základě tohoto
zákona dítěti, které je výživou výlučně nebo převážně odkázáno na
fyzickou osobu s bydlištěm v Belgii.
[...]
Fyzická
osoba uvedená v prvním pododstavci musí v Belgii skutečně
pobývat nepřetržitě po dobu pěti posledních let předcházejících podání
žádosti o zaručené rodinné přídavky.
Tato podmínka se nevztahuje na:
1. osobu, která spadá do působnosti [nařízení č. 1408/71];
2. osobu bez státní příslušnosti;
3. uprchlíka
ve smyslu zákona ze dne 15. prosince 1980 o vstupu na území,
pobytu, usazení a ukončení pobytu cizinců [(Moniteur belge ze dne 31. prosince 1980, s. 14584, dále jen „zákon ze dne 15. prosince 1980“)];
4. osobu
neuvedenou v bodě 1, která je státním příslušníkem státu, jenž
ratifikoval Evropskou sociální chartu nebo revidovanou Evropskou
sociální chartu.
Pokud je fyzická osoba
uvedená v prvním pododstavci cizincem, musí jí být v souladu
se [zákonem ze dne 15. prosince 1980] povoleno nebo musí být
oprávněna pobývat v Belgii nebo se zde usadit [...]“.
11 V období
rozhodném pro spor v původním řízení rozšířil loi du 30 décembre
2009 portant des dispositions diverses [zákon ze dne 30. prosince
2009 týkající se různých ustanovení (Moniteur belge ze dne
31. prosince 2009, s. 82925] výjimku z podmínky
pětiletého pobytu doplněním do čl. 1 sedmého pododstavce zákona,
kterým se zavádějí zaručené rodinné přídavky, bodu 5, který zní
následovně:
„osobu, která žádá o zaručené rodinné přídavky na dítě, které je:
a) státním
příslušníkem státu, na který se vztahuje [nařízení č. 1408/71],
případě státním příslušníkem státu, který ratifikoval Evropskou sociální
chartu nebo (revidovanou) Evropskou sociální chartu;
b) osobou
bez státní příslušnosti nebo uprchlíkem ve smyslu zákona ze dne
15. prosince 1980 [...]“
Spor v původním řízení a předběžné otázky
12 Radia
Hadj Ahmed, alžírská státní příslušnice, je od 18. ledna 2006
zapsaná v Belgii v evidenci obyvatel a od téže doby je
držitelkou povolení k pobytu na belgickém území. Toto povolení
k pobytu získala jmenovaná z toho důvodu, že do Belgie
následovala svého partnera, francouzského státního příslušníka. Radia
Hadj Ahmed a její partner mají společně dítě, narozené dne
18. prosince 2003, které je rovněž francouzským státním
příslušníkem. V roce 2006, poté co R. Hadj Ahmed získala
uvedené povolení k pobytu, ji do Belgie následovala její dcera,
narozená dne 28. ledna 1993, jež je alžírskou státní příslušnicí.
13 V době,
kdy R. Hadj Ahmed, jež nikdy neměla postavení pracovnice
v Belgii, žila se svým partnerem, mohla pobírat na základě dob
zaměstnání dosažených jejím partnerem v Belgii na obě děti rodinné
přídavky v základní výši.
14 Společné
soužití R. Hadj Ahmed a jejího partnera skončilo
v červnu 2007. Od 15. května 2007 je jmenovaná, jež není
vyživována svým bývalým partnerem, odkázána na sociální podporu.
15 Od
1. října 2007 R. Hadj Ahmed přestala pobírat rodinné přídavky
na svou dceru, avšak nadále pobírala tyto přídavky na své druhé dítě.
Žádost o zaručené rodinné přídavky na dceru od tohoto data byla
podána u ONAFTS. Dne 7. dubna 2008 ONAFTS zamítl žádost
z důvodu, že dotyčná osoba nesplňuje podmínku pětiletého pobytu
stanovenou v článku 1 zákona, kterým se zavádějí zaručené rodinné
přídavky.
16 Návrhem
ze dne 3. července 2008 podala R. Hadj Ahmed u tribunal
du travail de Bruxelles (pracovní soud v Bruselu) proti zamítavému
rozhodnutí ONAFTS žalobu, kterou se dovolává toho, že se na ni vztahují
ustanovení nařízení č. 1408/71. Zároveň podala jmenovaná na výzvu
ONAFTS u příslušných orgánů žádost o povolení výjimky
z podmínky doby trvání pobytu v Belgii. Na základě tohoto
postupu získala R. Hadj Ahmed zaručené rodinné přídavky na svou
dceru po čtyřech letech pobytu, tj. od 18. ledna 2010. Toto období,
pro které jsou tyto přídavky požadovány v rámci sporu
v původním řízení, tedy odpovídá době od 1. října 2007 do
18. ledna 2010.
17 Rozsudkem
ze dne 23. srpna 2010 tribunal du travail de Bruxelles vyhověl
žalobě podané R. Hadj Ahmed. Tento soud, jenž odkázal na rozsudek
ze dne 7. září 2004, Trojani (C‑456/02, Sb. rozh. s. I‑7573),
rozhodl, že vhledem k tomu, že byla dotyčná osoba oprávněna usadit
se v Belgii jakožto rodinná příslušnice unijního občana, je osobou
postavenou na roveň občanovi Unie a má právo na stejné zacházení
jako státní příslušníci tohoto členského státu.
18 ONAFTS
se proti tomuto rozsudku odvolal k předkládajícímu soudu. Tvrdí,
že nelze mít za to, že odpůrkyně v původním řízení spadá do
působnosti nařízení č. 1408/71. Vyjadřuje pochybnosti o tom,
zda lze ze směrnice 2004/38 dovodit, že osoba, která nemá postavení
občana Unie, může být postavena na roveň občanovi Unie, pokud na území
členského státu následuje osobu, která toto postavení má. Tvrdí rovněž
to, že výše citovaný rozsudek Trojani se týká občana Unie a dávky
sociálního zabezpečení, a tedy případu, který se liší od případu
odpůrkyně v původním řízení.
19 Předkládající
soud má za to, že se R. Hadj Ahmed může dovolávat použití nařízení
č. 1408/71, aby vyloučila uplatnění podmínky pobytu v délce
pěti let stanovené v článku 1 zákona, kterým se zavádějí zaručené
rodinné přídavky.
20 Za
těchto podmínek se cour du travail de Bruxelles rozhodl přerušit řízení
a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Spadá
státní příslušnice třetí země (v projednávané věci alžírská státní
příslušnice), za okolností, kdy před méně než pěti lety získala povolení
k pobytu v členském státě (v projednávané věci
v Belgii), aby následovala, bez uzavření manželství nebo
registrovaného partnerství, občana jiného členského státu (v
projednávané věci francouzského státního příslušníka), s nímž má
dítě (francouzské státní příslušnosti), do osobní působnosti nařízení
[č.] 1408/71 jako rodinná příslušnice pracovníka, který je státním
příslušníkem členského státu, pro účely toho, aby jí byly jakožto
příjemkyni poskytovány zaručené rodinné přídavky na druhé dítě, které je
státním příslušníkem třetí země (v projednávané věci alžírským státním
příslušníkem), i když společné soužití s otcem dítěte
francouzské státní příslušnosti již skončilo?
2) Bude-li
odpověď na první otázku záporná, spadá uvedená státní příslušnice třetí
země nebo její dítě, které je státním příslušníkem třetí země, za
okolností uvedených v první otázce a z důvodu, že s ní ve
společné domácnosti žije dítě, které je francouzským státním
příslušníkem, do osobní působnosti nařízení [č.] 1408/71 jakožto rodinná
příslušnice pracovníka, který je státním příslušníkem členského státu,
tak, aby mohly být dítěti, které je alžírským státním příslušníkem,
poskytovány zaručené rodinné přídavky?
3) Bude-li
odpověď na předcházející otázky záporná, má na základě [čl. 13
odst. 2 a článku 14] směrnice 2004/38 [...], ve spojení
s článkem 12 ES (nyní [článkem] 18 [...] SFEU), uvedená
státní příslušnice třetí země, za okolností uvedených v první
otázce, nárok na totéž právní zacházení jako státní příslušníci daného
státu, dokud jí přísluší právo pobytu, takže je vyloučeno, aby jí
belgický stát pro účely poskytování zaručených rodinných dávek ukládal
podmínku doby trvání pobytu, když splnění této podmínky není vyžadováno
u příjemců se státní příslušností tohoto státu?
4) Bude-li
odpověď na předcházející otázky záporná, svědčí uvedené státní
příslušnici třetí země, za okolností uvedených v první otázce
a jako matce [unijního] občana, na základě článků 20 a 21
[Listiny] zásada rovného zacházení v tom smyslu, že je vyloučeno,
aby po ní belgický stát pro poskytnutí zaručených rodinných přídavků na
druhé z jejích dětí, které je státním příslušníkem třetí země,
vyžadoval splnění podmínky doby pobytu, když tato podmínka doby trvání
pobytu není vyžadována, jedná-li se o dítě[, které je státním
příslušníkem členského státu]?“
K předběžným otázkám
K první a druhé otázce
21 Podstatou
prvních dvou otázek, které je třeba zkoumat společně, se předkládající
soud táže, zda nařízení č. 1408/71 musí být vykládáno v tom
smyslu, že státní příslušnice třetí země (dále jen „matka“) nebo její
dcera, jež je rovněž státní příslušnicí třetí země (dále jen „dcera“),
spadají do jeho působnosti, pokud se nacházejí v následující
situaci:
– matka
před méně než pěti lety získala povolení k pobytu v členském
státě, aby následovala, bez uzavření manželství nebo registrovaného
partnerství, státního příslušníka jiného členského státu (dále jen
„státní příslušník jiného členského státu“), s nímž má dítě, které
má státní příslušnost tohoto jiného členského státu (dále jen „společné
dítě“);
– postavení pracovníka má pouze státní příslušník jiného členského státu;
– společné
soužití matky a státního příslušníka jiného členského státu
mezitím skončilo a
– dcera a společné dítě žijí ve společné domácnosti s matkou.
22 V této
souvislosti je třeba připomenout, že pojem „rodinný příslušník“
pracovníka ve smyslu nařízení č. 1408/71 je definován
v čl. 1 písm. f) bodě i) uvedeného nařízení jako „každá
osoba definovaná nebo uznaná za rodinného příslušníka nebo označená za
člena domácnosti právními předpisy, na základě kterých jsou dávky
poskytovány [...]; pokud však uvedené právní předpisy považují za
rodinného příslušníka nebo člena domácnosti pouze osobu žijící se
zaměstnanou osobou nebo osobou samostatně výdělečně činnou [...] ve
společné domácnosti, považuje se tato podmínka za splněnou, je-li
dotyčná osoba výživou převážně odkázána na uvedenou osobu“.
23 Toto
ustanovení tak zaprvé výslovně odkazuje na vnitrostátní právní
předpisy, které označují za „rodinného příslušníka“ „každou osobu
definovanou nebo uznanou za rodinného příslušníka nebo označenou za
člena domácnosti právními předpisy, na základě kterých jsou dávky
poskytovány“ (rozsudek ze dne 26. listopadu 2009, Slanina,
C‑363/08, Sb. rozh. s. I‑11111, bod 25).
24 Zadruhé,
čl. 1 písm. f) bod i) nařízení č. 1408/71 obsahuje
výhradu, podle které „pokud [...] uvedené [vnitrostátní] právní předpisy
považují za rodinného příslušníka nebo člena domácnosti pouze osobu
žijící se zaměstnanou osobou nebo osobou samostatně výdělečně činnou ve
společné domácnosti, považuje se tato podmínka za splněnou, je-li
dotyčná osoba výživou převážně odkázána na uvedenou osobu“ (výše
citovaný rozsudek Slanina, bod 26).
25 Podmínka
upravená v čl. 1 písm. f) bodě i) nařízení
č. 1408/71 je tedy splněna, jak správně uvádějí česká vláda
a Evropská komise, pokud za okolností daných ve věci
v původním řízení mohou být matka nebo dcera považovány ve smyslu
vnitrostátního zákona a pro účely jeho uplatňování za „rodinné
příslušníky“ státního příslušníka jiného členského státu, a není-li
tomu tak, pokud na ně může být nahlíženo jako na „výživou převážně
odkázané“ na státního příslušníka jiného členského státu (v tomto smyslu
viz výše citovaný rozsudek Slanina, bod 27).
26 I
když spis, který má k dispozici Soudní dvůr, obsahuje skutečnosti
naznačující, že tato podmínka není ve věci v původním řízení
splněna, je na předkládajícím soudu, aby tuto skutečnost ověřil.
27 Naproti
tomu, jak správně tvrdí belgická vláda, z čl. 1 písm. f)
bodu i) nařízení č. 1408/71, jak je vykládán v bodě 25 tohoto
rozsudku, vyplývá, že pouhá okolnost, že společné dítě žije ve společné
domácnosti s matkou, není sama o sobě relevantní pro účely
kvalifikace matky nebo dcery jako „rodinného příslušníka“ státního
příslušníka jiného členského státu ve smyslu tohoto ustanovení.
28 Pokud
jde o případné použití nařízení č. 859/2003, na které rovněž
odkazuje předkládající soud, je třeba poukázat na to, že článek 1
uvedeného nařízení rozšiřuje osobní působnost nařízení č. 1408/71
na státní příslušníky třetích zemí, pokud již nespadají do osobní
působnosti posledně uvedeného nařízení pouze z důvodu jejich státní
příslušnosti.
29 Případné
neuplatnění nařízení č. 1408/71 na matku nebo dceru přitom závisí
nikoli na jejich státní příslušnosti, nýbrž na skutečnosti, zda mohou
být považovány za rodinné příslušníky státního příslušníka jiného
členského státu ve smyslu čl. 1 písm. f) bodu i) tohoto
nařízení.
30 Mimoto
podle článku 1 nařízení č. 859/2003 musí státní příslušník třetí
země splnit dvě podmínky, aby bylo možné použít na jeho osobu, jakož
i jeho rodinné příslušníky ustanovení nařízení č. 1408/71.
Zaprvé musí oprávněně bydlet v členském státě a zadruhé se
nesmí nacházet v situaci omezené ve všech ohledech na jediný
členský stát. Je tomu tak zejména v případě státního příslušníka
třetího státu, který má vazby pouze na některou třetí zemi a jen
jeden členský stát (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne
18. listopadu 2010, Xhymshiti, C‑247/09, Sb. rozh. s. I‑11845,
bod 28).
31 Pokud
jde o první z těchto podmínek, je třeba konstatovat, že
s ohledem na informace uvedené v předkládacím rozhodnutí jak
matka, tak dcera v době rozhodné pro účely věci v původním
řízení oprávněně bydlely v Belgii.
32 Pokud
jde o druhou podmínku, situace matky a dcery vykazovala, jak
vyplývá ze spisu, který má k dispozici Soudní dvůr, vazby pouze na
jednu třetí zemi a jen jeden členský stát, a sice Alžírskou
demokratickou a lidovou republiku a Belgické království.
33 Za
těchto podmínek nelze mít za to, že nařízení č. 859/2003 rozšiřuje
působnost nařízení č. 1408/71 na takové osoby, jako jsou matka
nebo dcera.
34 Proto
je třeba na první a druhou otázku odpovědět, že nařízení
č. 1408/71 musí být vykládáno v tom smyslu, že pokud se matka
nebo dcera nacházejí v situaci uvedené v bodě 21 tohoto
rozsudku, nespadají do osobní působnosti tohoto nařízení, ledaže mohou
být považovány ve smyslu vnitrostátního zákona a pro účely jeho
uplatňování za „rodinné příslušníky“ státního příslušníka jiného
členského státu nebo, není-li tomu tak, ledaže na ně může být nahlíženo
jako na „výživou převážně odkázané“ na státního příslušníka jiného
členského státu.
Ke třetí otázce
35 Podstatou
třetí otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 13 odst. 2
a článek 14 směrnice 2004/38, ve spojení s článkem
18 SFEU, musejí být vykládány v tom smyslu, že brání právní
úpravě členského státu, na základě které tento členský stát vyžaduje pro
účely poskytování zaručených rodinných přídavků, aby matka, která se
nachází v situaci uvedené v bodě 21 tohoto rozsudku, splňovala
podmínku doby pobytu v délce pěti let, když tuto podmínku neukládá
svým státním příslušníkům.
36 V této
souvislosti, jak to správně uvádějí belgická a česká vláda, jakož
i Komise, ze znění čl. 13 odst. 2 směrnice 2004/38
výslovně vyplývá, že právo pobytu rodinných příslušníků unijního občana,
kteří nejsou státními příslušníky žádného členského státu, je zachováno
na základě tohoto ustanovení a za určitých podmínek pouze
v případě rozvodu, prohlášení manželství za neplatné nebo ukončení
registrovaného partnerství.
37 Jak
ovšem potvrzuje samotné znění první otázky, okolnosti dotčené ve věci
v původním řízení neukazují na existenci manželství nebo
registrovaného partnerství matky a státního příslušníka jiného
členského státu. Za těchto podmínek se matka nemůže dovolávat práva
pobytu na základě čl. 13 odst. 2 směrnice 2004/38 ani na
základě článku 14 této směrnice, který ve svém odstavci 2 pouze
připomíná nutnost, aby dotyčné osoby splňovaly podmínky stanovené
zejména v článku 13 uvedené směrnice k tomu, aby se na ně
vztahovalo zachování práva pobytu.
38 Zohlednění
článku 18 SFEU, na který odkazuje předkládající soud ve své třetí
otázce, nemůže tento závěr zpochybnit.
39 Okolnost,
že taková osoba, jako je odpůrkyně v původním řízení, měla
v době rozhodné pro účely věci v původním řízení oprávnění,
které jí umožňovalo pobývat v Belgii, totiž nemá za následek, že se
na ni vztahuje zákaz diskriminace na základě státní příslušnosti podle
článku 18 SFEU.
40 Soudní
dvůr v bodě 46 výše citovaného rozsudku Trojani zajisté rozhodl,
že pokud je občan Unie držitelem pobytové karty v členském státě,
může se dovolávat článku 18 SFEU za tím účelem, aby mu byla
přiznána dávka sociální péče za stejných podmínek jako státnímu
příslušníkovi tohoto členského státu.
41 Tento
výklad článku 18 SFEU, jehož kontextem je občanství Unie
(v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. března 2005, Bidar,
C‑209/03, Sb. rozh. s. I‑2119, body 37 a 39), však nemůže být jako
takový použit na situaci, kdy je držitelem pobytové karty
v členském státě státní příslušník třetí země.
42 V návaznosti
na to, co bylo uvedeno výše, Soudnímu dvoru přísluší v rámci
postupu spolupráce mezi vnitrostátními soudy a Soudním dvorem
zavedeného článkem 267 SFEU poskytnout vnitrostátnímu soudu
užitečnou odpověď, která mu umožní rozhodnout spor, jenž mu byl
předložen. I když tedy po formální stránce předkládající soud
omezil svou třetí otázku na výklad směrnice 2004/38, nebrání taková
skutečnost Soudnímu dvoru, aby předkládajícímu soudu poskytl všechny
prvky výkladu unijního práva, které mohou být užitečné pro rozhodnutí ve
věci, která mu byla předložena, bez ohledu na to, zda je tento soud ve
svých otázkách zmínil. V tomto ohledu přísluší Soudnímu dvoru, aby
ze všech poznatků předložených vnitrostátním soudem, zejména pak
z odůvodnění předkládacího rozhodnutí, vytěžil ty prvky uvedeného
práva, které je s přihlédnutím k předmětu sporu třeba vyložit
(v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. října 2010, Fuß, C‑243/09,
Sb. rozh. s. I‑9849, body 39 a 40, jakož i citovaná
judikatura).
43 Komise
přitom tvrdí, že se matka může za účelem toho, aby se vyhnula
povinnosti splnit podmínku doby pobytu v délce pěti let stanovenou
pro účely poskytování zaručených rodinných přídavků, dovolávat zásady
zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti na základě práva
pobytu vyplývajícího z článku 12 nařízení č. 1612/68.
44 V této
souvislosti je třeba připomenout, že cíl nařízení č. 1612/68, tj.
volný pohyb pracovníků, vyžaduje k tomu, aby byl tento pohyb
zajištěn za současného dodržování svobody a důstojnosti, optimální
podmínky pro začlenění rodiny migrujícího pracovníka v hostitelském
členském státu (viz rozsudky ze dne 13. listopadu 1990, di Leo,
C‑308/89, Recueil, s. I‑4185, bod 13, jakož i ze dne
17. září 2002, Baumbast a R, C‑413/99, Recueil,
s. I‑7091, bod 50).
45 K
tomu, aby taková integrace mohla být úspěšná, je nezbytné, aby dítě
migrujícího pracovníka mělo možnost zahájit školní docházku
a studium v hostitelském členském státě, jak to výslovně
stanoví článek 12 nařízení č. 1612/68, s cílem jejich
úspěšného dokončení (rozsudky ze dne 15. března 1989, Echternach
a Moritz, 389/87 a 390/87, Recueil, s. 723, bod 21, jakož
i Baumbast a R, výše citovaný, bod 51).
46 Podle
judikatury toto právo na přístup ke vzdělání implikuje samostatné právo
pobytu dítěte migrujícího pracovníka nebo bývalého migrujícího
pracovníka, pokud si toto dítě přeje získat vzdělání v hostitelském
členském státě, jakož i odpovídající právo pobytu rodiče, který
o toto dítě skutečně pečuje (viz rozsudek ze dne 23. února
2010, Teixeira, C‑480/08, Sb. rozh. s. I‑1107, body 36 a 53).
47 Podle
názoru Komise mají jak dcera, tak společné dítě, a v důsledku toho
i matka, pečuje-li skutečně o tyto děti, toto právo pobytu na
základě článku 12 nařízení č. 1612/68.
48 Za
takových okolností, jako jsou okolnosti dotčené v původním řízení,
nelze nicméně tento výklad přijmout ve vztahu k dceři.
49 Je
totiž nesporné, že dcera není dítětem státního příslušníka jiného
členského státu. Tato osoba tudíž nemá postavení dítěte státního
příslušníka členského státu, který je nebo byl zaměstnán na území jiného
členského státu ve smyslu článku 12 nařízení č. 1612/68.
50 Dále
je zajisté pravda, jak uplatňuje Komise, že právo usadit se
s migrujícím pracovníkem, které mají podle čl. 10 odst. 1
písm. a) nařízení č. 1612/68 „jeho manžel nebo manželka
a jeho potomci mladší 21 let nebo na něm závislí“, musí být
vykládáno v tom smyslu, že toto právo požívají jak potomci tohoto
pracovníka, tak potomci jeho manžela nebo manželky (výše citovaný
rozsudek Baumbast a R, bod 57).
51 K
tomuto však stačí uvést, že za takových okolností, jako jsou okolnosti
dotčené v původním řízení, matka není ani nebyla manželkou státního
příslušníka jiného členského státu a partner v rámci pouhého
společného soužití nemůže být považován za „manžela nebo manželku“ ve
smyslu čl. 10 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1612/68
(v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. dubna 1986, Reed, 59/85,
Recueil, s. 1283, bod 16). Na dceru tedy nelze nahlížet jako na
dítě manželky migrujícího pracovníka nebo bývalého migrujícího
pracovníka.
52 Pokud
jde naproti tomu o společné dítě, je třeba poukázat na to, jak
vyplývá ze spisu, který má k dispozici Soudní dvůr, že toto dítě je
skutečně dítětem státního příslušníka členského státu, který je nebo
byl zaměstnán na území jiného členského státu ve smyslu článku 12
nařízení č. 1612/68. Aby však matka, jakožto rodič, který skutečně
pečuje o toto dítě, mohla mít právo pobytu na základě tohoto
ustanovení, je třeba, aby společné dítě započalo školní docházku
v hostitelském členském státu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne
6. září 2012, Czop, C‑147/11 a C‑148/11, bod 29).
53 Soudní
dvůr však nemá k dispozici dostatečné informace stran situace
společného dítěte, konkrétně o jeho školní docházce, což
v tomto stadiu řízení před Soudním dvorem znamená, že výklad
důsledků, které by mohla mít pro spor v původním řízení existence
práva pobytu matky na základě článku 12 nařízení č. 1612/68, by měl
hypotetickou povahu.
54 S
ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na třetí otázku odpovědět tak,
že čl. 13 odst. 2 a článek 14 směrnice 2004/38, ve
spojení s článkem 18 SFEU, musejí být vykládány v tom
smyslu, že nebrání právní úpravě členského státu, na základě které tento
členský stát vyžaduje pro účely poskytování zaručených rodinných
přídavků, aby matka, která se nachází v situaci uvedené v bodě
21 tohoto rozsudku, splňovala podmínku doby pobytu v délce pěti
let, třebaže tuto podmínku neukládá svým státním příslušníkům.
Ke čtvrté otázce
55 S ohledem na odpověď na předcházející otázky není namístě odpovídat na čtvrtou otázku.
56 Je
totiž třeba připomenout, že základní práva zaručená v unijním
právním řádu, včetně Listiny, se uplatní ve všech situacích, které se
řídí unijním právem, avšak nikoli mimo tyto situace (v tomto smyslu viz
rozsudek ze dne 26. února 2013, Åkerberg Fransson, C‑617/10, bod 19
a citovaná judikatura).
57 Jak
přitom vyplývá z odpovědi na předcházející otázky, Soudní dvůr
nemá k dispozici informace umožňující dospět k závěru, že
taková situace, jako je situace, jež je předmětem původního řízení, se
skutečně řídí unijním právem.
K nákladům řízení
58 Vzhledem
k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení,
povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před
předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení
příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření
Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:
1) Nařízení
Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971
o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby,
osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky
pohybující se v rámci Společenství, ve znění pozměněném
a aktualizovaném nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne
2. prosince 1996, ve znění nařízení Evropského parlamentu
a Rady (ES) č. 1992/2006 ze dne 18. prosince 2006, musí
být vykládáno v tom smyslu, že pokud se státní příslušnice třetí
země nebo její dcera, jež je rovněž státní příslušnicí třetí země,
nacházejí v následující situaci:
– tato
státní příslušnice třetí země před méně než pěti lety získala povolení
k pobytu v členském státě, aby následovala, bez uzavření
manželství nebo registrovaného partnerství, státního příslušníka jiného
členského státu, s nímž má dítě, které má státní příslušnost tohoto
jiného členského státu;
– postavení pracovníka má pouze státní příslušník jiného členského státu;
– společné
soužití uvedené státní příslušnice třetí země a uvedeného státního
příslušníka jiného členského státu mezitím skončilo, a
– obě děti žijí ve společné domácnosti s matkou;
nespadají
do osobní působnosti tohoto nařízení, ledaže tato státní příslušnice
třetí země nebo její dcera mohou být považovány ve smyslu vnitrostátního
zákona a pro účely jeho uplatňování za „rodinné příslušníky“
tohoto státního příslušníka jiného členského státu nebo, není-li tomu
tak, ledaže na ně může být nahlíženo jako na „výživou převážně odkázané“
na tohoto státního příslušníka jiného členského státu.
2) Článek
13 odst. 2 a článek 14 směrnice Evropského parlamentu
a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů
Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat
a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS)
č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS,
72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS
a 93/96/EHS, ve spojení s článkem 18 SFEU, musejí být
vykládány v tom smyslu, že nebrání právní úpravě členského státu,
na základě které tento členský stát vyžaduje pro účely poskytování
zaručených rodinných přídavků, aby státní příslušnice třetí země, pokud
se nachází v situaci uvedené v bodě 1 výroku tohoto rozsudku,
splňovala podmínku doby pobytu v délce pěti let, třebaže tuto
podmínku neukládá svým státním příslušníkům.
Podpisy.