3
rodin a silných komunit“), lze za jinak stejných
podmínek očekávat úbytek lidského kapitálu
v každé další generaci (Coleman 1988: 118).
Podobně inspirativních, byť často až
provokativních tezí, lze najít v Colemanově práci
bezpočet.
Arnošt Veselý
vesely.arnost@seznam.cz
Literatura
Coleman, J. S. 1988. „Social Capital in the
Creation of Human-Capital“. American Journal of
Sociology 94: 95–120.
Coleman, J. S. 1994. Foundations of Social
Theory. Cambridge (MA): Belknap Press.
Field, John. 2003. Social Capital. New York
(NY): Routledge.
Veselý, A., P. Mareš, M. Sedláčková, T.
Sirovátka, J. Šafr, P. Vymětal. 2006. „The national
debate on social capital“. Pp. 9-17 in: Literature
review on civil society, citizenship and civic
participation in the Czech Republic. Ed. by
Abramuszkinová Pavlíková E. Praha: CESES FSV
UK.
»
Přemosťující sociální kapitál a jak ho měřit1
Klíčová slova: sociální kapitál, důvěra, teorie
Sociální kapitál svazující a přemosťující
V druhém čísle letošního Sociowebu jsme se
mohli dočíst o tom, co to je sociální kapitál a
jaké jsou jeho pozitivní vlivy na společnost.
Podívejme se nyní na to, jak lze podrobněji
rozlišit dvě základní formy kolektivního
sociálního kapitálu, který obecně můžeme
chápat jako sociální kontakty a vazby, normy
reciprocity a důvěru (podrobněji viz Šafr,
Sedláčková 2006).
Aby vysvětlil odlišné fungování sociálních
vztahů a identit i jejich důsledky pro společnost,
rozlišil Robert Putnam (2000) dva typy
sociálního kapitálu. Svazující (bonding) vzniká v
úzkých kontaktech mezi lidmi, jde tedy o silná
pouta, např. mezi rodinnými přáteli nebo mezi
členy stejné etnické skupiny. Představuje jakési
sociální „superlepidlo“, které udržuje
homogenitu, upevňuje identitu, vytváří
vzájemnost, skupinovou loajalitu a mobilizuje
solidaritu. Přemosťující (bridging) sociální kapitál
naproti tomu zahrnuje vzdálenější kontakty
charakteristické slabými vazbami, které mají
schopnost překračovat hranice společenských
skupin. Jedná se kupříkladu o vztahy se
známými a přáteli našich přátel, mezi
obchodními partnery, s lidmi z různých etnických
skupin. Tato forma vazeb spojuje lidi napříč
odlišnými sociálními skupinami a vrstvami,
1
Článek vznikl v rámci projektu „Sociální a kulturní
soudržnost v diferencované společnosti“ (reg. č.
1J028/04–DP2) podpořeného Národním programem
výzkumu MPSV ČR.
napomáhá šíření informací a vytváří lidskou
vzájemnost i širší identity.
Rozlišení dvou typů sociálního kapitálu
poukazuje na jejich odlišné efekty pro
společnost. Přemosťující forma vzniká ve
zkušenostech s cizím, v opakovaných interakcích
rozdílných, sociálně vzdálených lidí. Zážitky
s cizími kulturami zvyšují toleranci k odlišnostem
a vzájemné pochopení, omezují předsudky a ve
svém důsledku tak podporují celospolečenskou
soudržnost v moderní multikulturní společnosti,
kdy jsou tradiční zdroje koheze jako kolektivní
(národní) identita do značné míry vyčerpané.
Svazující forma naopak často zvyšuje inkluzi (a
tím i exkluzi) uvnitř statusově nerovných skupin.
Problémem je, jak poukazují Putnamovi kritici,
že i přemosťující sociální kapitál může, ale také
nemusí spojovat lidi z různých sociálních vrstev,
poněvadž ty nemají vždy k dispozici jeho stejný
objem.
Jak měřit přemosťující sociální kapitál
I přes značný důraz kladený na funkci
přemosťujícího typu v teorii jsou přístupy k jeho
měření spíše ojedinělé. V rámci výzkumu
veřejného mínění CVVM Naše společnost 2007-
04 jsme proto zkonstruovali baterii otázek, která
se ptá na počet přátel s rozdílnými
charakteristikami či z odlišného prostředí.
Otázka zněla „Do okruhu Vašich přátel patří
lidé:…“. Respondenti se vyjadřovali k různým
skupinám a vlastnostem, při tom odpovídali na
škále „vůbec žádní“ až „skoro všichni“ (viz
Tabulku).
Obecně se dá říci, že naši přátelé jsou nám
spíše podobní. Nejvíce přátel nám vzdálených
máme mezi lidmi, kteří tráví jinak volný čas,
mají rozdílné kulturní aktivity a preference (TV
pořady, noviny). Mezi našimi přáteli jsou také
často lidé se zcela odlišným povoláním,
politickými názory, z venkova či naopak z města
a lidé bohatší. Dodejme, že v případě
charakteristik, které mnohdy nejsou na první
pohled viditelné (TV pořady, noviny, politický
názor, náboženská víra) dotázaní často nevědí,
zda se jejich přátelé liší od jejich vlastních
preferencí.
Jeden ze způsobů, jak zjistit objem
přemosťujícího sociálního kapitálu člověka by
mohl být, že jednoduše sečteme všechny
položky z baterie otázek. Ale je skutečně
struktura různosti přátelských vazeb pouze
jednodimenzionální? Na to nám odpoví výsledek
faktorové analýzy, která slouží k odhalení
latentní struktury odpovědí2
. Ta rozdělila
odpovědi do tří odlišných dimenzí – faktorů,
jejichž profil vidíme v následujícím grafu. První,
nazvěme ho odlišné zájmy, je vázán na jinakost
v případě čtení novin, kulturního vkusu, TV
pořadů, politických názorů a povolání. Druhý,
označili jsme ho jako odlišný životní způsob, je
2
Metoda hlavních komponent, rotované řešení
(metoda Varimax). Analyzovány byly pouze případy,
kde nechyběla ani jedna odpověď. Faktory společně
vysvětlují 61 % variance.
«SOCIOweb_ 6_2007»«SOCIOweb_ 6_2007»
4
sycen náboženskou odlišností, rozdílem venkov/
město a generačními rozdíly. Poslední faktor se
pak váže na ty vlastnosti, které, jak jsme viděli,
jsou mezi našimi přáteli víceméně ojedinělé, jde
o výrazně vzdálené okrajové skupiny, tedy
etnikum, národnost a sexuální orientace.
Dodejme, že první dimenze „odlišné zájmy“ v
přátelských vazbách spíše než samotnou
podstatu přemosťujícího sociálního kapitálu ve
smyslu překonání výrazné odlišnosti měří
moderní formu kulturního kapitálu – schopnost
orientovat se a pohybovat v kulturní diverzitě,
což ostatně odpovídá teorii individuálního
sociálního kapitálu jako sociálně zakotvených
zdrojích (Lin, Bourdieu).
Souvislosti přemosťujícího sociálního kapitálu
Položme si ještě klíčovou otázku, zda
přemosťující sociální kapitál skutečně funguje,
v souladu s Putnamovou tezí, jako mediátor
pozitivních mezilidských vztahů. Souvisí
s důvěrou v druhé lidi a tolerancí k odlišným
skupinám? A mají pozitivní efekty na život
společnosti všechny odhalené dimenze? Důvěra
v druhé lidi3
vzrůstá jen v případě faktoru
3
Generalizovanou důvěru v druhé měříme součtem
míry souhlasu s výroky „Většině lidí je možné věřit“ a
„Lidé se většinou snaží vzájemně si pomáhat“ při
odečtení odpovědí „Lidé neváhají druhé využívat“.
«SOCIOweb_ 6_2007»
5
„odlišný způsob života“ a to pouze nepatrně4
. U
zbylých dvou dimenzí však žádný vztah
nenajdeme. Vyšší objem přemosťujícího
sociálního kapitálu zvyšuje tedy míru důvěry
v druhé jen slabě, nicméně druhý a třetí faktor
souvisí pozitivně s odpovědí hodnotící mezilidské
vztahy, tedy zda v naší společnosti převládá
tolerance a snaha o vzájemné porozumění nebo
naopak závist, nevraživost a konflikty.
K pochopení přemosťující funkce přátelství
použijme ještě index skupinové intolerance. Ten
vznikl jako součet odpovědí hodnotících čtrnáct
skupin lidí, které by respondent nechtěl mít za
sousedy (lidé jiné rasy, muslimové,
přistěhovalci, homosexuálové, Rómové, Židé
atd.). Jeho hodnota vzrůstá s tím, jak klesá
hodnota faktorů „odlišný způsob života“ a
„okrajové skupiny“ a nemění se ani při kontrole
vlivu věku či vzdělání. Přátelské vazby v těchto
dvou dimenzích tedy zdá se, skutečně fungují
jako zprostředkovatel s cizím a působí v souladu
se vstupním předpokladem pozitivně – zvyšují
meziskupinovou toleranci, resp. snižují
xenofobii.
Jak tedy vytvářet a podporovat přemosťující
sociální kapitál v místních komunitách i celé
společnosti? Slovy R. Putnama, vyžaduje to
neustálé úsilí pokoušet se přesahovat naše
sociální, politické a profesní identity, tedy nebát
se stýkat se s těmi, kteří „nejsou jako my“.
Jiří Šafr
jiri.safr@soc.cas.cz
Literatura
Putnam, R. D. 2000. Bowling Alone. The
Collapse and Revival of American Community. New
York: Simon&Schuster, Inc.
Šafr J., M. Sedláčková. 2006. „Sociální
kapitál. Koncepty, teorie a metody měření“.
Sociologické studie/Sociological Studies 06:7.
Praha: Sociologický ústav AV ČR.
»
Kvalitativní výzkumy vzdělanostních
nerovností5
Klíčová slova: vzdělávání, vzdělanostní
nerovnosti, rodina
Nikoho už asi nepřekvapí, že v České republice
jsou šance na dosažení vyššího vzdělání do
značné míry závislé na tom, v jaké rodině se
člověk narodí. Vzdělanostní nerovnosti jsou
4
Všechny uvedené vztahy jsou měřeny pomocí
korelačních koeficientů a jsou signifikantní minimálně
na 5% hladině významnosti.
5
Článek vznikl za podpory projektu MŠMT „Sdílené
hodnoty a normy chování jako zdroj posilování sociální
koheze a překonávání negativních dopadů sociální
diferenciace v ČR“ (2D06014).
součástí širší problematiky reprodukce
společnosti a sociální spravedlnosti a čtenáři
Sociowebu se o nich už mohli leccos dozvědět.
Tentokrát se ovšem zaměříme na poněkud
odlišnou perspektivu, na studie, které se snaží
odhalovat procesy, kterými k nerovnostem
dochází a využívají tzv. kvalitativní metody.
Role vzdělání a rodiny při reprodukci společnosti
Tyto práce často využívají koncepty zavedené
francouzským sociologem P. Bourdieum, který
zaútočil na představu školy jako instituce
dávající šance schopným a vzdělávací systém
naopak označil za jednu z nejdůležitějších
institucí sloužících k sociální reprodukci
moderních společností (Bourdieu, Passeron
1990, orig. 1970; Bourdieu 1998). Vzdělávací
systém nevybírá nejschopnější žáky, ale vybírá
žáky „již vybrané“. Ti jsou ze své rodiny
vybaveni dostatkem kulturního kapitálu, který je
ve školním prostředí zvýhodňuje, protože
odpovídá kulturnímu kapitálu učitelů. Kulturní
kapitál Bourdieu chápal zejména jako
obeznámenost s dominantní kulturou
společnosti.
Kvalitativní studie vzdělanostních nerovností
V následující části stručně představím práce
dvou autorů, kteří také v návaznosti na práci P.
Bourdieuho při studiu vzdělanostní reprodukce
zohledňují význam kultury a přistupují k
problému „kvalitativně“, konkrétně v analýze
využívají rozhovory s aktéry a etnografická
pozorování.
Americké rodiny z dělnické a střední třídy
A. Lareau se již déle než dvacet let zabývá
vztahy mezi rodinou a školou zejména s
ohledem na sociální třídu rodin. Zkoumání
vztahů mezi školou a rodiči dětí z první a druhé
třídy ZŠ v 80. letech ukázalo významné rozdíly
mezi rodinami dělnickými a středních tříd
(Lareau 1987). Dělníci žijící v Coltonu jen
výjimečně kontaktují učitele, často ohledně věcí
netýkajících se přímo výuky. Jednání s učiteli
jsou odměřená a rodiče se při nich necítí dobře.
Jejich vztah se školou je nezávislý. Rodiče ze
střední třídy z Prescottu kontaktují učitele častěji
a zejména ohledně školních záležitostí. Jednání
probíhají neformálně a konverzace se primárně
odvíjí kolem školního pokroku dítěte. Jejich
vztah se školou je vzájemně závislý
(interdependent). Příčiny rozdílného přístupu ke
škole spočívají v odlišném vzdělání rodičů a
profesi, v různém pracovním vytížení a
materiálních možnostech. Rodiče z Coltonu se
necítí být dostatečně kompetentní a výuka dětí
závisí pouze na učitelích jako plně zodpovědných
profesionálech. Vzdělanější rodiče z Prescottu se
mnohem více zapojují do vzdělávání dětí mimo
jiné proto, že svoje schopnosti považují za
podobné učitelům, které berou jako rovnocenné
partnery. Přestože si všichni rodiče váží vzdělání,
chtějí, aby jejich děti ve škole uspěly a podporují
je v tom, samotná podpora se liší a liší se také
její výsledek, protože rodiny disponují různými
sociálními, kulturními a ekonomickými zdroji.
Třídní kultura se ve školách stává formou
«SOCIOweb_ 6_2007»