Metodologie právní vědy I.


Jedním z úkolů právní vědy je poskytnout oporu pro vymezení pramenů práva, poskytnout základní
rámec argumentace a zobecňovat poznatky pocházející z jednotlivých právních věd (viz např.
Peczenik, 2005: 3). Toto zobecnění, stejně jako teorie pramenů práva a teorie (právní) argumentace,
může být zatíženo pohledem na právo, který ten, kdo poskytuje tyto informace má. Jeví se tak
zřejmé, že právní věda (či teorie) může být spojena se subjektivním přístupem. Zajímavý pohled na
to má Brian Tamanaha (Tamanaha, 2005: 107 a n.) který obviňuje právníky z „opisování“, v čemž jim
zdatně napomáhá elementární využívání tzv. právní komparatisty (viz např. Watson, 1987).


V rámci mnoha teorií se můžeme zaměřit na jednotlivé pojmy a srovnávat tyto teorie právě jejich
prostřednictvím. Příkladem takového srovnání je například analýza pojmu majetku u skandinávského a
amerického právního realismu (Alexander, 2002). Tím můžeme přehlédnout jak americký právní
realismus, tak méně známý skandinávský právní realismus [(Karl Olivecrona, Alf Ross, Axel
Hägerström (Inquiries into the nature of law and morals)] (pro srovnání viz např. Olivecrona, 1951;
Olivecrona, 1964). Takovou analýzou pojmů se pak jednotlivé teorie mohou jevit přístupnější rozboru
a mohou sloužit jako ospravedlnění či vysvětlení postupů (metod) pro ostatní právní profese. Tato
analýza se již může subjektivistickému vnímání vzpírat.


Jedním z dalších přístupů k chápání právní vědy nabídl Hans Kelsen. Podle Kelsena je úkolem právní
vědy prostřednictvím kritické analýzy poskytnout význam právní normy, ukázat její dopady – avšak je
nezbytné, aby nabídla všechny relevantní možnosti. Je až otázkou politickou či aplikační, jaký
konkrétní závěr bude využit. A to již není úkolem právní vědy. (Kelsen 1950: xvi). Kelsen tedy
nabízí pohled na objektivní právní vědu.


Výstupem kurzu Metodologie právní vědy I. je seminární práce (rozsah 10 stran), která se pokusí
vystihnout základní rysy právní vědy a nastínit postupy, které k tomu právní věda může využít.
Práce by tak měla poskytnout odpovědi na otázky Co je právní věda?, jaké jsou její úkoly?, jakými
postupy (metodami) disponuje, jaké má místo v obecné systematice věd? atp. Je nezbytné vyhledat si
recentní literaturu, která se tématem „právní vědy“ zabývá a vystihnout základní rysy spojené
s právní vědou. Alternativní možností je podat rozbor toho, že právní věda jako věda neexistuje – i
tento rozbor je však nutné podložit relevantní současnou literaturou. Samozřejmě, ani současná
literatura (v obou alternativách řešení zadání) není ve vakuu, ale vychází z literatury tradiční,
což je možné v práci reflektovat.


Práci je však také nutné obhájit – tj. přednést základní rysy práce a vysvětlit základní pojmy a
východiska. Termín této obhajoby se samozřejmě přizpůsobí konkrétním časovým možnostem. Pro
obhajobu je však nezbytné, aby práce byla odevzdána alespoň týden před ní.

Literatura zmíněná v zadání:

Alexander, G.S. Comparing the Two Legal Realisms: American and Scandinavian. In: TheAmerican
Journal of Comparative Law, 2002 (50), pp. 131 - 174.

Kelsen, H. Law of the United Nations. London: Stevens and sons, 1950.

Olivecrona, K. Realism and Idealism: Some Reflections on the Cardinal Point in LegalPhilosophy. In:
New York University Law Review, 1951 (26), pp. 120 - 131.

Olivecrona, K. The Imperative Element in the Law. In: Rutgers Law Review, 1964 (18), pp.794 - 810.

Peczenik, A. Treatise of Legal Philosophy and General Jurisprudence: Scientia Juris. Springer:
Dordrecht, 2005.

Tamanaha, B., Z.  A General Jurisprudence of Law and Society. Oxford University Press,2005.

Watson A. Legal Evolution and Legislation. In: Brigham Young University Law Review.1987, pp. 353 –
379.