Sankce

Sankce je právním následkem přestupku, přičemž soustava sankcí upravených v přestupkovém zákoně přestavuje odstupňovaný systém donucovacích opatření. Sankce upravuje § 11 přestupkového zákona a rozlišuje následující typy sankcí:

• napomenutí –je nejmírnější sankcí, jejíž podstatou je spíše morální donucení, přichází do úvahy v podstatě místo pokuty, ale pouze za předpokladu, že uložení napomenutí bude shledáno za účinné.
• pokuta – jedná se o majetkovou správněprávní sankci, výši pokut se u jednotlivých typů přestupků liší. Obecně lze uložit pokutu do výše 1 000 Kč, není-li u jednotlivých skutkových podstat stanovena pokuta vyšší. Specifickým případem je pokuta uložena v blokovém řízení, kdy lze obecně uložit pokutu do výše 5 000 Kč, pokud zákon explicitně pro případ blokového řízení nezmiňuje vyšší hranici.
• zákaz činnosti – je sankcí omezující povahy, jejíž cílem je omezit možnost opakování přestupkové činnosti. Může bránit v tom, aby pachatel vykonával svoje povolání nebo jiné činnosti, které slouží k zábavě, rekreaci, uspokojování osobních zálib. Lze jej uložit na maximálně 2 roky, a to pouze pokud to zákon výslovně předpokládá (kupř. u přestupků proti bezpečnosti silničního provozu, přestupků na úseku podnikání, přestupků na úseku zdravotnictví).
• propadnutí věci – je majetkovou sankcí, která rovněž brání opakování přestupku a současně je prostředkem jak odejmout pachateli prospěch, který případně z přestupku má. Propadnutí věci se může vztahovat na věc, která byla k spáchání přestupku užita nebo určena, nebo na věc, která byla přestupkem získání nebo byla nabyta za věc přestupkem získanou (kupř. prodejem věci, nebo výměnou takové věci).
• zákaz pobytu – jedná se o nejnovější typ sankce (s účinností od 15. 1. 2013) a spočívá v tom, že se pachatel nesmí po dobu trvání zákazu pobytu zdržovat na území obce nebo její části, v níž se opakovaně dopustil přestupku za předpokladu, že (1) přestupek byl spáchán úmyslným jednáním významně narušujícím místní záležitosti veřejného pořádku, (2)  pachatel byl v posledních dvanácti měsících přede dnem spáchání přestupku pravomocně uznán vinným z přestupku za obdobné jednání, kterého se dopustil na území stejné obce, a (3) uložení takové sankce je nezbytné k zajištění ochrany místních záležitostí veřejného pořádku na území obce. Sankce zákazu pobytu se přitom nesmí vztahovat na místo nebo obvod, v němž má pachatel trvalý pobyt nebo hlášený pobyt podle zvláštního právního předpisu. Sankci lze uložit za přestupky proti veřejnému pořádku, občanskému soužití, proti majetku a na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi.

Sankci lze přitom uložit buď samostatně, nebo s jinou sankcí; napomenutí však nelze uložit spolu s pokutou. Od uložení sankce lze ale v rozhodnutí o přestupku upustit, a to pokud k nápravě pachatele postačí samotné projednání přestupku. Při určení druhu sankce a její výměry se přihlédne k závažnosti přestupku, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům, okolnostem, za nichž je spáchán, k míře zavinění, k pohnutkám a osobě pachatele, a dále i k tomu, zda a jakým způsobem byl pachatel přestupku pro tentýž skutek postižen v kárném nebo disciplinárním řízení. Přestupkový zákon předpokládá zvláštní pravidla pro ukládání sankcí mladistvým, což odpovídá zvláštní péči, kterou je mládeži nutné věnovat:

• horní hranice pokuty se u mladistvého snižuje na polovinu, přičemž však nesmí být vyšší než 5000 Kč, v blokovém řízení se pak horní hranice pokuty u mladistvého snižuje na polovinu, přičemž však nesmí být vyšší než 2500 Kč.
• zákaz činnosti lze mladistvému uložit nejdéle na dobu jednoho roku, nebránil-li by výkon této sankce jeho přípravě na povolání.

Omezující opatření

Kromě sankcí lze dle přestupkového zákona ukládat omezující opatření, jejichž cílem je v první řadě odstranění či alespoň omezení, snížení nebezpečí dalšího porušení nebo ohrožení zákonem chráněných zájmů. Nemají tedy primárně působit pachateli újmu, ale mají chránit společnost před možnými následky protiprávních jednání. Ustanovení § 16 přestupkového zákona předpokládá následující ochranná opatření:

• omezující opatření – spočívá v zákazu navštěvovat určená veřejně přístupná místa nebo místa, kde se konají veřejné sportovní, kulturní nebo jiné společenské akce. Lze jej uložit u přestupků na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi (§ 30), proti pořádku ve státní správě a proti pořádku v územní samosprávě (§ 46), proti veřejnému pořádku (§ 47 a 48), proti občanskému soužití (§ 49), nebo proti majetku (§ 50).
• zabrání věci – je možné, pokud nebylo uloženo propadnutí věci, a současně se jedná o věc, která náleží pachateli, kterého nelze za přestupek stíhat, nenáleží pachateli přestupku nebo mu nenáleží zcela, nebo vlastník není známa, jestliže to vyžaduje bezpečnost osob nebo majetku anebo jiný obecný zájem.

Použité zdroje:

PRŮCHA, P. Správní právo: obecná část. 8. doplněné a aktualizované vydání. Brno: Masarykova univerzita a Doplněk, 2012, s. 400–403.

MATES, Pavel. Základy správního práva trestního. 6. vyd. V Praze: C. H. Beck, 2015, s. 77–89.