Podobné diskreční oprávnění jako pro nařízení vlády, pokud jde o možnost vydat podzákonný právní předpis bez výslovného zákonného zmocnění, platí pro obce, kraje a hlavní město Prahu při vydávání obecně závazných vyhlášek. Vyplývá z článku 104 odst. 3 Ústavy, dle něhož zastupitelstva mohou v mezích své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky.

Obecně závazné vyhlášky obcí a krajů již na rozdíl od právních předpisů vlády a orgánů státní správy nelze považovat za akty prováděcí, nýbrž se jedná o akty prvotní (k tomu dále – judikatura ÚS).

Nutno též dodat, že judikatura Ústavního soudu v minulosti nebyla jednotná, pokud jde o možnost územně samosprávných celků stanovovat svými obecně závaznými vyhláškami povinnosti, aniž by k tomu byly výslovně zákonem zmocněny (s ohledem na ústavní maximu zakotvenou v článku 2 odst. 4 Ústavy); např. v ustanovení § 10 zákona o obcích

Povinnosti může obec ukládat v samostatné působnosti obecně závaznou vyhláškou

a) k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku; zejména může stanovit, které činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek v obci nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku, lze vykonávat pouze na místech a v čase obecně závaznou vyhláškou určených, nebo stanovit, že na některých veřejných prostranstvích v obci jsou takové činnosti zakázány,

b) pro pořádání, průběh a ukončení veřejnosti přístupných sportovních a kulturních podniků, včetně tanečních zábav a diskoték, stanovením závazných podmínek v rozsahu nezbytném k zajištění veřejného pořádku,

c) k zajištění udržování čistoty ulic a jiných veřejných prostranství, k ochraně životního prostředí, zeleně v zástavbě a ostatní veřejné zeleně3) (dále jen "veřejná zeleň") a k užívání zařízení obce sloužících potřebám veřejnosti,

d) stanoví-li tak zvláštní zákon.

V nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 19. 1. 1994. sp. zn. Pl. ÚS 5/93, Ústavní soud patrně poprvé vyslovil, že obcemi vydávané obecně závazné vyhlášky sice mají originární povahu a k jejich vydání tak není potřeba výslovného zákonného zmocnění, to ovšem s ohledem na čl. 2 odst. 4 Ústavy a čl. 2 odst. 3 Listiny neplatí, pakliže stanovují povinnosti. Jinými slovy, že v takovém případě ústavní zmocnění dané článkem 104 nestačí, danou linii Ústavní soud následoval téměř 14 let. Poté, nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 45/06, názor přehodnotil, když uznal, k ukládání povinností v samostatné působnosti formou obecně závazné vyhlášky obec výslovné zákonné zmocnění nepotřebuje. Lze soudit, že uvedené lze bez dalšího aplikovat i na hlavní město Prahu a kraj; samozřejmě za podmínky, že jedná v rámci své samostatné působnosti.

Samozřejmě, pro případ zákonného podkladu pro ukládání povinností, lze doplnit též odpovídající ustanovení (§ 44 odst. 3) zákona o hlavním městě Praze:

Povinnosti může hlavní město Praha ukládat v samostatné působnosti jen obecně závaznou vyhláškou

a) k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku; zejména lze stanovit, které činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek v hlavním městě Praze nebo by mohly být v rozporu s dobrými mravy anebo z důvodu ochrany bezpečnosti, zdraví a majetku, lze vykonávat pouze na místech a v čase obecně závaznou vyhláškou určených, popřípadě stanovit, že na určitých veřejně přístupných místech v hlavním městě Praze jsou takové činnosti zakázány,

b) pro pořádání, průběh a ukončení veřejnosti přístupných sportovních a kulturních podniků, včetně tanečních zábav a diskoték, stanovením závazných podmínek v rozsahu nezbytném k zajištění veřejného pořádku,

c) k zajištění udržování čistoty na ulicích a jiných veřejných prostranstvích, k ochraně životního prostředí, zeleně v zástavbě a ostatní veřejné zeleně¹³⁾ (dále jen "veřejná zeleň") a k užívání zařízení hlavního města Prahy nebo městské části,

d) stanoví-li tak zvláštní zákon.,

a pro pořádek též o poznání stručnější ustanovení § 6 zákona o krajích:

Obecně závaznou vyhláškou kraje vydanou zastupitelstvem v mezích jeho samostatné působnosti lze ukládat povinnosti fyzickým a právnickým osobám, jen stanoví-li tak zákon.

Stále však platí, že obecně závaznými vyhláškami nelze stanovit nové skutkové podstaty přestupků a sankce; ty mohou být stanoveny jen zákonem ve smyslu § 2, § 11 a následujících zákona o přestupcích (srov. např. nález pléna Ústavního soudu ze dne 5. 4. 1994, sp. zn. Pl. ÚS 8/93).