RBM II, č. 1570 - 1292 Budislava z Louček se svým synem prodává templářům v Čejkovicích vesnici Senstráž. „Známo činíme, že jsme prodali (vendidimus) bratru Ekkovi, komturovi a templářům v Čejkovicích za 155 hřiven stříbra se všemi právy a vším příslušenstvím (cum iuribus et adtinenciis universis). A slibujeme témuž Ekkovi tuto vesnici chránit (libertare) dle zemského obyčeje (iuxta terre consuetudinem) proti nárokům všech našich přátel a všech, kteří by tento prodej napadli. Kdybychom tomuto svému závazku nebyli schopni dostát, zastavujeme (obligamus) templářům naši vesnici Hrušky s příslušenstvím, která jim má náležet jako jejich vlastnictví, a to tak dlouho, dokud neodstraníme škodu, která by kupujícímu z výše uvedeného prodeje vznikla.“ 1. Jakou smlouvu uzavřela Budislava s čejkovickými templáři? 2. Co byly hřivny stříbra? 3. Co je míněno obratem „prodej se všemi právy a příslušenstvím“? 4. Z jakého důvodu nabízela Budislava templářům zástavu vesnice Hrušky? 5. Jaký další institut by přicházel do úvahy namísto zřízení zástavy? RBM II, č. 1622 - 1293 „My, Václav, oznamujeme, že jsme prodali (vendidimus) Ortlibovi z Rožmitálu za 220 hřiven stříbra a jednu vázu vína rychtu s domem v Nymburku, dále mlýn na Labi u Nymburka, dva svobodné lány a rybník na řece Mrlině a jiná práva k nymburské rychtě náležející, kteréžto nemovitosti na nás spadly (ad nos devolutum). Pokud by někdo (3. osoba) na tomto kupci uplatňoval z titulu nabytí mlýna evikci (eviccio), před soudem nebo mimosoudně, budiž Ortlibovi a jeho dědicům zaručeno, že ne on nebo dědicové, ale my, resp. naši dědicové máme být pohnáni a že Ortlib s dědici není povinen se z toho mlýna nikomu před soudem zodpovídat. A kdyby někdo prokázal, že má na ten mlýn právo, tomu místo Ortliba či jeho dědiců slibujeme zadostiučinění (compensare, satisfacere). A dodáváme, že kdyby Ortlib nezanechal legitimní syny, mají na výše řečenou rychtu nastoupit jeho bratři či jejich dědicové.“ 1. Co byste si představili pod obratem „jiná práva náležející k nymburské rychtě“? 2. Jakou cestou získal král Václav II. prodávané statky? 3. Jak byste vysvětlili pojem „evikce“? CDB IV, č. 220 - 1251 „Smil z Lichtenburka řádně prodává (rite et legitime vendidimus) cisterciákům v Altzelle v míšeňské diecézi a za prodané touto listinou prohlašuje jmenované statky se vším příslušenstvím za 900 hřiven prověřeného stříbra pražské váhy. Prohlašuje, že částka byla v převzaté vesnici zaplacena celá poté, co Smil vesnici předal a odevzdal se všemi právy – hmotnými i nehmotnými (tradita et donata cum omnibus iuribus corporalibus et incorporalibus) náležejícími k uvedené vsi i se vším příslušenstvím. A aby tato koupě, resp. prodej se těšila věčné platnosti, tak ji Smil nechal posílit zákonem i obyčejem, které se nazývá objezd (lex et consuetudo circumequitatio dicitur, sive ummerithunge Teutonice, sive obyezda Boemice appellatur). Nadto se Smil zavázal za sebe i dědice, že proti tomuto trhu nic nepodnikne.“ 1. K čemu sloužil tzv. objezd? 2. Stylizátor zde použil výrazu „zákon“. S čím byste jej ztotožnili? RMB II, č. 1409 - 13. května 1287 „Ojíř, nejvyšší komorník království Českého, zvaný z Lomnice, dosvědčuje na Hradě před králem Václavem II., nejvyšším sudím, notářem království Českého a dalšími pražskými úředníky, že prodal věno se souhlasem (ea consentiente) své ženy Střezky tak, jak je to uvedeno v zemských deskách (in registro), totiž vesnice Přeskač a Chýnov se všemi užitky za 200 hřiven stříbra opatovi Dětřichovi a waldsaskému klášteru. 100 hřiven stříbra již Ojíř dostal, zbylých 100 hřiven se opat a konvent zavázali zaplatit týden po sv. Václavovi nejblíže následující. Ojíř měl poté v uvedenou dobu statky podle zemského obyčeje obejít (circuire) a po tři roky chránit před nároky třetích osob (per triennium secundum ius terre emendare). Pokud by Ojíř v průběhu správy zemřel, všechny závazky měl převzít jeho syn Smil, což také dosvědčil před Václavem II., nejvyšším sudím, notářem království Českého a dalšími pražskými úředníky. Obě strany výslovně přikázaly všechno zapsat do zemských desek.“ 1. K čemu sloužily zemské desky? 2. Proč Ojíř k prodeji potřeboval souhlas své ženy? 3. Jak se označuje platba ve sjednaných termínech? 4. Co označuje staročeský výraz „správa“? č. 279 – O koupi a prodeji domů „Poté, co Haindlin Lvův, brněnský měšťan, prodal Albertovi S růžovými tkaničkami (rusovlasému?), rovněž brněnskému měšťanovi, svůj dům za 80 hřiven stříbra a přijal od něj na znamení prodeje dva denáry, které se nazývají „goczpfennigc“ a které stvrzují každý trh, veřejně tento prodej odvolal. A to proto, že Albert o své vůli strhnul některé budovy (boudy) ve dvoře domu a Haindlinovi to přišlo líto. Proto Haindlin přišel před městskou radu a před přísežnými vrátil Albertovi denár stvrzující platnost kupní smlouvy a prohlásil, že nechce, aby tato smlouva platila. Současně žádal o nález v tom smyslu, aby Albert zbořené stavby buď obnovil, nebo aby mu je uhradil penězi. Albert sice přijal denár zpět, ale oponoval tím, že boural již vlastní stavby a ne stavby Haindlina. Přesto byl připraven přijmout nález (ať toho či onoho znění) podle spravedlnosti.“ 1. K čemu sloužily dva denáry, které zaplatil Albert Haindlinovi? 2. Jakou římskoprávní zásadu hodlal Haindlin porušit? 3. Jak byste situaci rozsoudili, kdybyste byli na místě brněnských přísežných a tedy členy městského soudu?