e.v- i
ČESKÉ
STÁTNÍ PRÁVO.
HISTORICKY VYKLÁDÁ
Dr. JOSEF KALOUSEK,
ftÁDITÝ PROFESSOR^ hi1tokie česka na česxb  umivekextb T ^rase,
ŘÍDni člin keíl, Sssicá ;SfouChoiti ^Iuk i fintit ^iuduii cinkl Fkamtiíka Josefa
PKO TÍDT,   ILOViaifOST a u»íl»í.
VYDÁNÍ DRUHÉ, MÍSTY OPRAVENÉ.
PRAHA.
BURSÍK  A KOHOUT
;>[iickic k. £ukb niriunr, 1802.
Hlavni zápis krále Vladislava 1471.
569
1462, 21. prosince. Z dbdarováni, ješ obdržel král Jiři od cisařt1 Fridricha III. 45 (2), 183.
1466, 2. října. Zpráva o svobodě panské při nálezich 322 (1), o vojnách 350 (3).
1467, 27. února. Zápis o svobodách zemských 141 (1), 314 (í), 350 (4).
1471, 16 června. Zápis Vladislava II. na výminky, pod kterými byl za krále zvolen.
Ve jméno božie amen. Léta narození syna božieho tisícieho čtyrstého sedmdesátého prvnteho, z milosti jeho svaté stalo se jest volenie na Horách Kutnách od kniežat, pánuov, rytieřstva, měst Pražských i jiných měst královstvie Českého i všie obce na osobu naši Vladislava, prvorozeného nejjasnějšího kniežete a pána pana Kazimíra, krále Polského, velikého kniežete Litevského, Ruského, Pruského pána a dědice, v pondělí po hodu božieho na nebesa vstúpenie (t. j. 27. máje 1471), podle svobod a práv koruny České, z svobodné dobré vuole jich, bez všeliké povinnosti nám i každému jinému. Kteréžto volenie nám skrze své znamenité pány poslyv k nám poslané dali jsú oznámiti, a nás svým i jich jménem krále Českého a pána svého přijieti a vyhlásiti plnú mocí poručili jsú urozeným Ctiborovi z Cimburka a z Tovačova, najvyššiemu hajtmanu mar-krabstvie Moravského, Janovi z Cimburka a na Boleslavi, hajtmanu kraje Boleslavského, Mikulášovi z Landštýna, najvyššiemu písaři desk zemských královstvie Českého, statečnému Jindřichovi z Smiřic, ctihodnému Pavlovi proboštu Zderazskému, poslům od poctivých purkmistrův a rad i všech obcí slavných měst Pražských i jiných měst královstvie Českého, statečným Bernartovi Bierkovi z Násile, hajtmanu knižetstvie Opavského, a Benešovi z Ostromíře. Kteřížto poslové artikule některé dole psané potřebné ode všie koruny České k nám jsú přinesli, nám jsú okázali a z vuole božie s námi šťastně všecky srovnali v sobotu de;i svatého Víta (t. j 15. června); a na-zajtřie v neděli, na paláci hradu královského, vzemše od nás přiřčenie k držení a zachování těch všech artikulov i jiných všech práv a svobod koruny České, nás u přítomnosti nejjasnéjšieho kniežete a pána, pana Kazimíra krále Polského . . . (vypočítávají se přítomní 2 biskupové, 7 vojevod, 11 kastellánův a 5 nejvyššich úředníků polských) .... i jiných pánuov a rytieřstva královstvie Polského, za krále a pána přijali jsú a vyhlásili. Kterýchžto artikuluov již dotčených spis a zřiezenie jest v tato slova:
i. Najprvé, jakož sněm obecný královstvie Českého držán byl jest na Horách Kutnách, a na tom sněmu z hodných příčin za krále Českého voleni jsme: přiřkli jsme listem naším jistotu učiniti podle všie potřebnosti, aby to volenie tu u Hory Kutny učiněné nebylo k škodě pánuom, rytieřstvu, ani poctivým městóm Pražským, jakož právo a obyčej jest v Praze krále voliti podle práv a svobod zemských.
S7o
Přiloby:
2. ttem, přiřkli jsme kompaktáta mezi svatým koncilium Basi-lenskýro, a slavným královstvím Českým a markrabstvím Moravským zjednaná a učinená, aby zase v svú pevnost vstúpila a přivedena byla a skutečně zachovávána. A to máme zapsatí podle všech zá-pisův předkuov našich králuov Českých a držeti i k miestu přivésti; a jestliže by kdo chtěl proti tomu býti a království Českému a mar-krabství Moravskému to rušiti, máme jich při tom hájiti a bránití proti každému; a před otcem svatým papežem to jednati, aby Čechóm a Moravanom to bylo v skutku k věčnosti potvrzeno.
3. Item, přiřkli jsme, aby takový arcibiskup dán a spósoben byl kostelu Pražskému, kterýžby Čechy i Moravany při kompakta-tiech zachovával a držal duchovnie i světské ve všech věcech, což v sobě zavierají, i také podle zápisuov a ujistěnie ciesaře Sigmunda sl. paměti i jiných králuov Českých až do krále Jiřieho jeho zápisuov; a takový arcibiskup aby brzy zjednán byl, stvrzen a posvěcen.
4. Item, přiřkli jsme korunu* Českú držeti a zachovati, všecky pány, rytieřstvo, poctivá města Pražská i jiná města i všecku obec též koruny, při práviech, řádech, svobodách vysazení a obdarování i všech slušných starých i jiných zvyklých dobrých obyčejích.
5. Item, přiřkli jsme, všeckna privilegia a zápisy od ciesařuov a králuov Římských i králuov a kniežat Českých, slavných pamětí, koruně České daných, pánuom, rytieřstvu a poctivým městóm Pražským i jiným městóm, neb kterýmkoli osobám duchovním i světským učiněné a obdarované, zvláště slavných pamětí krále Otakara, krále Jana, ciesaře Karla, krále Vácslava, ciesaře Sigmunda, krále Albrechta, krále Ladislava, krále Jiřieho, všecky zápisy dané a vyšlé až do jeho smrti, držeti bez odporu a zmatku všelikterakého a v skutku zachovati a obhajovati.
6. Item, přiřkli jsme hradu Karlšteina, koruny, klenotuov všelikterakých zemských, i také desk i privilegií neporúčeti ani svěřo-vati žádnému bez vuole a rady panuov, rytieřstva královstvie Českého i měst Pražských, pokudž kteří právo mají.
7. Item, přiřkli jsme, když buohdá k korunování pojedem, že zachovati máme řád a zvyklosti starodávnie královstvie Českého.
8. Item, přiřkli jsme, žádných cizozemcuov duchovních ani světských na úřady zemské, aniv městské, ani duchovnie nesázeti, ani jimi zámkuov a měst koruny České osazovati a jim jich svěřovatí.
9. Item, přiřkli jsme v tom naši péči a pilnost mieti a to zjednati, aby král Jiří slavné paměti ode všech klateb, hanění a všelikterakého obtieženie duchovnieho, kterýmiž za zdravie i na smrti obtiežen byl, a kterakkoli bylo jest to naň uvedeno neb na jeho věrné přidrž cjície od otce svatého, aby z toho byl vyveden a sproštěn i se všemi knieža ty, pány, preláty, rytieřstvem, městy i se vši obcí, kteříž j.sú se jeho přidrželi, duchovní i světští, živí i mrtvi, slušné bez hanby, bez škody i bez nákladuov koruny České.
10. Item, přiřkli jsme, že nemáme žádných zemi, kniežetstvie.
Hlavní zápis krále Vladislava 1471.
S7i
měst i zámkuov, hraduov, manuov i jiných všelikterakých zboží k České koruně příslušejících od koruny odtrhovati ani odcizovati nižádným obyčejem, ani žádnými věny, ale což by od koruny odtrženo neb odcizeno bylo, to máme zase připojiti a ku koruně shromáždití.
11. Item, přiřkli jsme, jasnú Johannu královu Česku zachovati při jejiem věně ....
12. (Ze král Vladislav má synům krále Jiřího vyvaditi soukromé statky zadlužené ku potřebě zemské.)
13. Item, přiřkli jsme, s žoldnéři a s jinými lidmi služebnými, s kterýmiž by nebylo uhozeno o služby a škody, s nimi uhoditi podle slušnosti a podle rady pánuov královstvie Českého.
14. f O vybavení knížete Viktorina a jiných zajatců z války.)
15. Item, přiřkli jsme, aby ti, kteří jsú se slavné paměti krále Jiřího přidrželi a ještě též se při nás a při koruně věrně držie, a proto své zámky a zbožie ztratili a škody vzali, aby naší pomocí a pilnosti k svým zámkuom a zbožiem slušně přijití mohli, a škody milostivě opraviti.
16. Item, přiřkli jsme, pro čest slavné koruny České a přátelstvo, s arcibiskupy a biskupy, korfersty v duchovními i světskými, i s jinými kniežaty, s kterýmiž první králi Čeští v přiezni a závazciech se drželi a v přátelství se zachovávali, že i my též máme se zachovati.
17. Item, přiřkli jsme, mince české žádným obyčejem nepo-lehčovati ani ponižovati, ale rasem svým se mieti a zachovati podle vysazení a privilegií koruny České, jakož právo jest.
18 (O náhradě knížeti Saskému za náklady válečné.)
19. Item, jakož žádáni jsme za přímluvu před kniežaty Saskými za urozené Opple, aby k svému přijití mohli, v tom naši pilnost rádi chceme okázati.
K takovým našim přiřčením, pro jistotu a pevnost zdrženie a zachovanie všech artikuluov svrchupsaných i jiných věci přimieněných, my Vladislav, z božie milosti král Český, markrabě Moravský, Lucemburské a Slezské knieže a markrabě Lužické oc, signet prsteňa našeho kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest spósoben a dán v Krakově, léta a dne jakož svrchu psáno stojí, skrze ruce ctihodného Zbyhněva z Olešnice, skolastika Krakovského a sekretáře krále Kazimíra Polského krále oc.   Commissio ejusdem.
Tištěno v Archive Českém IV. str. 451—5. —■ Souvěká zpráva o volicím sněme Kutnohorském 1471 spolu s artikuly novému králi poslanými tištěna v ČČMus. 1847, II. 186—195. — Srv. str. 257—259.
1477, 10. Června. Investitura krále Vladislava 46 (2).
1477, 13. prrsince. Revers krále Maty dle Corvina k HSi 48 (1).
1478, 30. záři. Ze smlouvy Budínskě 185—187, srv. 83.
■ 1479, 9. července. Ze žádosti Šlechty ku králi Vladislavovi 358 (1). 1486, 18. února. Sněmovní nálet o cizozemcích 143 (1).
572
Přílohy:
1497, 21. února. Z moravského privilegia o přijímáni zemepána 261. 1497. Z Vladislavova majestátu o rozděleni úřadů mezi stavy 371 (í),
1497, Snefeni snemovni o sepsáni zřízeni zemských 324 (1). 1497-1500. FHsahy nejvyUkh úředníkův 381—3 (/).
1498, 28. listopadu, Z velikého privilegia slezského 94, 262.
1499, 12. listopadu. Z privilegia Vladislavova na ntodcizováni 155 (1). 1502, 17. února. Z privilegia o přijímáni do stavu panského 454 (/). 1509, 21. března. Z reversu o volbě a korunován1 krále Ludvika 192 (1), 263.
1509, 21. března. Hlavní zápis, jejž král Vladislav jménem svého syna krále Ludvíka po jeho korunování stavům českým vyinl.
My Ludvík z Boží milosti Uherský, Český oc král, markrabě Moravský oc,
1. přiřkli jsme kompaktáta mezi svatým koncilium Bazilejským a slavným královstvím Českým a markrabstvím Moravským zjednaná a učiněná, aby zase v svú pevnost vstúpila a přivedena byla a skutečně zachována; a to máme zapsati podle všech zápisuov předkuov našich králuov Českých a držeti a k mistu přivésti. A jestližeby kto chtěl proti tomu býti a království Českému a markrabství Moravskému to rušiti, máme jich při tom hájiti a brániti proti každému; a před otcem svatým pape/.em to jednati, aby Čechuom a Morava-nuom to bylo v skutku potvrzeno.
2. It přiřkli jsme, aby takový arcibiskup dán a zpuosoben byl k kostelu Pražskému, kterýžby Č~chy a Moravany při kompaktatich zachoval a držal, duchovní i světské, ve všech věcech, což v sobě zavierají, i také podle zápisuov a ujištěnie císaře Žigmunda slavné paměti i jiných králuov Českých, až do krále Vladislava JMsti otce našeho nejmilejšieho zápisuov. A takový arcibiskup aby brzy zjednán byl, stvrzen a posvěcen.
3. It. přiřkli jsme korunu Českú držeti, a zachovati všecky pány, rytieřstvo, poctivá města Pražská i jiná města, i všecku obec též koruny při právích, řádích, privilegiích, svobodách, vysazení a obdarování zemských, i všech slušných starých a jiných zvyklých dobrých obyčejích, zvláště slavných pamětí krále Otakara, krále Jana, ciesaře Karla, krále Václava, ciesaře Žigmunda, krále Albrechta, krále Ladislava, krále Jiřieho, krále Vladislava otce našeho nejmilejšieho všecky zápisy dané a vyšlé až do JMsti smrtí, držeti bez odporu a zmatku všelikterakého a v skutku zachovati a obhajovati.
4. It. přiřkli jsme hradu Karlšteina, koruny, klénotuov všelikterakých zemských, i také desk i privilegií neporúčeti ani svěřovali žádnému bez vuole a rady pánuov, rytieřstva královstvie Českého i měst Pražských, pokudž kteří právo mají.
5. It. přiřkli jsme, kdyžbychom v panování skutečné královstvie Českého vstúpiti měli, že zachovati máme řád a zvyklosti staro-dávnie královstvie Českého.
Tři zápisy krále Ferdinanda 1526, 1528.
579
1526, 15. prorince, Ul 1528, 4. května. Hlavni zápis krále Ferdinanda L na svobody a práva království Českého.
My Ferdinand z božie milosti Uherský a Český, Dalmátsky, Charvátský oc král (1526 místo toho pouze: Bohemiae rex), infant v Hispánii, arcikn'že Rakouské, markrabě Moravský, Lucemburské a Slezské kníže, a Lužický markrabě oc. Oznamujeme tímto listem všem:
1. Ze přiřkli jsme Compactata mezi svatým ConciI(i)um Basilejským a slavným královstvím Českým a markrabstvím Moravským zjednaná a učiněná, aby zase v svú pevnost vstúpila a přivedena byla a skutečně zachována; a to máme zapsati podle všech zápisúv předkův našich králův Českých, a držeti a k místu přivésti; a jestliže by kto citěl proti tomu býti a království Českému a markrabství Moravskému to rušiti, máme jich při tom hájiti a brániti proti každému, a před otcem svatým papežem to jednati, aby Čechům a Moravanům to bylo v skutku potvrzeno.
2. Item přiřkli jsme, aby takový arcibiskup dán a spůsoben byl k kostelu Pražskému, kterýžby Čechy i Moravany při Čompac-tatfch zachoval a držal, duchovní i světské, ve všech věcech, což v sobě zavírají, i také podle zápisův a ujištění císaře Žigmunda slavné paměti i jiných králův Českých, a krále Vladislava slavné paměti zápisův; a takový arcibiskup aby brzy zjednán byl, stvrzen a posvěcen.
3. Item přiřkli jsme korunu Českú držeti a zachovati, všecky pány, rytířstvo, města Pražská a jiná města i všecku obec též koruny, při právíqh, řádích, privilegiích, svobodách, vysazení a obdarování zemských, i všech slušných starých i jiných zvyklých dobrých obyčejích, zvláště slavných pamětí krále Ottagara, krále Jana, císaře Karla, krále Václava, císaře Zikmunda, krále Albrechta, krále Ladislava, krále Jiřího, krále Vladislava, všecky zápisy dané a vyšlé až do Jich Milostí smrti držeti bez odporu a zmatku všelijakého, a v skutku zachovati a obhajovati.
4. Item přiřkli jsme hradu Karlšteina, koruny, klenotův všelikterakých zemských, i také desk i privilegií neporoučeti ani svěřo-vati žádnému bez vůle a raddy pánův, rytířstva království Českého i měst Pražských, pokudž kteří právo mají.
5. Item přiřkli jsme, že zachovati máme řád a zvyklosti starodávní království Českého, fltem promisimus, quamprimum gubernamen effectuale praefati regni Boemiae in nos susceperemus, quod obser-vare debemus ritus et consuetudines antiquas regni Boemiae.)
6. Item přiřkli jsme, žádných cizozemcův, duchovních ani světských, na úřady zemské, dvorské ani městské ani duchovní ne-sázeti než Čechy, ani jimi zámkův a měst koruny České osazovati a jim jich svěřovati; a. to márne s radou činiti. A též v okolních zemí (sic) království Českému příslušejících, aby bylo držáno, jakož
58o
PHlohy:
jest to za císaře Karla a jiných králův a předkův našich držáno a zachováno bylo.
7. Item přiřkli jsme, že nemáme žádných zemi, knížetství, měst, zámkův, hradův, manův a jiných všelikterakých zboží k České korané příslušejících od koruny odtrhovati ani otlcizovati nižádným obyčejem ani žádnými věny; ale cožby od koruny odtrženo nebo odcizeno bylo, to máme zase připojiti a k koruně shromážditi.
8. Item přiřkli jsme mince české žádným obyčejem nepoleh-čovati ani ponižovatí bez vůle vší země, ale tak se zachovati podle vysazení a privilegií koruny České, jakž právo jest.
g. Item přiřekli jsme, což jsú předkové naši císařové neb králové Čeští komu dali, zapsali, stavům, osobám neb osobě, bud na království, na duchovenství neb na manství, že to máme držeti a v celosti zachovati; však cožby nebylo proti milostem a obdarování, kteréž jest král Vladislav slavné paměti dáti ráčil všem stavům království tohoto.
10. Item přiřkli jsme každý stav zvláště při jich právích, řádích, privilegiích, svobodách, vysazení, zvyklostech, obdarování, což kterému stavu náleží, zachovati.
Tomu na svědomí pečeť naši královskú k listu tomuto přivě-siti jsme rozkázali. Dán na hradě Pražském v pondělí po svatých Filipu a Jakubu leta božího tisícého pětistého dvadcátého vůsmého, království našeho Uherského a Českého druhého. (Harum testimonio literarum sigilli nostri, quo tanquam archidux Austriae hactenus usi sumus, appensione munitarum, datum in civitate nostra Vienna, die decima quinta mensis Decembris, quae est Sabbati proxima post festům Luciae, a. D. millesimo quingentesimo vicesimo sexto, regni vero nostri anno primo).
Latinský list tohoto obsahu, vydaný od krále Ferdinanda I. ve Vídni 15. prosince 1526, vepsán jest do latinského kopiáře privilegii Karlštejnských fol. 21 pod nápisem: Ferdinandi Romanorum, Ungariae et Boemiae dc regis obligationes et promissa facta stalibus regni Boemiae«, a tišttn u Goldasta, Appendix Nro. 100 p. 206. Český majestát s nim srovnalý z dne 4. máje 1528 čte se v českém ko-piáři priv. Karlšt. fol. 23 pod nápisem: »Závazkové krále Ferdinanda JMsti.« Klademe zde plné zntni této pozdější české listiny, přičiriujtce číslováni článku a urá-dřjice v závorkách formálne odchylky, které se naskytuji v prvějšlm latinském listé. — Oba listy, latinský i řeský, tištěny jsou nově ve Sněmích Českých I. 272. Tamže str. 265—6 a 270 ve vyjednávání sněmovním r. 1527 a 1528 jest vidno, kterak stavové dohlašovali se, aby král vydal jim ten list po druhé; záleželo jim na tom nepochybně proto, že první latinské vyhotovení vyšlo jen s pečetí arciknilecí, ježto-Ferdinand 1526 neměl ještě královské pečeti české, která se přivěsila k listu roka 1528. — řirv. 264.
Jest vidřti, ?e tento list Ferdinandův do slova se srovnává se zápisem Ludvíkovým od r 1509; při překládáni a opisovaní jeho nezměněno nic více, nežli hhiva a datum; pak se vynechalo nazývání Vladislava »otcem naším nejmi-lejšimoř, a u Praíanů vynechán titul »poctivých«. Ve výčtu předešlých králův, jichž privilegia se potvrzují, zapomněli přidati krále Ludviko; i malicherná odchylka v 9. článku »přiřekli«, naproti »přiřkli" v ostatních článcích, jest zachována.
Listy krále Ferdinanda 1526, 1528, 1545.
1537. Z námitek, kteréž král Ferdinand před svým korunováním podal na* proti některým požadavkům stavil ä'ských: o dotazováni úředníka 97 (1), i rad 105 (/), o listech z kanceláře (eské 123 (1), o výkladu didi&nosti trůnu 195 (1), o voleni krále 197 [2), o soudech cizích 364(2), o přebýváni královi v zemi 387(1).
1527. Sněnoviii artikul o korunováni nástupce 207 (2).
1535. Zřízeni Zemské markrabstvi Moravského: fol. 85 o cizozemcích se okupujících 144 (2), f. 34 o glejtech 296 (2), f. 79 o dobjvkách 298 (2).
1543, 1. června. Z testamentu krále Ferdinanda I. 217 (i). 1545. Z artikulů sni/nu českého 6. ledna o zavírkách snimů 336 (1), 17. trpná o sjezdech krajských 309 (2).
1545. 2. zdH. Krále Ferdinanda^ druhý rwers na volení My Ferdinand z buoží milosti Římský král, po všecky časy rozmnožitel říše, a Uherský, Český oc král oc. Oznamujem tímto listem všem vůbec: Jakož se spuosobem a z dopuštění pána Buoha všemohoucího, léta tisícého pětistého šestmecítmého na den Stětí sv. Jana, žalostivá věc přihodila, že jest najjasnějši kníže a pán, Ludvík Uherský a Český oc král oc, bratr a švagr náš najmilejší, pro obranu svaté víry křesťanské a zachování království, zemí a poddaných svých věrných milých, bojujíc proti dědičnému a ukrutnému nepříteli všeho křesťanstva Turku, bez dědicuov z světa sšel, a tudy království České i jiné země příslušející, jakožto markrabstvi Moravské, knížectví Slezské, Horní a Dolní markrabstvi Lužické, se všemi a všelijakými vrchnostmi, panstvím a svobodami k nim nále-žjtými, na najjasnejší kněžnu a pant Annu, Římsku, Uhersku a Česku oc královu oc, manželku naši najmilejší, jako na vlastní s .-stru vejš psaného krále Ludvíka slavné paměti, a pravou přirozenou dědičku podle nadání, svobod, privilegii a vej sad císaře Karla Čtvrtého spravedlivě připadlo, tak jakž týž majestát to siřeji v sobě obsahuje a zavírá, kdyžby z královského rodu a kmene, mužského neb ženského pohlaví řádně zplozeného žádného nepozuostalo, aby svobodné volení krále Českého stavuom téhož království a zemím k němu příslušejícím a nejinou měrou náleželo, kteréhožto listu císaře Karla datum stojí v Praze leta tisícého třistého čtyřicátého osmého, indictione první a sedmé Idus Aprilis a království leta druhého; a také v listu a zápisu krále Vladislava, pana otce našeho nejmilejšího slavné paměti, zřetedlně jest to dostaveno, kdyžby pán Buoh krále Ludvíka smrti bez dědicuov uchovati neráčil, tehdy podle práv, vejsad, svobod a privilegii království Českého králová Anna, manželka naše nejmilejší, pravá dědička království Českého zústati má, kteréhožto listu datum jest na hradě Pražském v pátek po svatých tří králích leta^ tisícého pětistého desátého, a království Uherského dvadcátého a Českého třidcátého osmého; protož stavové často-psaného království Českého svrchu jmenovaná manželku naši nejmilejší, jako pravú dědičku a královou tohoto království vedle znění vejš
Přílohy:
psaného království Českého práv, vejsad á svobod poddaně jsou uznali a přijali, a osobu naši po již dotčené manželce naší jakožto-pravé dědičce za krále a pána svého z své svobodné a dobré vuole volili a přijali. Kterúžto stavuov povolnost a osoby naší za krále volení a přijetí dotčeným stavuom, dědicuom i budoucím jich vší milosti naší královskú i s dědici a budoucími našimi nahražovatí ráčíme. Tomu na svědomí pečeť naši královskú k listu tomuto při-věsiti jsme rozkázali a ruku vlastní se podepsati ráčili. Dán na hradě našem Pražském v středu po sv. Jiljí, leta od narození syna buožího tisícého pětistého čtyřicátého pátého, a království našich Římského patnáctého a jiných devatenáctého.
Kopiář českých privilegií Karlšteinských, fol. 26. — Tištěno česky i latinsky ve Suřmích Českých I. 637. — Výklad víi výše str. 214—218.
1547. Z kodiciUu krále Ferdinanda I. 217 (1).
1547. Ze zapitu spolčených stavů v: o rozepisováni sněmů. 309 (/).
1547. Ze snimu Barlolomijského: o dědičnosti trůnu 218 (2), o právieh králi od stavů propůjčeních 274 (1), o mezích moci královské 275 (/), o povinnosti krále k zachováváni privilegii 303 (/), o pokládáni snimův a sjezdův krajských 310 (1), o osazováni úřadův 378 (3)
1548. Z protokolu sněmu říšského v Avgípurce: prohlášttií krále Ferdinanda I. o poměru korxmy České k říši Římtko-Němeeké.
1. Die boehmische Königliche Majestät ist von deroselben verordneten Crays-Räthen hiervor zeitlich erinnert, was massen der König zu Böhmen im jüngsten Wormbsischen Anschlag befunden worden, und dass derhalben gemeiner Crays-Versamblung Vorhaben were, Ihre Königliche Majestät als König zu Böhmen und Chur-fürsten von deren Landen wegen, so ihre Majestät als König von Böhmen vom Reich zu Lehen tragen, in den neuen Anschlag auch zu bringen und zu belegen: inmassen sie dann in dem reformirten Anschlag allbereit gethan. Nachdem aber solch Bedenken und Vorhaben Ihrer Kön. Maj. zu vernehmen ganz frembd gewesen, Sie hievor auch davon nichts gehört noch gewust, so haben Ihre Kön. Maj. Mangels halben genügsamen Berichts die Sachen bis zu Ihrer glücklichen Ankunfft in die Cron Böhmen verschoben, und sich allda nach fleissiger Erkundigung nichts anders erinnern noch erfahren mögen, dann dass die Stände der Cron Böhmen keiner Reichs-Anschläge bekandlich auch nicht geständig seyen, dass weder der angezogene Wormbsisch noch ältere Anschläge mit Ihr. Königl. Majest» löblichen Vorfahren Königen zu Böhmen Wissen noch Willen geschehen, dass sie auch darum nicht gehalten noch einige Hülff geleistet hetten, auch endlich keine schuldig weren.
2. So wissen sich auch Ihre Kön. Mt nicht zu berichten, dass Sie in Zeit Ihrer böhmischen Regierung, darinn doch etwan viel Reic hshülfen bewilligt und geleistet worden, je belegt, nech umb