PRÁCE ZE SEMINÁŘŮ PRÁVNICKÉ FAKULTY KARLOVY UNIVERSITY V PRAZE. SEŠIT Č. 7. SEMINÁŘ PROF. Dra M. STIEBRA. PŘE LÍČENÍ PŘED ČESKÝM SOUDEM ZEMSKÝM. (Scénická rekonstrukce z první poloviny XVI. stol.) NAPSAL JUC, JIŘÍ VESELÝ. V PRAZE 1930. Vydávají ředitelé seminářů s podporou ministerstva školství a národní osvěty. Knihtiskárna Typus, Smíchov. Přetimluva. V letním semestru 1929 probíral se v seminárním cvičení z dějin veřejného práva v střední Evropě proces před českým zemským soudem, člen semináře JUC Jiří Veselý shrnul výsledky seminárního cvičení a svého vlastního badání v tištěných i archivních pramenech v dramatickou scénu z počátku XVI. století. Jakkoli scéna tato má pro seminární práci neobvyklou formu, neváhám ji přece uveřejniti, poněvadž se jí dá posluchačům plastický obraz soudního řízení před českým zemským soudem století XVI. V Praze, dne 10. dubna 1930. Dr. M. Stieber, ředitel semináře. Úvod. V práci této sledoval jsem dvojí cíl: jednak rekonstruovati na základě pramenů co možná přesně průběh soudního řízení před soudem zemským, jednak najiti náplň i formu takovou, aby neunavovala, spíše vzbudila zájem i u neodborníka. Je přirozené, že se tyto dvě tendence leckdy střetly: někde jsem obětoval jevištní působivost ve prospěch pravdivosti, jindy, doufám řidčeji, musila věda ustoupit beletrii. Zdali a do jaké míry se mi podařilo zachovat správný postup, náleží k posouzeni odborné kritice; zde bych chtěl pouze naznačit některé věci, o kterých znalec ihned pozná, že neodpovídají historické skutečnosti, dále uvésti prameny a postup práce. Podkladem děje je půhon k suchým dnům letničním roku 1543 a nález, který se k němu stal ve čtvrtek po sv. Urbanu roku 1545, obojí v kvaternu půhonném desk zemských menších č. 1 (cit. DZ m. 1) na listě G 1. Půhon tento1) zní: Florian Griespek z Griespachu etc.*) pohání Václava Točníka z Kři-mic a v Křimicích**) i odtudž kdež co má ze škod ze 20ti hřiven striebra pro nevydání Doroty sirotka dcery někdy Beneše rychtáře ze vsi Babi, kmetičny jeho Floriana Griezpeka. — Dokládá se cedulí řezaných, svědomí, Iistuov poselacích, zřízení zemského a jiných svých spravedlností a na to žádá spravedlivého nálezu. Juxta: Vložen útok v pondělí po sv. Ambroži [9. dub.]. J u sta: Ambrož komorník. Stání ut supra. *) Týž Florian poroučí Václavovi z Helfmburku k zisku i k ztrátě. **) Tu týž poroučí Václavovi z Peclinovce k zisku i k ztrátě. Vedle pak připsán nález tohoto znění: V při mezi Florianem Griespekem z Griespachu, krále JMsti sekretářem v kraji českém, puovodem s jedné a Václavem Točníkem z Křimic pohnaným a strany druhé, tu kdež týž Florian pohání jeho Václava ze škod ze 20ti hř. stř. pro nevydání Doroty sirotka, dcery někdy Beneše ze vsi Babiny, ^kmetičny jeho Floriana Griespeka etc, tak jakž puohon a žaloba plněji svědčí; na to ukázal ceduli řezanú poselací a svědomí, žádajíc podle pruovodu a ukázání svého za opatření. Proti tomu od Václava Točníka jest mluveno, že tento pruovod s puohonem se nesrovnává, neb někteří svědkové svědčící, že by lidé Václava Točníka tu Dorotu vzali a peněz drahnú summu při tom, a jiní seznávají, že by pychem vzata býti jměla, ješto puohon z žádného pychu není a, poněvadž pořádnýho poselství Florian Griespek jest podle zřízení zemského neučinil ani odpovědi nevyčkal, než hned pohnal, ješto se !) Chystaného vydání č. 248. Václavovi Točníkovi vidí, že tím vydáním též Doroty není povinen, neb jest se pořádně vdala, a také ani toho se neukazuje, aby tak ona Dorota na grunty jeho Václava a a volí jeho přinesena býti jměla, při tom též za opatření žádaje; dále ukázal svědomí, že on Václav jest k němu Florianovi posílal od člověka svého, aby touž Dorotu jemu k stavu manželskému dal a proto jest to i na právo duochovní do Plzně podáno, aby to rozeznáno bylo, komu by táž Dorota k stavu manželskému náležela: člověku-li Václavovu čili opa-tovu, a jest týž člověk opata Plaskýho od tý spravedlivosti pustil a on pořádně člověk Václavu Točníku s ní v stav manželský jest vstoupil, prvé nežli puohon on Václav od Griespeka zastižen byl, při tom vždy pořádném sjití manželském žádaje zachován býti, neb by toyly veliké těžkosti, aby tak manželé rozlučováni býti jměli, a jest to předešle i sněmem vyměřeno, jak se vdávati kmetičny s povolením pánuov svých mají a jak nic, poroučeje se k spravedlivému rozvážení. Proti tomu zase od Floriana Griespeka jest mluveno, jakž strana správu dává o kmetičnách, jak se vdávati mají neb nic, táhnouce se na obecní sněm kterýž se o takových kmetičnách stal, ale toho se neukazuje, nýbrž na odpor což ještě v zřízení zemském nezrušeno jest, jakž o týchž kmetičnách králem Vladislavem mezi stavy panským a rytířským s jedné a. městy z strany druhé vajpověd' se stala, dav touž vajpoveď z strany sirotkuov na to čisti a jiná svědomí, nález mezi Jindřichem Diblíčkem z Přívor a Petrem Bzenským z Proruby z strany druhé, a tak při tom při všem ukázání svém žádaje za opatření. — Tu úředníci Pražští menší desk zemských na plném soudu zemském menším slyševše strany a jich s obou stran pře líčení, cedule řezané, svědomí, listy poselací, zřízení zemské, vajpověd' krále Vladislava slavné paměti mezi stavy panským, rytířským s jedné, Pražany a jinými městy království českého strany druhé učiněnu a vzavši naučení od pánuov jich milostí a vladyk s plného soudu zemského takto o tom nalezli: poněvadž se jest to z svěd-kuov dostatečně našlo a vyhledalo, že táž Dorota sirotek, dcera někdy Beneše rychtáře ze vsi Babiny, kmetična jeho Floriana Griespeka jest a on Florian Griespek řádné poselství, jak zřízení zemské ukazuje, o vydání též Doroty k němu Václavovi Točníkovi jest poslal, a zřízení zemské a vajpověd' krále Vladislava slavné paměti mezi stavy panským, rytířským a Pražany a jinými městy král. Česk. učiněná to v sobě zřetedlně obsahuje, když by komu sirotka vedle svolení zemského nevydal, aby jej mohl ze dvacíti hřiven stříbra bez lotu spolu puovodem pohnati, a když to obdrží, že je sirotek jeho, že jemu tu pokutu dáti a sirotka s tou pokutou vrátiti, jakž artykul v též vajpovědi šíř v sobě obsahuje a zavírá, i maje on Václav Točník podle dotčeného zřízení zemského a též vajpovědi tak se zachovati a dotčenu Dorotu, kmetičnu jeho, podle takového poselství k sobě učiněného jemu Florianovi Griespekovi vydatí, toho jest neučinil a toho ničímž podle práva neodvedl, aby tím vydáním dotčené Doroty jemu Griespekovi povin-nen nebyl, i z těch příčin dává se jemu Florianu Gryspekovi puovodu proti témuž Václavovi Točníkovi za právo tak, aby on Václav Točník jemu Florianovi Griespekovi touž Dorotu jeho vydal a pokutu zřízením zemským vyměřenou dal, a to konečně od dnešního dne ve dvú nedělích pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se ve čtvrtek po sv. Urbanu léta etc. 45ho. Když byla práce tato v prvním náčrte hotova, nalezl jsem v kvaternu půhonném DZ m. 41 D 28 pět půhonů průvodních k této při a některá místa podle nich doplnil a opravil. Jak je ze zpracování zřejmo, zmírnil jsem strohost původního nálezu, který vrací pánovi poddanou bez ohledu na další osud manželství tak, že má býti manželství zachováno. Tím jsem získal zpestření děje, ale chyběl podklad k takovému rozhodnutí, neboť prameny ani literatura případu takového neřeší. K r o f t a ve své studii »Přehled dějin selského stavu v Čechách a na Moravě«2) zabývaje se poměry podobnými praví, že při provdání kmetičny šlo spíše o propuštění z poddanství, o výhost, než o svolení k sňatku. Použil jsem tohoto institutu, ovšem v jiném smyslu tak, že pán manžela Do-rotina je povinen dáti výhost tomuto, pán Dorotin pak zamýšlenému man- I želovi Hanzi ěkopkovi. / Pře v mém podání je projednávána před pány a vladykami na plném soudě zemském; ale ve skutečnosti, jak vysvítá z půhonu i nálezu, probíhala před soudem zemským menším. Proces o lidi sběhlé je totiž jedním z případů, které příslušely před menší soud.8) Chtěje předvésti na jevišti_ soud zemský větší, dopustil jsem se této úchylky proto, že na větším soudě projednávaly se případy s hlediska divadelního méně zajímavé (o dědictví, o nářek cti), kdežto látka tato poskytla mi dosti možností, abych do celku vsunul pokud možno všechny příhody, které se na soudu zemském mohly sběhnout. Dále nutno upozorniti, že celek neodpovídá nějaké určité době; uvedl jsem sice v podtitulu »první polovici XVI. stol.« avšak toliko pro přibližnou orientaci. Případ sám je z roku 1543—5, nejstarší pak ustanovení (vyhlašování půhonu od toho komorníka, který poháněl) z doby před Všehrdem.*) Ostatní použité prameny jsou z doby mezi těmito časovými mezníky. V poznámkách ovšem citováno zemské zřízení z r. 1564 pro souvislost se zemskými zřízeními předešlými a pro srovnání uveden a někde odlišná ustanovení procesní ze XIV. stol. Rovněž tak jednající osoby nejsou z jedné a téže doby: původ, pohnaný, komorníci, poručník, páni a vladykové, vystupující při svědčení půhonů jsou uváděni v D Z m. I., úředníky a soudce zemské podávám z komise k napravovaní práv z r. 1530, jak jsou zaznamenáni v Jirečkovýeh »Zemských zří- \ zeních XVI. věku« na str. 103—4. K tomu podotýkám, že jsem zmenšil počet ! soudců zemských pro velký počet ostatních jednajících osob, který by byl i na škodu soustředěnosti děje.6) Z téhož důvodu jsem sloučil osobu písaře | desk zemských menších s místopísařem král. česk.; arcipryšta Václava po- j dávám jako jediného představitele duchovního stavu při celé věci, ačkoli ve i skutečnosti spiše byl súčastněn kněž Vondřej farář Malešický, který Dorotu | a Jiříka oddával.6) ' Nyní vysvětlivky k jednotlivým obrazům: Obraz I. je pouhou exposicí, nutnou vzhledem k dramatickému podání; ve výstupu prvním oznamuje se přísaha nového soudce, v druhém se poprvé uvádí půhon, výstup třetí seznamuje diváky s podstatou sporu. Obraz tento bez pramenného podkladu. Obraz II. podává přísahu nového soudce podle míst citovaných v textu. Obraz III. předvádí svědčení půhonů a to k většímu i menšímu soudu v jedno. K tomu dlužno podotknouti, že svědčení půhonů takové mělo místo pouze při na zejtří sv. Jeronýma/) kdežto při kterýchkoli suchých dnech 2) Agrární Archiv roč. II., str. 60 nsl. 3) Vš,.I, fi, 1; I, 6, 4; ZZ 30-162, ZZ 49-H 40, ZZ 64-M 1; srv. ZZ 49-D 29, ZZ 64-C 47. v. 4) Víz Vš, IX, 10, 10 (hlavní text; ve variantách IX, 10, 13). 5) Soud zemský skládal se totiž ze 4 úředníků větších, 12 pánů a osmi vlauyk k nimg zmínění úředníci větší přičítám, t. j. z 20 osob. — VŠ, II, 1, 1; ZZ 00-2, ZZ30-2, ZZ 49-A10, ZZ 64-A 35. s) Viz půhony svědků a ostatní průvodní půhony v DZ m. 41 D 28, J) Vš, II, 3, 2. Tretie póhonóv svědeenie jest k oběma súdóm, k zemskému spolu i k menšiemu vesměs; a to bývá jednu v každém roce, nazajtřie - po sv. Jeronýmem Stejný způsob předpisuje Z 30-4 pro soud, který byl z suchých dnů adventních přeložen k roku na zajtří sv. p. Barbory: »A mají se puohonové k většímu i k menšímu soudu zemskému vyhlašovati, tak jako při svatém Jeronýme.* vysvědčovaly se půhony k soudu menšímu ve středu, k soudu zemskému většímu v pátek.8) Dopustil jsem se zde té úchylky, že způsob vyhlašování na roku při nazejtří sv. Jeronýma přenáším k suchým dnům letničním. Obraz IV. znázorňuje přísahy se zmatkem v kapli Všech Svatých. Rok k přísahám těmto, byly-li nalezeny soudem panským, dával se na příští suché dny.5) Aby byla celá scéna částečně motivována, vložil jsem čtení nálezu z minulého soudu, v němž se přísaha ukládá. Obraz V. je vyplněn rozhovorem čtyř pánů navazujícím na předchozí přísahy a je věnován řešení případu, když obě strany projdou. Obraz VI. Zahájení soudu zemského podle Všehrda. Pro malý rozsah tohoto obrazu přiřadil jsem právo stáné na soudě a vstup obou stran hlavní předváděné rozepře do šraněk, takže Obraz VII. začíná předčítáním žaloby od řečníka. Obraz ten co do obsahu sestaven podle napřed uvedeného nálezu a formální průběh dle pramenů citovaných v textu. Vsunuty výstupy: »vertování v dskách« a »křik v soudní světnici.« — Konečně Obraz VIII. je zakončením v podobě panského potazu a nalezu. Z. pramenů nej cennějším pro tuto práci bylo dílo Všehrdovo, hlavně kniha druhá, neboť podává na mnoha místech praktické návody, jak si mají strany na soudě zemském vésti. Zejména pro obraz IV. uváděny jsou zevrubné předpisy, což je tím důležitější, ježto prameny pozdější jsou stručné, neboť význam přísahy se zmatkem v těch dobách již klesal, údaje Všehrdovy dokreslují články zemských zřízení, ovšem dosti stručně. Pro celkový pak .styl práce, sloh a ráz doby dosti jsem čerpal z rukopisů desk zemských, s nimiž jsem měl příležitost seznámiti se při přípravných pra-eech k edici prvního půhoného kvaternu. Jiří Veselý. Jsem díky zavázán prof. Dru M. Stiebrovi za podnět k této práci a za četné rady, během ní udílené; dále děkuji prof. Dru G. Friedrichovi za některé kulturně-historické detaily, min. radovi Dru Lad. Klicmanovi, řediteli archivu min. vnitra za laskavé povolení ke studiu desk zemských, a Dru V. Letošníkovi, který ve jmenovaném archivu desky zemské spravuje. J. V. Prameny. Desky zemské menší čís. 1, 41 a j. — cit. DZ m. .Tiieček, Všehid: O právích země české — cit. Vš. Palacký, Zřízení zemské království českého r. 15Ó0 — cit. ZZ 00. Jireček, Zřízení zemská království českého XVI. věku — cit. ZZ 30, ZZ 49, ZZ 64. Emler, Keliquiae tabularum terrae — cit. E. t. t. (I, II). Poznámka: Pro eventuelní scénické předváděni možno použiti názvu: Kterak Dorota sirotek při tom pořádném sjití manželském zachována byla. s) Tamže: Vš, II, 3, 2. 3) Vs, II, 25, 1. »Všem přisahám, kteréž páni na súdu zemském nalézají, rok se klade k stání v kaple Všech Svatých na hradě Pražském v pátek na suché dni n a j p r v é p ř í š t i e anebo nazajtřie po sv. Jeronýmu ...« — Též v kap. II, 28, 1 »neb přísahy z súdu panského pokládají se vždycky v pátek na suché dmpotombudúeie nebo na ten den nazajtřie po sv. Jeronýme.« 6 7 OSOBY: Vladislav, Uherský, český etc. král Jaroslav starší z šelnberka a z Kosti, nej vyšší komorník král. česk. Zdislav Berka a Dube a s Lipého, na Zákupí, nej vyšší sudí král. česk. Radslav Beřkovský z šebieřova a na Liběchově. nejvyšší písař král. Česk. Jan z Vartmberka a na Zvěřeticíeh, nej vyšší purkrabí Pražský místokomorník 1 místosudí I místopísař (písař menších, desk zemských) I místopurkrabí i řečník zemský starosta komorníci Florian Griespek z Griespaehu a na Kačerově, původ Václav z Peclinovce, jeho poručník Václav Točník z Křimic a v Křimicích, pohnaný Jiřík mladší Dlask ze Vchynic, jeho přítel Dorota, dcera někdy Beneše, rychtáře ze vsi Babí Jíra Boháč, její manžel Václav, arcipryšt Plzeňský Ambrož , Jan měřič \ komorníci při dskách zemských Jetřich . ' sluha Vojtěch z Pernštajna a na Pardubicích, nejv. hofmistr král. česk. Adam z Hradce a na Hradci, nejv. kancléř král. česk. Václav Bezdružický z Kolovrat a na Kosátkách, nejv. sudí dvorský a purkrabí Vyšehradský Zdeněk Lev z Rožmitála a s Blatné Vilém švihovský z Ryžmberka a na Klenovém, purkr. Karlštejnský a hofmistr dvoru králové Jan purgrabie z Donína Albrecht Šlik z Holej če, hrábí z Pasaunu na Lokti Albrecht z Kuttenšteina a na Ronšperce Jan Raupovský a Raupova a na Raupově (nový pán) nej vyšší úředníci království českého úředníci Pražští menší desk zemských páni JMst. sedící na soudu zemském vladykové vladykové, očistnfci Václava Voračického Wolfarth Plankar z Kynšperku, podkomoří král. Česk. Jan Bechyně z Lažan na Piečině, purkr. Karlšteinský Mikuláš Vančura z Řehnic a na Krnště Jan Dobřenský z Dobřenic Jan Boreň ze Lhoty Jaroslav z Vřesovic na Brozanech Drslav Černín z Chudenic Albrecht Třebešovský z Chlen Jan Vidlák Radimský z Slavkova Václav Voračicský z Paběnic Jaroslav Vranovský z Valdeka í Jiřík Mitrovaký z Nemysle ( Adam Řífianský z Říčan Krištof Feierbongar z Feierbonku Jan Kašpárek z Nebovid Vilém šťastný z Valšteina a na Rychmburce Diviš Slavata z Chlumu a s Košmberka Venek Kordule z Slaupna Jakub dědiník z Nesměné Jindřich i Jiřík t bratří Vencelíkové z Vrchovišť Václav ' Bernart žeušický z Nestajova Apollona i Nebovid Elška z Postupic a na Polné Veronika z Aujezdce Benjamin z Vlkanova, sukna kráječ, měštěnín Starého města Pražského vladyky sedící na soudu zemském Páni, vladykové, lid v soudní světnici. Družina králova. 8 9 OBRAZ I. Ráno v soudní světnici na hradě Pražském. V ý a t u p 1. (Soudní světnice na hradě Pražském. Sluha zametá. J i ř í k ml. D 1 a s k a a A 1 b r e c h t Třebešovský přicházejí ze skupiny několika pánů a vladyk z pozadí. Poznají se a s úsměvem popojdou do popredí.) Jiřík: Vítej, pane Albrechte. Zda ty též činiti co máš zde před soudem zemským ? Albrecht: Věru trefila, pane Jiříku. Venek Kordule z Slaupna pohnán ode mne k těmto suchým dnuom letničniem i protož na svědčení téhož pouhonu stati musím. Jiřík: Dobře činíš, pane Albrechte, však by ti pouhon, kdybys nestanul, zdvižen byl. Albrecht: Věř, pane Jiříku, jest mi sem.do Prahy cesta dlúhá a já úfám naj pozdě j při na zajtří s v. Jeronýma naj blíže příštím o při svú roz-súzen býti a nálezem panským konec vzíti. Jiřík: Zda je ti známo, pane Albrechte, že pan Kundrát z Krajku a na Maldém. Boleslavi pán slovutný a přísedící saudu panského věhlasný k Pánu povolán? Albrecht: Překvapuješ uši moje, pane Jiříku, pan Kundrát na pravdě Boží jest? Ještě o suchých dnech postních právě minulých pln síly a zdraví panskej potaz vynášel mezi Dorotu z Řehnic a Mandalenú Berčinkú z Dubé, pamatuješ, a nyní pravíš, že--leč kdo v jeho úřad vejde? Jiřík: Jeho Milost král Vladislav s radú panskú a vladyckú1) ráčil Jana Raupovskýho z Raupova a na Raupově mezi pány saditi; dnes poprvé vsésti i přisieci má. Albrecht: Aj, toť přísahu nového soudce uslyšíme, to j vzácná věc, ne-velmi častá-- Výstup 2. (Přichází Václav T o čník z Krimic, pohnaný, v ruce ceduli.) Jiřík: Hle. pan Václav; rci, přieteli věrný, co ty zde pohledáváš? Václav: Jak, pan Jiřík? Toť věru šťastné náhodě vděčím za toto setkání. Jestiť mi veliká nesnáz vzešla z.puohonu Floriana Gryspeka-- Albrecht (vpadne): Němčúra zrzavého a bachratého ? 1) Ustanoveni toto (s radú panskú a vladyckú) přichází poprvé v t. zv. zjednání Prešpurském: »... a ten úřad umrlého aby JMst s radú panskú a vladyckú dobrém", na cti zachovalému pánu neb rytierskemu člověku ráčil dáti...« Emler, E. t. t. II str. 516 dole. Předpis tento přešel clo zemských zřízení ZZ 49-A 31, ZZ G4-B 2. Na jiném místě ZZ 49-A 6, ZZ 64-A 6 se nraví: »... JMst královská s radou ú ř e d n í k u o v a s a u d-c i zemských úřady zemské dávati a osoby do soudu zemského.* Proti tomu uvádí Vše-hrd, že volba úředníků a soudců zemských je neomezeným právem královým: >,A ty všecky pány i vladykv král JMst s á m má voliti a vybratí v ten súd a iinv žádný « VŠ II, 1. 2, podobně IV, 2, 7. Václav: Ba tohoť právě.. Neb jest mě pohnal pro nevydání fraucimoru jednoho totižto Doroty kmetičny, dcery někdy Beneše, rychtáře ze vsi Babí, pořádného poselství podle zřízení izemského neučině i jinak práva a spravedlnosti na ni nemaje. Zde puohon. Jiřík: Dovolíš, pane Václave? (Sahá po ceduli.)2) «5 Václav: Oj, já tě prosím, pane Jiříku, abys mi radou v šrancích nápo- mocen byl, an ty trefně mluvit umis a fortele všeliké znáš, neboť on Florian Václava z Peclinovce za poručníka pře k zisku i k ztrátě má, kterýžto vezdy veliký kramol a rumrejch vejtržně činívá, aby protivníka změti. (Podává mu půhonnou ceduli.) Jiřík (béře ji). Václav: Přečti nadhlas, nechť též pan Albrecht slyší. Jiřík (čte): Florian Griespek z Griespachu a na Kačerově, krále JMsti sekretář v kraji českém, pohání Václava Točníka z Křimic a v Křimicích i odtudž kdež co má ze škod ze 20ti hřiven striebra pro nevydání Doroty sirotka, dcery někdy Beneše, rychtáře ze vsi Babí, kmetičny jeho Floriana Griezpeka.3) Václav: Puohon dobře ssumírován jest, avšak s spravedlivostí se nesrovnává. Jiřík: Pojďmež v ústraní, přieteli milý, vše mi od počátku z gruntu vyjevíš, abychom odvody4) spořádati mohli. (Odejdou stranou; Albrecht se přidá k jiným pánům okolo chodícím.) Výstup 3. (Vchází Dorota, za ní arcipryšt Václav.) j Are. Václav: Již se upokoj, děvečko milá, a neplač neustávajíc. Dorota: Kterak mám já nebohá neplakati, kdyžť mám od manžela otlučena býti — Are. Václav: Rci mi, Doroto milá, kterak jest se ta ruozníce a nevole mezi pány vašimi stran tebe zběhla? Dorota: Toj, otče opate tak: Když za bezživotie někdy otce mého již sem samotná v statku zuostala a pán muoj Florian Griespek to nerad vidě i chtěl sobě hospodáře jmíti a proto mně manžela dáti. A vyhledal mi Hanse škopka, pacholka velikého a šeredného. Are. Václav: A tys v tom neposlechla pána svého? Dorota: Ach, kaký by to muž byl, neb v kostel ani na nešporu nikda nechodí než vezdy krčmuje a vej stupky činívá a jest i nesmyslný na roz- 3) Půlion, ačkoli zachovával ústní charakter, býval napsán od starosty komornicího z jeho register na cedule, jež komorníci brali s sebou (VŠ, III, 15, 5) a někdy je nechávali v rukou pohnaných (Vš, III, 15, 6). 3) Doslova z DZ m. 1, list G 21. Půhon v této formě psán do desk půhonných až po vykonání půhonu samotného komorníkem v sídle pohnaného. K tomu viz Vš, III, 16, 6, VIII, 12, S, ZZ 00-136, ZZ 49-G 7 (Jireč. str. 237), ZZ 64-C 2 (Jireč. str. 520). Poruč-níci a průvody (důkazní prostředky) od slov: Dokládá se... až k formuli... a na to žádá spravedlivého panského nálezu — vpisovány k půhonu, jak je z rukopisů desk zemských zřejmo (bývají psány jinou rukou i jiným inkoustem), až při prvním roku (po vyhlášení půhonu). V tomto připsání průvodních prostředků dlužno viděti žalobu, jež se měla zapisovatí na dvakrát: jednak při půhonu do knih půhonných, jednak do knih žalobních. O tom svědčí tato místa: Vš, II, 11, 1 — II, 13, 12 — III, 7, 14 — III, 18, 19 — VIII, 10, 1 — IX, 4, 1 — Emler, E. t. t. I, str. 158 č. 44. Přímý důkaz pro tento názor nalezli jsme v DZ m. 1 na listě O 10, kdež za půhonem připsaná slova: Dokládá se svědomí a jiných potřeb k tomu náležitých a n. t. ž. s. p. n. škrtnuta a vedle poznámka: Kozkázal zase týž Krištof (t. j. původ) řalobypřetrhnúti Srv. obraz VII. pozn. 2 této práce. 4) Slovo to značí protivu průvodu, tedy protidůkazy, někdy znamená celou řeč, jíž se pohnaný snaží vyvrátiti tvrzení původová. 10 11 umu a silnej velmi, že by mě bil a jinak zle činil; vsak sé ho vše děvečky bojie-- Are. Václav: A ty ses s Jírů Boháčem, člověkem pana Křimického senmula protiv pánu tvému? Dorota: To sem, otče arcipryšte, musila učinit pro naší velikou mezi námi milosť — (pláce). Are. Václav: Neboj se a v Buoh úfaj! Věř, že tě Pán náš naj milostivější pro tu takovú k muži tvému milosť vyslyší a páni^ soudce zemští podle práva a spravedlnosti mezi pány vašimi naleznu. Leč neplač již a pohleď raději na tuto isúdnú světnici. Dorota (rozhlíží se kol): Co jest tohle, otče — (ukazuje na kathedru). Are. Václav: To jest stolice, kteréž latině kathedra řiekají, kdež úřed-níci Pražští menší sedají a při nich dsky všechny bývají. Dorota: Ä nač plótek tento hnizonký? (ukazuje na šraňky). Are. Václav: To jsú šraňky, aby za ně žádný nechodil v súd zemský, když páni súdie. (Za scénou kroky a hlasy.) Ej, pojďme v kút! Již páni a vladyky k saudu kráčí. kvaternem): Račiž, pane Jene Raupovský z Raupova na Raupově dva prsty u pravé ruky zdvihnuti, proti slunci východu se postaviti prostovlas a takto po mně přiesahu nekati:4) Jan Raupovský (učiní co řečeno). Místopísař: Přísahám Pánu Bohu — všem svatým — najjasnejšiemu knížeti a pánu — panu Vladislavovi — uherskému, českému — dalmátskemu, chorvatskému králi — markrabí moravskému — lucemburskému a slezskému knížeti — a lužickému markrabí — všem pánuom a vlady-kám — i všie obci královstvie českého — chudému i bohatému — v tomto saudu zemském — k kterémuž sem povolán — pravdu vésti a křivdu tupiti — a všecku tajnost v radách zachovati — a to ani pro přiezeň ani pro ne-přiezeň — ani pro kderú jinú věc. — Tak mi Buoh pomáhej i všickni světí!5) Jan Raupovský (opakuje přísahu v oddílech jak naznačeno). Nejv. purkrabí (vede Jana Raupovského k prázdnému místu v lavicích) .e) Místopísař (ubírá se na své místo za kathedrou). OBRAZ II. Příchod pánů a vladyk soudců zemských a úředníků. (Páni a vladyky z soudu zemského a úředníci zemští vcházejí a zdraví se s přítomnými. Zasedají na svá místa: na levé straně trůnu nejv. komorník, vedle něho nejv. sudí, kancléř a sudí dvorský; na pravé straně trůnu n e j v. hofmistr,1) vedle nich po obou stranách páni podle let; za pány po obou stranách po čtyřech vladyky; nejv. písař jde za kathedru k úřed. menším. Jedno místo v lavici pánu zůstává prázdné; Jan Raupovský stojí v Staňcích. Přichází král Vladislav a vsedá na trůn. Nejv. purkrabí, který stál dosud dole pod trůnem, usedá na stupně pod nohy královy, Lid, tlačící se kol šraňkú, jásá.)2) Král (pokyne, nastane ticho): Všem pánuom, rytířuom, Pražanuom i jiným městuom i vší obci královstvie našeho již známa smutná zvěst, že slovutný pán Kundrát z Krajku a na Mladém Boleslavi, věrný náš milý, saudce zemský znamenitý od Pána na pravdu věčnau povolán. Odchodu jeho všickni želíme, než pro smrtedlnost jedné osoby nemuož řád a právo, kteréž věčné a trvalé jest, újmy brati. I zlíbilo se nám s našimi milými, s radú panskú a vladyckú8) v místo jeho Jana Raupovského z Raupova a na Raupově, věrného našeho milého z stavu panského mezi saudce zemské saditi. Pane místopiesaři račiž od pana Jana přiesahu podle zřiezení zemského vzieti a ty, pane purkrabí, místo jemu ukázati. Místopísař (vstoupí do šraněk před pana Jana s menším příručním Iíancléř, sudí dvorský a nejvyšší hofmistr nesedí v soudu zemském z titulu svých úřadů, nýbrž jako prostí páni. Vš, II, 1, 1: Jiný z pánův úředník zemský žádný z práva sedati dle svého úřadu na sudu zemském nemá; než sedá-li kto, úřad zemský maje,_jako hofmistr zemský, nebo maršálek, nebo truksas, nebo šenk, nebo kuchmistr najvyšši,_ sedá jakožto jiný pán k tomu od Kské Msti volený, ale ne dle úřadu svého. Avšak zemská zřízení (na místech v pozn. násl. citovaných) zásady této již nevytýkají nýbrž uvádějí, že zmínění úředníci v soudě zasedají. Srv. K a p r a s, Právní dějiny li; str. 467—8. 2) Osazení soudu zemského v této podobě zaznamenává VŠ, II, 1, 1, ZZ 00-1, ZZ 30-1, ZZ 49-A 18, ZZ 64-A 36 (viz vyobrazení); nebylo však ve všech dobách stejné. ■Pr? XIY" stcl- Podává je Ondřej z Dubé v úvodě, t. j. v přípise králi Václavovi IV. takto: nejvyšší komorník na místě nejvýše mezi pány, nejvyšší sudí vedle něho, nejvyšší purkrabí Pražský po levé straně komorníkově s hojí v ruce. Byl-Ii přítomen král, nejv. purkrabí stál. O písaři praví: »... nemá miesta podle pánóv na sudě, než u jich noh má dsky čisti, když právo vezme.« Jireček, CJB II, 2, str. 3ES—9. s) Viz pozn. 1 k obr. I. OBRAZ III. Svědčení (vyhlašování) půhonů. Místokomorník: Páni komorníci, vysvědčujtež svoje puohony!1) [Místopurkrabí odhání lid od šraňků,2) nejv. úředníci jdou ke kathedře, kdež setrvají po celou dobu svědčení půhonů.3) Za scénou ozve se zvonek, zvonící primu po dobu svědčení půhonů.]*) Dorota: Co to zvonie, otče opate, puojdú všickni na modlení? Arcipryšt Václav: Tys děvečka nemúdrá velmi; to v kaple Všech Svatých primu zvoní. Dorota: Co jest, otče Václave, prima? Are. Václav: Slove prima ta hodina, kterúž celú na kaple Všech Svatých v pátek o suchých dnech neb nazajtřie sv. Jeronýma avonie, když se puohonové vysvědčují. Dorota: A k čemu, otče arcipryšte, to primy zvonění slauží? *) Přísahu novým pánům vydává ten, kdo smiesto najvyššieho písaře drží.« Vš, II, 1, 7. Podobně v ZZ 00-207, ZZ 49-B 20 a B 21, ZZ 64-B 3 a B 4 nacházíme předpis, že přísahu nejvyšších úředníků béře »místopísař království českého aneb písař menších desk zemských«, což se patrně vztahovalo i na přísahy soudcovské, hned za tím uvedené. =) Vš, II, 24, 2, ZZ 00-209, ZZ49-B 22, ZZ 64-B B. Skombinováno z těchto různo-dobých versí. ") Vš, II, 1, 7: A když přísahu učinie, hned mají každý na své miesto, kdež komu najvyšším purkrabí ukázáno bude, v lavice do súdu vsésti... ') Vyzývání komorníků k svědčení půhonů místokomorníkem je dohadem, položeným hlavné z toho důvodu, aby bylo v ději zřejmo, o jakou scénu jde. K věci samé: vyhlašování půhonu od toho komorníka, který poháněl, je nejstarší způsob. Za Všehrda nastala změna ta, že jeden z komorníků vysvědčoval půhony všechny, i ty, které vykonali ostatní, na jejichž místě, o čemž svědčí Vš, IX, 10, 10, jasněji ve variantách rukopisu křížovnického a universitního IX, 10, 13. V době ještě pozdější (podle zemských zřízení) bylo svědčení půhonů úkolem řečníka zemského. ZZ 00-136, ZZ 30-137, ZZ 49-G 7, ZZ 64-C 2. _2) Vš, II, J3, 4. A z šraňkóv i z lavic, když se póhonové vysvědčují, mají všickni vystúpiti, kromě těch, kdož v súclu sedaji. Funkce místopurkrabího při soudě zemském pak byla ta, že dbal o nerušené jednání soudní a byl výkonným orgánem v soudní světnici, z kteréhožto důvodu měl obnažený meč během celého zasedám. Srv. vyobrazení. 3) Vš, II, 1,JJ. A úředníci najvyšší mají na svědčení póhonóv — ... — na stolici k úředníkům menším vstúpiti a tu 3 nimi býti, až se všickni póhonové vysvědčie. *) Vš, II, 28, 5. Srv. následující rozhovor mezi Dorotou a opatem. 12 13 Are. Václav: To jest tak od starodávna nalezeno a drží se až do dneš-nieho dne, a to proto, aby ti, jimž jest přísaha se zmatkem nalezena, věděli, a znali, kdy mají ku přísaze stati; že tehdáž, když se prima odzvoní, hned.6) Dorota: A kto, otče--- Are. Václav: Buď ticha medle a ustaň rechniti, neb se již pouhonové vyhlašují. [Komorník Jan měřič vystoupí na šraňky pod kathedrou;") starosta komorníci stoupne si vedle něho s registry.]1) Jan měřič: Pohnal jsem od Adama Říčanskýho z Říčan Jakuba dádi-níka z Nesměné z pychu a pro ten pych z 10ti kop gr. česk. k dnešniemu dni. Stojíte-li k svému právu, ohlaste se!s) Adam: Stojím.8) (Popojde do předu.) Jakub: Stojím.0) Jan měřič: Pohnal jsem od Apolony z Nebovid Jana Kašpárka z Nebo-vid z dědictvie k dnešniemu dni; stojíte-li k svému právu, ohlaste se! Apolóna: Stojím. Jan Kašpárek: Stojím. Jan měřič: Pohnal jsem od Krištofa Teierbongara z Teierbonku Jindřicha, Jiříka a Václava, bratří vlastních a nedielných Vencelíkuov z Vrcho-višť a na žirovnici z dvau set kop gr. čes. dluhu spravedlivého listem pod pečetí stvrzeného; stojíte-li k svému právu, ohlaste se! Krištof: Stojím. Jindřich i Jiřík l : Stojíme.10) Václav > (Jan měřič sleze ze šraňku. Na jeho místo vstoupí Jetřich kom.) Jetřich: Pohnal jsem od Bernarta žeušického z Nestajova Šebestiána z Weitmille na Chomutově z nářku cti k dnešniemu dni; stojíte-li k svému právu, ohlaste se. Bernard: Stojím (chvíli pausa). Pohnaný nestojí.11) Jetřich: Ještě naň třikrát bude voláno. — Pohnal jsem od Viléma Šťastného z Valštejna a na Rychiriburee, poručníka sirotka a statku někdy Karla odtudž z Valštejna, bratra svého Elšky z Postupic a na Polně z dosti neučinění smlúvy a kšaftu někdy téhož Karla z Valštejna k dnešniemu dni; stojíte-li k svému právu, ohlaste se! Vilém: Stojím. Elška: Stojím. Jetřich: Pohnal jsem od Albrechta Třebešovskýho z Chlen Venka Kor-duli z Slaupna z moci k dnešniemu dni; stojíte-li k svému právu, ohlaste se! Albrecht: Stojím. Venek: Stojím. (Jetřich slézá se šranku. Jeho místo zaujme Ambrož komorník.) 5) Dialog ten téměř doslova podle Všehrda II, 28, 5. O p r i m ě zmiňuje se již Ma-jestas Carolina (v čl. 102). Další zmínky v Řádu práva zemského (čl. 67) Ondiei z Dubé (§ 31), E. t. t. I, str. 146 č. 120. B) Podklad této hry tvoří místa ze Všehrda II, 1, 8: »A tu se mají najprvé póho-novéod komorníkov vysvédčovati na šraňdech u kathedry, aby ode všech slyšáni býti moWi,« a II, 3, B: ^Komorník, stoje na šraňdech u stolice, kdež jsú dveře____š ') ... a starosta má s registry svými při něm státí ... ZZ 00-136 ZZ 30-137 77 49-G 7, ZZ 64-C 2. s) Tato forma svědčení půhonů vzata ze Všehrda II, 3, 5. 3) VŠ, II, S, 6. 64 C 28^ I>íe ... tehdy obojí proti sobě mohu mluviti, co se jim zdá, svobodně, jako při súdu; a zvlášť póvod proti očistníkóm, nejsú-li lidé urození, páni nebo zemane, nejsú-li dobří a na cti zachovalí... atd.* Vš, II, 26, 2. 11) Věta ta podle Všehrda II, 13, 1. 12) žádat; práva znamená, že úředníci musí dovoliti přísahu: »Když pak vždy strany práva žádají, tu. je připustiti k přísaze musie,« VŠ, II, 26, 4. _ _ 18) Slova v ZŽ 00-36 a mezi čí. 219-220. Podle ZZ 30-35 a ZZ 49-C 34 slova tato znějí: Vstupte oboje strany, i pohnaného očistníci. Zemské zřízení z r. 1564, jak již svrchu v pozn. 6 tohoto obrazu podotSeno, o očistnících nemluví a uvádí pouze: V s t u p t e oboje strany. 14) ZZ 00-36, ZZ 30-35, ZZ 49-C 34, ZZ 64-C 8. „ Y.?' 24, »Všecky přísahy vedlé práva všem lidem napořád měl by vydávati pisoár menších desk, neb to naň z úřadu jeho slušie; ale "obyčejem uvedeno jest, že najvyšším .úředníkem čtyřem desk zemských, purkrabí, komorníku, sudiemu, písaři najvyššiemu, ještě všem kmetóm, kteříž v súdu sedati máji, tak pánóm jako zemanom, miesto-písař přísahu, dává. Jiné pak přísahy všecky, menším úředníkem, vkapleak svědomí, ty dává písař menších desk.« Souhlasně s tím Vš, II, 26, 4. le) Vš, II, 26. 4: » ... Kříž z oltáře sejmů a na prvniem stupni oltáře položie ...« 1T) Slova ta Vš, II, 26, 4. ls) Formule tato ze Všehrda II, 24, 5. Srv. »Formulae juramentorum« v Jireč. C. J B. II, 2, str. 331 nsl. Jan V.: Na tom přísahám, jímž Václava Voračickýho viním, že je mi---v žalobě-- Místopísař: Změtls po prvé. Přísahej takto: Na tom přísahám, jimž Václava Voračickýho viním v této žalobě, tím mi jest vším vinen. Tak mi Bóh pomáhaj i všickni světí! Jan V. (opakuje bez chyby): Na tom přísahám, jímž Václava Voračickýho z Paběnic viním v této žalobě, tím mi jest vším vinen. Tak mi Buoh pomáhaj i všickni světí! Místopísař: Vstaň, proveďte přísahu.19) Nyní ty, pane Václave Voračický z Paběnic klekni, prsty dva na kříž polož a přísahej takto: Na tom přísahám, jímž mě Jan Vidlák z Slavkova viní v této žalobě, tím jsem jemu ničímž nevinen. Tak mi Bóh pomáhaj i všickni světí!2") Václav (opakuje): Na tom přísahám, jímž mě Jan Vidlák z Slavkova viní v této žalobě, tím jsem jemu ničímž nevinen. Tak mi Buoh pomáhaj i všickni světí! Místopísař: Vstaň, provedla přísahu.18) — Pane Jaroslave Vranovský z Valdeku, očistníče, říkej přísahu v má slova:21) Na tom přísahám ■— že ta přísaha —■ jíž jest Václav Voračický — přisáhl proti — Janovi Vid-lákovi — jest pravá a nekřivá. — Tak mi Buoh pomáhaj i všichni světí!22) Jaroslav (opakuje v oddílech jak naznačeno). Jan V. (vzkřikne) : Páni úředníci, již sem nalezl registřík ke dskám, kdež Jiřík Mitrovský z Nemysle očistník odsúzen, že není člověk dobrý-- Nejv. sudí: Račiž pane písaři vedlé toho znamenati: aby to on Jan Vidlák Radimskej provedl nazajtří před pány JMstmi a vladykami na plném sudě zemském když najprvé vsednu. (Všichni vycházejí z kaple.) OBRAZ V. (Úředníci a páni ze soudu zemského rozmlouvají polohlasně mezí sebou. Dav přechází po světnici a tvoří hloučky, známí šlechtici, mezitím přišlí zdraví se s přítcm::ýrr.i V předu skupina: Venek Kordule, Adam K í č a n s k ý, Vilém z V a 1 š t e i n r., Diviš Slavata.) Venek (přichází): Již skončeny přísahy? Adam: Bať, právě. Však toliko dva stáli. Vilém;. Věru, za našich dnuov již velmi nečasto přísaha položena bývá. Diviš: Avšak jest b3da prvé přísaha se zmatkem častá a mnohem těžší a hroznější než v našich časech. Adam: Rci nám, pane Diviši, jakým zpuosobem taká nesnadnost se dála? ' . Diviš: Toj tak: dřéve ten, ktož pohonil, učinil žalobu velme dlúhú. a nesnadnú a sám se jí učil několik neděl neb jeho řečník, aby ji umě! pro-žalovati: a druhý pak, jen třikrát ji uslyše, měl přisieci týmiž slovy; a jakž chybil na jediném slovu, tak vše ztratil.1) Adam: Tak bylo dřéve? A kdy jest to změněno? Diviš: To jest ciesař Karel slavné paměti ustavil, že kratšími si o vy přísahají nežli dřéve, jakž o tom Tóma z štítného v svých knihách o obecných věcech křesťanských relací dává.1) . »») Vš, II, 26, 4. ™) Vš, II, 24, 6. Viz. pozn. 17 svrchu. ' 21) Vš, II, 27, 2: » ... očistníci bez zmatku přisahají, jeden po druhém, v slova menšieho písaře přísahajíce.« 22) Formule: Vš, II, 24, 7. *-) štítný, O obecných věcech křesťanských knihy šesterý, vydání Erben (1850), str. 148. 18 Venek: Kdo přísahali dnes? Vilém: Jan z Slavkova a Václav Voraěický. Venek: Ti dva se spolu súdíta ustavičně. Provedl puovod? Adam: :Ba věru, provedl, avšak i pohnaný, toliko pro očistníka nařčení pře konce nevzala. Venek: Aj!--Co však míníš, pane Adame, čí jest spravedlivost, pak-Ii obě dvě straně přiesahu vedle práva provedu? Adam: Toho nejsem vědom, pane Venku, spíše zde pan Diviš ti muože odpověď dáti, neb starší a v právích zemských znamenitě jest zběhlý. Diviš: Toť věru věc převelmi těžká: V knihách pro starost ohnilých jeden, ode sta let o tom píšíc, takto jest pověděl: že za starých do vody jsú brodili anebo železo hořiecie brali; ale to že jest minulo a zdviženo, a co by v tom za právo bylo, ještě nenie zemí a kmety nalezeno; a z té příčiny praví, že nevie, co by dále mělo potom býti. Vilém: A. již se taká věc vuobec trefila? Diviš: Jednu se za našie paměti to zdařilo, neviem, jakým štěstiem, že pan Heralt z Kunštátu, pôvod a pan Šumburk pohnaný, oba jsú přísahu v kaple Všech Svatých provedla, jakož o tom též slovutný mistr Vikto-rin ze Všehrd ve svých knihách devaterých postavil. Venek: Co praví mistr Viktorin? Diviš: Píše, jakož sem svrchu pověděl o písaři starém, kterýž vody brodění i železem očistu pamatuje a že to zdviženo bylo a nevie, co by dále mělo nastati. (Otevírá knihu.) A přidává mistr Viktorin v knihách druhých: a při tom jeho nevědění i já toho nechávám; neb když jsú pan Heralt 'z Kunštátu a pan šumburk za mé paměti oba přísahu provedli, oba jsú právi před lidmi zostali a dalších prevodov k okázání spravedlnosti jich nebylo jest potřebie žádných.2) Adam: To praví mistr Všehrd, však páni by mohli snad jinak nalézti — Diviš: Však se jest od těch časuov nižádný případ k tomu podobný neudal — OBRAZ VI. Zahájení soudu zemského většího. Král (povstává, kyne na všechny strany, lid utichá, místopurkrabí vyhání všechny, kdož jsou v šraňcích, ven.1) Soudcové zemští zasednou na svá místa.2) Nej v. písař jde na kathedru k úředníkům menším.)3) Pane řečníku, račiž súd veliký zemský zahájiti!4) Řečník (vystoupí na místo, kde komorníci vysvědčovali půhony, t. j. na šraňky u stolice;5) páni ze soudu povstávají): Já tento súd zahajuji z) Rozhovor^tento sestrojen na základe případu, který uvádí Všehrd na dvou místech a to JI, 23, 7 a II, 26, 5. Jistě jej zajímal, ale sám se ho řešití neopovažoval. Místa vzata temer doslova, položena toliko do dialogu. Viz obr. III. pozn. 2. ") Viz obr. II. pozri. 1. J) Vš, II, 1, 1: »... najvyšší pak písař, královstvie českého, ten při úředníciech menších na. stolici, kteréž kathedra nekají, kdež jsú dsky, bývá. (To ač nikdež piáno nenie, ale zachovávaným obyčejem, ale drženiem starodávním se provodí.)« Zemská zřízen! vsak to již předpisují: » ... Když ten saud tak osazen bude, tehdy najvyšší písař zemsky ma na kathedře býti se dskami, s svědomiemi, i se všemi potřebami.. A pan písař zemský nemá z katedry odcházeti, dokudžby páni a vladyky saudu nevzdali ZZ 00-19, stejné ZZ 30-19, ZZ 49-C 1, ZZ 64-B 24. ' ■>) Pro porozumění následující scéně. . . *).Vs' U' 2> 2: >>A ™á súd zahajovati řečník zemský na témž miestě, kdež komor-(v?z vyoteLetí)1"8 šraSciecl1 u stolice> kdež Jsů dsk>'' Jakož s™*u Jes* povědieno 20 Boží mocí, matky Boží mocí, všech svatých mocí,, najjasnejšieho kniežete a pána, pana Vladislava, uherského, českého, dalmátskeho, chorvatského krále, markrabí moravského, lucemburského a slezského kniežete a lužického markrabí mocí, Jaroslava staržšieho z šelnberka a z Kosti, najvyššieho komorníka královstvie českého, mocí, Zdislava Berky z Dubě a s Lipého, a na Zákupí, najvyššieho sudieho královstvie Českého, mocí, Rad-slava Beřkovskýho z šebieřova a na Liběchově, najvyššieho písaře královstvie českého, mocí, Jana z Vartmberka a na Zvěřeticích, najvyššieho pur-krabie Pražského mocí, všech pánóv a vládyk k tomuto súdu volených mocí. A k tomuto súdu všecku poctivost připoviedám a všecku nepoctivost zapo-viedám, abyste se všickni poctivě a řádně zachovali, právo sobě ohrazujíce. A přečinil-íi by kto řečí, jdi mu na penieze; pakli by kto přečinil skutkem, jdi jemu na hrdlo!c) (Soudcové zemští usedají, chvíli pausa.) Nejv. sudí: Pane řečníku, račiž zavolati puohonnú při, kteráž naj-prvnějšie k těmto suchým dnuom jest!7) Řečník: Pře mezi Veronikau z Aujezdce puovodem a Adamem z Šternberka na Zelené hoře pohnaným! (Pausa.) Veronika (vejde do šraněk): Pohnaný nestojí. Nejv. sudí: Pane miestopísaři, rač právo stáné při puohonu tom na Adama z Šternberka zapsati a znamenati !s) Místopísař (diktuje si): Tu vedle téhož puohonu páni jich milost a vladyky na plném saudu zemském s úředníky většími i menšími saudíce stání i nestání, poněvadž on Adam z Šternberka pohnaný volán sa k soudu k tomuto puohonu nestál jest, i z té příčiny JMst. ráčili sou dáti jí Veronice z Aujezdce puovodu proti témuž Adamovi pohnanému za právo stane. Dala památné. Actum feria quarta Quatuor temporum Pentecostes.9) ftečník: Pře mezi Florianem Griespekem z Griespachu puovodem a Václavem Točníkem z Křimic a v Křimicích pohnaným! (Florian G r i e spek s registříky a cedulí řezanou v ruce,10) Václav Točník, Václav z Peci i nove e a Jiřík ml. Dlask ze Vchy-nic vstupují do šraůků.) Místopísař (zasedne -za kathedru a píše do desk, diktuje si polohlasně): Páni a vladyky na sudě sediece — léta etc. dne — — (píše a diktuje si, jak svrchu naznačeno všechny pány ze soudu králem počínaje bez ohledu na ostatní jednání).11) 6) Slova ta, jimiž se zahajoval sond zemský, podává Všehrd v II, 2, 3. ') Vš, II, 1, 12: »A když zasednu, má najvyšší sudí královstvie českého řečníku roz-kázati, aby na pohonnú při, kteráž najprvnějšie jest, zavolal; neb to na samého najvyššieho sudieho slušie řečníku rozkazovati...« O úkolu řečníka srv. ještě Vš, II, 9, 2: »A řečník má na strany pořád volatí...« 8) Stane právo mohlo míti místo v kterémkoli stadium procesním: » ... a to na svědčení pohonu, při žalobě, při súdu nebo v kaple Všech Svatých při přísaze.« Vš, IV, 14, 13. Též v tomto případě mělo by následovati trojí voláni: »Při tom má vědieno býti, že ve všech těch trojích práviech stáných má na pohnaného třikrát od komorníka neb od řečníka voláno býti: od komorníka na svědčení póhonóv, od řečníka na súdu a v kaple.« Vš, III, 18, 8 — od čehož upouštím proto, aby děj spěl spádněji ku předu. Ostatní o právu stariem v obr. III, pozn. 21. 9) Podle originálních zápisů v deskách zemských menších (půhonných). 10) Vš, II, 13, 1: »Dřieve než k súdu s pohnaným pristúpiš, měj všecky potřeby své pohotově, kteréž před sudem okazovati máš: registříky od desk, od škod, od svědkóv, i od jiných všech věcí, kteréž na sudě máš okazovati.,.« 31) VŠ, II, 1, 13: »A když nejprvnější při počnú slyšeti, v kteréžkoli suché dni nebo na sv. Jeronýma, tehdy hned miestopísař desk zemských, žádným obyčejem toho neob-meškávaje, má všecky pány a vladyky ve dsky zemské, kteříž na sudě zemském sedie, jich jmény a titulyjsepsati, počna od KMsti, a po králi hned najvyššieho komorníka na-psati, potom najvyššieho sudieho, po něm písaře najvyššieho, potom purkrabí najvyššieho, a pak jiné pány podlé řádu a po starších, a vladyky též, až do poslednieho ...« 21 Florian: Toť Václav z Peclinovce, poručník k zisku i k ztrátě! Václav: Jiřík mladší Dlask ze Vchynic, muoj přietel. Ne j v. sudí: Pane řečníku, račiž čisti žalobu!12) OBRAZ VII. Pře líčení. ňečník (béře kvatern žalobní) :1) Florian Griespek z ■Griespachu etc. žaluje Václava Točníka z Křimic a v Křimicích i odtudž kdež co má ze škod ze dvadcíti křiven striebra pro nevydání Doroty sirotka, dcery někdy Beneše, rychtáře ze vsi Babí, kmetičny jeho Floriana Griespeka. Dokládá se cedulí řezaných, svědomí, listuov posélacích, zřiezení zemského a jiných svých spravedlností k tomu náležitých a na to žádá spravedlivého panského nálezu.2) Florian (jde a platí řečníkovi od žaloby 15 grošů) :3) Najjasnejší knie-že a pane, pane Vladislave králi, páni úředníci, páni a vladyky na plném sudě zemském! žaluji na pohnaného Václava Točníka z Křimic a v Křimicích zde stojícieho, že jest mi nevydal Doroty sirotka, dcery někdy Beneše ze vsi Babiny po řádném poselství k němu cedulí řezanú podle zřízení zemského učiněném a tudíž jeho viním, že jest mi škodu učinil dvadcíti hřiven striebra, jakož v témž zřiezení zemském to vyměřeno jest. Na to ukazuji ceduli onu řezanú posielací, a svědomí Hrocha z 'Mezilesic, Václava konváře ze vsi Babí a Petra nunváře z Choltiny.4) (Podává ceduli místopurkrabímu, který ji dále podává písaři menšímu.)5) Místopísař: Cedule řezaná, kderúž Kašpar Granovský, ty časy úředník na. Kačerově psal a on Florian Griespek poslal jest Václavovi Točníkovi: 12) Vš, II, 1, 14: »Když pak strany obě, na kteréž řečník zavolá, v šraňky před pány vstúpie, tu najvyšší sudí má řečníku kázati, aby čel žalobu.« Stejný předpis podává Všehrd na dalších dvou místech, II, 9, 3: »Po zavolání k súdu, stojie-li obě straně, má sudí najvyšší kázati řečníku, aby žalobu četl,« a II, 10, 1: » ... když obě straně do Sraňkóv vstúpie, má řečník z rozkázánie najvyššieho sudieho žalobu čisti póvodovu z knih žalobních.« — Proti tomu uvádějí zemská zřízení. (ZZ 00-21, ZZ 30-21, ZZ 49-C 29), že žalobu čisti káže původ. V procesním právu dřívějším, které bylo mnohem formálnější, četla se žaloba z knih až po řeči původově, když o to žádal řečník (= mluvčí) pohnaného. Mělo se tím konstatovatí, že se psaná žaloba s předchozí původovou řečí dělí, čímž pohnaný vyhrával při. Tak praví Ondřej z Dubé v § 40: »Také bývá zmatek v žalobě, když se řečník dělí, žaluje, s žalobu ve dskách psanú, a řečník s druhé strany, otázav se, jest-li to póvodovo slovo, a on die, že jest, prosí desk té žaloby čtenie; a když shledá, že se žaloba jeho se dskami dělí, tehdy ztratí póvod při svú a pohnaný bude toho prázden.« Jireček, CJB II, 2, str. 371. Stejně v fiádu práva zemského § 9, § 45 a B3. (CJB II, 2, str. 205, 224 a 228.) x) O knihách žalobních srv. svrchu v obraze předešlém pozn. 12) citát ze Všehrda II, 10, la k tomu VIII, 10, 1: »... Potom táž žaloba má z těch pohonných desk přepsána býti, tak jakž tam stojí, do žalobních knih, z kterýchž řečník v šraňcieeh stoje žaluje a žalobu každému čte.« _2) Knihy žalobní nemáme zachovány, takže formu žaloby, jak v nich stála, vlastně neznáme. Avšak pravdě se podobá, že se žaloba od půhonu v ničem podstatně nelišila baže půhon pomocí prosté poznámky »zaluje« nad slovem »pohání« a připsáním průvodů stává se žalobou, která se pro potřebu soudu přepisuje do zvláštní (příruční) knihy. Srov. svrchu v pozn. 1. cit. Vš, VIII, 10, 1. — Viz též obraz I pozn 3 8) Vš, II, 13, 2. ' ' _ *) Vš, II, 9, 4: »A když přečte (t. j. řečník žalobu) mluvie strany tak, jakož jest prve povedieno; a najprvé póvod k své žalobě, potom pohnaný.« — Vš, II, 1, 'l4: » ... strany mluvie, svú při každá vedúci, dsky, listy, majestáty, svedomie i jiné spravedlnosti syé, které kto má, okazujíce dotud, dokudž jich potřeba káže; a v tom jim nemá od žádného překáženo býti, by pak celý den mluvili a potřeby své okazovaiU 6) Vs, II, 1, 5: »A miestopurkrabl, když.páni súdie, má státí v okně, listov nahoru od stran poclávati a volati na lidi, aby mlčeli a nepřekáželi.« Urozenému pánu, panu Václavovi Točníkovi v Křimicích. Službu svú vzkazuj em. Dávámť věděti, že Dorota sirotek, dcera někdy Beneše rychtáře ze vsi Babí od lidí tvých z gruntuov mojich zde v Babině vzata a na grunty tvoje provdána, a jest ona Dorota kmetična moje. Tudíž žádám tebe, aby ona Dorota mně zpět beze všeho protivenství vydána byla, jinak by tě *= puohon podle zřiezení zemského o lidech zběhlých z 20ti hřiven striebra za- stihl. — Dán na Kačerově ten první pátek v postě léta etc.t;) Florian: Račíž nyní, pane písaři, čisti svědomí, kteréž Hroch z Mezilesic, Václav konvář z Babiny a Petr nunvář z Choltiny svědčili jsú a dávají, vše na listě v kvaternu svědomí F 28. Místopísař (čte): Hroch z Mezilesic, učiniv přísahu na kříži svědčil jest takto: Byl jest ve vsi Babině, na zboží Floriana Griespeka rychtář Beneš na dvoře kmetcím osedlý. Kterýžto Beneš když jest umřel od let ode čtyř, zanechal Dorotu dceru svú nezletilú sirotka, kterážto súc bez otce a již před tím i bez mateře v držení a užievání toho dvoru kmetcího ponechána jest, jakž to kniha panství jeho Floriana Griespeka světleji ukazuje. Ješto pak ona Dorota samotná prací všech sedlských a robot k tomu dvoru kmetcímu náležitých i s čeledí svau zastatí nemohla, i chtěl jí pan Florian manžela dáti Hanze škopka, holomka svého. Kteréhož ona Dorota nechtíc raději se nepořádně vdala za člověka cizího Jiříka. I přišel ke mně pan Griespek řka: »Co nyní činiti mám, neb jest mi kmetična moje Dorota od-lúděna.« I jeli sme spolu do též vsi Babí, abychom rozeznati mohli jak se věc udála, a říkali tam někteří lidé páně Griespekovi, v krčmě, že by lotrovsky a noční věcí odvezena bejti měla a že to lidi z panství Křimického učinili.7) Florian: Nyní, pane písaři, čti mi svědomí Václava konváře súseda poctivého i opatrného z též vsi Babiny (nahlíží do registříků) na tom listě jako pana Hrocha. Místopísař: Václav konvář z Babí učiniv přísahu na kříži svědčil jest takto a to jest mu svědomo, že Dorota, sirotek po někdy Benešovi rychtáři pokojně beze vší odpornosti v držení toho dvoru zuostala. Také mi to isvě-domo jest, že jednoho dne tři přijeli z gruntov pana Václava Točníka do Babí na večer a v krčmě na touž Dorotu se vyptávali a mezi jinau řečí pravili: »Pověz nám, koho ona za pána má?« A já sem jim řekl: »Milí páni, nevím, kohož by jiného jměla míti, než pána našeho Floriana Griespeka.* — Tu oni potom navečer vyšedše, k dvoru jejímu,, kterejž krčmě naproti leží mířili, a dovnitř vniknuvše pokřik a svádu s čeledí dvoru toho učinili a všechny ven vyhnali, a nežli sausedé ku pomoci a ochraně též panně Dorotě přijíti mohli, již ti tři lidé Václava Točníka jí Dorotu mezi sebe na kuoň vzali a peněz drahnú summu při tom a tak nočně odjeli; od těch časuov dvuor ten kmetcí potom neosazen jest a pustý zuostává, neb paní doma nebylo a čeleď bojíce se, aby znovu bita a vyhánína nebyla, se jest nevrátila a tak jest zuostalo od toho času až do dnešního dne pořád. Florian: A ještě tě prosím, pane písaři, o přečtení toho, co Petr nunvář, řemeslník pořádný jsa svědek k tomu nahodilý praví. Místopísař: Petr nunvář z Choltiny učinil přísahu a svědčil v tato slova: Byl jsem nunval vepře u Doroty v Babině a ješto pozdě bylo k návratu, Euostal sem s čeledí její ve dvoře chtěje tepruv z rána odejiti. Tu uslyším okřik veliký a vidím, že lidé cizí křičí a pankartuo vyjebených a voškrduo dávají lidem ze dvora a ti je do vrat pustiti nechtěli a oni lidé cizí zeď přeskočivše biti je počali a oni utíkali. Kdyě ke mně přišli, já jsem e) Stylisováno z dohadu. 7) Svědectví toto a následující sestaveno podle podobných v Emlerových R. t. t. I, str. 176—178. 22 23 řekl: »nejsem z čeledk, však oni toho netbajíce mě tepati počali. I utekl sem do mařtale a zavřel se tam, a oni vzavše pluh i chtěli naň dveře vy-raziti, a já sem prosil jich, aby toho nečinili; tu oni křikem z susedstva vyrušeni j súce mě nechali a pryč odešli, a tu já tepruv sem z mařtale ven vyhledal a viděl, kterak paní, totižto Dorotu vleků a s ní i odjeli, pychem jí vzavše. Florian: Páni úředníci, slovutní páni saudcové zemští! Podle tohoto pruovodu a ukázání svého žádám vaše milosti v tom za opatření spravedlivé. Král (vstává, chtěje odejiti; páni z lavic povstávají, lid se klaní; král odchází, n e j v. purkrabí vsedá na jeho místo) .a) Jiřík: Páni úředníci, páni a vladyky s plného súdu zemského! Proti té řeči pana Griespeka a proti jeho ukazování já na miestě pana Václava Toč-níka mnoho mluviti mohu. Předkem, že pruovod jeho Floriana Griespeka s pnohonem se nesrovnává, což ihned světleji objasněno bude: neb svědkové někteří, jakož Václav konvář svědčí, že by lidé Václava Točníka tu Dorotu vzali a peněz drahnú sumu při tom, kdežto opět jiní seznávají, že by pychem vzata býti jměla, ješto puohon z žádného pychu není; pro druhé pravím, že svědomí Hrocha z Mezilesic ničehož provésti nemuože, neboť jest on Hroch svědek ne očitý, nýbrž ušatý toliko; a poněvadž on Florian pořádnýho poselství jest podle zřízení zemského neučinil ani odpovědi nevyčkal, než hned pohnal-- Florian: Oho, pane Jiříku, to se z datum listu toho světle nalézti muože, že — Nejv. sudí (vpadne): Zadrž, pane sekretáři, aby řád mluveme zachován byl.0) Florian: Neměj mi za zlé, pane sudí. Jiřík: — ješto se tudíž ipřieteli mému Václavovi Točníkovi vidí, že tím vydáním též Doroty povinnen není, neb jest se pořádně vdala, a také ani toho se neukazuje, aby tak ona Dorota na grunty jeho Václava s volí jeho přinesena býti měla, při tom též za opatření spravedlivé pro něho Václava žádám. — Dále ukázati chci svědomí toho, že on Václav přietel muoj posílal jest k němu Florianovi, aby tauž Dorotu jemu k stavu manželskýmu dal; a jest to svědomí posla toho Martina na listě G 7. Mstopísař (listuje v kvaternu svědomí) : Na listě G 7 svědomí nižádného Martina znamenáno není. Jiřík: Však musí býti, pane písaři, aneb v blízkosti, pakli snad regi-střík špatně napsán-- Místopísař: Svědomí Martinova nenalézám-- Jiřík: Však již ho najdu sám konečně--(jde na kathedru a listuje v deskách). Místopurkrabí: Pane Jiříku, račiž hned dolov s jiti-- Jiřík: Proč medle ? Počkej až to svědomí naleznu! Místopurkrabí: Páni komorníci, chopte se ho! Komorníci:10) (vedou Jiříka zpět do šraněk držíce ho). Jiřík: Co ty mě jímati kážeš nešlechetně? Místopurkrabí: Pane písaři, přečti panu Jiříkovi ten nález starý o ver- 8) Vš, II, 1, 1: »Najvyšší purkrabí pod nohami na stupniech majestátu KMsti sedá, a vstane-li kdy s majestátu svého král a z súdu odejde, móž na miesto královské najvyšší purkrabí vsésti.« — Též: »Než kdyžhy král JMst v soudu neseděl, aneb ráčil vstáti aneb odjíti, tehdy purkrabě Pražský na miestě JMsti seděti má.« ZZ 00-1, ZZ 30-1, ZZ 49-A 13, ZZ 64-A 36. s) VŠ, II, 17, 10. l0) Komorníci jsou přítomni při soudu zemském: »Též také aby komorníci při soudu zemském větším najméně .čtyři, a při menším dva bývali a neodcházeli, pro potřeby soudcuov i pro potřeby lidské.« ZZ 49-C 1, ZZ 64-B 24. tování se v dskách z desk prvních Václava Hyndráka na listě B 2 do zřízení zemského vešlý. Jiřík: Oh, oh! Písař menší (vyhledá z kupy knih jednu s nadpisem Zřízení Zemská rozevře a čte): Nalezli vuobec za právo: na katedru aby žádný nechodil *> v saud zemský když páni saudí a také aby se žádný ve dskách nevertoval mimo úředníky a písaře, kteříž se desk dotýkati mají a dotýkají a kdož by kolivěk všel bez povolení nánuov úředníkuov větších, aby deset kop grošuov českých týmž pánuom úředníkuoni dal bez odpuštění a v věži tři dni aby seděl.") Místopurkrabí: Odveďtež pana Jiříka do věže! Komorníci (odvádějí pana Jiříka, ten se vzpírá). Václav Točník: Již tak zcela opuštěn jsem nyní v svojí při a přietele žádného nemám druhého ani poručníka-- Hlas: žádej si pána z lavic! Václav Točník: Díky, dobře radíš. Prosím pánuov vašich milostí, abyste mi jeden z vás radou v šraňciech pomočen byl.1-) Nejv. sudí: Račiž pane Viléme Svihovský radú svú ku pomoci pohnanému býti! Vilém svihovský (jde od šraňků k Václavovi Točníkovi, potichu se s ním radí a béře si jeho registříky pohlížeje do nich): Aj, pan Jiřík zmátl literu! Nikoli na G, nýbrž na J 7 svědomí onoho Martina se nachází. Václav Točník: Vaše milosti, páni a vladyky na plném sudě zemském? Jestiť týž Martin, jakož pan Jiřík spravedlivě řiekal, ode mně k němu Flo--» rianovi poslán s cedulí, aby tauž Dorotu člověku mému k stavu manžel- skému dal. Pane písaři, račiž čisti svědomí jeho! Písař menší (čte): Martin, koňák Václava Točníka z Křimic, učinil přísahu a svědčil jest takto: Byl jest mě poslal pán muoj koňmo ku panu Florianovi Griespekovi s cedulí poselací řka: Přivez odpověď! Přijel jsem na tvrz páně Florianovu času poledního a ještě všickni byli u oběda. I stanul sem ve dveřích a učiniv panu Griespekovi poklonu, tu on mě poznav vstal a do nosu udeřil pravě: »Tu máš pstruha!« — načež mi kázal snísti ceduli onu i pečetí, vystrčil z veřejí a čeleď jeho pak mě klacky a vidlemi vyháněla, takže nejsa životem jist jel sem domův. Apolóna (k řečníkovi) : Pane řečníku, což moje pře, jesti daleka nebo blízka?13) Krištof: Též mně rci, pane řečníku, kdy pře moje místo míti bude? Řečník (nahlíží do knihy žalobní) : Ještě čekati musíte, než tato konec vezme. Václav Točník (mezitím se opět radí s pánem z lavic): Jakož se z svědectví Martina koňáka vyrozumívá, on Florian Griespek ji Dorotu jemu Jiříkovi k stavu manželskému dáti jest nechtěl, ale ona kmetična milostí velikau k němu Jiříkovi vzplanuvši od něho upustiti jest nechtěla a tak přes všeliká protivenství s strany jeho Floriana nechtějíc pacholka jí dávaného Hanse škopka, za muž jej Jíru Boháče pojala a při tom setrvala a setrvává až posavad. Byl pak on Jiřík prvé poddaný opata Plaskýho a proto jest to i na právo duochovní do Plzně podáno, komu by táž Dorota k stavu manželskému náležela: člověku-li mému čili opatovu, a jest týž člověk opata Plaskýho od týž spravedlivosti pustil-- Florian: Z čeho se to vyrozumívá? 11) Podle ZZ 00-251, ZZ 49-C 3, ZZ 64-B 26. 12) Pánu z lavic věnoval Všehrd celou kapitolu (II, 18), další zmínky jsou v ZZ 00-11, ZZ 30-11, ZZ 49-C 14, ZZ 64-B 37. 13) Vš, II, 9, 7 a VIII, 12, 4. 24 ř 25 Václav Točník: Toj se v registrech jeho opata nalézá, jakož ukázáno bude. — A on pořádně člověk ten Jiřík mně Václavu Točníku s ní v stav manželský jest vstaupil, prvé nežli puohonem jsem od něho Griespeka zastižen byl. A tu já jménem jí Doroty a jeho Jiříka manželuov věrných a poctivých vaše milosti žádám, aby při tom vždy pořádném sjití manželském zachováni byli, neb by byly veliké těžkosti, aby tak manželé rozlučováni bejti měli, a jest to předešle i sněmem vyměřeno, jak se vdávati kmetičny s povolením pánuov svých mají a jak nic. (Podává registříky panu švi-hovskéniu.) Vilém Švihovský (listuje v registřících) : Račiž, pane písaři na to čisti sněm obecní na listě JMsti krále Valdislava ztvrzený, kterýžto list dán na Horách Gutnách ve čtvrtek před svatů Maří Magdalenu léta Božieho 1497 ho v dekách prvních Václava Hyndráka a potom ve zřízení zemském opět položený. Písař menší: My Vladislav, z Božie milosti uherský, český, dalmátsky, chorvatský, etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské knieže a Lužicský markrabě etc. oznamujem tiemto listem všem: že ačkolivěk na sněmu obecniem, kterýžto o suchých dnech letničních držán byl při nás na hradě Pražském, mezi jinými potřebami zemskými ten jeden kus zavřien jest: chtějíce pro obecnie dobré a pro uspokojenie všech stavuov v tomto království nynějšie i budúcie ruoznice zastaviti a svornost a jednota aby zachována byla, takový prostředek sme nalezli s dobrovolným povolením pánuov i rytieřstva s jedné a poctivých Pražan a Horníkuov a opatrných posluov z měst našeho královstvie Českého vôli s strany druhé, takto sme to srovnali a tiemto listem vypoviedáme: což — Jindřich , Jiřík i : Pana řečníku, jest naše pře daleka nebo blízka? Václav ' Elška z Postupic: Pane řečníku, a zdaž moje pře dnes k slyšení dojde? Písař menší: Pane miestopurkrabí, napomeň jich, ať-- Místopurkrabí: Ustaňte se tázati, neb znamenitú překážku pánuom i stranám v šrancích činíte!14) Písař menší (čte dál): což se lidí zběhlých z gruntuov dotýče, aby takoví vydáváni 'byli, kteřížby zběhli rok před túto válků, kteráž jest byla za krále Jiřieho, předka našeho a potom od toho času až do dnešnieho dne ktoby takových vydati nechtěl, kterak o tom má poháněno býti, to jest dskami utvrzeno a to tak zuostavujem a při tom spuosobu necháváme. Což pak se lidí dotýče--etc. etc. (jede rukou po listě, obrátí asi dvě stránky) : zde pak ke konci: A což se dotýče kmetičen zběhlých aneb těch, kte-rezbyjäe na jiné grunty vdaly, to také při tom zuostavujem, jakož jest na nynejšiem sněmu o tom zavřieno. — Tomu na svědomí pečet naši královská privesiti sme kázali.15) Václav Točník: Tu já s tím svědomím a táhna se na sněm tento obecní to poroučím vašim milostem k spravedlivému rozvážení. Václav z Peclinovce: Vaše milosti, páni a vladyky s plného súdu zemského! Tu já od pana Floriana z Griespachu proti pře líčení tomuto jakož l proti ukázání jeho Václava Točníka opět mnoho mohu mluviti: Předkem-jakž strana správu dává o kmetičnách, jak se vdávati mají neb nic táhnau-ce se na obecní sněm, kterajž se o takových kmetičnách stal avšak v něm seto mcimž neprovozuje, že by svým pánuom, zpět vydávány, provdány jsuce, bytí nejměly, nýbrž — — ") Viz pozn. předchozí. ^ "J Z^ováno v ZZ 00-293, ZZ 49-1 28, ZZ 64-M 28. Použito upraveně a zkráceně, ježto ctem originálu by bylo zdlouhavé a (na scéně) bezvýrazné. Venek Kordule: Ustaň, lháři daremný — Hlasy: Mlč, pane Venku, mlčiž — , . Věněk (křičí): Nebudu mlčet a neustanu, dokad on jorgeltnik tax velmi proti pravdě-- Místopurkrabí:10) Venku Kordule z Slaupna, nemluv tak velmi!1') Venek (neustává) : Však již to mnohdykráte rozeznáno bylo-- Místopurkrabí: Venku Kordule z Slaupna, nemluv tak velmi! _ Venek:_a již to všickni lidé dobří vědí, že on z spolka mluví — Místopurkrabí: Venku Kordule z Slaupna, nemluv tak velmi! Venek: — a proti spravedlivosti vší řeč jeho namířena jest — — Místopurkrabí (pokyne komorníkům a sluhovi, aby se chopili Venka Kordule) : Pane písaři, přečti ten nález o křiku při saudu zemském! Místopísař: Nalezli vuobec za právo: což se křikuov při saudu zemském dotýče, aby z zadu v světnici saudné žádných křikuov nebylopakliby kto kdy křičel, má naň zavolána býti jménem: nemluv tak velmi jednau, druhé, až po třetí. Místopurkrabí: Tak se jest podle práva stalo. Místopísař: A křičel-li by vždy přes to a mluvil, má do věže vzat býti a má den a noc seděti. Místopurkrabí: Odveďte jeho do věže! Komorníci (chopí se Venka a odvádějí ho). Nejv. písař: Pane sudí, opoviedám se pro potřebu slušnú, abych mohl ven vyjiti.18) ... Nejv. sudí (pokyne mu, nejvyšší písař odejde. — K Václavovi z Peclinovce) : Již pokračuj v svém pře líčení! Václav z Peclinovce: Ježto tedy strana, táhnauce se na ten sněm obecní, kderýž čten byl, toho neukazuje a ničímž neodvádí, nýbrž já ještě ukážu, na odpor tomu což ještě v zřízení zemském nezrušeno jest, jakž o týchž kmetičnách králem Vladislavem mezi stavy panským a rytierskym s jedné a městy s strany druhé vajpověď se stala; račiž, pane písaři menší vajpověd onu čisti, ješto jest v zřízení zemském na listě I 29. Místopísař: Král Vladislav JMst toto jest ráčil vypovědíti mezi pány, rytířstvem a Pražany a jinými městy koruny české: což se lidí sběhlých a sirotkuov dotýče, před válkau, ti mají na svých místech zuostati. Než kteříž jsau rok před válkau a ve válku sběhli, nebo potom: ty mají jedni druhým vydávati, jestli že by kdo na kom toho žádal skrze dva zachovalá člověky, anebo listem pod pečetí, z kterého koli stavu. A kdož by nevydal, ten bude moci ze dvadcíti hřiven pohnán býti vedle svolení zapsaného; krom těch lidí, kteříž by pro víru byli vyhnáni, těch nemá vydáváno býti.1") (N e j v. p í s a ř vrátí se na kathedru.) Václav z Peclinovce): Tedy předkem: z té vajpovědi spravedlnost pana Griespacha světle rozeznána bejti muože. Pro druhé: jsú ještě mnohá a jiná svědomí, kteráž též straně naší za právo dávají, jakož ten nález starý mezi ls) O roli místopurkrabfho v tomto případě viz VŠ, II, 1, 5; citováno v pozn. 5 tohoto obrazu. Též: »A purkrabě má tu býti a vokřikovati, aby mlčeli.« ZZ 00-6, ZZ 30-3, ZZ 49-C 7, ZZ 64-B 30. ") Slova ta a nález doleji čtený podávají zemská zřízení: ZZ 00-6, ZZ 30-6, ZZ 49-C 7, ZZ 64-B 30. 1S) Zemské zřízení Vladislavské v čl. 19 uvádí: y A pan písař zemský nemá z katedry odcházeti, dokudžby páni a vladyky soudu nevzdali.* Latinský překlad a další zemská zřízení (ZZ 30-19, ZZ 49-C 1 a ZZ 64-B 21) přidávají: »leč by se opověděl panu sudímu; pro potřebu slušnú, bude moci odjíti s volí jeho, a to na ten spuosob, jakž jest úředníkem zemským a soudcuoni zemským uloženo.* ">) Ze zemských zřízení: ZZ 00-292, ZZ 49-1 29, ZZ 64-M 29. 26 27 Jindřichem Diblíčkem z Přívor a Petrem Bzenským z Proruby. Pane písaři, nalézá se v zelených puohonných na listě P 22. čti jej laskavě! Místopísař (překládá desky na kathedře, hledaje zelené půhonné): Ambroži komorníče, přines zelené puohonné z truhlice!20) Ambrož (odejde za scénu, po chvíli se vrátí s kvaternem, podá písaři). Místopísař (otevře, listuje, pak čte): V té při, kteráž jest mezi Jindřichem Diblíčkem z Přívor puovodem s jedné a Petrem Bzenským z Prorubí pohnaným z strany druhé: Tu úředníci Pražští menší desk zemských na plném sudé zemském menším slyševše strany a jich s obou stran pře líčení,21) cedule řezané posielací, zřiezení zemská a svědomí, toho všeho s pilností pováživše a vzavši naučení do pánuov JMstí a vladyk s plného saudu zemského takto o tom nalezli: poněvadž on Jindřich Diblíček puovod to dostatečně podle práva svědomím pokázal, že ona Apolena poddaná jeho před tím vdáním se za člověka Petra Bzenského byla a ješto v zřiezení zemském se to světle nalézá, že mu tím vrácením jí Apoleny po poselství podle téhož zřiezení zemského učiněném povinen byl, tornu jest dosti neučinil, i z té příčiny dává se jemu Jindřichovi puovodu proti témuž Petrovi pohna-némuza právo tak, aby již řečený Petr Bzenský jemu Jindřichovi ěasto-řečenému tauž Apolenu jeho vydal a pokutu zřiezením zemským vyměřenau dal a to konečně od dnešního dne ve dvú nedělích pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se--2Z) Václav z Pecb'novce: Páni vaše milosti a vladyky! Tu já již více k té pří mluviti co nemám a tak při tom všem ukázání svém žádám vaše milosti za opatření spravedlivé. Nejv. sudí (k Václavovi Točníkovi): Zda ty máš co ještě mluviti k svoji při? Václav Tocník: Viece nic, pane sudí. Nejv. sudí (radí se chvíli potichu s nejvyššími úředníky a některými pány): — Z rozkázání pánuov úředníkuov větších má ještě ona Dorota sama svědomí vydati.23) Václav Točník (volá): Doroto! Doroto! Dorota (nesměle vstoupí do šraněk), Nejv. sudí: Tys Dorota, dcera někdy Beneše rychtáře ze vsi Babí? Dorota: Ano, vaše milosti. Nejv. sudí: Milá Doroto, musíš pánuom z saudu zemského pověděti. kdo tvuoj pán a kterak si se vdala! — Pane místopísaři, vezmi od ní přísahu! Místopísař (sestoupí s kathedry s knihou přísah, ukazuje Dorotě, aby si klekla proti východu slunce a položila dva prsty na kříž) :24) Říkaj po mě: 2") Vs, IV, 2, 9: »Komomici úřadu slúžie, dsky k úřadu z truhel vynášejíce a zase do truhel snášejíce.* Srov. pozn. 10 tohoto obrazu. al) Ustálená formule, kterou každý nález začíná. 22) Sestaveno z dohadu podle podobných nálezů v deskách půhonných. =8) Ústní svědomí před soudem zemským dávalo se zřídka: řCo se svedomie dotýče má vědieno býti, že se dvojím obyčejem při sudě zemském dává: Jedno osobně a ústně' když kto v laviciech nebo_ v šraňciech stoje komu svědčí (ale to se nečasto priházie).' Jme, když kto u desk svedomie komu dává, kteréž se ve dsky po něm píše a to obé nemóž bez přísahy býtU Vš, VIII, 6, 10. Zemská zřízení (ZZ 00-15, ZZ 30-15, ZZ 41-E 39 ZZ_ 64-P 3) dovolují je pouze tehdy, když se strany dobrovolně svolily. Kromě toho uvadn Vsehrd v II, 20, 8: »Druhdy se priházie, že páni v potazu j súce. "na stranv c^ž by panom v pochybnosti bylo, otázky činie ...« Ačkoli se místo to vztahuje spíše k obrazu následujícímu, užil jsem je per analogiam již zde, ü 2i-l *}■• 2ť 14: >>AIe mžšťané všickni, by pak i konšelé nebo purkmistři byli z kteréhož koli mesta, sedláci všickni i jiní lidé obecní neznámí, klečiec a dva pr=ty poloziec na kříži přisahat! mají.« Detailnější ustanovení má zemské zřízení Vladislavské-» Mestsky a obecný lid přísahu týmiž slovy ciniti mají (rozuměj: jako páni a vladyky) nez toliko ze kleknuti mají proti východu slunce, a položití každý má dva prstv na znamenie božieho umucenie.« ZZ 00-213. Zemská zřízení další, t j. ZZ -tfl-S 22 a ZŽ 64-P 35 Na tom přísahám pánu Bohu — všem svatým — že to — čehož jsem svědomá — věrně a právě poviem — a to ani pro přiezeň — ani pro nepnezen — ani pro kterú jinú věc —; tak mi Buoh pomáhaj — a všickni sveti!35) Dorota (opakuje jak naznačeno). Nejv. sudí: Již vstaň a pověz vše v pravdě. Dorota: Byla sem za živobytie otce mého na dvoře jeho u nás v Babině a on Beneš, otec muoj pana Griespeka za pána jměl a jemu pocty vždy na tvrz jeho Kacéřov nosil. Než pak již byl tak velice chorý a v tom čase při svatém Martině neboli s světa sšel--(pláče) a mě tu dceru zarmú- cenú ponechal-- ..... Nejv. sudí: To vše již srozumíno bylo; avšak rci: vzala sis Jiříka, manžela svého z dobré vuole anebo přinucena jsúc? Dorota: Z dobré vuole, vaše milosti, však se mnú ujeti musil, neb pán muoj Florian Griespek mě pustiti nechtěl, nébrž chtěl mi Hanse Škopka dáti nesmyslného a ještěj potom ku panu arcipryštoyi poselství listem učinil, aby kněz náš Vondřej mě s Jírů voddati nedopauštěl-- Nejv. sudí: Nu dosti již; zdaž však pořádně manželství vaše uzavříno? Nejv. komorník: Na to se zeptaj opata, pane sudí. Nejv. sudí: Aj, opate, pojď do šraňkuo! Co pravíš? Rci to bez přiesahy vezma to na svú knéžskú duostojnost !26) Arcipryšt: Vaše milosti, páni súdci zemští! Jakož viem, jest ona Dorota žena nábožná a v cnostech křesťanských velmi pilná a v stav ten manželský pořádně vstúpivší ničímž v horlivosti křesťanské nepovolila a zuo-stává taková až podnes, Nejv. sudí (pokyne mu, aby poodešel, poté si zavolá místopurkrabího). Místopuikrabí: Již vystupte všickni z šraňkuov! (Kdo jsou v šraňcích, vycházejí.) OBRAZ VIII. Panský a vladycký potaz a nález. Nejv. sudí: Páni súdci zemští, račtež se v potaz sstůpiti J1) (Páni vstávají se svých míst, jdou do hloučku mezi šraňky a lavice, nejv. sudí táže se jednoho po druhém na jeho mínění; poté hovoří chvíli všichni dohromady a gesty si odpírají; ke konci se rozestupují na dvě strany počtem nestejné. Nato jdou opět na svá místa v lavicích a usednou.)1) Nejv. sudí (radí se chvíli potichu s nejv. komorníkem a purkra- odkazují na předpis smlouvy Svatováclavské: »Item, Měšťané a lid městský obecní tak mají přísahu učiniti k svědomí, jakož o tom v Smlauvě Svatovácslavské zapsáno stojí, a jinak nic.« —■ To vztahuje se patrně k odstavci článku 24: » . . . osedlí měšťané budau povinni osobně před úřadem desk zemských stávati a svědomí dávati, přísahu činíce jako od starodávna bývalo při dskách zemských, stojíc, zdvihnúc dva prsty. Než co se nevosedlých lidí dotýče, ti také... před úřadem desk zemských přísahy klečíc činiti mají, jakož prvé zachováváno bylo.« (Jireč. ZZ XVI. věku, str. 101.) — Co se týče ženy, uvádí B r a n d 1 ve studii »0 staročeském řízení soudním* (Právník, roě. VIII, str. 701) toto: »Každé ženské pohlaví, činíc přísahu, má své dva prsty u pravé ruky na holý prs levý položití a tak přísahu korjati.« M) Slova přísahy podává Všehrd II, 24, 9, dále ZZ 00-212, ZZ 49-S 21, ZZ 64-P 34. 2e) O svědectví kněze viz Brandlovo: O staročeském řízení soudním v Právníku na r. 1869 (roč. VIII), str. 673. ±) O tomto stadiu procesním pojednává zevrubně Vsehrd v kapitole: O potazu panském II, 20 a O nálezu panském II, 21: » ... tu tepruv najvyšší sudí (kterémuž samému z práva v súdu mluviti přilezle), pánóv v potaz a v radu zavolá, abv se sstúpilí...« Vš, II, 20, 1. 28 t 29 Vojtěch z Pernšteina Adam % Hradce Jan Dobřenský bim) :z) Pane Vojtěchu z Perštajna a na Pardubicích, vstaň k nálezu sepsání ! — Pane Adame z Hradce a na Hradci, vstaň tolikéž! — Pane Jene Dobřenský z Dobřenic, z vladyk, vstaň k nálezu sepsání!3) (jdou k nejv. sudímu, pak k nejv. úředníkům, nato k pánům na obě strany a k vladykům, s každým chvilku hovoříce. Poté se odeberou na kathedru k písaři menšímu a diktují mu potichu nález).") Někteří páni a vladykové co stojí za šraňkami doléhajíce na řečníka křičí jeden přes druhého: Pane řečníku, pane řečníku, jest moje pře již blízka? ■— Pane řečníku, kdy pře moje slyšána bude? Mstopurkrabí } (odhánějí a umlčují tazatele). Vojtěch z Pernštejna . (dokončivše scházejí s kathedry dolů, písař Adam z Hradce l jde za nimi nesa knihu, do níž byl vepsal Jan Dobřenský ' nález).4) Nejv. sudí: Páni saudci zemští, raétež se ke čtení sstúpiti!5) Písař menší (čte tiše): Poněvadž se to z svědkuov našlo a vyhledalo, že táž Dorota sirotek někdy Beneše rychtáře ze vsi Babiny kmetična jeho Floriana Griespeka jest a on Florian Griespek řádné poselství, jak zřízení zemské a vajpověď krále Vladislava jeho milosti to v sobě zřetedlně obsahuje, má se on Václav Točník podle toho zachovati a dotčenu kmetičnu jemu Florianovi podle práva vydati. Jan Raupovský (rovněž tiše) : Ještěs zapomněl, pane písaři při té vaj-povědi postaviti: jakž artykul v též vajpovědi šíř v sobě ukazuje a zavírá — Vojtěch z Pernštejna (rovněž tiše) : A ke konci musíš ono manželství zachování dostaviti: že páni JMst je Dorotu i Jiříka při tom pořádném sjití manželském zachovati ráčili tak, že oni páni lidem svejm u vzájem vajhost dáti povinovati jsú. Nejv. sudí: Pane písaři, oprav to! (Písař odchází na kathedru a píše.)0) Páni súdcové zemští, račtež na svá místa vjíti! Páni (vracejí se na svá místa kromě těch tří, kteří psali nález; ti se postaví takto: tváří ke kathedře, zády k oknu, pravou rukou k lavicím soudu, levou k šraňkům) .T) s) Vš, II, 21, 1: »Když se potaz panský dokoná a sádce zemští všickni zase na svá miesta vsednu, sudí najvyšší s králem JMsti, s komorníkem a purkrabí potieže se a poradí, dvěma z pánóv a jednomu z vládyk, každého z nich jménem zavolaje, vstáti rozkáže ...« K tomu zemská zřízení: »A kdyžby panský potaz a vládycký vynášen hýti měl, tehdy k vynášení potazu najvyšší sudí královstvie českého nynější i budúci má kázati vstáti dvěma z pánuov a jednomu z vládvk...« ZZ 00-2, ZZ 30-2, ZZ 49-A 10 ZZ 64-A 35. s) Tamže. 4) Vš, II, 1, 16-18 — II, 21, 1-5. 5) Vš, II, 21, 3: »A když tak dolov s katedry sejdu, opět se sudí najvyšší pánóm káže sstúpiti; a tu se jim nález čte, aby jej slyšeli.« 6) O tomto opravování nálezu píše Všehrd v druhé polovici věty citované v pozn. 5: »g slyšiece, jest-li co opuštěno, káží připsati, jestli proměněno, opraviti; pakli co přidáno, káží ujisti a smazati, aneb, jak se kmetem zdá, opraviti.* Vš, II, 21, 3. Druhé místo: »A když dolov sejdu, sudí najvyšší káže se pánóm sstúpiti a tu ten nalez napsaný písař čte, přede všemi pány, ne hlasitě, než tak, aby od pánóv toliko v tomsstúpení mohl slyšán býti. A když dočte, jestliže dobře napsán bude nález, nenie potřebie opravovatsi; pak-li se co pánóm nezdá, tu opravují, tu ujímajíce, přidávajíce nebo proměňnjíce.« Vš, II, 1, 17. ') Vš, II, 1, 17: »A ti ktož jsú z pánóv nález 5 s tiem z vládyk vynášeli a psaK, nesedají na svá miesta, než stojie pořád tak, jakž jsú zavoláni k nálezu od sudieho, a tak také v nálezu mají napsáni býti: Páni na vyššiem miestě k laviciem po levé straně k najvyšším úředníkem, a ktož z vládyk jest, vedle nich k šraňkóm. A tak stojie, až se (Původ, pohnaný, poručník, Dorota a opat vejdou opět do šraňků.) . Nejv. sudí: Pane písaři, již čti ten nález mezi Florianem Griespekem z Griespachu a Václavem Točníkem z Křimic a v Křimicích !a) Písař menší (vezme knihu do ruky a čte) : V té při, kteráž jest mezi Florianem Griespekem z Griespachu, krále JMsti sekretářem v kraji českém puovodem s jedné a Václavem Točníkem z Křimic a v Křimicích pohnaným z strany druhé; tu páni JMst a vladyky na plném saudu zemském siyševše strany a jich s obau stran pře líčení, cedule řezané, svědomí, listy poselací, zřízení zemské, vajpověď krále Vladislava JMsti mezi stavy panským, rytířským s jedné, Pražany a jinými městy královstvie českého strany druhé, učiněnu, toho všeho s pilností pováživše takto o tom nalezli a Vojtěch z Pernštajna a na Pardubiciech, najvyžší hofmistr královstvie českého. Adam z Hradce a na Hradci, najvyžší kancléř království českého z pánuov a Jan Dobřenský z Dobřenic z vladyk panskaj a vladyckaj potaz ^vynesli: poněvadž se jest to z svědkuov dostatečně našlo a vyhledalo, že táž Dorota sirotek dcera někdy Beneše rychtáře ze vsi Babiny kmetična jeho Floriana Griespeka jest a on Florian Griespek řádné poselství, jak zřízení zemské ukazuje, jest poslal, a zřízení zemské a vajpověď krále Vladislava _ JMsti mezi stavy panským, rytířským a Pražany a jinými městy královstvie Českého to v sobě zřetedlně obsahuje, když by komu sirotka vedle svolení zemského nevydal, aby jej mohl ze dvadcíti hřiven bez lotu spolu puovodem pohnati a když to vobdrží, že je sirotek jeho, že jemu tu pokutu dáti a sirotka s tau pokutau vrátiti, jakž artykul v též vajpovědi šíř v sobě obsahuje a zaviera; i maje on Václav Točník podle dotčeného zřiezení zemského a též vajpovědi tak se zachovati a dotčenu Dorotu, kmetičnu jeho, podle takového poselství k sobě učiněného jemu Florianovi Griespekovi vydati, toho jest neučinil a toho ničímž podle práva neodvedl, aby tím vydáním dotčené Doroty jemu Griespekovi povinen nebyl, i z těch příčin dává se jemu Florianovi Griespachovi puovodu proti témuž Václavovi Točníkovi pohnanému za právo tak, aby on Václav Točník jemu Florianovi Griespekovi tauž Dorotu jeho vydal a pokutu zřízením zemským vyměřenau dal, a to konečně od dnešního dne ve dvú nedělích pořád zběhlých. Než aby manželství jich, totiž Doroty a Jiříka, řádně uzavřené, tím vydáním jejím roz-lučováno proti učení křesťanskému nebylo, tu páni JMst je Dorotu a Jíru při tom pořádném sjití manželském zachovávati ráčí tak, že nad to jest on Václav Točník povinen vejhost dáti jemu Jírovi Boháčovi, manželu též Doroty; než aby on již řečený Václav tím vajhostem jemu Jiříkovi daným k škodě nepřišel a oujmu na lidech svejch skrze to netrpěl, má on Florian puovod zas Hans škopkovi čeledímu svému vajhost dáti a jej jemu Václavovi pohnanému k člověčenství nechati. Dal památné. Stalo se v středu po svatém Urbanu léta etc. —- — Jiřík (prodere se publikem ke šraňkům): Doroto! Dorota: Jiříku! (Obejmou se.) Florian (platí památné). nález dočte do konce; potom tepmv jdú jeden každý na své miesto.« — Vš, II, 21, 4: » ... a ti třie, kteříž jsú nález psali, ti stojie tak pořád, jak jsú k nálezu od sudieho zavoláni a jakž jsú i v nálezu napsáni, tváří k katedře a chřbety k oknu, kteréž jest proti dveřóm u katedry, tak že k těm laviciem, kdež najvyšší úředníci sedají, pravú rukú se k nim obrátie. Napřed stojí ten z pánóv, kdož jest najprvé od sudieho k nálezu jmenován, a druhý vedle něho, a třetí z vládyk vedle druhého pána levú rukú k šraňkóm." — Srovnej vyobrazení. 8) Vš, II, 1, 18: »A sudí najvyšší, když všickni jiní sednu, a ti tři, kteříž sú nález psali, stanú, má kázati nález písaři čisti. Též Vš, II, 21, 4: » ... písař čte nález, na katedře stoje, když král nebo sudí rozkáže.« 30 31 Arcipryšt (žehná Jiříkovi a Dorotě): Buoh jest naj výš milostiv a shlíží na dceru svú i na syna svého. Buďtež sobě vždy tak věrni a on vás z všelikého na tomto světě protivenství vždy vyvešti ráčí! (Všichni vycházejí z šraněk.) Řečník: Pře mezi Apolonú z Nebovid a Janem Kašpárkem z Nebovid o dědicstvie!9) Anolona 1 , , .,,.,.„.. Jan Kašpárek } (vstupuji do sranku). (Opona.) a) Všj II, 1, 19: »A když se to vše dokoná, opět jiná při slyšie týmž vším obyčejem a řádem, jako první. A tak vždy pořád jednu po druhé, vše jedmem zpósobem, až i súd vzdadie; .stejně VŠ, II, 21, 5: »To když se dokoná, opět páni jínú při slysie, a tak vždy jednu po druhé pořád po útociech až doposlednie.« 32 ROZPRAVY ČESKÉ A.KADĽMIE VĚD A UMĚNÍ TŘÍDA I. ČÍSLO 95