ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (pátého senátu)
3. března 2011(*)
„Sociální
zabezpečení migrujících pracovníků – Článek 45 odst. 1 nařízení
(EHS) č. 1408/71 – Minimální doba požadovaná vnitrostátním právem
pro získání nároku na starobní důchod – Zohlednění dob pojištění
získaných v jiném členském státě – Součet – Způsob výpočtu“
Ve věci C‑440/09,
jejímž
předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na
základě článku 234 ES, podaná rozhodnutím Sąd Najwyższy (Polsko) ze
dne 18. srpna 2009, došlým Soudnímu dvoru dne 11. listopadu
2009, v řízení
Zakład Ubezpieczeń Społecznych Oddział w Nowym Sączu
proti
Stanisławě Tomaszewské,
SOUDNÍ DVŮR (pátý senát)
ve složení J.‑J. Kasel (zpravodaj), předseda senátu, A. Borg Barthet a E. Levits, soudci,
generální advokátka: J. Kokott,
vedoucí soudní kanceláře: B. Fülöp, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 17. listopadu 2010,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za
Zakład Ubezpieczeń Społecznych Oddział w Nowym Sączu
D. Karwala‑Szot a B. Rębilas, jako zmocněnkyněmi,
– za polskou vládu J. Faldyga a A. Siwek, jako zmocněnkyněmi,
– za
Evropskou komisi V. Kreuschitzem a M. Owsiany-Hornung,
jako zmocněnci,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generální advokátky, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost
o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 45
nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 o uplatňování systémů
sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, na osoby samostatně
výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se
v rámci Společenství, ve znění pozměněném a aktualizovaném
nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne 2. prosince 1996 (Úř.
věst. L 28, s. 1; Zvl. vyd. 05/03, s. 3), ve znění
nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1992/2006 ze dne
18. prosince 2006 (Úř. věst. L 392, s. 1, dále jen
„nařízení č. 1408/71“).
2 Tato
žádost byla předložena v rámci sporu mezi Zakład Ubezpieczeń
Społecznych Oddział w Nowym Sączu (instituce sociálního zabezpečení –
pracoviště ve městě Nowy Sącz, dále jen „Zakład Ubezpieczeń
Społecznych“) a S. Tomaszewskou, jehož předmětem je zohlednění doby
pojištění získané jmenovanou v jiném členském státě
a také pravidla pro určení minimální doby pojištění požadované
polským právem pro získání nároku na starobní důchod.
Právní rámec
Právní úprava Unie
3 Podle
čl. 1 písm. r) nařízení č. 1408/71 se „dobami pojištění“
rozumějí příspěvkové doby nebo doby zaměstnání nebo samostatné
výdělečné činnosti, které jsou definované nebo uznané za doby pojištění
právními předpisy, podle nichž byly získány nebo se považují za získané,
a všechny podobné doby, pakliže je uvedené právní předpisy
považují za rovnocenné dobám pojištění.
4 Článek
45 uvedeného nařízení, nadepsaný „Započítávání dob pojištění [nebo
bydlení] získaných podle právních předpisů, kterým zaměstnaná osoba nebo
osoba samostatně výdělečně činná podléhala, pro získání, zachování nebo
opětné nabytí nároku na dávky“, ve svém odstavci 1 stanoví:
„Pokud
právní předpisy členského státu podmiňují získání, zachování nebo
opětné nabytí nároku na dávky v rámci systému, který není zvláštním
systémem ve smyslu odstavce 2 nebo 3, splněním dob pojištění nebo
bydlení, přihlíží příslušná instituce uvedeného členského státu
v nezbytné míře k dobám pojištění nebo bydlení získaným podle
právních předpisů kteréhokoli jiného členského státu, ať již
v rámci obecného nebo zvláštního systému a jako zaměstnaná
osoba, nebo osoba samostatně výdělečně činná. Pro uvedený účel přihlíží
k těmto dobám, jako by byly získány podle jí uplatňovaných právních
předpisů.“
Vnitrostátní právní úprava
5 V Polsku
jsou starobní a jiné důchody upraveny ustawa o emeryturach
i rentach z Funduszu Ubezpieczeń Społecznych (zákon
o starobních a jiných důchodech vyplácených z fondu
sociálního zabezpečení) ze dne 17. prosince 1998,
v konsolidovaném znění (Dz. U. z roku 2004, č. 39,
položka 353, dále jen „důchodový zákon“).
6 Článek 5 důchodového zákona stanoví:
„1. Při
zjišťování nároku na starobní nebo jiný důchod a při výpočtu jeho
výše se s výhradou odstavců 2 až 5 přihlíží k těmto dobám:
1) příspěvkovým dobám ve smyslu článku 6;
2) nepříspěvkovým dobám ve smyslu článku 7.
2. Při
zjišťování nároku na starobní nebo jiný důchod a při výpočtu jeho
výše se k nepříspěvkovým dobám přihlíží v rozsahu, ve kterém
tyto doby nepřesáhnou třetinu prokázaných příspěvkových dob.
[...]“
7 Článek 10 odst. 1 uvedeného zákona stanoví:
„Při
zjišťování nároku na starobní důchod a při výpočtu jeho výše se
s výhradou článku 56 navíc přihlíží jako k příspěvkovým dobám
k těmto dobám:
[...]
3) dobám
zaměstnání získaným v zemědělském podniku před 1. lednem 1983 po
dovršení věku 16 let, jestliže jsou příspěvkové a nepříspěvkové
doby zjištěné v souladu s články 5 až 7 kratší než doba
nezbytná pro získání nároku na starobní důchod, a to v rozsahu
nezbytném k doplnění této doby.“
8 Článek 29 odst. 1 bod 1 důchodového zákona zní:
„Z
pojištěných osob narozených před 1. lednem 1949, které nedovršily
důchodový věk stanovený v čl. 27 bodu 1, mohou odejít do starobního
důchodu:
1) ženy
po dovršení 55 let, pokud získaly v souhrnu alespoň 30 let
příspěvkových i nepříspěvkových dob nebo 20 let v případě, že
byly uznány osobami s plnou pracovní neschopností.“
9 Článek 46 tohoto zákona stanoví:
„1. Nárok
na starobní důchod podle podmínek stanovených v článcích 29, 32,
33 a 39 přísluší také pojištěncům narozeným po 31. prosinci 1948
a před 1. lednem 1969, pokud splňují všechny následující podmínky:
1) nestali
se pojištěnci žádného veřeného důchodového fondu nebo podali žádost
o převedení prostředků na účtu u veřejného důchodového fondu
ve prospěch státního rozpočtu prostřednictvím instituce sociálního
zabezpečení;
2) splňují
podmínky pro získání nároku na starobní důchod stanovené v těchto
ustanoveních k 31. prosinci 2008.“
Spor v původním řízení předběžná otázka
10 Stanisława
Tomaszewska, narozená dne 1. března 1952, požádala při dovršení 55 let
o předčasný starobní důchod.
11 Jmenovaná
se nestala pojištěncem žádného veřejného důchodového fondu.
V Polsku získala příspěvkové doby v délce 181 měsíců,
nepříspěvkové doby v délce 77 měsíců a 11 dnů, jakož
i doby zaměstnaní v zemědělském podniku svých rodičů
v délce 56 měsíců a 25 dnů. Mimoto získala na území bývalé
Československé socialistické republiky příspěvkové doby v délce 49
měsíců.
12 Rozhodnutím
ze dne 2. srpna 2007 zamítla Zakład Ubezpieczeń Społecznych
Oddział w Nowym Sączu žádost o starobní důchod podanou S.
Tomaszewskou s odůvodněním, že neprokázala získání minimální doby
pojištění v délce 30 let stanovené v čl. 29 odst. 1 bodu 1
důchodového zákona. Vzhledem k tomu, že podle čl. 5
odst. 2 tohoto zákona nemohou nepříspěvkové doby přesáhnout třetinu
příspěvkových dob získaných v Polsku, Zakład Ubezpieczeń
Społecznych jí započítala pouze 181 měsíců z titulu příspěvkových
dob a 60 měsíců a 10 dní z titulu nepříspěvkových dob.
Jelikož S. Tomaszewska nebyla ani držitelkou osvědčení o plné
pracovní neschopnosti, Zakład Ubezpieczeń Społecznych měla za to, že
nesplňuje podmínky stanovené pro ženy v případě předčasného odchodu
do starobního důchodu.
13 Stanisława
Tomaszewska podala proti tomuto rozhodnutí žalobu k Sąd Okręgowy w
Nowym Sączu (okresní soud ve městě Nowy Sącz). Rozsudkem ze dne
7. prosince 2007 tento soud částečně vyhověl žalobě S. Tomaszewské,
když rozhodl, že má od 14. května 2007 nárok na částečný starobní
důchod.
14 Rozsudkem
ze dne 5. srpna 2008 zamítl Sąd Apelacyjny w Krakowie (odvolací
soud v Krakově) odvolání podané Zakład Ubezpieczeń Społecznych
a potvrdil rozhodnutí vydané v prvním stupni.
15 Sąd
Apelacyjny w Krakowie měl za to, že součet dob pojištění získaných
v Polsku a v zahraničí umožňuje přihlédnout v plném
rozsahu k příspěvkovým dobám získaným v Polsku
a v zahraničí v souladu se zásadou rovného zacházení
s migrujícími pracovníky. Závěr, že nepříspěvkové doby nemohou
přesáhnout třetinu příspěvkových dob získaných v Polsku by vedl
k situaci, ve které by se k nepříspěvkovým dobám přihlíželo
u migrujících pracovníků v menší míře, než by tomu bylo
u osob, které získaly poměrně dlouhé příspěvkové doby
v Polsku.
16 Zakład
Ubezpieczeń Społecznych podala kasační opravný prostředek, v němž
se dovolávala nesprávného výkladu čl. 45 odst. 1 nařízení
č. 1408/71 a čl. 15 odst. 1 písm. a) nařízení Rady
(EHS) č. 574/72 ze dne 21. března 1972, kterým se stanoví prováděcí
pravidla k nařízení (EHS) č. 1408/71 (Úř. věst. L 74,
s. 1; Zvl. vyd. 05/01, s. 83), ve znění pozměněném
a aktualizovaném nařízením č. 118/97 (dále jen „nařízení
č. 574/72“), a také čl. 5 odst. 2 důchodového
zákona. Sąd Apelacyjny w Krakowie podle jejího názoru nesprávně rozhodl,
že k nepříspěvkovým dobám získaným v Polsku je třeba
přihlédnout v rozsahu, ve kterém nepřesahují třetinu prokázaných
příspěvkových dob získaných v Polsku a v zahraničí.
17 Zakład
Ubezpieczeń Społecznych má za to, že při zohlednění různých dob
pojištění je třeba vycházet z pořadí uvedeného v čl. 45
odst. 1 nařízení č. 1408/71. Za účelem posouzení, zda doba
pojištění dosažená v členském státě stačí pro získání nároku na
starobní důchod, musí příslušná instituce tohoto členského státu
v první řadě uplatnit samotné vnitrostátní předpisy uvedeného
členského státu a zjistit, zda doba pojištění dosažená v tomto
posledně uvedeném státě stačí pro získání nároku na starobní důchod
vyplácený uvedenou institucí. Pakliže doby pojištění zjištěné tímto
způsobem nestačí, je třeba přihlédnout k dobám pojištění dosaženým
v jiných členských státech.
18 Podle
názoru Zakład Ubezpieczeń Społecznych je tento přístup potvrzen zněním
článku 15 nařízení č. 574/72. Krom toho umožňuje přihlédnout ke
všem dobám pojištění, příspěvkovým či nepříspěvkovým, získaným
v zahraničí, v rozsahu, v němž by se případné omezení při
zohlednění určitých dob pojištění nevztahovalo na doby získané
v zahraničí, což má zvláštní význam zejména v případě, kdy
takové doby byly získány na základě právních předpisů členského státu,
který k nim přihlíží při rozhodování o přiznání dávky.
19 Podle
Sąd Apelacyjny w Krakowie má naopak každý členský stát povinnost za
účelem stanovení nároku na dávky vyplácené institucí sociálního
zabezpečení podle čl. 45 odst. 1 nařízení č. 1408/71
započíst doby pojištění získané na území jiného členského státu Evropské
unie, stejně jako doby pojištění získané na jeho území.
20 Předkládající
soud konstatuje, že názor Sąd Apelacyjny w Krakowie je nicméně potvrzen
zněním čl. 46 odst. 2 písm. a) první větou nařízení
č. 1408/71 týkající se výpočtu teoretické výše dávky a má za
to, že je sporné, zda nepříspěvkové doby nesmějí překročit třetinu
prokázaných příspěvkových dob v Polsku nebo třetinu všech dob
pojištění, které byly získány v průběhu výdělečné činnosti
pojištěného, a to i v jiných členských státech.
21 Za
těchto podmínek se Sąd Najwyższy rozhodl přerušit řízení a položit
Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:
„Je
třeba čl. 45 odst. 1 nařízení [č. 1408/71], ve spojení s
čl. 15 odst. 1 písm. a) nařízení [č. 574/72 ], vykládat
v tom smyslu, že příslušná instituce členského státu
v případě, kdy zjistí, že zaměstnanec nezískal dostatečně dlouhou
dobu pojištění v tomto členském státě stanovenou právními předpisy
tohoto státu, což je podmínka pro získání nároku na starobní důchod,
musí přihlédnout k době pojištění získané v jiném členském
státě tím způsobem, že doba pojištění, na níž závisí získání tohoto
nároku, se znova vypočítá podle ustanovení vnitrostátního práva, přičemž
doba pojištění získaná v tomto jiném členském státě se započte
stejně jako doba pojištění v tomto státě, anebo tím způsobem, že
doba pojištění získaná v tomto jiném členském státě se připočte
k době pojištění získané v tuzemsku již dříve vypočítané podle
dotčených ustanovení?“
K předběžné otázce
22 Úvodem
je třeba upřesnit, že spor mezi Zakład Ubezpieczeń Społecznych
a S. Tomaszewskou se týká získání nároku na starobní důchod, tedy
otázky, na níž se vztahuje čl. 45 odst. 1 nařízení
č. 1408/71, zatímco pravidla týkající se výpočtu výše dávek jsou
stanovena v článku 46 a násl. uvedeného nařízení (viz
v tomto smyslu rozsudky ze dne 9. prosince 1993, Lepore
a Scamuffa, C‑45/92 a C‑46/92, Recueil, s. I‑6497, bod 13,
jakož i ze dne 12. září 1996, Lafuente Nieto, C‑251/94, Recueil,
s. I‑4187, bod 49).
23 Podstatou
otázky předkládajícího soudu je, zda je třeba čl. 45 odst. 1
nařízení č. 1408/71 vykládat v tom smyslu, že při určování
minimální doby pojištění požadované vnitrostátním právem pro získání
nároku na starobní důchod migrujícím pracovníkem musí příslušná
instituce dotyčného členského státu pro účely stanovení limitu, jenž
nesmí přesáhnout nepříspěvkové doby ve vztahu k příspěvkovým dobám,
jak jsou upraveny právními předpisy tohoto členského státu, přihlédnout
pouze k příspěvkovým dobám získaným v tomto členském státě,
nebo ke všem dobám pojištění, které byly získány v průběhu
výdělečné činnosti migrujícího pracovníka, a to
i v jiných členských státech.
24 Podle
ustálené judikatury jsou k definování podmínek vyžadovaných pro
poskytnutí dávek sociálního zabezpečení příslušné členské státy,
a to i když přijmou přísnější podmínky, které však nesmí vést
ke zjevné nebo skryté diskriminaci mezi pracovníky Unie (rozsudky
ze dne 20. září 1994, Drake, C‑12/93, Recueil, s. I‑4337, bod 27;
ze dne 20. února 1997, Martínez Losada a další, C‑88/95,
C‑102/95 a C‑103/95, Recueil, s. I‑869, bod 43, a také ze
dne 20. ledna 2005, Salgado Alonso, C‑306/03, Sb. rozh.
s. I‑705, bod 27).
25 Systém
zavedený nařízením č. 1408/71 je totiž pouze koordinačním
systémem, který upravuje zejména způsoby určování právních předpisů
použitelných na zaměstnance a osoby samostatně výdělečně činné,
kteří za různých okolností využívají svého práva na volný pohyb
(rozsudky ze dne 9. března 2006, Piatkowski, C‑493/04, Sb. rozh.
s. I‑2369, bod 20; ze dne 18. července 2006, Nikula, C‑50/05, Sb.
rozh. s. I‑7029, bod 20, a ze dne 3. dubna 2008, Derouin,
C‑103/06, Sb. rozh. s. I‑1853, bod 20).
26 Takovému
systému je vlastní, že podmínky, kterým podléhá dosažení dob zaměstnání
nebo pojištění, se liší podle členského státu, v němž dotyčný
pracovník vykonával svou činnost. Tyto podmínky, jak vyplývá z
čl. 1 písm. r) nařízení č. 1408/41, jsou definovány
výlučně právními předpisy členského státu, ve kterém byly dotčené doby
získány.
27 Členské
státy jsou však při stanovení uvedených podmínek povinny respektovat
právo Unie a zejména cíl sledovaný nařízením č. 1408/71, jakož
i zásady, z nichž toto nařízení vychází.
28 V tomto
ohledu je třeba připomenout, že cílem nařízení č. 1408/71, jak
uvádí jeho druhý a čtvrtý bod odůvodnění, je zajistit volný pohyb
zaměstnanců a samostatně výdělečných osob v Unii při
respektování zvláštních vlastností vnitrostátních právních předpisů
v oblasti sociálního zabezpečení. Jak vyplývá z jeho pátého,
šestého a desátého bodu odůvodnění, vychází nařízení za tímto
účelem ze zásady rovného zacházení s pracovníky s ohledem na
různé vnitrostátní právní předpisy a jeho účelem je co nejlépe
zajistit rovné zacházení se všemi pracovníky na území členského státu,
a zároveň zamezit znevýhodnění pracovníků, kteří vykonávají
své právo na volný pohyb (výše uvedené rozsudky Piatkowski, bod 19;
Nikula, bod 20, a Derouin, bod 20).
29 Co
se týče konkrétně důchodového pojištění, článek 45 odst. 1
nařízení č. 1408/71 vyžaduje, aby příslušná instituce členského
státu, jehož právní předpisy podmiňují získání nároku na dávku splněním
minimální doby pojištění, přihlížela, pokud je to nezbytné pro získání
nároku na dávku dotyčným pracovníkem, k dobám pojištění získaným
podle právních předpisů kteréhokoli jiného členského státu, jako by se
jednalo o doby získané podle jí uplatňovaných právních předpisů.
30 Článek
45 nařízení č. 1408/71 tak provádí zásadu sčítání dob pojištění,
bydlení nebo zaměstnání, jak ji upravuje čl. 42
písm. a) ES. Jedná se o jednu ze základních zásad
koordinace systémů sociálního zabezpečení členských států v rámci
Unie, která má zajistit to, že výkon práva svobodně se pohybovat, které
přiznává Smlouva o ES, nemá za účinek zbavení pracovníka výhod
sociálního zabezpečení, kterých by se mohl dovolávat, pokud by strávil
celý svůj pracovní život pouze v jednom členském státě. Takový
důsledek by totiž pracovníka Unie mohl odradit od výkonu svého práva
svobodně se pohybovat, a tudíž by představoval překážku této
svobody (rozsudek ze dne 26. října 1995, Moscato, C‑481/93, Recueil,
s. I‑3525, bod 28, a výše uvedený rozsudek Salgado Alonso, bod
29).
31 V důsledku
toho má členský stát právo stanovit minimální dobu pojištění pro účely
vzniku nároku na starobní důchod upravený vnitrostátními předpisy
a určit povahu a hranice dob pojištění, které pro tyto účely
mohou být brány v úvahu, jsou-li v souladu s článkem 45
nařízení č. 1408/71 vzaty v úvahu rovněž doby získané podle
právních předpisů ostatních členských států za stejných podmínek, jako
kdyby byly získány podle vnitrostátních právních předpisů (viz
v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Salgado Alonso, bod 31).
32 V projednávané
věci ze spisu předloženého Soudnímu dvoru vyplývá, že příspěvkové doby
získané v jiném členském státě Zakład Ubezpieczeń Społecznych
uznává při stanovení doby požadované pro získání nároku na starobní
důchod a připočítává je ke všem dobám pojištění získaným
v Polsku. Tytéž příspěvkové doby získané v jiném členském
státě se však nezohledňují při stanovení limitu ve výši jedné třetiny,
jenž nesmí přesáhnout nepříspěvkové doby ve vztahu k dobám
příspěvkovým.
33 Není
přitom popíráno, že pracovnice, o niž se jedná ve věci
v původním řízení, která získala doby pojištění v Polsku
i v jiném členském státě, se z tohoto důvodu nachází
v situaci, která je méně příznivá než situace pracovníka, který
získal všechny doby pojištění v Polsku.
34 Jak
vyplývá z výpočtu provedeného Zakład Ubezpieczeń Społecznych, může
totiž S. Tomaszewska uplatňovat nárok na nepříspěvkovou dobu pouze
v délce 60 měsíců, a získat tak celkovou dobu pojištění
v délce 346 měsíců, což jí k získání nároku na starobní důchod
nestačí. Naopak pokud by S. Tomaszewska byla získala všechny doby
pojištění v Polsku, namísto toho, aby využila svého práva na volný
pohyb a získala doby pojištění v jiném členském státě, mohla
by uplatňovat nárok na nepříspěvkovou dobu v délce 76 měsíců
a získat celkovou dobu pojištění v délce 362 měsíců, která
odpovídá minimální době pojištění nezbytné pro získání nároku na
starobní důchod.
35 Uplatnění
vnitrostátního práva institucí Zakład Ubezpieczeń Społecznych ve věci
v původním řízení, které při stanovení limitu ve výši jedné
třetiny, jenž nesmí přesáhnout nepříspěvkové doby ve vztahu
k příspěvkovým dobám, přinese za těchto podmínek pracovníkům Unie,
kteří vykonávají své právo volného pohybu, méně příznivé zacházení ve
srovnání s pracovníky, kteří tohoto práva nevyužili, může být
překážkou volného pohybu pracovníků a zmařit uplatňování pravidel
sčítání dob pojištění uvedených v článku 45 nařízení
č. 1408/71.
36 Z judikatury
uvedené v bodě 31 tohoto rozsudku totiž vyplývá, že polské právo
sice může stanovit minimální dobu pojištění pro účely vzniku nároku na
starobní důchod a určit povahu a hranice dob pojištění, které
mohou být vzaty v úvahu pro tyto účely, avšak může tak učinit
jedině pod podmínkou, že jsou v souladu s článkem 45 nařízení
č. 1408/71 zohledněny rovněž doby pojištění získané v jiném
členském státě za stejných podmínek, jako kdyby byly získány
v Polsku.
37 Doby
pojištění získané S. Tomaszewskou v jakémkoli jiném členském státě
se tedy musí započítat stejně jako příspěvkové doby získané
v Polsku, a tudíž být zahrnuty do výpočtu při stanovení limitu
ve výši jedné třetiny, jenž nesmí přesáhnout nepříspěvkové doby ve
vztahu k příspěvkovým dobám.
38 Co
se týče argumentu, který uplatňuje polská vláda, podle něhož lze
skutečnost, že se nepřihlíží k dobám pojištění získaným
v jiných členských státech při stanovení limitu ve výši jedné
třetiny, jenž nesmí přesáhnout nepříspěvkové doby ve vztahu
k příspěvkovým dobám, odůvodnit administrativními obtížemi
a jinými problémy praktického rázu, stačí konstatovat, že
čl. 39 odst. 3 ES nepřipouští, aby byl výkon práva
volného pohybu pracovníků omezen z jiných důvodů než jsou důvody
veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti a veřejného zdraví. Kromě
těchto případů výslovně uvedených ve Smlouvě tudíž nelze překážku
volného pohybu pracovníků odůvodnit ničím jiným (viz v tomto smyslu
rozsudky ze dne 7. března 1991, Masgio, C‑10/90, Recueil,
s. I‑1119, bod 24, a ze dne 16. září 2004, Merida, C‑400/02,
Sb. rozh. s. I‑8471, bod 30).
39 S ohledem
na předchozí úvahy je třeba odpovědět na položenou otázku tak, že je
třeba čl. 45 odst. 1 nařízení č. 1408/71 vykládat
v tom smyslu, že při určování minimální doby pojištění požadované
vnitrostátním právem pro získání nároku na starobní důchod migrujícím
pracovníkem musí příslušná instituce dotyčného členského státu pro účely
stanovení limitu, jenž nesmí přesáhnout nepříspěvkové doby ve vztahu
k příspěvkovým dobám, jak jsou upraveny právními předpisy tohoto
členského státu, přihlédnout ke všem dobám pojištění získaným
v průběhu výdělečné činnosti migrujícího pracovníka, včetně dob
získaných v jiných členských státech.
K nákladům řízení
40 Vzhledem
k tomu, že řízení má, co se týče účastníků původního řízení,
povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před
předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení
příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření
Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto:
Článek
45 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 o uplatňování
systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, na osoby samostatně
výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se
v rámci Společenství, ve znění pozměněném a aktualizovaném
nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne 2. prosince 1996, ve
znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1992/2006
ze dne 18. prosince 2006, je třeba vykládat v tom smyslu, že
při určování minimální doby pojištění požadované vnitrostátním právem
pro získání nároku na starobní důchod migrujícím pracovníkem musí
příslušná instituce dotyčného členského státu pro účely stanovení
limitu, jenž nesmí přesáhnout nepříspěvkové doby ve vztahu
k příspěvkovým dobám, jak jsou upraveny právními předpisy tohoto
členského státu, přihlédnout ke všem dobám pojištění získaným
v průběhu výdělečné činnosti migrujícího pracovníka, včetně dob
získaných v jiných členských státech.
Podpisy.