ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (prvního senátu)
29. března 2017 (*)
„Řízení
o předběžné otázce – Dohoda o přidružení mezi Evropskou unií
a Tureckem – Rozhodnutí č. 1/80 – Článek 13 – Doložka
‚standstill‘ – Právo pobytu rodinných příslušníků tureckého pracovníka
působícího na řádném trhu práce v členském státě – Případná
existence naléhavého důvodu obecného zájmu odůvodňujícího nová omezení –
Účinné řízení migračních toků – Povinnost nezletilých osob mladších 16
let být držiteli povolení k pobytu – Přiměřenost“
Ve věci C‑652/15,
jejímž
předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na
základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Verwaltungsgericht
Darmstadt (Správní soud v Darmstadtu, Německo) ze dne
1. prosince 2015, došlým Soudnímu dvoru dne 7. prosince 2015,
v řízení
Furkan Tekdemir, právně zastoupený Deryou Tekdemir a Nedimem Tekdemirem,
proti
Kreis Bergstraße,
SOUDNÍ DVŮR (první senát),
ve
složení R. Silva de Lapuerta (zpravodajka), předsedkyně senátu,
J.-C. Bonichot, A. Arabadžev, C. G. Fernlund
a S. Rodin, soudci,
generální advokát: P. Mengozzi,
vedoucí soudní kanceláře: M. Aleksejev, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 13. října 2016,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za
Furkana Tekdemira, právně zastoupeného Deryou Tekdemir a Nedimem
Tekdemirem, R. Gutmannem, Rechtsanwalt,
– za německou vládu T. Henzem a J. Möllerem, jako zmocněnci,
– za rakouskou vládu G. Hessem, jako zmocněncem,
– za
Evropskou komisi D. Martinem a T. Maxianem Ruschem, jako
zmocněnci,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 15. prosince 2016,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost
o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu
článku 13 rozhodnutí Rady přidružení č. 1/80 ze dne
19. září 1980 o vývoji přidružení, připojeného k Dohodě
zakládající přidružení mezi Evropským hospodářským společenstvím
a Tureckem, kterou dne 12. září 1963 podepsala v Ankaře
Turecká republika na jedné straně a členské státy EHS
a Společenství na straně druhé a která byla jménem
Společenství uzavřena, schválena a potvrzena rozhodnutím Rady
64/732/EHS ze dne 23. prosince 1963 (Úř. věst. 1964, 217,
s. 3685; Zvl. vyd. 11/11, s. 10) (dále jen „dohoda
o přidružení“).
2 Tato
žádost byla podána v rámci sporu mezi Furkanem Tekdemirem (dále
jen „jmenované nezletilé dítě“), právně zastoupeným svými rodiči, Deryou
Tekdemir a Nedimem Tekdemirem, a Kreis Bergstraße (okres
Bergstraße, Německo) ve věci zamítnutí jeho žádosti o povolení
k pobytu v Německu.
Právní rámec
Unijní právo
Dohoda o přidružení
3 Z článku 2
odst. 1 dohody o přidružení vyplývá, že cílem této dohody je
podporovat stálé a vyvážené posilování obchodních
a hospodářských vztahů mezi smluvními stranami při plném
respektování nutnosti zajistit urychlený rozvoj tureckého hospodářství
a pozvednout úroveň zaměstnanosti a životní úroveň tureckého
lidu.
4 Článek
12 dohody o přidružení stanoví, že se „Smluvní strany dohodly, že
se při vzájemném postupném zavádění volného pohybu pracovníků budou
inspirovat články [45, 46 a 47 SFEU]“. (Citované pasáže z Dohody o přidružení jsou neoficiálním překladem.)
Rozhodnutí č. 1/80
5 Článek 13 rozhodnutí č. 1/80 stanoví:
„Členské
státy Společenství a Turecko nemohou přijmout nová omezení
týkající se podmínek přístupu k zaměstnání pracovníků a jejich
rodinných příslušníků, kteří se nacházejí na jejich příslušném území
v legálním postavení, co se týče pobytu a zaměstnání.“ (Citované pasáže z rozhodnutí č. 1/80 jsou neoficiálním překladem.)
6 Článek 14 rozhodnutí č. 1/80 zní:
„1. Ustanovení
tohoto oddílu se použijí s výhradou omezení z důvodů
veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti a veřejného zdraví.
2. Ustanovení
tohoto článku se nedotýkají žádných práv a povinností, které
vyplývají z jednotlivých právních předpisů nebo dvoustranných smluv
mezi Tureckem a dalšími členskými státy Společenství, pokud tyto
neobsahují pro jeho státní příslušníky výhodnější úpravu.“
Německé právo
7 Ustanovení
§ 4 Gesetz über den Aufenthalt, die Erwerbstätigkeit und die
Integration von Ausländern im Bundesgebiet (zákon o pobytu,
výdělečné činnosti a integraci cizinců na spolkovém území) ze dne
30. července 2004 (BGBl. 2004 I, s. 1950), ve znění
použitelném na spor v původním řízení (dále jen „AufenthG“),
nadepsaný „Požadavek titulu opravňujícího k pobytu“ stanoví:
„1) Cizí
státní příslušníci musí mít ke vstupu na spolkové území
a k pobytu na něm titul opravňující k pobytu, ledaže
unijní právní předpisy nebo právní nařízení stanoví jinak, nebo pokud
mají právo pobytu na základě [dohody o přidružení]. Tento titul se
vydává ve formě:
1. víza ve smyslu § 6 odst. 1 bodu 1 a odst. 3,
2. povolení k pobytu (§ 7),
2a. modré karty EU (§ 19a),
3. povolení k usazení (§ 9) nebo
4. povolení k trvalému pobytu v EU (§ 9a).
[…]
5) Cizí
státní příslušník, jemuž přísluší právo pobytu podle [dohody
o přidružení] musí prokázat existenci práva na pobyt povolením
k pobytu, pokud není držitelem povolení k usazení ani povolení
k trvalému pobytu EU. Povolení k pobytu se vydává na
žádost.“
8 Ustanovení
§ 33 AufenthG nadepsaného „Narození dítěte na spolkovém území“
zní:
„Odchylně od § 5 a § 29
odst. 1 bodu 2 může být dítěti, které se narodí na spolkovém území,
uděleno povolení k pobytu z úřední moci, pokud je jeden
z rodičů držitelem povolení k pobytu, povolení k usazení
nebo povolení k trvalému pobytu v EU. Pokud jsou ke dni
narození dítěte oba rodiče nebo rodič s výlučným rodičovským právem
držiteli povolení k pobytu, povolení k usazení nebo povolení
k trvalému pobytu v EU, vydá se povolení k pobytu dítěti
narozenému na spolkovém území z úřední moci. Pobyt dítěte
narozeného na spolkovém území, jehož otec či matka jsou ke dni jeho
narození držiteli víza nebo jsou osvobozeni od vízové povinnosti, je
považován až do uplynutí platnosti víza nebo skončení řádného pobytu bez
vízové povinnosti za povolený.“
9 Ustanovení
§ 81 AufenthG, nadepsaného „Žádost o titul opravňující
k pobytu“, stanoví:
„1) Titul
opravňující k pobytu se vydává cizím státním příslušníkům na
jejich žádost, pokud není stanoveno jinak.
2) O pobytový
titul, který […] lze získat po vstupu na území, je nutné požádat
bezprostředně po tomto vstupu nebo ve lhůtě stanovené právním nařízením.
Za dítě narozené na spolkovém území, jemuž nebyl vydán pobytový titul
z úřední moci, je nutné podat žádost do šesti měsíců od narození.
[…]“
10 Ustanovení
§ 2 Ausländergesetz (zákon o cizincích), ze dne
28. dubna 1965 (BGBl. 1965 I, s. 353), použitelného
v době, kdy v Německu vstoupí v platnost rozhodnutí
č. 1/80, stanovilo:
„1) Cizí
státní příslušníci, kteří vstoupí na území v oblasti působnosti
tohoto zákona a kteří se na něm chtějí zdržovat, musí být držiteli
povolení k pobytu. Povolení k pobytu lze vydat, pokud
přítomnost cizího státního příslušníka nenarušuje zájmy Spolkové
republiky Německo.
2) Držiteli povolení k pobytu nemusí být cizí státní příslušníci, kteří
1. nedovršili 16. rok věku,
[…]
3. jsou z této povinnosti vyňati na základě mezinárodních smluv,
3) Za
účelem usnadnění pobytu cizích státních příslušníků může spolkový
ministr vnitra právním nařízením stanovit, že i další cizí státní
příslušníci nejsou povinni být držiteli povolení k pobytu.
4) Spolkový
ministr vnitra může stanovit vyhláškou, že cizí státní příslušníci,
kteří nemají povinnost být držiteli povolení k pobytu, musí svůj
pobyt oznámit.“
11 Z předkládacího
rozhodnutí dále vyplývá, že správní orgán může v rámci svého
prostoru pro uvážení podle § 7 odst. 4 a 5 tohoto zákona
omezit dobu platnosti povolení k pobytu vydaného mladistvému cizímu
státnímu příslušníkovi, který byl osvobozen od povinnosti být držitelem
povolení k pobytu z důvodu svého věku.
Spor v původním řízení a předběžné otázky
12 Jmenované
nezletilé dítě, narozené v Německu dne 16. června 2014, je
tureckým státním příslušníkem.
13 Jeho
matka, která má rovněž tureckou státní příslušnost, přicestovala do
Německa jako turistka na schengenské vízum dne 1. listopadu 2013.
Dne 12. listopadu 2013 podala u pobočky Bundesamt für
Migration und Flüchtlinge (Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky)
v Gieβenu (Německo) žádost o azyl. V době vydání
předkládacího rozhodnutí toto řízení dosud probíhalo. Matka jmenovaného
nezletilého dítěte není držitelkou povolení k pobytu, avšak má jako
žadatelka o azyl oprávnění k pobytu pro žadatele o azyl.
14 Otec
jmenovaného nezletilého dítěte, který je také tureckým státním
příslušníkem, přicestoval do Německa 13. listopadu 2005. Od
1. února 2009 vykonával různé výdělečné činnosti. Od 1. března
2014 pracuje na plný pracovní úvazek.
15 Otec
jmenovaného nezletilého dítěte získal nejprve dne 21. dubna 2008
dočasné povolení k pobytu z humanitárních důvodů, které bylo
nepřetržitě prodlužováno až do 30. října 2013. Od 31. října
2013 je držitelem povolení k pobytu vydaného podle § 4
odst. 5 AufenthG, které bylo v platnosti do 6. října
2016.
16 Rodiče
jmenovaného nezletilého dítěte uzavřeli dne 23. září 2015
manželství. Do té doby vykonávali ve vztahu k žalobci
v původním řízení společně rodičovská práva.
17 Dne
10. července 2014 podalo jmenované nezletilé dítě, jehož pobyt
v Německu je podle konstatování předkládajícího soudu šest měsíců
po narození řádný, žádost o vydání povolení k pobytu na
základě § 33 AufenthG.
18 Rozhodnutím
ze dne 27. července 2015 okres Bergstraße tuto žádost zamítl. Toto
zamítavé rozhodnutí odůvodnil tak, že příslušný orgán má prostor pro
uvážení ohledně otázky, zda musí být povolení k pobytu vydáno,
a že v projednávaném případě dospěl k závěru, že není
důvod využít tohoto uvážení ve prospěch nezletilého dítěte Tekdemira.
Okres Bergstraße totiž uvedl, že není nepřijatelné požadovat od tohoto
nezletilého, aby následně postupoval cestou řízení o udělení víza,
i když to povede nevyhnutelně k tomu, že žadatel a jeho
matka budou přinejmenším dočasně odloučeni od otce a manžela. Kromě
toho není podle tohoto orgánu nepřiměřené požadovat, aby jeho otec
pokračoval v rodinném životě s ním a se svou manželkou
v Turecku, neboť nebyl uznán za žadatele o azyl ani uprchlíka,
a že má tak jako jeho syn a manželka tureckou státní
příslušnost. Nakonec uvedl, že během doby řízení o azyl zahájeného
jeho matkou bude trpěna přítomnost jmenovaného nezletilého dítěte na
německém území.
19 Jmenované
nezletilé dítě, zastoupené svými rodiči, podalo proti tomuto rozhodnutí
žalobu k předkládajícímu soudu.
20 Předkládající
soud má za to, že povinnost státních příslušníků třetích zemí mladších
16 let být držiteli povolení k pobytu představuje nové omezení ve
smyslu článku 13 rozhodnutí č. 1/80.
21 Vzhledem
k tomu, že taková povinnost sleduje cíl spočívající v řízení
migračních toků, klade si však předkládající soud otázku, zda tento cíl
představuje naléhavý důvod obecného zájmu umožňující odůvodnit takové
omezení, a pokud tomu tak je, jaké kvalitativní požadavky musí
splňovat naléhavý důvod obecného zájmu v souvislosti s tímto
cílem.
22 Za
těchto podmínek se Verwaltungsgericht Darmstadt (Správní soud
v Darmstadtu, Německo) rozhodl přerušit řízení a položit
Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Představuje
cíl účinného řízení migračních toků naléhavý důvod obecného zájmu,
z něhož může být tureckému státnímu příslušníkovi narozenému na
území Spolkové republiky Německo odepřeno osvobození od požadavku
povolení k pobytu, kterého by se mohl domáhat na základě doložky
‚standstill‘, obsažené v článku 13 [rozhodnutí č. 1/80]?
2) Pro
případ, že by Soudní dvůr na tuto otázku odpověděl kladně, jaké
kvalitativní požadavky je třeba klást na ‚naléhavý důvod obecného zájmu‘
ve vztahu k cíli účinného řízení migračních toků?“
K předběžným otázkám
23 Podstatou
otázek předkládajícího soudu, které je třeba posoudit společně, je, zda
článek 13 rozhodnutí č. 1/80 musí být vykládán v tom
smyslu, že cíl spočívající v účinném řízení migračních toků
představuje naléhavý důvod obecného zájmu umožňující odůvodnit
vnitrostátní opatření přijaté po vstupu tohoto rozhodnutí
v platnost v dotyčném členském státu, které ukládá státním
příslušníkům třetích zemí mladším 16 let povinnost mít ke vstupu do
tohoto členského státu a pobytu v něm povolení k pobytu,
a v případě kladné odpovědi, zda je takové opatření přiměřené
ve vztahu ke sledovanému cíli.
24 Za
účelem odpovědi na otázky položené předkládajícím soudem je třeba
nejprve ověřit, zda vnitrostátní opatření dotčené v původním řízení
představuje nové omezení ve smyslu článku 13 rozhodnutí
č. 1/80, jak se domnívá předkládající soud.
25 V tomto
ohledu je třeba připomenout ustálenou judikaturu, z níž vyplývá,
že klauzule „standstill“ zakotvená v článku 13 rozhodnutí
č. 1/80 obecně zakazuje přijetí jakéhokoliv nového vnitrostátního
opatření, které by mělo za cíl nebo za následek podrobení výkonu volného
pohybu pracovníků tureckým státním příslušníkem na území členského
státu restriktivnějším podmínkám, než jsou ty, které platily
v okamžiku vstupu rozhodnutí č. 1/80 ve vztahu
k dotčenému členskému státu v platnost (rozsudek ze dne
7. listopadu 2013, Demir, C‑225/12, EU:C:2013:725, bod 33
a citovaná judikatura).
26 Z předkládacího
rozhodnutí vyplývá, že podle vnitrostátní právní úpravy použitelné na
skutkový stav v původním řízení mají státní příslušníci třetích
zemí, včetně těch, kteří jsou mladší 16 let, povinnost mít ke vstupu do
Německa a pobytu v něm povolení k pobytu. Takovým dětem,
které jsou státními příslušníky třetích zemí narozenými v tomto
členském státě, jejichž jeden rodič je držitelem povolení k pobytu
v Německu, jako je jmenované nezletilé dítě, však může příslušný
orgán udělit povolení k pobytu z moci úřední.
27 Z předkládacího
rozhodnutí rovněž plyne, že státní příslušníci třetích zemí mladší 16
let byli na základě vnitrostátní právní úpravy použitelné ke dni, kdy
v Německu vstoupilo v platnost rozhodnutí č. 1/80, vyňati
z povinnosti být držiteli povolení k pobytu pro účely vstupu
do tohoto členského státu a pobytu v něm. Na základě této
výjimky měly tyto nezletilé děti právo pobytu a nacházely se tak ve
stejném postavení jako státní příslušníci třetích zemí s povolením
k pobytu. Takto přiznané právo pobytu těmto nezletilým dětem však
mohl správní orgán na základě svého uvážení dodatečně časově omezit.
28 Po
srovnání vnitrostátní právní úpravy platné k datu vstupu
v platnost rozhodnutí č. 1/80 a vnitrostátní právní
úpravy dotčené ve věci v původním řízení předkládající soud
konstatoval, aniž mu v tomto bodě německá vláda odporovala, že
podmínky vstupu do Německa a pobytu v něm upravené pro státní
příslušníky třetích zemí mladších 16 let touto posledně uvedenou právní
úpravou jsou přísnější než podmínky podle prvně uvedené právní úpravy.
29 Předkládající
soud navíc uvádí, že vnitrostátní právní úprava dotčená ve věci
v původním řízení sice konkrétně neupravuje sloučení rodiny, avšak
může mít dopad na sloučení rodiny takového tureckého pracovníka, jako je
otec jmenovaného nezletilého dítěte, když její použití, jako je tomu
v projednávané věci, takové sloučení ztěžuje. Ani toto konstatování
německá vláda nezpochybňuje.
30 Je
proto třeba vycházet z toho, že vnitrostátní právní úprava dotčená
ve věci v původním řízení ztížila podmínky pro sloučení rodiny
takových tureckých pracovníků, jako je otec jmenovaného nezletilého
dítěte, ve srovnání s podmínkami, které existovaly k datu, kdy
v Německu vstoupilo v platnost rozhodnutí č. 1/80.
31 V této
souvislosti je třeba připomenout judikaturu Soudního dvora, podle níž
vnitrostátní právní úprava, která ztěžuje podmínky sloučení rodiny
tureckých státních příslušníků, kteří legálně pobývají v dotčeném
členském státě v postavení pracovníků, oproti podmínkám, které byly
uplatnitelné při vstupu rozhodnutí č. 1/80 v platnost
v tomto členském státě, je novým omezením výkonu volného pohybu
pracovníků těmito tureckými pracovníky v uvedeném členském státě ve
smyslu článku 13 tohoto rozhodnutí (v tomto smyslu viz
rozsudek ze dne 12. dubna 2016, Genc, C‑561/14, EU:C:2016:247,
bod 50).
32 Vnitrostátní
právní úprava dotčená ve věci v původním řízení proto představuje
nové omezení ve smyslu článku 13 rozhodnutí č. 1/80.
33 V této
souvislosti již Soudní dvůr rozhodl, že omezení, které by mělo za cíl
nebo za následek podrobení výkonu volného pohybu pracovníků tureckým
státním příslušníkem na území členského státu přísnějším podmínkám, než
jsou ty, které platily v okamžiku vstupu rozhodnutí č. 1/80
v platnost, je zakázáno, ledaže patří mezi omezení uvedená
v článku 14 tohoto rozhodnutí nebo je odůvodněno naléhavým
důvodem obecného zájmu, může zajistit dosažení sledovaného legitimního
cíle a nezachází nad rámec toho, co je nezbytné k jeho
dosažení (rozsudek ze dne 12. dubna 2016, Genc,
C‑561/14, EU:C:2016:247, bod 51 a citovaná judikatura).
34 V projednávaném
případě je třeba poznamenat, že vnitrostátní právní úprava dotčená ve
věci v původním řízení nepatří mezi omezení uvedená
v článku 14 rozhodnutí č. 1/80, jelikož – jak vyplývá
z předkládacího rozhodnutí a vyjádření německé vlády – sleduje
cíl spočívající v účinném řízení migračních toků.
35 Zadruhé
je tedy třeba ověřit, zda účinné řízení migračních toků představuje
naléhavý důvod obecného zájmu, který podle tvrzení německé vlády
umožňuje odůvodnit nové omezení ve smyslu článku 13 rozhodnutí
č. 1/80.
36 V tomto
ohledu je třeba poukázat na význam, který unijní právo přikládá cíli
účinného řízení migračních toků, jak vyplývá z čl. 79
odst. 1 SFEU, jenž je výslovně uveden mezi cíli sledovanými
společnou přistěhovaleckou politikou Evropské unie.
37 Kromě
toho je třeba konstatovat, že takový cíl není v rozporu ani
s cíli uvedenými v čl. 2 odst. 1 dohody
o přidružení, ani s cíli uvedenými v bodech odůvodnění
rozhodnutí č. 1/80.
38 Soudní
dvůr navíc uznal, že cíl spočívající v zabránění nelegálnímu
vstupu a pobytu představuje naléhavý důvod obecného zájmu pro účely
článku 13 rozhodnutí č. 1/80 (v tomto smyslu viz
rozsudek ze dne 7. listopadu 2013, Demir,
C‑225/12, EU:C:2013:725, bod 41).
39 Za
těchto podmínek, jak uvedl generální advokát v bodě 17 svého
stanoviska, může cíl spočívající v účinném řízení migračních toků
představovat naléhavý důvod obecného zájmu, který by mohl odůvodnit nové
omezení ve smyslu článku 13 rozhodnutí č. 1/80.
40 Zatřetí
je nutné zkoumat, zda je vnitrostátní opatření dotčené v původním
řízení vhodné k tomu, aby zaručilo dosažení sledovaného cíle
a zda nepřekračuje meze toho, co je nezbytné k jeho dosažení.
41 Pokud
jde o přiměřenost tohoto opatření pro účely sledovaného cíle, je
nutné konstatovat, že je pravda, že požadavek, aby státní příslušníci
třetích zemí mladší 16 let byli držiteli povolení k pobytu pro
účely vstupu do dotyčného členského státu a pobytu v něm,
umožňuje kontrolovat legalitu pobytu těchto příslušníků v tomto
členském státě. Pokud tedy účinné řízení migračních toků vyžaduje
kontrolu těchto toků, je toto opatření vhodné k zaručení
uskutečnění tohoto cíle. Může tedy navzdory doložce ‚standstill‘
v zásadě odůvodnit dodatečné omezení.
42 Pokud
jde o otázku, zda vnitrostátní opatření dotčené ve věci
v původním řízení překračuje meze toho, co je nezbytné
k dosažení sledovaného cíle, je třeba uvést, že požadavek, aby
státní příslušníci třetích zemí, včetně těch, kteří jsou mladší 16 let,
byli držiteli povolení k pobytu pro účely vstupu do Německa
a pobytu v něm, nemůže být v zásadě sám o sobě
považován za nepřiměřený z hlediska sledovaného cíle.
43 Zásada
proporcionality však rovněž vyžaduje, aby podmínky uplatnění takového
požadavku nepřekročily rámec toho, co je pro dosažení sledovaného cíle
nezbytné.
44 V tomto
ohledu je třeba poukázat na skutečnost, že § 33 AufenthG přiznává
příslušnému orgánu široký prostor pro uvážení při rozhodování, zda je
třeba za takových okolností, jako jsou okolnosti, které nastaly ve věci
v původním řízení, vydat povolení k pobytu, či nikoli.
45 Jak
vyplývá v projednávaném případě z předkládacího rozhodnutí,
okres Bergstraße zamítl na základě svého uvážení žádost jmenovaného
nezletilého dítěte o vydání povolení k pobytu a měl při
tom za to, že není nepřijatelné požadovat, aby tento žadatel postupoval
následně cestou řízení o udělení víza, i když by to
nevyhnutelně vedlo k tomu, že tento žadatel a jeho matka budou
alespoň prozatímně odloučeni od otce a manžela, a že není ani
nepřiměřené požadovat, aby otec jmenovaného nezletilého dítěte
pokračoval v rodinném životě se svým synem a manželském životě
se svou manželkou v Turecku.
46 Je
tedy nesporné, že použití vnitrostátní právní úpravy dotčené ve věci
v původním řízení na takového tureckého pracovníka, jako je otec
jmenovaného nezletilého dítěte, vede k tomu, že se bude muset
rozhodnout, zda bude pokračovat ve výdělečné činnosti v Německu
a čelit hlubokému narušení svého rodinného života, nebo se uvedené
činnosti vzdá bez záruky, že se k ní bude moci vrátit po svém
případném návratu z Turecka.
47 Německá
vláda upřesňuje, že vnitrostátní právo nijak nevylučuje možnost
sloučení rodiny žalobce v původním řízení se svým otcem, když
upravuje povinnost zahájit následně řízení o udělení víza,
v jehož rámci bude možné zkoumat splnění podmínek pro takové
sloučení rodiny. Podle tvrzení této vlády tak bude žalobce
v původním řízení muset toto řízení zahájit z Turecka, aby
získal za účelem vstupu do Německa a pobytu v něm povolení
k pobytu z titulu sloučení rodiny.
48 Žádná
skutečnost ze spisu předloženého Soudnímu dvoru však neumožňuje dospět
k závěru, že by bylo pro účely kontroly legality pobytu státních
příslušníků třetích států mladších 16 let v dotyčném členském státě
a zaručení toho, že bude dosaženo cíle spočívajícího v řízení
migračních toků, nezbytné, aby se děti, které jsou státními příslušníky
třetích zemí, narozené v tomto členském státě, a které
v tomto státě od svého narození legálně pobývají, musely vrátit do
třetí země, jejímiž jsou státními příslušníky, a z této třetí
země zahájit řízení, v jehož rámci budou tyto podmínky zkoumány.
49 V tomto
ohledu není tvrzeno, a už vůbec ne prokázáno, že by byl příslušný
orgán s to posoudit legalitu pobytu žalobce v původním řízení
z titulu sloučení rodiny pouze v případě, že by uvedený
žalobce německé území opustil a následně zahájil řízení
o vydání víza.
50 Naopak,
žádná skutečnost neumožňuje dospět k závěru, že příslušný orgán
prozatím nemá k dispozici všechny nezbytné informace
k rozhodnutí o právu žalobce v původním řízení na pobyt
v Německu z titulu sloučení rodiny a že by toto šetření
nemohl tento orgán provést v rámci rozhodnutí o vydání
povolení k pobytu podle § 33 AufenthG, a vyhnout se tak
nevýhodám popsaným v bodě 46 tohoto rozsudku.
51 Takové
použití vnitrostátní právní úpravy je tedy třeba považovat za
nepřiměřené ve vztahu ke sledovanému cíli, jelikož za takových
okolností, jako jsou okolnosti dotčené v původním řízení, vede
k takovým důsledkům, které jsou popsány v bodě 46 tohoto
rozsudku.
52 Za
těchto podmínek je nutné dospět k závěru, že pro účely
článku 13 rozhodnutí č. 1/80 překračují způsoby provádění
požadavku, aby státní příslušníci třetích zemí mladší 16 let byli
držiteli povolení k pobytu pro účely vstupu do členského státu
a pobytu v něm, pokud se týká takových dětí, které jsou
státními příslušníky třetích zemí, jež se narodily v dotyčném
členském státě a jejichž jeden z rodičů je turecký pracovník
s povolením k pobytu v tomto členském státě, jako je
žalobce v původním řízení, rámec toho, co je nezbytné
k dosažení cíle spočívajícího v účinném řízení migračních
toků.
53 Vzhledem
k výše uvedeným úvahám je třeba na otázky položené předkládajícím
soudem odpovědět tak, že článek 13 rozhodnutí č. 1/80 musí být
vykládán v tom smyslu, že cíl spočívající v účinném řízení
migračních toků může představovat naléhavý důvod obecného zájmu
umožňující odůvodnit vnitrostátní opatření přijaté po vstupu tohoto
rozhodnutí v platnost v dotyčném členském státu, které ukládá
státním příslušníkům třetích zemí mladším 16 let povinnost mít ke vstupu
do tohoto členského státu a pobytu v něm povolení
k pobytu. Takové opatření však není přiměřené ve vztahu ke
sledovanému cíli, pokud jeho způsoby jeho provádění ve vztahu
k dětem, které jsou státními příslušníky třetí země, jež se
narodily v dotyčném členském státě a jejichž jeden
z rodičů je turecký pracovník s legálním pobytem v tomto
členském státě, jako je tomu v případě žalobce v původním
řízení, překračují rámec toho, co je nezbytné k dosažení tohoto
cíle.
K nákladům řízení
54 Vzhledem
k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení,
povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před
předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení
příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření
Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:
Článek
13 rozhodnutí Rady přidružení č. 1/80 ze dne 19. září 1980
o vývoji přidružení, připojeného k Dohodě zakládající
přidružení mezi Evropským hospodářským společenstvím a Tureckem,
kterou dne 12. září 1963 podepsala v Ankaře Turecká republika
na jedné straně a členské státy EHS a Společenství na straně
druhé a která byla jménem Společenství uzavřena, schválena
a potvrzena rozhodnutím Rady 64/732/EHS ze dne 23. prosince
1963, musí být vykládán v tom smyslu, že cíl spočívající
v účinném řízení migračních toků může představovat naléhavý důvod
obecného zájmu umožňující odůvodnit vnitrostátní opatření přijaté po
vstupu tohoto rozhodnutí v platnost v dotyčném členském státu,
které ukládá státním příslušníkům třetích zemí mladším 16 let povinnost
mít ke vstupu do tohoto členského státu a pobytu v něm
povolení k pobytu.
Takové
opatření však není přiměřené ve vztahu ke sledovanému cíli, pokud
způsoby jeho provádění ve vztahu k dětem, které jsou státními
příslušníky třetí země, jež se narodily v dotyčném členském státě
a jejichž jeden z rodičů je turecký pracovník s legálním
pobytem v tomto členském státě, jako je tomu v případě žalobce
v původním řízení, překračují rámec toho, co je nezbytné
k dosažení tohoto cíle.
Podpisy.