IUS REGALE MONTANORUM aneb PRÁVO KRÁLOVSKÉ HORNÍKUOV z latiny přeložil Petr Přespole roku 1460 k vydání připravil Jaroslav Bílek roku 2000 59 Cap. VI. De emptione et venditione. Kapitola VI. o prodávání a kupování.204 Poněvadž nic dávnieho nevěděno nemá býti a poznati příslušalo by věci, o níž činiti máme počátek i přirozenie, aby její rozum tiem snadnějie jmien byl. Pro kterúžto věc v pravdě má věděno býti, že kupovánie a prodávánie počátek ot směňovánie vzato jest, někdy zajisté ne tak penieze bieše, ale jeden každý podle potřebnosti věci za užívavé neužívavé směňováše; nebo častokrát přiházie se, čehož jednomu zbývá, druhému nedostává se. Ale že ne vždycky snadně sházieše se, aby když ty měl by, což jiný žádal by, v otplatu on měl by, což ty vzieti chtěl by; ale líbilo se jest starým této nesnázi lékařstvie205 přidati, ustanovujíce, aby z mědi ráz obecní pod jistú jakostí a velikostí bitý,206 kupovánie a prodávánie potom požívánie bylo, aniž viece obé kaupě, ale druhé záplata aby slula. Poněvadž pak kupovánie a prodávánie spoluběžné bylo by, aniž jedno bez druhého býti mohlo by, o nich spolu vizme, ačkolivěk k tomuto právem rozdielně se měli by, poněvadž kupovánie obyčejem dobývánie zvyklo jest správně se mieti, ale obyčejem prodávánie umenšenie. [§ 1] Jedná se pak kupovánie a prodávánie, ač jednatelé v jedno svolili by se, jistú záplatu ustanoviece, nebo bez záplaty207 nižádné nepocházie prodávánie; [§ 2] však ne záplaty načtenie,208 ale sjednánie dokonává kupovánie, ačkolivěk ne ihned byla by záplata načtena, aniž závdavek zajisté dán byl by, nebo což závdavku jménem skrze kupce dává se, ne tiem příslušie, aby bez závdavku sjednánie nic neprospievalo, ale aby zřejmějie mohlo dovedeno býti smlúvajície o záplatu svoliti se, nebo což závdavku jménem dává se, jest toliko duovod kupovánie a prodávánie sjednaného a což prodává se, nejinak přijímacieho209 bývá, než jako by nebo záplata splněna byla neboli jejím jménem dosti učiněno bylo nebo také vieru měli bychom k kupci bez všelikého dosti učiněnie a tehdy zajisté dokonalé jest kúpenie ovšem i doplněné; a ot toho času všecko přibytie i ubytie věci kúpené, k témuž kupci má příslušeti i panstvie věci kúpené s její pří na kupce přenášie se, kterážto byla by budúcie, ač u prodavače ta věc zuostala by, a to vším naším právem tak se má, nebo věc přecházie s svým břemenem i se ctí. [§ 3] V prodáváních a v kupováních svolenie že má společně státi se zřejmé jest, nebo buďto sjednavatelé v tom kupování dělili by se, buďto v záplatě buďto v něčem jiném, kúpenie nedokonalé jest; protož ač některý kupec věřil by se kúpiti diely některé v lánu městském a prodavač v lánu prodával by opatově, tuto o tělo nesvolují se, protož kúpenie nižádné nenie. [§ 4] Pakli zřejmě na jménu poblúzeno bylo by, ale o těle210 sjednáno, nižádné pochybenie nenie než že kúpenie platilo by i prodánie takového pochybenie bez otpory; nicť zajisté nepřekážie poblúzenie jména sjednání, ač o tělu toliko svědomo bylo by, že o tělo svoleno jest. Onoť pak nedokonale svědomo jest býti trženie, kdyžto kúpiti chtějíciemu takto prodavač die: „Zač chtěl by, kterak rovně šacoval by nebo zač shodl by, budeš mieti kúpeno.“ [§ 5] Věděno má býti zajisté, že zatemněná smlúva škoditi viece má prodavači, kterýž tak řekl jest, nežli kupci, nebo mohl jest věci celú trženie otevřenějie vylíčiti, nebo řeč pochybná správně vykládána má býti na bezprávie vynášejícieho; vždycky zajisté k obecnému rozumu slov utiekáno má se býti a slova v tom smyslu držěna mají býti, kterýžto zvykla sú právě rozumějícím uroditi, již nemáme slova z slova, ale smysl z smysla překládati, nebo častokrát, když vlastnosti slov šetří se, smysl pravdy tratí se, nebo v každém smlúvání slova přisluhují úmyslu a v právě přielišná vtipnost zamietá se. 204 Třebaže koupě a prodeje báňského zařízení a zejména dolových podílů byly v Kutné Hoře jednou z nejčastějších obchodních transakcí, přesto se tato kapitola do značné míry vymyká z rámce vlastního báňského práva. 205 Tj. léčivý prostředek. 206 Tj. ražený. 207 Tj. úhrady nebo zaplacení. 208 Tj. vypočítání nebo vyplacení. 209 Z Přespolova textu vypadla slabika jí; má totiž být přijímajícieho. 210 Tj. o věci nebo předmětu. 60 [§ 6] Opět prve, nežli dokonalé bylo by kúpenie i prodánie, když ještě miesto bylo by pokánie, muože kupec neboli prodavač bez pokuty otstúpiti ot kúpenie i prodánie, tak však bez pokuty jim otstúpiti dopúštieme, leč již závdavkuov jménem nětco dáno bylo by, to zajisté, když stalo by se, ten ktož otpierá naplniti smlúvu, ač zajisté kupec jest, to ztrať, což dal jest; pakli prodavač, navrátiti dvénásob přinucuje se, ač nic o závdavciech vymluveno nebylo by. [§ 7] Ale tento obyčej prodávánie a kupovánie zvláště v nových nalézáních častějie miesto má, nebo když již sjednávající kúpili sú a o záplatu smluvili sú se, splnivše však některý diel záplaty, prvotně neboli jménem závdavkuov davše a aby kupec do dolu toho všel anebo jiného poslal svým jménem k ohledání211 ač jemu věc tak kúpenú hodilo by se držeti čili otstúpiti ot sjednánie a ztratiti, což již zaplatil jest, leč tehdy jiného nětco ustanovili by sjednávající. [§ 8] Pakli nechtěl by ot kúpenie otstúpiti a týž den záplaty úplně nesplnil by, ztratí diely kúpené s dielem záplaty již splněné, leč sjednavatelé tehdy mezi sebú jiného nětco osvědčili by. [§ 9] V té pak příhodě někteří zchytralí přes celý ten den obykli sú lstivě své přítomnosti zapierati, aby dne tak pominutím, dielové kúpení jim s zaplaceními již penězi zuostali; z toho ač kupec přítomnosti prodavače neboli jeho poručníka mieti nemohl by ten den, to zjevně osvědče, penieze, kteréž platiti má, témuž pod dobrým svědomím u některého přísežného neboli jiného hodného muže polož prodavači, když chtěl by, aby vydány jemu byly; tiem zajisté obyčejem právo jeho zdravé jemu ve všech věcech zuostane, ale v těch pak kupováních i prodáváních smlúvy právo z svolenie212 stran berú. [§ 10] Opatrni však buďte v té straně kupci, aby diely kúpené zvláště na nových nalézáních, kdež nenie pergmistr, ihned před gverky kázali sobě ot prodavačuov otevzdati, nebo někteří zlí obykli sú v nových nalézáních viece dieluov prodávati, nežli jich tudiež svědomo jest mieti.213 [§ 11] Z tohoť ač poslední kupec byl by, jemužto dielové kúpení otevzdáni byli by, přednášie se však všem prvotnějším kupcóm, jimžto dielové kúpení nebyli by otevzdáni, [§ 12] a tato opatrnost v každém dieluov kupování má jmiena214 býti, nebo ani kupec ani darovaný v dielech kúpených neboli darovaných nižádného práva nedosahají, leč jim před pergmistrem ot prodavačuov neboli darovateluov otevzdáni byli by, ačkolivěk je o všelikú puotku,215 že jim dielové nebyli by otevzdáni, před saudci mohli by pohoniti. [§ 13] Ač někto pak darovánie příčinú za méně prodal by diely nežli stáli by, prodaj dobře mocný jest; [§ 14] tolikrát zajisté na všecko pravíme moci nemieti, kolikrát všecko prodánie, darovánie příčinú stalo se jest, kolikrát pak hubenější záplatú dielové darovánie příčinú prodávají se, pochybno nenie prodánie moc mieti. [§ 15] Ktožkolivěk pak na přelstěnie věci obecnie neboli věřiteluov, zamýšlé se své diely nebo jiné věci zastavovati neboli prodávati, nic nečiní; nahé zajisté a zamýšlené prodánie za neučiněné jest a protož ani otlúčenie té věci dopúštie se, nebo viece muože, což v pravdě děje se, nežli což pokrytě začíná se. 211 I když se tato kapitola obecně zabývá jen trhovým právem, je z jejího obsahu zřejmé, že jednotlivé případy koupě a prodeje jsou zde pojaty převážně s hlediska hornické praxe. Koupě a prodeje musely také být nejčastějšími způsoby nabývání dolového majetku. Každý důl, i v rozsahu pouze jednoho lánu, tj. 15 x 60 m, byl totiž rozdělen na 4 šichty neboli směny, z nichž každá mohla být v držení několika vlastníků. Později byly tyto ideální podíly dále drobeny: každá šichta na 32 částí, takže jednotlivý důl měl pak 128 dílů neboli kuksů. 212 Tj. úmluvy nebo smlouvy. 213 Že Ius regale montanorum, ačkoliv bylo vydáno především pro Kutnou Horu, bylo koncipováno zároveň jako obecný horní zákon, závazný i pro jiná báňská střediska českých zemí, dokazuje i toto konkrétní ustanovení trhového práva. Podle něho totiž se platnost tohoto zákoníku logicky vztahovala zřejmě nejen na nové odkryvy ložisek v samotném kutnohorském revíru, ale i na zcela nové hornické lokality, kde ještě nebyl ustanoven úřad perkmistra. 214 Tj. zachována. 215 Tj. škodu. 61 Kapitola VII. 216 o najímání a pronajímání. [§ 16] Jestiť i jiné pokolenie dobývánie: najetie a pronajetie,217 nebo ku podobenství kupovánie a prodávánie sjednává se, ač sjednavatelé v najetie i pronajetie svolili by se, jistú mzdu ustanoviece, nebo bez mzdy nižádné nejde najetie; ač zajisté mezi sebú sjednavatelé svolili by se, aby za kterak velikú mzdu Petr věc nájemnú šacoval by, za tak velikú bylo by pronajetie a ač zajisté on, kterýžto jmenován jest, mzdu uložil by ovšem podle jeho šacovánie, mzda placena buď, aby k skutku nájem doveden byl; [§ 17] pakli ten, kterýž jmenován jest, nebo nechtěl by mzdy neboli nemohl by uložiti, tehdy za nic nenie nájem, jakožto nižádnú mzdú neustanovený, kteréžto právo, poněvadž v pronajímáních i v najímáních nám líbilo by se; nenieť neslušné i v kupováních i v prodáváních miesto mieti. [§ 18] Opět jakož v kupování a prodávání řeholně pójčeno jest, což za viece bylo by méně kúpiti a což za méně bylo by viece kúpiti a tak vespolek se opisovati, veliké to v pronajímáních i najímáních miesto má. A to najviece nás i našich dotýče horníkuov, protože ot věku nenie slýcháno tak mnoho velikých a předrahých pronajímání a najímání sjednávati se v tak malém země prostranství, jakožto v střiebra kopání našem Kuthny nám ot počátka světa nebeskú opatrností zachovaném, ale poněvadž přirozeně nemělo by čím za zaslúženie otpoviedalo by Stvořiteli, aspoň rukama pozdviženýma k nebi dieky činíme jemu za všecka dobroděnie, kterýžto svú milostí nás tvoře v tomto mezi jinými dobroděními nás oblahoslavil jest, že takměř všecka královstvie světa již zlata a střiebra kopáním vysušena, sama plodná země Česká našich časuov svým zlatem a střiebrem plodně svlažovala by, pro kterúžto věc našim horníkóm čistě umienili sme opatřiti, aby jeden každý bez druhého bezprávie na svých mezech měl dosti.218 [§ 19] Jistě ač sjednávajících líbilo by se vuoli, takoví dielové za vyřčenú mzdu219 i k jistému cíli aby byli pronajati, kteréžkolivěk zajisté právo, tehdy tomu sjednání z obecnieho svolenie uložili by, ot obú sjednávajících neporušené zachováno buď, [§ 20] v takových pak závazciech toho najviece šetřiti máme, co s obú stranu svolilo by se, aby ač kto z nich tehdy dobře libého svolenie přěstupník byl by, skrze saudci ke všie straně druhé učinění spravedlnosti připuzen buď. Ač pak pronajimač byl by, saudce péči mieti bude, aby nájemníku ruku držal a zachoval všecky věci, kteréžto slíbil jest, ale ač nájemník byl by, ote všeho práva svého, kteréhožto z nájmu dosáhl jest, otpadnúti má. [§ 21] Opět prohlédnúti dlužen jest nájemník, aby v ničemž práva nájmu neurazil, neboli některého práva věci najaté nepohoršil neboli býti nedopustil. [§ 22] Cíle220 pak pronajetie dokonáním, všecko právo uhašuje se nájemníka tiemto obyčejem; ač cíl na den přišel by pracem uložený, ihned v najbližšiem provolání prvnie šichty noci nájemník nic práva potom neobdrží, pakli den sváteční, den nesváteční pronajetí za jistý cíl uložený bezstřédmě předšel by, tehdy právo nájemníka pro vigiljí v najbližšiem provolání poslednie šichty dne nápodobně uhašeno bude. Kdyžkolivěk pronajetie cíl do dne svátečnieho byl by uložen, jakožto 216 Následující část IRM, která se týká nájmu a pronájmu, je v překladu P. Přespole označena jako samostatná kapitola č. VII., i když podle Jirečkova rozčlenění začíná nikoli § 1, nýbrž § 16. Proto také třetí kniha v jeho podání má celkem 10 kapitol. Naproti tomu v latinském a českém znění vydaném Jirečkem pokračuje text kapitoly VI. dále paragrafem 16, takže obsahuje jen 9 kapitol. 217 V této pasáži se mezi textem Petra Přespole a textem Víta Tasovského objevují poprvé výraznější věcné rozdíly. Zatímco Přespole přeložil termíny conductio a locatio v latinské předloze adekvátně jako najetie (nájem) a pronajetie (pronájem), Tasovský je interpretoval obráceně. Protože pak ostatní část Přespolova překladu převzal bez větší změny, objevují se tak tyto pojmy v jeho textu, zvláště třeba v § 23 této kapitoly a jinde, v nesprávných souvislostech. Tasovského odchylný překlad některých částí této kapitoly pronikl později i do tzv. Sosnovcova kodexu z roku 1478 a odtud pak do rukopisu z roku 1528, otištěného Jirečkem. 218 Velká chvála, kterou panovník v této kapitole i na jiných místech věnoval Kutné Hoře, zrcadlí tehdejší značný význam, který tento revír měl pro hospodářství, obchod a finance nejen českých zemí, ale i celé střední Evro- py. 219 Tj. odměnu nebo plat. 220 Tj. času nebo termínu. 62 častějie přiházie se, jakož také obyčejno jest urburu naši pronajímati až ke dni blahoslavených Petra a Pavla apoštoluov, tehdy u vigiljí, když provolává se poslednie šichta dne, všecko právo pronajímánie uhašuje se nájemníkuov, kteréžto právo také my s našie urbury nájemníky pevně chceme zachovati, a ač v té straně ot práv zproštěni jsme, však podle práv živi chceme býti, ačkolivěk však tuto toliko u urbury pověděli sme zachovávání, však také o minci má rozuměno býti i o všelikém platu našie urbuře se přidržíciemu, aby jedniem a týmž cílem spolu k nájemníku šli a nápodobně navracovali se.221 [§ 23] Uhašením zajisté práva pronajímánie cílem mnohé býváchu pře o rudě ještě nevytěžené, však nájemníkuov vysekané pracemi i náklady, čie býti měla by. K tomu rozličnými obyčeji otpoviedali sú někteří zajisté praviechu a dobře, že všicka ruda náklady nájemníkuov vysekaná, ač ještě nevydaná, týmž nájemníkuom zuostati měla by, jichžto dóvtip však nemnoho šetřie se pro jiné otporně pravície, že nic práva v nie, leč vydána byla, neměli by, ale třetí pravili sú, že z řečené rudy nic dostati se nemělo by nájemníkóm, leč když k rozdělení zjevnému došla by. K tomu přirozené rovnosti toliko následujíce, krátce otpoviedáme, že ač obecně dopuštěno bylo by, aby nájemníci pod zemí v dole rudu vysekanú, leč tehdy překážkú správnú zaneprázdněni jsúce, k své překrývali by vuoli, tehdy neslušnost následovala by, aby po dokonání pronajetie cíle, ruda tak zuostavená pronajímačóm v jich pracech překážela, vytažena mající býti náklady však naposledy pronajímačuov, aniž také bylo by podobno k rovenství, aby pronajímači dokonajíce pronajetie darmo pobrali rudu vysekanú náklady nájemníkuov; žádnýť zajisté druhého zbohatěti nemá škodú. Ale ač ruda téhož téhodne, v němžto skonává se pronajetie, vydána nebyla by, tu toliko sobě nájemníci muožete osobiti, ale cožkolivěk rudy z předešlých týdnuov před cílem skonaným v dole zuostalo by, ztratili sú; a tak všem jiným otázkám neboli přem podle přirozeného rozumu krátce jest zavřieno, kteréžto zavřienie potom ve všech pronajímáních také urbury našie přikazujem neporušitedlně zachovati.222 Cap. VII. De donationibus. Kapitola VIII. o práva dobývánie darováním.223 Obyčeji již u nás z starodávna přijato jest, skrze darovánie nám dobývati vladařstvie224 a přenésti se na osobu panovánie cizí; nicť zajisté tak příslušno nenie přirozenému rovenství, nežli vuoli pána chtějícieho věc svú přenésti na jiného pevnú mieti. [§ 1] Jestiť pak darovánie věci slušné nižádného práva přinucením čisté a svobodné na jiného učiněné přenesenie a dokonáváť se, kdyžto dárce svú vuoli před šlechetnými muži oznámil by dobrovolně; ot toho času dárci práva přinucením nastává potřebnost vladařstvie na osobu darovaného přenesenie, ale ač toho dárce otpieral by, nicméně darovánie přeplnú moc měj a dokonalú, protože toto sobě kterakýms obyčejem šlechtilost právo pokládá, aby dlužnú býti se, což dobrovolně dala jest, domnievala a leč v dobroděních svých rostla by, nic se ne domnievala by a tato svobodná štědrota na darovaného milostivě vylita má jeho dárci k vděčným službám zbuzovati a dobrodění nikdy nebýti nepamětlivú přijatých, a tenť jest obyčej darovánie, kterýžto slove práva vykládáním, darovánie mezi živými. [§ 2] Jestiť i jiný obyčej darovánie, kterýžto pro smrti domněnie bývá, když kto tak daroval by, ač nětco smrtedlného jemu přihodilo by se, měl by ten, ktož vzal by. Ale na svrchovaní smrti příčina darovánie jestiť, když kto viece sobě mieti chtěl by, nežli toho, komuž dává a viece toho, komuž 221 Pronájem urbury, omezený zpravidla na dobu jednoho roku, byl tehdy pro panovníka nejvhodnějším způsobem, jak získat hotové finanční prostředky k úhradě státních výdajů. 222 Nájmy a pronájmy, jak vyplývá z této kapitoly, představovaly jedny z nejdůležitějších vazeb, které se v té době vytvářely v hornictví i v samotném ekonomickém životě Kutné Hory. Na podkladě těchto smluv se dokonce uskutečňovaly mezi panovníkem a urburéři pronájmy urbury a mincovny, právní, pracovní a jiné dohody mezi prvotními těžaři a lénšaftníky a dalšími osobami, podílejícími se na dolování a s ním souvisejících profesích, které umožnily dále rozvíjet exploataci kutnohorských rudních ložisek. 223 Tato kapitola se rovněž pro svůj obecnější ráz značně vymyká z vlastní báňskoprávní problematiky. 224 Tj. držení nebo vlastnictví. 63 dává, nežli dědice. [§ 3] Ale i větší naši sbožní ciesařové bránili sú darování mezi mužem a ženú, aby z společného milovánie sebe vespolek nelúpili, pověsti dobré manželuov přeslušně radiece, aby svornost mezi nimi jednati se mzdau viděna nebyla a aby lepší v chudobu neupadl a horší bohatěji nebýval, z toho i my darovánie mezi manžely, z něhožto jeden bohatější a chudší druhý učiněn byl by, mezi manžely ovšem zamietáme, leč tehdy smrtí darovatele darovánie potvrdilo by se. Cap. VIII. De iure cesso. Kapitola IX. o právu postúpenie slušného i neslušného. O právu postúpenie tak slušného jakožto neslušného tuto mieníme vylíčiti. [§ 1] Tiemto pak obyčejem slušně postupují se práva i žaloby, ač poručník tvuoj neboli jiný přikázáním tvým tobě některaké diely kúpil by a dokonajíce kúpenie, prodavač těch dieluov před pergmistrem otpieral by obyčejem zvyklým otevzdati a poručník tvuoj neboli přikázánie tvé maje, proti prodavači témuž tobě práv postúpil by i žalob, ihned plné tobě právo dobývá se, kteréžto slušné v těchto i v jiných věcech dobré viery postupováními dokazuje se. [§ 2] Ale poněvadž kupování a postupování sváruov správná zapoviedala by ustanovenie, i my svářícím spravedlnosti nutkáním pudíme se opatřiti, aby když jedna strana sobě pocítila by otporné sauduov vyjitie, jiného mocnějšieho neboli jinak nehodného straně druhé protivníka neustanovovala tvrdšieho, pro kterúžto věc všecka otevzdávánie saudu změněnie příčinú učiněná tak proti dobrým obyčejóm, jakožto proti užitku věci obecnie i cti, túto výpovědí ovšem zamietáme, aby potom skrze někoho takového nětco nebylo se pokúšěno. Cap. IX. De iure retinendi, recuperandi et minuendi. Kapitola X. o právu obdrženie, nabytie i umenšenie.225 Že právo dobývánie bez práva obdrženie, nabytie neboli umenšenie dokonalé nemoci bude vypraveno býti, z toho práva dřéveřečená úplně a zjevně nalézají se v předešlých rozprávkách vypra- vena. [§ 1] Právo zajisté obdrženie v tom záleží, aby někto požíval dolu svého ve všech věcech, jakož praveno jest. [§ 2] Ale právo nabytie v tom záleží, aby ač někto násilně z svého vladařstvie byl by vyvržen neboli jeho nepřítomného příčinú správnú některaké vladařstvie neboli věc jeho skrze saud byla by otjata neboli nětco jiného na jeho bezprávie pokúšěno a kterak ty věci měli by nabýti se, pilný zpytatel v předešlých rozprávkách všecko nalezne vypraveno. Ale právo umenšenie úplně nahoře v těch, kteřížto neužívajíce požitedlného svého střiebra kopánie zle požívají a také kterým obyčejem v saudiech potupují se, úplně také to o kupováních a prodáváních rozprávie se. „Skonaly sú se kněhy třetie o propojičkách doluov, lánuov i lénšaftuov.“ 226 225 Také tato kapitola uvádí všechny právní vztahy v přímém kontextu s dalšími způsoby nabývání dolového ma- jetku. 226 Závěrečná poznámka P. Přespole ke třetí knize IRM.