Mezinárodní osvojení Za mezinárodní osvojení považujeme osvojení, kdy dochází za účelem osvojení k přemístění dítěte z jednoho státu (stát původu) do státu jiného (stát přijímající). Pokud se jedná o osvojení z nebo do země, která je signatářem Úmluvy o ochraně práv dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení ze dne 29. 5. 1993 (dále jen „Úmluva“), je ke zprostředkování takového osvojení oprávněn pouze Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí (dále jen „Úřad“). Úřad je tzv. ústředním orgánem podle čl. 6 Úmluvy a zároveň jediným českým orgánem, který je oprávněn zprostředkovat mezinárodní osvojení z/do signatářských zemí. V mnoha signatářských zemích jsou krom ústředních orgánů zřizovány ještě tzv. pověřené organizace – neziskové organizace, které zprostředkovávají samotné osvojení a ústřední orgán tak „pouze“ vykonává dohled nad plněním cílů Úmluvy během zprostředkovávání osvojení a celý systém zaštiťuje. Česká právní úprava neumožňuje vznik takové organizace u nás, a proto Úřad mimo dohledové funkce plní právě i funkci přímého zprostředkování osvojení. 1 Osvojení dítěte z České republiky do ciziny Kvantitativně největší agendou oddělení mezinárodních adopcí je zprostředkování osvojení do ciziny. Od roku 2000 bylo do péče před osovojením v cizině svěřeno 623 dětí (k 17. 9. 2017), v uplynulém roce to bylo 36 dětí. Většinou se jedná o děti ve věku 2 – 5 let (nejstarší osvojené dítě mělo 9 let). Partnerskými státy pro zprostředkování osvojení dětí z České republiky jsou aktuálně Švédsko, Dánsko, Island, USA, Německo, Rakousko, Francie, Španělsko, Itálie, Slovinsko a Nizozemí. Dítě je možné osvojit do ciziny, pokud je tzv. právně volné pro osvojení a pokud pro něj během šesti měsíců nebyla nalezena vhodná rodina v ČR (vždy se hledá vhodná rodina pro dítě, nikoliv naopak), kterou pro něj hledá příslušný krajský úřad. Spisová dokumentace dítěte (obsah viz § 21 odst. 4 ZOSPOD), je po šesti měsících zpřístupněna Úřadu, který provede její aktualizaci a ověří právní volnost dítěte (vzhledem k poměrně nové právní úpravě tohoto institutu je praxe krajských úřadů, OSPOD i rozhodovací praxe soudů v tomto ohledu doposud bohužel poněkud nejednotná). 1.1 Osvojitelnost Dítě je osvojitelné, pokud 1. rodiče dítěte dali souhlas s osvojením dítěte neurčitými osvojiteli; takový souhlas může dát matka dítěte nejdříve po šesti týdnech od narození dítěte a otec dítěte i před uplynutím této doby, nejdříve však po narození dítěte (§ 813 OZ); Souhlas k osvojení pozbude účinnosti vždy, nedojde-li k osvojení do šesti let ode dne, kdy byl souhlas dán (§ 816 OZ); souhlas s osvojením dávají rodiče před soudem do protokolu; souhlas nesmí být vázán na podmínky a být časově omezený (§ 810 OZ); po uplynutí tří měsíců ode dne, kdy byl dán souhlas k osvojení, se pozastavuje výkon práv a povinností vyplývajících z rodičovské odpovědnosti (§ 825 OZ) a soud jmenuje poručníkem osvojovaného dítěte orgán sociálně-právní ochrany dětí, ledaže byl poručník jmenován již dříve, nebo 2. soud rozhodl v souladu se zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“) o tom, že k osvojení není třeba souhlasu rodičů, neboť: a) rodiče osvojovaného dítěte jsou zbaveni rodičovské odpovědnosti a zároveň práva dát souhlas k osvojení, nebo b) rodiče dítěte nejsou schopni projevit svou vůli nebo rozpoznat následky svého jednání nebo je ovládnout, nebo c) rodiče osvojovaného dítěte se zdržují na neznámém místě a toto místo se nepodaří soudu v součinnosti s dalšími orgány veřejné moci zjistit ani při vynaložení potřebné pečlivosti d) rodiče o dítě nemají zjevný zájem; 3. rodiče dítěte nejsou známi, nebo 4. jedná se o osiřelé dítě bez dalších příbuzných. V každém případě je potřeba mít na paměti, že krom souhlasu rodičů je dle § 806 OZ obecně třeba i souhlasu dítěte, které dosáhlo alespoň dvanácti let. Dle § 807 odst. 1 OZ – u dětí mladších dvanácti let dává souhlas s osvojením opatrovník (viz výše a níže); § 807 odst. 2 OZ – pokud je to možné, soud vyslechne i osvojované dítě a vezme na jeho vyjádření zřetel s ohledem na stupeň jeho duševního vývoje. V praxi mezinárodního osvojení zjišťují názor dětí psychologové Úřadu a OSPOD, případně pracovníci zařízení, v němž se dítě nachází, kteří svůj závěr sdělí soudu. Názor je relevantní zjišťovat přímým dotazem nejdříve od cca pěti až šesti let (je to velice individuální), do té doby se posuzuje především pozorováním interakce s osvojiteli a výpovědí osvojitelů. V praxi se na Úřad dostává nejčastěji spisová dokumentace dětí, u nichž: 1. bylo rozhodnuto o nezájmu ze strany rodičů a o tom, že k osvojení není třeba souhlasu rodičů (§ 819 a násl. OZ) · nezájem musí trvat alespoň tři měsíce (před tím poučení o důsledcích nezájmu) · § 821 OZ – soud rozhoduje ve zvláštním řízení, zda je k osvojení třeba souhlasu rodiče. Pouhé rozhodnutí o nezájmu tedy nestačí, je třeba rozhodnout i o tom, že k osvojení není třeba souhlasu rodiče a jmenuje dítěti opatrovníka, jehož souhlasu je zapotřebí k osvojení dítěte. Dříve než dá opatrovník souhlas, zjistí všechny rozhodné skutečnosti týkající se osvojovaného dítěte a jeho rodiny, které by mohly mít vliv na rozhodnutí o osvojení; zejména zjistí, má-li osvojované dítě blízké příbuzné, kteří mají zájem o ně pečovat, a vyslechne toho, v jehož péči se osvojované dítě právě nalézá. Souhlas se uděluje do protokolu soudu. · § 825 OZ - Po uplynutí tří měsíců ode dne, kdy byl dán souhlas k osvojení, se pozastavuje výkon práv a povinností vyplývajících z rodičovské odpovědnosti; soud jmenuje poručníkem osvojovaného dítěte orgán sociálně-právní ochrany dětí, ledaže byl poručník jmenován již dříve · opatrovníkem dle § 821 OZ bývá zpravidla jmenován OSPOD, ideálně by to neměl být ten, který vede spisovou dokumentaci dítěte (střet zájmů + fakt, že ten, který vede spisovou dokumentaci, by měl být později jmenován poručníkem, případně je jmenován opatrovníkem dítěte dle § 807 OZ). Výjimečně jím je jmenován advokát. 2. byli rodiče zbaveni rodičovské odpovědnosti a zároveň práva dát souhlas k osvojení (§ 818 odst. 1 písm. a) OZ) · § 873 OZ - Zbavil-li soud rodiče rodičovské odpovědnosti, může zároveň rozhodnout, že jej zbavuje všech nebo některých povinností a práv stanovených v § 856 OZ, především práva dát souhlas k osvojení. · § 818 odst. 2 OZ – poručník dává souhlas s osvojením za obdobných podmínek jako při nezájmu; v návaznosti na § 934 odst. 1 OZ je potřeba přivolení soudu, neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci běžné záležitosti týkající se dítěte 3. rodiče udělili souhlas s osvojením (obecně § 809 a násl. OZ) · § 813 odst. 1 OZ - Matka osvojovaného dítěte může dát souhlas k osvojení nejdříve šest týdnů po narození dítěte. Otec osvojovaného dítěte může dát souhlas k osvojení i před uplynutím této doby, nejdříve však po narození dítěte · § 814 OZ – blanketní (uplatňuje se v případech mezinárodního osvojení), případně vůči konkrétnímu osvojiteli/osvojitelům · § 816 OZ - Souhlas k osvojení pozbude účinnosti vždy, nedojde-li k osvojení do šesti let ode dne, kdy byl souhlas dán · § 817 odst. 1 OZ - Souhlas k osvojení lze odvolat po dobu tří měsíců ode dne, kdy byl dán; odvolán může být pouze za specifických podmínek dle § 817 odst. 2 OZ · § 825 OZ - Po uplynutí tří měsíců ode dne, kdy byl dán souhlas k osvojení, se pozastavuje výkon práv a povinností vyplývajících z rodičovské odpovědnosti; soud jmenuje poručníkem osvojovaného dítěte orgán sociálně-právní ochrany dětí, ledaže byl poručník jmenován již dříve 4. rodiče zemřeli (výjimečně) 1.2 Praktický průběh (podrobně viz Metodologické doporučení pro zprostředkování osvojení do ciziny) Poradní sbor Úřadu navrhne nejvhodnější osvojitele pro konkrétní dítě. Osvojitele vybírá ze své evidence, do níž jsou žadatelé zařazeni na základě správního rozhodnutí. Rozhodnutí vydává Úřad v rámci řízení vedeného na základě oficiální žádosti o zařazení. Žádost musí obsahovat určité náležitosti definované Metodologickým doporučením Úřadu. Vybraní žadatelé jsou prostřednictvím zahraničního partnera dotázáni, zda mají zájem se s dítětem seznámit. Pokud odmítnou, je oslovena další vhodná rodina (Poradnímu sboru jsou vždy navrženy cca tři rodiny, u nichž tento určuje pořadí, v němž budou osloveny, pokud jsou shledány vhodnými). Pokud akceptují, připraví Úřad v součinnosti zahraničního partnera, OSPOD a pracovníků zařízení, v němž je dítě umístěno (případně pěstounů na přechodnou dobu, jimž je dítě svěřeno), příjezd žadatelů do ČR a průběh navazování kontaktu s dítětem. Současně s příjezdem do ČR podávají žadatelé v rámci urychlení celého procesu rovnou návrh k Městskému soudu v Brně (místně příslušný dle § 428 odst. 2 ZŘS) na předání dítěte do péče před osvojením. V rámci návrhu navrhují i utajení osvojení dle § 444 ZŘS. Návrh pomáhá žadatelům připravit právník Úřadu. Většinou následující den proběhne, za asistence psychologa Úřadu, setkání s dítětem v zařízení, v němž je umístěno, či u krátkodobých pěstounů. Následně je nastaven rozvrh návštěv žadatelů u dítěte, nejpozději po týdnu si dítě berou k sobě na ubytování (pokud navazování kontaktu probíhá dobře). Zhruba po týdnu navštíví žadatele a dítě opětovně psycholog Úřadu spolu se zástupcem OSPOD, který vede spisovou dokumentaci dítěte. Zhodnotí navázaní kontaktu a vytvoření citové vazby s dítětem a na základě tohoto sepíší zprávu pro Městský soud v Brně, kde ne/doporučí předání dítěte do péče před osvojením. Tyto zprávy spolu se souhlasem kompetentního orgánu přijímajícího státu (čl. 17 Úmluvy, viz níže) se stávají podkladem pro rozhodnutí soudu. Zástupce OSPOD na schůzce zodpoví dotazy žadatelů na biologickou rodinu a historii dítěte. Soud vydává rozhodnutí o předání dítěte do péče před osvojením[1] (§ 427 písm. b) ZŘS) 6 - 8 týdnů od příjezdu žadatelů, budoucím osvojitelům je předán cestovní doklad dítěte, rodný list dítěte a odjíždějí společně domů do přijímajícího státu. Poté jsou Úřadu zasílány tzv. vývojové zprávy do 18 let věku dítěte, jež vypracovává příslušný sociální pracovník daného státu na základě návštěvy rodiny a pohovoru s ní. Současně se zasláním třetí vývojové zprávy, tedy nejdříve po šesti měsících, mohou budoucí osvojitelé požádat Úřad o vydání souhlasu s osvojením, který je nezbytný pro následný proces osvojení, který proběhne v přijímajícím státě. Pokud Úřad vyhodnotí, že je osvojení v zájmu dítěte, vydá ve správním řízení rozhodnutí o souhlasu s osvojením. 2 Osvojení z ciziny Osvojení z ciziny se zprostředkovává pouze na žádost. Ta se podává u obecního úřadu obce s rozšířenou působností příslušného podle místa svého bydliště. Žádost musí splňovat náležitosti podle § 21 odst. 2 ZOSPOD. Žadatel se může písemně vyjádřit, že souhlasí s tím, aby po uplynutí zákonné lhůty byl zařazen do evidence Úřadu (§ 21 odst. 5 písm. g) bod 1 ZOSPOD) nebo výlučně žádat o osvojení dítěte z ciziny (§ 21 odst. 5 písm. g) bod 2 ZOSPOD). Obecní úřad shromáždí spisovou dokumentaci žadatele v souladu s § 21 odst. 6 ZOSPOD a kopii postoupí krajskému úřadu. Krajský úřad provede odborné posouzení žádosti podle § 27 ZOSPOD, rozhodne o zařazení, popř. nezařazení, žadatele do evidence a v případě, že žadatel žádal výlučně o osvojení dítěte z ciziny, zpřístupní kopii spisové dokumentace Úřadu. V opačném případě se pokusí zprostředkovat vnitrostátní osvojení ve lhůtě tří let od nabytí právní moci rozhodnutí o zařazení žadatele do evidence (§ 22 odst. 8 písm. b) ZOSPOD). Neuspěje-li, postoupí dokumentaci po uplynutí zákonné lhůty Úřadu. Jakmile Úřad obdrží žádost, je zahájeno řízení, jehož výsledkem je rozhodnutí o zařazení, popř. nezařazení, žadatele do evidence vhodných osvojitelů pro osvojení dítěte z ciziny. Během řízení provede Úřad odborné posouzení žadatele s přihlédnutím ke specifikům osvojení dítěte z ciziny. Po zařazení žadatele vypracuje Úřad v součinnosti s žadatelem dokumentaci, která má být přílohou žádosti o osvojení v souladu s požadavky konkrétního státu. Dokumentace je posléze postoupena příslušnému ústřednímu orgánu či pověřené organizaci státu původu dítěte, který rozhodne o přijetí či zamítnutí žádosti. Veškerá další komunikace mezi žadatelem a ústředním orgánem, popř. pověřenou organizací, státu původu dítěte probíhá nadále přes Úřad, který dohlíží na to, aby adopce vyhověla požadavkům českého práva. Je-li žadatel shledán vhodným pro konkrétní dítě, Úřad jej neprodleně informuje a je žadateli nápomocen při dalším postupu. Žadatel musí počítat s minimálně jednou cestou a pobytem v zemi původu dítěte, přičemž Úřad nemá v cizině své zástupce. Úřad je odpovědný ve vztahu k zasílání vývojových zpráv, příp. finalizaci osvojení. Úřad spolupracuje při zprostředkování osvojení pouze se smluvními státy Úmluvy, přičemž v současné době činí počet těchto států včetně České republiky asi 90. Ne všechny smluvní státy ovšem zaujímají pozici státu původu[2]. Jednotlivé státy pak mají specifické podmínky na žadatele. Žadatelům tak lze doporučit, dříve než se rozhodnou podat žádost o osvojení dítěte z konkrétní země, kontaktovat Úřad, kde jim budou podány bližší informace o aktuální možnosti adopce z jednotlivých zemí. 2.1 Požadavky na žadatele Ačkoliv se každý stát vyznačuje určitými specifickými požadavky, státy pravidelně požadují několik typických dokumentů. Mezi ně se řadí zpráva o sociálních poměrech, psychologická a zdravotní zpráva, potvrzení příjmů, rodný a oddací list, kopie cestovních dokladů, opis z evidence Rejstříku trestů. Žadatel si obstarává potřebné dokumenty na své náklady a je povinen zajistit jejich ověření a překlad podle pokynů příslušné země. Žadatel by měl počítat s poměrně velkou finanční náročností procesu. Stát nenese náklady spojené s realizací mezinárodní adopce, nebereme-li v úvahu bezplatnost služeb poskytovaných Úřadem, a tyto náklady jdou plně k tíži žadatele. Ačkoliv Úřad nemá stanoven žádný poplatek za zprostředkování osvojení, většina zahraničních ústředních orgánů či pověřených organizací ve vysílajících zemích určitý poplatek vybírá. Jeho výše je různá, nicméně dle dikce Úmluvy nesmí být nepřiměřené. Kromě úhrady poplatků a již zmíněných výdajů spojených s opatřením dokumentace, je žadatel nucen hradit výdaje, které vzniknou v době, kdy je shledán vhodným osvojitelem pro konkrétní dítě. Jsou to zejména cestovní náklady a náklady spojené s pobytem v zemi původu dítěte po několik dní, týdnů nebo dokonce i měsíců v zemi původu dítěte, kdy prokázáno, že se mezi žadatelem a dítětem vytvoří nezbytné citové pouto. V některých případech státy požadují na žadateli účast na jednání místních soudů či jiných orgánů. U soudního řízení v zemi původu dítěte je často povinné nebo doporučené zastoupení advokátem. Neovládá-li žadatel jazyk, je nutno připočíst úhradu služeb tlumočníka. Úřad zdaleka neoslovil veškeré členské státy Úmluvy. Dosavadní výběr států byl proveden v závislosti na prioritách zájemců o osvojení z ciziny, kteří se na Úřad obrátili. 2.2 Osvojení ze zemí, které nejsou signatáři Úmluvy Osvojení ze zemí, které nepřistoupily k Úmluvě, Úřad nezajišťuje. Zájemci o tato osvojení musejí postupovat samostatně a je namístě nejvyšší možná obezřetnost. Záruky, které nabízí postup v souladu s Úmluvou, zde odpadají a vystupují tak do popředí rizika, kterých by si budoucí adoptivní rodiče měli být vědomi, pokud se pro tuto adopci rozhodnou. Mezi nejzávažnější lze tradičně počítat zejména obchod s dětmi. Dalším negativem, které se v minulosti mnohokrát objevilo v rámci osvojení dětí z nehaagských zemí, je skutečnost, že stát původu informuje osvojitele nedostatečně anebo nesprávně o zdravotním stavu dítěte, díky čemuž následně dochází situacím, kdy je až v České republice zjištěno, že dítě trpí závažnými onemocněními. V těchto zemích nefiguruje žádný ústřední orgán, který by, tak jak je tomu v případě osvojení z členských států Úmluvy, celý proces zaštiťoval a zaručoval bezproblémový průběh a transparentnost procesu. Zájemci o osvojení postupují v těchto případech zcela samostatně a v kompetenci Úřadu není, do průběhu zasahovat či poskytovat budoucím osvojitelům bližší pomoc. Zájemci o osvojení se musejí spoléhat na údaje obsažené v dokumentech, jejichž důvěryhodnost přezkoumávají pouze oni sami. Poplatky určují místní orgány, přičemž, na rozdíl od postupu v rámci Haagské úmluvy, jejich výše může být nepřiměřená. Odpovědností žadatelů je taktéž předběžně posoudit soulad rozhodnutí o osvojení vysloveného místním orgánem s českým právem a zajištění všech potřebných dokumentů pro vycestování dítěte a jeho následný pobyt v ČR. Po příjezdu do ČR kontaktují Úřad městské části Praha 1 za účelem získání osvědčení o státním občanství a Zvláštní matriku v Brně, která vydává český rodný list. Pro vydání těchto dokumentů je ovšem třeba cizozemské rozhodnutí nejprve nechat soudem uznat v České republice (§ 63 ZMPS). 3 Dokumenty vydávané Úřadem v souladu s Úmluvou Souhlas s pokračováním řízení podle čl. 17 Úmluvy · souhlas s pokračováním řízení ve věci osvojení daného dítěte danými žadateli Osvědčení podle čl. 20 Úmluvy · osvědčení, že rozhodnutí o předání do péče před osvojením je v souladu s Úmluvou a že souhlasy vyžadované touto Úmluvou podle článku 17 písm. c) byly dány a dále informuje, že osvojení bude mít za důsledek zánik vzájemných práv a povinností mezi dítětem a původní rodinou Osvědčení dle čl. 23 Úmluvy · vydává Úřad po vydání rozhodnutí o osvojení dítěte (rozhoduje český místně příslušný soud); zasílá partnerskému orgánu státu původu, v případě, že je řízení o osvojení dítěte dokončeno v České republice (cizím státem je dítě svěřeno do péče před osvojením) · vydává cizí orgán, pokud je o osvojení dítěte rozhodnuto v cizině (většina případů) · osvědčí v něm, že dítě bylo osvojeno, dále, že rozhodnutí, jehož se potvrzení týká, je v souladu s Úmluvou a souhlasy vyžadované touto Úmluvou podle článku 17 písm. c) byly dány a informuje, že osvojení má za důsledek zánik vzájemných práv a povinností mezi dítětem a původní rodinou 4 Správní řízení vedená Úřadem v rámci osvojení do ciziny, případně osvojení z ciziny Řízení o zařazení žadatelů do evidence žadatelů vhodných stát se osvojiteli (§ 25 odst. 3 ZOSPOD) Zahájeno dnem obdržení spisové dokumentace, v případě, že žádost obsahuje nedostatky, Úřad řízení v souladu s ustanovení § 64 odst. 1 písm. a) a § 45 odst. 2 SŘ přeruší a žadatele vyzve k odstranění vad žádosti, přičemž jim k tomu stanoví dostatečnou lhůtu. Pokud žadatelé v určené lhůtě nedostatky neodstraní, Úřad řízení o zařazení do evidence žadatelů vhodných stát se osvojiteli dítěte z ciziny zastaví (§ 66 odst. 1 písm. c) SŘ). Proti usnesení o zastavení řízení se lze odvolat do 15 dnů ode dne jeho oznámení k Ministerstvu práce a sociálních věcí prostřednictvím Úřadu; podle § 76 odst. 5 správního řádu nemá odvolání odkladný účinek. V případě, že žádost neobsahuje nedostatky anebo jsou vady žádosti odstraněny, vydá Úřad rozhodnutí o ne/zařazení do evidence žadatelů vhodných stát se osvojiteli v souladu s § 67 a násl. SŘ, přičemž při rozhodování posuzuje vhodnost žadatelů dle § 27 odst. 2 písm. b) ZOSPOD. Proti rozhodnutí lze podat odvolání k Ministerstvu práce a sociálních věcí (prostřednictvím Úřadu). Po zařazení mají žadatelé povinnost sdělovat Úřadu všechny změny rozhodné pro zprostředkování osvojení (§ 22 odst. 6 ZOSPOD ve spojení s § 25 odst. 6 ZOSPOD). Řízení o vyřazení žadatelů do evidence žadatelů vhodných stát se osvojiteli (§ 25 odst. 4 písm. b) ZOSPOD) Zpravidla probíhá na základě žádosti žadatelů o vyřazení (§ 25 odst. 4 písm. b) bod 3. ZOSPOD) – průběh obdobný viz výše, je ukončeno vydáním rozhodnutí. Možné i z moci úřední, a to, pokud zjistí závažné důvody, pro které nelze osvojení zprostředkovat (§ 25 odst. 4 písm. b) bod 1. ZOSPOD) – např. zásadní změna v poměrech žadatelů, kdy se tito rozvedou, jeden z nich zemře, přestěhují se do jiného státu, osvojí dítě z jiného státu apod. - tyto důvody však jsou posuzovány vždy individuálně, k vyřazení však dojde vždy, pokud žadatel nebo uvedená osoba tyto skutečnosti nesdělí Úřadu (§ 25 odst. 4 písm. b) bod 2. ZOSPOD) Řízení o souhlasu s osvojením Dnem obdržení žádosti o udělení souhlasu s osvojením je zahájeno řízení. Úřad zašle obdržené vývojové zprávy dítěte poručníkovi dítěte, pokud jej má, a požádá jej o vyjádření. Dále je zašle opatrovníkovi dítěte dle § 807 OZ, který by měl na základě nejen těchto informací udělit souhlas s osvojením nezletilého (do protokolu u OS). Jakmile obdrží pozitivní vyjádření poručníka a psychology Úřadu (kteří posuzují vývojové zprávy o dítěti) a informaci o udělení souhlasu opatrovníkem dítěte, vydává Úřad na základě § 35 odst. 2 písm. i) ZOSPOD a § 796 odst. 1 OZ rozhodnutí o souhlasu s osvojením[3]. Prameny: Česká právní úprava: zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, (zejména § 3, 25 a 26 a 35, dále jen „ZOSPOD“) zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (zejména § 794 a násl., dále jen „OZ“) zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (§ 427 a násl., dále jen „ZŘS“) zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (zejména § 60 - § 63) zákon č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „SŘ“) – pro účely vedení správního řízení Mezinárodní úmluvy: Úmluva o ochraně práv dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení ze dne 29. 5. 1993[4] – hlavní pramen Evropská úmluva o výkonu práv dětí z 25. 1. 1996 Evropská úmluvě o osvojení dětí z 24. 4. 1967 + interní dokument Úřadu - Metodické doporučení pro zprostředkování mezinárodního osvojení do ciziny[5] ________________________________ [1] V historii se doposud nestalo, aby soud rozhodl o nepředání dítěte do péče před osvojením. Pokud totiž nastanou v interakci nepřekonatelné obtíže, je toto s žadateli důkladně probráno a sami případně vezmou svůj návrh zpět, tudíž dojde k zastavení řízení. [2] V oblasti mezinárodního osvojení dělíme státy na státy původu, tj. disponující dětmi, které je možné osvojit, a státy přijímající, z nichž podávají žadatelé žádost o osvojení dětí. Zjednodušeně je možné říci, že státy přijímajícími je zpravidla západní Evropa a severní Amerika, státy původu pak východní Evropa, Afrika, Asie a jižní Amerika. Česká republika je tak v tomto směru poněkud unikát, protože je jak státem původu, tak přijímajícím státem. [3] Doposud se nestalo, že by souhlas nebyl vydán. Díky k tomu, že jsou žadatelé důkladně prověřováni, proces párování probíhá velice pečlivě a interakce žadatelů s dítětem v ČR před tím, než je dítě svěřeno do jejich péče, je vyhodnocována Úřadem a OSPOD, nestalo se dosud, že by v okamžiku, kdy osvojitelé žádají o souhlas s osvojením, Úřad zhodnotil, že nejlepším zájmem dítěte není být osvojiteli osvojen. [4] Dostupná na stránkách Haagské konference spolu s množstvím užitečných informací, seznamem signatářů apod. https://www.hcch.net/en/instruments/conventions/specialised-sections/intercountry-adoption [5] Dostupné zde na stránkách Úřadu http://www.umpod.cz/fileadmin/user_upload/osvojeni/Metodicke_doporuceni_pro_mezinarodni_osvojeni.pd f