ð Navazující magisterský studijní program „Veřejná správa“, podzim 2015, 1. semestr ï Navazující program celoživotního vzdělávání „Veřejná správa", podzim 2015, 1. semestr NP102Zk Organizace veřejné správy Garant: JUDr. Stanislav KADEČKA, Ph.D. STUDIJNÍ MATERIÁL K TÉMATU Územní správní úřady (územně dekoncentrované orgány státní správy) Již samotné označení územních správních úřadů, neboli územně dekoncentrovaných orgánů státní správy, napovídá, že se jedná o orgány státní správy, které společně s orgány územní samosprávy spadají do širší kategorie orgánů veřejné správy. „Významný z pohledu státní správy je zejm. čl. 79 odst. 1 Ústavy, který pro zřizování orgánů veřejné správy stanoví tzv. výhradu zákona (Ministerstva a jiné správní úřady lze zřídit a jejich působnost stanovit pouze zákonem.). Toto ustanovení tedy zároveň hovoří i o působnosti správních orgánů (mezi nimi pochopitelně i orgánů státní správy). Působnost bývá zpravidla charakterizována jako okruh svěřených úkolů respektive okruh společenských vztahů, jenž může subjekt nebo vykonavatel veřejné správy regulovat. Rozlišuje se přitom působnost věcná, územní a osobní. Uvnitř tohoto okruhu pak subjekt působnosti realizuje svou pravomoc, jíž se rozumí soubor instrumentů, nástrojů k plnění svěřených úkolů (tedy zejména pravomoc vydávat normativní právní akty nebo individuální právní akty, uzavírat veřejnoprávní smlouvy, provádět dozor či kontrolu a v neposlední řadě i provádět výkon rozhodnutí).“^^[1] I územní správní úřady jsou tedy ve světle shora uvedeného zřizovány zákonem, v jejich případě zvláštními zákony, které rovněž zakotvují jejich působnost a pravomoc. Z důvodu účelnosti, hospodárnosti i historické souvislosti se v rámci orgánů veřejné správy vytvořila a nadále se utváří určitá struktura, organizace, která je projevem uplatňování tzv. principů organizace veřejné správy. Z těchto principů lze v souvislosti s existencí územních správních úřadů zmínit např.: - princip územní a rezortní (věcná a územní specializace orgánů veřejné správy) působnost je ve veřejné správě vymezena buď ve vztahu k určitému území, pomocí územních hranic (princip územní), nebo věcně, omezením na určité záležitosti (princip rezortní)[2] - princip subordinace – neboli princip nadřízenosti a podřízenosti - princip dekoncentrace (koncentrace) – v případě územních správních úřadů se uplatňuje především princip dekoncentrace vertikální, tj. přesun působnosti a pravomoci na nižší (celostátní i místní) úroveň, čímž vzniká mezi orgány vztah nadřízenosti a podřízenosti Územní správní úřady působí na základě zvláštních zákonů na nižším stupni hierarchie státních orgánů. Jsou vymezeny jednak věcně - specializují se jen na některý úsek, činnosti či funkci výkonu státní správy, ale i územně – působí v jednotlivých územních obvodech stanovených zvláštními zákony (jejich územní působnost se však nemusí krýt s územním členěním státu). Jedná se o specializované orgány, přímo odvozené od některých ústředních orgánů státní správy (např. od Českého báňského úřadu nebo Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního). Od těchto ústředních orgánů státní správy se pak odvozuje i jejich působnost. Zřizují se tehdy, kdy by vzhledem k jejich specializaci nebylo možno dost dobře vykonávat jejich činnost samotnými ústředními orgány státní správy ani krajskými a obecními úřady. V čele stojí zpravidla ředitel, který je do funkce jmenován (a z funkce odvoláván) obvykle ředitelem vyšší územní složky úřadu. Nejvyšší územní složky takových úřadů jsou pak obvykle přímo podřízeny správním orgánům s celostátní působností. Jako příklad územně dekoncentrovaných orgánů státní správy, neboli tzv. územních dekoncentrátů, lze uvést: - obvodní báňské úřady - zeměměřičské a katastrální inspektoráty a katastrální úřady - finanční ředitelství a finanční úřady - úřady práce - okresní správy sociálního zabezpečení - celní ředitelství a celní úřady - krajské ředitelství Policie ČR - krajská vojenská ředitelství - a další. STUDIJNÍ PRAMENY Právní předpisy · zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky · zákon č. 359/1992 Sb., o zeměměřičských a katastrálních orgánech (+ příloha 1 a 2 k tomuto zákonu) · zákon č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky · zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (+ příloha 1 a 2 k tomuto zákonu) · zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě (§ 38 a násl.) · zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (především jeho příloha) · zákon č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky · zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (§ 6 a násl.) · zákon č. 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon) (§ 9 a příloha k tomuto zákonu) Judikatura · rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2008, č. j. 1 Afs 50/2007-106, dostupný zde. Úryvek: „Za situace, kdy je správcem daně některý z územních finančních orgánů, uplatňuje se při určení příslušného správce daně logicky i norma organizační, tedy zákon o územních finančních orgánech. Tento zákon určuje hierarchickou strukturu územních finančních orgánů (finanční ředitelství – finanční úřady) založenou na principu subordinace. Soustava územních finančních orgánů jako celek je pak projevem vertikální dekoncentrace výkonu státní správy na jednom z úseků činnosti resortu Ministerstva financí. Princip subordinace je v předmětném zákoně vyjádřen zejména v ustanoveních § 4, § 8 odst. 2, § 9 písm. a), písm. c) a písm. h) [od 1. 1. 2006 písm. g)], § 10 odst. 1 a 3“ zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech. · usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nad 40/2003-30, dostupné zde. Úryvek: „V době zahájení řízení, tj. v r. 2001, byl podle tehdejší právní úpravy místně příslušným soud, v jehož obvodu měl sídlo správní orgán, jehož rozhodnutí se přezkoumává. Krajský soud v Ostravě proto správně věc postoupil Městskému soudu v Praze, neboť sídlo žalované České správy sociálního zabezpečení je v Praze (v Ostravě je pouze nekoncentrované pracoviště ČSSZ).“ Obecná studijní literatura · Průcha, P.: Správní právo, obecná část. 8. vydání. Brno : Masarykova univerzita a Doplněk, 2012, s. 161 – 170. · Hendrych, D.: Správní věda. Teorie veřejné správy. 3. vydání. Praha : Wolters Kluwer, 2009, s. 103 – 158. · Hendrych, D.: Správní věda. Teorie veřejné správy. 4. vydání. Praha : Wolters Kluwer, 2014. · Horzinková, E. – Novotný, V.: Základy organizace veřejné správy v ČR. 3. upr. vyd. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013. · Hendrych, D.: Správní právo. Obecná část. 8. vydání. Praha : C. H. Beck, 2012. · Sládeček, V.: Obecné správní právo. 2. vydání. Praha : Wolters Kluwer, 2009, s. 233 – 250. · Sládeček, V.: Obecné správní právo. 3. vydání. Praha : Wolters Kluwer, 2013. Specifická studijní literatura · Schelle, K.: Dějiny české veřejné správy. 1. vydání. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009. · Skulová, S. a kol. Základy správní vědy. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 1998. 234 s. ISBN 8021018283 KONTROLNÍ OTÁZKY 1. Jaký je rozdíl mezi územními správními úřady a tzv. územně dekoncentrovanými orgány státní správy? 2. Jaký je význam existence územních správních úřadů? 3. Uveďte 4 příklady územních správních úřadů. 4. Vyjmenujte principy organizace veřejné správy, jejichž projevem je existence územních správních úřadů. 5. Shodují se obvody, v nichž územní správní úřady působí, s obvody vyšších územně správních celků v ČR? Vypracovala: Mgr. Lina Eidová ________________________________ [1] Kadečka, S., Rigel, F. Výkon státní správy – kompetence, odpovědnost. Brno, 2009. [cit. 2010-12-13], s. 6. Dostupné z: < http://www.mvcr.cz/odk2/soubor/vykon-statni-spravy-kompetence-pdf.aspx>. [2] Viz pozn. č. 1, s. 4.