PRÁVNÍ KULTURA VE
STŘEDOVĚKU
JAKUB RAZIM
„DVA PRÁVNÍ SVĚTY“
národní
právo
učené
právo
• „renesance“ 12. století
• CIC
• akad. emancipace pr. vědy:
leges + canones
• profesionalizace pr. aplikace
• racionalizace práva
• vznik a vzestup práv. stavu
• ŘP „lex omnium generalis“
NOVÉ SMĚRY BÁDÁNÍ (KANNOWSKI):
1. právní terminologie  dějiny pojmů a idejí
2. právní etnologie  řešení konfliktů a právní rituály jako prostředky
komunikace
3. proces nalézání práva
ANTROPOLOGICKÝ POJEM PRÁVA (POSPÍŠIL)
„právo je pojem a nikoliv jev“
• forma:
• abstraktní pravidla (kodifikace, chování lidí, rozhodovací praxe)
• obsah:
• autorita
• univerzální použitelnost
• závazek
• sankce
4
PRAMENY PRÁVA (DILCHER)
1. učenecká literatura = teoretické úvahy o řím./obyčej. právu
2. normativní texty obsahující právní věty
3. záznamy o právně relevantním jednání, které odkazuje na uplatnění právního
obyčeje v praxi
STŘEDOVĚKÉ PRÁVO
• komplementarita: učené pr. x národní pr.
• personalita x teritorialita (Brunnerova
definice „země“)
• otevřenost vůči jiným norm. sys.
• statusová nerovnost před zákonem 
právo jako privilegium
• pluralita „center normativní aktivity“
(Rückert)  ne-systém
• subjektivní  „listinné“ právo (Krause)
• objektivní  do 12. stol. týká hlavně
procesu výkonu spravedlnosti
• „gutes altes Recht“/ lex prior melior (Kern)
• „deficitní“ bez moc. monopolu 
• „konsensuálné-konkrétní“
• identifikováno ve sporech (Weitzel)
• „ritualizované“ (Dilcher, Althoff)
• „aliterární“ dynamika paměti a
zapomínání (Vollrath)
• „obyčejové“ usus longaevus + opinio
necessitatis
• element. formy vzniku (Ebel):
• Weistum  právní naučení mimo
cílevědomou zákonodárnou činnost
• Gebot  autoritativní příkaz vrchnosti
• Willkür  konsensus pr. společenství
DOBOVÁ TERMINOLOGIE (KROESCHELL)
• stv. lat.:
ius ... subjektivní nárok
iure ... správně, v řádném (mimo)soud. řízení
iustitia ... subjektivní nárok, řádný průběh
(mimo)soud. řízení
lex ... právní norma, právní řád, náboženské
přikázání, aplikované právo
leges ... svody germán. kmen. práv
consuetudo ... dlouhodobě zaužívaná zvyklost
(pod vlivem učeného práva), pouze pro
hmotněpr. nároky
• stv. něm.:
mit rehte ... co je nalezeno v řádném
(mimo)soud. řízení
reht ... pozd. odvozenina pro to, co se pokládá
za přiměřené, správné pro někoho
ewa, e ... objektivní právo, zákon světský a
náboženský
od 12. stol. vliv učeného práva
 změna pr. terminologie a pr. myšlení  objektivizace, zvědečtění (racionalizace, citace)
METODY ŘEŠENÍ KONFLIKTU
SOUD MIMO SOUD
NÁSILÍ
SMÍR
Fehde
SPOR
convenientiae
mediace arbitráž
rigor iustitiae
obj. měřítka
ekvita
subj. pocit (amor)
win-lose win-win
SOUDNICTVÍ
• kolektivní  tribunál za předsednictví lokální/centrální autority
• znalosti, charakter a status přísedících: „experti“ v právu + boni homines (míst. elity)
• pers. obsazení  vynutitelnost, participace cír. hodnostářů  odbornost, nábož. sankce
• mocen. faktor
• veřejnost
• jednotný (není rozdílu na civ. a trest.) a „pragmatický“ proces dle okolností případu
• skutk. otázky se řeší obvykle rekurzem do minulosti  paměť, pís. důkazy
• pr. otázky se řeší nalézáním odpovědí v pr. paměti ad hoc
• v obou případech se hledají precedenty
• cíl: ukončení sporu, obnova narušených vztahů
• komplementarita s ADR
RITUÁL
• obec. (Althoff-Siep):
• deskriptivní část: standardizované
způsoby kolektiv./individ. chování,
které:
• je založeno jak na vnucených, tak na
tradičních pravidlech
• identicky, popř. s drobnými obměnami
se opakuje
• má symbolický rozměr
• funkcionální část:
• ovlivňuje soc. status aktérů
• manifestuje systém hodnot a
představ
• zavazuje aktéry do budoucna
• v právu (Dilcher):
• inscenace na veřejnosti
• sakrální autorita
• právní účinky
• odkaz k normat. představám
• performance rituálu (forma) = výkon práva
(obsah)
• fce:
• komunitární
• stabilizační
• protikonfliktní
• legitimita: stáří, opakování, původ
• soustavné „zpřítomňování“ obsahů práva v
orál. kult.
DEDITIO
• „rituál moci“ (Althoff)
• ant. počátky: vstup mezi klientelu, voj. kapitulace
• stv.: mimosoudní řešení konfliktu
• fce:
• stabilizovat politický řád
• legitimizovat kroky panovníka
• harmonizovat protikladné zájmy vládnoucí elity
• poskytnout zadostiučinění poškozeným
• nápodoba nábož. rit. z penitenciální praxe 
demonstrace pokory 
rit. gesta a promluvy: bosé nohy, roucho kajícníka,
sypání popelu na hlavu, slzy, prosby, proskyneze
(klečení), prostrace
• veřejnost
• humiliatio-exaltatio (christomimesis)
• fáze:
1. iniuria/offensio = zásah do práv, statusu a cti
panovníka
2. reconciliatio = zprostředkování smírného řešení
sporu
3. satisfactio = imateriální zadostiučinění formou
rituálního podrobení, eventuálně i náhrada škody
Římský král předává Břetislavovi štít s (plamennou) orlicí v lat. překladu Dalimilovy kroniky (sign. XII.E.17, fol. 3v)
INVESTITURA
• „soukr.“ sféra  transfer majet. práv
• „veřej.“ sféra  inaugurační a přechodový
rituál  transfer vrchnost. práv
• fce: minimalizace spol. rizika a nejistoty v
důsledku bezvládí
• předání symbol. předmětu:
• pozemek (věc: hrouda hlíny, drn trávy,
větev, fošna ze dveří + panství: rukavice,
krb. hák, kopí, nůž, kobouk)
• panství (žezlo, praporce)
• autonomní rit./součást feudál.-vazal. vztahů
• „graciální“ polit. řád (Weinfurter)
• „antropologické konstanty“ lenní infeudace
(Le Goff):
• místo  symbolická půdu, kam přijížděl
vazal za svým pánem
• veřejnost  společenství přijímá vazala
do svého středu, je svědkem a ručitelem
jeho iniciace
• individualizace  poměr vazala a pána se
promítá do průběhu infeudace, která se
adaptuje na konkrétní podmínky v místě a
čase
• fixace  uchování aktu v paměti
Král uděluje knězi a ženě léno symbolizované žezlem (Sachsenspiegel – Lehnrecht, Cod. Pal. germ. 164, fol. 1v)
CIRCUITIO
• čes.: „újezd”, lat.: „circuitio“, resp. „circuitus“, nebo „ambitus“
• paralela s Königsumritt (Bader)  rituál. obcházení nebo objezd na koních
• v terénu za účasti místního obyv., znalců (Feldgeschworene) a provinc. úředníků 
autorizace, paměť
• fce: zmocnění se, obnovení držby/svrchované moci nad územím a obyvateli
• formy: periodicita (někdy jen ad hoc část hranice), slavnosti
• individ.  vytyčení hranice pozemkového majetku za účelem pr. dispozice
• kolekt.  vytyčení pr. rámce pro život pospolitosti a posílení její identity
• nábož. prvky  účast cír. osob, imitace procesí
• pr. podstata: tradice
• prodávající  symbol. prokazuje vlastnickou svrchovanost nad zcizovaným územím
• kupující  nabytí vlastnictví a příležitost, seznámit se důkladněji s jeho rozsahem
Vytyčení hranic Würzburgu (Würzburská kronika Lorenze Friese –der Univ. bibl. Würzburg, M.ch.f. 760, fol. 15r)
TEORIE PRÁVOTVORBY - NÁRODNÍ TRADICE
• centrální otázka středověku (Ullmann):
Kdo může tvořit právo?
• odpověď:
• ascendenční teorie  lid ve shromáždění
skrze konsensus
• descendenční teorie  Bůh skrze
rozhodnutí panovníka
• formy kolektivní právotvorby (Reynolds):
• tichý souhlas
• rada
• soudní výrok
• spontánní tvorba práva  obyčej opřený o
konsens
• zákonodárství je návratem „starého
dobrého práva“, které bylo porušeno
vývojem  převažuje „ústní forma“
• nalézání práva (Kroeschell - novotvar)
• germán. Munt  král jako poručník
(řím. tutela)/ Heusler – ekvivalent řím.
manus
• slovan. mír  král jako ochránce lidu
• panovník = ochránce práva
metafyzicky ukotveného v Bohu
TEORIE PRÁVOTVORBY - UČENÁ TRADICE
ŘP
Quod principui placuit, legis habet vigorem
(C.1.4.1)
• CIC: panovník = zbožštělý imperátor s
nejvyšší mocí nařizovací a zákonodárnou
• suverénní, neomylný panovník: lex
animata, legibus solutus x quod omnes tangit
• autonomní zákon: matka ratio, otec
princeps
• lex regia (přenos moci, pův. de imperio)
• lex digna (morál. závazek)
• panovnický akt víc než obyčej
CÍRKEV
Per me reges regnant et legum conditores
iusta decernunt (VUL Př 8:15)
• Vulgáta z 4./5. stol.: „příručka vládnutí“
a „tlumočník“ ŘP (Ullmann)
panovník = zákonodárce z Boží milosti
(legislator, legum conditor)
• důvod: propter transgressiones (dědičný
hřích)
• účel: salus patriae, bonum commune
• jusnaturalismus: descendenční teorie
HIERARCHIE PRÁVA
věčné právo (z bož. rozumu)
přirozené právo (z lid. rozumu)
božské právo (ze Zjevení)
lidské právo
Jindřich II. (III.?) v Evangeliáři z Monte Cassina (Bibl. Vat., Cod. Ottob. lat. 74, fol. 193v)
legitimizace, konkretizace
legitimizace, konkretizace
legitimizace, konkretizace
BOŽSKÉZÁKONYLIDSKÉZÁKONY
KODIFIKACE
• výraz užívaný od dob Benthama
• zákonodárná činnost směřující k vytvoření soustavné
sbírky předpisů + výsledek zákonodárné činnosti ve
formě zákoníku
• kodif. „vlny“: 1) 12.-13. stol., 2) pol. 14. stol., 3) 15. stol.
• cíl: pr. jistota
• přechod od mluv. k lit. kult.
x privilegia: obec. (Grat.)
x obyčej: pís. (Grat.)
• příkaz/zákaz (Isid.)
• obs.: prolog, knihy
Eike von Repgow s psacími potřebami a zákoníkem v Oldenburském rkp. Sachsenspiegelu (CIM I 410, fol. 6r)
TYPOLOGIE KODIFIKACE(WOLF)
• dle vzniku a působnosti:
• příkaz vládce (korunní statky, regály)
• usnesení stavů (interregnum,
nepřítomnost vládce v zemi)
• pravidlo - smlouva vládce a stavů s
různým vlivem stran na výslednou
podobu
• dle poměru ke starému právu:
• písemná fixace starého práva
• nové právo doplňuje staré právo
• nové právo nahrazuje staré právo
• dle formy:
• statuty (jedna nebo několik pr. otázek)
• kodexy (celek nebo podstatná výseč spol.
vztahů)
• dle redakční práce:
• znalci tradiční pr. kultury
• juristé školení v řím. právu (recepce)
• dle publikace:
• ústní vyhlášení
• opisy
• vydání tiskem
PRÁVO V POLITICKÉ TEOLOGII
MONARCHIE (Kantorowicz)
• teologicky orientovaná: imago, vicarius Dei/Christi
(Karlovci – teocentrické, Ottoni, Sálci – christocentrické) 
lit., teol.  klerikalizace panov. úřadu (dvojjediná
podstata po vzoru Krista v důsl. pomazání), svatozář
nadpozem. kontinua, legitim.: gratia
• právně orientovaná: persona publica, servus et princeps
aequitatis, lex animata, legibus solutus – ratione alligatus,
res Christi – res fisci (stát. majetek)  (řím.)pr. věda pod
vlivem boje o investituru  racional. a justifik. panov.
úřadu x imperializace papež. úřadu, legitim.: iustitia
• státně orientovaná: corpus mysticum (cír.) – corpus
politicum (stát jako práv. os.), maritus reipublicae, rex et
patria  pr. věda  korporat. a organolog. pojetí státu
na racionál. principech, metafora sňatku panov. a státu,
etatizace a „zvěcnění“ panov. úřadu; legitim.: patria
Jindřich II. v Řezenském Sakramentáři (Bay. Staatsbibl., Clm 4456, fol. 11r)
STŘEDOVĚKÝ
„STÁT“
PŘÍKLAD MENHARTOVSKÉHO TYROLSKA
CO JE „STÁT“?
• lidské společenství, které si na (víceméně) pevně
určeném území (víceméně) úspěšně nárokuje pro sebe
monopol (kontrolu) na legitimní použití fyzické moci
• poměr panství člověka nad člověkem, opírající se o
prostředky moci, jež je dobrovolně uznávána za
legitimní
• hledání počátků moderních národních států v minulosti a
„vymýšlení“ národních příběhů  idea primordiálního
národa
CO JE „STŘEDOVĚKÝ“ STÁT?
• spor o „středověký stát“ v Německu (Haller – patrimonialismus, Gierke – pospolitosti, Sohm
– státní monopol na realizaci práva, Below – delegace státní moci v říš. teritoriích)
• kritika prézentismu  namísto „státu“ LTI: „panství“ (Brunner), „politický řád“ (Mayer)
• „personalizace“ státu  síť mocenských vztahů mezi příslušníky urozené elity
• nutno rozlišovat: stát jako his. fenomén x stát jako pojem
• Mayer: Personenverbandstaat x territorialer Flächenstaat
• vývoj od středověkého státu, založeného na osobních vztazích, k institucionalizovanému
plošnému státu moderní doby (Mayer klade modernizační posun do 12. století, Keller až na
přelom pozdního středověku a raného novověku, Strayer pak hluboko do novověku)
CO JE FEUDALISMUS?
1. lenní systém (F. L. Ganshof – právo)
• hierarchicky uspořádaný systém závislostních vztahů, založených na syntéze
věcných (léno) a osobních komponentů (vazalita)
2. státní forma na určitém stupni dějinného vývoje (M. Bloch – společnost)
• osobní závislost a podřízenost sedláků
• léno (držba spojená se službami)
• třída specializovaných válečníků
• vazalita (pouta poslušnosti a ochrany)
• přežívání rodových a státních struktur
MODER. POJETÍ FEUDALISMU
• změna paradigmatu:
• přehodnocení teze o „feudální anarchii“ a pozitivní ocenění vlivu lenního
systému na stabilitu stv. polit. útvarů (Mitteis)
• od lenní teorie k lenní praxi
• od komplexních modelů k lokálním specifikům
• od právní historie k „totální historii“
ANATOMIE LENNÍHO VZTAHU
PÁN
VAZAL
lennírituál
ochrana
radaapomoc
věrnost
LÉNO
PROPŮJČUJE
UŽÍVÁ
os.komponenta
věc.komponenta
SCHÉMA LENNÍHO RITUÁLU
1. hominium: lenní slib
(prohlášení vyjádřující vůli stát
se manem), vkládání rukou
(manus – potestas)
2. fidelitas + osculum: přísaha
věrnosti doprovázená polibkem
3. investitura: udělení léna
(smlouva)
• symbolika gest a promluv
• symbolika místa
• publikum jako garant řádu světa
• paměť
Vazal vkládá ruce do rukou svého pána (Sachsenspiegel – Lehnrecht, Cod. Pal. germ. 164, fol. 9v)
Vazal skládá přísahu věrnosti na relikviář (Sachsenspiegel – Lehnrecht, Cod. Pal. germ. 164, fol. 1v)
Římský král uděluje církevní a světská léna (Sachsenspiegel - Lehnrecht, Cod. Pal. germ. 164, fol. 5r)
LENNÍ PYRAMIDA DLE SACHSENSPIEGELU
PANOVNÍK
DUCH.
KNÍŽATA
SVĚT.
KNÍŽATA
HRABATA
A PÁNI
RYTÍŘI MĚŠŤANÉ
SVĚT.
KNÍŽATA
HRABATA
A PÁNI
RYTÍŘI MĚŠŤANÉ
KRITIKA FEUDALISMU
• v nejstarších vývojových fázích úzká pramenná základna
• mnohovýznamové dobové termíny jsou nekriticky přijímány za důkaz existence
právních institucí ve smyslu vědeckého modelu
• středověká realita skrytá za „lenní terminologií“ je natolik proměnlivá, že se
výkladový model feudalismu zdá být příliš zjednodušující až zavádějící
• spojnice mezi beneficiem a vazalem se při kritickém čtení všech dostupných
pramenů nejednou rozvolňuje
DEKONSTRUKCE FEUDALISMU (REYNOLDS)
Lenní právo:
produkt byrokrat. správního aparátu a
profes. práv. myšlení ve 12. století
Lenní terminologie:
nepřesná
His. skutečnost:
diferencovaná
Koncept feudalismu:
výtvor univ. feudistiky 16.-17. století
LENNÍ SYSTÉM
• mocen. (funkční) elity
• léna x ve 14. stol. přesun k zástavám
• fce lenního práva: organizace, stratifikace spol. x trad. teze o lenní anarchii
• organizační pilíře: 1. lenní dvůr (v Tyrol. od 2. pol. 12. stol.), 2. zeměpanské hrady
• materiální pilíře: Hausmachtteritorium
TYROLSKO: CENTRÁLNÍ SPRÁVA – DVŮR (CURIA)
• curia minor (famila ducis) x curia maior
• čtveřice hlavních úřadů od 13. stol.:
hofmistr + maršálek + stolník +číšník
• centrum: hrad Tirol (purkrabí)
• kancelář (protonotář, kancléř; registra)
• komora (komorník; knihy počtů)
• panov. rada
• panov. rada (od 1289)
• vývoj k byrokratizaci a
institucionalizace
• cca 50 (jádro 20)
• 2/3 úředníci
• přísahy věrnosti
• působnost: zahr., vnitř. politika
(správa veřej. i soukr. záležitosti, soud.
a smir. řízení)
TYROLSKO: LOKÁLNÍ SPRÁVA (PROVINCIAE)
• soud a správ. okrsky zv. Bezirke, sídlo na hradech (rychtář)
• působnost: voj., soud., daně
• zeměpan. urbář (probošt, sklepník, klíčník)
Tyrolskálenníkniha
TLAsign.IC18(1336)
TYROLSKÁ LENNÍ KNIHA
• vznik 1336 s poč. vlády Lucemburků v TYR
• 337 zápisů, 403 leníků/37 ve správě
• seznam lén udělených tyrol. knížaty
• Menhart II.-1336
• obj. lenní záznamy (Lehensnotiz)
• subj. lenní prohlášení (Lehensbekenntnis)
• lenní kniha (Lehnbuch)  stav lenního
dvora 1336 v teritoriál. pořádku
• lenní registr (Lehnregister)  evidence
jednotlivých infeudací v časovém pořádku
• účel: zábrana proti alodizaci
• typ. průběh infeudace:
1. převod majetku inter partes
2. resignace dosavadního lenního držitele
3. žádost dosavadního držitele o oblénění
nabyvatele
4. investitura nabyvatele
• léna:
• větš. feuda data (nová) x feuda oblata (z
alodu)
• větš. nižší bez vrchnost. práv
• typ. objekty: zemědělské pozemky (pole,
vinice, zahrádky), hospodářské provozy
(mlýny), domy, veřejná břemena, užívací
práva k nemov., renty