TRŮNNÍ PRÁVO Jakub Razim Pojem ■ trůnní právo = souhrn právních zásad, na jejichž základě se přenáší panovnická moc a hodnost z jedné osoby na osobu druhou ■ vysoce obecná a flexibilní pravidla chování ■ nástupnický řád = soubor pravidel určujících pořadí, podle něhož je z okruhu osob oprávněných k nástupnictví povoláván jeden kandidát k převzetí vlády po svém předchůdci ■ u nás do roku 1306 zásadně legitimní muž. potomci Přemyslovců v otcovské linii Elementy ■ dědičnost:  seniorát (z lat. senior)  nejstarší v rodě  primogenitura (z lat. primus + gignere)  nejstarší syn ■ volitelnost/aklamace ■ královské pomazání/korunovace (Kern) Přemyslovská doba 1 ■ Pro Čechy dědičnost vlády v přemyslovském rodě dosvědčena již v 10. století ■ Břetislavův stařešinský řád (1055) - Kosmova kronika ■ Věk základním kritériem seniorátního řádu ■ Vrchním vládcem má být napříště ten z Přemyslovců, kdo ostatní předčí věkem, tedy nejstarší ■ Pozdější obcházení Břetislavova politického testamentu je významným indikátorem existující právní normy ■ Zůstává otázka počátku seniorátu (ještě před Břetislavem?) Přemyslovská doba 2 ■ Vliv dědičné královské hodnosti na seniorátní řád? A) Zlatá bula sicilská 1212 (ZBS) B) Zlatá bula ulmská 1216 (ZBU) Zlatá bula sicilská 1212 ■ o mechanismu přemyslovské trůnní posloupnosti vypovídá jen pramálo konkrétního ■ precizovala podmínky integrace nově povýšeného českého království do středověké říše 1. Čechy jsou povýšeny na království 2. královská hodnost má připadnout Přemyslu Otakarovi I. a jeho nástupcům 3. český král je volen 4. na domácí půdě zvolený král má být v říši potvrzen Zlatá bula sicilská 1212 ■ propůjčení trvalé královské hodnosti nejen Přemyslovcům, ale jakýmkoliv jejich následovníkům v královském důstojenství bez ohledu na příbuzenský status ■ volitelnost českého panovníka stejně jako poměr domácí volby k říšské aprobaci společným dědictvím doby knížecí ■ první volební shromáždění doložena v první čtvrtině 10. století ■ představa o primátu domácí volby před následným víceméně automatickým schválením zvoleného kandidáta v říši se vyprofilovala mezi českou vzdělanou elitou asi až v 2. polovině 13. století ■ o dědicích, tj. o potomcích Přemyslova rodu s dědičným právem k trůnu ve volebním článku listiny ani slovo Zlatá bula ulmská 1216 1. uznání Václavovy domácí volby 2. udělení dědičné královské hodnosti Václavovi 3. zvolený Přemyslův syn je jeho prvorozencem ■ první bod se nijak nevymyká z tradic česko-říšských vztahů, pouze konstatuje, že předáním symbolů moci = regálií bere hlava říše na vědomí v Čechách provedenou elekci ■ přiznává Friedrichovi II. právo propůjčovat královskou hodnost domácímu zvolenci, ačkoliv tato byla již roku 1212 na trvalo přiznána jak Přemyslovi, tak i jeho následovníkům na českém trůně ■ že by bylVáclav prvorozencem Přemysla Otakara I., netvrdí žádný ze soudobých českých pramenů Zlatá bula ulmská 1216 ■ Přemysl Otakar I. volbou svého syna Václava mladším králem nezavedl v Čechách nový nástupnický řád, tj. primogenituru ■ Důvody: ■ Václav nebyl Přemyslovým prvorozeným synem ■ písemnosti svědčící o jeho prvorozenectví jsou projevem dynastické propagandy řízené českým králem Přemyslem a nikoliv výrazem právního stavu v oblasti nástupnictví Shrnutí pro dobu přemyslovskou ■ za vlády posledních Přemyslovců svědectví o seniorátu umlkají ■ biologické možnosti vládnoucí dynastie, která se v průběhu 13. století ztenčila na jedinou rodovou větev, v níž vláda přecházela na prvorozeného syna, který se smrtí otce stával zároveň seniorem rodu ■ přetrvává úcta k lepším právům staršího člena panovnického rodu (volba 1306) ■ „soukr.“  „veřej.“ dědické právo: neprovdané + nezaopatřené kr. dcery Lucemburská doba ■ pražský sněm 1341  listina o dědičnosti v lucemburském rodě; primogenitura (? sporná obec. platnost) ■ 1348 konfirmace Karla IV. a upřesnění ZBS  svobod. volba při neexistenci potomků luc. dyn. obojího pohlaví; dědičnost pravidlem, volba výjimkou ■ od 60. let 14. stol.  čes.-rak. dědické smlouvy (nutnost přijetí stavy a korunovace) ■ 1421 čáslavský sněm  sesazení Zikmunda Jagellonská doba ■ 1458 zvolen Jiří z Poděbrad bez ohledu na dědické nároky  zrušení česko-rak. děd. smluv ■ 1469 zvolenVladislav Jagellonský na popud Jiřího za nástupce ■ 1471 opakovanáVladislavova volba po smrti Jiřího ■ rozkolísaná terminologie: dědičný x volený x přijatý král ■ smlouva se zem. reprezentací (kapitulace - vol., reverzy - děd.) ■ uznání nástupnického zákona Karla IV. (1348) pro další vládnoucí dyn. ■ 1510 sněmovní usnesení o děd. právech Anny Jagellonské ■ 1515 hab.-jagel. sňatkové a dědické smlouvy: Ludvík + Marie, Anna + Ferdinand Habsburská doba ■ 1526  Č.: svobodná volba Ferdinanda I. (24 volitelů po 8 z každého stavu); Slez.: dodatečná volba; M, Luž.: uznání děd. nárokůAnny ■ 2 korun. reversy 1526 a 1545 (děd. nárokyAnny Jagellonské) ■ děd. nároky král. dcer do pragmat. sankce  sporné politikum ■ 1527 korunovace Ferdinanda I. ■ rezignace:  Rudolf II. se vzdal vlády prospěch nejst. bratra Matyáše: 1608 (vedl. země) a 1611 (čes. země)  bratři Matyáše se vzdali nástupnictví ve prospěch Ferdinanda II.: 1617  OZZM 1627/8  děd. monarchie, trůn přechází na dědice bez stav. spolupůsobení  1621 a 1635 domácí nástup. řád  primogenitura + majorát (nejst. zák. dědic) Pragmatická sankce ■ 1713 ■ 1720 přijato zem. sněmy Č, M, Slez ■ záruky: rodinné, státoprávní, mzn. ■ obsah: 1. nedělitelnost hab. soustátí 2. dědičnost trůnu 1. priorita mužů 2. primogenitura 3. děd. práva žen 4. v rámci celého hab. rodu