ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (čtvrtého senátu)
22. ledna 2015 (*)
„Žádost
o rozhodnutí o předběžné otázce – Sociální zabezpečení
migrujících pracovníků – Nařízení (EHS) č. 1408/71 – Článek 7
odst. 2 písm. c) – Použitelnost úmluv o sociálním
zabezpečení mezi členskými státy – Navrácený uprchlík pocházející
z členského státu – Získání dob zaměstnání na území jiného
členského státu – Žádost o přiznání dávky ve stáří – Odmítnutí“
Ve spojených věcech C‑401/13 a C‑432/13,
jejichž
předmětem jsou žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce na
základě článku 267 SFEU, podané rozhodnutími Curtea de Apel Cluj
(Rumunsko) ze dne 2. července a 27. června 2013, došlými
Soudnímu dvoru dne 16. července a 31. července 2013,
v řízeních
Vasiliki Balazs
proti
Casa Judeţeană de Pensii Cluj (C‑401/13),
a
Casa Judeţeană de Pensii Cluj
proti
Attilovi Balazsovi (C‑432/13),
SOUDNÍ DVŮR (čtvrtý senát),
ve
složení L. Bay Larsen, předseda senátu, K. Jürimäe
(zpravodajka), J. Malenovský, M. Safjan
a A. Prechal, soudci,
generální advokát: M. Wathelet,
vedoucí soudní kanceláře: I. Illéssy, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 4. června 2014,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za V. a A. Balazsovi S. Dimou a A. Munteanem, avocats,
– za
rumunskou vládu R. Raduem, jakož i R. Haţieganu
E. Gane a A-L Crişan, jako zmocněnci,
– za řeckou vládu E.‑M. Mamouna, jako zmocněnkyní,
– za Evropskou komisi D. Martinem a C. Gheorghiu, jako zmocněnci,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 4. září 2014,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádosti
o rozhodnutí o předběžné otázce se týkají výkladu čl. 7
odst. 2 písm. c) nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne
14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení
na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich
rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, pozměněného
a aktualizovaného nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne
2. prosince 1996 (Úř. věst. 1997, L 28, s. 1; Zvl. vyd.
05/01, s. 35), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady
(ES) č. 1992/2006 ze dne 18. prosince 2006 (Úř. věst L 392,
s. 1, dále jen „nařízení č. 1408/71“).
2 Tyto
žádosti byly předloženy v rámci sporů mezi Vasiliki Balazs
a Casa Judeţeană de Pensii Cluj [okresní správa důchodového
pojištění v Kluži (Rumunsko), dále jen „Casa Judeţeană de Pensii“]
a dále mezi Casa Judeţeană de Pensii a Attilou Balazsem ve
věci přiznání starobního důchodu A. a V. Balazsovým (dále jen
společně „manželé Balazsovi“).
Právní rámec
Unijní právo
3 Článek 6 nařízení č. 1408/71 stanoví:
„S
výhradou ustanovení článků 7, 8 a 46 odst. 4 toto nařízení
nahrazuje v rámci osobní a věcné oblasti působnosti ustanovení
jakékoli úmluvy o sociálním zabezpečení zavazující buď:
a) […] výhradně dva nebo více členských států;
[…]“
4 Článek 7 odst. 2 písm. c) tohoto nařízení stanoví:
„Bez ohledu na ustanovení článku 6 zůstávají použitelné:
[…]
c) určitá
ustanovení úmluv o sociálním zabezpečení uzavřených členskými
státy před dnem použitelnosti tohoto nařízení, pokud jsou pro příjemce
výhodnější nebo pokud vznikla na základě zvláštních historických
okolností a jejich účinek je časově omezen a pokud jsou tato
ustanovení uvedena v příloze III.“
5 Článek 94 odst. 1 a 2 uvedeného nařízení stanoví:
„1. Toto
nařízení nezakládá žádné nároky za období před 1. říjnem 1972 nebo
přede dnem, od kterého je použitelné na území dotyčného členského státu
nebo na jeho části.
2. Všechny
doby pojištění a případně všechny doby zaměstnání nebo bydlení
získané podle právních předpisů členského státu před 1. říjnem 1972 nebo
přede dnem, od kterého je toto nařízení použitelné na území uvedeného
členského státu nebo na jeho části, se berou v úvahu při stanovení
nároků získaných podle tohoto nařízení.“
6 Nařízení
Rady (EHS) č. 574/72 ze dne 21. března 1972 (Úř. věst.
L 74, s. 1), ve znění vyplývající zejména z nařízení Rady
(ES) č. 1791/2006 ze dne 20. listopadu 2006 (Úř. věst.
L 363, s. 1, dále jen „nařízení č. 574/72“) stanoví
prováděcí pravidla nařízení č. 1408/71.
Dvoustranná úmluva
7 Dvoustranná
úmluva uzavřená mezi řeckou a rumunskou vládou dne 23. února
1996 o konečné právní úpravě o náhradě plateb sociálního
zabezpečení řeckých politických uprchlíků navrácených z Rumunska
(dále jen „dvoustranná úmluva“) není uvedena v příloze III nařízení
č. 1408/71.
8 Článek.
1 písm. a) a e) dvoustranné úmluvy vymezuje pojmy „navrácená
osoba“ a „doba pojištění“ následovně:
„a) navrácená
osoba: osoba řeckého původu usazená v Rumunsku po 1. lednu 1945,
mající postavení politického uprchlíka, jakož i členové její
rodiny, kteří se vrátili nebo vrátí trvale do Řecka, do šesti let ode
dne vstupu této úmluvy v platnost;
[…]
e) doba
pojištění: období, ve kterém byly v Rumunsku hrazeny platby
sociálního zabezpečení v souladu s rumunskou právní úpravou.“
9 Článek 2 dvoustranné úmluvy stanoví:
„1. Smluvní
strany upraví náhradu příspěvků na sociální zabezpečení navráceným
osobám v souladu s odst. 2 a 3 tohoto článku a
s článkem 3 této úmluvy.
2. Rumunská
strana se zavazuje zaplatit řecké straně paušální částku jako náhradu
za platby důchodů a pokrytí pojistné doby navrácených osob řeckou
stranou.
3. Řecká
strana se zavazuje hradit důchody navráceným osobám a uznat
pojistnou dobu, kterou v Rumunsku získaly navrácené pojištěné
osoby, v souladu s řeckou právní úpravou v oblasti
sociálního zabezpečení.“
10 Náhrada
podle čl. 2 odst. 2 dvoustranné úmluvy se rovná, podle článku
3 této úmluvy, částce 15 milionů amerických dolarů (USD).
11 Podle
článku 5 dvoustranné úmluvy „[z]aplacením částky 15 milionů USD zaniká
rumunské straně jakákoli povinnost týkající se práv v oblasti
sociálního zabezpečení navrácených řeckých politických uprchlíků“.
Spory v původním řízení a předběžná otázka
12 Manželé
Balazsovi jsou řeckými státními příslušníky, kteří mají postavení
navrácených řeckých politických uprchlíků. Trvalý pobyt mají
v Soluni (Řecko).
13 V roce
1948 se A. a V. Balazsovi ve věku 7 a 9 let usadili
v Rumunsku, kde jim byl přiznán statut politických uprchlíků. Do
veřejného systému sociálního zabezpečení tohoto členského státu
přispívali po dobu 34 let 7 měsíců a 6 dní, resp. po dobu 28
let. Do Řecka byli navráceni dne 18. srpna 1990.
14 V roce
1998 podali manželé Balazsovi k řeckým orgánům žádosti
o uznání dob zaměstnání získaných v Rumunsku.
V rozhodnutích ze dne 21. září 1998 měly tyto orgány za to, že
A. a V. Balazsovi v Rumunsku získali doby zaměstnání
odpovídající 9 382 a 8 351 dnům přispívání do systému
sociálního zabezpečení. Řecké orgány rozhodly, že z těchto dob bude
uznáno pouze 4 500 dní za účelem výpočtu důchodových dávek.
15 Na tomto základě byly manželům Balazsovým přiznány řeckými orgány starobní důchody.
16 V případě
V. Balazs byl důchod, který jí byl přiznán, vypočten na základě
celkové doby pojištění v délce 6 993 pracovních dní,
z nichž 4 500 dní bylo uznáno z titulu období její práce
v Rumunsku a 2 493 dní z titulu zaměstnání
v Řecku. Takto vypočtený měsíční důchod činil 136 910 řeckých
drachem (GRD) (přibližně 390 eur).
17 V případě
A. Balazse byl důchod, který mu byl přiznán, vypočten na základě
celkové doby pojištění v délce 7 733 dní, z nichž
4 500 dní bylo uznáno z titulu období jeho práce
v Rumunsku a 3 233 dní z titulu zaměstnání
v Řecku. Takto vypočtený měsíční důchod činil 596,99 eur.
18 Ve
dnech 11. října a 27. listopadu 2007 se V.
a A. Balazsovi obrátili na Casa Judeţeană de Pensii
s žádostmi, aby jim byl přiznán starobní důchod na základě
ustanovení nařízení č. 1408/71 a č. 574/72.
19 Tyto
žádosti byly zamítnuty rozhodnutími ze dne 5. října 2011. Casa
Judeţeană de Pensii ve svých rozhodnutích uvedla, že vzhledem
k tomu, že manželé Balazsovi byli považováni za řecké politické
uprchlíky navrácené řeckými orgány, neměly rumunské orgány podle článku 5
dvoustranné úmluvy povinnost jim přiznat starobní důchody.
20 A.
a V. Balazsovi podali proti uvedeným rozhodnutím samostatné
žaloby k Tribunalul Cluj.
21 Tribunalul
Cluj zrušil rozsudky ze dne 26. září 2012 uvedená rozhodnutí
a uložil Casa Judeţeană de Pensii přijmout nová rozhodnutí, kterými
budou manželům Balazsovým přiznány starobní důchody podle nařízení
č. 1408/71 a č. 574/72 a ve kterých se zohlední
celkové doby pojištění získané těmito manželi v Rumunsku.
Tribunalul Cluj upřesnil, že tato nařízení mohla být na žádosti manželů
Balazsových použita vzhledem k tomu, že se na dvoustrannou úmluvu
nevztahovala výjimka stanovená v čl. 7 odst. 2
písm. c) nařízení č. 1408/71, jelikož její použití nebylo
časově omezeno, že nebyla uvedena v příloze III tohoto nařízení
a že její ustanovení zjevně nemohla být považována za výhodnější
pro příjemce, kteří podali žádost o přiznání starobních důchodů na
základě uvedeného nařízení.
22 Casa
Judeţeană de Pensii podle těchto rozsudků přijala ve dnech 20.
a 27. února 2013 dvě nová rozhodnutí, kterými na základě
ustanovení nařízení č. 1408/71 přiznalaA. a V. Balazsovým
měsíční starobní důchody ve výši 405 a 500 rumunských lei (RON)
(přibližně 110 a 90 eur).
23 V obou
těchto případech byly rozsudky Tribunalul Cluj napadeny odvoláními
podanými k Curtea de Apel Cluj, a to jak manželi Balazsovými,
tak i Casa Judeţeană de Pensii.
24 Casa
Judeţeană de Pensii v zásadě tvrdila, že se ustanovení nařízení
č. 1408/71 a 574/72 v projednávané věci nepoužijí
z důvodu existence dvoustranné úmluvy. Podle této úmluvy se
Rumunsko v plném rozsahu zprošťuje povinnosti vůči navráceným
řeckým politickým uprchlíkům, jelikož Rumunsko splnilo povinnost
zaplatit Řecké republice 15 milionů USD.
25 Manželé
Balazsovi napadají odůvodnění rozsudků Tribunalul Cluj a na
základě ustanovení týchž nařízení se dovolávají přiznání nároku na
starobní důchod za doby pojištění, které získali v Rumunsku.
V podstatě tvrdí, že z důvodu přistoupení Rumunska
k Evropské Unii, je tento členský stát povinen použít nařízení
č. 1408/71 a č. 574/72. Na dvoustrannou úmluvu, která je
méně výhodná a není uvedena v příloze III nařízení
č. 1408/71, se totiž nevztahuje čl. 7 odst. 2
písm. c) této úmluvy.
26 Za
těchto okolností se Curtea de Apel Cluj rozhodl přerušit řízení
a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku formulovanou
shodně v obou předkládacích usneseních vydaných ve věcech C‑401/13
a C‑432/13:
„Je třeba ustanovení
čl. 7 odst. 2 písm. c) nařízení č. 1408/71 vykládat
v tom smyslu, že do jejich působnosti spadá dvoustranná úmluva
uzavřená mezi dvěma členskými státy před dnem vstupu uvedeného nařízení
v platnost, na základě které se tyto státy dohodly na zániku
povinnosti týkající se dávek sociálního zabezpečení, ke kterým byl
povinen jeden stát vůči občanům druhého státu, jež měli na území prvního
státu postavení politických uprchlíků a byli navráceni na území
druhého státu, výměnou za paušální platbu prvního státu za účelem úhrady
plateb starobních důchodů a pokrytí doby, po kterou prvnímu
členskému státu byly placeny příspěvky na sociální zabezpečení?“
27 Usnesením
předsedy Soudního dvora ze dne 4. září 2013 byly věci C‑401/13
a C‑432/13 spojeny pro účely písemné i ústní části řízení,
jakož i pro účely rozsudku.
K předběžné otázce
28 Podstatou
otázky předkládajícího soudu je, zda má být čl. 7 odst. 2
písm. c) nařízení č. 1408/71 vykládán v tom smyslu, že
dvoustranná úmluva týkající se dávek sociálního zabezpečení státních
příslušníků jednoho ze smluvních států, jež měli postavení politických
uprchlíků na území jiného smluvního státu, která byla uzavřena
v okamžiku, kdy některý z těchto smluvních států ještě
nepřistoupil k Unii, a která není uvedena v příloze III
tohoto nařízení, zůstává použitelnou na situaci politických uprchlíků
navrácených do jejich státu původu před uzavřením dvoustranné úmluvy
a vstupem uvedeného nařízení v platnost.
29 Je
třeba předeslat, že Casa Judeţeană de Pensii má za to, že nařízení
č. 1408/71 se nepoužije ve věci v původním řízení
z důvodu, že dvoustranná úmluva a konkrétně její článek 5,
podle něhož rumunské straně zaniká jakákoli povinnost týkající se
řeckých politických uprchlíků vzhledem k tomu, že Rumunsko splnilo
povinnost zaplatit Řecké republice 15 milionů USD. Je tedy třeba
přezkoumat, zda se na okolnosti dotčené v původním řízení vztahuje
nařízení č. 1408/71.
30 V tomto
ohledu je třeba uvést, že podle ustálené judikatury nová právní úprava
sice v zásadě platí jen do budoucna, přesto je podle všeobecně
uznávané zásady použitelná, není-li stanoveno jinak, i na budoucí
účinky situací, které vznikly podle starší právní úpravy (viz rozsudek
Duchon, C‑290/00, EU:C:2002:234, bod 21 a citovaná
judikatura).
31 Aby
bylo možné použít nařízení č. 1408/71 na budoucí účinky situací,
které vznikly podle starší právní úpravy, článek 94 tohoto nařízení
zejména v druhém odstavci ukládá povinnost vzít v úvahu pro
účely stanovení nároku na dávku všechny doby pojištění, zaměstnání nebo
bydlení získané podle právních předpisů každého členského státu před
1. říjnem 1972 nebo datem použitelnosti daného nařízení na území
takového členského státu (viz rozsudek Duchon, EU:C:2002:234, bod
23).
32 Vzhledem
k tomu, že nařízení č. 1408/71 vstoupilo ve vztahu
k Rumunsku v platnost v den jeho přistoupení k Unii,
tedy dne 1. ledna 2007, toto nařízení č. 1408/71 je
z časového hlediska použitelné na takovou situaci, jako je situace
manželů Balazsových, kteří se tedy mohli dovolávat tohoto nařízení od
uvedeného dne.
33 Na
rozdíl od názoru Casa Judeţeană de Pensii je okolnost, že dvoustranná
úmluva stanoví, že závazky Rumunska týkající se nároků navrácených
řeckých politických uprchlíků v oblasti sociálního zabezpečení
zaniknou, jakmile bude zaplacena částka 15 milionů USD, v tomto
ohledu irelevantní.
34 Z článku
6 nařízení č. 1408/71 totiž vyplývá, že toto nařízení
s určitými výhradami nahrazuje v rámci osobní i věcné
působnosti ustanovení jakékoli úmluvy o sociálním zabezpečení
zavazující dva nebo více členských států. Toto nahrazení je kogentní
a neumožňuje žádnou výjimku kromě případů uvedených v nařízení
(viz analogicky rozsudky Walder, 82/72, EU:C:1973:62, body 6
a 7; Thévenon, C‑475/93, EU:C:1995:371, bod 15, jakož
i Rönfeldt, C‑227/89, EU:C:1991:52, bod 22).
35 Mezi
výjimky stanovené nařízením č. 1408/71 patří výjimka uvedená
v čl. 7 odst. 2 písm. c), podle něhož zůstávají
ustanovení úmluv o sociálním zabezpečení uvedená v příloze III
tohoto nařízení v platnosti odchylně od článku 6 téhož nařízení
(rozsudky Habelt a další, C‑396/05, EU:C:2007:810, bod 87,
jakož i Wencel, C‑589/10, EU:C:2013:303, bod 35), pokud jsou
uvedené úmluvy pro příjemce výhodnější, nebo pokud vznikly na základě
zvláštních historických okolností a jejich účinek je časově omezen.
36 V projednávané
věci je nesporné, že dvoustranná úmluva není uvedena v příloze III
nařízení č. 1408/71. V takové situaci, jako je situace
dotčená ve věci v původním řízení, tudíž nařízení 1408/71
v souladu se svým čl. 6 písm. a) v zásadě nahradilo
tuto úmluvu.
37 Předkládací
soud a rumunská vláda však poukazují na rozsudek Rönfeldt
(EU:C:1991:52) za účelem tvrzení, že dvoustranná úmluva zůstává odchylně
od ustanovení článku 6 a čl. 7 odst. 2 písm. c)
nařízení č. 1408/71 použitelná.
38 V tomto
rozsudku Soudní dvůr na základě článků 45 SFEU a 48 SFEU
rozhodl, že v případě migrujících pracovníků je třeba nadále
používat dvoustranné úmluvy o sociálním zabezpečení poté, co
vstoupilo v platnost nařízení č. 1408/71, a to nezávisle
na tom, zda jsou tyto úmluvy uvedeny v příloze III tohoto nařízení
či nikoli, pokud je toto použití výhodnější pro pracovníky.
39 Je
tedy třeba určit, zda jsou zásady formulované v rozsudku Rönfeldt
(EU:C:1991:52) použitelné za takových okolností, jako jsou okolnosti
dotčené ve věci v původním řízení.
40 V tomto
ohledu je zaprvé třeba připomenout, že jak bylo uvedeno v bodě 34
tohoto rozsudku, zásada nahrazení koncipovaná v článku 6 nařízení
č. 1408/71 je kogentní a v zásadě neumožňuje žádnou výjimku.
41 Zadruhé
je třeba poznamenat, že zásady formulované v rozsudku Rönfeldt
(EU:C:1991:52) se opírají o myšlenku, že dotčená osoba mohla mít
legitimní očekávání toho, že by mohla využít výhod vyplývajících
z ustanovení dvoustranné úmluvy, která se na ni výlučně vztahovala
v den, kdy se rozhodla přemístit se do jiného členského státu
(v tomto smyslu viz rozsudek Kaske, C‑277/99, EU:C:2002:74,
bod 27).
42 Za
takových okolností, jako jsou okolnosti dotčené ve věci v původním
řízení, které se vyznačují skutečností, že vzhledem k tomu, že
dotčené osoby se přestěhovaly z Rumunska do Řecka v roce 1990,
tedy šest let před uzavřením dvoustranné úmluvy, tudíž nemohly mít
legitimní očekávání toho, že by mohly využít výhod vyplývajících
z ustanovení dvoustranné úmluvy, jelikož tato dohoda ještě nebyla
v den jejich navrácení do Řecka uzavřena.
43 V každém
případě je třeba uvést, že ve věci v původním řízení se manželé
Balazsovi nedomáhají toho, aby se na ně vztahovaly výhody vyplývající
z dvoustranné úmluvy. Naopak si přejí, aby se na ně vztahovalo
nařízení č. 1408/71. Za těchto okolností se rumunská vláda nemůže
odvolávat na rozsudek Rönfeldt (EU:C:1991:52) s cílem prokázat, že
tato úmluva zůstává použitelná na jejich situaci.
44 S
ohledem na všechny předcházející úvahy je třeba konstatovat, že zásady
formulované v rozsudku Rönfeldt (EU:C:1991:52), které by umožňovaly
vyloučit použití ustanovení nařízení č. 1408/71 s cílem
zachovat použitelnost dvoustranné úmluvy, která by jinak byla nahrazena
tímto nařízením, nejsou za takových okolností, jako jsou okolnosti
dotčené ve věci v původním řízení, použitelné.
45 Na
položenou otázku je tudíž třeba odpovědět tak, že čl. 7
odst. 2 písm. c) nařízení č. 1408/71 musí být vykládán
v tom smyslu, že dvoustranná úmluva týkající se dávek sociálního
zabezpečení státních příslušníků jednoho ze smluvních států, jež měli
postavení politických uprchlíků na území jiného smluvního státu, která
byla uzavřena v okamžiku, kdy některý z těchto smluvních států
ještě nepřistoupil k Unii, a která není uvedena
v příloze III tohoto nařízení, nezůstává použitelnou na situaci
politických uprchlíků navrácených do státu původu před uzavřením
dvoustranné úmluvy a vstupem uvedeného nařízení v platnost.
K časovému omezení účinků rozsudku
46 Rumunská
vláda Soudnímu dvoru pro případ, že rozhodne, že výjimka stanovená
v čl. 7 odst. 2) písm. c) nařízení č. 1408/71
se nevztahuje na dvoustrannou úmluvu, navrhuje omezit časové účinky jeho
rozsudku.
47 Uvedená
vláda na podporu svého návrhu uvádí, že rumunské orgány jednaly
v dobré víře. Stanovisko těchto orgánů se totiž v prvé řadě
opíralo o ustálenou judikaturu Soudního dvora, zejména
o rozsudek Rönfeldt (EU:C:1991:52). Za další, ačkoli Komise
zahájila řízení o nesplnění povinnosti proti Rumunsku s cílem
konstatovat, že tento členský stát nesplnil povinnosti, které pro něj
vyplývají z použití nařízení č. 1408/71, stanovisko tohoto
členského státu v rámci tohoto řízení bylo nesporné a Komise
nereagovala na žádost uvedeného členského státu, aby byly zorganizovány
technické konzultace a podniknuty kroky před řeckými orgány. Dobrá
víra rumunských orgánů kromě toho nemůže být zpochybněna na základě
skutečnosti, že jiné členské státy, které čelily obdobným problémům,
souhlasily s použitím nařízení č. 1408/71, pokud se úmluvy
uzavřené Řeckou republikou s ostatními státy lišily od úmluvy
uzavřené mezi ní a Rumunskem. Konečně, rumunské orgány podle ní
podnikly kroky před řeckými orgány s cílem vyjasnit situaci.
48 Rumunská
vláda Soudní dvůr dále upozorňuje na závažné finanční dopady, které by
byly vyvolány retroaktivním použitím rozsudku Soudního dvora. Casa
Națională de Pensii Publice (národní fond veřejných důchodů) se domnívá,
že další částka, která by měla být zaplacena, by činila
38 560 683 RON (přibližně 8 680 537 eur). Rumunská
vláda rovněž zdůrazňuje, že v současnosti je projednáváno přibližně
800 žalob obdobných žalobám manželů Balazsových.
49 V tomto
ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního
dvora platí, že výklad ustanovení unijního práva, který učiní Soudní
dvůr při výkonu pravomoci, kterou mu přiznává článek 267 SFEU,
objasňuje a upřesňuje význam a dosah tohoto ustanovení tak,
jak musí být nebo mělo být chápáno a používáno od okamžiku jeho
vstupu v platnost. Z toho vyplývá, že takto vyložená norma
může a musí být soudem použita i na právní vztahy vzniklé
a založené před vydáním rozsudku, jímž je rozhodnuto o žádosti
o výklad, pokud jsou splněny ostatní podmínky pro předložení sporu
týkajícího se použití uvedené normy příslušným soudům (viz rozsudek
Santander Asset Management SGIIC a další, C‑338/11 až
C‑347/11, EU:C:2012:286, bod 58 a citovaná judikatura).
50 Soudní
dvůr mohou jen zcela výjimečně přimět okolnosti k tomu, aby na
základě obecné zásady právní jistoty, která je vlastní unijnímu právnímu
řádu, omezil možnost všech zúčastněných osob dovolávat se ustanovení,
jehož výklad podal, za účelem zpochybnění právních vztahů založených
v dobré víře. Aby bylo možné o takovém omezení rozhodnout, je
nezbytné, aby byla splněna dvě podstatná kritéria, a to dobrá víra
zúčastněných kruhů a riziko závažných obtíží (viz rozsudek
Santander Asset Management SGIIC a další, EU:C:2012:286, bod
59 a citovaná judikatura).
51 Soudní
dvůr toto řešení použil konkrétně pouze za přesně vymezených okolností,
zejména když existovalo riziko závažných hospodářských dopadů
způsobených obzvláště vysokým počtem právních vztahů založených
v dobré víře na základě právní úpravy považované za platnou
a účinnou a když vyšlo najevo, že jednotlivci
a vnitrostátní orgány byly vedeny k chování, které nebylo
v souladu s unijním právem, z důvodu objektivní
a závažné nejistoty týkající se smyslu ustanovení unijního práva,
ke které případně přispělo i chování jiných členských států nebo
Komise (viz rozsudek Santander Asset Management SGIIC
a další, EU:C:2012:286, bod 60 a citovaná judikatura).
52 Jak
uvedl generální advokát v bodech 98 a 99 svého stanoviska,
rumunská vláda neprokázala existenci rizika závažných obtíží. Ačkoli
tato vláda poukazuje na 800 žalob, obdobných žalobám manželů
Balazsových, nikde neuvádí celkové množství osob nacházejících se ve
srovnatelné situaci, jako je situace uvedených manželů. Tato vláda kromě
toho neupřesnila, zda částka 38 560 683 RON pokryla rovněž
oněch 800 obdobných žalob, které jsou v současnosti projednávány.
Tyto žaloby by v každém případě nebyly dotčeny časovým omezením
účinků rozsudku (v tomto smyslu viz rozsudek Bosman, C‑415/93,
EU:C:1995:463, bod 144).
53 Vzhledem
k tomu, že druhé kritérium uvedené v bodě 50 tohoto rozsudku
není splněno, není nezbytné ověřovat, zda je splněno kritérium týkající
se dobré víry zúčastněných kruhů.
54 Z předcházejících úvah vyplývá, že omezit časové účinky tohoto rozsudku není namístě.
K nákladům řízení
55 Vzhledem
k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení,
povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před
předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení
příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření
Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:
Článek
7 odst. 2 písm. c) nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne
14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení
na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich
rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, pozměněného
a aktualizovaného nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne
2. prosince 1996 ve znění nařízení Evropského parlamentu
a Rady (ES) č. 1992/2006 ze dne 18. prosince 2006, musí
být vykládán v tom smyslu, že dvoustranná úmluva týkající se dávek
sociálního zabezpečení státních příslušníků jednoho ze smluvních států,
jež měli postavení politických uprchlíků na území jiného smluvního
státu, která byla uzavřena v okamžiku, kdy některý z těchto
smluvních států ještě nepřistoupil k Unii, a která není
uvedena v příloze III tohoto nařízení, nezůstává použitelnou na
situaci politických uprchlíků navrácených do státu původu před uzavřením
dvoustranné úmluvy a vstupem uvedeného nařízení v platnost.
Podpisy.