ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (třetího senátu)
19. července 2012(*)
„Sociální
zabezpečení migrujících pracovníků – Nařízení (ES)
č. 987/2009 – Článek 44 odst. 2 – Zkoumání
nároku na starobní důchod – Zohlednění dob péče o děti
získaných v jiném členském státě – Použitelnost –
Článek 21 SFEU – Volný pohyb občanů“
Ve věci C‑522/10,
jejímž
předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná
rozhodnutím Sozialgericht Würzburg (Německo) ze dne 29. října 2010,
došlým Soudnímu dvoru dne 9. listopadu 2010, v řízení
Doris Reichel-Albert
proti
Deutsche Rentenversicherung Nordbayern,
SOUDNÍ DVŮR (třetí senát),
ve
složení K. Lenaerts, předseda senátu, J. Malenovský,
R. Silva de Lapuerta, G. Arestis a D. Šváby
(zpravodaj), soudci,
generální advokát: N. Jääskinen,
vedoucí soudní kanceláře: A. Impellizzeri, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 12. ledna 2012,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za Doris Reichel-Albert J. Schwachem, Rechtsanwalt,
– za Deutsche Rentenversicherung Nordbayern W. Willekem, Direktor,
– za německou vládu T. Henzem a J. Möllerem, jako zmocněnci,
– za rakouskou vládu C. Pesendorfer, jako zmocněnkyní,
– za Evropskou komisi V. Kreuschitzem a M. van Hoofem, jako zmocněnci,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 1. března 2012,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost
o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 44
odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES)
č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí
pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů
sociálního zabezpečení (Úř. věst. L 284, s. 1).
2 Tato
žádost byla podána v rámci sporu mezi D. Reichel-Albert
a Deutsche Rentenversicherung Nordbayern (dále jen „DRN“) ve věci
odmítnutí DRN zohlednit a započíst pro účely stanovení budoucího
starobního důchodu D. Reichel-Albert „doby věnované péči
o děti“ a „zohledňované doby“, které D. Reichel-Albert
získala v Belgii.
Právní rámec
Unijní právní úprava
Nařízení (EHS) č. 1408/71
3 Článek 13
odst. 2 nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června
1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané
osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství
(Úř. věst. L 149, s. 2; Zvl. vyd. 05/01, s. 35)
stanoví řadu pravidel pro určení právních předpisů použitelných
v dané oblasti. Je uvedeno, že se tato pravidla používají
s výhradou článků 14 až 17 tohoto nařízení, která obsahují různá
zvláštní pravidla.
4 Článek 13 odst. 2 písm. a) tohoto nařízení stanoví:
„pracovník
zaměstnaný na území jednoho členského státu podléhá právním předpisům
uvedeného státu, i když má bydliště na území jiného členského státu
nebo i když podnik nebo zaměstnavatel, který jej zaměstnává, má
sídlo nebo místo podnikání na území jiného členského státu.“
5 Článek 13
odst. 2 písm. f) nařízení č. 1408/71, který byl do
tohoto nařízení vložen nařízením Rady (EHS) č. 2195/91 ze dne
25. června 1991, kterým se mění nařízení č. 1408/71
a nařízení (EHS) č. 574/72, kterým se stanoví prováděcí
pravidla k nařízení č. 1408/71 (Úř. věst. L 206,
s. 2), s účinností od 29. července 1991 stanoví:
„osoba,
která již nadále nepodléhá právním předpisům členského státu, aniž by
se na ni začaly vztahovat právní předpisy jiného členského státu
v souladu s pravidly stanovenými ve výše uvedených písmenech
nebo v souladu s jednou z výjimek nebo zvláštních
pravidel stanovených v článcích 14 až 17, podléhá právním předpisům
členského státu, na jehož území má bydliště, v souladu pouze
s ustanoveními uvedených právních předpisů.“
Nařízení (ES) č. 883/2004
6 Nařízení
Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne
29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení
(Úř. věst. L 166, s. 1; Zvl. vyd. 05/05,
s. 72), které vstoupilo v platnost dne 20. května 2004,
má za cíl koordinovat vnitrostátní systémy sociálního zabezpečení. Podle
jeho článku 91 se použije ode dne vstupu prováděcího nařízení, tedy
nařízení č. 987/2009, v platnost, a sice ode dne
1. května 2010, a nahrazuje předchozí znění a současně
jej aktualizuje a zjednodušuje.
7 Článek 87
nařízení č. 883/2004, který stanoví „Přechodná ustanovení“, uvádí:
„1. Toto nařízení nezakládá žádný nárok za dobu přede dnem použitelnosti tohoto nařízení.
2. Pro
stanovení nároků získaných podle tohoto nařízení se berou v úvahu
doby pojištění a případné doby zaměstnání, samostatné výdělečné
činnosti nebo bydlení získané podle právních předpisů členského státu
přede dnem použitelnosti tohoto nařízení v dotyčném členském státě.
3. S
výhradou odstavce 1 je nárok získán podle tohoto nařízení,
i když se vztahuje na situaci, která nastala přede dnem jeho
použitelnosti v dotyčném členském státě.
[…]“
Nařízení č. 987/2009
8 Nařízení
č. 987/2009 stanoví prováděcí pravidla k základnímu nařízení
č. 883/2004, v souladu s jeho článkem 89.
9 Článek 44
nařízení č. 987/2009, nadepsaný „Zohlednění dob péče o dítě“,
stanoví:
„1. Pro
účely tohoto článku se ,dobou péče o dítě‘ rozumí každá doba,
která se započítává podle právních předpisů členského státu
v oblasti důchodů nebo která zakládá nárok na doplatek
k důchodu výslovně z toho důvodu, že daná osoba pečovala
o dítě, bez ohledu na způsob výpočtu těchto dob pojištění
a bez ohledu na to, zda tyto doby vzniknou během péče o dítě
nebo jsou přiznány zpětně.
2. Pokud
se podle práva členského státu, který je příslušný podle hlavy II
základního nařízení, k době péče o dítě nepřihlíží, instituce
členského státu, jehož právní předpisy podle hlavy II základního
nařízení se na dotyčnou osobu vztahovaly z důvodu výkonu činnosti
formou zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti ke dni, kdy podle
těchto právních předpisů doba péče o dítě začala být
u dotyčného dítěte brána v úvahu, zůstává nadále odpovědná za
zohlednění této doby jako doby péče o dítě podle jeho právních
předpisů, jako by taková péče o dítě probíhala na jeho vlastním
území.
[…]“
10 Článek 93 tohoto nařízení, nadepsaný „Přechodná ustanovení“, zní takto:
„Článek 87 základního nařízení se použije v situacích, na něž se vztahuje prováděcí nařízení.“
Německá právní úprava
11 Německá
právní úprava stanoví dva mechanismy zohlednění doby péče o dítě
v rámci zákonného systému starobních důchodů. První má formu
zohlednění dob věnovaných péči o dítě („Kindererziehungszeiten“)
jako povinných dob placení příspěvků do zákonného systému důchodového
pojištění, takže tyto doby mohou být započteny pro výpočet nezbytné
čekací doby pro vznik nároku na starobní důchod. Druhý má formu dob,
které je třeba zohlednit („Berücksichtigungszeiten“), které nezakládají
žádný nárok na důchod, ale jsou zahrnuty do výpočtu některých čekacích
dob, zachovávají ochranu poskytovanou osobám s omezenou schopností
hradit náklady na své potřeby a mají pozitivní vliv na hodnotu
přiřazenou náhradním dobám pojištění.
12 Ustanovení
§ 56 knihy VI zákoníku sociálního zabezpečení
(Sozialgesetzbuch, dále jen „SGB VI“), nadepsaného „Doby péče
o dítě“, stanoví:
„1) Doby
péče o dítě jsou doby věnované péči o dítě v prvních
třech letech jeho života. Rodiči (§ 56 odst. 1 první věta
bod 3 a odst. 3 body 2 a 3 knihy I) se doba
péče o dítě započte, pokud
1. je doba péče o dítě tomuto rodiči přičitatelná,
2. k péči došlo na území Spolkové republiky Německo nebo je takové péči rovnocenná a
3. rodič není ze započtení vyloučen.
[…]
3) K péči
došlo na území Spolkové republiky Německo, pokud zde rodič zajišťující
tuto péči obvykle s dítětem pobýval. Péči na území Spolkové
republiky Německo je rovnocenné, pokud rodič, který tuto péči
zajišťoval, obvykle pobýval s dítětem v zahraničí a během
péče nebo bezprostředně před narozením dítěte získal na základě tam
vykonávaného zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti doby
povinného placení pojistného. V případě společného bydliště manželů
nebo partnerů v zahraničí platí totéž, pokud manžel nebo partner
rodiče zajišťujícího péči získal takové doby povinného pojistného nebo
je nezískal pouze proto, že patřil k osobám uvedeným
v § 5 odst. 1 a 4, nebo proto, že byl osvobozen od
povinnosti platit pojistné.
[…]“
13 Ustanovení §57 SGB VI, nadepsaného „Zohledňované doby“, zní takto:
„Doba
věnovaná péči o dítě do jeho desátého ukončeného roku života je
pro jednoho z rodičů zohledněnou dobou, pokud jsou podmínky pro
započtení doby péče o dítě také splněny v průběhu této doby.
[…]“
14 Pro
děti narozené před 1. lednem 1992 snižuje § 249 SGB VI
doby placení příspěvků z titulu péče o dítě ze tří let na
dvanáct měsíců.
Spor v původním řízení a předběžné otázky
15 Doris
Reichel-Albert, německá státní příslušnice, byla zaměstnána
v Německu a žila tam až do 30. června 1980. Poté pobírala
podporu v nezaměstnanosti vyplácenou tímto členským státem, jejíž
vyplácení skončilo dne 10. října 1980.
16 Od
1. července 1980 do 30. června 1986 bydlela v Belgii
s manželem, který tam byl zaměstnán. Pár měl dvě děti, narozené
v Belgii dne 25. května 1981 a 29. října 1984.
17 Od
1. ledna 1984 dobrovolně přispívala do zákonného systému
důchodového pojištění v Německu.
18 Dne
1. července 1986 byla D. Reichel-Albert, její manžel
a jejich děti oficiálně přihlášeni jako osoby s bydlištěm
v Německu.
19 Rozhodnutími
ze dne 12. srpna 2008 a 28. října 2008 DRN zamítl žádost
D. Reichel-Albert o zohlednění a započtení dob
věnovaných péči o dítě a „zohledněných dob“ získaných za
jejího pobytu v Belgii z důvodu, že během této doby
k péči o dítě došlo v zahraničí. Jako doby zohledněné
z titulu péče o dítě byly započteny pouze doby od
1. července 1986, dne, ke kterému měla dotyčná rodina opět
oficiálně trvalé bydliště v Německu. Dne 1. prosince 2008
D. Reichel-Albert podala stížnost, kterou DRN zamítl rozhodnutím ze
dne 29. ledna 2009.
20 Rozhodnutí
DRN uvádějí, že po dobu jejího pobytu v Belgii nebyla zachována
požadovaná vazba s pracovním životem v Německu, a to ani
prostřednictvím zaměstnaneckého vztahu D. Reichel-Albert ani
prostřednictvím jejího manžela, neboť mezi ukončením zaměstnání
D. Reichel-Albert, včetně doby podpory v nezaměstnanosti,
a začátkem doby péče o dítě uplynul více než celý měsíc.
21 Návrhem
ze dne 13. února 2009 podala D. Reichel-Albert
k Sozialgericht Würzburg žalobu na neplatnost rozhodnutí ze dne
29. ledna 2009, kterou se domáhala toho, aby byla DRN uložena
povinnost zohlednit doby od 25. května 1981 do 30. června 1986
u prvního z jejích dětí a od 29. října 1984 do
30. června 1986 u druhého dítě. Na podporu své žaloby uvedla
rozsudky ze dne 23. listopadu 2000, Elsen (C‑135/99, Recueil,
s. I‑10409), jakož i ze dne 7. února 2002, Kauer
(C‑28/00, Recueil, s. I‑1343), a tvrdila, že se
v rozhodné době nikdy zcela neodstěhovala z Německa do Belgie.
22 Sozialgericht
Würzburg měl za to, že výklad § 56 odst. 3 SGB VI ve spojení
s čl. 44 odst. 2 nařízení č. 987/2009 neumožňuje
v případě D. Reichel-Albert započíst sporné doby péče
o děti ani v Německu ani v Belgii, jelikož nevykonávala
žádnou činnost – v zaměstnaneckém poměru ani jako osoba
samostatně výdělečně činná – v okamžiku, kdy uvedené doby
začaly plynout, a že dotyčná byla takto znevýhodněna z důvodu
výkonu práva, které vyvozuje z článku 21 SFEU svobodně se
pohybovat a pobývat na území Evropské unie.
23 Za
těchto podmínek se Sozialgericht Würzburg rozhodl přerušit řízení
a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Je
třeba čl. 44 odst. 2 [nařízení č. 987/2009] vykládat
v tom smyslu, že brání právním předpisům členského státu, podle
nichž je třeba doby péče o dítě v jiném členském státě
Evropské unie uznat jako doby péče o dítě v tuzemsku pouze
v případě, že rodič zajišťující péči měl s dítětem obvyklé
bydliště v zahraničí a v průběhu péče o dítě nebo
bezprostředně před narozením dítěte získal z důvodu zaměstnání nebo
samostatné výdělečné činnosti vykonávané v zahraničí doby
povinného přispívání, nebo v případě společného pobytu manželů nebo
partnerů v zahraničí, pokud takové doby povinného přispívání
získal manžel či manželka nebo partner nebo partnerka rodiče, který
zajišťoval péči o dítě, nebo je nezískal pouze proto, že náležel
k osobám uvedeným v § 5 odst. 1 a 4 SGB VI
[kniha VI Sozialgesetzbuch] nebo byl podle § 6 SGB VI od povinného
pojištění osvobozen (§ 56 odst. 3 druhá a třetí věta,
§ 57 a § 249 SGB VI)?
2) Je
třeba čl. 44 odst. 2 [nařízení č. 987/2009] vykládat nad
rámec jeho znění v tom smyslu, že ve výjimečném případě musí dojít
k zohlednění dob péče o dítě i při neexistenci
zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti, pokud by jinak nebyla
taková doba započtena podle příslušných právních předpisů ani
v příslušném členském státě ani v jiném členském státě, ve
kterém měla dotyčná osoba během péče o děti obvyklé bydliště?“
K předběžným otázkám
Úvodní poznámky k použitelnosti článku 44 nařízení č. 987/2009 ratione temporis
24 S
ohledem na chronologii skutkových okolností věci v původním
řízení, jak vyplývají z bodů 15 až 21 tohoto rozsudku, jakož
i na datum vstupu nařízení č. 987/2009 v platnost, je
třeba nejprve ověřit, zda je článek 44 uvedeného nařízení,
o jehož výklad předkládající soud žádá, skutečně použitelný ratione temporis na skutkové okolnosti věci v původním řízení.
25 V tomto
ohledu je ustálenou judikaturou, že zásada právní jistoty obecně brání
tomu, aby počátek časové působnosti unijního aktu byl stanoven na den
předcházející dni jeho vyhlášení, kromě výjimečných případů, pokud to
vyžaduje obecný zájem, je náležitě respektováno legitimní očekávání
dotčených osob a ze znění, účelu nebo struktury dotyčných pravidel
jasně vyplývá, že jim musí být takový účinek přičítán (v tomto smyslu
viz rozsudek ze dne 19. března 2009, Mitsui & Co. Deutschland,
C‑256/07, Sb. rozh. s. I‑1951, bod 32 a citovaná
judikatura).
26 Článkem
97 nařízení č. 987/2009 stanovil unijní zákonodárce vstup tohoto
nařízení v platnost na 1. května 2010, přičemž žádný
bod odůvodnění ani jiné ustanovení tohoto nařízení nemohly být
chápány tak, že stanoví počátek časové působnosti článku 44 tohoto
nařízení na den předcházející dni vyhlášení tohoto aktu. Naopak
z čl. 87 odst. 1 nařízení č. 883/2004, který se
v souladu s článkem 93 tohoto nařízení použije na situace
upravené nařízením č 987/2009, vyplývá, že uvedený
článek neposkytuje žádný nárok pro období předcházející dni jeho
použitelnosti, a sice 1. květnu 2010.
27 Podobně
jako to učinil generální advokát v bodě 40 svého stanoviska,
je třeba uvést, že když DNR přijal rozhodnutí napadená ve věci
v původním řízení, kterými D. Reichel-Albert odmítl zohlednit
sporné doby péče o dítě, nebylo nařízení č. 987/2009 ještě
použitelné.
28 V důsledku toho není článek 44 nařízení č. 987/2009 použitelný ratione temporis na skutkové okolnosti věci v původním řízení.
29 Za
těchto okolností se na skutkové okolnosti věci v původním řízení
musí použít v zásadě unijní pravidla v oblasti koordinace
vnitrostátních systémů sociálního zabezpečení, která vyplývají
z nařízení č. 1408/71, vykládaná s ohledem na příslušná
ustanovení Smlouvy o FEU a zejména ustanovení, která se týkají
volného pohybu osob, jež předkládající soud uvádí ve svém rozhodnutí.
30 Avšak
vzhledem k tomu, že nařízení č. 1408/71 nestanoví žádné
zvláštní pravidlo použitelné na započítání dob věnovaných péči
o dítě vykonaných v jiném členském státě v rámci
důchodového pojištění, je třeba otázky položené předkládajícím soudem
chápat v tom smyslu, že v zásadě směřují k určení, zda
v takové situaci, jako je situace dotčená v původním řízení,
musí být článek 21 SFEU vykládán v tom smyslu, že
příslušnému orgánu prvního členského státu ukládá povinnost zohlednit
pro účely přiznání starobního důchodu doby věnované péči o dítě
získané v druhém členském státě, jako by tyto doby byly získány na
jeho vnitrostátním území osobou, která v okamžiku narození svých
dětí přestala v tomto prvním členském státě pracovat a dočasně
si zřídila bydliště na území druhého členského státu, aniž tam však
byla zaměstnaná nebo vykonávala samostatnou výdělečnou činnost.
Ke dvěma otázkám
31 Nejprve
je třeba určit, podle právních předpisů kterého ze dvou dotčených
členských států je třeba definovat nebo uznat doby věnované žalobkyní
v původním řízení péči o její děti v Belgii v letech
1981 až 1986 jako doby rovnocenné dobám pojištění ve vlastním slova
smyslu a poté v případě, že budou určeny německé právní
předpisy, posoudit, zda způsoby zohlednění dob péče o dítě
stanovené těmito právními předpisy jsou v souladu s článkem
21 SFEU.
32 Pokud
jde o použitelné právní předpisy, jak správně uvedla na jednání
německá vláda, nárok na zohlednění dob péče o dítě se může zakládat
pouze na právních předpisech členského státu, jehož právu dotyčná osoba
podléhala v době narození dítěte.
33 Ve
věci v původním řízení ze spisu vyplývá, že D. Reichel-Albert
až do 30. června 1980 bydlela, pracovala a odváděla příspěvky
do systému důchodového pojištění v Německu, poté přesunula své
bydliště do Belgie, kde nadále pobírala podporu v nezaměstnanosti
až do 30. října 1980 a kde se jí narodily dvě děti,
a následně se dne 1. července 1986 opět oficiálně usadila se
svou rodinou v Německu, kde znovu začala vykonávat stálou
výdělečnou činnost.
34 Za
těchto podmínek, i kdyby bylo třeba zohlednit existenci
čl. 13 odst. 2 písm. f) vloženého do nařízení
č. 1408/71 nařízením č. 2195/91, to znamená po ukončení dob
věnovaných paní D. Reichel-Albert péči o její děti
v Belgii, toto ustanovení by přesto nebylo relevantní za okolností
věci v původním řízení, pokud se jedná o zohlednění dob péče
o dítě v rámci důchodového pojištění (v tomto smyslu viz výše
uvedený rozsudek Kauer, bod 31).
35 Jestliže
osoba jako D. Reichel-Albert výlučně pracovala a platila
příspěvky v jednom a též členském státě, a to jak před,
tak po dočasném přesunu svého bydliště z čistě rodinných důvodů do
jiného členského státu, kde nikdy nepracovala ani neplatila příspěvky,
je třeba připustit existenci dostatečné spojitosti mezi těmito dobami
péče o dítě a dobami pojištění získanými na základě výkonu
výdělečné činnosti v prvním posuzovaném členském státě (v tomto
smyslu viz výše uvedené rozsudky Elsen, body 25 až 28, a Kauer,
bod 32). Právě z důvodu získání posledně zmíněných dob
pojištění D. Reichel-Albert požádala DRN, aby zohlednil doby
věnované péči o její děti během přerušení její profesní kariéry.
36 V důsledku
toho je třeba mít za to, že se německé právní předpisy použijí
v takové situaci, jako je situace D. Reichel-Albert, a že
pokud jde o zohlednění a započtení dob péče dotyčné
o dítě v rámci důchodového pojištění, není možné mít za to, že
D. Reichel-Albert spadala v průběhu dotčených dob pod členský
stát svého pobytu (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek Elsen,
bod 28).
37 Pokud
jde o způsoby zohlednění dob péče o dítě, je třeba posoudit,
zda jsou s článkem 21 SFEU slučitelná taková vnitrostátní
ustanovení, jaká jsou obsažena v § 56 a § 57
SGB VI, na základě kterých nejsou pro účely přiznání starobního
důchodu zohledněny příslušným orgánem členského státu doby péče
o dítě získané mimo území tohoto členského státu, na rozdíl od
těch, které byly získány na vnitrostátním území, s výjimkou zejména
případu, kdy rodič, který tuto péči zajišťoval, obvykle pobýval
s dítětem v zahraničí a během péče nebo bezprostředně
před narozením dítěte získal na základě tam vykonávané závislé či
samostatné výdělečné činnosti doby povinného placení pojistného.
38 V tomto
ohledu je třeba připomenout, že i když si členské státy
ponechávají pravomoc organizovat své systémy sociálního zabezpečení,
musí nicméně při výkonu této pravomoci dodržovat unijní právo,
a zejména ustanovení Smlouvy týkající se volného pohybu občanů
zaručeného článkem 21 SFEU (v tomto smyslu viz výše uvedený
rozsudek Elsen, bod 33, a rozsudek ze dne 1. dubna 2008,
Vláda Francouzského společenství a Valonská vláda, C‑212/06,
Sb. rozh. s. I‑1683, bod 43).
39 Konkrétně
měl Soudní dvůr v bodě 34 výše uvedeného rozsudku Elsen již
příležitost ohledně dřívějšího znění ustanovení dotčených
v původním řízení konstatovat, že taková ustanovení znevýhodňují
státní příslušníky Unie, kteří vykonali své právo volně se pohybovat
a pobývat v členských státech, zaručené článkem 21 SFEU.
40 V takové
situaci, jako je situace D. Reichel‑Albert, vedou dotyčná
ustanovení k tomu, že osoba, která se stará o děti –
pokud na základě závislé nebo samostatné výdělečné činnosti nezískala
během péče o dítě nebo bezprostředně před jeho narozením doby
povinného placení pojistného – je pro účely stanovení výše důchodu
zbavena práva na zohlednění dob péče o dítě z pouhého důvodu,
že přechodně bydlela v jiném členském státě, i když
v tomto druhém členském státě nevykonávala žádnou závislou nebo
samostatnou výdělečnou činnost.
41 Tímto
se na takovou osobu použije v členském státě, jehož je státním
příslušníkem, méně příznivé zacházení, než jakého by požívala, kdyby
nevyužila možností poskytnutých Smlouvou v oblasti volného pohybu
(viz rozsudek ze dne 21. července 2011, Stewart, C‑503/09,
Sb. rozh. s. I‑6497, bod 83 a citovaná judikatura).
42 Vnitrostátní
právní úprava znevýhodňující některé vlastní státní příslušníky na
základě pouhé skutečnosti, že využili svobody volně se pohybovat
a pobývat v jiném členském státě, tak způsobuje nerovné
zacházení, které je v rozporu se zásadami, na kterých spočívá
status občana Unie, a sice se zárukou téhož právního zacházení při
výkonu jeho svobody pohybu (rozsudek ze dne 9. listopadu 2006,
Turpeinen, C‑520/04, Sb. rozh. s. I‑10685, bod 22).
43 Navíc
dotčený členský stát neprokázal, a dokonce ani netvrdil, že takové
právní předpisy, jako jsou předpisy dotčené v původním řízení,
mohou být odůvodněny objektivními hledisky a přiměřené cíli
legitimně sledovanému vnitrostátním právem (v tomto smyslu viz rozsudek
ze dne 12. května 2011, Runevič-Vardyn a Wardyn, C‑391/09,
Sb. rozh. s. I‑3787, bod 83 a citovaná judikatura).
44 Tudíž
je třeba mít za to, že v kontextu, o jaký se jedná
v původním řízení, je vyloučení zohlednění dob péče o dítě
vykonaných mimo vnitrostátní území, jak stanoví § 56
a § 57 SGB VI, v rozporu s článkem 21 SFEU.
45 Za
těchto podmínek a s ohledem na výše uvedené důvody je třeba
odpovědět na položené otázky tak, že v takové situaci, jako je
situace dotčená v původním řízení, musí být
článek 21 SFEU vykládán v tom smyslu, že příslušnému
orgánu prvního členského státu ukládá povinnost zohlednit pro účely
přiznání starobního důchodu doby věnované péči o dítě získané
v druhém členském státě, jako by tyto doby byly získány na jeho
vnitrostátním území osobou, která vykonávala výdělečnou činnost pouze
v tomto prvním členském státě a která v okamžiku narození
svých dětí přestala dočasně pracovat a zřídila si z čistě
rodinných důvodů bydliště na území druhého členského státu.
K nákladům řízení
46 Vzhledem
k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení,
povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před
předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení
příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření
Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:
V takové
situaci, jako je situace dotčená v původním řízení, musí být
článek 21 SFEU vykládán v tom smyslu, že příslušnému
orgánu prvního členského státu ukládá povinnost zohlednit pro účely
přiznání starobního důchodu doby věnované péči o dítě získané
v druhém členském státě, jako by tyto doby byly získány na jeho
vnitrostátním území osobou, která vykonávala výdělečnou činnost pouze
v tomto prvním členském státě a která v okamžiku narození
svých dětí přestala dočasně pracovat a zřídila si z čistě
rodinných důvodů bydliště na území druhého členského státu.
Podpisy.