Kriminalizace pomluvy v kontextu ochrany oznamovatelů Kriminalizace pomluvy v kontextu ochrany oznamovatelů Criminal defamation in the context of whistleblowing Mgr. David Záhumenský 162 V listopadu loňského roku vláda schválila Návrh věcného záměru legislativního řešeni « whistleblowingu a ochrany oznamovatelů.163 Tento dokument byl zpracován v souladu I s Programovým prohlášením vlády Petra Nečase, které slibovalo, že „bude k veřejné i diskusi předložen návrh na zakotvení práva občanů a dalších subjektů na ochranu před ; byrokracií a korupcí". V rámci boje s korupcí tak do českého prostředí začíná inten i zivněji pronikat téma ochrany oznamovatelů.164 Problematika whistleblowingu je především v posledních letech předmětem řad} j zpráv a publikací, ke kterým lze zařadit i tento sborník. Zatímco ochrana oznamo- ] vatelů typicky zahrnuje celou řadu opatření, především v oblasti práva pracovního | a občanského, já se v předkládaném příspěvku zaměřím pouze na drobnou výseč této j problematiky, a sice na střet zájmu na trestním postihu případů vážného narušení cti, nebo dobré pověsti člověka (prostřednictvím trestného činu pomluvy) a zájmu na j ochraně oznamovatelů a podpoře boje s korupcí či dalšími nezákonnými praktika i mi. Zatímco výše zmíněný věcný záměr legislativních opatření týkajících se ochranv oznamovatelů dospívá k závěru o nadbytečnosti případných úprav v oblasti trestního pt'áva,' " " ' — ^Křmr nnlllr>H 5 dovolím si v textu nabídnout odlišný pohled. 1 Úvodem k pojmu whistleblowing Ve veřejném i v soukromém sektoru dochází dennodenně k jednání, které má dup ut na bezpečnost, zdraví, ekonomické zájmy, lidská práva či životní prostředí dalšah" osob. Z rozmanitých důvodů není vždy jednáno s čistou motivací. V důsledku kori'.v i neznalosti či pasivity dochází k pochybením a způsobení škody (určitým symbolem takového jednání se stala kauza americké společnosti Enron). Zejména v případě ú'".i< lň 162 Autor je doktorandem na Katedře ústavního práva a politologie PrF MU v Brně, spolupracuje s 11 ■■■ j lidských práv. 163 Návrh byl schválen usnesením Vlády ČR č. 851 ze dne 21. 11. 2012. Hii y textu používám pojem „oznamovatel" jako synonymum mezinárodně užívaného označení „wHimK | blower". České spojení „ochrana oznamovatelů" pak používám jako synonymum pro anglický f „whistleblowing" Návrh věcného záměru legislativního řešení whistleblowingu a ochrany oznamovatelů, s. 13. či velkých korporací jsou to lidé „uvnitř", tedy nejčastěji zaměstnanci, kdo se o takových pochybeních dozvídají jako první a mohou o nich informovat. Pojmem „oznamovatel" čili whistleblower nejčastěji rozumíme osoby, které ve veřejném zájmu upozorňují na nekalé praktiky ohrožující ostatní.166 Ještě podle publikace Transparency International z roku 2009 platí, že v českém mediálním prostoru je pojem whistleblower takřka neznámý.16' Podle mediálního teoretika Milana Šmida česká zkušenost oznamovatelům příliš nepřeje: „Vyplývá to z celkové atmosféry ve společnosti, kde řada věcí funguje na základě principu 'já na bráchu, brácha na mě', podle kterého se chovají i média. Tento systém se ve společnosti, kde se tak často měnily režimy, vlády a hodnoty, nejvíce osvědčil jako systém spolehlivého přežití. Většinou ti, kteří se snažili o nápravu věcí veřejných, to nakonec odnesli. Po roce 1939, po roce 1948, po roce 1968, ale i po roce 1989. Platí tu zásada - nedělat si zbytečné nepřátele, mohlo by se mi to vymstít,"168 Na druhou stranu je nutno doplnit, že v posledních letech se několik „klasických" případů oznamovatelů objevilo. Například Libor Michálek upozornil na konci roku 2010 veřejnost i orgány činné v trestním řízení na skutečnosti, které měly nasvědčovat korupčnímu jednání v souvislosti se Státním fondem životního prostředí, kde působil jako ředitel. Ondřej Závodský byl v září 2010 sesazen z místa vedoucího právního oddělení v Zařízení služeb ministerstva vnitra poté, co opakovaně upozorňoval na různé podezřelé smlouvy. Přestože nejprve se svými oznámeními nepochodil, o jeho příběh se začala zajímat média a jeho aktivity přispěly k provedení hloubkového auditu na ministerstvu vnitra. Audit prokázal řadu chyb a nesrovnalostí při zadávání veřejných zakázek.169 Lze uzavřít, že ochrana oznamovatelů nemá v českém prostředí tradici170 a proza-lim, podobně jako v řadě dalších zemí, v České republice neexistují specifické právní nástroje, které by podpořily oznamování nekalých praktik, jako je korupce, daňové úniky či poškozování životního prostředí.1'1 Kriminalizace pomluvy a mezinárodní pravo Právní řády všech zemí na světě se snaží vystihnout rovnováhu mezi veřejným zá-Miicm na ochraně svobody projevu (kam můžeme podřadit také zájem na ochraně ! Uvedené vymezeni vychází z odst. I Rezoluce Parlamentního shromáždění Rady Evropy 1729 (2010) k ochraně whistleblowerů, které whistleblowery vymezuje jako „concemed individuah who sound an alarm in order to stop wrongdoings that pláce fellow human beings at risk". Dostupné z http-V/assembly. í:oe.int/niain.asp?Hnk-/documents/adoptedtext/talO/eresl 729.htm Whisdehlowmg a ochrana oznamovatelů v České republice. Praha; Transparency International - Česka a-publika, 2009, s. 58. Dostupné z http://wvvvv.transparency.cz/doc/TIC_whistleblovvers_2009_c2.pdf Tamtéž. ÍVípis těchto kauz je s úpravami převzat z webových stránek Nadačního fondu proti korupcí [cit. 2013-ns 21). Dostupné z: http://www.nfpk.cz/cz/oznamovatele ľstavní soud se k principům ochrany oznamovatele přihlásil v nálezu sp. zn. III. ÚS 298/12 ze dne l S. 12. 2012. Výslovné ale koncept whistleblowingu v rozhodnutí zmíněn není. ' t )|cdinělou soukromou iniciativou je veřejný příslib Nadačního fondu proti korupci, který nabízí jeden milion korun tomu, kdo odhalí korupci významného ekonomického rozsahu nebo zvláště zavrženíhodné korupční jednáni. Podmínkou je podáni takové trestní oznámení, které povede k odsouzení korupčníka. Viz Nadační fond proti korupci [cit. 2013-08-21 \. Dostupné z: http://www.nfpk.cz/cz/wanted Whistleblowing Kriminalizace pomluvy v kontextu ochrany oznamovatelů whistleblowerů) a zájmem jednotlivce, aby nebyla snižována jeho čest a dobrá pověst ý prostřednictvím šíření nepravdivých údajů. Jako základní rozlišení ochrany poskyto vané právu na soukromý a rodinný život, lze uvést na jedné straně civilní normy a na s straně druhé normy trestní. Evropský soud pro lidská práva (ESLP), který v evropském | prostoru nejvýrazněji ovlivňuje hranice svobody prostoru, zastává stanovisko, že pří- j pustna je jak civilní, tak trestní sankce a že tedy ani trestní postih za pomluvu není : a priori v rozporu s článkem 10 Úmluvy.1''2 Na druhou stranu ale ESLP výrazně zužuje ;?| prostor pro uložení trestu odnětí svobody. V případu Niskasaari a další proti Finsku ESLP prohlásil, že „s ohledem na : prostor pro uvažování ponechaný smluvním stranám trestní sankce za difamai i i nemůže být jako taková považována za nepřiměřenou vzhledem ke sledovanému i cíli [tj. ochraně reputace a práv jiných], [...] Nicméně pokud je výrok, hodnoce- | ný vnitrostátními orgány jako pomlouvačný nebo urážlivý, učiněn v rámci veřejné ; debaty, zahájení trestního stíhání proti autorovi takového výroku s sebou nese riziko, | že může být uložen trest odnětí svobody Uložení takového trestu za tiskový delikt f ale bude slučitelné se svobodou projevu novinářů zaručenou v čl. 10 EÚLP pouze za výjimečných okolností, zejména pokud budou poškozena jiná základní práva, jako i např. v případě nenávistného projevu nebo vyzývání k násilí. [...]"1/3 Podobnými í úvahami by se podle ESLP měly řídit i urážky vyslovené v souvislosti s veřejnou f debatou. Tak například ve věci Marchenko proti Ukrajině, která se problematiky ochram I oznamovatele přímo dotýká, došel ESLP k závěru, že obecně bylo odsouzení učitele } za opakované obviňování ředitelky základní školy ze zneužití prostředků školy k sou- -kromým účelům v souladu s Úmluvou. Porušení čl. 10 ESLP shledal z důvodu jejího i odsouzení k odnětí svobody na jeden rok. ESLP zde zdůraznil, že k pomluvě došlo § v kontextu debaty o věcech veřejného zájmu a trest odnětí svobodyje zde nepřijatelm j pro svůj odrazující účinek {chilling effect).l7i ESLP zároveň judikuje, že skutečnost, že trest odnětí svobody byl uložen jako podmíněný a nakonec nebyl vykonán, nic nemění i na tom, že taková sankce již ze své podstaty musí mít odrazující účinek na veřejnou diskusi.1'5 Ještě přísněji se k otázce uložení trestu odnětí svobody vyjadřuje Výbor OSN pro lidská práva. Ten ve svém stanovisku ke svobodě projevu z roku 2011 vyzývá státy, aby zvážily dekriminalizaci pomluvy, a zdůrazňuje, že „v každém případě by aplikace norem trestního práva měla být přípustná jen pro nejzávažnější případy s tím, že odnětí svobody nelze nikdy považovat za přiměřenou sankci.'^'6 Také ESLP ovšem již několi- Viz např. rozsudek ve věci Limlon, Otchakovsky-Laurens and Jufy proti Francii ze dne 22. 10. 2007, odst. 58. > Rozsudek Niskasaari a další proti fínsku ze dne 6.7.2010, č. 37520/07, odst. 77. Citováno podle Evropsk.i ; úmluva o lidských právech: komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1094-1095. Rozsudek ESLP ve věci Marchenko proti Ukrajině ze dne 19. 2. 2009, č. 4063/04, odst. 52. Viz rozsudek ve věci Mariapori proti Finsku ze dne 6.7.2010, č. 37751/07, odst. 68 nebo rozsudek ve věci Mor proti Francii ze dne 15. 12. 2011, č. 2S198/09, odst. 61. Na druhou stranu ESLP ale poměrem hia.sů 5 ku 2 aproboval čtyřměsíční trest odnětí svobody s podmíněným odkladem na zkušební dobu jednoho roku za urážku prokurátora ve věci Lesník proti Slovensku, rozsudek ze dne 11.3. 2003. Human Rights Committee. General Comment No. 34 (Right to freedom of opinion and expression I lostupné z: littp://u'ww2.ohchr.org/english/bodies/hrc/docs/GC34.pdf krát odkázal na Rezoluci Parlamentního shromáždění Rady Evropy za dekriminali: pomluvy1'7 a vyzval státy, aby trest odnětí svobody zrušily úplně.178 3 Kriminalizace pomluvy v ČR Podle § 184 odst. 1 trestního zákoníku platí, že kdo „o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok." V rámci kvalifikované skutkové podstaty hrozí za zveřejnění difamačních údajů trest odnětí svobody až na dva roky. Statistiky ministerstva spravedlnosti za rok 2012 zmiňují 31 případů trestního stíhání pro pomluvu. Ve 21 byl vydán odsuzující rozsudek, ve 4 případech byl obžalovaný zproštěn obžaloby, ve zbylých případech byla věc vyřízena jinak. Statistiky zároveň říkají, že v loňském roce byl 12x uložen trest odnětí svobody s podmíněným odkladem.179 Pomluva je tedy stále živý, i když nijak hojně využívaný trestný čin. Ve vztahu k judikatuře ESLP lze jako nevyhovující posoudit poměrně častě ukládání podmíněného trestu odnětí svobody. Český Nejvyšší soud ani Ústavní soud zatím s touto praxí nevyslovili nesouhlas, řešeno ale bylo celkově malé množství případů a případy whistleblowingu mezi nimi chybějí zcela. Určité prvky kontextu ochrany oznamovatele (jakkoli se nejednalo o zaměstnance) nesl případ, který řešil Obvodní soud pro Prahu 7 po sp. zn.24 T 184/2008.180 Zde byla za pomluvu k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem na 18 měsíců odsouzena žena, která opakovaně telefonicky a prostřednictvím svého právního zástupce i písemně kontaktovala ředitelku základní školy, kterou přesvědčovala o tom, že její dcera byla učitelkou této školy pohlavně zneužívána. V průběhu dokazování přitom bylo zjištěno, že obžalovaná byla svou dcerou v době, kdy tato dosáhla zletilosti, informována, že se svou bývalou učitelkou ze základní školy žije v lesbickém vztahu. Poškozená učitelka i dcera obžalované vypověděly, že již na základní škole se mezi nimi postupně rozvíjelo přátelství, ale bez jakéhokoli sexuálního podtextu. Ani další svědkové nezaznamenali žádný bližší vztah mezi poškozenou a dcerou obžalované. Přestože bylo prokázáno, že obžalovaná uváděla nepravdivé informace stran údajného zneužívání dalších žákyň poškozenou, což svědkyně nepotvrdila, soud se v posuzovaném případu mohl zabývat veřejným zájmem na prošetření toho, zda (jakkoli se vůbec nemuselo jednat o zneužívání) poškozená učitelka základní školy vůči dceře obžalované nemohla nějakým způsobem zneužít svého postavení učitelky. V žádném případě tím nechci jednání obžalované 1 Rezoluce Parlamentního shromáždění Rady Evropy za dekriminalizaci pomluvy (Towards decriminaíisa- tíon of defamation), přijata 4. 10. 2007. Dostupně z http://assembly.coe.int/main.asp?Link=/documents/ adoptedtext/ta07/eres 1577.htm 1 * Např. rozsudek Niskasaari a další proti Finsku ze dne 6. 7. 2010, č. 37520/07, odst. 77. 1 '' Víz přehledy statistických listů na stránkách ministerstva spravedlností [cit. 2013-08-21]. Dostupně z: http://cslav.justice.cz/lnfoData/prehledy-statistickych-listu.html. ,f" Viz rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 29. 5. 2009, sp. zn. 24 T 1S4/2008, který byl potvrzen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 9 To 449/2009. 89 Whistleblowing ospravedlňovat, pouze kladu otázku, zda uvedený trest není v daném kontextu příliš přísný.181 Typičtějším případem aplikace trestního postihu za pomluvu na oznamovatele nekalého jednání je mediálně známá kauza manželů Luhových. Ti informovali rozličné instituce (včetně Kanceláře veřejného ochránce práv a několika neziskových organizací) o tom, že v jistém dětském domově, kde paní Lubová pracovala, mělo doiít k opakovanému pokousání dětí psem zástupce ředitele. Zástupce měl navíc další dítě několikrát fyzicky napadnout. Obžalovaní byli nejprve Okresním soudem v Jičíně shledání vinnými a odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 14 měsíců.182 Na základě odvolání obžalováních byl ale rozsudek zrušen. Odvolací senát vytkl prvoinstančnímu soudu, že se dostateuic nezabýval obhajobou obžalovaných, že jednali v dobré víře v pravost jimi zjištěných informací s cílem pomoci dětem tak, aby byla chráněna jejich práva.183 V dalším ŕíz-'ní před okresním soudem pak byli obžalovaní zproštěni obžaloby, neboť soud dospěl k závěru, že obžalovaná v rámci svého působení v dětském domově neměla možnou v takové míře, jako nyní soud, ověřit si hodnověrnost výpovědi chlapce, který se ji t svěřil s tím, že byl zástupcem ředitele několikrát zbit. Také v případě informací o po- ; kousání dětí psem zástupce se jednalo spíše maximálně o informace zkreslené, nezlí ■ nepravdivé. Pro naplnění skutkové podstaty pomluvy je přitom předpokladem „cílené sděleni nepravdivých informací, k jejichž nepravdivosti má pachatel úmyslné vytvořen ' osobní vztah, že jsou nepravdivé, a záměrem jejich sdělení je cílené způsobení újmy tň'ť osofré."184 4 Závěr . Jak konstantně judikuje Ústavní soud, „vybočí-li publikovaný názor z mezí v demok 11 • , tické společnosti obecně uznávaných pravidel slušnosti, ztrácí charakter konkrétní! u úsudku (...) a jako takový se zpravidla ocitá již mimo meze ústavní ochrany."18' N»" druhou stranu bychom neměli zapomínat na zásadu pomocné role trestního piava a pojetí trestního práva jako prostředku ultima ratio.186 Proto i s ohledem na již /mt . ňovaná doporučení lidskoprávnich institucí při OSN či Radě Evropy stojí za zv i/c-ii 1S1 Odvolání obžalované bylo zamítnuto, dovolání pak bylo Nejvyšším soudem odmítnuto usnesomiii w dne 11. 8. 2010, sp. zn. 7 Tdo 875/2010. Ve věci byla podána také ústavní stížnosti, o které dosud mlní>> rozhodnuto. 182 Rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 7. 3. 2011, č. j. 4 T 56/2009-1049. 185 Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 10. 20U, č. j.. 4 To 158/2011-1189. IS'' Rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 11. 7. 2012, sp. zn. 4 T 56/2009. Odvolání st itn(Hs- zástupce proti rozsudku bylo zamítnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 201 V >' { VÍ To 251/2012-1481. 185 Viz např. nález Ústavního soudu ze dne 22. 9. 1997, sp. zn. III. OS 359/96. Tento názor Ostavm m-ti £-1 zopakoval také v odmítavých usneseních stěžovatelů odsouzených za pomluvu, napr. v usnesen 18. 10. 2012, sp. zn. II. ÚS 2042/12 nebo v usneseni ze dne 27. I. 20II,sp.zn. II. ÚS 2000/10. ls" Proti přepínání trestní represe se vyjadřuje ústavní soudce Jan Musil ve svém příspěvku předneseném konference „Trestní politika, kriminalita a kriminológie: zkušenosti a nové výzvy". Institut pro krimiť^H ;t sociální prevenci, Praha, 16.-17. 9. 2010. Dostupné online z http://www.ok.cz/iksp/50let.html : JOiminalizacc pomluvy v kontextu ochrany oznamovatelů zda se nepřiklonit k tomu, že pomlouvačné jednání vedené zlým úmyslem by mělo být namísto trestní represe potrestáno především citelnou soukromoprávní sankcí ve formě náhrady imateriální újmy v penězích.1S/ S ohledem na judikaturu ESLP pak lze jednoznačně doporučit, aby k uložené trestu odnětí svobody (byť s podmíněným odkladem) za pomluvu docházelo pouze výjimečně. Pokud jde o „využívání" trestního oznámení za pomluvu, provedly v roce 2012 zajímavou „minianalýzu" Lidové noviny. Zkoumaly 44 případů pomluv]', kterými se zabýval Nejvyšší soud. Závěr novinářů zněl, že pomluva je „kratochvílí" elit. 45,5 % obvinených mělo v těchto případech vysokoškolské vzdělání, naopak poškozeným byl ve více než 60 % případů policista, soudce, politik, úředník či zaměstnanec státem placené, zřizované nebo jinak zajišťované organizace.188 Jakkoli uvedená data nemůžeme brát jako zcela směrodatná, mohou nám poskytnout určitou indicii o tom, zda ie v České republice kriminalizace pomluvy skutečně používána k ochraně těch, kteří by se civilní ochrany domohli s většími obtížemi (např. děti či jiné zranitelné skupiny osob). Pokud k tomu do souvislosti přidáme skutečnost, že whistleblowing nemá v českém prostředí pozitivní tradici a je mnohdy asociován spíše s „práskačstvím", dospívám tím spíše k názoru, že vypuštění pomluvy z trestního zákoníku by bylo skutečně na místě. Abstract >!..■ theme of whistle-blowing has been the subject of research and reports during the ' • yea , however the concept still remains quite unknown in practice As regardZ •'-...nal egtslaiion we cannot find any measures directly a.med a p^ ect on 0f 'lowers. Furthermore, armrrlino tn -„™„ . F u,on 01 . ________ any uicciiuies uirecuy aimed at protection of "ifislle-blowers. Furthermore, according to some, due to the historical experience .bustle-blowing is not valued in the Czech society. Anti-defamation laws pursue the legitimate aim of protecting the reputation and >ii;hts of others. While the European Court of Human Rights (ECtHR) has stated that luminal sanction for defamation cannot be a priori seen as contrary to Article 10 •» tin' European Convention, it has repeatedly concluded that imprisonment can be .■i flivil only under exceptional circumstances (see e.g. Niskasaari and others v. Finland). *»>i .mse of the possible chilling effect to the public debate, this shall be true even in cases !•■ ii the sentence was suspended and is not executed (see e.g. Mariapori v. Finland)m. >''. nine recent judgments the ECtHR even suggested to the national states to exclude At motion from the criminal legislation. The same is suggested by the Human Rights ' • 'iimittee.190 General Comment No. 34 (Right to freedom of opinion and expression. In the Czech Republic criminal defamation is still "living" crime. According to •t i Ha provided by the Ministry of Justice, in 2012 there were 31 cases of prosezen it 11 defamation before the courts. In 21 cases the accused was condemned, in : t. ítMiiu wov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 1586/09. > »