ATM a Jednotné evropské nebe

• Provozně-bezpečnostní pravidla vyplývající z nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008

Prezentace: https://prezi.com/oatar2g1x2ko/atm-bez-ses/

• Pravidla související s konceptem Jednotného evropského nebe (Single European Sky - SES)

Prezentace: přiložena výše


Doplňkové informace k provozu bezpilotních letadel

Letecký předpis L2: http://lis.rlp.cz/predpisy/predpisy/index.htm

Příloha č. 2 k Chicagské úmluvě (edice 2005): Přiložena výše.

Bezpilotní letadla na stránkách Úřadu pro civilní letectví: http://www.caa.cz/letadla-bez-pilota-na-palube

Odkaz na brožurku ICAO poskytující přehled o obsahu jednotlivých příloh k Chicagské úmluvě: https://www.icao.int/safety/AirNavigation/NationalityMarks/annexes_booklet_en.pdf

Aktuální znění nařízení (ES) 216/2008: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?qid=1509436864836&uri=CELEX:02008R0216-20160126

EASA - Notice of Proposed Amendment (Drones): https://www.easa.europa.eu/system/files/dfu/NPA%202017-05%20(A)_0.pdf

Návrh změn nařízení 216/2008 - Dokument Evropského parlamentu: http://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/BRIE/2016/573933/EPRS_BRI(2016)573933_EN.pdf

COMMISSION STAFF WORKING DOCUMENT - Towards a European strategy for the development of civil applications of Remotely Piloted Aircraft Systems (RPAS): https://circabc.europa.eu/sd/a/3a6d53da-0197-4fa7-8c90-01637cb57055/Commission%20Staff%20Working%20Document%20(SWD(2012)259)%20-%20Towards%20a%20European%20strategy%20for%20the%20development%20of%20civil%20applications%20of%20Remotely%20Piloted%20Aircraft%20Systems%20(RPAS).pdf

 

Poznámka: Tento text stále obsahuje odkazy na již neplatné nařízení 216/2008.

Poskytování letových služeb a jednotné evropské nebe

 
Poskytovatelé letových služeb zajišťují „technické prostředky a služby, které bezprostředně zajišťují letový provoz, jakož i organizaci a řízení letového provozu“ a vykonávají pro ostatní účastníky leteckého provozu pět základních typů služeb:

1. služby uspořádání letového provozu,[1] 
2. komunikační, navigační a pozorovací služby,[2] 
3. meteorologické služby,[3] 
4. služby pátrání a záchrany[4] a
5. letecké informační služby,[5]

Přílohy k Chicagské úmluvě explicitně upravují výše uvedených pět základních druhů služeb – komunikační, služby uspořádání letového provozu, navigační služby a pozorovací služby, meteorologické služby, služby pátrání a záchrany a letecké informační služby. 
Zákon o civilním letectví a upravuje osm typů leteckých služeb, těmi jsou letové provozní služby včetně letištních, letecké telekomunikační služby, letecké meteorologické služby, letecké služby pátrání a záchrany, letecké informační služby, služby při předletové přípravě a monitorování letu, služby při odbavovacím procesu na letišti a služby tvorby letových postupů.
Za účelem rozvoje služeb uspořádání letového provozu na evropském kontinentu byla v roce 1960 založena Evropská organizace pro bezpečnost leteckého provozu (EUROCONTROL). V České republice jsou služby uspořádání letového provozu poskytovány státním podnikem Řízení letového provozu České republiky. Řízení letového provozu ČR, s. p. poskytuje následující služby řízení letového provozu: letové informační služby, pohotovostní služby (ALRS) a služby ohlašovny letových provozních služeb ve vzdušném prostoru České republiky a na letištích Praha – Letiště Václava Havla, Brno - Tuřany, Ostrava - Mošnov a Karlovy Vary.

Mezinárodní úprava

Podle Chicagské úmluvy může ICAO stanovit, změnit, případně doporučit přijetí předpisů týkajících se kromě dalšího také „soustav komunikačních a pomocných zařízení leteckých, počítajíc v to pozemní značky orientační,“ tedy předpisů týkajících se řízení letového provozu. Takové předpisy vydávány ve formě Příloh k Chicagské úmluvě.
Přílohy upravující tuto oblast jsou:

• Příloha č. 11 - Letecké provozní služby, upravující oblast služeb řízení letového provozu, letových informačních služeb a pohotovostních služeb.
• Příloha č. 10 - Letecká komunikační služba, upravující požadavky na komunikační, navigační a pozorovací služby (příloha se skládá z pěti svazků zaměřených na zařízení pro radiostanice, komunikační postupy, komunikační systémy, systémy dozoru a zabránění kolizím a využití leteckého radiového spektra).
• Příloha č. 3 – Meteorologie, upravující meteorologickou službu.
• Příloha č. 12 - Pátrání a záchrana
• Příloha č. 15 - Letecká informační služba

Dle rezoluce shromáždění ICAO A37-15 jsou členské státy ICAO na základě Přílohy č. 11 Chicagské úmluvy povinny zajistit poskytování služeb letového provozu ve svém vzdušném prostoru a na svých letištích a zvážit spolupráci při zavádění účinnějšího řízení vzdušného prostoru, zejména v jeho horní části. Nesplnění těchto závazků však nelze pokládat za porušení Chicagské úmluvy ani je nelze sankcionovat.
Zajištění poskytování služeb letového provozu se v praxi děje pověřením nebo ustanovením určitého odpovědného subjektu k zajišťování těchto služeb, označovaného také jako „designace“.
Pro státy, které nejsou schopny poskytování letových služeb zajistit vůbec, anebo pouze částečně, upravuje Chicagská úmluva možnost zajistit tyto služby jiným způsobem za asistence Rady ICAO a ostatních členských států, poskytnutím financování leteckých pomocných zařízení za podpory Rady ICAO, příp. vybavením personálem a udržováním a spravováním letišť a jiných leteckých pomocných zřízení ze strany Rady ICAO. Státy mohou také zajišťováním letových služeb pověřit odpovědný subjekt – poskytovatele letových služeb, jiného státu.
            Problematiku leteckých služeb lze najít také v dvoustranných leteckých dohodách, nejčastěji s úpravou podmínek užívání letišť a leteckých zařízení, včetně navigačních.

Evropská úprava

            Před nabytím účinnosti prováděcího nařízení Komise (EU) č. 2017/373, kterým se stanoví společné požadavky na poskytovatele služeb v oblasti uspořádání letového provozu / letových navigačních služeb a jiných funkcí sítě uspořádání letového provozu a dohled nad nimi, které nastane dne 2. ledna 2020, jsou podmínky pro poskytování letových služeb a podmínky osvědčování osob na jejich poskytování se podílejících upraveny v následujících předpisech:

• nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008 o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost letectví,
• prováděcí nařízení Komise (EU) č. 1034/2011, které stanoví požadavky týkající se dohledu nad provozní bezpečností uspořádání letového provozu a letových navigačních služeb;
• prováděcí nařízení Komise (EU) č. 1035/2011, které stanoví společné požadavky na poskytování letových navigačních služeb, podle nějž dotčení poskytovatelé služeb musí splnit společné požadavky pro poskytování letových navigačních služeb, aby jim mohla být vydána osvědčení dle nařízení (ES) č. 550/2004, o poskytování letových navigačních služeb v jednotném evropském nebi;
• nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008 o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost letectví;
• nařízení Komise (ES) č. 482/2008, kterým se stanoví systém zajištění bezpečnosti softwaru, který má být zaveden poskytovateli letových navigačních služeb
• nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 550/2004, o poskytování letových navigačních služeb v jednotném evropském nebi;
• nařízení Komise (EU) 2015/340, kterým se stanoví technické požadavky a správní postupy týkající se průkazů způsobilosti a osvědčení řídících letového provozu;
• prováděcí nařízení Komise (EU) č. 923/2012, kterým se stanoví společná pravidla létání a provozní předpisy týkající se služeb a postupů v oblasti letecké navigace;
• prováděcí nařízení Komise č. 646/2012, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro pokuty a penále na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008.

Poskytování letových služeb v České republice
Každý členský stát je dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 549/2004, kterým se stanoví rámec pro vytvoření jednotného evropského nebe povinen určit orgán, nebo úřad, v jehož kompetenci bude vydávání osvědčení poskytovatelům letových informačních služeb, provádění dohledu a vynucování ve vztahu k poskytovatelům letových informačních služeb, které budou nezávislé na jakémkoli poskytovateli služeb. Tím je v České republice dle zákona o civilním letectví Úřad pro civilní letectví. Pro plnění těchto úkolů jsou pověření zaměstnanci Úřadu pro civilní letectví zmocněni k některým specifickým úkonům, jako jsou vyžadování v současnosti inspekce a šetření. Do současnosti bylo Úřadem pro civilní letectví vydáno osvědčení a pověření k poskytování letových navigačních služeb sedmi organizacím.
Osoby poskytující letové služby
Poskytovatelé letových navigačních služeb musí splňovat požadavky stanovené nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 550/2004, o poskytování letových navigačních služeb v jednotném evropském nebi, které se týkají:
- technické a provozní způsobilosti a přiměřenosti;
- systémů a postupů pro řízení provozní bezpečnosti a kvality;
- systémů podávání zpráv;
- finanční způsobilosti;
- odpovědnosti a pojistného krytí;
- vlastnické a organizační struktury včetně ochrany před střetem zájmů;
- lidských zdrojů včetně odpovídajících plánů na nábor pracovníků;
- ochrany před protiprávními činy; a
- security;
tak jak jsou upřesněny v přílohách prováděcího nařízení Komise (EU) č. 1035/2011.
Sankce v případě nesplnění povinností při poskytování letových služeb
Kritéria pro stanovení výše pokuty nebo penále, postupy šetření a související opatření a dále procesní pravidla pro rozhodování a další procesní postupy související s porušením povinností právnických i fyzických osob, které jsou držiteli osvědčení, jsou upravena v prováděcím nařízení Komise č. 646/2012, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro pokuty a penále na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008.
Orgánem příslušným pro vyšetřování možných porušení nařízení (ES) č. 216/2008 nebo jeho prováděcích předpisů je Evropská agentura pro bezpečnost letectví. Ta může zahájit řízení pro porušení povinnosti z vlastního podnětu, či na žádost Evropské komise. Závěrem řízení je zpráva Agentury subjektu řízení a dotčeným členským státům, ve které jsou shrnuty závěry, ke kterým Agentura dospěla při šetření. O udělení nebo neudělení a případné výši pokuty rozhoduje na základě nálezů Agentury Evropská Komise. Pokuta udělená Evropskou komisí nesmí přesáhnout 4 % ročního příjmu či obratu subjektu, proti němuž bylo rozhodnuto v předchozím hospodářském roce. Pokud by však odsouzený držitel osvědčení neupustil od porušování, může Komise v tomto rozhodnutí uložit penále v maximální denní výši 2,5 % průměrného denního příjmu či obratu držitele osvědčení v předchozím hospodářském roce.

Jednotné evropské nebe

V průběhu devadesátých let začalo docházet k stále se zvyšujícímu zpožďování letů. Bylo zřejmé, že služby řízení letového provozu v Evropě dosáhly svých limitů. Výše uvedený negativní trend a série významných leteckých zpoždění vedla v roce 1999 Evropskou komisi k zahájení reformy, směřující k vytvoření integrovaného přístupu k řízení letového provozu v Evropě – zahájení iniciativy jednotného evropského nebe.
Na počátku zkoumání možností vytvoření jednotného evropského nebe stála Evropská komise před rozhodnutím, zda projekt realizovat prostřednictvím organizace EUROCONTROL, nebo přímo prostřednictvím činnosti evropských orgánů. Vzhledem k formální nezávaznosti opatření, přijímaných organizací EUROCONTROL pro členské státy, byla nakonec pro projekt jednotného evropského nebe zvolena varianta druhá.
Významná spolupráce s organizací EUROCONTROL na projektu je však esenciální, EUROCONTROL by dle preambule k níže uvedenému nařízení, kterým se stanoví rámec pro vytvoření jednotného evropského nebe, měl, na základě svých vysokých odborných znalostí, poskytovat Evropské unii podporu při realizaci projektu a po přistoupení Evropské unie k organizaci EUROCONTROL také podpořit projekt k rozšíření do dalších států, které jsou členem EUROCONTROL, ale nejsou členy Evropské unie, a tedy se na ně projekt nevztahuje.
 Před přijetím níže uvedeného legislativního balíčku ustanovena pracovní skupina, pověřená vypracováním zprávy o stavu řízení letového provozu a možnostech její reformy. Za hlavní nedostatky skupina označila roztříštěnost evropského vzdušného prostoru, nízký stupeň spolupráce mezi zástupci civilního a vojenského řízení letového provozu, nedostatečnou kompatibilitu používaných technologií a z toho plynoucí nedostatečnou automatickou výměnu dat. Výsledná zpráva byla použita jako základ Akčního programu Komise o vytvoření jednotného evropského nebe.
 

SES I

V roce 2004 byl Evropským parlamentem a Radou přijat legislativní balíček, nazývaný také Single European Sky I, nebo SES I:

• nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 549/2004, kterým se stanoví rámec pro vytvoření jednotného evropského nebe
• nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 551/2004 o organizaci a užívání vzdušného prostoru v jednotném evropském nebi
• nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 550/ 2004 o poskytování letových navigačních služeb v jednotném evropském nebi
• nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 552/ 2004 o interoperabilitě evropské sítě řízení letového provozu

Rámcové nařízení o jednotném evropském nebi
Rámcové nařízení o jednotném evropském nebi stanoví základní cíle této iniciativy, těmi jsou kromě původního cíle, tedy zamezení vzrůstajícímu poštu zpoždění evropských letů, také zdokonalení současných norem bezpečnosti a zvýšení celkové efektivnosti všeobecného letového provozu. Nařízení má subsidiární povahu vůči zbývajícím nařízením SES I a stanoví základní institucionální rámec projektu. Základní institucionální rámec projektu tvoří:

• Evropská komise, která zajišťuje přezkoušení a hodnocení efektivity poskytování leteckých navigačních služeb;
• členské státy;
• EUROCONTROL;
• Výbor pro jednotné nebe, složený ze dvou zástupců z každého členského státu
• Poradní orgán odvětví, složený z poskytovatelů letových navigačních služeb, sdružení uživatelů vzdušného prostoru, letišť, leteckého průmyslu a organizací profesního zastoupení zaměstnanců; a
• organizace zastupující odborové organizace v oblasti letových navigačních služeb.

Nařízení také pro výklad zbývajících nařízení definuje nejdůležitější pojmy, jako jsou bloky vzdušného prostoru a funkční bloky vzdušného prostoru nebo letová informační oblast. Rámcové nařízení také stanoví povinnost členských států určit (případně zřídit) vnitrostátní orgán, který bude vykonávat dozor nad souladem služeb poskytovaných poskytovateli letových navigačních služeb a nařízení o poskytování služeb v jednotném evropském nebi. V České republice je tímto orgánem Úřad pro civilní letectví České republiky.
Nařízení o vzdušném prostoru
Nařízení o vzdušném prostoru upravuje organizaci a užívání vzdušného prostoru jednotného evropského nebe, včetně společných postupů členských států. Nařízení si klade za cíl zřízení jednotné evropské letové informační oblasti pro horní vzdušný prostor (dále také jako „EUIR“) a její uznání Mezinárodní organizací pro civilní letectví, určení poskytovatele letových provozních služeb pro vzdušný prostor pod správou členských států, příp. evropských států, které nejsou členskými státy Evropské unie, ale projektu se účastní, zůstává na těchto státech.[6] Základním stavebním kamenem zřízení jednotné evropské letové informační oblasti pro horní vzdušný prostor je jeho restrukturalizace do funkčních bloků, které umožní optimální užívání horního a spodního vzdušného prostoru a vzájemnou slučitelnost jejich uspořádání a zefektivní vynaložené náklady na užívání vzdušného prostoru.
Nařízení o poskytování služeb v jednotném evropském nebi
Nařízení o poskytování služeb v jednotném evropském nebi upravuje požadavky na poskytování letových navigačních služeb pro letový provoz.[7] Nařízení stanoví povinnosti vnitrostátních orgánů a dále upravuje systém vydávání osvědčení poskytovatelů letových navigačních služeb, letových provozních služeb a meteorologických služeb. České republice náležející vzdušný prostor byl přidělen státnímu podniku Řízení letového provozu České republiky, s. p., a to na základě správního rozhodnutí Úřadu pro civilní letectví. Za nejvýznamnější změnu, kterou nařízení do vnitrostátních právních řádů členských států provedlo, můžeme považovat nabytí oprávnění certifikovaného poskytovatele letových navigačních služeb nabízet své služby jiným členským státům, než pro jejichž území byl zřízen, jiným poskytovatelům letových navigačních služeb nebo dalším uživatelům vzdušného prostoru a letištím na území Evropské unie.
Nařízení o interoperabilitě
Nařízení o interoperabilitě se zaměřuje na jeden z hlavních nedostatků, zjištěných pracovní skupinou a uvedených ve zprávě o stavu řízení letového provozu a možnostech její reformy – nedostatečnou kompatibilitu používaných technologií. Nařízení pro předcházení těchto problémů stanoví systém certifikace systémů, složek i postupů používaných při řízení letového provozu, ke každé takové složce musí být před jejím použitím výrobcem přiloženo prohlášení ES o shodě nebo vhodnosti k používání.

SES II

Vzhledem k nedostatečným výsledkům projektu jednotného evropského nebe, založeným na základě legislativních opatření SES I, vznikla potřeba tento projekt urychlit. V roce 2009 byl Evropským parlamentem a Radou přijat ve formě nařízení č. 1070/2009, kterým se mění nařízení (ES) č. 549/2004, (ES) č. 550/2004, (ES) č. 551/2004 a (ES) č. 552/2004 s cílem zvýšit výkonnost a udržitelnost evropského leteckého systému. SES II předpokládá rozvoj nových technologií v rámci výzkumného projektu SESAR, které umožní efektivnější a bezpečnější řízení letového provozu. Výzkumný projekt SESAR je jedním z nejambicióznějších projektů výzkumu a vývoje, jaký byl Evropským společenstvím kdy zahájen. Účelem projektu je vyvinutí a implementace nové generace evropského systému uspořádání letového provozu do roku 2020, který bude schopný vypořádat se s předpokládaným nárůstem objemu letecké dopravy za současného zvýšení bezpečnosti řízení letového provozu v nadcházejících desetiletích. Na projektu se podílí poskytovatelé letových provozních služeb všech členských států.
Nařízení č. 1070/2009 rozšířilo pravomoci Evropské agentury pro bezpečnost civilního letectví (EASA). EASA tak nově může vydávat závazná pravidla a postupy pro sjednocení bezpečnostních požadavků pro provozování letišť a činnosti poskytovatelů letových navigačních služeb a vykonávat dohled nad jejich dodržováním.
Původní znění nařízení o poskytování služeb v jednotném evropském nebi pouze svěřovalo jejich vytvoření do gesce členských států, nařízení (ES) č. 1070/2009 mění toto nařízení, když členským státům stanoví konkrétní povinnost zřídit funkční bloky vzdušného prostoru, a to do 4. prosince 2012. Pro účely zřízení funkčních bloků vzdušného prostoru je tímto nařízením zřízena funkce koordinátora systému funkčních bloků vzdušného prostoru, která má jednotlivým státům na jejich žádost pomoci při překonávání těžkostí ve vyjednávání s cílem urychlit zřízení funkčních bloků vzdušného prostoru.
V souvislosti s projektem jednotného evropského nebe byla přijata další nařízení, týkající se jednotlivých součástí této koncepce.

•  nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1108/2009, kterým se mění nařízení (ES) č. 216/2008 v oblasti letišť, uspořádání letového provozu a letových navigačních služeb,[8] které rozšiřuje kompetence Evropské agentury pro bezpečnost letectví na oblast letišť, uspořádání letového provozu a letových navigačních služeb;
• prováděcí nařízení Komise (EU) č. 1034/2011 o dohledu nad provozní bezpečností uspořádání letového provozu a letových navigačních služeb,[9] které stanoví požadavky vztahující se na výkon funkce dohledu nad provozní bezpečností příslušnými úřady, pokud jde o letové navigační služby, uspořádání toku letového provozu a uspořádání vzdušného prostoru pro všeobecný letový provoz[10] a další funkce sítě, zejména se zabývá výkonem funkce dohledu nad provozní bezpečností a sledováním její výkonnosti;
• prováděcí nařízení Komise (EU) č. 1035/2011, kterým se stanoví společné požadavky pro poskytování letových navigačních služeb, těmi dle tohoto nařízení jsou udělování osvědčení, prokázání plnění požadavků a její usnadnění a předpisy o provozní bezpečnosti pro inženýrské a technické pracovníky;[11]

Funkční bloky vzdušného prostoru

Základním stavebním kamenem projektu jednotného evropského nebe je integrace jednotlivých samostatně řízených bloků vzdušného prostoru sledujících hranice jednotlivých států. Za tím účelem bylo vytvořeno devět funkčních bloků vzdušného prostoru, zahrnujících předcházejících 67 samostatných „národních“ bloků, mezi kterými by mělo docházet k přeshraničnímu poskytování letových provozních služeb. Přeshraniční poskytování letových služeb je takové poskytování služeb založené na smluvním ujednání států, příp. poskytovatelů letových služeb, kdy je výkon letových provozních služeb v určitém bloku vzdušného prostoru, který jinak náleží pod suverenitu jednoho státu přenesen na poskytovatele letových provozních služeb z jiného státu. Přeshraniční poskytování letových služeb se děje třemi způsoby, delegací na základě dohody států, pověřením zahraničního poskytovatele letových provozních služeb nebo na základě dohody uskutečněné mezi jednotlivými provozovateli letových provozních služeb.
Funkční bloky mají být dle nařízení o poskytování služeb v jednotném evropském nebi doplněným nařízením (ES) č. 1070/2009 vytvořeny z iniciativy a na základě vzájemné dohody členských států. Členské státy sice dle doplněného nařízení o poskytování služeb v jednotném evropském mají povinnost přijmout veškerá nezbytná opatření k tomu, aby byly funkční bloky vzdušného prostoru zřízeny nejpozději do 4. prosince 2012, takto neurčitě formulovaná povinnost ve spojení s neexistencí sankcí v případě nepřijetí opatření ke zřízení funkčních bloků, však v praxi vede k tomu, že členské státy, které společně tvoří jeden funkční blok vzdušného prostoru, společně pověří všechny poskytovatele letových navigačních služeb, kteří mají v daném prostoru vyvíjet svoji činnost. Těmto státům poté nic nebrání, aby pověřili své „národní poskytovatele letových navigačních služeb“ poskytováním služeb ve vzdušném prostoru, který kopíruje státní hranice těchto států.

1. Do dnešního dne bylo v rámci projektu jednotného evropského nebe vytvořeno devět funkčních bloků, přičemž pouze dva -  Denmark – Sweden (Dánsko, Švédsko) a UK – IRELAND (Spojené Království, Irsko) byly plně implementovány a jsou tedy celkově využívány, ostatní – NEFAB (Estonsko, Finsko, Lotyšsko, Norsko), BALTIC FAB (Polsko, Litva), FABEC (Francie, Německo, Belgie, Nizozemsko, Lucembursko, Švýcarsko), FABCE (Česká republika, Slovensko, Rakousko, Maďarsko, Chorvatsko, Slovinsko, Bosna a Hercegovina), DANUBE (Bulharsko, Rumunsko), BLUE MED (Malta, Řecko, Kypr a Itálie) a SW FAB (Portugalsko, Španělsko) byly formálně zřízeny, aby bylo vyhověno požadavkům výše uvedených evropských předpisů, ale fakticky stále nefungují.

Přestože funkční bloky vzdušného prostoru měly být zřízeny nejpozději do 4. prosince 2012, plně zřízeny byly pouze dva. Proti této neaktivitě členských států se ohradili někteří účastníci letecké dopravy i jednotliví zástupci evropských orgánů, a to zejména proto, že tato nečinnost vede k neúčinnosti evropského systému řízení letového provozu, což přináší dodatečné náklady na provoz letecké dopravy. V roce 2013 zahájila Evropská komise iniciativu evropského jednotného nebe II+ (dále také jako „SES II+“) s cílem posílit systém správy a současně posílit nezávislost vnitrostátních orgánů dohledu a poskytovatelů letových navigačních služeb. Návrhem SES II+ je poskytnout poskytovatelům letových navigačních služeb možnost poskytovat a organizovat své vedlejší služby od služeb základních. Návrh tohoto nařízení však byl zablokován.
V září roku 2013 Evropská komise vyzvala státy funkčního bloku vzdušného prostoru BLUE MED, aby upřesnily, jaká opatření přijaly k vytvoření tzv. funkčních bloků vzdušného prostoru. Následně v dubnu roku 2014 Evropská komise vyzvala některé státy funkčního bloku FABEC ke zlepšení fungování FABEC, následně Evropská komise v červenci 2014 vyzvala státy funkčních bloků UK – IRELAND, BALTIC FAB, FABCE, DANUBE, BLUE MED a SW FAB k vylepšení uspořádání společného vzdušného prostoru.
Největší problémy s implementací funkčních bloků vzdušného systému mají v současné době státy bloků  BLUE MED a SW FAB a UK – IRELAND, kterým byly ze strany Evropské komise byly zaslány i opakovaně dodatečné výzvy ke zlepšení fungování příslušných funkčních bloků a s nimiž řízení pro nesplnění povinnosti stále probíhá.